(nákupy)
Aoi, Yumeto
"Co by… tvař se jako oni." Řekne Yumeto, pokrčí rameny a sebevědomě vejde. Mine regály s šampóny a dalšími věcmi, které jsou mu teď k ničemu a míří přímo k dekorativní kosmetice a parfémům. Co na tom, že oni do téhle vrstvy dávno patří. Ne, do téhle ne, do mnohem vyšší. Tohle byla běžná drogerie, ale oni mohli jít nakupovat přímo do těch luxusních nebo dokonce k vyhlášeným značkám, kde se málem přetrhli, abyste si koupili jejich předražený krém na obličej. Jenže tam by si tohle nikdy neužili. Tam bylo moc málo lidí a příliš mnoho prodavaček. Je toho hodně, co se líbí jeho očím. Přitahují ho všechny ty třpytky a rozjasňovače očí, na hřbet dlaně si během chvíle nanese několik druhů tužek, stínů a odstínu make-upu a vzápětí si začne líčit rty pěkně uřvanou rtěnkou. Jsou tady i odličovací ubrousky a vypadá to, že jedno balení mu rozhodně stačit nebude, protože to všechno vzápětí sundává a zkouší zase něco jiného. A co teprve kartáčky u řasenek? Občas nechápe, že se některými je někdo schopný nalíčit. Během půl sekundy mu v rukávu zmizí tvářenka a je to ten okamžik, kdy se ho Kazuki ptá, jestli si ho s tím umí představit. A nebo Showa. Chvíli si měří jeho obličej, než se Kazuki začne smát a sáhne po spreji na okamžité barvení pramenů, které mizí po umytí. "Zkusíme to. Vezmeme ho s sebou, třeba se později nechá přemluvit i on. Je to blonďák, musí mu slušet. I Aoimu bude. Růžová sluší všem." Zakončí to a na místě Kazukimu nastříká pár pramenů. Ať kluci vidí, že se dobře baví!
Mezitím Aoi krátce popřemýšlí o tom, co mu Show řekl. Prý, že by se o tom nikdo nedozvěděl… Kdyby to tak bylo, Aoi už by byl mrtvý. Show věděl, že by se musel dívat na Yumetovy smutné obličeje a to hodně dlouho, bez ohledu na to, jestli by se kdy dozvěděl, kdo to udělal nebo ne. Tak se na to prostě vykašlal. A teď má za odměnu Aoiho napořád. Show mu jeho malou provokaci okamžitě vrátí a Aoi musí mírně rozhodit rukama.
"Nikdy, ale to nejspíš dobře víš. Pokud nepočítáš ten den, kdy jsem se připletl k vraždě." To bylo taky takové rande s mafiánem. Vzhledem k tomu, že měli se Showem ve vztahu stejné role, tohle Aoi neznal. Byla to vlastně jedinečná příležitost vyzkoušet si, jaké by to bylo, kdyby nebyl ten dominantní. Chvíli stojí na místě a dívá se na jeho záda, když mu Show řekne, že opravdu dluží on jim. Příliš nerozumí tomu, co přesně tím myslel, ale teď není ten okamžik, kdy by měl šťourat do jeho minulosti. Možná později. A tak se s ním nepře a následuje ho. Jdou přímo do klenotnictví, Show si ty hodinky asi nechce nechat rozmluvit a jakmile jsou tam, dojde Aoimu při letmém pohledu na ceny, že tohle není jen tak. Samozřejmě, když jsou tady dveře na kód a zákazníci musí být vpuštěni. Nemohou vejít jen tak. Dveře budou pancéřové, kamera na každém milimetru… diamanty. Neplete se. Neví, co chce Show dělat, ale posadí se a nechá si podat skleničku. Přehodí si ležérně nohu přes nohu a vypadá velmi klidně, ale tohle umí jenom díky práci v Showově blízkosti, kdy na něm nikdo nesmí nic poznat. Tedy ani to, že takovéhle diamanty vidí kromě Showova zápěstí poprvé v životě. Už ty první náramky, které dámy přinesly, připadaly Aoimu neskutečné, chtěl se naklonit blíž, ale ještě že to neudělal, protože Showovi se nelíbily a poslal je hned pryč. Vzápětí na to přinesou šperky v hodnotě sta tisíců, možná i víc a Aoi se podiví, že je tohle klenotnictví v nákupním centru a ne v nějaké pevnosti. Vypadají úchvatně, mají svá jména a certifikáty a když mu jeden Show začne zkoušet, Aoi se začne zdráhat.
"Nech toho, vždyť mi kvůli tomu někdo usekne ruku, jen vyjdu ze dveří." Řekne a chce cuknout rukou k sobě. Prodavačky se začnou chichotat, ale to nebyl vtip!! V mžiku zvedne černé oči k těm Showovým, když na něj takhle promluví a dlouho si podrží jeho pohled. Kdyby nevěděl, jak z Yumeta vyšiluje, asi by mu na to skočil.
"Jednoho by brnělo v žaludku." Pokračuje ve svém tónu a prodavačky se zase chichotají.
"Se mnou by sis tak snadno neporadil." Možná by ho neměl takhle hecovat. Ale baví ho to, když ví, že je v bezpečí.
Show, Kazuki
Kazuki na chvíli na Yumeta vytřeští oči. On by se rád tak tvářil, ale není si úplně jistý, že to umí. Nebyl zrovna nejhorší herec, ale taky si ještě pořád úplně nezvykl na fakt, že má stabilní příjem a peněz vlastně víc než dost. Pořád podvědomě šetřil každý yen, čistě ze zvyku a nemohl se toho zbavit. Trvá to ale jen pár vteřin, než se nechá úplně pohltit Yumetovou náladu a sám už zkouší první poslední. Jeho ruka už pomalu začíná vypadat jako paleta barev pro malíře. Sice by si to mohl smýt, ale nějak se k tomu nemůže přinutit. Nejspíš by mu bylo upřímně líto, kdyby jedinou barvičku ze své kůže jen tak smyl, líbí se mu všechny a není schopný si vybrat. Mnohem víc času ale stráví u barev na vlasy a taky parfémů. To, že Yume už má něco v rukávu si vůbec nestačil všimnout. Na tohle byl příliš naivní, vlastně i na spoustu dalších věcí. Rozesměje se znovu, když si představí Aoiho s růžovou ve vlasech. "To bude, ale nejsem si jistý, že zrovna Aoi z toho bude nadšený. Asi mu to pak dám ve spánku. Až to uvidí a zjistí, že mu to sedne, nebude to takový problém." Uculí se jako nevinnost sama a zkouší už asi desátý parfém. Jeden už má vybraný pro Aoiho, prostě mu chce udělat radost.
"Tady si jeden nemůže vybrat." Postěžuje si nahlas a nakonec se ozve jeho povzdech. Pro sebe má vybraných asi pět a asi je nakonec rozpočítá jako malé dítě, protože jinak si nevybere. Pootevře rty, když se mu barva ocitne ve vlasech a přecupitá k zrcadlu, aby se na sebe podíval.
"Jé to je hezký." Pohodí hlavou, aby se prameny trochu víc rozprostřely a barva víc vynikla.
"Sluší mi to?" Zeptá se Yumeta a udělá na něj ty nejlepší oči, ke kterým připojí svůj typický úsměv.
Show se mírně pousměje a přikývne. Ano, moc dobře ví, co má Aoi za sebou a vlastně je to díky němu vyřešeno. Tohle sem zrovna nechtěl tahat, i když by to v některých případech klidně použil jako popíchnutí. Teď ale Aoimu nechce kazit večer a tak to dál nerozebírá. Zas a znovu mu musí ve své mysli tleskat, protože Aoi znovu dokáže, že se umí velmi rychle přizpůsobit. Vážně by mu věřil, že je v podobných obchodech dnes a denně. To téměř neznatelné cuknutí, když donesli první várku zboží, samozřejmě postřehnul, ale nejspíš byl jediný. Obsluhující dívky kolem nich skáčou a div se nepřetrhnout, jakoby existovala jistá naděje, že jim jeden šperk přistane taky. Show se krátce zasměje, když Aoi myslí, že by ani nevyšel ze dveří.
"Mýlíš se, Aoi-chan." Osloví ho v duchu jejich soukromé hry na mafiánské rande.
"Jsi tu přece se mnou." Broukne svůdně, když se k němu nakloní blíž.
"Jenom by na to někdo venku pomyslel a useknou mu ruku naši muži." Je znát, že jim opravdu věří a taky proto je královsky platí. Ono je taky pak těžší je přeplatit, když se u něj mají tak dobře. Vlastně si je dnes a denně kupuje a ne, nedělá mu to žádné vrásky. Znovu se nerovná a pak sáhne ještě po jednom šperku, který Aoimu taky vyzkouší. Mám pocit, že tento mu sedí mnohem víc, přihlíží taky k tomu, v čem běžně chodí.
"Hm, tohle vypadá mnohem lépe a taky zajímavěji. Hodí se to k tomu, jak vystupuješ, trochu tajemně." Blýskne se mu v očích a šperk už n Aoiho zápěstí zůstane. Show znovu sáhne po skleničce, aby ochutnal bublinky, které jsou opravdu prvotřídní. Nic menšího by nesnesl a tady to moc dobře ví. Pousměje se na Aoiho a nakloní hlavu na stranu.
"Na devadesát procent populace to funguje." Prohlédne si ho od hlavy až k patě.
"Provokuješ mě k tomu, abych ti ukázal, co umím. Vlastně mě láká to vyzkoušet." Ne, Yumetovi by nikdy tímto způsobem neublížil, ale tohle je hra ve všech směrem, to ví oba. Stejně ale není rád, když o něm někdo pochybuje. On přece dokáže všechno, co si usmyslí. Trochu víc se nakloní k Aoimu a vyžene dívky gestem dlaně.
"Jenže já vím, že na tebe se musí úplně jinak." Šeptá mu tichým, melodickým hlasem.
"Šperky se ti líbí, necháš se jimi rád unést, ale potřebuješ něco mnohem hlubšího." Pokračuje dál a konečky prstů se dotkne jeho pramenů.
"Vím, kam bych tě vzal, kdybych tě chtěl dostat." Yumeto mu toho vlastně prozradil dost a dost, aby dokázal něco vymyslet.
"Byl by to malý výlet. Možná k břehům Okinawy nebo ještě dál." Neoddálí se od něj ani na vteřinu a pozoruje jeho profil. Snaží se odhadnout, jestli to funguje.
"Jen zavři oči a představ si to. Soukromá jachta, žádné zbytečné oči. Ty a já, večeře na přídí, západ slunce pokládající se na vlnící se hladinu. Všude jen ticho a klid. Jen tak si plout a občas někde zakotvit. Užít si vlny a prkno." Odmlčí se na chvilku a pak se ještě o kousek přiblíží.
"Když budeš hodný, Aoi-chan, dostaneš ode mě jachtičku k narozeninám." Pošeptá mu dotýkajíc se rty skoro jeho ouška.
Aoi, Yumeto
"To je dobrý nápad, pak už bude stejně pozdě. Nic ve zlém, ale někdy je hrozný suchar. Jako kdyby ho ubylo, kdyby si někde v soukromí na tu hlavu nechal něco dát, ale on ne, to je příliš dětinské…" Rozvazuje a pobaveně se u toho usmívá. Nemyslí to nijak zle, je to prostě jenom pravda. Podle Aoiho byl zase on sám příliš lehkovážný. Po očku se po něm podívá, když si Kazuki stěžuje, že si ani nemůže vybrat. A to je jenom obyčejná drogerie. Co by dělal v krásné parfumerii? Řekne Aoimu, aby ho tam někdy vzal. Aby si užil jeho nadšené oči a mohl mu sám koupit něco dražšího… Mohl by to být začátek pěkného rande. Teď ale předstírá, že to ani nezaznamenal. Přestane se líčit a pořádně si Kazukiho prohlédne, když se ho tak zeptá, jestli mu to sluší. "Ano, opravdu ano. Máš něco v očích, co nemá nikdo jiný. Na ten svůj úsměv bys sbalil víc kluků, než jsem kdy já stačil v baru." Řekne mu a vůbec to nesouvisí s barvou na vlasech. Pak si po očku všimne, že se k nim blíží ochranka. Přestává se jim líbit, že si tady hrají a nic nekupují a taky si možná všimli těch několika věcí, ze kterých Yumeto sloupal kód a má je nastrkané bůh ví kde.
"Pojď, půjdeme zase někam jinam." Popadne ho honem za ruku a sebevědomě s ním vyjde z drogerie, aniž by brána zapípala. Chudák Kazuki tam musel všechno nechat, ale kdyby stáli ještě frontu u pokladny, ochranka by je mohla chtít prohlížet.
"Už je máš vybrané, koupíš si je jinde. Není to jediná drogerie v tomhle obchoďáku." Řekne a trochu si odkašle. Už jsou v bezpečí, takže z rukávů vytahuje všechno, co nakradl a některé věci mu podává.
"To je dárek." Zazubí se a rozhlédne se.
"Teď něco podle tebe. Mluvil jsi o oblečení." Řekne mu a na kluky si momentálně ani nevzpomene. To se mu stávalo. Zapomínal, kolik je hodin a přicházel kdo ví kdy. Ochranka naštěstí Showa informovala vždy za něj. Aoi se pousměje, ale ne všude, kam vejde, je Show. Dokonce ne úplně všude je jejich ochranka, třeba když zajde do domu… To byly ale nesmyslné teorie a nemělo smysl je dál rozvíjet. Show mu mezitím zkouší nový šperk a u toho povídá, jak tajemně Aoi vystupuje. Není to poprvé, co tohle slyší, i když moc nechápe, proč si to lidé myslí. Kazuki před ním tehdy dokonce utíkal, protože si myslel, že je mafián dávno před tím, než se jím doopravdy stal. Musí k němu otočit tvář a pořádně se mu podívat do očí, když mu Show řekne, že ho vlastně láká to všechno vyzkoušet. Říká to tak vážně, že by mu to spolkl. Kdyby neznal jeho lásku k Yumetovi, dokonce by si myslel, že by mu teď s přehledem zahnul a ještě by měl pocit, že ve svých citech nijak nepolevil. Kmitne koutky očí k těm dívkám, když odsud mají zmizet, dokonce si ani nevzaly náramek zpět a to asi měly. Pak ale pohled honem vrátí k Showovi, který už je vážně blízko u něj a šeptá mu, jak přesně se na něj musí. Aoiho obočí jde nahoru. Je vidět, že ho má jeho šéf dokonale přečteného a že kdyby se potkali v jiném životě, měl by obrovské šance sbalit ne jen Yumeta, ale i jeho. Oba dva už ale někoho měli. Show po něm chce, aby zavřel oči. On si to ale dovede představit i s otevřenýma očima. Zavřít je by bylo nebezpečné. Nevadí mu, jak moc je blízko, ale když se ho dotkne na uchu a taky prsty ve vlasech, má najednou pocit, jakoby Kazukimu zahýbal už teď. Poposedne si, oddálí se od něj a podívá se na něj. Není to vyčítavý pohled, tuhle hru chtěli hrát oba.
"Měli bychom je najít." Řekne mu tiše a měkce. Není to vyloženě útěk, jenom nemá smysl tohle dál podporovat.
"Dneska vás doma čeká oslava. Nesmíte přijít zase tak pozdě." Řekne mu. +Ještě by se z tebe stal ten co se chce nechat obletovat a ne ten, co obletuje.+ Pomyslí si na svou adresu.
Show, Kazuki
Kazuki se na chvíli zarazí a pak se začne tiše pochechtávat. Nakloní hlavu na stranu a předvede mu ten nejnevinnější výraz na světě. "Suchar je to poslední slovo, co bych použil." Blýskne se mu v očích, protože u nich doma se děly různé věci a rozhodně to mělo k nudě daleko.
"Ale barvička by mu slušela, to je pravda." V tomto ohledu s ním rozhodně souhlasí. Yumeto ho vážně pochválí, ale úplně jiným směrem, než by čekal. Jeho výraz zněžní a kývne mu hlavou.
"Já to vlastně ani nikdy pořádně nezkoušel." Přizná se, že k balení kluků se zase tolik nedostal a ani dostávat nechce.
"Mě stačí, že jsem sbalil toho správného." Uculí se. Do Aoiho se zakoukal hrozně rychle, i když mu chvíli trvalo, než ho pustil k sobě. Naštěstí se to povedlo a můžou si užívat dosyta společné chvíle. Nevyměnil by to nikdy za nic.
"Chtěl bych být trochu jako ty." Není to tak, že by chtěl Yumetovi oplácet jeho slova, ale je to pravda. Sám nedokázal být tak bezstarostný a dělat věci, které ho napadnou. Vždycky o tom musel trochu popřemýšlet a někdy to bylo vážně dost svazující. Nadechne se, aby u odporoval, když ho vezme pod křídlem a vede z obchodu ven. Vůbec mu nedošlo, že už jsou v hledáčku, prostě nebyl zvyklý se rozhlížet. Ohlédne se ještě několikrát za obchodem, ale ve vteřině už má pár věcí v rukou.
"Yume-chan." Uculí se a očividně nemá zas takové morální zábrany, jak by se na první pohled mohlo zdát.
"Dostal jsem dárečky." Vypadá hodně nadšeně a hned si všechno prohlíží.
"Tak dobře, pojďme." Vezme ho za ruku a táhne sebou kolem obchodů, dokud nevybere ten správný. Hlavně tam musí být, co největší slevy. Projde kolem několika regálů a pak najde barevné triko, které je o hodně větší, než by Yume potřeboval.
"Skvělý střih, nádherné barvy." Zhodnotí rovnou a zatáhne Yumeta ke kabince a hlavně k zrcadlu. Znalecky si prohlédne z rubu švy a pak několikrát pokývá hlavou.
"To půjde." Pousměje se, zatáhne za nimi závěs a tahá z Yumeta svršek, aby ho mohl znovu obléknout. Triko je moc dlouhé, ale v ramenou mu sedí nakonec dost dobře. Chvíli pracuje, u toho vytahuje sponky z vlasů a za chvíli má Yume na sobě triko, které mu padne a končí kousek nad pupíkem.
"Sexy hm?" Pozvedne obočí.
"To mám přešité za pár minut." Pokrčí rameny a ještě to trochu upravuje.
Show pozoruje Aoiho, jestli to na něj působí nebo ne. Nutně potřebuje vyhrát a dál si hýčkat své ego, že je opravdu schopný flirtovat i s ním. Není v tom nic víc, než jen hra, kterou Aoi začal. Dřív si sice dost užíval, ale to se úplně změnilo s příchodem Yumeta. Nikdo není jako on a nikdy by ho za nikoho nevyměnil. Jakmile si Aoi odsedne stranou, zatváří se nadmíru spokojeně.
"Jsem rád, že to pořád ještě funguje." Prohodí samolibě a stejně tak se i tváří. Kývne hlavou na souhlas s odchodem a zveden se taky.
"Je pravda, že nám ještě chvíli zabere, než je z toho obchoďáku vylovíme." Během chvilky vyřeší platbu za Aoiho náramek, který má na ruce a když se k němu připojí, jen pokrčí rameny.
"Ber to jako roční prémie." Rozhodně nechce slyšet, že by ho vracel nebo cokoliv podobného. Show se chvíli baví se šéfem jejich doprovodu a zjistí, kde přesně Kazuki s Yumetem jsou.
"Tak oblečení hm." Pousměje se nad tím a pobídne Aoiho, aby vyšli tím směrem. Kazuki s Yumetem jsou zatím pořád v kabince, a když Show dojde až tam, klidně trhne závěsem a odhalí je oba dva. Kazuki se očividně dost lekne a propálí show káravým pohledem.
"Co kdyby na sobě nic neměl?" Sprdne ho.
"Tak bych si to vážně užil." Opáčí mu show a očima přeskočí na Yumeta a na to, jak vypadá a co z něj momentálně jde vidět.
"Hm, věděl bych co k tomu." Promne si rty o sebe, krátce se rozhlédne kolem a na vteřinu jim zmizí z dohledu, než donese pro Yumeta krajkové prádlo.
"Víc nepotřebuješ." Povzdechne si, za rameno vystrká Kazukiho z kabinky a sám v ní zmizí za zataženým závěsem.
"Neskutečně ti to sluší." Prohodí tiše, a dlaní Yumeta pohladí po odhaleném bříšku.
"Spěcháš nebo si budeš ještě něco zkoušet?" Je jasné, že by si to užil. Kazuki mezitím venku zavrtí hlavou.
"Přemýšlím, jak dlouho tam budou." Pomalu se podívá na Aoiho a v očích se mu zablýskne.
"Já jen, že je tu ještě jedna kabinka." Konečky prstů ho pohladí po paži.
Aoi, Yumeto
Yumeto znal Aoiho opravdu dobře a dlouho, pokud se to tak dalo říct, ale očividně ne z té stránky, kterou v něm dokázal probudit Kazuki. A to bylo vlastně dobře, protože Kazuki měl být ten jediný a jedinečný. Kdyby tady stály zástupy těch, kteří to dovedou, Aoi by možná byl sukničkář nebo tak něco. A tak bylo jedině dobře, že pro něj zůstával sucharem, zatímco pro Kazukiho byl někým, kdo je schopný netušených věcí. Byl hodně zvědavý, co tam teda vlastně dělají, nejraději by se na to Kazukiho zeptal, ale odváží se, až spolu někdy budou sami. Až pánové třeba budou v práci a oni u sebe navzájem budou spát. Takové noci určitě přijdou. "Vlastně je to asi štěstí sbalit hned toho správného, ne?" Řekne mu. Někdo by mohl namítat, že si Kazuki ve svém životě nic neužil, nikoho nepoznal a nemá s kým porovnávat, ale když k někomu takhle zahoříte, stejně ho už nikdy nic nepřebije. Nebyli spolu z nouze, ale přitáhl je k sobě osud. Yumeto si to vážně myslí. Příliš nepochopí, proč by chtěl být Kazuki jako on a proč mu to vlastně říká, ale vesele se zazubí a oba utečou z obchodu. Potěší ho, když má Kazuki z nakradených věcí takovou radost. Ani jeden to už nevnímají tak, jak by se mělo. Možná ještě Aoi, ale minimálně se to naučil nekomentovat. Ruku v ruce míří k obchodům a vypadá to, že Kazuki hledá něco konkrétního. Yumeto netuší, podle čeho si je vybírá, ale nakonec v jednom skončí. Je to taková typická v podstatě levná hadrárna, ale není to vyloženě nekvalitní oblečení. Spíš ten klasický spotřebák. Bylo toho tady hodně, bylo tu hodně studentů a nikdo neměl čas si jich všímat. Společně vejdou, chvíli si vybírají a Yumeto se přistihne, že i když by Show prskal, odnesl by si toho odtud asi tak tunu. Kazuki si po chvíli vybere a hodnotí oblečení. Kdo ví jak pozná ty nádherné barvy, jen aby takové byly taky až se to vypere, ale střihu už asi docela rozumí. Za chvilku už spolu míří ke kabince, kde z něj Kazuki rovnou začne svlékat věci. Yumeto se nechá a odhalí svou pečlivě udržovanou postavu. Kazuki na to nic neřekne, čímž se jenom potvrdí ta jeho zahleděnost do Aoiho a už na něm sponkuje oblečení, jako by používal špendlíky. Yumeta překvapí ten zkrácený střih, ještě při těch barvách. On by si to nevybral, ale se zvednutým obočím se prohlíží v zrcadle a musí uznat, že na tom vážně něco je. Tedy do chvíle, než se závěs prudce rozhrne. Oba dva se s Kazukim jako na povel ohlédnou, kdo to je, ale prodavačky to vážně nejsou.
"Nechtěli jste jít někam na drink nebo tak něco?" Tváří se Yumeto jako že je ani nechce vidět. Aoi ani neví, co si myslí nebo jak se cítí, když je společně vidí převlékat se v kabince. Ne, že by sám před chvílí taky málem nedělal kdo ví co, ale stejně. Trochu se zamračí, zatímco Show vedle něj vypadá především pobaveně. Když před tím mluvil o tom, že jim bude trvat, než je odtud vyloví, Aoi nečekal zrovna tohle. Na ruce se mu blyští dárek od Showa, on má pocit, že svítí jasněji, než hvězdy a každý to musí nutně vidět na sto kilometrů a chtít mu ho ukrást, ale Kazuki hledí přímo na něj a nevšimne si ničeho. +Asi to moc přeháním.+ Pomyslí si Aoi, ale bude si na to zvykat hodně dlouho. A Show to neměl dělat. Prý roční prémie… spíš tak celoživotní. A jak mu to teď asi oplatí? Čím asi?? Dokonce kvůli svým myšlenkám tak trochu přeslechne tu Showovu poznámku, jak by si užil pohled na nahého Kazukiho. Dojde mu to o dost později.
"Ty by sis taky nejraději užíval se všemi, hm?" Šeptne k němu tak, aby to Yume neslyšel. Show už ale nevnímá nikoho jiného, než Yumeta. O chvilku později mu donese prádlo a Aoi okázale protočí očima. Yume okamžitě položí dlaně na Showova prsa a všechno ostatní během chvíle vypne, i je dva. Místo, aby dál společně slavili, ti dva prostě zmizí v kabince a vystrkají Kazukiho ven. Aoi si povzdechne.
"Dlouho… a potom ještě déle někde jinde." Pousměje se na svou lásku.
"Kabinky v levném krámě teď nejsou můj styl. Pojďme domů." Řekne mu měkce, protože tam budou mít nejvíc pohodlí a ti dva už stejně budou chtít být jen sami. A při tom zamává rukou se zápěstím, aby svým slovům dodal váhu, že je teď velký snob. Pak vezme Kazukiho kolem ramen a jde s ním tam, kde je s ním nejraději a kde s ním chce prožít celý život.
Žádné komentáře:
Okomentovat