Show, Kazuki
Kazuki může na Yumetovi oči nechat, když začne vyprávět, jak se k čemu dostal a jak šikovný byl."Tohle mě ani nenapadlo." Povzdechne si, ale stejně neví, jestli by na to měl odvahu. Šetřil všechny peníze, aby si mohl něco třeba v drogerii koupit a pak hledal sprchy, které byly za poplatek přístupné, a mohl je použít. Vzpomínka na život na ulici je pro něj vlastně zvláštní. Z jedné strany je to zkušenost, kterou jen tak někdo nemá a žene ho dál, aby tam neskončil znovu. Prostě to nedopustí. Z druhé strany se cítí vážně pitomě, že se o sebe nedokázal postarat. Za tyto pocity může jeho rodina, která mu vždycky říkala, že nic neumí a nikam to nedotáhne. O to víc se zatvrdí, že jim to jednou omlátí o hlavu.
"Oblečení se špatně shání. Občas se mi něco povedlo schrastit, a když mi to úplně nebylo, tak jsem si to upravil." Pokrčí rameny. V tom byl taky celkem dobrý a i z roztodivných kousků si dokázal udělat ucházející oblečení.
"Můžeme to té drogerky někdy zajít." V očkách mu zasvítí. Teď to sice nepotřebují, ale přece jen mu přijde, že by to mohla být legrace. Na podobné věci ho prostě užije. Radši se zase rychle několikrát po sobě napije, aby se nemusel dívat do Aoiho tváře, co si o něm teď pomyslí.
"Byla by skvělá podívaná, kdybyste do nějaké šli, tohle tam udělali a až by vás chtěli vyhodit, vytáhli zlatou kartu." Vloží se jim do toho Show a zdá se, že ani tohle mu nevadí. Klidně by to pozoroval z povzdálí, a kdyby byli na kluky příliš neslušní, nechal by je minimálně zkrachovat. Show se ani nepozastaví nad jejich výrazy ohledně matky. Je znát, že k ní zrovna vztah nemá a co si budou, ona k němu taky ne. V podstatě šlo jen o to, aby ho porodila a o zbytek se postaraly chůvy. Nevadilo mu to, už jako dítě se choval jinak, než jeho vrstevníci. Ne, že by byl nějak extrémně chytrý, ale dělal si věci hodně po svém a hrál si podle sebe. Nepamatuje si to, ale zná vyprávění od té jediné ženy z jeho okolí, která si zaslouží respekt a to je chůva, která u nich byla od malička. Sice se mu snažila vštěpit trochu jiné vzorce chování, než jeho otec, ale byla k němu vždy pozorná a milá. Taky s ním trávila hodiny v noci, když byl třeba nemocný. Koutky mu trochu těknou, když si na to vzpomene, ale je to jen sekunda. Ano, tu jako první představí Yumetovi při vhodné příležitosti. Bude to však mimo jeho rodinu. „
"Výborně, domluvím to a sejdeme se." Vezme to plánování celé na sebe.
"Dám vám na ten den volno, musím říct, že jsme velmi hodný šéf." Nezapomene se pochválit, i když je to spíš trochu vtip. Kazuki si povzdechne, protože tak to přece nemyslel. Znal tolik párů, které se se svými příteli setkávali odděleně. Ne vždycky byly vztahy dobré a on vlastně nic podobného nezažil.
"Tak jsem to nemyslel." Pípne sotva slyšitelně a už klopí oči ke svému pití a znovu si lokne. Začíná to na sobě cítit a tváře už mu rudnou, aniž by byl příliš v rozpacích. Střelí vzápětí pohledem po Aoim, když dojde na kulky, ale Showa to vlastně pobaví.
"Vidíš, je to tak jednoduché a přesto sedíme u jednoho stolu. Když si vzpomenu, jak si po mě na ulici startoval…" Vrátí mu to i s úroky, aby se zase dostal do formy. Ohlédne se na Yumeta a je mu jasné, že alkohol dělá své. On sám na sobě něco málo cítí, ale zase toho tolik nevypil.
"Sluší ti to." Pousměje se.
"Dáš si ještě trochu." Nalije mu do sklenky a v očích mu jiskří.
"Chce tě vidět přítulnějšího." Ozve se Kazuki pobaveně, protože si je jistý, co má Show v plánu.
"Já k tomu alkohol nepotřebuju." Pověsí se Aoimu na chvíli na krk a líbne ho na tvář.
"Jen okolí to špatně nese." Povzdechne si, venku se musí hodně hlídat, aby k němu nebyl pořád nalepený.
"Můžeme klidně udělat afterpárty u nás." Nabídne jim Show.
"Tam je dost koupelen a zároveň kousek do postele." Už má zase oči jen pro Yumeta.“A taky tam toho není moc slyšet.“ Prohodí Kazuki rozverně a už sahá znovu po sklence. Alkohol mu příjemně motá hlavu a nutí ho se pořád hrozně usmívat. „Je pravda, že tady mezi policemi zase tolik místa není.“ Souhlasí s ním Show.
Aoi, Yumeto
Yumetovi na tom nic zase tak zvláštního nepřipadalo, někdy to vypadalo, že to dělají všechny středoškolačky, protože na kosmetiku taky nemají peníze, ale bylo pravdou, že ty asi občas nakonec i něco koupily. Hrozně se mu ale líbí Kazukiho zájem a nejraději by ho vzal do města a trochu ho něčemu přiučil, čistě z nostalgie. No a co, že už to třeba nebudou nikdy potřebovat? Jeden by nikdy neměl říkat nikdy. "Já jsem si zase nikdy nedovedl upravit oblečení, co mi nebylo, to jsem prostě odhodil a sháněl něco jiného." Co by si s tím počal? Z malých věcí větší neuděláte a ty velké zase tolik nevadily, ale aby v tom jeden vypadal dobře a mohl se tak vetřít všude možně? Ne, to neuměl. Spokojeně přikývne, když mu Kazuki řekne, že si výlet do drogerie udělají. Showovi už to nejspíš běží živě před očima, protože mluví o té zlaté kartě, ale Yume by ji neukázal, čistě pro tu radost z toho, že mohou přistižení utíkat. Ať po tom Show odežene policii, to bude mnohem zábavnější sledovat, jak je má pod palcem a taky u toho bude sexy. Nic ze svých myšlenek však neřekne nahlas, jenom mu oči spokojeně svítí. Úplně přeslechne, jak se Show pochválí, že je hodný šéf, za to Aoi musí už zase protáčet očima.
"Jen kdybych sedánek s rodinou domluvil já, to bych chtěl vidět, jak by sis udělal volno." Možná by Showa neměl dráždit, protože kdyby nečekaně souhlasil, Aoiho by asi ranila mrtvice. Nic podobného rozhodně organizovat nechce, je to jenom popichování! Uchechtne se, když mu Show připomene, jak po sobě dřív vyjížděli.
"Neříkej mi, že se ti po těch časech nestýská. Byl jsem jediný, kdo si to mohl dovolit. Zůstaly mi jenom vzpomínky." Teatrálně rozhodí rukama, protože teď Showa musí jenom podporovat, už si na něj nemůže křičet, kde ho napadne. Yumeto postrčí skleničku blíž k Showovi, když mu nabídne další kolo a podívá se na Kazukiho, když mluví o přítulnosti. Byla pravda, že na tu zatím zase tolik nedošlo, ale přece slavili společně? Kazukiho sebeovládání bere trochu za své a Show jim nabídne, že se mohou sejít u něj doma a zase se tam rozdělit jako tenkrát, když pánové navštívili domácí kino, ale po pravdě…
"Sotva jsme se navečeřeli. Pijeme sice rychle, ale vy chcete jít vážně domů a zalézt si každý do svého? Nejsem v důchodu." Prohlásí a prudce vstane od stolu. Neodhadne míru vlastní opilosti, takže se nebezpečně zakymácí a málem zaboří obě dlaně do nějakých misek s jídlem, ale opanuje se a napřímí se v zádech. Aoi na něj mezitím hledí s obočím vysoko ve vlasech.
"Takhle s tebou nikam nejdu, pobliješ mi špičky bot." Řekne mu a Yume se zasměje, jako kdyby šlo o skvělý vtip.
"Ale no tak, ještě nechci zvracet." Mávne dlaní.
"Zatím!" Připomene mu Aoi a moc se mu zvedat nechce, ale Yumeto vyrazí směrem ke dveřím, i když trochu křivě.
"Show-koi, řekni řidiči, že chceme přímo do centra! Jdeme se namalovat." Řekl namalovat a myslel to tak, ne namazat. Prostě si chce s Kazukim užít tu drogerii a pak se uvidí! To je jedno, kolik je hodin, noční město žije. Rozrazí dveře a rozhlédne se po dvoře. Auto samozřejmě stojí ve stínech opodál, kdyby cokoliv potřebovali a Yume jde rovnou k němu, bez ohledu na to, že je tam nechal a ani nezamkl. Aoi se s povzdechem zvedne a podívá se na ty dva.
"Je vám jasné, že ze svého nápadu nesleví a protože je tohle jeho oslava, nejspíš nás čeká vážně divoká noc? Ty nic neříkej, ty se začneš rozplývat, i kdybychom měli zalézt do kanálu." Namíří prst na Showa. Yumeto může přece úplně všechno. Zvenčí se ozve volání.
"Tak dělejte!" Pobízí je Yumeto, který už sedí a oběma rukama se drží opěradla sedadla řidiče před sebou.
Show, Kazuki
Kazuki se pousměje a přikývne, když mu Yume řekne, že u oblečení by si nevěděl rady zase on. "Na tom nic není, stačí občas jen něco trochu zahnout nebo přišít a vypadá to hned jinak. Můžu ti klidně ukázat pár triků, třeba to někdy užiješ. Přece jenom mám občas pocit, že v obchodě nemají úplně to, co bych si představoval a takto se dá kouzlit." Klidně nad tím stráví dopoledne, v tom vůbec nevidí problém a je dost možné, že by si to s Yumetem užili. Show se v ten okamžik podívá na Aoiho a naznačí rty nenápadně něco jako holky. Nemyslí to ve zlém, to vůbec ne, jen se nad tím prostě baví. Oni dva by si klidně mohli zajít třeba na střelnici nebo možná na sklenku a doutník, možná kasino, kdo ví. Prostě si užít odpoledne po svém, zatímco ti dva se budou bavit úplně jinak. Oblečení ho sice zajímá, ale on jeho úpravu s radostí přenechá někomu jinému, a když se mu to nebude líbit, to taky vyřeší po svém. Nakloní hlavu mírně na stranu a v očích se mu blýskne. Poznat Aoiho rodinu…Vlastně by to bylo hodně zajímavé.
"Samozřejmě, že si to volno udělám. V podstatě kdykoliv. Jako dobrý šéf si přece nemůžu nechat ujít příležitost poznat rodinu jednoho ze svých prominentních zaměstnanců." To poslední vážně není rýpnutí, ale upřímně kompliment, kterými jinak šetří. Ona Kazuki jsou vlastně jediní, kterým opravdu věří. Možná proto, co mají za sebou a odkud pochází. Pak se však rozesměje.
"Vlastně stýská, přiznávám. Byla to zábava, i když jsi mě v tu dobu vlastně hrozně vytáčel. Asi jsem potřeboval podobný příval adrenalinu." To se trochu probere Kazuki a podívá se na Showa trochu podmračeně.
"No mě se teda zase tolik nestýská. Toho adrenalinu bylo na mě až moc. Yumetovi asi taky ne." Okomentuje to rovnou. Ne, že by mu to chtěl připomínat, ale teď si zase do pusy úplně nevidí a chtěl by pánům připomenout, jak to celé bylo. Show se na něj podívá a dlouze vydechne.
"Ano, já vím. Tohle nebyl úplně nejlepší začátek. Z druhé strany tě může těšit, že jsem na tebe vynaložil tolik úsilí. Nebylo to jednoduché a chtělo to dost plánování. K mému neblahému zjištění jsi se mnou vlastně vyběhl." Snaží se mu trochu zlepšit náladu a zdá se, že se mu to podařilo.
"A ne jednou." Uculí se Kazuki a samozřejmě ví, že to nebylo jen vlastní zásluhou. Show se na Yumeta pousměje a převezme si skleničku. Sám moc dobře dokázal odhadnout, kdy má akurátní hladinu alkoholu, ale popravdě, dneska se nechce zase tolik omezovat. Povzdechne ji teda ke rtům a napije se. Už když svůj návrh vyslovil, bylo mu jasné, že se nesetká s úspěchem. Vidí, jak Yumetovi září oči a to značí, že se něco bude dít. Jen se pousměje, když dojde na to, že půjdou do města. Kazuki zasvítí rovnou taky, klidně by ho přirovnal k žárovce, jak se rozzářil a to je prostě přesila. Kazuki se začne zvedat vzápětí.
"Bude to zábava, uvidíte." Zazubí se a vyrazí ke dveřím a už sedí v autě s Yumetem.
"Co jim tak trvá?" Ohlíží se na obchod.
"Já jsem připraven." Málem mu zasalutuje.
"Myslím, že od jednoho už odpověď máš, Aoi-kun." Prohodí Show a nalije jim ještě skleničku, se kterou si s ním přiťukne a pak ji vypije.
"Ber to jako daň za to, jak je nám s nimi dobře." Trhne obočím nahoru a samozřejmě myslí velmi konkrétní věc. Taky se zvedne a zamíří ke dveřím.
"Co bys pro ně neudělal, když si vezmeš, jak málo si zatím užili." Narazí na to, v čem se ti dva plácali. Počká až se Aoi taky zvedne, zamkne obchod a zamíří do svého auta. Jakmile jsou všichni uvnitř, nadiktuje řidiči adresu, i když ji chudák slyšel už asi dvacetkrát. Ujme se nalévání dalších sklenek, aby jim cesta utekla co nejrychleji. Dojde ještě na pár rýpnutí, ale nakonec všichni vystoupí před otevřeným nákupním centrem. Show vystoupí, pomůže Yumetovi ven a zůstane stát opodál.
"Tak běžte napřed, doženeme vás." Pobídne dámičky kupředu a podívá se na Aoiho.
"Možná mám chuť si později taky něco vyzkoušet." Pozvedne bradu trochu výš a odloží prázdnou sklenku na kapotu auta.
"Co bys řekl na nějaký menší doplněk? Asi má chuť dneska utrácet. Možná hodinky?" Sjede ho pohledem.
"A nechci slyšet ne. Dlužím ti dost." Prohodí a vykročí ke vchodu.
"Už jen za to, jak dlouho ses o Yumeta staral a dával na něj pozor." Ohlédne se přes rameno.
"Ale jestli chceš zůstat v autě…?" Ušklíbne se a pokračuje dál ve své cestě.
Aoi, Yumeto
V tom měl Kazuki pravdu. Občas člověk prostě nemohl sehnat kousek podle své představy. V Japonsku se toho dalo sehnat hodně, ale záviselo to taky na velikosti vaší peněženky. A tu oni před nějakým časem neměli vůbec. To Showovo gesto o holkách neviděl, ale Aoi ano a taky se tomu pod vousy usmál. Sklopil při tom pohled tak, aby ho náhodou nezahlédli. Když ale Show začal mluvit o prominentním zaměstnanci, zvedl k němu pohled přímo podezřívavě. Teď si ho měří přivřenýma očima, ale nevypadá to, že by si z něj Show dělal legraci. Nejspíš to myslí skutečně vážně a tak se Aoi upřímně usměje a znovu pohled sklopí, tentokrát kvůli rozpakům. Tu rodinu by sem stejně netahal, ale to Show určitě pochopí, sám o to asi moc nestojí. Možná by si o těch svých matkách měli někde v klidu popovídat. Vypadá to, že Yumeto jim k tomu chce dát příležitost teď hned a on je asi jediný, kdo by se nenechal zvednout ze židle. Musí protočit očima a sáhne po nové cigaretě, když mu Show řekne, jak ho štval a jaký byl pro něj adrenalin. "Adrenalin jsi byl ty. Přišel jsi a začal ukazovat Yumetovi cestu, od které jsem se ho snažil držet dál. Nemohl jsem vědět, že ti můžu věřit. A on byl jako splašený. Je takový pořád, přece to vidíš. Je snadné mít o něj obavy." Vyfoukne obláček dýmu.
"Vlastně nechápu, proč sis to ode mě nechal líbit. Měl jsi stejně jenom strach, abys ho nenaštval, jinak bys mě klidně zastřelil." Prohodí a Yumeto po nich loupne pohledem, ale tohle celé je pořád jenom legrace. Navíc se to nestalo, bylo to pryč. Spokojeně přikývne na Kazukiho slova ohledně přemíry adrenalinu v těch dnech a nechá to téma zase plavat. Jeho hlavinka byla vždycky výrazně lehčí, než ta Kazukiho, takže to zamkne někde hluboko a už nechce vzpomínat ani na zlomek toho, jinak mu hrozí, že se strachy ani neprojde po ulici. Navíc je dost opilý.
"Vyběhl, já?" Ukáže na sebe Aoi a tváří se, že ani neví, o čem je řeč. Klidně si to poslechne nahlas a nechá tak pohladit své ego. Pousměje se, když si Kazuki přisadí, že to nebylo jen jednou a má co dělat, aby ukočíroval samolibý výraz směrem k Showovi. A pak jim kluci prostě utečou do auta. Show je sice chce následovat, ale dává si na čas a klidně před tím dopije a tak si s ním Aoi ťukne a taky ještě chvilku sedí.
"Za chvíli budou řidiči přes rameno mačkat klakson." Odtuší a prohlíží si obsah skleničky a dokuřuje. Musí se tiše zasmát, když mu Show řekne o té dani. Vlastně má pravdu.
"Takhle jsem se na to nepodíval. Asi začínám chápat, proč mu dovolíš úplně všechno." Řekne. Nikdy by si nemyslel, že mu v tomhle dá za pravdu, ještě před chvílí by s tím nesouhlasil. A stačila jednoduchá věta a najednou… chce pro Kazukiho taky udělat úplně všechno, protože je mu s ním přece tak dobře. A protože si toho oba hodně prožili.
"Přestaň mě laskavě převychovávat, nelíbí se mi to." Broukne, ale Show… na něj má větší vliv, než by si kdy přiznal. A zrovna tohle mu vlastně přijde dobré. Zvedne se a společně nasednou do auta, kde už kluci málem lezou po střeše nedočkavostí. Aoi nepočítal s tím, že budou pít i tady, ale proč ne? Ve městě jsou za chvíli, auto zastaví přímo u pěší zóny, kde ani stát nesmí, ale je jim to okázale jedno a oni vystoupí ven. A Yumeto se po nich zaraženě ohlédne, když nejdou s nimi.
"Myslel jsem, že se budete dívat." Řekne a není si jistý, jestli mu to vadí nebo ne, ale… prohlédne si důkladně Kazukiho, uvědomí si, že budou z očí, mají peníze a můžou si dělat, co chtějí… ještě na krátko si vzpomene na ten únos a pak popadne Kazukiho za ruku a rozeběhne se s ním dovnitř.
"Pak půjdeme na Takeshitu, nebudeme jenom tady." Zaslechne ho ještě Aoi a prudce se nadechne… V obchoďáku je uhlídají, ale jinde? Ochranka je klukům v patách, ale přesto… Auto odjede a on zůstane se Showem sám.
"Takže nakonec bereš na rande mě?" Řekne mu úmyslně svůdně, když se k němu decentně nakloní. Musí ho napadnout bláznivá myšlenka, jak by jim to spolu šlo, kdyby kluci neexistovali. Nechá si ji rozhodně pro sebe a nejradši by zase kouřil, ale to už vcházejí dovnitř.
"Nic mi nekupuj, mám dobrý plat." Řekne mu upřímně.
"Staral jsem se o něj, protože jsem chtěl. Nic mi nedlužíš." Dívá se jinam, aby Show nenaléhal.
"Dlužíme spíš my tobě… všechno."
Show, Kazuki
Show se musí nutně zamyslet na Aoiho slovy. Má pravdu, ukazoval mu úplně jiný svět, kde je všechno možné. Taky si však uvědomuje, že nemít peníze a všechny prostředky, nemohl by si všechno dovolit, ani spokojeně podporovat Yumeta v jeho povaze. "Já vím, že je." Přikývne na to poslední.
"Chci, aby byl takový a nemusel se ohlížet. Je to úplně jiné, než co znám. Mnohem lepší. Teď takový klidně může být, za nás za oba." Krátce ale intenzivně se na Aoiho podívá. Je to možná zvláštní, že si to užívá za oba, jenže sám si nikdy nic podobného užít nemohl a asi by to ani se svou povahou nedokázal. Sledovat však Yumeta, jak je bezprostřední pro něj bylo tou nejlepší zábavou od samého začátku. Yume vždycky říká, že je obyčejný. Možná ano, ale Show je jeho povahou a chováním naprosto fascinovaný a ví, že ho to nikdy nepřejde. Nakloní hlavu na stranu a nevypočitatelně se pousměje.
"Věř mi, že kdybych tě chtěl zastřelit..." Prohodí, když se k němu nakloní trochu blíž.
"Tak to udělám tak, že se o tom nikdy nedozví." Blýskne se mu v očích. Možná to zní jako výhrůžka, ale je to spíš kompliment. V jeho podání samozřejmě. Obočí mu jde nahoru, protože Aoi přizná změnu pohledu a ještě se u toho začne na něj zlobit.
"Možná se ti to teď nelíbí, ale věř mi, že to nakonec oceníte oba." Je jasné, že víc už podobná témata rozebírat nebudou. Možná někde v soukromí. Kazuki je stejně nedočkavý jako Yumeto a je to vidět v autě, kde málem rozbije sedačky, jak pořád poposedává. Je mu jasné, že z nich pánové mají legraci, ale nevadí mu to, stejně by to nedokázal ovládat. Před nákupním centrem i Kazuki se ohlédne a vypadá, jako by měl před sebou životní volbu. Totiž jestli zůstat tady s Aoim nebo pokračovat dál s Yumetem. Pánové s nimi nejdou a jemu je to vlastně taky trochu líto. Nadechne se, aby se Yumetovi omluvil, že zůstane s Aoim, ale nemá nejmenší šanci odporovat, když ho Yume popadne za ruku a vleče s sebou.
"Ale…" Snaží se ještě o malinkatý odpor, ale je to marné, už se chytil. Když ho zavleče do obchodu, málem mu vypadnou oči. Tady v životě nebyl a najednou je celý nesvůj a v rozpacích.
"Co tu budu dělat?" Je znát, že si ještě nezvykl na svou práci a pravidelný příjem, stejně jako na to, že si vážně může dost věcí koupit. Opatrně obchází regály a některých věcí se dotýká jen konečky prstů.
"Vážně můžu?" Ptá se sám sebe a pak sáhne po prvním výrobku a tím je hranice prolomena. Pak už není k zastavení.
"Dokážeš si mě představit s tímto na hlavě." Houkne na Yumeta a pozvedne růžovou barvu na vlasy.
"Nebo Showa." Uculí se, chvíli se dívá, jestli náhodou nepřestřelil a pak se upřímně rozesměje na celé kolo. Show ještě chvíli kouká za nákupními maniaky, kteří mizí v obchodě i s jeho ochrankou a po Aoiho slovech se na něj pomalu podívá a prohlédne si ho od hlavy až k patě. Má chuť mu tu jeho provokaci vrátí a tak se nakloní velmi pomalu taky.
"Hm, beru." Broukne smyslně.
"Je čas ti ukázat, jak se Yume se mnou má. Kdy jsi byl naposledy na rande s mafiánem?" Mrkne na něj a pomalu vykročí, než ho zarazí Aoiho slova a ohlédne se přes rameno.
"Řeknu to jednou a víckrát to ode mě nikdo neuslyší." Upozorní ho jako první.
"Popravdě dlužím spíš já vám všem. Za sebe samého." Víc to nerozvede.
"Tak pojď, Aoi-chan." Pozvedne pravý koutek a pobídne ho gestem dlaně.
"Čeká tě nezapomenutelný večer splněných přání." Klidně ho svádí dál a počká, až ho bude následovat. Uvnitř vedou jeho kroky přímo do klenotnictví, kde očividně není poprvé a dobře ho tam znají. Byl tu často, dokud si neuvědomil, že mu víc vyhovují na míru vyrobené šperky. Ukloní se obsluhujícím ženám, které se kolem nic vyrojí a už má na tváři svůj velmi oblíbený výraz. Gestem paže pobídne Aoiho k pohodlné pohovce opodál, kde se usadí a během vteřiny mají v rukách skleničky s bublinkami.
"Rádi bychom si prohlédli vaši speciální nabídku." Pobídne ženy, aby se začaly otáčet a brzo se před nimi objevují ty nejdražší kousky tady. První přinesou několik náramků na sametovém polstrování a Show se nakloní, i když jeho výraz je pořád stejně nezaujatý. Zvedne pomalu oči k dívce naprosto němu a pozvedne obočí.
"Máte pocit, že mám čas na podobné nesmysly?" Zeptá se jí a dívka zrudne a s nečetným počtem omluv odklusá dozadu a chvíli to trvá, než se znovu vrátí. Přinese jen několik kousků náramků a je znát, že tato nabídka se neukazuje jen tak někomu.
"Ano, tohle už o něco zajímavější je." Neusměje se a sáhne po jednom z náramků, který mu padne do oka. Odloží sklenku na stůl a pak vezme Aoiho zápěstí, trochu ho pozvedne a zkusí mu šperk připnout.
"Hodili by se k tobě černé perly." Testuje jeho výdrž, protože změní svůj hlas na svůdnější podtón.
Žádné komentáře:
Okomentovat