Hromadné - Je to moje překvapení! - část 1.

(Yumetův obchod)

Show, Kazuki

Show vůbec nechápal, kde Yume schrastil dárek pro něj a že si na něj vůbec vzpomněl. Byl to nádherný šperk, moc se mu líbil a vlastně mu ten večer ještě několikrát poděkoval. Od té doby, co ho od Yumeta dostal, už ho prostě nesundal a nosil ho velmi viditelně, jak kdyby tím Yumeho měl pořád na očích. Připadalo mu, že si Yume myslí, jak jsou to jen drobnosti, ale přesně to Showa hřálo tisíckrát víc, než nějaká velká gesta. Na ty tu taky byl on. Už zase je hlavou u onoho dne, který strávili v Yumetově bytě. Tam ho taky napadlo, co by mu mohl dát a ne, nic malého to zrovna není. Potřeboval všechno zorganizovat a nachystat, takže to přece jen pár dní trvalo. Napínal Yumeta a bavil se tím, jak nedočkavý byl. Věděl, že se má něco dít, ale nevěděl co. Jediný, kdo byl v obraze, byl Kazuki. Požádal ho o pomoc s jistou výzdobou a taky občerstvením. Všechno muselo být naprosto dokonalé a Kazuki mu už několikrát ukázal, že tohle je pro něj jako stvořené. Několikrát si volali ale tak, aby to Aoi nevěděl, takže většinou když na svém novém, vlastně už ne tak novém místě něco pro Showa vyřizoval. Přece jen by to z něj mohl chtít Yume vytáhnout. Určitě to zkoušel i na Kazukiho, ale ten mlčel jako hrob. Bylo vidět, že by udělal maximum proto, aby si Yume překvapení užil. Na onen podvečer se domluvili, že jeden z Showových mužů vyzvedne Aoiho před domem, kde s Kazukim bydlí a Yumeta u jejich společného apartmánu. Kazuki je s ním a svedli to na jednání ohledně nových podniků. Ano, velice dobře se jim jejich spolupráce rozrůstala a bylo jasné, že nebude trvat dlouho a podniky dostanou nového šéfa. Ale na to dojde až později. 

"Vypadá to vážně skvěle. Arigato, Kazu-chan. Podle mě jsi přesně odhadl, co by se mohlo Yumetovi líbit." Pochválí ho a sleduje ten naprosto nezaměnitelný úsměv, který se ve tváři naproti němu objeví.

"Já doufám, hrozně nerad bych mu to zkazil." Prohodí Kazu a ještě urovnává talířky na stole, aby byly přesně na svém místě. Všechno kolem je nádherně vyzdobené a září barvami. Servis, na kterém je jídlo, rozhodně není drahý a vlastně k sobě moc neladí. Jsou tam skleničky ze Showova apartmánu, ubrousky z baru, kde Yume pracoval a nějaké nádobí i od Aoiho. Z Yumetova bytu taky něco zachránil. Kazuki však zařídil, že to nevypadá vůbec divně a sladil zbytek výzdoby tak, že se to k sobě prostě hodí. Možná za to může i to, jak všechno jídlo naaranžoval, prostě neskutečně kouzlil a Show se přistihne, že je na něj vlastně hrdý. Jak kdyby byl jeho…Ne, takové myšlenky jsou na něj příliš. 

"Dáme si skleničku, než dorazí." Nabídne Kazukimu a ten s díky přijme. Na celé této akci ale není podstatné, co tu je připravené, ale kde jsou. Dům je trochu starší, ale Show zařídil, aby bylo všechno pečlivě opraveno. Uvnitř je pár věcí, které prozrazují, co by se tu mělo dít, ale pořád je tu dost volného místa. Show nepochybuje, že se brzo zaplní. Napije se kvalitního alkoholu a pak zamíří pomalu ke dveřím. Když jimi projdou, je to tak akorát, aby viděl přijíždějící auto. Ohlédne se přes rameno na vývěsní ceduli, která zatím zeje prázdnotou. Sám se vydá otevřít Yumetovi dveře a sleduje, že Kazuki běží k těm druhým, aby se Aoimu mohl během vteřiny pověsit na krk.

"Prostě mi bylo smutno." Zahuhlá mu v podstatě do rtů, jakoby to tím mohl omluvit. No možná může.

"Myslím, že jsem je měl spíš poslat do hotelu, než aby s námi slavili." Protočí očima Show, ale už si přitahuje Yumeta k sobě a taky si neodpustí políbení. 

"Zase otvíračka ve dvou by nebyla to pravé." Odůvodní si přítomnost těch dvou a ještě pořád prostě nepřizná, že k nim tak nějak patří. 

"Tak pojď." Pobídne Yumeta, když ho vezme za ruku a pak pustí první do dveří. 

"Vítej Yume-chan, ve tvé vlastní zastavárně, vetešnictví…no název je na tobě. Ostatně pokud budeš chtít, tak bude všechno jen a jen na tobě." Kazuki s Aoim už jsou taky uvnitř. Velké oči se snaží dohlédnout, jak se Yume tváří a jestli se mu to líbí nebo ne. 

"Já jsem tak nervózní." Zamumlá, jak kdyby to byl on, kdo někomu něco dává.

Aoi, Yumeto

Yumeto byl opravdu rád, že Show jeho talisman nosí. Ani ne tak proto, že mu ho sám dal, ale spíš proto, že v jeho sílu doopravdy věřil a myslel si, že to je jeho duchovní brnění. Opravdu mu to stačilo k tomu, aby se mu v noci spalo lépe. Kromě toho mu slušel a díky svému materiálu a jisté jednoduchosti se hodil skoro ke všemu dalšímu, co si k němu Show vzal nebo oblékl. Líbilo se mu, že ho na něm může pořád vidět a taky se pochlubil Aoimu a Kazukimu, že je to dárek od něj a jaký má účel. Aoi jenom v duchu čekal, kdy mu Kazuki donese tak pět až deset podobných talismanů, ale zatím ho to naštěstí nenapadlo. Všem se jim žilo a vedlo dobře a jak Aoi, tak Kazuki se hodně rychle učili svou novou práci. Aoimu se často nelíbilo, co slyšel a co musel zapisovat nebo počítat, ale od toho tady nebyl. Prostě se jenom staral, aby měl Show všechno, nic nechybělo a všichni mu prokazovali dostatečnou úctu, ale čím víc toho sám věděl, tím byl nebezpečnější, i když vlastně dohromady nic neuměl. Tedy co se boje týkalo. Jenže od toho tady byli jiní. Všechno bylo pečlivě rozdělené, ale o nic méně důležité. Proto mohli v čele rodiny stát staří muži, kteří toho už taky fyzicky mnoho nesvedli. Aoi začínat nabírat na váženosti, ale pokaždé, když vlezl do dveří klanového sídla a všichni okolo něj zařvali pozdrav a málem praštili čelem o nejbližší nábytek, lekl se a protáčel očima. Tohle bylo vážně… no sem tam legrační, jenže oni to mysleli smrtelně vážně. On i Yumeto si samozřejmě všimli, že se něco chystá, ale zatímco byl Yume jako honící pejsek a snažil se přijít na nějakou indicii a z někoho ji dostat, jemu stačilo, když nadhodil téma u Showa a pak i Kazukiho, narazil na zeď a dál už nic nemělo smysl. Yumeto to bude muset vydržet, ať se mu to líbí nebo ne. On sám byl ale dost zvědavý. Toho večera, co je mělo vyzvednout stejné auto, si byl Aoi jistý, že dojde na odhalení toho překvapení a když se s Yumetem sejde na zadní sedačce, má pocit, že Yume poběží po svých vedle auta, jak byl neklidný a pořád poposedal. 

"Budu z tebe mít nervový tik, sedni si už! Bože, snad je to blízko!" Nadává, zatímco se cesta vleče a snaží se Yumeta uklidnit, ale jako vždycky to není k ničemu. Jakmile dorazí na místo, Yumeto visí na okýnku oběma dlaněmi a když mu Show otevře dveře, málem vypadne rovnou na cestu. Rád by měl oči jenom pro svého milého, ale tohle místo nezná a kromě toho už vidí prázdný vývěsní štít. O co tady jde? Aoi se zatím vítá s Kazukim a když vidí ten jeho úsměv a nekonečné nadšení, jeho výraz povolí a spokojeně se usměje, zatímco ho k sobě tiskne. Pak se všichni společně vydají dovnitř. 

"Jako váš nový dům to nevypadá." Prohodí Aoi. Pochybuje, že by Show odešel ze svého bytu. I Yumeta to na chvíli napadlo, ale tohle asi nebude ono.

"Otevíračka?" Ptá se Yumeto zvědavě, ale ani ve snu by ho nenapadlo, čeho přesně. Překročí společně práh a pak to Yume konečně uslyší. Chvíli vypadá, že nerozumí japonsky, hledí před sebe a všechny myšlenky se mu nechtějí správně poskládat. Aoi vedle něj vytáhne obočí a pískne, zatímco se rozhlíží. 

"Zastavárna… pěkně černé kšefty. Tak kde jsou všechny tvoje věci, Yume-chan?" Prohodí. 

"Ty nejsou na prodej!" Ohradí se Yumeto jako vzteklá čivava a Aoi protočí očima. 

"Tak to je po všem Show-kun, všechno, co sem nasyslí, si nechá. Ten dům je malý a byznys nebude. Nevzdá se ničeho." Odmávne ten pokus rukou, ale jeho oči se usmívají. Je to nádherný dárek a nádherný nápad, Yumeto tady bude ve svém živlu. 

"Kromě toho říkal vetešnictví, ne zastavárna." Opraví Yume Aoiho a ten protočí očima. 

"Ve tvém případě? Vážně?" Yumeto už ho ale moc neposlouchá, protože si zrovna prohlíží způsob prostření i výzdoby. Je tady všechno, každý kousek jeho známé minulosti a něčeho, co má rád. Sem tam něco pohladí konečky prstů a nejde mu to na rozum. A nejspíš začne brečet. Z ničeho nic nakrčí čelo a ohlédne se po nich. Brada už se mu chvěje. Pak se zamračí, prudce otočí zase dopředu a schová obličej v dlaních.

Show, Kazuki

Kdyby jen Show tušil, jak je Yume nedočkavý, asi by od Aoiho chtěl, aby mu ho natočil. Později si jistě bude nadávat, že to neudělal. Jenže teď se opravdu těší na jeho reakci a doufá, že z toho bude mít radost. V podstatě se dohodli, že v baru už pracovat nebude a Yume úplně nevěděl, kam se vrtnout. Chtěl mu dát možnost něco dělat a snad i podle jeho vkusu. Koupit mu dům, pro něj bylo to nejmenší a opravy taky. Pokud uvidí jen náznak toho, že se tím není spokojený, začne vymýšlet něco jiného. Jednou se prostě musí trefit, i kdyby měl kvůli tomu koupit celé Japonsko. Na tom prostě nezáleží. Jak jde o Yumeta jsou peníze a jeho vlastní majetky na druhé koleji. Od začátku to tak bylo. Navíc tohle je bezpečná čtvrť, protože jí celou ovládají do posledního stromečku. Je tu pořád někdo z jeho lidí a tak bude Yume v bezpečí. O to mu šlo taky. V baru nikdy nevěděl, kdo by mohl přijít. Už to jednou viděl a dost mu to stačilo. Musí se rozesmát, když uvidí, jak mu Yume málem z auta vypadne. I Kazuki se culí, protože to skrze Aoiho stihl postřehnout.

"Chudák, musel to vydržet tak dlouho." Pousměje se mile a pak už se věnuje Aoimu, stejně jako Show Yumetovi. Pozoruje po očku celou dobu výraz jeho tváře, jestli se mu to bude líbit nebo ne. Ze začátku vypadá hodně zmateně, a když jsou uvnitř, vypadá hodně podobně. Show stojí opodál a mírně se usmívá. 

"Může tu prodávat úplně cokoliv." Prohodí how směrem k Aoimu.

"Zapomínáš, s kým spí. Neměl bys, když pro mě děláš." Vrátí mu jeho rýpnutí pobaveně. Přece jen jsou taková malá mafiánská rodina. Kazuki tam vlastně patří taky. V některých podnicích, které bude mít, jsou místnosti určené pro různé schůzky a jednání. Kazuki zůstává přitisknutý k Aoiho boku a trochu natahuje krk, aby viděl, co Yume na jeho pohoštění řekne. Snažil se, opravdu mu na tom záleželo. Neřekne nic, ale to se dalo čekat. Vidí výraz v jeho tváři a je mu jasné, že je dojatý. Nejradši by šel a rovnou ho objal. Nechá si to na potom, teď nechá prostor Showovi. Plácne Aoiho zlehka dlaní do hrudníku, protože ve svých poznámkách pokračuje. 

"Může si z toho klidně udělat muzeum." Špitne, protože je mu jasné, že Showovi bude úplně jedno, jestli to bude vydělávat nebo ne.

"Přesně tak, může z toho být úplně cokoliv." Pomalu přistoupí blíž k Yumetovi.

"Je to jen na tobě, jak to tu bude vypadat." Prozradí mu, a když si Yume schová tvář do dlaní, ocitne se těsně u něj, první ho obejme pažemi a pak pomalu otočí čelem k sobě. Vezme ho zlehka za zápěstí a odtáhne mu ruce z tváře, aby ji pak ukazováčkem na bradě mohl pozvednout. 

"Yume-chan, říkal jsem ti, že není nic, co bych pro tebe neudělal. Neptal jsem se, to je pravda, ale napadlo mě to, když vím, co tě baví a co tě dělá šťastným. Doufám, že by to mohlo být i tohle místo. Taky proto, že už nikomu nedovolím, aby se na tebe lepil." S jiskřením v očích se ušklíbne. Ne, žádný bar ani podobné místo, kde by na něj všichni zírali. Prostě a jednoduše žárlí a pravděpodobně by to tam celé vystřílel. Ano, i vlastní podnik. Kazuki se mezitím přesune ke stolu, ač velmi nerad pouští Aoiho a začne jim rozlévat do připravených sklenek. U toho se pořád usmívá, než se otočí na Aoiho. Je jasné, že má něco za lubem. Podá mu sklenku a nevinně zamrká. 

"Tebe čeká překvapení doma." Prostě mu to musel říct, protože nepochybuje o tom, že si z Yumeta celou cestu utahoval, jak moc byl natěšený. Je zvědavý, jestli to na něj zapůsobí nebo vůbec. Show se krátce ohlédne přes rameno a zavrtí nad nimi hlavou.

"Ten kluk mě baví." Prohodí, než se skloní k Yumetovým rtům a krátce ho políbí.

"Pojďme to zapít." Ustoupí na jeho bok, vezme ho kolem pasu a zamíří s ním ke stolu.

"Je šikovný hm." Narazí na to, že to celé připravoval Kazuki.

"Chtěl jsem mu dát pár lidí k ruce, ale odmítl to. Asi má dobrý trénink z domu." Neváhá ani na vteřinu, aby si do Aoiho nerýpl. Dělají to oba dva a má pocit, že je to taky jen tak nepřestane bavit.

Aoi, Yumeto

Aoi už se naučil, že v některých chvílích je lepší nehnout ani brvou. Kdysi by na tohle Showovi odpověděl a zase by byli v sobě, ale ty časy jsou nadobro pryč. Jakkoliv jsou rodina, je Show jeho šéf a jakkoliv je jeho vztah k Yumetovi a všemu, co Yume dělá, svým způsobem přehnaný, on tu není od toho, aby to kritizoval, takže mlčí a nehne ani svalem v obličeji, ale to neznamená, že si nemyslí svoje. Byl to samozřejmě vtip, ale Show se do něj pustil jako vždycky, když šlo o Yumeta. Yume může tohle, Yume může tamto… bez ohledu na to, že by mu ta patologie mohla taky ublížit. Co už, to je na nich dvou. Showův hlas zněl sice pobaveně, nedával mu nic za vinu, ale ještě pár slov a mohl by a pak by s ním už nebyly žerty. Show s tím vlastně byl roztomilý a Aoi se konečně trochu pousměje. Co by mu asi řekl, kdyby mu to pověděl nahlas? Ještě by začal žárlit Yumeto. A pak Kazuki a to už by bylo fakt neštěstí. 

"Ty abys mu nepochleboval." Řekne Aoi tiše Kazukimu a když si jich ti dva nevšímají, snaží se ho chytit za boky a přitáhnout k sobě na malou romantickou chvilku. Yume je teď stejně zralý na platíčko Neurolu, tak se na ně přece nebudou dívat. Yumeto je ani moc neposlouchá, je teď plný vlastních emocí. Už věděl, že Showovy dárky mohou být velkolepé, ale tady ani tak nešlo o to, že je to celý dům, jako spíš o to, co měl představovat a proč. Může být dutý jak chce, ale tohle mu dochází a ví, kde je ukrytá hodnota toho daru. Je to stejné, jako když dával Showovi ten medailon. Bylo jedno, že byl ze zlata. I kdyby byl z modelíny, věřil by tomu a Show by ho asi nenosil s takovou parádou, ale měl by ho. Alespoň v kapse. Ucítí ho na svých zádech, opravdu upřímně se usměje a na chvíli zakloní hlavu, aby se o něj opřel, než ho Show začne pomalu otáčet čelem k sobě. Konečně dá dlaně dolů a podívá se mu přímo do očí. 

"Já vím, všechno si to uvědomuju. Moc ti za to všechno děkuju. Nenacházím dostatečně vhodná slova." Řekne mu tiše, už s úsměvem. Pak si povzdechne. 

"Mě už ta práce stejně ani nebaví. Od té doby, co mám tebe, mě vyloženě štve, když na mě někdo zírá." Jak kdyby na sobě cítil Aoiho oči. 

"No dobře, tak zírat ještě můžou, když mi to sluší, ale ten bar je přece o něčem jiném. Dřív to byla zábava, ale teď se mi nechce s nikým flirtovat a dělat mu pomyšlení. Jejich problémy už jsou mi najednou jedno." Ubezpečí ho. 

"Vždycky ti byly jedno, byl jsi jen rád v centru dění." Prohodí Aoi a Yume protočí očima. Má samozřejmě pravdu, ale Yumeto nebyl necitlivý. Na ty lidi zapomněl většinou ve chvíli, kdy odešel z baru, ale to neznamenalo, že jim v tu chvíli nepomáhal rád, pokud to nebyla prasata, co si tam šla jen pro jedno. Aoi mezitím pozoruje Kazukiho, který se vymanil z jeho sevření a začal s přípravou stolu. Na okamžik zasune dlaně do kapes, než mu Kazuki podá drink a on si ho převezme. Obočí mu vyletí nahoru raketovou rychlostí, když se dozví, že má doma nějaké překvapení a když vidí, co se děje tady, jeden aby měl ještě strach! 

"Co?" Pohne rty a poprvé v životě má pocit, že něco nevydrží.

"Něco jsem si doma zapomněl. Jen se tam stavím a hned se za vámi vrátím." Řekne, zatímco na něj Yume zírá přes Showovo rameno, protože má očividně stejný problém. 

"Já ti tam skočím!" Řekne a oba se střetnou pohledem. 

"Je to moje překvapení!" 

"Ale já jsem zvědavější!" Jejich malá klasika. Kdyby Show nepolíbil Yumeta a nepozval ho ke stolu, asi by se oba dva vyřítili ze dveří a nechali Kazukiho se Showem samotné tady. Kdo ví, čím by se jim pak pomstili. Takhle jsou nuceni zůstat a odploužit se ke stolu, ale pořád se navzájem měří pohledem. 

"Ty jsi neuvěřitelný." Nevydrží to Aoi a mračí se na Yumeta, který rozhodí rukama. 

"Žádná překvapení nepotřebuješ, nemáš je rád." Vrací mu to Yume a taky se mračí. 

"Ano, to je." Povzdechne si nakonec Yumeto, když se do toho Show vloží a začne se věnovat stolu. Oči mu nadšeně zajiskří a už zase vstává, aby na něco dosáhl, něco si osahal a něco podal. 

"Cože?!" Zamračí se Aoi pro změnu na Showa. No tohle, jaký trénink z domova, co tím myslel?

Show, Kazuki

Show tak nějak počítá s Aoiho reakcí a ta nepřijde. Dokonce mu to vyžene pravé obočí nahoru. Samozřejmě ho rád špičkoval, ale už to nebylo vůbec ve zlém. Jen si v tom našel zábavu a Aoi se většinou nenechal dvakrát pobízet, aby mu to oplatil. Dokonce se na něj Aoi pousměje a tak už toho zase na chvíli nechá, aby ho prostě nedráždil příliš. Kazuki se trochu zarazí a podívá se na Aoiho, když ho obviní. Zapíchne si prst do hrudi a vytřeští na něj oči, jakoby se ptal, jestli vážně myslí jeho. 

"Já za to nemůžu, když mi to přijde hrozně romantické, co pro něj dělá. Copak se ti nelíbí, když je Yume spokojený?" Obrátí to všechno trochu jinak, aby Aoi nemohl protestovat a rychle se k němu přilepí, aby měl mnohem větší manévrovací prostor.

"Já jsem rád, když je někdo stejně šťastný, jako já s tebou. Mohl by tak být každý." Myslí to samozřejmě úplně vážně, protože by nemohl být spokojenější, ale taky doufá, že to zabere a Aoi mu to odpustí. Protáhne mu paže kolem krku a trochu se povytáhne, aby dosáhl na jeho rty. 

"Mohli by nám všichni kolem jen závidět, jak skvěle se máme." Pošeptá mu do rtů a prostě si je ukradne. Nemůže jinak a navíc tím na chvíli Aoimu zabrání mluvit. Show se mírně pousměje, když mu Yume řekne, že nenachází slova. To znamená, že se mu to opravdu líbí a to je to hlavní. 

"Nepotřebuju, abys něco říkal. Jsem rád, že to na tobě vidím. Jsi kouzelný." Prohodí tiše, aby ho mohl slyšet jen on. Úsměv Ahowa by nemohl být širší a to hlavně proto, co Yume říká o své bývalé práci. Tak moc se mu ulevilo. 

"Promiň, ale musím říct, že mě to neskutečně těší. Nesnáším, když po tobě slintají. Tedy můžou, ale jen tajně, abych to neviděl." Projeví se Showova žárlivost. Taky by to mohlo skončit tak, že by nakonec všechny návštěvníky baru poslal k ledu a to doslova.

"Tady to snad zkoušet nebudou a když ano, můžeš je poslat do háje." Vidí to úplně jednoduše. I kdyby tím Yume odradil všechny zákazníky, je mu to jedno. Hlavně, že na něj nikdo nebude dorážet, on ty náklady milerád zaplatí. Ještě chvíli si užívá jejich chvilku, než Kazuki řekne něco, co od něj odvrátí pozornosti všech. Protočí očima a povzdechne si.

"Taky jsi nemohl počkat." Utrousí, a když si všimne Kazukiho vyděšeného pohledu, jen pozvedne koutky.

"Kdybych tě chtěl umlčet, už se to stalo. Roubík do pusy ti cpát nebudu." Je mu úplně jasné, co by tím mohl způsobit a stejně to řekl. Aoi má plnou hlavu překvapení, třeba si nevšimne. 

"Ale no ták, chvíli to přece vydržíte." Prohodí Kazuki a už si dává ruky v bok s výrazem mafiánské mámy.

"Nedělal jsem se s tím občerstvením, aby se to zkazilo." Sprdne je všechny do jednoho, aby si nějak moc nemysleli. Show se jako první rozesměje, ale hned se to snaží nechat, aby ho nenaštval ještě víc. Vypadá, že ho brzo přetáhne jedním z táců i s jídlem. Pak se velmi pomalu otočí na Aoiho a pokrčí zlehka rameny.

"To víš, u mě servírovat nemusí, už ne. Jen uvažuju logicky." Tváří se, jak kdyby mu to vůbec nedocházelo. Nadechne se k dalším slovům, ale ozve se jen zahuhlání, protože mu Kazuki vrazil do pusy jednohubku.

"Pro bezpečí všech." Okomentuje to rovnou a otočí se na Aoiho. 

"Vůbec ho neposlouchej, baví mě, když mě u toho pozoruješ." Prozradí něco, co znělo úplně jinak, než by mělo a málem tím udusí Showa, protože jednohubku ještě nestihl polknout. Ten se musí trochu předklonit, aby za chvíli nezačal modrat a rozkašle se.

"Tohle mi nedělej." Podaří se mu přidušeně říct. 

"A já tě měl doteď za slušnýho kluka. Asi všechno pomalu přehodnotím." Kazuki se na něj otočí s nechápavým výrazem, než mu to dojde. Místo toho, aby se začal bránit, jen pokrčí rameny a i když se u toho červená předvádí jim ten nejlepší úsměv.

"Jsme přece rodina." Zabije svým prohlášením úplně celé. 

"Víc myslím vědět nepotřebuju." Odmávne to Show a musí svou sklenku vypít na ex. Vzpomněl si totiž na co, co ho napadlo ohledně Kazukiho. 

"Vypadalo to, že vydržíš víc." Rýpne si Kazu a zase se přimotá k Aoimu. 

"Ještě chvíli tu s nimi vydržíme a pak pojedeme domů." Řekne mu tiše a očima mu jasně říká, že jestli nevydrží, nechá si překvapení pro sebe. 

"Tak na Yumeta a na jeho nové živobytí." Pozvedne skleničku a očima najde tu Showovu, která je vypitá. Povzdechne si.

"Že já se vůbec o něco snažím." Zavrtí nad ním hlavou a sleduje snad i provinilý výraz. 

"Málem jsi mě utopil." Vyčte mu show a přitáhne si Yumeta za pas k sobě, než si nalije novou dávku alkoholu. 

"Na tebe." Podívá se mu do očí. 

"Na to nejkrásnější stvoření, které se na této ulici bude snažit podnikat. Pravděpodobně i v celé čtvrti." Přidá k přípitku něco, co si prostě nemohl odpustit.