Daichi
Ještě chvíli pozoruje Senu, jako by čekal nějakou reakci. Nic nepřijde, ale vlastně ho chápe, když je tu Tomohisa, navíc si dost krade jeho pozornost, takže Senu zase brzo opustí pohledem. Trochu znervózní, když Sena odejde. Ne, že by se Tomohisy bál, to vůbec ne, jen si není tak úplně jistý sám sebou, jako před chvílí. Podívá se na něj a prohlédne si ho. Skoro to vypadá, že mu jeho slova nevěří. Jak by mu mohl někdo říct, že se mu něco nelíbí? On sám by to asi nedokázal, tak moc na něj působí. Jen by to asi neměl od prvního okamžiku vědět. "Věk je v tomto případě spíš na škodu asi. Jen si neuvědomují, že možná máme nový pohled na věc, trochu neotřelejší a občas lepší, než oni. Neříkám, že se většina z nás nemá co učit, ale stejně i mladší ročníky můžou mít pravdu. Málokdo na to ale přistoupí." Povzdechne si. Měl to samé doma, i když je podle dosažených úspěchů mnohem chytřejší, než rodiče. Tedy nikdy nebyl nad ně povýšený, dali mu dost dobrých životních rad, ale stejně jim dokázal pomoc, co se financí v obchodě týká a srovnal jim celé účetnictví. Trochu se zarazí, když Tomohisa zvážní a pár vteřin má obavy, že to prostě a jednoduše přehnal. Možná se měl vážně trochu krotit. Pak ale sklopí oči a mírně se pousměje, než je zase zvedne a podívá se celkem neohroženě do jeho tváře.
"Možná jsem jediný na světě, kdo to umí a možná mi taky věřit nebudete, ale příště vás přinesu ukázat svůj blok." Prostě ho chce přesvědčit, že mu nelže.
"Pak poznáte, že si nedělám legraci a o podobných věcech nikdy nevtipkuju." Je vidět, jak moc vážně to bere. Oči trochu rozšíří, když se ho zeptá na jisté zóny. Tváře mu malinko zčervenají, ale vzápětí jeho oči zazáří a úsměv na tváří jasně napovídá, že se některých věcí prostě nebojí.
"Ano, vlastně je. Inteligence mě prostě vzrušuje. A nádherný vzhled je hodně příjemný bonus." Sice mluví tak trochu neurčitě, ale je jasné, že Tomohisa ho přitahuje i jiným způsobem, než svou inteligencí. Podívá se na něj trochu nechápavě, jakmile mu začne hrabat ve věcech a vzápětí mu to dojde. Jeho tvář by už nemohla zářit víc. Jenže ta poznámka ho nutí vymyslet něco, čím by ho zase trochu vyvedl z míry a zároveň si otestoval, jak moc by se u jeho nápad nelíbil. Ono tím odhalí nejspíš hodně, pokud se mu Tomohisa rozhodne odpovědět.
"Hm, taky je možnost, že když se to smyje, můžu si přijít večer pro další." Nejde si pro provokaci daleko a konečně se to víc projevuje. Otázkou je, jestli to náhodou už nepřehnal. Je mu horko, když si představí, že by za ním večer opravdu přišel pro další podpis. Jeho idol je vážně hodně blízko, ale Daichiho to nepřinutí sklopit pohled. Pořád se mu dívá do očí, dokud nepřijde Sena a nepřinese jim občerstvení.
"Arigato." Usměje se na něj upřímně a dává mu tím najevo, že je všechno v pořádku. Všiml si té starosti a je to příjemné, když to někdo dělá, i přes to, že se neznají. Má pocit, že by si s ním mohl opravdu rozumět. Tomo ho vyhodí a zase se věnuje Daichimu. Ten na chvíli stáhne obočí, ale hned na to vstane, zase má chuť mu nějaké věci malinko vrátit. Sáhne po vrchních knoflících své košile a začne je přímočaře rozepínat.
"Kam jinam, než k srdci." Vysvětlí své konání, aniž by se mu přestal dívat do očí a u toho si jemně skousne spodní ret mezi zuby.
"Práci mám vlastně hotovou. Ale kdybych byl opravdu hodně drzý, požádal bych vás o konzultaci s jednou prací do školy…" Nakloní hlavu mírně na stranu.
"Jenže vy jste jistě hodně zaneprázdněný, neměl bych se na nic podobného ptát." Zlehka pokrčí rameny a pak odhalí svou štíhlou horní polovinu těla.
"Tak asi jen ten podpis." Na chvíli se odmlčí a svůdně pousměje.
"Prosím." Zamrká jako panenka a je zvědavý, co se stane dál. Netušil, co se stane, když sem přijde, ale jakmile se něco podobného děje, nechce se nechat zase tolik vyvést z míry a možná i ukázat, že se některých věcí prostě nebojí.
Tomohisa, Sena
Bylo to přesně tak. V jakém vesmíru by mladí mohli mít pravdu před těmi, jejichž zkušenosti už o něčem vypovídají? V tom Tomohisově klidně a Daichi vypadá, že je z podobného těsta, ale Tomohisa si musí podruhé připomenout, že je tady z jiných důvodů, než je s ním sympatizovat. "Tvůj blok?" On si píše nějaký blok nebo jak to myslel? Nezůstanou u toho tématu moc dlouho, protože mu Daichi potvrdí jeho poznámku o zónách a k tomu si doplní cosi o pěkné tváři nebo spíš celém vzhledu a dost výmluvně se při tom dívá přímo na Tomohisu. Tomohisu na chvíli napadne, jestli o tu stáž u jeho otce náhodou nestál i z trochu jiných důvodů, než je prestižní místo pro studium. Protože jestli ho zná a obdivuje, tak se k tomu možná dostal o trochu dřív a pak si zařídil… +Ne, teď už jsi vážně moc namyšlený. Toshiya by sice souhlasil, ale Dori by se ti hrozně smál.+ A otec? Otec by udělal něco, aby ho vrátil nohama na zem. Když se do věcí začala míchat nadutost, nekončilo to nikdy dobře, v tom měl Yusuke pravdu a Tomohisa to nechtěl brát na lehkou váhu. Ujíždělo mu to, jako každému mladému, úspěšnému muži, který se narodil se zlatou lžičkou v puse, ale to neznamenalo, že byl od podstaty hajzl, co se chystal všechno a všechny jenom zneužít. Takový být vlastně nechtěl. Většinou… Když mu Daichi řekne, že by si klidně přišel pro nový podpis a k tomu zrovna ve večerních hodinách, Tomohisa se na něj musí opravdu dlouze podívat, protože to už je snad vysloveně otevřená pozvánka do ložnice. Kdyby je nepřerušil Sena, asi by se ho na to na plnou pusu zeptal, ale on přišel a tak využije situace a zatím nereaguje. Věci nabírají nečekaně rychlý spád. Co by ale vůbec nečekal, je místo, které si Daichi vybere. Když si začne rozepínat košili, je mu jasné, že na zadek to nebude, to už by asi vážně nebyla odvaha, ale spíš nevkus, jenže k srdci, to zní dost vážně, vlastně romanticky a každý mladý svobodný chlap by začal utíkat. +Nejsi ty na lovu stejně jako Sena?+ Nepořádá se tady nějaký podivný hon na bohaté ženichy? Kde by ho napadlo, že jediný, kdo tady někoho doslova nahání, je jeho otec v tělocvičně s Nijirem. Pak dojde na tu konzultaci do školy a to už prostě nejde brát pracovně.
"Jdeš na to hodně rychle, asi nejrychleji ze všech lidí, které znám." Řekne mu přímočaře. Nemůže říct, že by mu to vadilo, líbí se mu Daichiho cílevědomost a to, že si jde za tím, co chce, ale byly typy mužů, kterým se podobné chování nelíbilo. Jemu vyhovuje, že Daichi nic neskrývá, že se nemusí brodit jeho složitou povahou. Přistoupí pomalu k němu, mírně se skloní, takže naruší Daichiho osobní prostor a podepíše se mu na místo srdce. Dokonce tam jedno malé namaluje.
"Žádné fotky na sociální sítě ani důsledné ukázky mojí rodině." Varuje ho. Zkompromitovalo by ho to na veřejnosti a před rodinou taky. Nejde o to, že by nepřiznal, s kým flirtuje, ale o to, jak by se teď bratři řehtali, když ještě o nic nejde. Pak se narovná v zádech.
"Myslím, že vás bude čekat můj otec." Zatrhne Daichimu jakékoliv další představy ohledně jeho osoby. Nebylo by nejlepší, kdyby se jím nechal omámit během první chvíle a dovolil mu něco neuváženého, protože si je jistý, že Daichi by to skutečně udělal. Vytáhne svůj telefon a přivolá jím Senu. Chvilku to trvá, než se Sena objeví.
"Otec se jistě postaral o to, aby tu naše návštěva měla svoje pokoje, když s námi bude tolik pracovat. Nepochybuji o tom, že ty pokyny už máš a všechno jsi připravil, takže tam Daichiho zaveď a buď mu k dispozici do doby, než se mu bude moci věnovat otec." Pošle je oba dva pryč. Sena přikývne a ukloní se a naznačí Daichimu, aby šel s ním. Na Tomohisovi se mu nepodaří nic vykoukat, ale hoří zvědavostí. Svěří mu Daichi něco? Měl by se nějak zeptat?
Daichi
Daichi se mírně pousměje a přikývne na jeho otázku."Ano, můj blok. Mám tam všechny zajímavé výstřižky z novin a práce, vlastně jen vaše práce, které mě zaujaly." Přizná se bez váhání, jak moc vážně to bere. Prostě nechce, aby si Tomohisa myslel, že je to jen o tom, aby ve své stáži uspěl. Má štěstí, že ho vůbec potkal, vlastně ani nepočítal s tím, že se to stane. Yusuke byl ale jiný, než ostatní šéfové, už jen díky přístupu a faktu, že tady bude často přebývat. Možná to neměl říkat, aby si o něm třeba nemyslel, že je blázen, z druhé strany mu nechce lhát. Může jen doufat, že ho to třeba potěší a nebude to naopak. Stejně se neubrání té poznámce o dalším podpisu a jak Tomo hledí na něj, on mu ten pohled oplácí, i když se svou typickou, zdánlivou nevinností. Je opravdu zvědavý, jak bude reagovat. Kdyby se mu to příčilo a bylo to bez šance, už se ohradí a pošle ho hned pryč, pravděpodobně si půjde stěžovat, ale Daichiho odhad byl správný a nestane se to. Takže by se nebránil, kdyby si opravdu přišel podruhé. Hodně ho to potěší a zahřeje. Pak přijde na řadu ten podpis. Nějak se svým částečným svlékáním nespěchá a je jasné, že si vybral správné místo. Nebylo to cílené, opravdu to tak vnímal a očividně to nebylo přes čáru. Ani na vteřinu z něj nespouští svůj pohled.
"Já vím, na někoho je to až moc." Odtuší klidně.
"Může se stát spoustu věcí a můžu hodně narazit a stejně jsem to zkusil. Kdo to neudělá, taky ničeho nedosáhne." Vede si svou a je znát, jak moc je o tom přesvědčený. Do spousty věcí šel po hlavě a možná proto je ve svém věku tak daleko. Nemá prostředky, za to má své odhodlání a taky trochu nebojácnosti. Kdyby takový nebyl, neocitnul by se tady, prostě by nedostal příležitost, i když si myslel, že na takové místo nejspíš mít nebude. Vyšlo to. Přistihne se, že tají dech, když se k němu Tomo skloní a opravdu jeho kůži podepíše. Mírně u toho pootevře rty, jak fascinovaný jeho blízkostí je. To srdíčko, které má u podpisu mu zvedne koutky nahoru do okouzlujícího pousmání.
"To se nestane." Ujistí ho bez váhání.
"Jsem v jistých ohledech hodně sobecký, tohle chci jen pro sebe." Ano, nejspíš si to vyfotí, ale fotku pečlivě schová, aby ji nikdo nenašel. O některé věci se prostě dělit nechce.
"Arigato." Poděkuje mu šeptem, skoro to zní i svůdně. Tedy doufá, že to tak je. Nepřekvapí ho, když Tomo jejich chvilku utne. Vážně nečekal, že by mu řekl tak pojď a vzal ho do ložnice, i když by se nejspíš nebránil. Takto je to však mnohem lepší a klidně kolem něj bude ještě chvíli kroužit, aniž by se cokoliv stalo. Teď už však ví, že si některé poznámky klidně může dovolit, pokud se znovu potkají o samotě. Rychle si zapne košili, když si domyslí, že shání Senu. Nechce, aby jeho podpis někdo viděl.
"Ano a ještě jednou děkuji." Pousměje se, než se Tomohisovi ukloní, ještě chvíli po narovnání se mu podívá do očí a pak posbírá své věci a vykročí za Senou do svých nových pokojů. Hrozně se na to těší. Začne se po cestě rozhlížet a málem si ukroutí hlavu.
"Ten dům je vážně obrovský." Je jasné, že v takovém rozhodně nikdy nebydlel.
"A taky krásný, ta atmosféra." Rozplývá se trochu.
"Jak dlouho tu bydlíš?" Zeptá se a vzápětí se zarazí.
"Omlouvám se, už vám tykám." Zatváří se malinko provinile.
"Jsem hrozně rád, že tu můžu být." Mluví dál, dokud neprojdou dveřmi.
"Tady mám být?" Čekal nějaký malý pokojíček, ale tohle se tomu ani vzdáleně nepodobá, i když je nábytek starý, přesto krásný. Odloží opatrně své věci na stolek a přejde k oknu, aby vyhlédl na přilehlé pozemky. Je znát, že se to tu dává do pohybu. Je vidět nějaká auta, která přiváží materiál na budoucí rekonstrukci. Pak se pomalu ohlédne na Senu.
"Měl bych si na něco dávat pozor?" Zeptá se ho a je znát, že ho to vážně zajímá.
"Nechci udělat žádnou chybu." Vysvětlí mu to rovnou.
"Jestli to pokazím, zničím spoustu věcí, na kterých jsem makal roky." Prozradí mu něco málo na sebe.
Tomohisa, Sena
Tomohisa se ještě nějakou chvíli musí dívat na zavřené dveře, za kterými zmizeli Daichi a Sena. Daichi říkal, že si vede nějaký svůj deníček, kde jsou výstřižky z novin a pak dodal, že jsou vlastně jenom o Tomohisovi. Tohle bylo celé nějaké divné. Kdo byl tedy první? Otec a jeho firma a přes něj se Daichi dozvěděl o něm nebo je vážně takový fanoušek, že si tuhle stáž sehnal úmyslně? Vážně by ho to dost zajímalo. Zatím se ale rozhodne nepodělit se se svými bratry o nic z toho, co dneska zjistil, dokonce ani s Toshiyou ne. Ještě nechce dát obecně najevo jakýkoliv zájem nebo prozradit něco z toho, co se mu honí hlavou, dokud nebude o krůček dál. Zároveň musí myslet na to, jak mu Daichi prozradil, že by za ním večer klidně rád zašel nebo to o tom, že kdo nic nezkusí, nic nemá, i když kvůli téhle hře mohl přijít o slušně rozjetou kariéru. Nepochybuje o tom, že pokud bude ve škole úspěšný, otec si ho bude chtít nechat a nabídne mu místo. Proč by věnoval tolik úsilí do tréninku někoho, koho by pak přenechal jiné firmě? +To by koukal, kdybych byl ten, kdo by mu Daichiho později vyfoukl.+ Musí se tomu zasmát, ale ono prý nedělalo moc dobrotu, když spolu dva partneři dělali na stejném místě. Kdo ví, v tom nemá žádné zkušenosti… Tedy… tahle myšlenka byla hodně mimo… jací partneři? A jejich otec byl v tomhle extrémně zásadový. Doma věděli, že ho ženy nezajímají, ale on nikdy nedopustil, aby to prosáklo navenek a nějak tím ohrozil svou práci nebo své syny. To bylo obdivuhodné. Podle Tomohisy s ním nemohlo zatřást snad nic. On by asi tak radikální nebyl, ale on už měl od otce taky slušně vyšlapanou cestičku. Prý, že je Daichi sobecký… měl ho ujistit pro to, že by si to prostě z principu nedovolil a je zásadový a čestný, ale on mu místo toho odpověděl, že je sobec, co si to chce nechat jenom pro sebe. Nějak se tu těch drzých okatých chlapců urodilo až moc a mohl by počítat i Nijira, ten měl taky hodně výrazný pohled. Jediný, kdo vyčníval, byl Kaoru, ale tam to dohnal zase Dori a Tomohisa ani nemusí tušit, jak moc se trefil do toho rozdělení. Pak už se konečně rozhodne zavřít do svých pokojů, aby mohl pokračovat tam, kde skončil. A taky trochu přemýšlet. Sena mezitím dovede Daichiho až do pokojů, které pro něj vybral Yusuke a nechá ho vejít jako prvního. Všechno je pečlivě uklizené. Musel to dělat sám, protože ještě neměl podřízený personál, zatím se vybíral, ale to mu nevadilo. Okna po něm nikdo nechtěl, jenom prach, postel a podobné věci. "Ano, ten dům je opravdu obrovský. Rozhodně pro nás Japonce, zvyklé na velké město, kde všichni žijí na hromádce." Pousměje se. Ten dům měl atmosféru, ale on si nebyl jistý, že by si ho vybral, kdyby ty peníze měl. Byl trochu městský typ. +Tak proč jsi sem lezl?+ Rýpe už i sám do sebe. Podívá se na Daichiho, když se tak lekne, že mu tyká.
"To nic, mě to nevadí, budeme asi podobně staří, ale spíš ty abys neměl problémy, že si tykáš se sluhou." Usměje se na něj mile. Přesto mu podá svou ruku a potřese si s ním.
"Jenom pár dní. Nejsou tady dlouho, zatím přijali jenom mě a další personál se vybírá. Bydlím v prvním patře skoro za schodištěm." Řekne mu, kdyby ho hledal. To nejsou tak velké pokoje, ale Yusuke mu věnoval krásný výhled. Je to blízko, aby byl pořád po ruce, nemůže vybíhat shora a zezadu.
"Ano, tady. Vypadalo to, že panu baronovi záleží na tvém ubytování opravdu hodně." Je jasné, že Daichi tady má úplně jiné postavení, než on sám, už jen z toho výběru. On i Nijiro byli hosté. Nezáleželo na tom, že tu nespí denně. Šlo o to je patřičně uctít. Ta otázka Senu doopravdy zaskočí. Podívá se na Daichiho a je vidět, že o tom hodně přemýšlí. Má být upřímný? Proč by neměl, stejně mu to ostatní povědí. Přejde přes pokoj a posadí se na židli pod oknem u kulatého stolku. Podívá se ven a sám u toho vypadá jako baronova manželka, jak umí držet tělo a s tím bílým kostýmkem.
"Není zas tak snadné odtud vyletět jakkoliv přísně vypadají." Usměje se na něj.
"Povedlo se mi udělat už hodně chyb a pořád tu šanci mám." Uklidní ho. Myslel si, že se baronovi líbí, ale to bylo pryč. Je rád, že ho nikde nepotkává. Kdyby sem teď přišel, Sena netuší, co by si počal a jak by se ovládal.
"Baron je velmi… tolerantní, ale když se zlobí, je lepší někam zmizet. Poslední dobou se zlobí. Toshiya je…" Mlaskne jazykem o patro.
"Zlomyslný." Najde správné slovo.
"Nic ti neprojde, vůbec nic, ale on není ten, kdo rozhodne o tom, jestli tady zůstaneš. A Tomohisa… je pro mě trochu tajemstvím, ale něco se mu honí hlavou a neřekne ti co. Nemyslím si, že by se bál zašpinit si ruce." Klidně to na něj poví.
"Dori je ke mně nejvíc přátelský, ale z jejich diskuzí jsem pochopil, že s ním něco… ostatní s ním řeší jeho chování. Nevím proč. Tady se nic takového neukázalo. Je ke mně moc milý." Zakončí svůj posudek a znovu se usměje. +Snad se ti dá věřit.+
Daichi, Yusuke
Daichimu ještě chvíli trvá hlavou Tomohisa. Na některé věci by si vážně přál odpověď, ale teď ji nedostal a není jisté, že se toho vůbec kdy dočká. Tohle setkání bylo vážně zajímavé a stejně ví, že si lehne do postele a asi se nakonec bude usmívat. Vždycky špatně spal, když se ocitl na novém místě, první noc rozhodně. Teď to spíš vypadá, že mu nic takového nehrozí. Jemu zatím připadá dům přívětivý a Yusuke, Tomo i Sena se k němu chovají vážně hezky. Co přijde dál, to netuší, ale doufá, že to tak bude pokračovat. Znovu se rozhlédne po svém pokoji a pak očima zakotví na Senovi. Musí se na něj dívat a prostě ho hodnotit, v žádném případě ale ne ve špatném světle. Líbí se mu, je milý a moc mu to sluší, i když je Daichimu jasné, že jeho vkus málokdo z japonské společnosti ocení. "Já na město moc zvyklý nejsem. Tedy nebyl jsem. Vyrůstal jsem v malém městě. Tam kde zná každý každého." Pokrčí rameny.
"Jen díky škole jsem se mohl přestěhovat a vlastně si pořád ještě trochu zvykám." Pousměje se a lehce rozhodí rukama.
"Líbí se mi tam, jen mám pocit, že se občas trochu ztrácím." Prozradí mu něco na sebe.
"Budu si to pamatovat." Kývne hlavou, když mu Sena prozradí, kde bydlí. Znovu se začne rozhlížet a pak se na něj překvapeně podívá, když mu prozradí, že Yusukemu na jeho ubytování opravdu záleží.
"Vážně?" Vypadá tou informací opravdu hodně vykolejený.
"Proč by mělo? Jsem jen obyčejný stážista." Je jasné, že tomu vůbec nerozumí. Usadí se na křesílko a nechápe, jak Sena může sedět takovým způsobem, až z toho oči přecházejí. Má pocit, že se tu vyloženě narodil a najednou mu vůbec nevěří, že je tu jen pár dní.
"To se mi ulevilo." Vydechne a je znát, že je zase až moc upřímný. Vážně měl obavy, že by se to mohlo stát, když nebude dostatečně dobrý. Ne, že by se kvůli té informaci přestal snažit, to vůbec ne. Nakloní se trochu blíž, když začne mluvit o baronovi a o ostatních. Zajímá ho to. Když promluví o toleranci, další kámen mu spadne ze srdce. Sklopí pohled a usměje se. Trochu zostražití, když se zmíní o Toshiyovi a označí ho za zlomyslného.
"Vážně? Na něj bych si asi měl dát pozor." Ukládá si to do hlavy.
"A přitom jsem s ním viděl nedávno jeden rozhovor a vypadal sice trochu děsivě, ale zároveň nebyl na nikoho zlý." Zamyslí se nad tím do hloubky. Pak padne Tomohisovo jméno a trochu se zarazí. Dlaň protilehlé paže položí na své rameno nad srdcem a pak prsty sklouzne po látce košile, pod kterou je Tomohisův podpis.
"Víš, znám jeho práce, musí toho mít v hlavě tolik. Nedivím se, že ti tak připadá. Na mě byl hrozně milý." Zdá se, že jeho názorem na něj neotřese nic. Jakmile zmíní Doriho narovná se a rozhlédne se, jak kdyby je mohl někdo slyšet.
"Víš, o něm něco málo vím. Z minulé školy ho málem vyhodili, byl kolem toho v Americe celkem velký skandál. Mělo to co dočinění s jeho chováním. Jen nevím, čemu všemu se dá na internetu věřit. Prý hrozně zbil pár kluků. Ale jsou kolem toho dohady, jestli to vážně udělal a jak moc. Dokonce byla zmínka o tom, že skončili na jipce." Mluví tiše, jak kdyby měl strach, že se to Yusuke dozví.
"Ale říkám, možná to ani pravda není." Pokrčí rameny, rozhodně nechce šířit pomluvy, ale přece jen je na všem trochu pravdy, možná by si měli dávat pozor oba dva. Nadechne se, aby pokračoval, když se dveře do jeho pokoje po zaklepání otevřou a vejde Yusuke, na tváři už má zase příjemný úsměv. Je pravdou, že byl ve své tělocvičně, u boxovacího pytle. Musel se zase trochu vybít. Teď už má náladu o něco lepší a navíc je jejich soukromé fitko skoro hotové a ano, nechybí ani to co Nijirovi slíbil, ale nad tím nesmí přemýšlet. Na sobě má upnuté triko a volnější kalhoty, rozhodně na doma. Vlasy se mu lesknou, je vidět, že byl před chvíli ve sprše.
"Omlouvám se, že ruším, jen jsem se chtěl podívat, jak jsi daleko se zabydlováním Dai-chan." Kývne hlavou jemu i Senovi, a pak se očima zase vrátí k Daichimu.
"Arigato, Sena-chan za skvělou práci." Pochválí ho za úklid a postarání o jeho nového stážistu.
"Doufám, že se tu budeš cítit jako doma. Vlastně jsem si říkal…Tedy kdybys nebyl moc unavený, že bychom povečeřeli společně. Je ještě pár věcí, které bych s tebou rád probral. Jen mám obavy, že u rodinného stolu zase tolik klidu na práci mít nebudeme." Zůstane stát kousek vedle Daichiho křesla.
"Mám obavy, že bych to zítra nestihl, potřebuju ti předat pár věcí a zítra budu většinu dne mimo dům." Osvětlí mu, proč to chce stihnout ještě dneska. Pak se podívá na Senu.
"Všechno v pořádku?" Zajímá se o dění v domě a hlavně o to, jak se chovají jeho povedení synáčkové.
Žádné komentáře:
Okomentovat