Hide
To byla trefná poznámka, ale ano, ten kdo vyrostl v paláci, měl mít přece vybrané chování, aristokratickou povahu a ušlechtilé rysy. Neměli by si jít po krku jako psi, ne? "Nebuď si sebou tak jistý…" Zamrmlá ještě, když mu Uru říká, že tohle by mu neudělal, ale už to nemá takový efekt, jako když byl tajemná a všeho schopná čarodějnice. Uruha ho začíná mít prokouknutého a není to nejlepší pocit, takto odhalovat svou duši. Nejspíš ani žádnou nemá nebo hodně černou. Neměl by ji nikdo vidět. Zvedne koutek nahoru v typickém úšklebku.
"Jen skoč, uvidíš, že se budeš dobře bavit, některé komiksy neznám ani já. I kdyby Inoran nedorazil, bude to s Rickem zábava, ale on dorazí, uvidíš, že dorazí." Nabádá ho k nepravostem. Nejraději by šel s ním. Pak už ale všechna slova odvane vítr a jejich soukromá chvilka. Uruha se ničeho nebojí, jde na to přímočaře a po svém a jeden by najednou řekl, že je mnohem starší, než ve skutečnosti je. Je to vážně k smíchu, když si Hide uvědomí, že mu je jenom dvacet, zatímco jemu je… no hodně. Skoro to vypadá, že Uruha trpí nekrofílií nebo tak něčím, protože Hide už měl být mrtvý hned několikrát, ale asi nebude nejlepší, když mu v podobné chvíli bude vykládat tyhle podivné myšlenky. Jeho to sice baví, ale Uruhu by to mohlo vyloženě vyděsit. +A připravit o erekci.+ Pomyslí si, protože to by už bylo vážně neštěstí! Ten záklon hlavy a nedočkavý povzdech byl něčím, na co by se Hide mohl dívat celé hodiny, ale to by Uruha asi nevydržel. Někdy by ho tím mohl mučit, sám byl trpělivý dost, ale rozhodně to nebude dneska. A když to Uruha ještě podpoří svými slovy, Hideho oči se rozšíří a několik úderů srdce snad ani nedýchá. Chce jeho? Chce vidět to, co předvedl před tím svou silou. Ale je si jistý, že to je skutečný Hide? Co když takový není nebo co když část jeho divokosti zmizela s jeho silou? Podobnými otázkami nic nevyřeší. Přece si ještě vzpomene, jak nezvladatelný byl jako dítě a mladý kluk? Kromě toho si přece nemůže dovolit svého budoucího milence zklamat. +Co by o mě pak vyprávěl? S čarodějnicí je nuda? Nikdy!+ Nic opatrného… jeden by řekl, že po tom, jak s ním mával Enishi a jak se několikrát proletěl skrz stěnu bude chtít přesný opak, ale je vidět, že se ještě vůbec neznají. A byl čas to změnit. Hide si chvíli nechává okusovat lalůček, protože je to velmi příjemné a přivírá při tom oči, ale Uruha nechce čekat vážně ani chvíli a sám si posune Hideho dlaň co nejvíc dozadu. Hide se prudce nadechne nosem, protože pod bříšky prstů ucítí něco, co už dlouho necítil a jeho erekce nemůže být palčivější. Uruha se mu sice snaží pomoct a stupňuje jeho příjemné pocity, ale pak v jednu chvíli přestane, stiskne ho a odešle orgasmus co nejdál. V Hidem se zvedne vlna vášně a taky trochu vzteku za to, co mu teď provedl, pevně ho sevře v objetí, až je to možná nepříjemné a vrhne se na jeho rty. Netuší, co chce nacvičovat tady ve vodě a venku nebylo nic kromě jejich špinavého oblečení, ale čas na kreativitu bude někdy jindy. Hide si docela rád hrál, nebál se použít cokoliv, co bylo po ruce a s čím by to šlo a taky se nestyděl být trochu hrubější a třeba někoho v zápalu vášně maličko chytit pod krkem, ale i tohle byly myšlenky, které si ještě nějaký čas nechá pro sebe. Uruha ho dál škádlí a provokuje, snaží se ho dlaní v klíně přivést k šílenství a když to není dost, zeptá se ho, jestli dostane, co si zaslouží. Hide se mu musí podívat do očí, v těch jeho divoce zajiskří a ohlédne se za ně, co by s ním měl dělat. Někdy se ložnice prostě hodila, protože odírat mu záda o kmen stromu, to už se nechce ani jemu. Nakonec ho popadne za ruku a vleče ho k velkému kameni u břehu. Je tam trochu bláto pod nohama, ale to ho vůbec nezajímá. Dokud nemá pijavice v klíně, je mu to prostě fuk. Prudce ho pošle ke kameni, aby se o něj Uruha opřel, je mu celkem jedno jak, ale nastaví ho zády k sobě. Schválně, jestli bude prskat nebo ne. Když ano, má jisté přesvědčovací metody.
Uruha
Uru se na chvíli zarazí a podívá na Hideho. Ne, on si sebou není tolik jistý, jak to na první pohled vypadalo. Měl v sobě hromadu pochybností, co se jeho vlastní osoby týká, ale nechtěl, aby to někdo věděl. Jediný, kdo o v tomto ohledu vážně dobře znal, byli jeho tátové. Hyde ho chápal a Ga ho naučil, jak to neukazovat světu a nechat si všechno pro sebe, aby nebyl tolik zranitelný. Jenže to Hide neví a tak ho nechá přitom, že si sebou jistý doopravdy je. "Líbí se ti, že jsem." Odtuší svůdně, aby ho ujistil, že je všechno v naprostém pořádku. Kdyby Hidemu vadila jeho povaha, nejsou tady. Protočí očima na debatě o Rickovi a Inovi a už to nekomentuje. Za prvé nemá čas a za druhé by nejspíš musel přiznat, že mu chybí. Ano, všichni z paláce, tedy ti nejbližší. Není tak dlouho pryč, ale to, že byl blízko smrti, ho donutilo některé věci malinko přehodnotit. Je opravdu štěstí, že nevidí Hidemu do hlavy, protože by ho za jeho myšlenky nejradši plácl. Ne, nepřemýšlí nad tím kolik mu je let. Jeho schopnosti zajistili, aby byl pořád opravdu moc krásný. Když se oči naproti němu po jeho komplimentu rozšíří, musí se příjemně pousmát a vlastně cítí, jak se mu hrne krev do tváří. Je z toho pohledu troch v rozpacích. Sám se nechal unést a možná Hidemu podobné věci říkat neměl, ale nemohl si pomoct.
"Je to tak k neuvěření?" Pozvedne nepatrně obočí.
"Jsi krásný." Pokrčí nenuceně rameny, i když tuší, že ten pohled patřil spíš tomu, co řekl po tom. Podle něj je v něm mnohem víc a to chce vidět. Provokovat uměl Uru vždycky a teď se to plně projevuje i v jiném ohledu, než jen skrze běžné chování k ostatním. Hraje si s ním celou dobu, trochu ho trápí hlavně v klíně a je mu jasné, že tím rozpoutá to správné peklo. S každým stisknem se Hideho tvář o něco víc změní a dává mu za pravdu s tím, co si o něm myslel. +Ještě malinko.+ Proběhne mu hlavou, aby si dodal trochu víc odvahy a posunul se ke svému cíli. Překvapeně vydechne, když ho Hide sevře v náruči a je to on, kdo si hlasitěji povzdechne. Možnou bolest přebije příjemný pocit jeho blízkosti a touhy, která je mezi nimi snad hmatatelná. Trochu se zakloní horní polovinou těla, když pocítí první, trochu drsnější prolnutí rtů. Koutky mu cuknout nahoru a pak se i on pustí do souboje, který mezi sebou vedou. Když se znovu podívají jeden druhému do očí, Uru s radostí zjistí, že v těch Hideho už je ten správný plamen. Nebojí se, ani na vteřinu nepocítí strach, spíš jen nadšení a očekávání, a že nejsou malá. Podle něj je Hide ten, který mu je dokáže splnit, prostě to ví. Je vážně zvědavý, co si na něj vymyslí a bez otállní se nechá odvádět ke kameni. U toho se malinko uculuje. To ho vzápětí přejde, když ucítí bláto pod nohama.
"To nee…" Zaúpí si pro sebe. Nesnáší ten pocit, když to má mezi prsty. Naštěstí mu to Hide brzo vymaže z hlavy tím, jak si s ní pohodí ke kameni. Musí se dlaněmi opřít a prudce se přes rameno ohlédne.
"Tohle od tebe moc hezké nebylo." Sykne pro něm, aby nebyl tak úplně mimo svůj koncept, ale zůstane tak, jak je. Trochu víc se předkloní, aby mu dal k obdivování víc své pozadí, a ještě s ním zlehka pohne ze strany na stranu.
"Nevím, jak dlouho mi to vydrží. Hrozně ti to trvá." Pokračuje dál a později si nejspíš uvědomí, co všechno dělal a říkal. Kdyby se držel víc své masky, teď ho měl pěkně seřvat, jak si tu s ním pohazuje. Problém je to, že jediné co chce, je jeho blízkost a hlavě chce cítit jistou věc, uvnitř svého těla.
"A nezkoušej mi říct, že se ti to nelíbí." Dodá ještě, aby potvrdil svou vlastní panovačnost a namyšlenost, o které moc dobře ví a ještě si ji schválně pěstuje.
Hide
Je to k neuvěření a hodně. Občas mu lidé říkali, že zvláštní rysy jeho obličeje jsou vlastně krásné, ale Hide se tak nedovedl vnímat. Přišlo mu, že má příliš velkou hlavu a příliš tenké rty, příliš výrazné lícní kosti a příliš… všechno. Jen jeden člověk mu to kdysi říkal opravdu upřímně, jenom jednomu to doopravdy uvěřil a před ním se tak skutečně cítil a teď mu nebezpečně hrozilo, že se to stane zase. Když potom Hide Uruhu pevně sevře v náručí a uslyší ten jeho povzdech, dojde mu, že on opravdu netouží po křehkém zacházení. Nechápe, jak je to možné, když si od Enishiho tolik vytrpěl, ale někdo byl prostě na divočejší věci a on se tomu vlastně nediví. Taky neměl trpělivost na to se hodiny mazlit, měl rád, když ho někdo popadl za vlasy a on mu to mohl vrátit. Měl rád, když přestal přemýšlet, když se nemusel bát, že někomu udělá modřinu, když to šlo rychle a divoce, protože to prostě bylo živelné. V opačném případě mu to někdy přišlo jako by se v té posteli vlastně nudili a moc nevěděli, co s tím. Teď mezi nimi probíhá souboj polibků, který se za nudný rozhodně označit nedá a on se snaží dát Uruhovi co proto, aby mu dal najevo, že není tak snadné sousto, jak si myslí. Když společně míří ke kameni a Uruha tak zaúpí, prudce se po něm ohlédne, protože to nejdřív vypadá, že se mu nechce na ten kámen, ale pak mu dojde, že jde o to bláto. "Máš, co jsi chtěl. Prý je to zdravé na pleť." Řekne mu. Stejně na to, na čem stojí, za chvíli myslet nebudou a taky je jistější, že sem nikdo nepřijde. Postrčí ho před sebe a když se po něm Uruha tak podívá s prameny vlasů ve tváři, Hide musí uznat, že je opravdu sexy. Vypadá jako naježená kočka, u které jeden neví, jestli bude škrábat nebo ne, ale to bylo vlastně vzrušující. Uruha mu to na oko vyčte, ale teď je to Hide, kdo pohodí hlavou a vypadá u toho trochu samolibě a vzpurně. Jako by mu tím chtěl říct, že jeho názor ho v tuhle chvíli stejně vůbec nezajímá a udělá si s ním, co sám chce. Uruha se neotočí a ještě na něj začne vrtět pozadím, což je jasní výzva. Hideho pohled přeskočí od jeho očí právě na jeho zadek a není schopný ho odtrhnout, dokud tohle dělá. Je to jako rudý hadr na býka, ale taky trochu jako hypnóza, protože místo, aby vystartoval, stojí tam, dokud toho Uruha nenechá a zase na něj nepromluví. Musí se ušklíbnout a tiše rozesmát, když na něj Uruha vrčí, že mu nemá říkat, že se mu to nelíbí.
"To bych musel lhát." Uchlácholí ho trochu, ale přebrodí se těch pár krůčků k němu a uvězní jeho tělo mezi svými pažemi, když trochu nalehne na jeho záda. Tohle bude rychlé, bez času na kdo ví jaké přípravy, ale ono to možná bylo dobře. Oba dva to po tom všem potřebovali a kromě toho byli dost potlučení. Bude lepší, když si další pitominky nechají alespoň na zítra, až se z toho vyspí. Bylo trochu zvláštní, jak přemýšlel o tom, že spolu zůstanou, protože… ne, teď nechce myslet na nikoho jiného, než je Uruha před ním, jakkoliv je to sobecké. Otře se nosem o linii jeho páteře od lopatek až nahoru pod vlasy a několikrát se zkusmo pohne boky proti němu. Ještě se nikam nedobývá, to by asi opravdu hodně bolelo, ale prsty najde jeho ruce a proplete je se svými. Nosem odhrne vlasy co nejvíc na stranu a začne ho líbat na šíji a na ucho. Občas ho trochu bolestivě kousne, ale pořád se k němu tiskne a čím víc má jeho vůně plný nos, tím spíš není schopný se odtrhnout a vypíná hlavu. Jednou dlaní ho pustí, prudce sevře jeho bok, ale pak pokračuje dozadu, kde promne jeho pozadí a najde vchod do jeho těla. Začne ho trápit a masírovat, ale moc se s tím nepáře. Nechce udělat nic, co by ho bolelo, ale nečeká dlouho, než se dostane o další krůčky dál. Konec konců, vody a mokra je tady dost a jeho špička už se taky několikrát otřela o Uruhův vchod.
Uruha
Uru sám si není jistý, kde se to v něm bere. Vždycky hrozně prskal, když se k němu někdo chovat hruběji, než by bylo vhodné, hlavně měl strach, aby se třeba jeho kůži něco nestalo, ale nic z toho pro tuto chvíli neplatí. Možná se potřebuje trochu vybít a přestat přemýšlet úplně nad vším, kromě Hideho, který je u něj a pevně ho svírá. Cítí se dobře, když ho tak mačká k sobě a jeho síla ho prostě vzrušuje. Druhá věc je, že ho chce opravdu poznat. Nelhal a chce si vychutnat všechno, co se uvnitř Hideho skrývá. Netuší, co je uvnitř, ale ví, že to moc chce. Jeho podvědomí pracuje za něj a on ho ani nechce ovládat. Proč by to měl dělat? V nejhorším případě zůstane ve vodě splývat na zádech a počká, až zase nabere síly. Má vážně podivné myšlenky, ale naštěstí k nim zase tolik prostoru nemá. Možná ho taky baví ten souboj, který mezi sebou mají. Není to nenávistné, od prvního okamžiku to nebylo, i když by to někomu mohlo připadat, ale provokují se celou dobu. Uru nikdy nebyl z těch, kdo by se dal snadno a Hide mu zdatně konkuruje. Asi potřeboval někoho, kdo se toho prostě a jednoduše nebojí a dokáže ho zvládnout, možná trochu zkrotit. Prudce se ohlédne přes rameno podruhé, jakmile Hide obhajuje výhody bahna, které mu protéká mezi prsty. "Bahno je dobré leda v lázních a při masážních procedurách. Co chceš vylepšovat mezi prsty na nohou?" Prskne po něm, aby to neměl vůbec jednoduché a je jasné, že jakmile ho bude štvát, to bahno mu bude připomínat nesčetněkrát. To, že přesně tohle chtěl, to samozřejmě nekomentuje, musel by přiznat, že má pravdu a to se nestane. Není moc trpělivý a je mu to vidět na výrazu ve tváři, když čeká odpověď na svou otázku. Jestli mu Hide nepochválí zadek, asi ho v té vodě utopí. Ne, jen ho ponoří, dokud bude ještě při smyslech, aby ho pak mohl dorazit. Ne, samozřejmě, že by mu neublížil, ale v myšlenkách to může klidně zkoušet. Naštěstí se to nestane a Uruhovy koutky se na vteřinu vyhoupnou nahoru.
"Máš štěstí." Prohodí samolibě, ale jeho výraz znatelně změkne a dokonce se vábivě pousměje. Ne nemusí mu to říkat nahlas. Díky Hydovi to dost dobře dokáže přečíst v Hideho očích, které podporují vzrušení, které ovládá Uruhovo tělo. Prudce vydechne, když ho zase konečně ucítí na svém těle a podívá se zase dopředu. Nejradši by zatnul prsty, ale do kamene to jde vážně špatně a nehty si lámat nechce, tedy prozatím. Prohne se proti Hidemu, když ucítí jeho nos i boky a svým pozadím mu vyjde vstříc, aby mu to celé oplatil a ujistil ho, že vážně hodně nedočkavý je. Jakmile ucítí jeho prsty, nechá víčka klesnout a svěsí hlavu na chvíli dolů. Jeho hlas se ozve pořádně poprvé a snaží se trochu natáčet tam, kde jsou body nejcitlivější. Ví, že to bude rychlé, těší se na to a zároveň si chce užít každou sekundu. Když ucítí Hideho špičku, je to pro něj tak akorát, než by zase začal prskat, že mu to příliš trvá. Později možná začne přemýšlet o tom, jak jsou vlastně sehraní, i když se pořádně neznají a vyhovují si zrovna teď a tady. Trochu se prohne v bedrech a podívá se krátce přes rameno, než mu zadkem vyjde vstříc a ucítí jemný tlak proti svému nitru. I kdyby to trochu bolelo, je mu to vlastně tak nějak jedno. Po nájezdu Enishiho to vážně horší nebude a slast dokáže spoustu věcí změnit. Počká si, až se Hide začne dobývat dovnitř svou chloubou mnohem víc a začne se angažovat víc taky. Posouvá ho ve svém nitru dál a dá tím, jak se uvolňuje a jak už je opravdu hluboko, zůstane opřený jen o jednu ruku a druhou ho vezme za bok, aby mu s posledními pohyby pomohl. Uruhův hlas se roznese po okolí a je vidět, jak moc omámeně se usmívá.
"Možná bych se měl omluvit, ale na některé zdržování prostě nemám čas." Vydoluje ze sebe udýchaně.
"Ale ty stejně nic jiného nechceš Hide-chan." Promne jeho bok, než ho pustí a znovu se zapře oběma dlaněmi, čeká bouři a bude lepší, když získá pořádnou stabilitu. Jemně zavlní boky, aby ho přijal opravdu dobře a ani náznak bolesti už neměl místo.
Hide
Kdyby se s ním býval chtěl do té debaty pouštět, vysvětlil by mu, jak je pokožka mezi prsty na nohou důležitá, jak se na ní můžou taky dělat mozoly, když někdo hodně chodí a tak podobně a Uruha by jistě hned změnil názor a ochotně se tady rochnil až do večera, ale on mluvit vůbec nechce a už vůbec ne, když jim hrozilo, že ho to téma bude bavit víc, než tenhle sex. +To by se nestalo.+ Pomyslí si a ušklíbne, ale jeden si přece jen nikdy nemohl být tak jistý. Uruha se po něm pokouší ohlédnout, ale asi toho zase tolik nevidí. Ono to v téhle pozici ani nejde. Jakmile pochopí, že se mu svým tělem snaží jít naproti, dojde mu, že ho opravdu nic nebolí a hodně tohle celé chce. A tak do něj pomalu vstupuje, zatímco mu Uruha pomáhá, až se uvnitř něj ocitne celý. Nečeká na nic a začne se v něm rovnou pohybovat, ale snaží se, aby to ještě bylo pomalé a Uruha si mohl trochu zvyknout. On sám vidí všechno a dobře. Stačí se jenom trochu oddálit z jeho zad a může celou dobu pozorovat jejich spojení, zatímco poslouchá Uruhův hlas. Ani jednou se při tom nerozhlédne okolo sebe, aby se ujistil, že je třeba nikdo nepozoruje. Doufejme, že nepovolané oči prostě utečou. Kdo by sem volal nějakou hlídku nebo kohokoliv, aby je odtud vyhodil? Tohle nebylo žádné velké město nebo místo, kde by byl poblíž chrám se školou. Uruha se trochu narovná a popadne ho za bok, zatímco se mu omlouvá, že na zdržování nemá čas. Hide se musí pro sebe pousmát a trochu pohodí hlavou. To bylo dobře, protože on taky ne. Nic mu na to ale neřekne a nastolí o poznání rychlejší tempo, které je neúprosně žene přímo na vrchol. Co si budou nalhávat, Hide by po tom všem déle už asi nevydržel. Dneska měl za sebou dlouhou noční cestu, obrovský souboj, který ho málem stál život a ještě se tu pokouší o výkony. Sotva stojí na nohou, spát bude asi měsíc v kuse a to si ještě nezvykl na svoje zranitelné lidství, ale tohle všechno je také uvolnění, které oba potřebují. Cítit bezprostředně teď něčí náklonnost, blízkost a teplo bylo něco, co si nedovedl odpustit. Trvá to jen několik dalších minut, než proti němu prudce přirazí naposled a sevře jeho boky ve svém železném stisku. Nechce mu udělat modřiny nebo mu jinak ublížit, ale v tento okamžik se zase tolik neovládá. Propíná se v zádech, nechává dlouhé rudé vlasy padat dozadu a jejich konce plazit po hladině vody a teprve potom ho pomaličku pustí a vystoupí z něj. Nikdy nebyl úplně mazlící typ, to všechno by ho někdo musel naučit, ale teď si spíš musel sednout. Kolena se mu chvěla a reálně hrozilo, že by si sedl rovnou do toho bláta. Kotníky v něm mu nevadí, ale celý zadek tam mít nemusí. Přebrodí kousek vodou a dosedne na kámen, o který se Uruha opírá. Odhrne si vlasy ze zpoceného čela a odspodu se na něj podívá. Spokojeně se usmívá. "Doufám, že uvidím podobný úsměv, jaký mám já." Broukne a rozhlédne se, kde je ta jejich lahev, ale teď by vypil spíš studnu a tak ji nechá být. Nakonec mu podá svou ruku, aby se posadil vedle něj, pokud toho vůbec bude schopen. Chce ještě chvíli pozorovat vodní hladinu a trochu uklidnit splašeně bijící srdce.
"Půjdeme do toho hostince. Objednáme pokoj a budeme spát, jako bychom se už nikdy nemuseli probudit. Nic teď nepotřebujeme, máme čas." Řekne mu.
"Ten dopis napíšeme, až se probudíme, jinak jim tam napíšu hrozné nesmysly." Dlouze si zívne. Nakonec ale vstane a rozhlédne se, kde nechali oblečení.
"Pojďme." Řekne mu a ani teď jeho ruku nepouští.
Uruha
Uru se brzo nechá unášet Hideho pohyby, kterými ho dostává čím dál blíž vrcholu. Nezvládá ani mluvit a to mu chtěl ještě pár věcí říct. Víc už ale stejně provokovat nepotřebuje a rozpoutá to, co chtěl vidět. Nutně potřebuje pořádně zničit, jak kdyby mu nestačilo to, co se dělo v domě jeho rodičů. Tohle je ale úplně jiné a uvolňuje to v něm jisté pocity, které ho přimějí zapomenout na všechno, co viděl a co by je mohlo čekat. V hlavě mu zůstává jen Hide, vidí před očima jeho tvář a plamen v pohledu, který ho popostrkuje rychlými krůčky blíž k té největší slasti. Snaží se zatínat prsty do kamene, ale nejde to. Lokty mu chvilkami povolují, jak se chvějí, ale udrží se. Víc se zapírá proti Hideho tělu, aby byly přírazy ještě intenzivnější. Nic jiného nechce, než aby se navzájem opravdu pořádně vyřídili, a je mu jedno, jestli pak zůstanou splývat na vodě až do rána. Nikdy v podobném rozpoložení nebyl, to si vlastně uvědomuje od samého začátku, kdy s tím začali, o to víc chce pokračovat. Poprvé na naposledy, Hide pak odejde domů a jemu zůstanou příjemné, možná trochu bolestivé vzpomínky. Není z těch, který by se podobnými pocity nechal v tuto chvíli ovládnout. Znovu se projevu jeho jistá sobeckost, se kterou si to dokáže opravdu užít. Zasténá opravdu hlasitě, když ho Hide víc sevře. Nevadí mu to, je to mnohem lepší, než kdyby to neudělal. Díky tomu a taky poslednímu přírazu, dosáhne na svůj vrchol taky. Podaří se mu ovládnout svůj hlas, aby nevyslovil jeho jméno, zaznělo jen v hlavě. Ruce mu povolí a on se opře o předloktí. Čelo opře o hřbety dlaní a snaží se to nějakým způsobem rozdýchat. Hide ho brzo opustí a objeví se vedle něj na kameni. Po chvíli se na něj podívá a krátce si ho prohlédne. Ano, usmívá se úplně stejně jako on. Kdyby se viděl, vynadá si, že vypadá hrozně pitomě, ale naštěstí nemá tu možnost. Trochu ho zamrzí, že ho tak brzo opustil, ale dokáže si udržet výraz a nic neříct. Nejsou spolu, nikdy nebudou, něco podobného by rozhodně neměl chtít. Byl to skvělý sex, ale on je realista a ví, že u něj i zůstane. Možná to stihnout ještě jednou, než se vrátí oba tam, kam patří.
"Myslíš, že jsi byl tak dobrý?" Reaguje na jeho slova o úsměvu a pak se krátce zasměje. Samozřejmě, že byl, musí to na Uruhovi být prostě vidět. Nechá si pomoct do sedu, i když se trochu odklání na bok. Je zničený, ale rozhodně příjemně. Obočí mu jde malinko nahoru, když mu Hide prozradí plán.
"Máme čas." Zopakuje tiše a podívá se stranou do dáli, jinak by Hide viděl trochu ironický úsměv. Je pravda, že před pár hodinami to vypadalo, že nebudou mít vůbec žádný čas.
"Máš pravdu, máme ho hodně." Dodá a pak se zasměje.
"Myslíš, že pak to bude lepší?" Zareaguje na jeho nesmysly. Pomalu sklouzne z kamene a ještě se k němu otočí.
"Nebude, ale to ty víš." Dobírá si ho trochu, než konečky prstů pohladí po tváři.
"Půjdeme, za chvíli bude tma." Omluví svůj odchod na druhou stranu k jejich věcem a taky to, že pustí jeho ruku. Tak nějak uprostřed se ještě opláchne. Potřebuje trochu času pro sebe. Klidně z vody vyleze, nevadí mu, že na něj Hide vidí a začne se oblékat. Svršek přemáchne ve vodě a nechá ho pak přehozený přes rameno. Počká, až bude hotový i Hide a pak vykročí společně s ním k cestě do vesnice. Jde klidně vedle něj, ale nakonec drcne do jeho dlaně a tak zopakuje to, co prve udělal Hide a prostě ho za tu ruku vezme. Už se setmělo, nikde nikdo skoro není, a když, tak zase tolik neuvidí. Cestou si povídají o všem možném, ale Uru se záměrně vyhýbá tématu reality a toho, co je čeká. Podaří se jim sehnat pokoj, dokonce tu mají i mísu s vodou, kde se můžou opláchnout. Uru začne jako první a vypadá celkem spokojeně. Lázně v paláci to nejsou, ale teď mu to stačí. Když kolem něj Hide prochází, provokativně se pousměje, nabere vodu do dlaně a pocáká ho.
"Tady tolik vody není, to jezírko bylo větší." Připomene mu společnou chvilku.
"Prostě máš smůlu." S hranou hrdostí pozvedne bradu a pohodí hlavou. Skoro to vypadá, že ho pod pokrývku ani nepustí. Lehne si jako první a zamotá se do ní, aby tam nebylo ani trochu místa.
"Zasloužíš?" Neodpustí si poznámku, ale nakonec se zase odmotá a pokrývku zvedne.
"Tak pojď." Pobídne ho smyslně.
"Potřebuju si na něco položit bradu." Obhájí si to rovnou, a když se k němu Hide přidá, opravdu se na něj uloží a dlouze vydechne. Konečky prstů ho hladí po hrudi, aniž by si to pořádně uvědomil.
"Dobrou noc Hide-chan. Díky za krásný den." Podařilo se mu, aby aspoň částečně zapomněl na to, co se dělo předtím.
Žádné komentáře:
Okomentovat