Hide x Uruha - Zaslouží si to za ty roky. - část 4.

(jezírko)

Hide

Hide se ušklíbne, když ho chce Uruha slovně trápit, ale pak přikývne na jeho slova o tom pocitu bezmoci a neschopnosti. 

"Jo, to se říká a ve velkém je to pravda a stejně si myslím, že existují výjimky. Nemusíme pro ně chodit zase tak daleko, stalo se to přece Die. Nebo si myslíš, že jeho láska k Toshiyovi je menší, než je láska k Yukihirovi?" Záměrně nepoužije minulý čas. 

"Ne, je jenom úplně jiná, ale o nic méně silná nebo intenzivní. Jsou to dvě různé osoby, dva darované životy. Die by si nikdy nemohl vybrat, ale ani nemusí. Ve všem tom neštěstí má vlastně obrovskou kliku a já věřím, že Aki by si zasloužil něco podobného. Nemusí hledat druhého Senu, to není nutné. Nikoho tak krásného, křehkého nebo chytrého. Stačí, když to bude úplně obyčejný člověk, který ho přiměje se smát." Ano, to by měla být jeho schopnost. Měl by to být nějaký smíšek, který přinutí Akiho myslet jenom na pěkné věci a na sebe samého. Šestý smysl Hidemu očividně zůstane. Měl ho tak vytrénovaný, že to asi ani jinak nešlo. 

"Jestli existuje, myslím, že jsme na něj zvědaví my všichni, dokonce i Sena. Upřímně… Sena by někoho sobě podobného nesnesl, hrozilo by nám další vymýtání." Zasměje se. Znova se zašklebí, když si Uruha stojí paličatě na svém ohledně toho prý úžasného pocitu, že bys pro druhého dýchal. On to zná, má to za sebou a do dneška pro něho umírá. A ten bídák se ani nenamáhá být poblíž. Uruha se jeho poslední věty naštěstí nechytne, protože kdyby to udělal, vážně by hrozilo, že se o Takeru začne mluvit. On má ale očividně plnou hlavu toho, jak ho sbalit a Hide si vůbec není jistý, že by mu měl něco podobného dovolit. Nejde jenom o Hitomi a jeho dítě, konec konců si řekli, že jejich vztah bude volný jako pták, ale i tak by s ní nejprve potřeboval mluvit. Jde i to, že Uruha vyhrál svůj život a neměl by ho zahodit s ním a kromě toho… jak by vypadali Gackt a Hyde, kdyby zjistili, koho si vyženili domů? Musí se na chvíli zastavit a začít se hlasitě smát, ale ani za nic Uruhovi neřekne proč. Naštěstí to vypadá, že se Hide směje tomu, že je o co stát. Dokonce si nechá vyklouznout lahev z ruky, což by jindy nesl velmi nelibě. Nečekal by tak udivený pohled, když mu o sobě něco prozradí, dokonce ani nemůže pokračovat v cestě, protože mladičký Uru je najednou jako vrostlý do země. 

"Copak je? Konečně ti došlo, že jsem na tebe moc starý? Měl bys skotačit s nějakým vrstevníkem." Začne s takovými těmi dospěláckými moudry, která nikdy nebral vážně. Prostě ho zase jenom trápí. Jejich rozhovor nebezpečně zvážní a Hide na chvíli uhne pohledem. 

"Přesně z toho důvodu je lepší vůbec nikoho nemít." Řekne mu. Stáhl se do svého domečku, kde byl většinu života prostě sám nebo se známými, které by ještě nějak rozchodil. Yukihiro mu stačil, nepotřeboval vidět někoho dalšího. Ale pak přišla Hitomi a ať mezi nimi bude cokoliv, má pro něj stejně velkou hodnotu. Kdo ví, jestli to ona vůbec tak vnímá? Stojí tam jako trdlo, když se nechá obejmout a ucítí na svém těle Uruhovo štíhlé, mladé a velmi hřejivé tělo. Není chladný jako byl ještě před tím soubojem.

"Ale přesně tohle jsem přece dělal celou dobu." Ano, pomohl těm, kdo přišli, ale taky si za to nechával tučně platit a nikam se rozhodně nevrhal sám od sebe a dobrovolně. Nebyl žádný samaritán. Kromě toho… Si celé dny dělal, co chtěl. 

"Víš, jak se teď budu muset ohánět, abych se vůbec uživil? Prázdniny skončily." Mračí se na něj, jako kdyby za to snad mohl. 

"Ty nejsi sobecký…" Řekne mu a chtěl by mu říct, že jinak by mu nezáleželo na bezpečí ostatních, ale Uruha ho umlčí svými rty a jím projede něco nepopsatelného. Uvědomění, že podobně se cítil, když naposled svíral Takeru… Uvědomění, že mu nejspíš prostě chybí chlap. Není ani schopný cítit se provinile vůči Hitomi, vážně si myslel, že bude s ní, ale tohle je jako par facek po té, co se ho někdo snaží vytáhnout z kómatu. Jako kdyby si po všech těch letech začal vzpomínat jaké to je něco cítit. Doopravdy cítit, ne si to jenom myslet. Ucítí, jak se mu Uruha chvěje pod rukama a není schopný ho pustit. Ani neví, kdy sevřel jeho tělo. Stojí tam oba dva uprostřed cesty jako pitomci a líbají se. Naštěstí nikdo nejde kolem.

Uruha

"Asi máš pravdu. Mám jich kolem hned několik, když si to tak vezmeš." Stačí se podívat na rodinu, ve které vyrostl, i když to Hyde dlouho tajil. On přece taky miluje dva muže, jak na něj před odjezdem prasklo. Je mu jasné, že Ga to musí nést velmi těžce, obzvlášť když to byl sám císař. Uru to chápal, sám by to jen těžko snesl, vlastně si byli v jisté části povahy dost podobní. Trochu mu opadnou koutky, když si vzpomene na Akiho. Přikývne, protože i on by mu někoho takového přál, ale pořád má pocit, že se to nestane. Když Akiho viděl dívat se na obraz, měl pocit, že se na nikoho ani vzdáleně podobně nepodívá. Možná na své děti, ale stejně to bylo jiné. Uchechtne se.

"Ne, to rozhodně nechceme. Sena se mi líbí, měl styl, ale nemám potřebu zažít něco podobného, ani v mém okolí. Na jeden život toho mám až nad hlavu." +Promiň, Sena-chan.+ Proběhne mu hlavou a doufá, že tím, co si právě dovolil, na sebe nic nepřivolá. Prohlíží si ho pořád trochu zkoumavě, jak kdyby se snažil odhadnout, jestli i Hide někoho takového měl a kdyby mu řekl, že ano, asi bude žárlit, i když vlastně nemá důvod. Nezapomene na to, později se ho rozhodně zeptá, asi až bude trochu opilý. Nakrčí obočí, to co Hide říká, totiž není vůbec pravda. 

"Věk je jen číslo." Řekne něco, co si prostě myslí. Na zevnějšku mu záleží. Potřebuje, aby se mu líbil, ale to neznamená, že časem nezestárnou všichni. On sám bude vypadat skvěle, to je jasné, ale taky ho čas dožene. 

"Teď ale zníš, jak kdyby ti bylo minimálně sto." Naznačí mu, že to rozhodně poslouchat nechce, ale k jeho smůle zájem ani trochu neopadne, i když už zase špulí dotčeně rty. Zase jsou u toho, že Hide podobné pocity odmítá a podle něj se tomu stejně bránit nejde. Už to sám začíná moc dobře tušit, i když se do něčeho podobného zrovna teď zaplétat nechtěl. Stejně tomu nedokáže poručit a momentálně nesnáší sám sebe, že mu plete hlavu zrovna někdo, jako je Hide.

"Nejsi na to všechno přece sám." Prohodí a není jasné, co tím myslí, jestli to, že má rodinu nebo sebe samotného. Uru je dobře zajištěný, kdyby chtěl, mohli by z toho žít opravdu dlouho, ale…Moment nad čím to vlastně přemýšlí? Naštěstí už víc vysvětlovat nemusí a vyřeší to tím polibkem. Původně se do toho nechtěl zaplétat ještě víc, ale stejně to udělal a teď už není cesty zpátky. Hideho rty jsou měkké a moc hezky hřejí, zároveň pro něj mají velmi příjemnou chuť. Už s prvním prolnutím jím projede pocit něčeho známého, jak kdyby dělal něco, na co opravdu dlouho čekal. Brzo už na sobě cítí Hideho ruce, ale k jeho úlevě ho neodstrkávají, jen si ho přitáhne blíž a Uru se nebrání, jen se spokojeně zachvěje. Zapomíná na to, kde jsou a že může někdo jet kolem. Momentálně je úplně mimo realitu. Jakmile mu dojde dech, musí se trochu odtáhnout a bezmyšlenkovitě si opře čelo o to jeho. Pozoruje jeho výraz a hlavně mu kouká do očí.

"Hide-chan." Broukne měkce a později se nejspíš zabije za to, jak něžný jeho hlas v tuto chvíli byl. 

"Trochu jsem přehodnotil to slavení. Nechci hned pít, první chci tebe." Prostě řekne to, na co jako jediné myslí.

"Pak můžeme pít, když pak hned neusneme." Koutky mu cuknou nahoru. Ne, nemyslí si, že s ním Hide potom zůstane. Je mu jasné, že se vrátí do paláce a tam všechno skončí, jenže si nemůže pomoct, aby ho tady nesváděl. Promne si rty o sebe, než ještě jednou povytáhne bradu, aby se mohl dotknut jeho rtů. Prostě toho nemá dost. Jakmile skončí i tento polibek, uteče mu o pár kroků i s alkoholem a pořádně si přihne, než vykročí směrem k vesnici, než si všimne cestičky směřující do lesa a mezi stromy se něco leskne. Vypadá to na malé jezírko, bylo jich tu dost a tohle je vlastně i schované. Ohlédne se přes rameno a vykročí tím směrem. Sice by ho v životě nenapadlo, že bude chtít něco podobného provádět v přírodě, ale je to mnohem lepší řešení, než s lidmi za tenkou stěnou. 

"Myslím, že se potřebuju trochu vykoupat." Zvedne prsty volné ruky ke tkanicím na svém svršku.

"Pohlídáš mě, aby se mi nic nestalo?" Láká ho dál. 

"Budu se muset svléknout, abych si nenamočil oblečení." Mrkne na něj a pak už pomalu couvá mezi stromy. Je to jen kousek a stejně je to hezky ukryté místo. Kousek do jezírka už dokládá svůj svršek a nenápadně pokukuje mezi stromy, jestli jde za ním nebo ne.

Hide

Uruha s ním nakonec přece jen souhlasí a když dojde na Senu a na to, že měl styl, musí se Hide uchechtnout. Podle něj jim Sena nestačil ukázat ani zlomek toho, co v sobě skutečně ukrýval. Mohla to být krásná a nebezpečná císařovna, taková co by ovládala císařství stejně jako její muž. Podle něj by se toho hodně naučil a do mnoha věcí zasahoval, ale kami nakonec nechtěli, aby se to stalo. A pak dojde na tu stovku. Hide udělá takový vědoucný výraz, přece mu před chvílí řekl, jakou bitvu prožil a to bylo dvě stě padesát let, tedy o hodně víc, než sto… Vypadá to ale, že si Uruha myslí, že si Hide vymýšlí nebo to vzal jako nějaký vtip. Jenže to bylo přesně tak a stejně starý byl i Enishi. Není na to všechno sám? Tak s tím by si dovolil nesouhlasit. Ještě se vůbec nerozhodl, co se bude dít, stejně jako se pro to možná nerozhodla Hitomi. Pokud by mu řekla, že už ho nechce nikdy vidět a že bude lepší, když do výchovy dítěte nebude zasahovat, nejspíš by jí vyhověl. V takovém případě by se na to dítě nechtěl ani podívat, aby v něm náhodou nezahořely nějaké city. Nebo si možná sama najde někoho jiného a budou se nějak střídat, kdo ví? Kdo ví… možná to dítě nakonec ani nebude. Ale podle něj bude, kami udělají všechno proto, aby bylo. A pokud má mít jeho schopnosti, bylo by nejlepší, kdyby u toho Hide byl. Promne si kořen nosu, protože tohle přemýšlení vážně bolelo. Jenže pak dojde na ten polibek a na to všechno, co při něm cítí a jakkoliv Hitomi po svém miloval, tohle mu připomnělo Takeru. Jestli byly jeho pocity někdy intenzivnější a zmatenější, tak možná tehdy, když se objevila jeho síla a on nevěděl, co s ní. Teď se zase ztratila a je to podobné. Uruha se od něj nevzdaluje, jenom mu na rovinu říká, že po něm touží a on si uvědomí, že je na tom stejně. Vždycky se bavili s Hitomi o tom, že půjdou, kam je srdce táhne, že se nemusí zdráhat být s někým jiným, když se jim zrovna zachce… zajímalo by ho, jestli to pořád platí, protože jestli ne, ona je těhotná a on tohle udělá, tak ho umlátí i listem ze stromu, tím si je jistý. Ani k tomu nebude potřebovat Koriho. Kdyby býval tušil o přítomnosti kohosi jiného, bylo by mu veseleji. Uruha ho znovu políbí a pak se od něj začne vzdalovat. Vidí ho, jak si přihne na kuráž a tu lahev by teď sám potřeboval, ale Uru se prostě otočí a míří k vesnici a jemu nezbývá nic jiného, než ho následovat. To tam prostě přijdou takhle potlučení a bez valných prostředků a rovnou na to vlítnou nebo jak si to Uruha představuje? A proč on sám ani na chvíli nemyslí na to, že se to nestane? Uruha z ničeho nic uhne na jakousi boční cestičku, Hide trochu ustaraně nakrčí obočí a pospíší si, aby ho měl pořád na očích. Co kdyby? A pak si toho jezírka všimne taky a povytáhne obočí. Koupat by se jistě potřebovali oba dva, po tom, co se dělo v domě a jak jsou obalení prachem a sutí, ale něco mu říká, že kvůli vodě sem nakonec nejde ani takový parádník, jako je Uruha. 

"To oblečení stejně potřebuje pořádně vyprat." Kývne k němu bradou, ale Uruha nedbá jeho slov, prostě se svléká a on… na něm musí oči nechat. Nebude si nic nalhávat. Je to někdo úplně jiný, než byl Takeru, postavou, zaměřením, barvou očí… vším. A stejně… Pomalu dojde až k němu, ale to už je Uruha prakticky nahý a míří do vody. Hide se nejdřív sehne, aby sebral ze země lahev s alkoholem, pořádně se napije a pak se začne svlékat taky. Byl ten typ, co se neprocházel nahý moc rád. Nikdy nevěřil svému vzhledu, myslel si o sobě, že je ošklivý v obličeji i tělem a pokud mohl, raději na sobě něco nechal klidně i při milování, ale nechce mu svoje slabiny hned ukazovat, voda toho snad hodně schová a taky… ty hadry jsou fakt hodně špinavé. Nakonec zamíří za ním, ale v jednu chvíli šlápne špatně na kamínek a začne se chytat za nohu a hrozně nadávat.

Uruha

Uru tuší, že se toho v Hideho hlavě odehrává hrozně moc. Za ty roky, kdy je na světě, toho musel prožít nesčetné množství a netroufá si ani odhadnout, jako moc příjemné věci to musely být. O těch hrůzách ani nemluví. Nechtě by žít život, kdy by postupně přicházel o všechny své známé a rodinu. Ani se Hidemu nediví, že si nedělal příliš silné vazby, nebo se o to snažil. Co z toho, když pak o všechny přijdeme? Musí to být hrozná bolest. Hide se při jejich prvním setkání divil, že Uru umí být empatický. Nezažil sice ani desetinu z toho, co Hide, ale vyrostl v paláci. Tam se empatie zase tolik nenosila, anebo člověk musel vědět, na koho ji použít. Jednoduší bylo jisté věci uzamknout před světem a nedávat je na odiv. Možná proto si tak dlouho nikdo nevšiml, že se něco děje. Říkalo se o něm, že je namyšlený a poddaní ho nezajímají. Nechal je přitom a chtěl, aby si ostatní mysleli, že je takový. Jeho pravou tvář znali nejspíš jen jeho otcové a Aki ho taky prohlédl. Tím výčet skončil. Celou dobu na sobě cítí Hideho pohled a ví, že ho bude následovat. Ani neví jak, ale je si tím jistý. Přece vnímal to, co se mezi nimi zhmotnilo. Nebylo to fér, Uru by ho neměl svádět, jenže tomu nešlo odolat. Sice na Hideho někde někdo čeká, ale tady není. Je to zlé a stejně nedokáže říct dost. Ohlédne se přes rameno, když se svléká a vidí, že je Hide tady. Sám brzo vklouzne do vody. Je to studené, ale spíš to příjemně chladí. Ostatně je dost horko, aby se mohli takto koupat. 

"Oblečení potřebuje vyprat?" Uchechtne se a krátce si zacloní dlaní rty.

"Myslel jsem si, že ve tvém věku to nemusíš na nic svádět." Samozřejmě, že chce slyšet, že z něj nemůže spustit oči, i když to vidí. Sleduje ho, jak se svléká s hlavou mírně na stranu. S každým kousek Hideho odhalené kůže se víc a víc usmívá.

"Sluší ti to." Nebojí se to říct nahlas. Hide se mu opravdu líbí, i když má pocit, že on si není jistý sám sebou. Má tak krásné rysy, proč to jen nevidí? Nechápe to. Pozoruje ho, když se začne nořit do vody a pak se hlasitě rozesměje, protože mu Hide předvede svůj vybraný slovník.

"Spoustu slov neznám ani já." Trochu se dusí smíchy, ale nakonec se mu podaří nasadit vážnější výraz a má chuť ho trochu rozptýlit. Třeba mu pomůže na bolest prostě a jednoduše nemyslet. Udělá ještě pár kroků dozadu, aby měl vodu po prsa, a pak se pomalu ponoří pod hladinu. Jakmile se zase objeví, pohodí hlavou, aby dostal mokré prameny dozadu. Pak se začne pomalu přibližovat k Hidemu, aniž by z něj spustil pohled. 

"Chtěl jsi prát, vzpomínáš?" Broukne měkce a svůdně. Položí mu dlaň se štíhlými prsty na hrudník a začne s ní pomalu klesat dolů, až pod hladinu. Zastaví se přímo v jeho klíně, který zlehka pohladí a rozverněji se pousměje.

"To praní chvíli počká. Všechno prostě chvíli počká." Ukáže mu zase kousek ze své panovačnější stránky. 

"Můžeme s tím slavením začít tady." Oblízne si rty, než se k němu přitiskne blíž a znovu ho políbí. Moc chce znovu cítit všechny pocity, které mu našeptávají, že nic lepšího v tuto chvíli dělat nemůže. Volnou paži protáhne nad jeho ramenem a prsty zaplete do Hideho vlasů, aby ho mohl víc tisknout k sobě. Dlaní v jeho klíně se začne jen malinko pohybovat, nemá tam teď zase tolik prostoru, občas ho stiskne o něco víc. Po chvíli propustí jeho rty a opře se čelem o to jeho. Víčka se zvednou, aby se mu mohl podívat do očí a zlehka, skoro nesměle se pousměje. 

"Nevím, kdy se to stalo, ale mám pocit, že jsem nikoho nechtěl tak, jako tebe." Prozradí mu, jak moc ho přitahuje a že se od něj nemůže ani nechce držet zpátky. O tom, že je v tom něco víc…to si vlastně ani nechce připustit, jinak by tím všechno zkazil.

"Říkal jsi, že teď to bude jiné, když je pryč. Všechno je mnohem hezčí. Chci vědět, že to platí úplně pro všechno." Blýskne se mu v očích, než mu v klíně dopřeje pár dalších pohybů a začne ho znovu líbat.

Hide

"Já ne, ale ty bys měl. Nemáš kousek slušnosti v těle." Kývne k němu bradou, ale po pravdě, na tom mu nikdy nezáleželo. Nespoutanost se mu líbila. Potřeboval ji k tomu, aby sám udělal některé věci, do kterých se mu jinak nechtělo. Hide byl schopný v podstatě čehokoliv, nikdy si nelámal hlavu s vychováním nebo s tím, co už je moc, ale třeba do nahoty potřeboval vyloženě pobídnout. Jakmile to bylo, už na ni nemyslel, ale přimět ho k tomu… No, Uruhovi to zase tolik práce nedalo. Uruha se na něj taky dívá, jak by ne, a i když vypadá Hide jinak docela netečně, dobře si všímá toho, jak se mění výraz v Uruhově tváři. Jestli se mu líbí, co vidí nebo vůbec ne. Ten úsměv vypadá hodně upřímný a on má sto chutí zeptat se ho, jestli mu Enishi neudělal něco s očima a s vnímáním obecně, ale ušklíbne se a uculí, jak se mu začne konečně zvedat ego. Ne, on není žádný Hyde nebo Gackt, ale… konec konců to je Uruhův problém, koho si vybral. To, že šlápl na kámen a málem se zmrzačil, to by nejraději přešel, ale Uruha se tím dobře baví a málem se v té vodě utopí, jak se směje. 

"Měl jsem tě nechat napospas…" Zlobí se na něj a protočí očima. Je možné, že některé nadávky už se v dnešní době vážně nepoužívají, ale zvyk je železná košile. 

"Otevři si kroniku a laskavě se to douč, myslel jsem, že Inoran na vaše vzdělání dbá mnohem víc." Řekne mu a málem by se začal smát vlastnímu povedenému vtipu, protože už vidí Inorana, jak mu jde něco podobného přes patro a jak ostatním vysvětluje, co to znamená. No… i když o těch jeho hambatých komiksech v knihovničce už díky Rickovi stejně vědí všichni. Uruha si z jeho slov pranic nedělá a místo toho na okamžik zmizí pod hladinou. Hide si uvědomí, že se vnitřně napnul, jako kdyby snad neuměl plavat a mělo se mu něco stát, ale Uru se za chvíli zase objeví a předvede mu dokonalou pastvu pro oči. Hide mimoděk nahmatá svoje vlastní dlouhé kadeře, spletené do copánku a provázků. Část z nich už pluje po hladině, jak dlouhé vlasy má. Oči má ale jenom pro Uruhu, protože když má mokré vlasy, neskutečně vynikne jeho dokonale řezaná čelist. Ona přitahuje pohled i tak, ale teď je to doslova vražedné. Jeho klín přestává být v klidu a tak si decentně popojde ještě kousek do vody, aby to nebylo tak okaté. Co by mu na to praní asi měl říct, když všechno jejich oblečení zůstalo na břehu? Jenže to už se ho Uruha dotýká a míří dlaní rovnou dolů. Hide ji sice nesleduje očima, ale propaluje se mu do masa o to intenzivněji. Naskočí mu husí kůže a není to z chladu vody. Trhne sebou a tiše si povzdechne, když se ho Uruha dotkne v klíně a sevře ho. To teplo je příjemné. Pak už má jeho tělo v náručí, pevně jej obejme a přitiskne k sobě ještě o něco víc. Nejde mu vzdorovat a ani to moc nechce. Nebesa se možná budou hněvat, Hitomi určitě, ale jeho hlava si začíná brát parádní dovolenou. Chvíli to trvá, než se od sebe odtrhnou a Hide se zblízka podívá do Uruhových očí, zatímco si Uru přidržuje jeho tvář u své. Ten pohled je hluboký a planoucí. Vždycky v něm bylo hodně ohně. Možná dobře, že jsou ve vodě. Vůbec neví, co by měl Uruhovi na jeho slova odpovědět. Je to příjemné a vzrušující. Možná se mu tolik líbí pro to, kým dřív byl, je to asi dobrodružství, kdo ví. Jeho hlava pořád odmítá fakt, že by pro někoho byl tak sexy, ale kdysi pro někoho byl… a Uruha mu ho pořád něčím připomíná. Nediví se tomu, že to chce Uru vyzkoušet. Bezpochyby by se mu to líbilo s kýmkoliv, koho si vybral a jestli se mu on sám líbí, tím líp, ale… kde se to všechno bere? Krátce se podívá na nebesa nad nimi, než se nechá znovu vtáhnout do polibků a už ho nepustí. Necouvá s ním víc do vody, je jí tady až dost, jenom začne konečně hladit a prozkoumávat Uruhovo tělo a Hideho doteky jsou čím dál uspěchanější. Bezy sáhne do klína i on jemu a druhou rukou mne jeho pozadí.

Uruha

Uru jen pohodí hlavou a upřímně se zasměje, když mu Hide řekne, že není slušný.

"Vyrostl jsem v paláci, čekal bys něco lepšího?" Pozvedne nepatrně obočí. I když tam byla spousta skvělých lidí, to neznamenalo, že se všichni nemuseli prát o své postavení. Uru byl sice oficiálním synem Gackta a Hyda, ale to neznamenalo, že mu občas někdo nezkoušel jeho pravý původ připomenout. Uru se ale uměl bránit, nikdy se toho nebál. Stejně si nemyslí, že je to to, co by Hidemu mohlo vadit. Už jen proto, jak se poznali, to už by tu dávno nebyl. Rozesměje se podruhé, protože ani to mu nevěří.

"To bys mi neudělal." Přehodnotí výraz ve své tváři a nasadí ten nejvíc nevinný a bezbranný, jaký jen dokáže. 

"Co bys z toho měl?" Zeptá se ho ještě. Tohle by nebylo ani na dobrý pocit a Enishi by dál otravoval palác. Hide se sice tváří, že je mu všechno kolem jedno, ale stejně je vidět, že mu na některých lidech z paláce záleží. Rozhodně je má rád. Hide ho chce umučit smíchy, protože úplně vidí Inorana, jak rudne a koktá. Tohle nemá konce.

"Skočím si k Rickovi a zařídím, aby u toho byl Ino taky." Přebere si celý plán po svém. Tahle dvojce a s podobným tématem by byla rozhodně záruka dobré nálady. Kdyby jen tušil, jaký umí Ino být, když ho nikdy nevidí, asi by se nestačil divit. Samozřejmě, že vynoření z vod bylo jen pro Hideho, aby ho ujistil, že nic jiného nechce. Už jen to, jak se na něj dívá, když Uru zachytí jeho pohled, mu rozechvívá vnitřnosti. Ano, přesně tak potřebuje, aby se na něj někdo díval. Možná je to povrchní a ano, taky záleží na tom, co cítí uvnitř, ale bez podobného zaujetí by to prostě nešlo. Možná je pyšný, ale proč by nebyl? S tím jak vypadá? Jen krátce těkne očima dolů, když má ještě možnost vidět, co s ním provádí a o to víc si užívá, když si sáhne. Ne, vůbec nemusí Hideho pobízet, aby se uvolnil a užíval si to. Už jen ten povzdech mu na tváři způsobí jemné pousmání. Když se mu po polibku podívá do očí, musí si povzdechnout zase on. Hide vypadal jako hotový klid, ale jeho oči mu napovídají, že když ho pořádně vyprovokuje, bude se ještě divit. Jenže taky nic jiného nechce. Moc si přeje ho vidět takového, jaký je a to se týká i této stránky. Žádné krocení a přetvářky, nemá to rád, i když sám je od malička používá. Jenže do postele podle něj nepatří. Jakmile přijdou první doteky od Hideho, jen to on, kdo si začne pravidelně vzdychat do jeho rtů. Každé místečko je jinak citlivé, a když mu Hide sáhne do klína, už se neovládne. Musí se na chvíli odtrhnout do jeho rtů, trochu zakloní hlavu a tiše zasténat. Je to příliš skvělé, než aby to šlo jinak. Boky se pohne proti jeho dlani, aby ho ještě víc podpořil. Povytáhne bradu, rty přiblíží k jeho oušku a tiše a roztouženě do něj vydechne. 

"Chci to, co jsem viděl. Tebe, nic opatrného." Odmlčí se na chvilku, než vtáhne mezi své rty jeho lalůček a chvíli si ho půjčí. Neoddálí se a pak ještě pokračuje ve svých slovech.

"Teď už nevíš, co se stane zítra a já říkal, že tě chci poznat." Promne si rty o sebe, než se mírně odtáhne, podívá se mu do očí a sáhne po jeho dlani na svém pozadí, aby ji posunul mnohem dál. I jemu samotnému mu touhou zaplane v očích. Možná na podruhé, pokud nějaké bude, se stane méně nedočkavější, ale teď to nejde jinak. Uvědomuje si, že po něm touží od chvíle, kdy u něj společně leželi v posteli. Sice na něj často prskal, ale to se nikdy nevylučovalo. V klíně se začne pohybovat o něco rychleji a v rámci jejich typické provokace v jeden okamžik zastaví a víc ho stiskne. Provokativně se pousměje a líbne ho na špičku nosu.

"Dáš mi, co si zasloužím?" Nezůstane potichu ani teď a je zvědavý, jestli to bude mít ten správný efekt nebo ne.