Hide x Uruha - Zaslouží si to za ty roky. - část 3.

(jezírko)

Uruha

Uru se zatváří, odmítavě, když mu Hide řekne, že mu nedluží nic. Podle něj mu dluží od první chvíle, kdy ho uviděl v tom salónku. Všichni od něj utíkali, ubližoval ostatníma, jen díky Hidemu se tomu mohl postavit. Jen zlehka odmítavě zavrtí hlavou a je jasné, že si o tom myslí své. +Ani nevíš, jak moc dlužný ti jsem.+ Nejde o to, co se stalo teď, ale byl jediný, kdo s ním zůstal až do konce. Ví, že by mu otcové chtěli pomoc, ale neměli tu moc a do poslední chvíle vlastně pořádně nevěděli, co mu je. Možná by se Uru natolik změnil, že by ho odehnali i oni. Už tak měl pocit, že ho občas mají plné zuby, jak moc náladový byl. Měl by jim to všechno vynahradit. Kočičí oči jsou na vteřinu posmutnělé a odvrací je stranou, aby to Hide neviděl. Koutky mu malinko cuknout nahoru. Podívá se do Hideho tváře a jeho očka příjemně září. Má dokonce pocit, že se za pár vteřin začne červenat. Ani neví, proč na něj jeho slova chvály tolik působí.

"Arigato." Poděkuje mu a pak si povzdechne.

"To nedohodli. Stejně by mě ale zabil, nakonec ano. Nebyla to odvaha, jen se bál, co by mi mohl provést." Není to tak úplně pravda, ale nepřipadá si jako nějaký hrdina. Prostě udělal první, co ho napadlo, aby sám sebe uchránil od bolesti. Sice trochu myslel na ostatní, ale nejvíc na Hideho. Znovu se podívá jinam a to, co chce říct, se mu neříká snadno. Podivně se mu jen u té myšlenky stahuje hrdlo. Neví, co se to s ním děje, ale je nějaký pochroumaný, hlavně pocitově. Asi je to normální po tom všem, jen se sám v sobě nevyzná.

"Říkal, že budeš mít rodinu. Nikdo by neměl vyrůstat bez táty." Prozradí mu nakonec pravý důvod.

"Myslel jsem, že když ho oslabím, bude pravděpodobnější, že to přežiješ." Původně to nechtěl říkat. Jenže Uru byl svým způsobem sobecký. Prostě nechtěl, aby se Hidemu něco stalo.

"Už je to za námi." Ukončí radši celou debatu, než by řekl něco, co nemůže vzít zpátky. Nasadí svůj nejlepší kritický pohled a sjede ho očima od hlavy až k patě. 

"Vypadáš maximálně na třicet. Kdybys nepil, bude to spíš k dvaceti." Musí si prostě rýpnout, aby se dostal zpátky do svého rozpoložení. 

"Dáme tě do kupy." Rozhodne se, že se o to sám postará. V kuchyni ho nechá něco vyhrabat a vyplázne na něj špičku jazyka, když mu řekne, že mu nedá ani napít.

"Sotva stojíš, myslíš, že ti to nevezmu. Nechal bych tě ležet v prachu." Blýskne se mu v kočičích očích a snaží se posbírat jeho i věci, které chtějí vzít s sebou. Musí se pobaveně uculit, když vidí, jak ho svým polibkem vyvedl z míry. Umí být vážně roztomilý, když se vůbec nehlídá. Má chuť to udělat ještě jednou, ale znovu si připomene Enishiho a to, co na Hideho prozradil. 

"Páni, to ho musel mít opravdu rád, když pro něj tolik obětoval." Podívá se před sebe a na chvíli vypadá zasněně. 

"Nevěřil jsem tomu, že by něco takového mohlo fungovat. Víš, že by tu duše kvůli někomu zůstala. Já vím, Sena, mluví o tom všichni a stejně mi to přišlo hrozně nereálné." Pokrčí nenuceně rameny a krátce se zasměje.

"Dokážeš si představit, co by Toshiya dělal za pořádky." Ano, zná ho moc dobře a je mu jasné, že ten se nikdy dělit nebude. Hideho slova jen doplní konkrétní detaily. 

"Nechci, abys byl smutný." Podívá se na něj s mírným pousmáním, než si uvědomí, jak se chová. Zase je zpátky jeho trochu povýšený výraz.

"Kdo by pak s tebou slavil?" Pohodí hlavou a podívá se před sebe. Do té vesnice to asi vážně bude daleko. Když znovu stočí oči na něj, opatrně se pousměje. Neví, jestli mu nebude vadit, že to říká, ale stejně to udělá. Prostě má pocit, že by měl. 

"Můžeš mi o tom, co bylo povídat. Rád bych to slyšel." Nechce ho do ničeho nutit, vlastně se ani neznají, ale trochu má pocit, že to nikdo nevěděl. Možná by se chtěl svěřit, anebo ho pošle do háje a bude vyřešeno.

"Tak nějak jsme se narodili, třeba to bude dobrý krok. Slibuju, že si z tebe nebudu utahovat. Nechám si to na zítra." Zlehka ho štípne do boku, aby věděl, že to myslí vážně.

Hide

Všechna svoje slova myslí vážně, bez ohledu na to, jak moc se tomu Uruha brání. Už na to ale nic neřekne, však on to musí vědět sám. A pak dojde na tu jeho budoucí rodinu a on trochu stiskne rty. Hledí před sebe a dává tak najevo odpor k rozebírání tohoto tématu, ale není to proto, že by měl v plánu nechat v tom Hitomi samotnou a někam utéct, jako to dělal celý život. Spíš to bylo o tom, jak volně a nezávazně oba brali svoje vztahy. Dohodli se na tom, že to budou brát takhle a to dítě jim to překazí, možná taky na celý život. Oba dva moc dobře věděli, co umíchat, aby se nic podobného nestalo, ale kami si vedli svou a on moc dobře věděl proč. Ani si nebyl jistý, jestli tomu dítěti přeje tenhle život. Dokonce netuší, jestli s ním Hitomi chce žít. Byli si neskutečně blízcí, byla po Yukihirovi jeho nejbližší osobou na světě, nikoho jiného vlastně neměl, ale oba si zvykali na pocit, že jsou partneři. I ona byla pořád sama, prostě se to stalo a přeskočilo a co bude teď? Miluje ho Hitomi? O ničem z toho se mu nechtělo vyprávět a už vůbec ne o tom, co si počne jako otec. Potřeboval by si s ní pořádně promluvit. Možná ho od sebe taky vyžene a on to dítě už nikdy neuvidí. Krátce se podívá na nebe, ale tam už odpovědi nikdy nedostane. 

"O tom ty něco víš, co?" Prohodí. Nechce rýpat, je to prostě tak. Uruha byl sirotek a Gackt s Hydem si ho osvojili. Takže si nejspíš prošel plno svých vlastních myšlenek o adopci a o tom, proč ho jeho rodiče nechtěli, pokud tedy nejsou mrtví. Přistihne se, že se ho na to bojí zeptat. Uruha naštěstí změní téma a on se usměje. Prý Kdybys nepil… 

"Ty jsi hrozně drzý. Ale děkuju za všechno, co pro mě chceš udělat." Podívá se na jeho profil. Prý postarám se o tebe… Ani neví, co na to říct. Protočí očima, když mu Uruha začne vyhrožovat, že by ho snadno přepral. 

"To by se ti asi povedlo i bez toho všeho, nikdy jsem neuměl mávat mečem. Tebe to doma jistě naučili." Uru sice vypadá trochu jako dáma a Hide zase uměl někomu dát pěkně pěstí, ale stejně měl Uruha určitě šermířský výcvik a to Hide nikdy neměl. Dokud ho někdo nenamíchl, byl vlastně pacifista, ale nutno dodat, že svého času byl výbušný jako střelný prach v období požárů. 

"Ano. Měl ho opravdu rád. Myslím, že ani sám nečekal, jak moc. Žil tak, aby se mu to nikdy nestalo, ale láska si nevybírá. Když si to potom uvědomil, vlastně věděl, že může klidně zemřít, protože už měl od světa všechno a jediné, co chtěl bylo, aby se měl Die dobře. I kdyby to bylo bez něho. Někdo by řekl, že se zbláznil." Na chvíli se odmlčí a pousměje. 

"Ale Sena tu doopravdy je. Nežije v tomhle světě jako člověk, je spíš jeho otiskem, stopou, výrazným kusem energie, která se nechce oddělit a reinkarnovat. Ta láska byla tak silná, že tady nejspíš bude, dokud bude Aki žít. Nebo dokud si nebude jistý, že ho už nepotřebuje. Ne citově, spíš možná něco vnímá od kami. Nemá vědomí jako my. Pokud chce něco říct, je to skoro nemožné, ale jde tomu pomoct. Šlo…" Upřesní to. 

"Dokážu, ale jak chce bojovat s duchy, to nevím. Yukihiro neodejde. To by na něj Die musel zapomenout. Citově… už by ho nevnímal jako tu pravou lásku. Myslím, že se to nikdy nestane, že Die skutečně miluje oba dva." Řekne svůj názor i na tohle. 

"Nejsem smutný." Řekne pak, ale kdyby měl myslet na Takeru a Yukihira, tak by byl. Uruha ho požádá, aby mu ještě něco vyprávěl. Moc se mu nechce, ale té jeho poznámce se zasměje.

"Tak dobře. Jsi opravdu jediný, s kým o tom mluvím, zvláštní." Hitomi by si to taky zasloužila, chtěl by jí to říct, ale asi se nejdřív musel stát člověkem, aby to dokázal. Dřív k sobě nepouštěl opravdu nikoho a po jeho minulosti nikomu nic nebylo, ale co už… stejně za pár let umře. 

"A co chceš vědět? Drby na Die? Na někoho jiného? Znám celý palác několik generací nazpět. A o Enishim poslouchat nechceš." Takeru a Enishi… jeden bez druhého to nešlo, nebyl by to celý příběh.

Uruha

Hide jeho vyjádření dál nekomentuje a on je svým způsobem rád. Měl rád pochvalu a komplimenty, ale ne, když si je nezasloužil. Rád si o sobě myslel, že je hezký a když mu to někdo řekl, choval se přesně podle tohle, jenže tady to bylo jiné. Nešlo o drobnosti, ale o život obou a pořád si vlastně není jistý, co udělal. Nebo spíš jak k tomu došel. Sám si to musí pořádně probrat v hlavě a pak možná dojde na to, že na sebe bude aspoň trochu v tomto ohledu hrdý. Někdy pro něj nebylo jednoduché se vyznat v sobě samém. Trochu se na Hidem zasekne pohledem a přemýšlí, jak byla poznámka myšlenka, ale nezní to rýpavě. Jen krátce pokrčí rameny a pak přikývne.

"To vím, ale já měl hromadu štěstí. Možná to nakonec nebylo tak úplně štěstí, vzhledem k tomu, co se teď dělo a jaký to mělo podtext, ale měl jsem krásné dětství, od jisté doby." Neznačí mu tím, že v jeho dřívějším domově to snadné nebylo a je jasné, že své dětství bere do okamžiku, kdy ho našel Gackt. Tam se cítil doma a jedinou rodinu, kterou má, jsou právě oni. Bránil by je za každé situace a nikdy by se k nim neotočil zády. Díky nim poznal, jaké to je, když ho má někdo skutečně rád, bez podmínek. Pohodí vzdorovitě hlavou a jeho já je zpátky, když mu Hide řekne, že je drzý. To není, jen je upřímný, ale hádat se s ním nebude, nemá to smysl. Vlastně se ve výsledku spíš jen mile pousměje a kývne hlavou na znamení, že mu nemá za co děkovat. Nakonec tohle vyhráli společně, tak by bylo i podle něj hloupé ho nechat jen tak na pokoji. Koutky se mu malinko pozvednout, když si vzpomene na Gacktovo mučení, jak tomu se smíchem říkal.

"Učili. Hydovi z toho vždycky vstávali vlasy hrůzou, ale nikdy tomu nebránil. Já se bránil, ale bylo mi to houby platné." Samozřejmě, že když byl menší, vůbec se mu do toho nechtělo. Měl rád šperky a drahé oblečení. Až postupem času to vlastně ocenil a cítil se lépe. Navíc se to taky odráželo na jeho postavě. Nebyl přehnaně svalnatý, ale vlastně dost mrštný, to byla jeho největší zbraň. Zadívá se na něj, když mluví o Yukihiro a sleduje spíš výraz v Hideho tváři. Samozřejmě, že vnímá, co mu říká, jen by chtěl slyšet něco jiného, i když se zatím pořádně nezeptal.

"Jak by se mohl mít dobře bez něj?" Povzdechne si. Die určitě nebyl spokojený, že o něj přišel, ale Yukihirovo odhodlání bylo zdá se větší a osud si vybral svou daň. Už se v tom začíná trochu orientovat, i když pořád některým věcem nerozumí. 

"Myslím, že Aki je hodně rád, že je tu pořád s ním, i když jen takto. Viděl jsem ho jednou u obrazu. Nechtěl jsem tam jít, ale prostě jsem se nějak zapomněl a špatně odbočil. Víš, to co jsem viděl v jeho očích, když se na něj díval…Napadlo mě, jaké by to bylo, kdyby se tak někdo díval na mě." Sklopí hlavu. Zase se mu otevírá, ale asi je to správné po tom, co spolu prožili. Cítí, že by mohl klidně dál mluvit a Hide se mu nevysměje. Sice se špičkují, ale pokud jde o vážně věci, tak je to najednou přejde. 

"Taky si myslím, že se to nestane." Reaguje ještě na Yukihira a jeho odchod. Kdyby Die nemiloval oba a jen Toshiyu, už by Yukiho otisk dávno zmizel, ale dneska viděl, že se to nestalo. Podívá se překvapeně na Hideho, když mu řekne, že je jediný, o kom s tím mluví. A co jeho rodina, copak ona o tom nikdy neslyšela? Nahlas se nezeptá, ale vrtá mu to hlavou. Pousměje se, vlastně skoro až svůdně, když mu Hide vyjmenuje, co by mu mohl povídat. Nakloní se k němu blíž, aniž by si uvědomil, co vlastně dělá a přiblíží rty k jeho oušku. 

"Nechci poslouchat o nikom z paláce." Na vteřinu se odmlčí a pozoruje jeho profil. Prostě chce vidět tu reakci.

"Chci slyšet o tobě." Zašeptá, než se zase oddálí, o pár kroků ho předejde a s hravým výrazem se otočí a couvá před ním. Nejde rychle, tak tomu bez problémů stačí.

"Připadá mi, že jsi toho zažil vážně hodně, i když na to nevypadáš. Chtěl bych vědět, jak to všechno začalo, jaký jsi byl. Kdo je pravý Hide a odkud pochází?" Pozvedne pravé obočí.

"Myslím, že do tebe budu klidně hustit celý večer, než mi to řekneš. Pořád jen slyším o okolí, ale o sobě nemluvíš. Možná to nikoho nezajímalo, ale mě ano." Nakloní hlavu na stranu a zvedne ruku s alkoholem. Bez váhání si přihne a nabídne i jemu. 

"Věř mi, že když začnu prosit, neodoláš ani ty." Špičkuje ho trochu, ale klidně to udělá, aby slyšel, co chce.

Hide

Hide poslouchá Uruhovo vyprávění o jeho dětství a pokývá hlavou. 

"Ano, myslím, že ani jeden z tvých otců nezamýšleli, aby se ti stalo něco zlého, když si tě k sobě brali." Řekne mu s úsměvem. Uruha mohl mít opravdu krásný život, kdyby jen někdo tušil, že kolem nich obchází démon, co chce zničit všechny, co mají něco společného s dynastií. Teď byl Enishi pryč. Jen tak se nevrátí a Aqui i Meisa jsou v bezpečí. Mimoděk ho napadne, že jediný způsob, jak by démon mohl zesílit rychleji by byl, kdyby posedl právě jednoho z nich, ale oba byli hodně daleko. O to se palác postaral a ani netušili, jak moc dobře to bylo. On sám už s tím nemohl nic dělat a jeho dítě taky ne, dokud nevyroste. +Nastává trochu hluché období, že?+ Pomyslí si. Napadne ho, že by se mohl zeptat na Uruhovy původní rodiče a pak to zase zavrhne, protože to bylo zbytečné šťourání do věcí, co byly stejně dávno pryč. Možná už si na ně ani moc nepamatoval. 

"Rozumím ti, taky nejsem ten typ." Prohodí něco, co musí Uruha samozřejmě dobře vědět. Hide není žádný bojovník a Hyde taky ne. Umí se bránit v případě nouze tím, co mají po ruce, pořád jsou to chlapi, ale nejsou žádní generálové jako Gackt a navíc to Gackt uměl, narodil se pro to a sedlo mu to. Ne jako jim třem. 

"Myslím, že jednou se ti to bude hodit a budeš za to rád. Nejhorší je pocit vlastní neschopnosti." Řekne mu a pak zvedne obočí a pokrčí rameny. 

"Víš, můžeme si myslet, že kdyby to Yukihiro neudělal, čekal by je společný spokojený život, ale taky se mohlo stát, že by druhý den… co já vím, třeba uhořeli. I tu Dieho nohu jsem vyléčil já a kami, jinak by byl do smrti mrzák a taky do toho mohl dostat sepsi. Všechno se to prostě mělo stát. Tak to je." Po těch letech je o tom už přesvědčený. 

"Aki by měl konečně zapomenout. A nevnímat lásku jenom jako oddanost hodné ženě. Měl by se s někým seznámit." Řekne a zamračí se. +Ty taky.+ Aki je proti němu břídil, je to sotva pár let, co truchlí za Senu a on sám? Trvalo mu to až k Hitomi… Podívá se na Uruhu vedle sebe, když mu Uruha řekne, že touží po stejně velké lásce. 

"Není běžný vztah bezpečnější? Bolí rozhodně daleko míň." Prohodí. Tak si to namlouval celé věky. Vůbec by nečekal, že se k němu za chvíli Uruha tak nakloní a skoro se rty dotkne jeho ucha. Nemá ponětí, co to má znamenat, ale po zádech mu přejede mrazení. Uruha ho z ničeho nic přestane podepírat, takže Hide málem upadne, ale ustojí to a sleduje ho, jak teď před ním couvá. Vlastně se mu stávalo docela často, že byli lidé zvědaví a chtěli vědět víc o jeho životě, ale ne ani tak o něm přímo a o jeho dětství jako spíš o zajímavé a vzrušující kariéře čarodějnice. 

"Kdo je pravý Hide?" Zopakuje po něm. 

"Já přece. Neexistuje žádný pravý nebo levý. Na nic si hrát nemusím a to, co ze mě je, se stejně nezmění." Přivře oči jako by na něj chtěl trochu pouštět hrůzu. Pak ale pohled sklopí a chvíli jde mlčky. To byla pravda. Hide si odvykl myslet na sebe a mluvit o sobě. Lidé za ním chodili kvůli jim samotným, ne kvůli jemu. Natáhne ruku po lahvi, aby si ji od něj mohl vzít a pořádně se napije. Jen tak mu ji nemíní vrátit. Musí se pousmát tomu jeho přesvědčování. 

"Skoro to zní, jako by ses mě chystal svádět, ale na to nemá odvahu jenom tak někdo." Řekne mu. 

"I když… teď už jsem vlastně jenom docela obyčejný alkoholik. Není o co stát." Řekne mu, když krátce rozpřáhne ruce a pak se doopravdy zamyslí. 

"Já si nepamatuju, odkud přesně jsem přišel a kdo byli moji rodiče. Je to moc dávno. Nebo kami chtěli, abych je nehledal." Na chvíli zase utichne. 

"Na některé věci se těžko vzpomíná, už je smazal čas. Nejsem si ani jistý, jak dlouho žiju, jenom vím, že jsem už byl tohle, když se bojovalo u Sekigahary." Řekne a jestli se Uruha dobře učil, bude vědět, že ta bitva proběhla asi před dvě stě padesáti lety. 

"Dávno před Akim nebo Isseyem, dávno před tímhle vším." Pousměje se. 

"Doufal jsem, že dneska budeš mluvit s někým z té doby. Ale už tady není…" Povzdechne si.

Uruha

Pousměje se a přikývne, protože ví, jak ho oba otcové mají rádi. Nic lepšího si nemohl přát a rozhodně není jejich chyba, co se stalo. To by ho ani na vteřinu nenapadlo. Když měl namále, trápilo ho, že jim pořádně nepoděkoval. Udělá to hned, jakmile je zase uvidí. 

"Hm, chvíli jsem si říkal, že možná jsi ten typ." Trochu ho škádlí, ale nějak si nemůže pomoct, aby to nedělal. Ga byl hrozně nadšený, když viděl, že Uruhu zrovna boj netáhne. Přesto se nechal trénovat a je za to opravdu rád. Ostatně dneska v sobě našel mnohem víc síly, než by si kdy vůbec pomyslel a za to vděčí jen jediné osobě, vlastně dvěma. Hyde ho hodně naučil, jen spíš z té psychické stránky a to ani nevěděl o tom, co všechno ve svém mládí musel podstoupit, aby vůbec přežil a mohl vychovávat Senu. Předal mu však své zkušenosti, i když mu nikdy neřekl, kde je nabral. 

"Pocit vlastní neschopnosti moc dobře znám. Už to nechci zažít." Nesnášel se za to, že nedokázal ovládnout věci uvnitř své hlavy, o to víc, když začal okolí ubližovat. Neuměl s tím bojovat a tak se radši schovával. 

"Je pravda, že některé věci jsou prostě dány." Souhlasí s ním. Podle něj něco jejich kroky řídilo, i když by nikdy nedokázal říct, že v něco konkrétního věří. Jenže věci se nestávaly jen tak, všechno mělo svůj důvod. Sklopí krátce oči a je znát, že přemýšlí o císaři. 

"Nejsem si jistý, že je toho vůbec schopný. Přece se říká, že opravdovou lásku potkáš jen jednou za život a někdo ani to štěstí nemá. Je to sice císař, ale možná ani on nebude mít takové štěstí." Kdyby ho slyšel někdo jiný, klidně by ho mohli popravit za to, co právě říká. Je tu však jen Hide a podle něj moc dobře ví, že Aki je prostě taky jen člověk. 

"Myslím si, že by se tomu dokonce i bránil." Prozradí mu svou vlastní myšlenku. Prohlédne si ho zkoumavě, když dojde na osudovou lásku a jak to bolí. 

"Možná je to nebezpečnější, ale vážně je to lepší? Už jen pro ten pocit, že pro druhého uděláš cokoliv a on pro tebe taky. Můžeš kdykoliv přijít a víš, že u něj budeš doma a v bezpečí. Myslím si, že to za tu bolest prostě stojí." Pozvedne koutky a chvíli vypadá opravdu zasněně. Obočí mu jde nahoru, když na něj Hide zkouší pouštět hrůzu. Jenže Uru se ho nebojí, právě naopak, chtěl by slyšet mnohem víc. Podle něj Hide schovává mnohem víc. Brání se okolí, aby nevidělo příliš a Uru se nenechá jen tak vyděsit. V kočičích očích se zablýskne, protože ho svádět opravdu zkoušel a vlastně by to klidně zkoušel dál. Trochu zapomíná na to, co se před chvílí dozvěděl o jeho rodině. Z druhé strany jsou tady, když se vrátí zpátky, půjdou si každý svou cestou a jeho k Hidemu něco prostě táhne a nějak nemá sílu s tím bojovat. 

"Nepotřebuju k tomu odvahu, jen mám chuť to zkoušet." Neubrání se další poznámce a je jasné, že to jen tak nevzdá. 

"Myslím si totiž, že je o co stát." Je to kompliment, nakonec to je vlastně jednoduché, mu je skládat. Udělá krok blíž k němu a alkohol mu zase pomalu vezme. U toho prsty sklouzne po jeho kůži na dlani. Zvedne k němu překvapené oči, když mu prozradí, jak dlouho je na živu a co všechno zažil. Ten povzdech mu přijde hrozně smutný. Zůstane stát v jeho blízkosti a dál v cestě nepokračuje, stojí mu v cestě, takže se musí zastavit i Hide. Nedokážu si představit, jaké to musí být, když postupně přicházíš o všechny, na kterých ti záleží. Vážně mu ho je líto. Nechtěl by takový život. Sice to jednoho asi časem otupí, ale stejně. Prohlíží si jeho tvář a pak udělá něco, co původně v plánu rozhodně neměl. Prostě protáhne paže kolem jeho krku a obejme ho.

"Možná už jsi vážně jen obyčejný alkoholik, ale zasloužil by sis prožít jeden obyčejný a šťastný život." Šeptá mu. 

"Už jen proto, co jsi za ty roky dělal pro ostatní." Pokračuje dál, aniž by ho pustil.

"Teď je čas, abys žil jen pro sebe. Dělat si, co jen chceš a neohlížel se na nikoho." Dokončí svou myšlenku a pomalu se odtáhne, aniž b ho pustil. Hledí mu zblízka do očí mírně a vlastně i svůdně se u toho usmívá. Pocit uvnitř něj, že má být právě tady a s ním v něm jen roste. Hide bude mít rodinu, někde na něj někdo čeká, měl by se od něj držet dál, ale jeho sobecká část povahy prostě nechce udělat krok zpátky. Možná tím úplně všechno pokazí, ale stejně to chce zkusit. 

"Možná, že ty neumíš být sobecký, ale já ano. Můžu tě to zkusit naučit." Kousne se do rtu, vzápětí si je promne o sebe a pak překoná poslední milimetry, které dělí jejich rty a políbí ho. Už s prvním prolnutím uvnitř sebe cítí neskutečně zemětřesení, které ho jen utvrdí v tom, že tohle není nic špatného. Během vteřiny se na něj natiskne celým tělem a tiše si povzdechne do jeho rtů. Ne, pokud ho Hide neodstrčí, tohle rozhodně nebude krátký polibek.