Show
Show je vážně zvědavý, jestli Yume na jeho návrh kývne nebo ne. Z jedné strany by si přál, aby se to stalo, z druhé si není jistý, jestli by ho to nakonec nemrzelo, kdyby se na něj nechtěl vrhat. Vždycky věděl, co chce a teď je najednou hrozně nerozhodný a neví, co by vlastně raději. Snaží se odhadnout, co se odehrává v Yumetově hlavě, aby věděl, na co se připravit, ale není to pro něj vůbec jednoduché. Pořád nedokázal pochopit, proč ostatní dokáže skvěle odhadnout a u něj mu to nejde. Není to tak, že by mu to vadilo, právě naopak, baví ho to. Koutky mu vyběhnou nahoru, když Yume ví, který kousek by si oblékl, aby mu jeho tvrzení vyvrátil. "Začínám být vážně zvědavý, co na mě vybalíš, abys mě vyvedl z omylu." Jeho oči jsou vřelé a je v nich vidět jistá zvědavost. Je rád, že je nakonec Yume tak blízko a může si s ním hrát. Najednou se dokáže rozhodnout a ví, co by nejradši dělal. Stačilo mu být, jen trošičku blíže, aby ho jeho přesvědčení o tom, že vydrží přešlo. Yume s ním hrozně cvičí a místo, aby ho to štvalo, je za to neskutečně rád. Miluje ten pocit, když se mu z něj chvějí vnitřnosti a přepadá ho nezvladatelná touha. Ano někdo jako Show, který se vždycky za každé situace kontroloval, stejně jako to dělal s okolím, je vděčný za to, když dokáže něčemu vůbec propadnout, spíš někomu.
"Ani nevíš, jak jsem rád, že jsou taky někde jinde. Nejspíš přesně tam, kde jsou ty mé." Mumlá v podstatě do jeho kůže, aniž by se s ním přestal mazlit. Ta hebkost je naprosto pohlcující a o to víc, když ví, kterým partiím je blízko. Navíc je Yume konečně nahý a to je pastva pro Shawovy oči. Nic krásnějšího nikdy neviděl. Ať si myslí kdo chce, co chce, jeho názor mu nikdo nevezme. Je pravdou, že než ho potkal, zvládl se otáčet i několikrát denně a bylo mu jedno, s kým byl večer předtím v posteli. Jenže od té doby, kdy má Yumeta nedokáže vidět nikoho jiného. Jak kdyby pro něj zbytek světa přestal existovat. Zvedne k němu krátce oči a upřímně se zasměje.
"Yume-koi, ani nevíš, jak jsem ti vděčný, že právě ničíš všechny mé plány. To jen potvrzuje to, že ty můžeš úplně cokoliv." Pohladí ho po bocích, které má snad akorát do ruky. U těchto partií je to možná zvláštní říct, ale Yume má pro něj dokonalé úplně všechno. Když ho Yume vezme za ruku, vůbec se mu nebrání, jen pozorně sleduje, co s ní bude dělat, a když zajede opravdu daleko, v očích mu hříšně zasvítí. Na tohle by se chtěl dívat vážně dlouho a zároveň neotálí a věnuje mu doteky právě v těchto místech. Posune se na posteli, snaží se tam nějak srovnat a na chvíli mu to přijde spíš komické, ale nakonec se mu to podaří a přijme Yumeta na sebe. Tak má mnohem lepší přístup úplně všude. Vydechne spokojeně se zavřenými víčky, když se poprvé pohne a stačí mu jen málo, aby začal pod jeho pohyby spokojeně vzdychat. Dráždí ho pořád stejně intenzivně, ale má co dělat, aby to vůbec zvládl.
"Jen pokračuj. Nemyslím si, že by mi něco takového kdy vadilo." Pobídne ho s touhou patrnou v pohledu a nejradši by mu řekl, aby zrychlil, ale neudělá to. Je to čistě na Yumetovi, jaké tempo nastolí.
"Víš, od začátku obdivuju tvá stehna. Teď přicházím na další velmi příjemné využití jejich hebkosti a pevnosti." Už mu dělá trochu problémy mluvit, ale stejně se o to pořád pokouší.
"Myslím, že jim později poděkuju a věnuju jim ještě mnohem víc péče." Na potvrzení svých vlastních slov volnou dlaní jedno stehno stiskne a nakonec se neovládne, aby s ním netrhnul proti sobě.
"Asi se nakonec budu muset nekonečně dlouho omlouvat." Na tváři se mu objeví úsměv, který jasně říká, jak pravděpodobně nemá za co se omlouvat. Stejně to nejspíš udělá, ale spíš ve smyslu nějaké provokace. V tu chvíli se do Yumetova nitra podívá dalšími prsty a noří se pomalu čím dál hlouběji, aby ho opravdu cítil a jeho další vpád nebyl bolestivý ani trochu. Taky mu chce vrátit to, co mu právě provádí vepředu a tak přidá ruku z jeho stehna a posune ji do klína, aby jej sevřel a dopřál několik pohybů.
Yumeto
Yumeto už se k tématu spodního prádla nevrátí, ale později rozhodně ví, po jakém kousku sáhnout, aby to Showa úplně odrovnalo. Musí se tiše zasmát, když se Show začne ocitat úplně v jeho moci a je to asi poprvé v životě, kdy si to Yume uvědomuje. Právě teď ovládá svého milence skrze postel a doopravdy si s ním dělá, co chce a Showovi to nevadí. Dokonce ho pobízí, aby pokračoval. Zajímalo by ho, jestli by mu dovedl vymýt mozek z hlavy natolik, aby mu odkýval něco vážného, ale podle něj to možné bylo. Jenom on by to nikdy neudělal. Není ambiciózní, nemá žádné představy o vlastní důležitosti nebo postavení a nechce Showem nikdy manipulovat. Protože to, co by tím získal, by se mu takto získané nelíbilo. Potřebuje to nutně všechno spontánně a upřímně a tento jednoduchý život mu naprosto vyhovuje. Je si jistý, že to vyhovuje i jeho protějšku. Co by si Show počal s někým, kdo by strkal nos do jeho věcí a drápal se po žebříčku nahoru vedle něj nebo dokonce nad něj? Podle Yumeta by ho to jenom rozptylovalo a dřív nebo později by to mezi ně mohlo vrazit klín. I Kazuki zůstával hodně v pozadí za Aoim a vypadal, že mu to tak vyhovuje. Byli pro ně prostě dokonalými protějšky a on si musí povzdechnout, když v duchu takto pochválí sám sebe. A nejen proto, ale i proto, co Show provádí vzadu v jeho klíně, aby ho připravil na jejich blížící se spojení. I po Showových dalších slovech se musí zasmát, i když už je jeho hlas prosycený povzdechy. Nikdy si nevšiml, jak jeho postel vrže… No nic. "Moje stehna mají mnoho využití a myslím, že tohle není poslední z nich, které jsme objevili." Dostane ze sebe a je rád, že se to Showovi tak moc líbí. Byl to jen takový obyčejný nápad, ale nemusí to být přece pokaždé rukou?
"Těším se." Vydechne, když Show jeho stehnům slibuje velkou pozornost, jakmile k tomu dostane příležitost. Show začíná být hodně nedočkavý, což se projeví nejen na tom, jak s ním začne trhat proti sobě, ale taky tím, jak útočí vzadu na jeho nitro. I pro Yumeta už je sebeovládání neúnosné, zaklání hlavu a ta imitace už mu najednou nestačí. Když se pak Show dotkne jeho klína vpředu, jednou svou rukou obejme jeho dlaň čistě pro pocit, že ji cítí, narovná se v zádech a pozvedne se, aby na něj mohl pomalu dosednout. Jde to snadno a bez bolesti a brzy jsou spojeni v jedno tělo. Teď je na Yumetovi, aby řídil tempo i hloubku, ale brzy se vykašle na myšlení hlavou a nechává se unášet tím, co je mu zrovna nejpříjemnější. Rád by to protahoval déle, ale nemá za sebou první vrchol jako Show a kromě toho ho Show rychle pohání nahoru tou dlaní v klíně. Nebrání se. Mají na sebe ještě celý večer a on se s tímhle bytem chce rozloučit tak, jak by si zasloužil. S koupelnou, s tou malou linkou a možná i se sousedkou za oknem na druhé straně bytovky. Ráda se vykláněla ven z okna a zírala, co se kde děje. Yume si je jistý, že by na ně zavolala policii a vzhledem k tomu, kdo Show byl, by si to mohli dát jako závěrečné koření toho všeho těsně před tím, než odtud spolu utečou. Jakmile mu to bude schopen říct, udělá to, ale teď se nechá konečně vynést na vrchol a jeho hlas se rozezní pokojem. Kaskáda šedých vlasů mu spadá na ramena, zatímco dlaně si opírá o Showovo pevné břicho a jakmile je po všem, trochu se na něj zhroutí. Ne moc, ale vedle něj se prostě nevejde. Oddechuje, zatímco si čelo opírá o jeho rameno a pak se mírně pozvedne, aby se mu mohl podívat do očí.
"Jak se ti u mě doma líbí?" Řekne a zasměje se, než se přece jenom pokusí nějak namačkat vedle. Sklouzne při tom dolů na podlahu a zůstane sedět.
"Ach jo…" Zamumlá, sáhne po dekorativním polštářku a někam ho hodí. Tolik ke snaze být sexy.
Show
Show by vážně nevymyslel to, na co Yume myslí. Teď není schopný přemýšlet nad ničím jiným, než je jeho tělo, které na sobě cítí a na to, co s ním provádí. Věří mu bez výhrad, proto si dnešní den můžou užít v takovém stylu. Prostě s Yumetem neměl ani na vteřinu pocit, že by mu nemohl dovolit nahlédnout do svého nitra. Kdyby to byl kdokoliv jiný, tohle se nikdy nestane. Prostě se nenechá ovládat ani při sexu. To bylo ostatně jedna z nejnebezpečnějších z chvil pro muže jako on, protože ztrácel možnost uvažovat nad možnými důsledky. Yumeto je pro něj někdo velmi výjimečný, komu to celé může dovolit. Snaží se příliš nekroutit, aby mohl Yumeta dál dráždit a vracel mu aspoň trochu z pocitů, které mu způsobuje svými stehny. Proč ho to nenapadlo dřív? Vážně má sto chutí dneska vyzkoušet různé části těla svého milence a zjistit, které z nich by mohly být ještě pro tento účel skvělé. Nepochybuje, že budou všechny a o to víc se na podobné kousky těší. Koutky se mu zvednou nahoru a předvede mu omámený úsměv. "Neodejdeme odtud, dokud nenajdu úplně všechny." Slíbí mu bez váhání a přikývne na jeho další slova. On se taky hrozně těší na úplně všechno, co spolu ještě zažijí. Bude toho hodně, kdyby nebylo, nemohl by se sebou žít. Snaží se držet víčka od sebe, aby si mohl užít pohled na Yumeta, který si jejich společnou chvilku očividně hodně užívá. Je naprosto nádherný, když se tomu poddává a není to poprvé, kdy Showa přepadne obava, jestli je pro něj dost dobrý. Jenže to nikdy nebude mít za důsledek to, že by třeba od něj chtěl pryč, aby ho přenechal někomu lepšímu. Udělá maximum proto, aby to byl on, kdo po jeho boku bude naprosto akorát. Zvedne k němu oči od klína, když se Yumetova dlaň ocitne na té jeho. Druhou dlaň umístí na jeho bok, když se začne zvedat a na chvíli se přestane úplně hýbat, aby na něj mohl dosednout. Už s prvními kousíčky jeho rty opouští tlumené povzdechy, které dost dobře říkají, jak moc příjemný vstup do jeho nitra je. Ruku z jeho chlouby nepustí, ale jinak Yumetovi vůbec nebrání v dalších pohybech. Chvíli to vypadalo, že ho jeho láska bude mučit pomalejším tempem, ale k Showově štěstí mu to dlouho nevydrží a přidá na tempu. Je to dobré znamení, které mu říká, jak blízko má k vrcholu a není sám. Show víc sevře Yumetův bok, když to na něj začne přicházet a jakmile ucítí lepkavou tekutinu ve své dlani, pustí extázi ven. Je to neskutečné zemětřesení, které zahýbá jeho tělem a vůbec není schopný vnímat nic. Teprve v okamžiku, kdy přijme automaticky Yumeta do své náruče, objeme ho pažemi a má pocit, že teprve teď dlouze vydechne. Pozvedne obočí nad jeho otázkou, než se upřímně pousměje.
"Mám sto chutí se přestěhovat, stačí ti to jako odpověď?" Zavtipkuje bez mrknutí. Yume by měl vědět, že by s tím byl úplně kdekoliv. Nějak je prostě přesvědčený, že z Yumetova stěhování nesejde. Přece jen u něj mají oba víc místa. Tady je to útulné, to mu klidně řekne, ale taky spíš pro jednoho člověka. Ostatně ta postel je toho důkazem a Yume to vzápětí potvrdí, když se sesune k zemi. Show se pootočí na bok a nahlas se zasměje.
"Jsi kouzelný." Složí mu kompliment, než sáhne po barevné dece, kterou při sexu skopali kamsi ke zdi a do nohou postele a sesune se k němu na zem, aby se vedle něj usadil a přehodí přes ně deku. Přitáhne si Yumeta k sobě do náruče a líbne ho do vlasů.
"Jsi sexy kdykoliv, kdekoliv a za jakékoliv situace. Pro mě rozhodně." Složí mu kompliment. Pak na pár minut ztichne, jen spokojeně oddechuje a kouká před sebe. Přesto je znát, že nad něčím přemýšlí.
"Chci, abys mi něco slíbil." Prohodí tichým hlasem, než se podívá na jeho profil.
"Až ti jednou začne opravdu vadit to, co dělám, chci, abys mi to řekl." Odmlčí se na chvilku.
"Mé jmenování totiž mělo jednu podmínku. Můžu odejít kdykoliv a bez následků, jen si musím dohlédnout na svého nástupce. Oba víme, že tohle opravdu chci a makal jsem na tom dlouho, ale vyměním to bez mrknutí, pokud s tím ty nebudeš moci žít." Yume by toho mohl kdykoliv zneužít, ale Show je přesvědčený, že by to nikdy neudělal. Právě to je ten důvod, proč se mu svěřuje úplně se vším.
Yumeto
Sedí na zemi a hledí před sebe, zatímco se mu hlavou prohání Showovo prohlášení, které řekl před tím, než Yumeto spadl. Totiž, že by se sem kvůli němu i přestěhoval. Tak moc se mu tady líbí jenom proto, že jsou tady společně a dělají, co právě dělají. Pousměje se a mimoděk se podívá na svoje stehna, která byla toho všeho příčinou. I o tom mu Show řekl, že najdou mnoho využití částí jeho těla a on je vážně zvědavý, jaké to bude. Trochu omámeně se podívá nahoru do jeho tváře, když mu z postele řekne, že je kouzelný a pousměje se. "Mělo to být sexy, ale je to poprvé, kdy mi připadá, že jsem si koupil malou postel." Řekne mu. Yumeto nebyl úplně nejmenší, ale na druhou stranu mu jednolůžko nikdy nepřekáželo. Byl na to z malých japonských bytečků prostě zvyklý a couru pro vlivné pány nikdy nedělal. Dokonce i u Aoiho to bylo takhle malé, i když mu co chvíli lezl do té jeho postele a ta byla přece jenom o něco větší. Musí se usmát, když mu na mysli vyvstane vzpomínka na to, jak tam jednou spal, když nebyl Aoi doma a jak ho Aoi rozčileně probudil a vyhodil na gauč. To se ještě moc neznali… Zatřepe hlavou a uvědomí si, že Show už sedí vedle něj na koberci. Hodně ho to překvapí, protože on není někdo, kdo by asi za jiných okolností byl ochotný sedět nahým zadkem na podlaze, ale hodně věcí je jinak, když jsou sami dva. Přitiskne se k němu bokem, ale Show ho úplně přesadí, aby byl víc v jeho náručí a tak si opře spánek o jeho rameno a nechá se pěkně zachumlat. Chvíli je mezi nimi ticho, než Show promluví a chce po něm slib. Podobné věty nikdy nevěstily nic dobrého, ale nikdy mezi nimi. Nejdřív se nadechne, aby mu hned něco řekl, ale nemá skončit jenom u jedné věty. Nakonec je to Yumeto, kdo docela dlouho mlčí, hledí před sebe a převaluje to celé v hlavě. Pak se odlepí od jeho těla a podívá se mu přímo do očí. Nějak se mu nechce věřit, že by v Yakuze bylo něco podobného možné. Nechce se mu věřit, že by to všichni nechali tak, že by nikdo tu dohodu nezkusil zradit. Podle něj by se nakonec našel někdo, kdo si tajně myslel na jeho místo a pokusil by se ho pro jistotu zničit, když už by nebyl všemi chráněný, ale nic na to neřekne. +Asi si budu muset nakoukat nějaké filmy a dokumenty, abych byl trochu víc v obraze, jak to všechno vlastně chodí.+ Pomyslí si. Mnohem důležitější je ale to, co mu tím chce Show vlastně říct. Že on sám je mnohem důležitější, než celá jeho kariéra, jeho sen a všechno, co pro to kdy musel udělat. Jen tak, bez mrknutí, z nějakého Yumetova rozmaru, by to pro něj obětoval. Zvedne obě ruce a položí mu je na tváře, aby si takto podržel jeho tvář proti sobě.
"Nevím, co by se muselo stát, abych to chtěl. Asi něco hrozného a na takové věci myslet nechci. Je pravda, že nad některými myšlenkami zavírám oči a stavím se k nim, jako by neexistovaly. Víš, někdy je v tom všem hodně lidského utrpení a smrti a já to nechci vidět. Ale to není to, co by mě k podobnému kroku nutilo. Asi by se muselo stát něco tobě nebo naší rodině, abych to už dál nechtěl snášet, něco vážně hrozného, ale to není nic, co bys chtěl jenom myšlenkou připustit." Řekne mu. Kdyby někdo umučil Kazukiho, kdyby šel Aoi na desetiletí do vězení, zatímco Showův život by byl zničen, kdyby strádali a měli se vážně hnusně, pak by chtěl utíkat, ale to teď není jejich případ a snad ani nikdy nebude. Hodně rodin končilo špatně, moderní doba byla pro ně velmi těžká a zákony stály proti nim, ale Yumeto si nikdy nepřipustí, že by Show neměl umřít starý v posteli nebo že je to nějak semele. Prostě to není možné. Přitiskne rty na jeho a zažene tak všechno, o čem spolu v tuto chvíli mluvili.
Show
Krátce se zasměje, nad poznámkou o posteli."Není zrovna velká, to máš pravdu." Zkonstatuje show jako první, než si ji ještě jednou přeměří pohledem.
"Ale z druhé strany jsme se na ni vlezli, takže účel splnila. Ostatně máš tu dost nábytku, který by se dal ještě použít. Stačí jen trochu kreativního přemýšlení. I když s tím i já mám problém, protože ve tvé přítomnosti se mi těžko přemýšlí." Využije toho, aby mu složil další kompliment. Nechá Yumeta, aby se u něj pořádně uvelebil a užívá si dosyta jeho blízkost. Sem tam se probírá jeho prameny, několikrát ho do nich políbí a je jasné, že nemá v plánu se hned tak zvedat a mířit domů. Není to jen o slibu, že se tu rozhlédne, ale taky o pocitu, že díky tomuto místu ho zase o kousek víc pozná. Jeden by sice mohl namítat, že po tom všem už se znají dost, ale podle Show to ještě není úplné. Bude to trvat roky a on se na to objevování neskutečně těší. Pak ale přijde chvíle delšího mlčení a Show ví, že mu tím dal asi těžké téma na uvažování. Jen měl pocit, že by to prostě měl vědět a taky si uvědomit, jakou má nad ním moc. Odkrývá mu úplně všechno, ale podle něj to k tomu patří. Nedošli by daleko, kdyby do toho nedal úplně všechno. Pár vztahů za sebou už má, ale všechno trvalo jen krátce a podobné věci prostě nenabízel. Musel potkat Yumeta, aby zjistil, jak chutná skutečná láska a za co opravdu stojí bojovat. Není to moc ani sláva, nejsou to majetky, je to jen vědomí, že druhému nabídne úplně všechno a to samé se dostane i jemu. Dal mu svou duši i život a není to ani trochu nadnesené. V Showově případě o něj může vážně přijít kdykoliv. Po očku ho pozoruje a je trochu znát, jak netrpělivě vyčkává na odpověď. Taky se mohl plést a Yumeto není ta správná osoba a teď by se to ukázalo. Trochu se vykloní, aby dobře viděl na jeho tvář a mírně se pousměje. To, že mlčí, je vlastně znamení toho, jak moc nad tím přemýšlí a to je dobře. Spokojeně vydechne, jakmile ucítí jeho dlaně na svých tvářích a pousměje se podruhé. Yumetovy dlaně neskutečně hřejí a teď už si je jistý, že se nic špatného nestane. Zase pro jednou svým výrazem vypadá na to, kolik mu je. Nic chladného v tom není, ani žádná maska. Vyslechne si ho do úplného konce a v samém závěru už klopí oči kamsi mezi ně.
"Vím, že jsem je do toho oba zatáhl. Ale věř mi, že nemám v plánu, aby se jim cokoliv stalo. Tím, že můžu mi u sebe někoho, komu naprosto důvěřuji, je dost pravděpodobné, že se to nestane. Jste má rodina, všichni do jednoho a tu budu chránit až do konce svých dní. Arigato, Yume-chan. Děláš můj svět mnohem lepším místem, které stojí za mnohem víc, než jsem si doposud myslel. Naplnil jsi mé dny radostí, smíchem a já doufám, že to bude ještě pár desítek let trvat." Položí mu dlaně na ty jeho, které má na tvářích.
"Nebude to trvat dlouho a uděláme to se vším, co k tomu oficiálně patří. S nikým jiným už být nechci a tím, cos právě řekl, jsi to celé stvrdil. Jsi neskutečná a překrásná osobnost, jak uvnitř tak na povrchu. Miluju tě, jak jen člověk dokáže a nejspíš ještě víc." Pousměje se, než se nakloní, aby ho mohl políbit. Jenže se nedotáhne po chvilce, spíš začne své polibky prohlubovat. Nejspíš mohl čekat, že Yumetova blízkost na něj bude tak působit. Dlaněmi začne klouzat po jeho těle a nakonec zakotví na jeho stehnech, která dneska poznal zase z trochu jiné stránky. Teprve teď se zvládne na chvíli odtrhnout.
"Víš, když jsme u těch hlubokých myšlenek." Svůdně se pousměje.
"Mluvili jsme před chvíli o prozkoumávání a bych v tom rád dál pokračoval." Nakloní se blíž, aby se mohl rty dotknout jeho ouška.
"Mám ještě jedno místo, které bych chtěl prozkoumat, i když jsem tam dneska už byl." Šeptá mu a pak vklouzne jazykem na krátkou chvilku do jeho ouška.
"Ano, nějak podobné by to mohlo vypadat, jen mám obavy, abys to vůbec ustál. Co myslíš Yume-chan?" Mírně se odtáhne, aby se mu mohl podívat do tváře.
"Varoval jsem tě, že tě jen tak nepustím. Možná nás odtud někdo bude muset vyvést. Co kdybych vytočil Aoiho číslo, mohl bys mu to ve správnou chvíli říct sám?" Najednou má chuť zase trochu provokovat úplně všechny.
"Myslíš, že to zvládneš?"
Žádné komentáře:
Okomentovat