Yumeto
Prý účel splnila… "Má ten účel, že se na ní spí." Pronese v duchu své geniální naivity, ale mile se usměje, když mu Show řekne, že se mu v jeho blízkosti špatně přemýšlí. To bylo dobře, jinak by si mohl rychle všimnout, jak je Yumeto někdy pitomý a utekl by mu. Zvláštní bylo, že si byl Yume svého nedostatku celkem dobře vědom, což se pitomým lidem nestávalo, ale občas mu došlo, že mu něco došlo pomalu.
"Já vím, že ne." Řekne tiše, když ho Show ubezpečí, že by Aoiho ani Kazukiho nikdy vědomě nezatáhl do problémů. To by si nikdy ani nepomyslel, ale bylo potřeba si přiznat, že neštěstí se mohlo stát kdykoliv. S tím ale všichni tři počítali. Kluci na začátku měli možnost říct ne, ale neudělali to. Takže on tu není od toho, aby jim to připomínal a nutil jim změnu názoru. Opravdu upřímně se usměje, když Show označí všechny tři za svou rodinu a k tomu mu poděkuje za to, že vylepšil jeho existenci. Teď je to on, kdo sklopí oči mezi ně.
"Co bych potom měl říkat já…" Hlesne, protože jeho svět byl díky Aoimu sice o dost lepší, ale jeho život měl do něčeho pořádného od začátku až do konce opravdu daleko. Navíc byl sám. Neuvědomoval si to, ale teď když má Showa, uvědomuje si jeho hodnotu velice dobře. Ještě, že ho Show vzápětí chytí za ruce, protože by ty svoje stáhl dolů a nejspíš by od něj o metr uskočil dozadu. Takhle na něj jenom třeští oči, když mu začne slibovat cosi oficiálního, co zní jako svatba. Není to sice přímo žádost o ruku tady a teď, ale přece se nepřeslechl? Nejde o to, že by si ho nechtěl vzít a štítil se podobných svazků, jde spíš o to, jak moc něco takového nečekal, vlastně asi nikdy. Yume nebyl zase takový snílek, nečekal by že by v partnerství s mužem na něco podobného mělo dojít a kromě toho netušil, že by to Showovi v jeho světě nedělalo jenom problémy.
"Co… co jsem řekl?" Už si ani nevybavuje, co přesně to bylo, co se Showem tolik zahýbalo. Rozhodně nic velkolepého na rozdíl od toho, co mu tady Show říká právě teď. Má pocit, že to zní jako svatební řeč a že by mu měl říkat podobně krásné věci a ne tady jenom pitomě sedět. Trochu se zachvěje a rty se mu dojatě pootevřou, když mu Show začne říkat, jak krásný pro něho je a stačí si ještě povzdechnout, než se jejich rty znovu spojí. Nedovede s ním sice tak pěkně mluvit, ale dovede všechno vložit do svého polibku, kterým se mu pokusí říct, jak velmi mu na něm záleží a jak o něm smýšlí. Snad to z toho Show pochopí, jinak bude zklamaný. Dlaně opustí ty jeho, on svoje taky skloní a putují po jeho těle až na stehna. Prý hluboké myšlenky… on má pocit, že ty jeho jsou hodně ploché, spíš už ani neexistují a může za to to, co s ním Show dělá, i když vlastně ještě nic nedělá. Ucítí jeho dech na svém uchu, když mu šeptá ty nepřístojnosti a kupodivu mu zrovna tohle dojde docela rychle. To díky tomu dovětku, který mu všechno jasně upřesní. Yumeto se přistihne, že se asi i trochu červená, když na to nedošlo rovnou v zápalu vášně, ale je předem varován, ale už teď mu hlava létá někde mimo tuto realitu. Tiše vypískne, když ucítí jazyk ve svém uchu, protože je na tom místě hrozně lechtivý.
"Ne…" Zavrtí hlavou.
"To rozhodně neustojím, i když zrovna sedím." Řekne mu a chvíli mu naprosto vážně a se vší nevinností hledí do očí.
"Ale příšerně se těším." Dodá, aby si to Show náhodou nerozmyslel. Zasměje se, když mu Show hrozí, že ho nikam nepustí.
"Tvoji lidé by tě hledali…" Odkašle si a uhne pohledem, protože první, kdo bude Showa shánět, bude doopravdy Aoi a ne, asi nechce, aby ho viděl zrovna v téhle situaci. Nejspíš by mu stejně hned vyklopil, co mu Show provádí a pak by se stalo… kdo ví. Aby ještě Aoi nedal výpověď.
"Jemu určitě nevolej…" Dostává ze sebe přidušeně, protože už je příšerně vzrušený. Pokukuje po posteli. Měl by na ni vylézt?
Show
"Ano, takový účel měla, když jsi tu byl sám. Se mnou se pár věcí malinko mění." Prohodí s nádechem pobavení, protože on by ho rozhodně na té posteli nenechal jen tak spát. Nemohl si nechat ujít příležitost ukázat mu, že některé věci prostě musí považovat za součást jejich života a že jim společně bude rozhodně líp. Mírně se pousměje, protože mu Yume věří i u Aoiho a Kazukiho. Vážně by byl nerad, kdyby se jim cokoliv stalo, ale Yume tomu věřit nemusel. Teď už je do toho zatáhl všechny a může se opravdu stát cokoliv. Přesto je to bezpečnější v jistém ohledu, když jsou tak vysoko. Stejně zařídil jisté pojistky, kdyby mu šel někdo po krku. Obsahuje to samozřejmě odjezd do zahraničí a nový život se vším všudy. Měl tuto zemi rád, ale klidně ji obětuje, oproti životu jeho rodiny, je to jen malá daň. Myslí samozřejmě na každý detail, ale tohle si zatím nechá pro sebe. Má pocit, že by tím spíš Yumetovi přidělal vrásky a to nechce. Jednou si o tom popovídají, aby byl v obraze a věděl, co má dělat, kdyby se mu něco stalo. Věří však, že jim zatím nějaké extrémní nebezpečí nehrozí. "Můžeš mi třeba říct, jak moc mě máš rád a že se máš se mnou dobře." Prohodí s naprostým klidem, i když by to mohlo znít příliš sebejistě. Nebojí se toho, takový prostě bude a v tomto ohledu ho Yume zná velmi dobře. Pousměje s podruhé a líbne ho do vlasů. Řekli si toho dneska tolik, ale Yume pořád netuší, jak moc je mu vděčný za jisté věty i důvěru.
"Jenom samé hezké věci, které mě opravdu moc těší." Vezme to ze široka a je to samozřejmě všechno pravda. Nepotřebuje od něj slova navíc, stačí mu bohatě, když se na něj bude dívat takovým způsobem, jak to dělá právě teď.
"Je to vlastně hlavně o tom, jaký jsi a jak se ke mně chováš. Dřív mi nic podobného nechybělo, ale teď bych hrozně trpěl, kdybys ode mě odešel." Dodá ještě v duchu romantiky, se kterou si sám začal, i když byl přesvědčený o tom, že to vlastně neumí. Stačí k tomu jen správná osoba a jde to samo. Pak už dojde na provokace a líbí se mu, jak se Yume chvěje, i to jak sebou trhl, když ho polechtal na oušku. Sám se tiše zasměje.
"Tohle asi budu dělat častěji, promiň." Probudí se i jistý hravější stránka. První trochu zpozorní, protože to vypadá jako odmítnutí, ale Yume vzápětí dodá, že se těší a tím je rozhodnuto. Nebude ho trápit ve stoje. Vážně chce, aby si to užil.
"To nejspíš hledali. Možná, že by nakonec byl Aoi první. Ale máš pravdu, nebudeme mu volat, chci tě trochu trápit a jsou věci, které nemusí nikdo vidět. Tvůj prožitek bude jen pro mě." Pohladí ho po tváři, políbí a pak plácne po stehnu, aby se zvedl.
"Pěkně si lehni. Na břicho." Naordinuje mu.
"Začnu něžně, neboj se." V očích se mu blýskne. Ostatně už mají jeden vrchol za sebou, tak si to teď můžou trochu protáhnout. Počká až Yume udělá, co mu řekl, aniž by ho jakkoliv pobízel a pak se sám přesune obkročmo a usadí se těsně nad jeho pozadí. Položí ruce na jeho ramena a začne s pomalou a velmi důkladnou masáží. Postupně dlaněmi míří dolů a společně s nimi se přesouvá i celým tělem o hodně níž. Nakonec přidá i své rty, kterými putuje podél páteře. Kdy se dostatečně nízko, začne mu odsouvat nožku stranou a tou svou se dostane doprostřed, to samé udělá i s tou druhou a tím získá dostatek prostoru. Brzo klesne hodně nízko, aby rty dosáhl mezi jeho polovičky. Každou z nich důkladně olíbá. Neodpustí si ani malé a vlastně dost něžné kousnutí.
"Říkal jsem ti, že jsi k nakousnutí. Tahle část taky a hodně." Odůvodní si to a pak už dlaněmi odtáhne jeho polovičky od sebe a špičkou jazyk se proběhne přes jeho vchod. Očima kouká nahoru, aby viděl každou jeho reakci a věděl, jestli si může dovolit pokračovat nebo ne. Když se mu žádné negativní reakce nedostane, pokračuje zatím jen v lehkém dráždění, které je dost podobné tomu prvnímu a pak už jde opravdu mnohem hlouběji. Nemusí se zase tolik krotit, protože Yume je pořád dost uvolněný a tak špička jazyka vklouzne bez obtíží dovnitř. Chvíli ho trápí takto, dlaněmi tiskne jeho zadek k posteli, aby se mu nemohl příliš cukat a tím snad i znásobí jeho slast. Počká si, až ho přivede až na vrchol a pak si to klidně užijí společně. Do rána je pořád ještě času dost.
Yumeto
Yumeto se musí zasmát. "Mám tě moc rád a je mi s tebou dobře." Zopakuje po něm poslušně, ale myslí to všechno vážně.
"Byly doby, kdy jsi od lidí kolem chtěl slyšet všechno takhle, viď?" Řekne mu a namotává si jeho pramen vlasů na vlastní prst. Asi si ho ustřihne a bude nosit u sebe jako další poklady, co má.
"Nemáš nůžky?" Trochu prozradí svoje myšlenky a doopravdy se rozhlédne, ale Show nemá zrovna v plánu ho pouštět a kdo ví, jestli teď všechny nůžky a nože nezamkne někam do trezoru, až mu dojde, na co Yume myslí. Nakloní hlavu k rameni a udělá cosi jako Óooo, když mu Show řekne, jak velmi by trpěl, kdyby od něj Yumeto odešel.
"Mám pocit, že nic takového už není možné. Už k sobě patříme a nejde to rozdělit." Nijak jinak, než smrtí. Zachvěje se až kdesi ve středu svého vlastního těla, když mu Show řekne, aby si lehl na břicho. Povzdechne si očekáváním, tváře mu trochu zčervenají, ale pomalu se zvedne z koberce a vrátí se k posteli, kde se pokusí lehnout si tak, aby měl Show dost místa a ne aby se stalo to samé, co před chvílí jemu. Pohodlně se uvelebí s polštářem pod hrudníkem, obejme ho a má dojem, že až ho později vyloví, možná z něj zbude jenom povlak, jak ho bude tisknout a drtit, ale bude to hezká památka. Ten pak s sebou asi doopravdy vezme a ukáže ho Aoimu a Kazukimu. Pak se Kazukiho zeptá, jestli takový povlak taky vlastní a pokud ne, měl by si ho hned sehnat a poměří si svoje zážitky. Musí protočit očima, když mu Show řekne, že začne něžně. Ani si ho neumí představit jinak a popravdě ani nechce. Nevypadal na to, ale byl docela citlivý a podobné praktiky by se mu asi nelíbily. Jakmile ucítí váhu Showova těla, spokojeně zapřede a zavře oči. Ta masáž je něco neskutečného, do čeho se opravdu hluboce ponoří a prostě se nechává konejšit jeho rukama. Mohl by si to užívat snad celé dny, dokud by ho nebolelo tělo a nepotřeboval by jíst a a záchod, jinak by ho nezvedlo vůbec nic, ale po pravdě neznal nikoho, kdo by to měl jinak. Show se za chvíli začne posouvat víc dolů a Yume samozřejmě ví proč, ale není to o nic méně příjemné, jenom pořád víc a víc vzrušující. Showovy rty jsou ještě víc spalující, než jeho ruce a Yume se nijak nebrání, když má dát nohy od sebe, jenom si docela tiše povzdechne. Vrtí se na svém místě, když Show hýčká jeho pozadí a tiše se zasměje tomu kousnutí.
"Tohle klidně můžeš. Myslím, že ti to oplatím." Řekne mu trochu rozverně, ale atmosféra se brzy znovu ponoří do hutné erotické slasti. Mírně sebou trhne a výrazněji si povzdechne, když se ho Show konečně dotkne jazykem. Víc zatne prsty do povlečení pod sebou a pak to doopravdy začne, přesně tak, jak mu Show sliboval. Chvíli to vypadá jako příjemné chvilky podobné té masáži, ale vzápětí to začne být naprosto neúnosné. Show projeví svou nelítostnou stránku, když ho doslova přibije k posteli a odmítá mu dovolit se pohnout nebo kamkoliv uniknout před nezvladatelnou slastí. Yumeto má pocit, že se asi zblázní, na čele má ustarané vrásky, povlečení nebezpečně praská pod jeho rukama, ale nedá se dělat nic jiného, než to vydržet a na konci toho všeho se propadnout do slastného pekla. O to intenzivnější je uvolnění, když se ho konečně dočká. Před očima mu tančí hvězdičky, když je znovu otevře a snaží se zaostřit na cokoliv před sebou. Chvíli to trvá a hrdlo má úplně vyhaslé. Na chvíli nastaví uši, jestli na ně třeba neklepou sousedi, protože tohle určitě muselo být slyšet, i když on si svůj hlas neuvědomoval, ale nic se neděje. Nejvyšší čas to tady dokončit a vypadnout. Teď jsou vyrovnaní. Jedno osobní trápení a jedno společné milování pro oba.
"Jsi si jistý, že závěr přežiješ?" Zahučí, ale zřízeně teď vypadá spíš on sám.
Show
Vlastně si čekal, že to Yume zopakuje a musí se tomu pousmát. Baví ho to, má pocit, že není nic, co by mohl Yume udělat špatně a tím ho naštvat."Však já to z tebe dostanu i jinak." Vrátí mu to zpátky i s úroky a je znát, že si je jistý sám sebou. Pak ale trochu zvážní a přikývne.
"Máš pravdu, takový jsem byla a vlastně jsem pořád. Jen když se podívám na tebe, je všechno jinak. Ostatní mají smůlu a budou muset poslouchat." Zavtipkuje ještě. Je vlastně i shovívavý k Aoimu a Kazukimu. To je ale jeho hranice, za kterou už jít nehodlá. Všichni ostatní budou dělat přesně to, co on chce a jinak to nebude.
"Na co potřebuješ nůžky?" Zeptá se trochu zaraženě a pak si uvědomí, co Yume dělá a jeho výraz hodně změkne.
"Myslím, že lepší vyznání jsem vlastně nikdy neslyšel a mám nutkání ti je vážně přinést." Ano, to je přesně ten důkaz, že pro Yumeta a je schopný udělat cokoliv, klidně si i nechat zkazit účes. Jen pro ten pocit, že mu něčím udělal radost.
"Řekl jsi to nádherně a já chci, aby sis byl jistý, že to platí i z mé strany a vždycky bude." Oplatí mu jeho slova, aby bylo jasné, že o tom nikdy pochybovat nebude. Je rád, že ho nemusí přemlouvat, aby se položil na postel, a zase si pomyslí něco o tom, že je roztomilý, jak si skládá polštářek po sebe. Je v tom zase kousíček důvěry, když ho Yume nechá dělat, co jen chce. Samozřejmě, že mu nechce ublížit, to se nikdy nestane, ale i přesto…
"Moc ti to tam sluší." Složí mu kompliment, než mu začne vracet všechno jeho předešlou starost. Začíná v tom vidět velmi oblíbenou zábavu a rozhodně v těch místech a takovým způsobem není naposledy.
"Budu se těšit." Ujistí ho, že klidně může dělat, co jen chce a pokračuje v jeho slastném trápení. Nechce s tím ani na vteřinu přestávat, i když Yume vypadá, že už víc nesnese. Ale on ví, že tam ještě nějaké rezervy jsou, než dojde na vytoužený vrchol. Nepolevuje ani na chvilku, jen zesílí svůj stisk. Ne tak, aby mu ublížil, ale tak, aby ho udržel na místě. Myslel si, že to bude trvat o trošičku déle, ale Yume mu dá hlasem jasně najevo, že víc už nevydrží. Ještě chvíli ho tiskne k posteli, u toho ho celou dobu pozoruje a pak svůj stisk povolí a povytáhne se nahoru nad jeho tělo, zapírají se dlaněmi vedle jeho boků.
"Sluší ti to." Pochválí mu to, jak se právě tváří a jak vypadá. Zdá se, že se mu podařilo ho malinko zničit, ale to nevadí. Klidně si ho naloží do auta, pojedou domů a tam si napustí voňavou vanu a budou u sklenky odpočívat. Povolí se trochu v loktech, aby mu byl blíž, a zároveň ho teď nechce zase tolik tížit svou vahou. Jen se ho celým tělem zlehka dotkne a zaboří tvář do jeho vlasů.
"Jen si to pořádně užij. Přežiju úplně všechno, když u toho budeš ty." Pošeptá mu do popelavých pramenů, než se začne pomalu zvedat.
"Je čas jít domů. Později to všechno zabalíme a odvezeme." Pousměje se.
"Chci ti dát čas na ten závěr, víš." Odůvodní mu jejich odchod. Sám se pomalu oblékne a vlastně trochu doufá, že se Yume bude dívat a pak začne starostlivě oblékat i jeho a to si taky dost užívá.
"Neboj, později to svléknu." Pošeptá mu do rtů a věnuje mu poslední polibek. Pak popadne polštářek, který Yume tak trochu umačkal a oválel a vloží si ho pod paži.
"Tohle chci jako suvenýr já." Zabaví mu ho, než ho vezme za ruku.
"Tohle byla součást tebe a můj byt zase součást mě, je na čase to všechno spojit." Pozvedne koutky a vykročí s ním z bytu ven. Jakmile jsou na ulici, vezme ho kolem pasu a pomůže mu do auta, než se usadí k němu. Loket si opírá o rám okýnka, dlaní si podepírá tvář a dívá se na Yumeta. Druhou dlaní najde jeho ruku a láskyplně ji sevře, než si ji přitáhne ke rtům a políbí ji.
"Jendou bych ti rád ukázal, jak moc šťastný s tebou jsem. Možná to stihnu ještě dneska." V očích se mu blýskne a pak ťukne do přepážky, aby se rozjeli vstříc jejich společnému domovu. Trochu se změní, ale to k tomu patří. Je důležité, aby se tam cítili doma oba dva.
Yumeto
Bylo to tak pokaždé. Vždycky, když Yumeto pronesl podobnou větu a myslel si, že se tím Showa nějak dotkne nebo si o něm spíš Show pomyslí něco špatného, Show to otočil v to nejúžasnější na světě, co by se mohlo stát a co by kdo mohl slyšet. Teď to tak bylo se stříháním jeho vlasů, na které si jinak dost potrpěl. Yumeto to opravdu myslel tak upřímně, jak to řekl, ale stejně mu mohl říct, že se zbláznil a že na jeho vlasy rozhodně sahat nebude. Jenže to se nestalo. Showovi to přišlo stejně geniální jako všechny ostatní pitomosti, které kdy Yume vypustil z úst a on se tomu musí šťastně usmívat, zatímco se nechává trápit jeho rty. Jak bylo možné, že se do něj Show takto zamiloval, že mu nepřišel hloupý a nezajímavý? Nikdy nad tím nepřestane žasnout, ale taky za to nikdy nezapomene děkovat. Prý se bude těšit… kdo by se na něco podobného netěšil. Yumeto mu tuto starost určitě oplatí a nebude to dlouho trvat, ale teď si potřebuje sobecky užít to svoje. Ani si neuvědomuje, jak se po tom výkonu tváří, ale Show mu řekne, že mu to sluší, on konečně otevře oči a pousměje se. Cítí ho na svých zádech. Mohl by se položit klidně celý, Show byl lehčí, než on sám a s klidem by ho unesl, ale chápe, že potřebuje vnímat jistou dominanci a ne se mazlit jako koťátko. Na to tady byl vlastně Yume. "Tak to abys beze mě už nikdy nikam nechodil. Kdyby náhodou." Řekne mu a původně to nemyslel zase tak vážně, ale jestli s ním přežije všechno, co kdyby ho třeba někdo postřelil? Pak u sebe Show prostě bude potřebovat svůj talisman. Talisman… Něco ho napadne a ve stejnou chvíli se Show začne zvedat na nohy. Yume se za ním ohlédne a vypadá opravdu překvapeně. Skutečně si myslel, že budou ještě pokračovat. Show má ale pravdu. Yume neměl dost rozumu, nechal by se zničit a zadělal si na zdravotní problémy. Bude lepší, když si dají malou přestávku. Stejně smutně protahuje obličej, protože si je jistý, že by to zvládl.
"Jen si tady ještě něco vezmu." Řekne mu a sleduje ho při tom, jak se obléká. Kdo by se dovedl soustředit na něco jiného, když má tohle před očima? Asi vypadá hodně vypnutě, protože Show se rozhodne osobně mu pomoct do oblečení a on se vlastně nechává. Usměje se na něj, když mu slibuje, že to později zase svlékne, ale myšlenky mu pořád utíkají ještě někam trochu jinam. Odběhne k poličkám poblíž okna a něco chvíli zuřivě hledá. Kdyby si tak jenom pamatoval, kam podobné věci dává, všechno by bylo jednodušší. Nakonec se ale obrátí čelem k Showovi přesně ve chvíli, kdy mu zabavuje jeho polštářek.
"To ne!" Nadechne se hned a na prázdno otevře pusu a zase ji zavře.
"Já jsem ho na něco potřeboval!" Řekne, protože má na mysli toho Kazukiho, ale copak jde Showovi něco odepřít? Protočí očima a nechá to tak. Nikdo neříkal, že si ho nemůže později půjčit. Podá mu svoji ruku, aby mohli odejít, ale na prahu se ještě společně zastaví a Yumeto se ohlédne, zatímco mu Show povídá o těch součástech. Přikývne a spokojeně se podívá do jeho očí, než se nechá odvést do jeho auta. V autě se na něj znovu podívá, když mu Show chce cosi ukazovat a možná ještě dnes. Yume vytáhne obočí hodně vysoko. Co takového, že by to šlo stihnout a zároveň to u sebe nemá?
"Já ti taky chci něco ukázat." Řekne mu a v ruce se mu zaleskne ta věc, kterou nahoře tak rychle hledal. Na řetízku se mu zhoupne zlatý budhistický medailon. Má kruhový tvar a na sobě vyryté znaky a vypadá trochu jako mince s dírou uprostřed.
"Neptej se mě, kde jsem ho vzal, ale tobě by to stejně nemělo vadit a kdyby to vadilo kami, už by mě potrestali." Řekne a podá mu ho.
"To je pro tebe místo mě. Když tam nebudu. Bude tě chránit." Řekne mu odhodlaně. Je to pravé zlato, musí mít slušnou cenu, ale především jde o to, že ho zcizil ve významném klášteře a bude posvěcený a kdesi cosi…
"Nic neříkej." Řekne mu a upře zrak z okýnka, ale vypadá o hodně spokojeněji. Je vidět, že tomu doopravdy věří. Sám bude klidněji spát. Pak už mohou vyrazit vstříc jejich nové budoucnosti.
Žádné komentáře:
Okomentovat