Yumeto x Show - Mám tady nejraději tebe. - část 2.

(Yumetův byt)

Show

Neskutečně se mu líbí, jak Yumeto usmívá, když mu říká, že se všechno točí v Showově hlavě kolem něj. O to víc se bude snažit, aby to tak vždycky bylo a Yume neměl nikdy pocit, že ho odsouvá na druhou kolej. To se prostě nikdy nestane. Zavrtí na jeho slova o spořádané manželce.

"To jsem po tobě nikdy nechtěl a nikdy chtít nebudu. Chci tě přesně takového, jaký jsi se vším všudy." Ujistí ho s pohledem upřeným do jeho očí.

"Na tom jediném opravdu záleží. Kdybys nebyl sám sebou, nebude mě to bavit." Dodá ještě, aby bylo jasné, že miluje jeho povahu, vlastně každý kousíček na něm. Stěhoval by kvůli němu města, i když to občas vypadá, že si Yume svou moc vůbec neuvědomuje. 

"Rád tě budu rozmazlovat, dokud o to budeš stát." Je to to nejmenší, co pro něj může udělat. Yume je přitom v podstatě hrozně skromný, už jen tím, že pro něj materiální věci nemají zase takovou váhu. Show se bude s radostí bavit tím, že bude neustále vymýšlet, čím ho překvapit a nebude to nutně jen o penězích, tohle chce pořádně promýšlet. To je to, co ho na tom baví ze všeho nejvíc. Není to jednoduché, i když to tak vypadá. Hladověji se pousměje, protože vrchol je rozhodně to, co s ním chce zažívat pořád.

"Spolu pokoříme úplně všechny vrcholy, které jsi schopný vymyslet, a na způsobu se taky jistě shodneme." Bude velmi rád kreativní úplně ve všem. Poslední, co by chtěl je, aby se s ním Yume třeba začal nudit. Vážně z toho má v koutku mysli jisté obavy. Jeho život vlastně nebyl tak zajímavý, jak si mnozí mysleli. Všimne si zvědavosti v Yumetových očích a krátce zavrtí hlavou, aby dál nevyzvídal.

"Nech se překvapit. Věřím, že se ti to bude líbit." Prozradí mu jen to, že pro něj jisté překvapení vymyslel, ale zatím mu to ještě prozrazovat nechce. Teď jsou přece na návštěvě. Show je spokojený, když vidí jak se na něj Yume dívá. O to víc se mu chce pokračovat, i když si nebyl úplně jistý, jestli to zvládne protahovat. V hlavě má totiž jen jedinou věc a pomalé svlékání to rozhodně není. Když se otočí a padne ta otázka, musí se tomu posmát a krátce sklopit hlavu. 

"Vlastně nemám za co že?" Prohodí trochu pobaveně, když ji zas pozvedne.

"Jsem sobecký, ale takto se ti to líbí." Okomentuje to rovnou a reaguje tím na to menší popichování, se kterým si Yume začal. Nejradši by se k němu otočil a vrátil za ním k posteli, ale brzo ucítí jeho prsty na kůži na zádech. Vnímá moc dobře každý jejich pohyb, ale stejně zavře oči, aby to bylo ještě intenzivnější. Miluje jeho doteky, až budou mít aspoň jeden vrchol za sebou, určitě ho nechá, aby v tom pokračoval.

"Teď rozmazluješ ty mě." Chce, aby to věděl a byl si jistý, že pro něj má tohle v jeho případě tu největší cenu. Když ho ucítí na svých zádech a ruce na zapínání svých kalhot, spokojeně si povzdechne a na chvíli zakloní hlavu. Své dlaně položí na jeho zápěstí, ale neomezuje je v pohybu. Vůbec mu nevadí, že tu před ním bude stát nahý. Klidně ho nechá, aby si ho prohlížel. Jakmile je zapínání povolí, nasměruje jeho dlaně k lemům a stáhne je o kousek níž. Kalhoty sklouznou na zem, protože jsou volnější, ale prádlo zatím zůstává. Místo toho, aby ho nechal pokračovat, si půjčí jednu Yumetovu dlaň a nasměruje si ji rovnou do klína. Už to prostě nešlo vydržet.

"Za chvíli budeme pokračovat, ale potřebuju si ji nutně trochu užít." Prozradí mu, jak moc na něj působí a že potřebuje alespoň jeden dotek v těch místech. Pohled Yumetovou dlaní několikrát tam a zpátky, než ho konečně pustí a své ruce trochu rozpřáhne.

"A co teď se mnou?" Pobízí ho, aby si užil, cokoliv jen bude chtít. Ostatně dneska je to opravdu jen jeho rozlučková párty. 

"Můžeš udělat cokoliv, jen chceš. Myslel jsem to vážně, když jsem říkal, že na tobě záleží ze všeho nejvíc." Samozřejmě si to taky užije, ať už Yume vymyslí cokoliv, ale stejně mu to chtěl říct.

Yumeto

Yumeto se musí znovu usmát. Nikdy si nepřipadal kdo ví jak zábavný nebo speciální. Měl hodně přátel, byl komunikativní a hodně nad věcí, ale takových lidí bylo hodně. Uměl se udělat jiným, když šel večer do baru, ale to bylo o oblečení, vlasech a make-upu, který se podle něj dovedl naučit každý. Šlo jenom o trénink a výsledek člověka neskutečně změnil. Pak se stával někým jiným a možná výjimečným, ale jinak? Musí se rozesmát a trochu se u toho začervená, když mu Show řekne, že společně pokoří všechny vrcholy, ale zní to úžasně. 

"No dobře, kdo by se na něco takového netěšil?" Řekne mu pořád pobaveně. 

"Jsem zvědavý hlavně na ty, které vymyslíš ty. Máš mnohem větší ambice." Dodá. S čím asi Show přijde, co se jejich postele týká? Usměje se, když mu Show řekne, aby nevyzvídal a pro tuto chvíli toho skutečně nechá, protože už má myšlenky úplně někde jinde a trochu jiné věci na práci. S těmi úsměvy asi nepřestane a vystřídá je tichý smích, když mu Show řekne, jak je egoistický a jak to má Yume rád. 

"Ano, to mám, ale to je proto, že to je v tom správném smyslu. Kdyby ses choval arogantně ke mně, jenom těžko bych to mohl snášet, ale ke mně jsi takový nikdy nebyl. Ani k mojí náhradní rodině." Připomene mu. Možná se s Aoim jednu dobu hádali, ale kohokoliv jiného by Show zastřelil. Na Aoiho jenom prskal. 

"Hmm…" Broukne jenom, když už se dotýká jeho kůže a Show mu řekne, že ho rozmazluje. 

"Přece si to zasloužíš, tolik pracuješ." Řekne mu a podaří se mu rozepnout pásek i knoflíček, i když si Show položil dlaně na ty jeho. Nijak mu brání a když si o něj ještě opře týl, může Yumeto částečně vidět jeho profil. Je jako vysoustružený, nikdy neviděl nikoho podobně dokonale krásného a kdyby ho neznal, podezříval by ho, že polovina jsou plastiky a druhá polovina botox, ale on byl prostě takový. Show chce, aby šly kalhoty dolů a tak jim společně pomůžou, ale pak poprvé zabrání jeho pohybům a vymění je za vlastní, když přiměje Yumetovu ruku, aby ho pohladila v klíně. Yume se tomu vůbec nebrání, líbí se mu ten pocit křehké pevnosti a jeho sametové pokožky, kterou si už dovede představovat, ale stejně mu do toho Show skáče. Nakonec toho přece jenom nechá a provokativně rozpřáhne ruce, aby si s ním Yume dělal, co chce. Yume trochu vytáhne obočí a chvíli si ho prohlíží. Není moc zvyklý na to, že tohle řídí on. Většinou dělal, co chtěli ostatní a kromě toho byl Show boss, který mu dával najevo, že může cokoliv? Ne, Yume by mu nikdy neublížil ani by si na něm nezkoušel žádné pochybné praktiky, jen aby ho otestoval. Místo toho ho napadají úplně jiné věci, ale tak to doopravdy chce. 

"Já vím." Řekne mu na znamení, že jeho slovům věří a pomalu ho obejde, aby k němu byl čelem. Zálibně si prohlíží jeho bledou pokožku, celé tělo a nakonec mu pomůže i ze spodního prádla a pak mu podá ruce, aby z toho všeho mohl vystoupit. Yume je ještě pořád naprosto oblečený a tak si alespoň přetáhne tričko přes hlavu, ale pak už na nic nečeká a přidřepne si před ním. Konečky prstů ho pohladí po stehnech a zvedne k němu oči. V těch jeho už není nic po obvyklé naivitě nebo nezkušenosti. Je to přesně naopak. Znovu se dotkne Showova penisu, když po tom před tím tak toužil, jenom teď bez prádla a pak už na nic nečeká a začne jej líbat a hladit. Po chvilce přejde i ke škádlení jazykem, než jej vezme poprvé do úst a začne ho sát. Dlaněmi ho při tom neustále hladí po stehnech a přeje mu, aby se mu dobře stálo, protože on se bude snažit o to, aby to byl co největší problém. Protahuje to a hraje si s ním a chvíli to trvá, než vlastní dlaně přesune na jeho zadek. Jakmile ho však ucítí v dlaních, už se nedovede ovládat a nechá Showa ztrácet se co nejvíc ve svých ústech.

Show

"Kdybych takového člověka potkal, asi bych si myslel, že je blázen a hodně divný blázen." Odpoví Yumetovi bez váhání, protože si vážně nedokáže představit, jak někdo nemůže mít rád sex a všechno s ním spojené, ať už je to jakákoliv praktika. On sám by si bez toho život nedokázal představit. Ještě větší závislost na něm má od chvíle, kdy jsou s Yumetem spolu. Je pravdou, že kdyby nemusel, tak z apartmánu vůbec nedochází a stráví chvíle jen s Yumetem v posteli. No, nejen v posteli. 

"Budu na tom pracovat od rána do večera." Slíbí mu, že své ambice využije právě k tomuto. Ostatně teď už tolik zase na práci nemá, než jen udržovat své postavení, které už má jisté. Trvalo to se k němu dopracovat, ale teď už ho má a zatím není nic, co by ho mohlo ohrožovat. Asi si naordinuje chvilkové volno. Jeho morálka je s Yumetem v troskách, ale vůbec mu to nevadí. Je znát, že nad jeho slovy o aroganci vážně přemýšlí. Má pravdu v tom, že k němu se choval úplně jinak, než k ostatním. Potřeboval potkat někoho, na kom mu vážně záleží, aby změnil své zažité vzorce chování. Ale jen s ním a nikým jiným. 

"K tobě se tak chovat nikdy nebudu, musel bych zastřelit sám sebe." Prozradí mu něco, co nosí uvnitř své hlavy. Byl by toho vážně schopný.

"A na ty dva už jsem si zvykl." Dodá ještě, ale faktem je, že je v tom o trochu víc. Patří k němu, stejně jako on k nim a nedovolí, aby se jim cokoliv stalo. Aoi podle něj má potenciál a Kazuki se taky zdá se našel. Nemyslí si, že kdy bude důvod, aby se k nim otočil zády, museli by provést něco opravdu vážného. Zatváří se nadmíru spokojeně, když mu Yume řekne, že si to zaslouží. Rád by si ho prohlédl mnohem víc, než má příležitost, ale věří, že si to dneska ještě užije. Ostatně nikdo je z bytu hnát nebude a domů taky nespěchají. Show si na dnešek zařídil volno, tak je potřeba ho patřičně využít. 

"Arigato." Poděkuje mu za starost a je mu vidět na očích, jak si to užívá. Rád by si užíval jeho blízkost, ale svou pobídku mysl taky vážně. Když Yumeto na chvíli opustí jeho blízko a uvidí ho před sebou, se zvědavým výrazem pozvedne obočí. Pořád se mírně usmívá s jistým očekáváním. Samozřejmě, že je připravený převzít otěže, kdyby se Yume v této pozici necítil dobře a zároveň mu chce nechat prosto, aby dělal, co jen chce. Pořád je to hlavně o poznávání. Bez mrknutí oka se od něj nechává svléknout, aniž by jakkoliv protestoval. Pořád pozoruje jeho výraz ve tváři, aby si byl jistý, že se Yumetovi líbí, co vidí. Podá mu ruce a vystoupí ze svých kalhot i prádla.

"Není to moc fér, když toho máš na sobě tolik. Líbí se mi, když jsi nahý." Řekne mu klidně a bez červenání hlasem, který jasné dává najevo, jak moc by si to užil. Přesto nechce, aby přestával. Jakmile si před něj Yume začne klekat, rty mu jdou od sebe a zírá na něj. Dokonce si musí povzdechnout, protože je toho na něj nejednou příliš. Položí dlaň zlehka na jeho ramena a skoro nemrká, aby mu nic neuniklo. Jeho melodický hlas se ozve znovu, když má pozornost jeho dlaní a vzápětí i rtů. 

"Věříš, že tohle mě nenapadlo." Svěří se mu s tím, co se mu prohnalo hlavou.

"Ale ode dneška už mě bude napadat hlavně tohle. Sluší ti to tam." To je asi tak poslední, co zvládne říct. No spíš to poslední, co bude dávat opravdu smysl. Pak už nevnímá vůbec nic jiného, než Yumetovy rty a hlavně horkost mezi nimi. Pozoruje, jak se do nich noří a zase pomalu vystupuje. Jednu dlaň schová do jeho vlasů a prsty se prameny jemně probírá. Sice by ho nejradši přirazil k sobě, jak ho ovládá touha, ale neudělá to. Nutně potřebuje, aby si Yume dělal, co chce. Cítí, jak se mu kolena mírně podlamují, ale pořád si drží celkem pevný postoj a je rozhodnutý to vydržet až do konce. Věří tomu, že by ho Yume udržel, kdyby se to nepovedlo, ale jeho hrdost by to nejspíš nepřežila. 

"Yume-koi." Vydechne tiše a hlas mu trochu přeskakuje. Snaží se oddálit svůj vrchol, ale má pocit, že už to déle vydržet nemůže.

"Asi ti dám dáreček mnohem dřív." Doluje ze sebe slůvko za slůvkem. Tohle by mohl dělat pod stolem při jednáních, sice by si ostatní mysleli, že se zbláznil, z druhé strany by to konečně přestala být nuda. 

"Už jsem rozhodnutý to nechávat víc na tobě." Poslední slůvko se změní v tiché a zasténání a opravdu trochu poklesne v kolenou, i k překvapení jeho samého to ustojí.

Yumeto

Yumeto je pohroužený do toho, co právě dělá a přesto musí v duchu myslet na Showova slova o tom, že by musel zastřelit sám sebe, aby mu kdy ublížil byť jen svou arogancí. Yumeto mu to bezvýhradně věří, ale popravdě si nemyslí, že by se něco podobného mohlo stát. Prostě z něj podobné nebezpečí necítí. Kdyby na to někdy došlo, byl by hodně překvapený a především by to znamenalo, že mu začal lézt na nervy a je konec, ale možná to mezi nimi funguje tak dobře právě proto, že Yume je prostě o něco naivnější, možná hloupější a především vlastně pořád v pohodě i přese všechno, co se mu stalo. Nepřenášel na Showa nic z možných nálad a výlevů ani starostí a stresů a prostě si užíval to, co měl teď. Cítil se šťastný a to ostatní už prostě neexistovalo. K jeho uším dolehne Showův hlas, který mu chce říct, že tohle ho vůbec nenapadlo a i to mu Yumeto naprosto věří. Bylo to vlastně poprvé, kdy před ním takto poklekl, ale vůbec mu to nevadilo. Dělal podobné věci rád a tím spíš pro toho svého zlatého boha, který chutnal skvěle. Jenom k němu zvedne oči a usměje se jimi na něj, protože teď nemůže mluvit, ale býval by se ho rád zeptal, co vlastně čekal, že Yume udělá. Myslel si, že si na něm bude chtít zkoušet něco zvrácenějšího? Nebo si myslel, že využije situace a pokusí se ho dostat dolů? Asi si to uměl představit, ale na to všechno byl ještě čas, hodně času. Byli spolu tak krátce a tohle všechno bylo nové. Yume byl v té pozici spokojený a nic mu nechybělo. Nikdy neměl přílišné alfa ambice. Znovu se usměje, když se dozví, že mu to dole sluší a že Showovi zadělal na hlavu v oblacích. To bylo jenom dobře. Jen ať má něco hezkého, na co může přes den myslet, když spolu zrovna nebudou. A na co se bude těšit, až spolu pro změnu budou. Nechá se pohltit tím, co se Showem dělá, vnímá jemné náznaky jeho těla, reakce i to slabé podlamování a v duchu obdivuje fakt, že vlastně dovede pevně a klidně stát a dokonce ho ani netahá za vlasy. Asi by mu to nevadilo, ale takhle to nechává opravdu celé jenom na něm. Pak už znovu uslyší jeho hlas a moc dobře ví, co mu chce říct, ale to není nic, kvůli čemu by přestával. Dokončí to do posledního potřebného okamžiku, všechno polkne a pomalu ho nechá vystoupit ze svých úst. Musí se tiše zasmát, když se ještě jednou podívá nahoru do Showovi tváře a trochu si otře koutky. Pak pomalu vstane. 

"Vážně? Myslíš, že to bylo lepší, než když je všechno ve tvých rukou?" Trochu ho dráždí a neoddaluje se od něj. Obejme ho kolem pasu a přitiskne se k němu už jenom pro pocit, že cítí jeho nahé tělo, ale taky proto, aby si Show mohl trochu odpočinout. Pak s ním udělá těch pár krůčků k posteli a společně se posadí. 

"Asi by sis dal něco k pití?" Zeptá se ho. Rád nosívá těsné kalhoty a teď mu už vážně překáží. Show bude mít na chvíli klid, ale on to musí nějak rozchodit. Vstane, aby přešel k maličké lince a natočil jim oběma alespoň čistou vodu. Při tom si prostě rozepne kalhoty, jako by právě přišel z práce a dělal si pohodlí. Tlak trochu povolí, ale není to nic moc. Napije se, pak obě sklenice vezme a vrátí se s nimi k Showovi. Zase si sedne a jednu mu dá. Usměje se na něj a vlastně najedou neví, co se sebou. Přece se jenom tak nesvlékne. Ale proč by ne? 

"Chceš se podívat, jaké prádlo mám na sobě dneska?" Zeptá se trochu jako malé dítě. 

"Nebo se můžeš podívat do mojí skříně. Jsem si jistý, že tam najdeš kousky, co tě hodně pobaví." Zasměje se.

Show

Show není schopný vnímat už nic navíc. Kdyby jen tušil, co se Yumetovi prohání hlavou, asi ho bude nosit na rukou mnohem víc, jestli je to vůbec možné. Nikdy by si nemyslel, že mu někdo bude takovým způsobem věřit, i přes to kým je a co je vlastně jeho prací. Je jasné, že se toho nikdy nevzdá a i tak mu to Yume nikdy nevyčetl, ani nezkoumal, co se vlastně na schůzích děje. Je mu za to neskutečně vděčný a nejspíš do konce života bude. Show ví, že by mu to nikdy neschválil, kdyby u toho byl, a jsou věci, které zatím neukazuje ani Aoimu, aby ho spíš nevyděsil. Něco je prostě potřeba dávkovat postupně, a jakmile zjistí, co je potřeba, aby vše fungovalo, nejspíš to nakonec pochopí. Nechává se unášet Yumetovými rty a vážně se snaží nezavírat oči, aby si mohl užít každý jeho výraz i pohyb, když ho bere mezi své rty už jen dlaně na bocích a to, jak hluboko v jeho ústech je, je na zešílení. Stojí ho to opravdu moc přemáhání, aby vůbec dokázal stát na nohou. Nechce se tomu poddat úplně, protože by přišel o neskutečný zážitek a může se jen modlit, aby nebyl poslední. Postupně jen začíná opakovat Yumetovo jméno a představa, že opravdu vyvrcholí do jeho úst, ho žene k vrcholu mnohem víc. Ostatně kdyby nechtěl, tak už se dávno odtáhne. Při posledních pohybech zanoří dlaň mezi prameny a jen zlehka ho k sobě přitiskne, aby si užil dokonalou slast, která se ještě na pár vteřin stupňuje a pak začne postupně klesat. Dokonce ani neovládne své boky, aby se proti jeho rtům několikrát nepohnul. Byla to čistě intuitivní reakce, a pokud se to Yumetovi nebude líbit, klidně se mu i omluví. Nejspíš by to sobecky stejně udělal znovu a pak se zase na kolenou omlouval. Začíná být pěkně šílený a nakonec s tím je vlastně i spokojený. Když se na Yumeta podívá, uvidí zrovna, jak si otírá koutky a to gesto mu přijde stejně vzrušující, jako cokoliv předtím. 

"Hm, teď jsi mě vážně donutil přemýšlet, co z toho je lepší." Prozradí mu, jak moc spokojený je. Není na škodu o sebe někdy nechat pečovat, i když by si to nikdy úplně nevyměnil. Hned ho uzamkne ve své náruči a taky je rád, že se může trochu opřít, i když ne tak, aby to Yume cítil. Teď by si vážně na chvíli sedl. 

"Dal bych si tebe." Pohladí ho po tváři a krátce ho políbí, očividně mu nevadí chuť sebe samého.

"Ale asi to bude chtít chvilku." Zasměje se tichým hlasem, než se usadí na postel společně s ním. Vůbec mu nepřekáží, že je nahý, ale nejradši by Yumeta svlékl taky, aby si ho mohl prohlížet. Nespouští z něj oči, když jde k lince a víc mu sklouzávají k jeho pozadí, které se pěkně rýsuje. Rozepnuté kalhoty už jsou na něj skoro moc. Yume testuje jeho trpělivost a za chvíli to vážně nevydrží.

"Hm, obojí je lákavá nabídka, ale vlastně bych měl ještě jeden nápad. Půjdeš k té skříni a vybereš si vždycky nějaký kousek. Přede mnou si ho oblékneš, pak přijdeš ke mně a á to ho zase pomalu svléknu. Uvidíme, kdo z nás vydrží déle." Není to fér, protože on má svůj vrchol za sebou. Sáhne po jeho pažích, aby ho vytáhl před sebe, a začne mu pomalu stahovat kalhoty. Rty se přiblíží k jeho bříšku, které několikrát políbí a pak se odtáhne, aby si kousek látky, který odhalil, mohl pořádně prohlédnout.

"Spíš jsme se měli vsadit, že nenajdeš kousek, který by ti neslušel. Podle mě ti musí nutně slušet úplně všechno." Vezme ho za boky a přitáhne mezi svá stehna, než si opře tvář o jeho zahalený klín a krátce se o něj otře. Najednou nemá vůbec chuť ho pouštět a má nutkání mu jeho předešlou starost vracet.

"Ale to taky můžeme nechat na později. Najednou mám chuť vyzkoušet, jestli to ustojíš taky." Blýskne se mu v očích, když se pomalu podívá nahoru. Je vážně nádherný, mohl by na něm obdivovat postupně každý milimetr, a když by skončil, začal by nejradši od začátku.

"Je vážně neskutečné, jak moc jsem se do tebe zamiloval." Odhaluje mu úplně všechno. 

"Pořídíme si do ložnice zrcadla, abych na tebe vždycky viděl ze všech úhlů." Je na něm vidět, že se toho nápadu jen tak nevzdá.

Yumeto

Yumeto se pro sebe spokojeně usměje, když mu Show potvrdí, že je těžké si vybrat. To je dokonalý důkaz toho, že se mu tohle celé líbilo a na nic víc v otáčení rolí ani dojít nemusí. Ještě spokojenější je se Showovým ujištěním, že by si dal především jeho a že se to stane, jakmile si trochu odpočine. Když mu Yume navrhne, co by teď tady mohli dělat, Show jeho návrh ještě upraví, aby pro něj byl o dost lákavější. Yumeto to několikrát převalí v hlavě, ale popravdě, jestli se má nechat pořád dokola svlékat, bude to neskutečné mučení především pro něj. Udělá to pro něj a vydrží to, ale asi z toho zešílí. Zamyšleně se usmívá a pak přikývne na souhlas. Nakonec je to on, kdo bude mučen a ne Show, když před ním před chvílí rozpřahoval ruce. Nechá se zvednout na nohy a postaví se mezi jeho stehna. Podívá se dolů, když mu Show začne pomalu svlékat kalhoty a oči se mu začnou zamlžovat touhou, která značí, že má chuť na úplně jiné věci, než jsou hrátky s prádlem, ale on si s tím začal, takže musí být z ticha. Dotknou se ho Showovy horoucí rty a on musí zavřít oči a tiše si povzdechnout, ale jakmile Show pronese svou poznámku o kousku, který by mu neslušel, musí se rozesmát.

"Vím přesně, co bych si oblékl." Řekne mu a ani o tom nemusí dlouho přemýšlet. Show se mazlí s jeho klínem jako s tím nejmilejším, co kdy měl a pak mu najednou řekne, že ho chuť na hraní taky přešla. Yumeto se znovu usměje. 

"To je dobře." Řekne velmi tiše. 

"Zvládl bych to, ale myšlenky mám najednou někde jinde." Řekne a dlaní prohrábne jeho světlé vlasy. Show mu vyzná svoje city, což se mu neomrzí asi nikdy a jeho obličej zdobí jasná zamilovanost. Povídá mu o zrcadlech v ložnici, ale Yume není z těch, kdo by se styděli. Ne před ním. Konec konců on by se taky rád podíval. Yumeto se vymaní z kalhot a nakonec i z toho prádla, opře si dlaně o Showova ramena a pořádně se o ně opře, aby si musel lehnout. Show se musí trochu srovnat s matrací, ale Yume zůstává nad ním, přehodí nohu přes jeho bok a opatrně se na něj posadí. Nemá v plánu ho dobývat, s tím to vůbec nesouvisí. Vlasy mu spadají do obličeje, ale to mu nevadí. Jeho ruce jsou zaneprázdněné, když kloužou po Showově těle a užívají si hebkou pokožku. Následuje ty pohyby očima. 

"Je mi líto, ale žádný z dnešních plánů asi nedopadne. Nejsi na to zvyklý, ale nejsme schopní je dodržet. Ani to prádlo ani to další, i když sám sebe připravuji o něco neskutečného a asi kvůli tomu později budu brečet." Doklouže dlaní až dolů, najde jeho ruku a pomalu si s ní zajede mnohem dál, než je jeho klín. Dlouze si povzdechne a nadzvedne se, aby se Show dostal ještě dál. Už zase tiskne víčka k sobě a ústa již nechává pootevřená, jak si sám způsobuje slast, ale pak ho pustí, opře se o obě dlaně a skloní se nad ním níž. Usměje se skoro jako vlk a dlouze ho políbí. 

"Možná tě vůbec nepustím a budu si s tebou dělat, co chci, jako jsi mi na začátku nabízel. Už dělám." Řekne mu, ale nezašel by tam, kam si myslí, že by se to Showovi nelíbilo. Nechce, aby to strpěl, chce aby z něj taky šílel. Začne se na jeho klíně pohybovat jenom tak, aby ho znovu vydráždil a jakmile ucítí, že Show začne být pevnější, klidně ho nechá vklouznout mezi svá stehna a pokračuje v imitaci toho, co by se za chvíli mohlo dít. I tohle je hodně příjemné a jemu na tváři hraje provokativní úsměv, když se mu dívá přímo do očí.