Issey x Hyde - Vypadá to, jak kdyby byli rodiče doma. - část 1.

(Isseyův dům)

Issey

Issey by Hydovými slovy vůbec nepotřeboval pobízet. Prý, že mohli počkat nebo že ho přešel hlad, ale má chuť. To on sám měl hlad a obrovský. Hlad po něm. Myslel si, že prostě půjdou k jeho autu a Hyde je doveze domů, ale on toho očividně nebyl schopen a naboural by do prvního hydrantu, což bylo vlastně kouzelné a Issey si k tomu mohl v duchu pogratulovat. Společně nasednou do taxíku a je to poprvé, kdy jedou vedle sebe a Hyde není za volantem. Tedy… rozhodně poprvé v tomto duchu. Issey okamžitě obrátí tvář k okýnku, aby tu ještě nespáchal nějakou nepřístojnost a nervózně podupává nohou o podlahu. Je vlastně rád, že mluví Hyde, protože on by na taxikáře vychrlil spíš něco ve smyslu hotel, sex, spěchá… Obrátí k Hydovi svou tvář, když nadiktuje jeho adresu, ale proč ne? V první chvíli mu vůbec nedojde, že by to mohlo být kvůli Teru, že by třeba mohl přijít domů a vidět je tam společně, má spíš dojem, že u něj je to obecně pohodlnější a Hyde asi nechce, aby jeho byt viděl. Sedí si na vedení a myslí něčím úplně jiným, než je hlava. A kromě toho pracuje s verzí, že Takeshi se rozhodně postará o to, aby se Teru doma ani neukázal. Kdyby na to měl čas, v duchu by se vsázel sám se sebou, jestli spolu ti dva budou taky něco mít nebo ne. Teru byl plachý, ale Takeshi měl svou taktiku. Nakonec to tak ale asi nebude a ještě jim to chvíli potrvá. On už ale doslova hoří a nedovede to odkládat ani minutu a navíc… neexistuje možnost, aby Hyda Teru vrátil a to, co se dneska stane, zůstalo v minulosti, to prostě nedovolí. Trochu sebou cukne, když se ho z ničeho nic dotkne Hydova ruka, rychle se na něj podívá a Hyde mu povídá něco o tom, že ráno vstává do kanceláře. Zná jeho rozvrh lépe, než jeho sekretářka. Svojí rukou zrovna pohladil bouli v Isseyových kalhotách a tak sebou cukne ještě o něco víc, ale Hyde mu šeptá o tom, že nejspíš nedojdou ani k obědu a jeho stojí veškeré sebeovládání, aby se k němu nenaklonil a nezačal ho zase líbat. Pak si Hyde odsedne a on udělá to samé, takže většinu času vypadají, jako když spolu nemluví. Taxikáře brzy přestane bavit pokukovat po nich do zpětného zrcátka, stejně vypadají jako normální lidé z kanceláře, co se v noci vracejí domů a když je vysazuje před domem, vypadají skutečně slušně a spořádaně, ale to jim vydrží jenom do chvíle, než se na sebe zase vrhnou v malé předzahrádce vedoucí ke vchodu. Je hodně stará, plná dřevin, převislých okrasných rostlin a dalších věcí, co by schovaly úplně všechno, takže Issey Hyda chvíli tiskne k zídce, než jim někde nad hlavami vrzne okno, jak ho v noci někdo otevírá kvůli vzduchu. Issey tam střelí pohledem, popadne Hyda za ruku a vede ho dovnitř až do interiéru. Dole je hlídaná vrátnice, celý dům má jenom tři patra a je tvořený z několika luxusních apartmánů pro bohatou klientelu. Pár sousedů, obrovské terasy plné zeleně a jinak nikdo, žádný narvaný mrakodrap nebo domek někde na okraji. Podle Isseye nejlepší možné bydlení ve městě. Garáže byli podzemní, takže nikde neparkovaly mraky vozů a nepřekážely na chodníku. Teď ale byla noc a to všechno si Hyde užije spíš ráno. Projdou vrátnicí, vyjedou do prvního patra s předsunutým bytem i terasou, který patří Iseeyovi a zmizí uvnitř. Výhled není nic moc, ale dům stojí v kopci, takže i tak je dobře vidět na město dole. Jakmile rozsvítí, odhalí Hydovi příjemně laděný interiér, který je přes den plný světla, vládnou mu béžové nebo zemité odstíny hnědé a zelené a je tady obecně hodně rostlin. Jindy by se zastavil a s hrdostí se ho zeptal Tak co? Ale teď si není jistý, jestli ho vůbec nechá zout si boty a nesvalí ho na zem rovnou v předsíni. 

"Můžeš si skočit na záchod, to je asi jediné, co dovolím." Řekne mu chraplavým hlasem.

Hyde

Hydovi vlastně ani nedošlo, že by se měl třeba zeptat, jestli můžou k němu. Prostě nadiktoval první místo, které ho napadlo, kromě svého bytu, kam rozhodně nemohli. Ani netušil, jak těžké bude sedět vedle Isseye na zadní sedačce a vůbec na něj nesahat. Vždycky je dělily sedačky, ale teď je vedle něj a navíc nejsou v autě sami. Už když byly v restauraci a potom, jak se k sobě chovali na záchodcích už nepřemýšlel nad tím, co by měl dělat a co ne. Jsou věci, které prostě ovlivnit nedokáže a tohle je zrovna jedna z nich. Nad následky bude nejspíš přemýšlet zítra, až se vrátí k sobě domů a uvidí věci Teru. Rozhodně ho čeká ne moc příjemný rozhovor. Klesne očima na Isseyovu nohu, kterou si tak hezky podupává. Musí se tomu pousmát, nejspíš je na tom s ovládáním dost podobně. Ještě, že jim řidič už nevěnuje tolik pozornosti. Hydovi přijde, že by musel nutně vidět, co hodlají za chvíli dělat. Líbí se mu fakt, že Isseyovy kalhoty už jsou dost nacpané, což si sám svým dotekem potvrdil. On sám je na tom úplně stejně a už jen odpočítává minuty, než budou moc vystoupit a dostanou někam do soukromí. Kdyby to bylo příliš dlouho, asi to udělá tady i s řidičem vepředu. Hyde vyskočí z auta hned, jak se kola přestanou točit a ohlédne se, jestli je Issey stejně rychle venku. Připadá si, jak kdyby mu bylo míň jak dvacet, jim oběma, když takto blbnou. Chce se trochu rozhlédnout, protože ten dům se mu hodně líbil, když tu byl poprvé, ale než stačí cokoliv jiného, tak už má Isseye u sebe a v tu chvíli neexistuje nic kolem ani v jeho hlavě. Okamžitě protáhne paže kolem jeho pasu a přitiskne se na něj. Za zády ucítí zídku, která jim chvíli dělá potřebné krytí. Rychle dýchá, když se od něj Issey odtrhne a sám se podívá nahoru, co to bylo za zvuk. Musí se tiše zasmát.

"Vypadá to, jak kdyby byli rodiče doma." Neodpustí si poznámku a nechá se odvést až ke dveřím Isseyova bytu. Za pár vteřin už jsou za dveřmi.

"Vypadá to jinak, než minule." Prohodí, ale nemyslí tím vybavení nebo cokoliv jiného, myslí tím atmosféru, které to místo najednou má. Obočí mu jde zlehka nahoru, když mu Issey dovolí jen záchod. 

"Takže už nemám šanci uniknout hm?" Zavrní tiše, ale jeho oči prozrazují, že nikam rozhodně utíkat nechce. Místo dalších slov ho vezme za látku na hrudi a prudce si ho přitáhne na své tělo. 

"Nechci nic jiného, než tebe." Pošeptá mu skoro do rtů, než se na ně znovu přitiskne a už je jen tak nepustí. Je to na jeho milenci, kam ho bude směrovat, protože tu byl jen jednou a neví, kde je ložnice nebo cokoliv jiného, třeba stůl nebo linka...No vymyslel by těch míst asi spoustu a záleželo by jen na tom, jak jsou blízko. Mezitím ho dlaněmi hladí po hrudi a pasuje se s jeho oblečením. Možná je to tím, že to dělá poslepu, nebo tím, v jakém rozpoložení je, ale najednou má pocit, že mu to nejde tak rychle, jak by si přál. Nakonec se mu podaří odhalit jeho kůži na hrudi a konečně opustí jeho rty, aby se mohl podívat. 

"Není škoda, když chodíš oblečený?" Složí mu kompliment, protože je vážně nádherný. Tiše si povzdechne v návaznosti na svá slova. Prsty sklouzne z jeho kůže na zapínání kalhot, se kterým se popere o hodně rychleji a rovnou vjede dlaní pod všechny látky přímo do jeho klína, kde ho jemně sevře.

"Hm, tady se chvilku zdržím." Nechce ho brzdit spíš naopak. Chce v něm vyburcovat snad ještě větší vášeň a touhu. 

"Promiň, že jsem byl takový." Vypadne z něj zničehonic, když ho na chvíli zase přestane líbat.

"Ne kvůli Teru." Řekne něco, co zní sice hrozně, ale je to tak.

"Kvůli práci." Zvedne k němu na chvíli oči, ve kterých je ta omluva čitelná. 

"Ať už to vypadalo jakkoliv, nechci aby se strýc za mě styděl." Pousměje se skoro až roztomile, protože jeho chování od samého začátku nejspíš vypadalo úplně jinak. Jenže tam to mohl zachránit tím, jak jezdí. Když se tohle zvrtne, už ho nezachrání nic.

Issey

Prý Jako kdyby rodiče byli doma. S tím se Hyde tedy trefil. Issey neměl zrovna všetečné sousedy, každý tady chtěl mít svůj klid, ale byl to takový klasický zákon schválnosti, kdy lidé okolo věděli, kdy otevřít okno a dívat se z něj ven. Zajímavé bylo, že jemu se podobný pohled nikdy nepoštěstil. +Možná mají prostě jen o hodně víc rozumu nechat si to na doma.+ Připomene si, že se chová jako puberťák, ale stejně je mu to tak nějak jedno. Hyde mu musí nutně připomenout, v jakém stavu ho sem dovedl minule a že si to Issey ani nepamatuje, ale kdo by teď měl čas na to se rozčilovat? Něco mu říká, že jestli se dneska nic nepokazí, mohli by na to mít celé měsíce nebo roky, podle toho, jak jim to společně půjde. Zavrtí hlavou, když mu položí otázku, jestli by ho teď nechal odejít. Nenechal, stejně jako ho s sebou odvlekl na ten záchod a později i z něj, bránil by mu, co by to šlo, aby ho přesvědčil, že tady mu bude nejlépe. Hyde ho k sobě prudce přitáhne, až skoro hekne a vydechne a hledí mu přímo do očí, když mu Hyde říká, že nechce nic jiného, než jeho. Konečně si to uvědomil a Issey má dokonce dost rozumu na to, aby to neřekl nahlas, protože by tím riskoval, že se nafučí nebo mu začne připomínat, kdo tady dělal první drahoty. Jenže Hyde potom ukázal, že umí mnohem větší. Zatímco se ho Hyde pokouší svléknout, couvá směrem ke dveřím do ložnice. Ne, že by postrádal kreativitu, ale měl rád svoje pohodlí a při poznávání Hydova těla se nechce nechat rušit tím, že je někde něco tlačí nebo na něco není dost místa. Jsou zrovna u dveří, když se Hydovi konečně podaří rozepnout mu košili a položí mu otázku na tu oblečenost. Issey musí zvednout koutky a chvíli vypadá jako malý kluk, protože komu by po tomhle nestoupalo ego? 

"Doufám, že ano, ale to víš… ředitelé musejí dodržovat jistá pravidla…" Prohodí a klika cvakne. I jeho ložnice vypadá podobně jako zbytek jeho domu. Je světlá, v odstínech béžové a bílé, ale je na ni cosi jedinečného. Má totiž rohové okno a Issey ten prostor využil k tomu, aby tu vybudoval něco jako malé pódium se dvěma nasvícenými schody, na jehož ploše stojí postel. Všechny tvary jsou oblé a příjemné. Nikdy neměl rád ostré rohy nebo kovové povrchy a je to tady hodně vidět, ale paradoxem je, že nad hlavou jim visí právě takový lustr a stolní lampy jsou v podobném duchu. Občas bylo potřeba rozbít jednotvárnost a působilo to moderně a vlastně docela luxusně. Bylo to podobně komplikované jako byl někdy Issey sám. Prostě mu to muselo padnout do oka a pak měnil běžné pořádky, ale to už si Hyde taky vyzkoušel na vlastní kůži. Musí se v couvání zastavit, když mu Hyde sáhne rovnou do klína, zakloní hlavu a povzdechne si, ale hned se na něj zase podívá a jemně se usmívá. Tohle uvolnění už nutně potřebuje. 

"Už ti někdo řekl, že máš krásné oči?" Řekne a zasměje se. Tohle Hyde musel poslouchat pořád a určitě čekal úplně jiná slova, ale Issey si prostě potřebuje trochu rýpnout, i když to myslí smrtelně vážně. Jenom Hyde asi nečeká, že teď v tuhle chvíli bude básnit zrovna o jeho očích. Musí se trochu uklidnit a přinutit se ho poslouchat, když se mu Hyde najednou začne omlouvat. V tuto chvíli to vůbec nečekal a myslel si, že je to jenom brouknutí, protože jsou konečně spolu, ale on pokračuje, že se to teď netýká Teru. 

"Vážně teď chceš myslet na svého strýce?" Zeptá se ho, ale asi chápe, jak se Hyde cítí. 

"Můžeme se ujišťovat o tom, že nic nepozná až po tom? Tedy… můžeme rozebírat, jak se bude tvářit na to, až to o nás zjistí, ale… ne, teď ne." Vrhne se na jeho rty, aby ho umlčel. U toho zakopne o ten schůdek, co je za nimi u postele a sesune se do sedu s Hydem tak nějak na sobě. Trochu se u toho kopl do achilovky, ale už se jednou rukou zapírá o hranu postele za sebou, aby se na ni mohli vysoukat.

Hyde

Málem by nad těmi jeho pravidly protočil oči v sloup. Kdyby mu někdo řekl, že se to nesmí, asi by tak na druhý den přišel, čistě pro tu reakci. Hyde to měl všeobecně trochu jinak. Možná proto byl v podstatě nezaměstnatelný. To už Issey nejspíš stačil zjistit. Přesto to nějakým způsobem klapalo. Tedy většinu času, i když Hyde věděl, že ho jistými aspekty svého chování tak trochu vytáčí. Jestli tohle bude pokračovat, rozhodně to bude zajímavé, možná spíš zábavné. Hyde si zatím nepřipouští, že by nešlo spíš jen o postel. Ne, že by si nevěřil, ale taky ví, s kým tu je. Issey mu sice takový nepřipadal, ale s tím jak vypadá a kým je, mohl mít každý večer společnost klidně i dvaceti lidí, kdyby chtěl. Sám není příliš schopný sledovat, kam že to vlastně jdou, ale pravděpodobně si to dokáže domyslet. Sám je za ložnici rád, protože si dokázal užít jisté pohodlí a navíc pro sebe budou mít dostatek prostoru. Je zvědavý, jak se budou sousedi tvářit. Sice nebyl zrovna hlasitý, když na věc přišlo, ale stejně má pocit, že s tou vášní je bude slyšet. Vážně by později chtěl vidět ty výrazy. Jen krátce se zavládne rozhlédnout po Isseyově ložnici. Je moc hezká, prostorná a vzdušná. Takové věci má rád, ostatně je to vidět v jeho bytě. Tam je ale znát, jak moc blízko skladišti jsou. Tady by něco podobného hledal jen těžko. Občas vážně snil o takovém místě, kde by mohl žít. Je mu jedno jestli dům nebo byt, ale líbilo by se mu žít na lepším místě. Jen to, nepotřebuje hromadu peněz na účtu, obejde se i bez toho. Už je docela daleko s Isseyovým svlékáním, když ho jeho slova donutí na chvíli zastavit a podívat se mu do očí. Jak kdyby mu na vteřinu nevěřil, že to myslí vážně.

"Opravdu teď mluvíš o očích?" Zeptá se, jak kdyby mu nerozuměl. Vzápětí se okouzleně pousměje.

"Nechceš to říct ještě jednou? Nebo můžeš pokračovat u dalších věcí, které se ti na mě líbí." 

Klidně si to všechno poslechne.

"Arigato." Nakonec by se po chvíli snad začal i červenat. Vlastně mu nikdo ještě oči nepochválil. Ví, že zrovna teď nebylo moc prostoru na omluvy, ale měl nutkání to říct. Jen opatrně přikývne, když se ho Issey zeptá na strýce. Nějak to muselo jít ven. Do hlavy se mu probojují slova o tom, že mu to řeknou později a pomalu mu doteče, že to znamená jasné pokračování. Takže to nebude jen na jednu noc. Očka mu zazáří a stihne se jen upřímně pousmát, než znovu ucítí Isseyovy rty. Dál už nic rozebírat nechce, jen se nechá dál směřovat k té nádherné posteli, kde se málem oba přerazí. Rozesměje se, když ho vidí, ale taky se mu v pohledu objeví jistá starost, jestli si náhodou neublížil. Je pořád u něj a pomáhá mu, aby se dostali do postele. Když jsou konečně tam, bez váhání se dostane obkročmo na jeho klín. Zapře se dlaněmi vedle jeho hlavy a dál ho líbá, jak kdyby potřeboval dohnat to, co do teď nestihl. Když se konečně na chvíli odtrhne, uculí se.

"Nevím, jestli mám být rád, že se kvůli mně hodláš přerazit nebo mám o tebe mít strach." Neodpustí si poznámku a dlaní pohladí střed jeho hrudníku, když přenese váhu na levou ruku. Dostane se tak až k Isseyově klínu, který pohladí několikrát tam a zpátky. 

"Hrozně ti to sluší, když se tak usmíváš. Řekl bych ti, abys to dělal častěji, ale vlastně budu radši, když to bude jenom se mnou." Prozradí mu, že je na něj vlastně schopný žárlit. Ne, žádné scény nehrozí, ale ve svém vlastním nitru to ucítí.

"Vůbec nechápu, jak jsem se tu vlastně ocitl." Zavtipkuje ještě, než se znovu skloní pro jeho rty. Při polibcích se zvládá dlaní znovu dostat pod jeho kalhoty a nakonec se rozhodne, že už mu prostě překážejí a začne je rvát dolů. Je znát, jak moc nedočkavý je a že už ho chce vidět úplně celého. 

"Přísahám, že se nebudeš oblékat, dokud vážně nebudeme muset." Trochu se na ten kus látky zlobí, protože to nejde tak lehce, jak by si představoval. Musí se přesunout vedle něj, aby je mohl stáhnout úplně a tak toho využije, aby si ho celého prohlédl. Pousměje se provokativně se špičkou jazyka uvězněnou v koutku. 

"Možná si to ještě trochu užiju." Prohodí a vzápětí zlehka zavrtí hlavou.

"Tak ne." Rozhodne se a znovu se na něm uvelebí a začne ho zase vášnivě líbat.

Issey

Issey se ještě chvílí tváří nevinně, když se ho Hyde zeptá, jestli teď chce vážně mluvit o očích. Pokrčí rameny a přikývne. 

"A proč ne? Jsou krásné, velké, úplně jiné, než japonské a polovina Japonců chodí na plastiky, jen aby měla oči jako ty." Řekne mu. Se ženami to bylo jednodušší, ty po podobných komplimentech omdlévaly rovnou do postele, ale Hyde se nejspíš nedá tak snadno. 

"I když si dost pomáháš čočkami a make-upem." Řekne, aby dostál své povaze a rozesměje se. Čeká minimálně plácnutí do hrudi, ale tohle Hyde přece sám ví, jinak by to nepoužíval. 

"To já? Podívej se na mě. Všechno je přírodní." Vezme se prsty za koutky očí, aby je ještě trochu vytáhl do stran, jako to dělají malé děti, ale pak už ho zase objímá. Musí se znovu rozesmát, když si Hyde řekne o další komplimenty. 

"No vidíš, že ti to vyhovuje. Hmm…" Udělá vzápětí a musí si ho celého prohlédnout, ale chválit by na něm musel úplně všechno. 

"Mnohem jednodušší bylo vyčítat ti, co děláš špatně." Ukáže svou poťouchlou stránku. 

"Chválit bych musel všechno, ale mám na to hodně času. Doufám…" Tohle neplánoval. Nechtěl se teď bavit o tom, jestli spolu po téhle noci zůstanou a pokud ano, jak vážně to chtějí brát, ale je to najednou silnější, než on. Najednou jako by měl potřebu se ujišťovat, že se pokusí dosáhnout až na diamantovou svatbu. Vzhledem k tomu, že ještě před chvílí hrozilo, že dá u něj Hyde výpověď a že bude žít s Teru, by to teď Issey nechtěl pokazit zrovna tím, že na něj bude moc hrr, ale Hyde se naštěstí nelekne tak snadno. Ani by ho nenapadlo, že Hyde právě přemýšlí nad tím samým a že je tou myšlenkou nadšený. Nejspíš to nechce pokazit stejně tak, jako Issey sám. Když se málem přerazí o schody, Hyda to samozřejmě pobaví, ale pomáhá mu nahoru a jen co Issey ucítí pod zadkem matraci, má Hyda na svém klíně. 

"Od očí musím jít hodně dolů. Sice máš hlavu plnou prasečinek, ale myslel jsem na tvá dokonalá stehna." Jde o to, jak obepínají jeho tělo, jak se k němu tisknou a co všechno slibují. O klín půjde sice především, ale ten ještě chviličku počká, i když ho znatelně tlačí do břicha. 

"Jakmile si sáhnu, přijdou na řadu ódy na zadek, ten pozoruju už dlouho." Řekne a nasadí trochu vlčí úsměv. Hyde ho nenechá dál mluvit a místo toho ho líbá, ale když se od něj oddálí, rýpne si do jeho nešikovnosti. 

"O mě mít starost rozhodně nemusíš." Řekne mu s úsměvem. Cítí, jak Hydova dlaň klouže po jeho těle a musí trochu zatajit dech. Jakmile skončí až v klíně, trochu se napne a povzdechne si. Hyde zrovna chválí jeho úsměv a taky přizná, že by si ho rád nechával jenom pro sebe. 

"V práci se na lidi zase tolik nesměju. To přece znáš z doby, kdy jsi tam byl nový." Řekne mu. Nemůže si to dovolit. Všichni by mu rychle přerostli přes hlavu, kdyby byl s každým za kamaráda. 

"Ne?" Nechápe pro změnu on, ale Hyde ho nenechá dál mluvit a už zase ho líbá. Snaží se rukou šmátrat všude pod jeho kalhotami, ale moc to nejde. Brzy mu dojde trpělivost a Issey se chvíli baví pohledem na něj, když se mu pokouší kalhoty servat. Musí zaklonit hlavu, když se rozesměje jeho urputně proneseným slovům ohledně toho, že bude chodit jenom nahý. 

"Nejsem na to moc zvyklý…" Prohodí, ale je to opravdu roztomilé, jak moc se Hydovi líbí. Tohle by sám do sebe nikdy neřekl a dělá mu to dobře. Když se Hyde zastaví v činnostech a pokouší se ho potrápit odkládáním, v Isseyovi snad i doopravdy zatrne. Naštěstí Hyde nemá vůbec žádnou výdrž a rychle se vrátí na jeho klín. Hned po něm natáhne ruce a přitiskne ho ke svému teď už hořícímu tělu. Nechává polibkům plno času, zatímco rukama zvolna klouže po jeho pažích a zádech, ale příliš nepovoluje své sevření.