Yusuke
"Máš dobré uvažování. Rozhodně ses trefil. Má to jen jeden malý háček. Já se vždycky trochu pojistím, než něco řeknu." Pozvedne pravý koutek v náznaku úsměvu.
"A to je přesně ten důvod, proč jsem řekl, že bys mě musel znát. Jsem schopný pro ostatní udělat hodně, ale zároveň dělám rád věci i pro sebe a o některé se nerad nechávám připravit." Ohlédne se přes rameno a kývne hlavou k posuvným dveřím opodál.
"Za nimi je totiž ještě jedna podobná místnost, která je zatím prázdná." Vytasí se s velmi jednoduchým řešením a je zvědavý co na Nijiro. Vyvede ho tím z míry nebo vůbec? Trochu testuje jeho hranice a snaží se odhadnout, nad čím vším přemýšlí. Místo toho, aby se bránil na to, že by mu měl dělat společnost, jen přikývne.
"Vlastně proč by ne? Těší mě, že by sis mě vybral hned po Toshiyovi." Vezme si z toho to nejlepší, co jen může.
"Co bych to byl za otce, kdybych se nepostaral o blaho přítele svého syna?" Nahodí ten nejlepší výraz, který by přemluvil kde koho, že to myslí opravdu vážně. Nebyl špatný herec. Zaslechne i jeho slova, která možná slyšet neměl.
"Vlastně ne, jen si dělám věci po svém. Nějaká pravidla nebo testování pro mě není. Škole jsem se vyhýbal, stejně jako testům, přesto jsem schopný spočítat, co je pro mě nejlepší." Ne, nemyslí si, že škola není důležitá, ale on na to prostě není. Učí se věci hodně po svém a nějaký zpackaný test by ho rozházel jen minimálně. Kdyby přišel o firmu třeba, to by mu vrásky už opravdu vyhnalo. Vyslechne si, co si o něm většinou myslí ostatní, jenže on to má trochu jinak. Nebo spíš se snaží vidět mnohem dál. Zatím poznámku o Senovi přejde.
"To jsem nemyslel. Mnohem víc mě dráždí to, co se odehrává tady. Za tím vším je něco jiného." Poklepe si u svých slov na spánek. Možná je pro některé arogantní a přezíravý, ale taky má moc dobře promyšlené, co řekne a kdy.
"Promiň, moc nezapadám do běžných vzorců." Narazí na fakt, který je patrný od první chvíle a taky s tím měl pár problémů. Pak už přijde na řadu polibek, kterým ho chtěl vytočit. Uvědomí si, že líbat Nijira je vlastně hrozně příjemné a nejradši by v tom pokračoval dál. Nakopne to v něm spoustu pocitů, které jen velmi nerad ovládal a krotil. Nakonec to bude asi pro něj mnohem složitější, než pro jeho momentální společnost. K jeho překvapení nepřijde reakce, jakou čekal. Oči mu malinko ztvrdnou, když narazí na Senu. Je to zlé, když ho první napadne, že si jeho pozornost vážně užíval a že by si dokázal představit, být Senovi mnohem blíž. Jenže pak se tu objevil Nijiro a s ním je to trochu jiné. Možná je to tím, že si z něj jen tak nesedne na zadek.
"A kdo řekl, že mi to není jedno? Zase jsme u toho, že mě zase tolik neznáš. Toshiya je můj syn, na to nezapomínej." Brání se trochu jinak, než by Niji možná čekal a nedá mu ani trochu najevo, že ho dostal do úzkých. Jenže po tom polibku je vážně všechno trochu jinak.
"Jistě, můžeme to rovnou vytroubit do světa, že mám sto chutí, tě z té tělocvičny nepouštět, ne do doby, než si to pořádně užijeme." Pokračuje dál v tom, v čem začal, ale už to není jen dobírání, aby ho vytočil, ten pocit opravdu má. Kdyby se teď přestal hlídat, Niji by se asi nestačil divit. Zůstane stát, když se na něj pověsí a nechává ho dělat, co jen chce. Jeho výraz je pořád stejný a soustředěný, i když na něj Nijirova blízkost a to, co provádí, hrozně působí. Připravený na ráno je však pořád, a když ji dostane, má zatnuté svaly a hlavě je připravený na bolest, ať už přijde kamkoliv. Ani o milimetr se nepohne, jen se po jeho ráně spokojeně pousměje.
"Můžeme všechny pravidla zrušit, ale nebudeš rád." Odstoupí od něj a zvedne ruce před obličej, aby mohli opravdu začít.
"Až budeš na zemi a já nebudu mít chuť tě pouštět, vzpomeň si na své provokace. Bude sice trochu pozdě, ale možná přijdeš na to, že některé věci pokoušet nemáš." Nevypočitatelně se pousměje a provede sérii výpadů, při kterých se dobře kryje a zároveň se snaží zasáhnout slabá místa. Zatím si ho jen oťukává a čeká na správnou chvíli, kdy mu bude moct podrazit nohy a na tu zem ho vážně dostat. Nakonec si nechá dát schválně několik ran, aby to Nijiro nepoznal, hlavně ty, které jsou směřované do břicha a podobných míst a pak jeho to on, kdo se pohne a udeří. Nechce ho přímo shodit na zem a samozřejmě ho zachytí, aby se nepotloukl, přitom ho ale potřebuje dostat pod sebe, aby se nemohl pohnout, ani ho kopnout.
"Jsi šikovný, Niji-chan." Pochválí ho bez váhání.
"Jen si nejsem jistý, co teď s tebou." Trochu ho trápí, ale taky si to malinko zaslouží.
Nijiro
Nijiro nakloní hlavu k rameni, když mu baron řekne, že si nechává pojistky v zádech. To mohl v případě, že by měl vůbec tušení o Nijirově existenci, ale on ho neměl, o čemž se na začátku přesvědčili. Ten jeho užaslý výraz má před očima ještě teď. Další věcí bylo, že by si musel zjistit něco o jeho zálibách, takže z toho vyplývalo, že mu musel během chvíle padnout do oka natolik, že ho jeho názor a rady zajímaly tak moc, že byl ochotný tady něco dělat jenom kvůli němu. A to bylo divné. Bude to spíš kvůli Toshiyovi. Byl jeho jediným přítelem, všichni měli zájem na tom, aby tady byl co nejvíc a co si budou povídat, on doma moc nepobýval. Ne proto, že by sourozence neměl rád, ale už byl prostě dospělý a potřeboval si dělat to svoje. Zasměje se té jeho poznámce o tom, že by si ho vybral hned po Totchim. "Mám trochu pokřivený vkus, nevím, jestli je to pro tebe výhra." Řekne ze všeho nejdřív.
"Neměl bys to dělat, nemám v plánu žít poblíž, chci se co nejdřív vrátit do města. Udělej to pro někoho, kdo tu s tebou bude žít." Řekne mu upřímně a skutečně vážně. Yusuke má na školu svůj názor a ten nikdy nic nezmění. Nijiro znal tenhle typ kluků, nebyla to překážka v jejich úspěchu a stejně mu to připadá trochu krátkozraké. Ve svém mládí uměl být docela nafrněný. Pousměje se, když mu Yusuke řekne, že je za tím vším něco jiného a tím mu dá najevo, že přihořívá, ale jinak se k Senově tématu už nevrací, i když se Yusuke snaží bránit jeho slovům. Místo toho dojde na polibek a následný útok. Nijiro si není jistý, nakolik ho tím překvapil a nakolik se Yu nechal zasáhnout schválně, ale stejně je rád, že mu neuhnul.
"Tak ty mě odtud nechceš pouštět? Co bychom tu asi tak dělali, hn?" Řekne mu už v zápalu boje a je znát, že neboxuje poprvé. Není pro Yusukeho asi žádná velká konkurence, ale není ani amatér, se kterým by to byla taková nuda. Snad…
"Rušit pravidla teď, když už všechno čekáš? Kdyby to tak bylo od začátku, už by ses ani nepohnul." Řekne mu. Prostě by ho mezi ty nohy vážně kopl, měl na to dost času i prostoru a bylo by po zápase. Odešel by s rukama v kapsách jako vždycky, ale teď už bylo pozdě a Yusuke čekal všechno. Ne, ne, ne.
"Tak snadno ti to neprojde, odvykni si!" Prskne po něm v dalším výpadu.
"Pořád bys mě chtěl pokládat na zem, že ti není hanba, říkat tohle jako otec mého kamaráda. Nikdy bych si nepomyslel, že mě bude balit něčí táta!" Vrací mu to všechno. Několikrát se mu ho podaří zasáhnout, než dostane rovnou na bradu, skončí v záklonu a kdyby ho Yusuke nechytil, prostě by se odporoučel k zemi. Ruku instinktivně zvedá k nosu a ústům, docela to bolí, ale není to tak hrozné, jak by to pro diváka mohlo vypadat. Jeho mozek čeká pád na zadek, ale místo toho je víceméně něžně skolen na podlahu. A doopravdy se nemůže ani hnout. Yusuke začne chválit jeho talent, ale taky mu připomíná, co mu před chvílí sliboval. Pokouší se pod ním škubat, nějak se z toho dostat, ale je to úplně zbytečné. Očima začne pátrat po věcech okolo a nad jejich hlavami, po čemkoliv, čím by si ze zajetí pomohl, ale nic tady není. Tohle by mohla být chvíle, která by ho mohla stát život, kdyby byl někde jinde a s někým jiným a vůbec se mu nelíbí.
"Měl jsem tě kopnout, vážně měl, ale měl jsem k tobě respekt. K tobě a pravidlům sportu. Slibuju, že už to nikdy neudělám." Řekne mu, aby si byl Yusuke jistý, že teď už zneužije všeho, tak jako by to udělal s někým cizím.
"A teď mě pusť. Co kdyby někdo přišel? A nemyslím zrovna Senu…" Líbezně se usměje.
Yusuke, Toshiya
"Je příjemné zjištění, že se ti líbím, když zapadám do tvého vkusu, i když je trochu pokřivený. V mém věku je to rozhodně výhra." Okomentuje to, zticha rozhodně nemohl zůstat. Nijiro chce boj i trochu jinak, než v ringu při boxu a Yu mu ho klidně dopřeje, protože to je věc, které se nikdy nebál. Nějaké zkušenosti přece jen už má a hlavně už se nenechá tak snadno vytočit.
"Víš, Niji-chan." Začne pomalu.
"I kdybych si tě vážně chtěl nechat na delší dobu a postavil ti tu třeba celé wellness centrum. Stejně bych tě přemluvil, abys do toho města odjel." Tohle není žádné špičkování, jen čistá pravda.
"Už jen podezření, že tu se mnou bydlí a je v tom něco víc, není nic, co bych dobrovolně podstupoval. Nikdy jsem doma nikoho takového neměl a nikdy ani mít nebudu. Nevím, co by se muselo stát, abych tu cenu zaplatil." Má jasně stanovené hranice, které nikdy nehodlá překročit. Mohl by sobecky myslet jen na sebe, ale to se prostě nestane. Jeho synové zdědí všechno, co kdy vybudoval. Kdyby vyplaval na povrch podobný skandál, o dost věcí by přišli a on by porušil smlouvu se svou rodinou, kterou podepsal, aby byli přijati do rodiny se všemi náležitostmi, i když si nikdy nikoho nevzal.
"Takže ano, klidně ti tu udělám, na co jen pomyslíš, protože mě zajímáš a rád bych se o tobě dozvěděl víc, ale ne…Nikdy se nestane, aby tu se mnou někdo žil. Ženy mě nezajímají, vlastně jsem nikdy neměl potřebu to zkoušet. A ano, myslím si, že jsi dost inteligentní na to, abych ti to mohl svěřit a věřil ti v tom, že se to nedostane, kam nemá." Jeho tvář je klidná a vyrovnaná. To pomine, jakmile začnou bojovat. Je vidět, že se soustředí na každý a pohyb a zároveň je mimo realitu a myslí jen na box.
"Já vím, proto jsem to řekl až teď. Taky občas nad věcmi přemýšlím." Vrací mu to zpátky a pak se krátce, i když už trochu zadýchaně usměje.
"Dali si druhé kolo." V očích mu dravě zasvítí a je jasné, že nenaráží na box, ani jiný bojový sport. Už se nebude krotit ve svých slovech. Niji ho provokuje od první chvíle a on ho hodlá provokovat taky, jen nejspíš malinko jinak, než čekal. Pak už nic neřekne, jen se snaží ho na tu zem dostat a to se mu opravdu povede. Niji se kroutí a ještě po něm dál prská, ale jemu to spíš způsobuje úsměv. Takto ho chvíli udrží. Obočí mu vyběhne nahoru.
"Není mi hanba, proč by měla? Dělám jen věci, které se mi líbí a které mám rád. A ne, nemyslím si, že vůči mně máš od začátku vůbec nějaký respekt." Dívá se mu u svých slov klidně do očí, aniž by povolil svůj stisk a kdokoliv mu se vykroutit.
"Jen si sem přišel a zkouší provokovat mou trpělivost společně s Toshiyou. Nevíš, co všechno se stalo předtím, ale rozhodl ses, že takto by to správně mělo být. Podle tebe." Ušklíbne se.
"Kde je potom tvůj respekt? Možná tak pro ta pravidla, která jsem právě porušil zase já." Nakloní hlavu trochu na stranu a pak jí zavrtí.
"Zatím tě pouštět nechci. Měl sis dobře rozmyslet, co na koho zkoušíš." Je jasné, že s ním si nikdo hrát nebude.
"I kdyby někdo přišel, proč by mě to mělo zajímat? Jsi přesvědčený o tom, že jsem fér? A co když se pro jednou pleteš a nejsem. Nemusí sem přijít nikdo celé hodiny." Skloní se o trochu níž, ale jen tak, aby mu nemohl čelem přerazit nos.
"Zasloužil bys potrestat za všechno, co jsi dneska udělal. Jsi náš host, nemyslím si, že se o tebe starám špatně, možná až teď a stejně…Už jsem ti řekl, že mě to dráždí a provokuje. Taky se nemusím ovládat věčně Niji-chan, pořád jsem jen člověk." Dokončí svůj monolog a pak se prostě skloní a dravě si dnes už podruhé ukradne jeho rty a rozhodně to není krátký polibek, je připravený i na to, že ho kousne. Nebojí se, bolest mu zase tolik nevadila, právě naopak. Ani si nevšimne, že pootevřenými dveřmi dovnitř někdo opravdu nakoukl. Je to Toshiya a v první vteřině má sto chutí svému otci vrazit. Možná je v tom i nějaká ta žárlivost, sám nad tím přemýšlet nechce. Místo toho, aby promluvil nebo cokoliv udělal, se jen ušklíbne, vytáhne telefon a vyfotí je. +Tohle se rozhodne bude Senovi líbit.+ Jelikož nechce, aby otec věděl, že na něj má páku, prostě Nijira nechá tak trochu napospas. Ne, že by mu nechtěl pomoc, ale chuť dostat senu je mnohem silnější. Věří, že si Niji poradí. Yusuke se od něj Nijirových rtů pomalu odtáhne a pak ho pustí a vstane celkem hbitě, aby ho nemohl kopnout nebo praštit. S už o něco příjemnějším výrazem ho kývnutím hlavou pobídne, aby vstal.
"Počítám, že už tě tu nikdy neudivím, když budu doma hm?" Počítá s tím, že mu teď vynadá a rozejdou se každý po svém. Stejně by to neudělal jinak. K Nijirovi ho něco táhlo, něco co mu nedá pokoj na dlouhou dobu a tím pádem ho chce tak trochu odehnat, aby ho neměl tolik na očích. Je to léty osvědčená taktika. Sena byl nádherný, rozhodně by si s ním užil úplně cokoliv, ale…Je to nejspíš tím, že Niji si z něj na zadek prostě nekecne.
Nijiro
"Děkuju za upřímnost, je dost důležitá. Jeden má hned ve všem jasno." Řekne místo čehokoliv. Když se ocitne na zemi, Yusuke ho samozřejmě nechce pustit a dál to na něj zkouší, zatímco mu tvrdí, že k němu od začátku neměl respekt a jel jenom na Toshiyově vlně. Jistě to jel, ale to nemělo s respektem, co dělat. Nijiro většinou lidmi opovrhoval, až když si to sami zasloužili, ne dopředu.
"Co na koho zkouším já?" Uchechtne se. To snad není pravda. Arogance byla takovým společným jmenovatelem téhle rodiny, jak tak vidí.
"Takže si respekt představuješ tak, že všichni musí plně akceptovat všechna tvá rozhodnutí? Není to spíš poslušnost?" Přejmenuje jeho požadavky na něco mnohem údernějšího. Yusuke začíná být pěkně protivný. Dělá mu tady kázání o jeho chování, přesně v duchu té poslušnosti, dokonce mu tu vlastně vyhrožuje a myslí si co? Že se začne třást? Prosit ho? Nebo dostane lekci? Jeden by řekl, že pár složitých povah vychoval.
"Ne, od toho mám vlastního tátu." Připomene mu, jak se teď chová.
"A ty vystupuješ jako psychopat, pokud tohle někomu provádíš jen pro pár slovních provokací. Co děláš jindy a jinde?" Ještě, že mu Yusuke zacpal pusu svými rty, protože kdo ví, co by byl ještě schopný mu říct. Kdyby tušil o Doriho terapiích, příště by tam objednal Yusukeho s ním a zeptal by se doktorky, jestlipak něco z toho není dědičného. Jestlipak si to pan otec vůbec přizná. Vlastně se mu ani nebrání, dokonce nemá ani tendence mu nějak ublížit, spíš čeká, až tohle přejde a on ho konečně pustí a mezitím mu hlavou létají všechny tyto kousavé poznámky. Ani on nemá o Toshiyovi ponětí. Když Yusuke vstane, musí se ušklíbnout tomu, jak je to rychlé. Sám ještě chvíli leží a v jeho obličeji začíná naskakovat cosi chladnějšího. Začne pomalu vstávat, zvolna ze sebe stáhne rukavice a nechá je spadnout na zem. Pak si trochu srovná oblečení, opráší kolena a po delší chvíli ticha se na něj konečně podívá.
"Proč bych neměl, kvůli tobě sem přece jezdit nebudu." Řekne mu.
"Myslíš si, že jsi mě vyděsil? Zastrašil?" Zavrtí nad ním hlavou.
"Díky za všechny nevyžádané lekce. Náprava se nekoná." Mírně se mu ukloní a vykročí ke dveřím z tělocvičny. Co tohle pro kami bylo? Rozhodně bude mít o čem přemýšlet. Jeden by nečekal, kam se věci zvrtnou.
Yusuke
Ne, ani trochu se mu nelíbí, jak se Niji tváři. Je mu jasné, že si z jeho chování nebo slov nic nedělá a to ho vlastně trochu vytáčí. Nechal se v podstatě velmi snadno vyprovokovat, aby se choval právě takto a kdyby se nad tím víc zamýšlel, nedělá to rád. Kvůli sobě, kvůli tomu, co si o něm myslí a hlavně kvůli tomu, kým je. Je to obrana proti sobě samému a myšlenkám, které by rozhodně mít neměl. Nijiro je příliš mladý, kamarád jeho syna a on by byl nejradši, aby tu s ním zůstal. Ví, co zahlédl v jeho očích a tuší, že by to mohlo mít úplně jiný původ. Ne, je to mnohem složitější, než by se na první pohled mohlo zdát. Cítí v sobě nutkání zjistit, co za tím vším stojí, dostat se víc do jeho hlavy, místo toho, aby se o to pokusil, ho jen úplně obyčejně odhání, tak jako všechny celý svůj život. I kdyby to dál pokračovalo se Senou, dopadlo by to úplně stejně. Nestalo se to hned, protože ho to k němu tolik netáhlo. Je to vlastně hrozně smutné, ale svému vlastnímu nitru nedokáže poručit. Byl sice o hodně starší, než Nijiro nebo jeho synové, ale některé věci si jen obtížně připouštěl a nedokázal je odhadnout včas. Teď se to stalo znovu a on by měl rozdat pár ran, ale spíš sám sobě. Stejně se v jeho tváři nepohne ani jediný sval. "Nemáš vůbec za co." Utrousí chladným hlasem. Jenže jeho slova nemají takový efekt, jaký si představoval. Čekal, že mu Niji minimálně plivne do tváře a už ho tady opravdu nikdy neuvidí. Jedinou nadějí je fakt, že se chce přestěhovat do města, tím se všechno vyřeší.
"Mluvíme pořád o tobě? Pak ano, je to o respektu, k mému domu a mým pravidlům. To, co je mezi mnou mými syny, se tebe netýká." Uvede na pravou míru, jak to myslel. Nijiro možná byl nejlepší přátel Toshiyi, ale taky byl jen host a ještě tu byl poprvé. Ať už to bylo o respektu nebo poslušnosti, není to jeho dům. Možná se na pár vteřin zarazí, když ho Niji nazve psychopatem a ano, teď se rozhodně nechová jako racionálně uvažující člověk, ale jistou stránku v sobě nedokázal v určitých chvílích potlačit. Devadesát devět procent lidí na planetě, by ho k něčemu podobnému nedonutilo, ale s Nijirem se to děje. Sám neví proč. Ten polibek v něm znovu probudí skoro zvířecí touhu, která se jen těžko ovládá. Kdyby jen Niji věděl, jak moc na něj působí a co s ním provádí, možná by mluvil jinak a pochopil by, jak moc si za Yusukeho chování může sám. Ne, nechce to na něj házet, to v žádném případě, jen mu jen velmi těžko odolává a proto se tomu brání. Když konečně vstane, chvíli se na něj nepodívá. To přijde až v okamžiku, kdy dopadnou rukavice na zem. Podmračeně se na něj dívá, spíš ho propaluje pohledem. Svým způsobem mu to celé dává za vinu, ale mnohem víc sám sobě. Neovládl se a tohle je výsledek toho všeho. Pak to Niji zabije jedinou větu, kterou mu potvrdí, že se tu stejně budou potkávat. Jeho výraz je pořád stejně nepřístupný a vypadá to, že je mu to jedno, ale není. Vlastně je mu to celé líto, opravdu hodně. Neomluví se, prostě to nedokáže udělat.
"Očividně ne." Prozradí mu tím možná mnohem víc, ale to mu zase malinko nedochází.
"To jsem si myslel." Odtuší chladně, než se otočí k boxovacímu pytli, který se zatím opírá o stěnu, skoba už tu ale je. Obejme ho a pověsí, aniž by se na Nijira podíval. Ví, že odchází. Pak to ale udělá a podívá se na jeho záda.
"Niji-chan." Měl ho oslovit jinak, jenže to prostě neudělal. Jeho hlas zní trochu jinak než před chvílí. Není v tom tolik chladu ani ráznosti, jako před chvílí.
"To dojo tu bude." Odmlčí se na chvíli, než si přetáhne triko přes hlavu a utáhne rukavice. Už zase zírá do pytle před sebou.
"Pro tebe." Ozve se jeho hlas naposledy a pak už se nezastaví. Potřebuje ze sebe dostat úplně všechno a takto to šlo úplně nejlíp. Ujišťuje se, že udělal to nejlepší, co mohl a stejně se cítí úplně jinak, než vždycky. Podivně prázdný. Byl zamilovaný, kdysi…Ví moc dobře, jak to chutná a tehdy se zachoval úplně stejně. Pro rodinu, hlavně pro své děti. Trefí pytel ještě několikrát, takovou silou, že ho snad z té skoby vyrve a pak ho chytne mezi rukavice a opře se o něj čelem. Nechá víčka klesnout a vydýchává se. Nakonec ho pustí, poodejde dál k lahvím s vodou, posadí se na zem a jednu otevře. Pomalu se podívá na dveře a zvláštně se pousměje.
"Gomen, Niji-chan." Prohodí do ticha. Má ještě pár minut, než se zvedne a zamíří zpátky do domu. Musí se zase vrátit k práci, i když ví, že se mu na ní bude dneska jen těžko soustředit.
Žádné komentáře:
Okomentovat