Nijiro, Sena, Tomohisa
"Umím ho, někdy ho potřebuju, ale nic speciálního." Řekne podle sebe po pravdě.
"Mnohem víc jezdím na koni a trénuju spíš kendo." Dodá, aby bylo jasno, že má hlavnější koníčky, než zmiňovaný box. Jenže i stoik jako on se občas potřeboval vymlátit, aby zase mohl být stoikem.
"Proč? Když se na tebe dívám, nemám moc chuť se poměřovat." Složí mu tak trochu kompliment, ale je to spíš fakt. Yusuke byl vysoký, silný chlap a složil by ho jednou ranou. Ruce má při tom pořád zaražené hluboko do kapes.
"Tví synové to přece umí, netrénuješ s nimi?" Chtěl dodat s přáteli, ale ty tady teď asi ještě nemá. Yusuke mu hned vysvětlí, jak je to s Dorim a Tomohisu nezmínil, takže ten asi neboxuje vůbec. To už dávalo smysl. Yusuke si dál trvá na tom, že by potřeboval někoho pro trénink a Nijiro tu jeho narážku a pohled vlastně ani moc nepostřehne. Podívá se do strany, povzdechne si a vypadá, že přemýšlí.
"Musím se učit, než mě někdo vyhodí na stáž." Nenechá si od cesty drzosti, které měl před tím u stolu a které mu prošly, než se na Yusukeho zase podívá, ale ani teď si baron nedá říct a láká ho na své vybavení.
"Ty sis prostě vzal do hlavy, že mě přemluvíš. Jsi zvyklý dostávat, co chceš, co?" Pronese slovy prototypu člověka, který mu to odmítne klidně jen tak z principu. Na druhou stranu se teď vážně nudí, než Tomohisa Tosyhiu propustí a domů se mu ještě nechce.
"Tak dobře, podívám se." Souhlasí a konečně se usměje, i když do něj baron zrovna rýpe kvůli Senovi. Přejde to a dojde po jeho bok, aby společně mohli vykročit k tomu místu. Yusuke ho převyšuje snad o hlavu. +Musíš být rychlejší.+ Prohodí v duchu a v tu chvíli se sám sobě ve své hlavě tak strašně moc směje, že se diví, že navenek není nic poznat.
Yusuke
Yusuke nějak neřeší to, jak by to celé mohlo vypadat. Vždycky dělal věci hodně po svém a zatím mu všechno až nebezpečně vycházelo. Nemyslí si, že teď by to bylo jinak. Navíc nešlo o nic jiného, než o svůj zájem a trochu rozšíření možností ve svém tréninku. Nikdy tuto stránku nepodceňoval, mohlo se mu to ošklivě vymstít v dalších jeho zálibách. Ostatně na prkno se bez patřičné přípravy sice dá postavit, ale při něčem náročnějším už člověk musí nutně skončit na zemi. Šlo hlavně o rovnováhu a to bez nějaké té svalové základy nešlo. Navíc mu box skvěle vyhovoval díky nutnosti rychlých reakcí. Je pravdou, že mohl dělat něco trochu jiného, ale prostě ho má rád. Má sice v Japonsku pár známých, ale nikdo z nich se zrovna v tomto nevyžíval. Teď je tu Nijiro, který by možná chtěl a minimálně to musí zkusit. "Tak kendo, hm." Vypadá na pár vteřin zamyšleně. Nakonec by se mohl od Nijira naučit mnohem víc, než si v prvním okamžiku myslel. Stačí ho jen přemluvit, aby se mu do toho chtělo. No, vzhledem k jeho věku to bude asi složitější. Málokterý mladý chtěl trávit čas s otcem svého kamaráda. Samozřejmě existovaly výjimky, ale už taky zažil situaci, kdy to mělo úplně jiný podtext. Sjede ho krátce pohledem, jak kdyby to po jeho větě hodnotil.
"Proč ne? Nevypadáš jako někdo, kdo se snadno vzdává. O to víc by nás to mohlo bavit." Pokrčí krátce rameny.
"Ale arigato, vlastně by to mohl být celkem sympatický kompliment." Krátce mu kývne hlavou, aby své poděkování stvrdil i takovým způsobem. Je dost pravděpodobné, že to tak Niji nemyslel, ale stejně to chtěl trochu vytáhnout na světlo. Neudrží se a protočí očima, když dojde na už omýlené téma stáže.
"Budu mít na talíři asi dlouho co?" Povzdechne si krátce.
"Věř mi, že kdybych tebe nebo svého syna chtěl odeslat někam hodně daleko, už to mám minimálně z poloviny zařízené." Blýskne se mu v očích a na tváři se mu objeví trochu nebezpečnější výraz. Je jasné, že je schopný opravdu všeho a pokud by se potřeboval někoho zbavit, nepřidělá mu to vrásky. Ani kdyby šlo o rodinu, tedy tu vzdálenější. Nakonec by s tím asi neměl problém, i kdyby šlo o jeho syny, kdyby potřebovali nutně lekci a kdyby věděl, že jim to prospěje. Krátce sklopí hlavu a pak znovu zvládne a nakonec bez ostychu přikývne.
"Možná trochu. V první chvíli jsem nad tím nepřemýšlel, ale když vidím, jak se ošíváš, mé odhodlání je čím dál větší." Odpoví mu naprosto upřímně.
"Hm, budeš se divit, ale není to tak vždycky. Nevadí mi, když mě někdo odmítne, ale většinou hledám všechny možné prostředky, aby nakonec bylo po mém." Prozradí mu i něco na sebe. Není z těch, kteří se snadno vzdávají. Musí vědět, že opravdu narazil na prostupnou zeď.
"Skvěle." Odtuší a nechá Nijira s ním srovnat krok.
"Bude to ještě chvíli trvat, než to bude vypadat tak, jak bych si představoval a nějaké detaily ještě musím doladit, ale nakonec by to mohlo vypadat opravdu dobře." Podívá se na něj ve chvíli, kdy se pousměje. Vážně by rád věděl, nad čím zrovna teď přemýšlí.
"Kdybys mi s tím chtěl pomoct, vlastně bych se vůbec nebránil. Věř mi, že nemám problém s tím přežít tvé poznámky a vím, že by jich mohlo být opravdu dost." Mezitím dojdou až k proskleným dveřím, které odsune stranou a odhalí tak dost velký prostor, i když je zatím dost prázdný. Je však vidět, že už je tu pár věcí nových. Hlavně sklo, kterým je vidět ven, ale ne dovnitř. Podlahy a stěny už jsou hotové a vyvýšené místo na ring je tu už taky. Boxovací pytel je zatím opřený o stěnu a podél ní je hromada dalších krabit plných vybavení a také složených posilovacích strojů. Sám se k jedné krabici rozejde, skloní se k ní a vyloví dvoje rukavice.
"Můžeme to zkusit klidně hned, ať máš čas přemýšlet nad tím, jestli bys to se mnou přežil. O samotě." Odmlčí se na chvilku a skoro to znělo, jak kdyby ho sváděl.
"V ringu." Dokončí a pak kývne hlavou ke stěně, na které visí přístroj na box. Vypadá to jako terč, kde se jednotlivá místa trefují podle tónu hudby, hrající díky připojenému telefonu.
"Tuhle hračku jsem koupil nedávno, je to vlastně příjemná změna a hodí se mít k tomu dobrý rytmus." Vysvětlí mu, než k němu natáhne ruku s rukavicemi.
"Pořád jsem o dost starší. Měl bys být minimálně rychlejší." Dodá s výzvou v očích.
"Můžeme se klidně vsadit, kdybys chtěl lepší motivaci, než mi pošlapat ego."
Nijiro
"Jo." Řekne jenom, pořád s rukama v kapsách, když po něm Yusuke zopakuje slovo kendo. Podle něj to bylo mnohem sofistikovanější, než box a učilo to jednoho i mnohem ušlechtilejším věcem, třeba trpělivosti, úsilí, vytrvat, než nazraje čas… Box byl rychlý, agresivní a… občas se hodil. Pousměje se, když mu Yusuke řekne, že nevypadá jako někdo, kdo se vzdává. V tom měl pravdu, on nevzdal nikdy nic, ale šel na to úplně odjinud. Nebyl zabýčený a na přímo, ale nacházel si svoje vlastní psychologické cestičky, uměl manipulovat lidmi a odhadnout jejich chování a neštítil se to využít a otočit proti nim. Podle něj byli každý naprosto jiný. Většina lidí, co Nijira poznala, mu nakonec řekla, že je vlastně pěkný prevít, i když nikomu vlastně nic neudělal. Prostě je štvalo, že jim vidí do žaludku. Mírně se poukloní, když jeho slova Yusuke označí za kompliment, ale proč by ne? Podle Nijira bylo důležité znát své fyzické hranice a přijít na jiný způsob, jak dosáhnout svého. Nikdy neměl problém přiznat si, že je někdo silnější. Na to byli okolo něj jiní profesionálové. "Jo, to budeš." Řekne s bohorovným klidem a vlastně uvnitř cítí satisfakci, že na to Yusuke konečně zabral. Nijiro uměl být někdy doslova protivný se svými poznámky a vytáčel tím lidi k nepříčetnosti, zatímco se v duchu bavil tím, jak k ničemu mají nervy a jak je to ve smutném slova smyslu směšné. Yusuke se ale vytočit nenechá. Nejspíš ho má za dospívajícího puberťáka s rozházenými hormony, ale to mu nevadilo. Už dávno to nebyla pravda. Povytáhne obočí, když mu Yusuke řekne, že by je mohl poslat pryč v podstatě kdykoliv a v duchu si pomyslí něco o tom, že on sám má vlastní cestičky. Nebojí se ho. Ještě nikdo mu nedokázal nahnat strach. Všechny vždycky přechytračil. Nakonec skloní hlavu a několikrát pokývá, když mu Yusuke řekne, že čím víc se Nijirovi nechce, tím spíš ho tím hecuje. To byl docela běžný model. Asi nemělo smysl mu odporovat. Jakmile spolu vykročí k tělocvičně, Yusuke najednou propadne jakési chlapecké náladě, kdy mu nadšeně vypráví, co kde bude a je vidět, že je to jedna z věcí, kterou žije. Nijiro si prohlíží jeho profil a pomyslí si něco o tom, že najednou vypadá mnohem mladší a taky víc jako jeden z bratrů, než jako jejich táta. Někteří lidé nikdy nevyrostli a Yusuke bude balancovat někde mezi tím a pravým dospěláckým šéfem všeho. Zajímavé. Nasadí udivený výraz, když mu Yusuke řekne, že je samá poznámka, ale víc převaluje v hlavě jeho nabídku. Moc ji nechápe. Má tady svoje syny, svoje zaměstnance, brzy i přátele a taky toho Kaoru. Na co potřebuje stavět tělocvičnu zrovna s Nijirem? Napadne ho dokonce, jestli to není kvůli Toshiyovi, ale kdo ví. Zatím na to neodpoví, i když by měl, ale zrovna došli k tomu místu a on zvědavě nakoukne dovnitř jenom hlavou. Ruce zatím nechává v kapsách. Na podlaze by si uměl představit tatami. Bylo by z toho mnohem hezčí dojo, než klasická tělocvična a navíc ring. K tomuhle domu a místu rozhodně.
"Asi nejsem ten nejlepší, kdo by tady měl radit. Nelíbilo by se ti ani první slovo." Řekne mu a vejde. Yusuke rovnou míří k bedně a hledá v ní cosi konkrétního. Za chvíli už mu nabízí rukavice a Nijiro vytáhne obočí, protože to o samotě dodal Yusuke o něco později. A ten ring ještě déle. Zvolna natáhne ruce, aby si rukavice převzal. Nemá ovázané prsty, ale když to nebude přehánět, pro jednou se snad nic nestane. Společně přejdou k boxovací hrací skříňce a Nijiro si ji chvíli prohlíží. Ví, že existuje, ale ještě s ní nepracoval.
"Rychlejší… hmmm...jasně…" Prohodí a zvedne k němu svoje extrémně líné, kočičí oči.
"Pošlapat ego… to bych asi dokázal jinak. Třeba v matematické olympiádě." Dělá si legraci, ale je si stoprocentně jistý, že by to dal. Tu logickou část určitě.
"Jsem hrozně nudný typ, sázky mě nehecují." +Ono skoro nic.+ Pomyslí si, ale odloží mikinu a začne si navlékat rukavice. Jakmile se zdravě naštve, ono to půjde samo.
"Řekni mi něco hnusného." Vybídne ho.
Yusuke
Yusukeho vlastně vždycky zajímaly bojové sporty úplně všechny. Vyzkoušel si od každého trochu, ale je fakt, že na všechny prostě neměl čas. Je taky pravdou, že poslední dobou se věnoval spíš věcem, které ho naplňovaly adrenalinem trochu jinak, než byl jakýkoliv druh boje. Svou výbušnou povahu zkrotil již před mnoha lety a teď jistou formu horké hlavy využíval právě tímto způsobem. Dori je mu vlastně v tomto ohledu dost podobný, jen má pocit, že je to ještě trochu vystupňované a všichni doufají, že se to věkem s trochou pomoci srovná. Opravdu by se nerad přikláněl k radikálnějším řešením. Tak nějak doufá, že se stěhováním a novým prostředím, se některé věci trochu utříbí. Jen krátce pokrčí rameny, protože s tím, že to bude mít na talíři, vlastně počítal. "Dobře, já si to teda sním do posledního drobečku." Uchechtne se a nezdá se, že by ho to vyvedlo z míry. Ono to obecně nebylo zase tak lehké. Občas se však našla věc, u které výt v klidu úplně nedokázal. To si samozřejmě nechá pro sebe, protože si je jistý, že by toho NIjiro velice rád zneužil. Mluví víc jak Nijiro, ale taky tuší, že uvnitř jeho hlavy se toho rodí opravdu hodně a věci, které mu říká, se tam někam ukládají, kdyby je někdy potřeboval, hlavně k tomu, aby ho svými poznámkami zkoušel vyvést z míry. Připadá mu jako ten typ, i když si tím ještě pořád není jistý. Neútočí jako Toshiya, ale taky zná Doriho a jeho taktiku. Každý má tu svou, stejně jako Tomohisa. Chce si Nijira oťukat, aby na to přišel a už nebyl zaskočený, když to přijde znovu. V jejich kruzích to ani jinak nešlo. Tady si člověk musel dávat pozor úplně na všechno a počítat se vším, jinak mohl velmi rychle přijít o všechno. Nějak si při svém zápalu ohledně tělocvičny nevšiml, jak si ho Nijiro prohlíží. Měl by si dávat pozor, protože se to taky dalo zneužít, ale nějak se do toho zabral a je jasné, že to jsou taky chvíle, kdy se úplně nehlídá. Obecně rád mluvil o svých koníčcích a jeho zápal pro podobné věci byl znát. Ohlédne se až ve chvíli, kdy dojde na větu, co by se mu líbilo. Pousměje se a sám pro sebe si zavrtí hlavou.
"Znáš mě málo na to, abys věděl, co se mi líbí a co ne." Není to uštěpačné, jen je to prostě pravda. Sám měl zálibu v roztodivných věcech a vlastně i trochu v rýpavých poznámkách na jeho adresu nebo na věci, které dělá. Bavil se tím, že se obratně vyvracel a těšilo ho, když takový souboj vyhrál. S Nijrem by to jistě byla taky zábava, ale nechává ho, aby si na to přišel sám.
"Podle mě, by to nebyla špatná spolupráce." Dodá ještě, aby bylo jasné, že to myslel vážně a nebojí se toho. Taky záleží na Nijirovi, jestli by do toho šel nebo ne. Yusuke není typ, který by někoho do něčeho nutil.
"Myslel jsem to vážně." Krátce se na něj podívá a pak i usměje. Vlastně není vidět, co přesně se mu honí hlavou. Nijiro nakonec rukavice přijme. Vážně se těší, až si spolu zaboxují a je zvědavý, jak dobře na tom Nijiro je. Tak nějak je přesvědčený o tom, že bude mít co dělat, aby to důstojně ustál. Přece jen je Niji menší a určitě rychlejší. Hodně lidí by řeklo, že to nemůže být výhoda, ale může ho hodně rychle uhnat. Zamyslí se nad způsobem pošlapání ega a nakonec se uchechtne.
"Věříš, že kdybys mě v takovém směru porazil, asi mi to vadit nebude. Jsou věci, na kterých mi zase tolik nezáleží." Je možné, že by to zvládl, ale prohra by ho tolik netrápila, jako by mohla dnes a při boxu. Je zvědavý, co teda Nijira vyhecuje a sám už si natahuje rukavice, u toho ho pozoruje a pak přijde to, co by měl udělat. V očích se mu zablýskne a samozřejmě se hodlá vydat úplně jinou cestou.
"Mám své vlastní metody. Myslím, že cokoliv hnusného, by tě z míry nevyvedlo." Je zvědavý, jestli to s ním zamává, je pravdu, že díky tomu by se mohl o něm i něco dozvědět. Začne ho pomalu obcházet a prohlédne si ho od hlavy až k patě.
"Tobě se jen těžko říká něco hnusného." Začne se svou hrou a změní svůj výraz na něco trochu dravějšího a taky hladovějšího.
"Mám na jazyku úplně jiní věci. Žádná negace." Jakmile je dost blízko zkusí ho rukavicí drcnout do jedné z poloviček. Většinu heterosexuálů by tím minimálně vyvedl z míry a většina takových kluků by mu chtěla dát do zubů čistě z principu. Zastaví se před ním a mírně se skloní. Dává si dobrý pozor, kdyby náhodou Nijiro vystartoval, aby se mohl krýt.
"Mám jisté slabosti, možná sis stačil všimnout. Na tobě mě však něco dráždí mnohem víc." Nakloní se k němu, naruší tak jeho osobní prostor a podívá se mu zblízka do očí i za cenu, že dostane první ránu. To ustojí. Místo dalších slov se k němu rychle skloní a přitiskne rty na ty jeho. I když má jen pár vteřin, přesto dá do svého polibku svou typickou dominanci a klidně se zkusí dostat do jeho úst. Jestli po tomhle nedostane ránu, tak e bude hodně divit.
Nijiro
"Vážně?" Řekne Nijiro s povytaženým obočím, když mu Yusuke řekne, že ho zná na takový posudek moc málo. "Ale vždyť to všechno kolem přece jasně vypovídá o tvých prioritách." Obsáhne tělocvičnu gestem dlaně.
"Na box tady bude všechno, už stavíš ring, máš tady vybavení. Kdyby ses měl řídit mým názorem, všechno to zase odvezeš pryč, objednáš kvalitní tatami, dáš na zeď nějaké pěkné moudro a bude z toho dojo. Ke starému domu staré zvyky a stará bojová umění. Vážně chceš ve svém domě měnit to, co máš rád na to, o čem si já myslím, že to bude hezčí?" Přesune k němu pohled. Proč by to proboha dělal? Přece tady bude bydlet Yusuke a dělat věci, které má rád a stavět dům tak, jak sám chce. Říkal, že jeho synové neboxují, takže pro ně to nedělá, jenom pro sebe. A nikdo z nich očividně nehodlal cvičit kendo nebo podobné věci… takže… ta rovnice byla jasná.
"Na tom přece není nic o důkladném poznávání." Dodá ještě. Jediná chvíle, kdy by ho Yusuke mohl naprosto vyvést z míry by byla ta, kdyby tady to kendo místo boxu udělal. Pak by si Nijiro myslel, že si ho nejspíš chce vzít. Yusuke se ještě jednou připomene se svou nabídkou a dokonce se na něj usměje a Nijiro to ještě chvíli převaluje v hlavě, než nakonec přikývne.
"Proč ne. Plánujeme se s Toshiyou scházet hodně, chceš mi stavět stáj… možná dojo…" Rozvažuje.
"Možná přijde chvíle, kdy bych se mohl nudit a nedej bože odpočívat, když mě Toshiya zrovna nebude dřít k smrti, tak si to vyměníte a budeš to dělat ty. Jste přece jedna rodina." Řekne a podívá se na něj. Nakloní hlavu k rameni, když mu Yusuke řekne, že porážka v tom oboru by pro něj nebyla důležitá. V Nijirových očích se objeví něco vážného a možná trochu… zklamaného? Inteligence je přece to podstatné, ne svaly. Matematická logika byla nesmírně důležitá a jemu na tom nezáleží. Udělá cosi jako tseh a má dojem, že učit by se měl ve škole spíš Yusuke. Ale však to říkal, nikdy se učit nechtěl!
"Ty jsi ale líný." Řekne si spíš pro sebe. Trochu povytáhne obočí, když mu Yusuke řekne, že mu nic ošklivého říkat nebude a že má svoje vlastní metody. On si myslí, že by se strefovat mohl docela hodně, jen kdyby trochu tušil o jeho zakomplexovanosti, ale to očividně zatím netuší. Nijiro je rád, že to na něm není vidět. O dost méně je rád, když ho Yusuke začne obcházet a dívat se na něj tím divným pohledem. Ťukne o sebe rukavicemi, maličko si zkusí, jak mu sednou, ale celou dobu ho bedlivě poslouchá. A pak sebou mírně, ale znatelně škubne, když ho Yu strčí zrovna do zadku. +A tohle bylo co?+ Zamračí se, ale pořád si jasně uvědomuje, že tady jde o odstartování zápasu, o nic jiného. Yusuke se zastaví těsně u něj a Nijiro pomalu zvedne své mandlové oči nahoru, aby se mohl podívat do těch jeho. Sotva decentně se usměje na ty jeho záliby.
"To nejde přehlédnout. Kluci jsou z nich u vytržení." Připomene mu. Málem by se rozesmál, když mu Yu řekne, že Niji má své vlastní věci, co druhé dráždí. Krátce stočí oči do strany a zase zpět na něj a zůstane jenom u uchechnutí.
"Já vím. O mém arogantním a přezíravém chování poslouchám neustále." Řekne mu, ale snad poprvé v životě se docela plete a ještě o tom neví. A pak ho baron prostě políbí. A kdyby to byl jenom polibek, on se mu snaží jazykem dostat do pusy. Kdyby teď vešel třeba Toshiya a viděl to, asi by ho to stálo hodně vysvětlování. Nijiro se zakloní na místě, div se nezlomí v pase, maličko mu unikne a udělá dva kroky dozadu. Škoda, že ty rukavice nejdou narvat do kapes, teď by ho tím chtěl štvát.
"Aha… už to chápu." Přejede si rukavicí po rtech.
"Všechny ty komplimenty… snaha trávit se mnou čas. Senovi to zlomí srdce. Viděl jsi, jak se tvářil, když jsme mluvili o tvém stážistovi? Vsadím se, že jsou stejné tipy. Chudák Popelka, její sen o movitém princi nevyjde. Když si uvědomím, jak se ho ti dva pokoušejí dostat do úzkých, je vlastně směšné, že to nakonec uděláš ty sám, protože on je z tebe vážně vyřízený." +Tak pojď, kdo si začne? Určitě ty.+
"Měli bychom se vzít za ruku a jít mu to říct raději hned." Udělá dva kroky zase blíž, položí mu obě ruce i s rukavicemi kolem krku, vytáhne se na špičky a potlačuje touhu kopnout ho kolenem mezi nohy. Vždycky byl spíš na free style.
"Ty máš takovou kliku, že to je box a má pravidla." Zašeptá mu do ouška, než mu ho políbí, pak klesne na paty, rozmáchne se a konečně ho praští.
Žádné komentáře:
Okomentovat