Hromadné - Tohle je konkurz nové V-kei kapely? - část 4.

(sídlo)

¨

Nijiro, Sena, Tomohisa

Sena se na Doriho usměje, když mu Dori poděkuje za čaj a řekne mu, že mu to jde. Ukloní se mu trochu zpátky a znovu se utvrdí v tom, že Dori je z nich ten, komu věřit. Jemu a baronovi. A to ani nevstal, protože chtěl, ale proto, aby se sebou něco udělal při té nepříjemné konverzaci. Nijiro se usměje na to soukromé očko, ale Dori mu pak vysvětlí jak myslel ta svoje slova s adrenalinem a on se na chvíli zamyslí. Někdy je tak stoický a netečný, že vypadá jako lenochod. Málem mu dělá problém pohnout rukou. A pak jde a mlátí do boxovacího pytle jako divý nebo dělá jiné věci… asi ano, asi to v něm někde je. Sedí hned vedle Toshiyi, takže samozřejmě dobře slyší to jeho zamumlání a už si je naprosto jistý tím, co se děje. Sena se tady objevil, padl baronovi do oka a možná i víc, než jenom pracovně. Toshiya se ho chce zbavit, ale pokud baron vyjde se svým zalíbením na světlo, už se mu to nikdy nepodaří a Sena může být ze sluhy přítelem. Takže ho chce předběhnout, Senu znehodnotit a zahodit. Přemýšlí, jestli mu to morálně vadí a přistihne se, že v některých věcech je povrchní hajzl. Nevadí. Toshiya je ten, za kým přijel a komu věří, Toshiya je ten, kdo usoudil, že Sena je přítěž. Zatím se v jeho postoji vůbec nic nezmění. Ani za nic by ho ale nenapadlo, že se Toshiya pokusí využít i jeho a že by ho klidně poslal do postele vlastnímu otci. Zatím mu to nedochází, ale někdo jiný má taky velmi dobré oči a neváhá s tím, aby všechno řekl nahlas. Nijiro se na Doriho podívá skoro udiveně a mírně pootevře rty. Na Toshiyu se neohlédne, aby na ně neupozornil, ale rychle zauvažuje, jestli by toho byl Toshiya schopný. Byl… To by se ale neměl v noci bát jeho ale spíš Yusukeho. Za předpokladu, že odtrhne oči od Seny. Nadechne se a pak sotva patrně přikývne. Dori mu nabízí případnou pomoc a podle jeho následujících slov směrem k rodině, je pro něj tohle všechno už moc. Stejně jako pro barona. Jindy by se Nijiro zeptal Doriho, kdo se mu tedy líbí, ale teď na to bohužel není prostor. Udělá to jindy. Nejhorší bylo, že tohle prostředí bylo jako žraločí líheň. Všichni tady byli dost inteligentní, manipulativní, skvělí pozorovatelé i psychologové. Dokonce i Sena. Tohle byla vysoká hra. Takové měl ale nakonec nejraději. Pohodlněji se usadí a pak obrátí oči za Tomohisou, který se konečně objeví a jde k němu, aby si podali ruce. Taky ho pozdraví, ale nejsou kompletní na dlouho, protože teď chce odejít zase Dori. A ještě k tomu s kárným proslovem. Nijiro se do toho neplete, ale po očku sleduje Toshiyovu reakci. 

"Ty už jdeš? Teď jsem přišel." Rozhodí Tomohisa rukama. Co má asi tak důležitého na práci? Tady v tomhle domě a teď? Nic tu není. Málem by protočil očima. To měl možná pravdu, nikdy, ale to neznamená, že ta osoba nebude dělat jenom vlny. I kdyby práci zvládala. Vůbec se mu nelíbí, jak se s nimi Dori baví. Ten, se kterým je nejvíc problému a kdo neovládá vlastní nervy, teď před Senou a Nijirem vystupuje káravým školením o chování v rodině. Musí se tomu zasmát a zapíchne pohled do šálku, když mu Sena nalévá čaj.

"Kávu." Málem na něj štěkně, i když to rozčarování platí bratrovi a ne jemu. 

"Prosím." Dodá, aby se otec nepřeskočil a Sena zaváhá. Nemá čistý šálek navíc. Všichni ostatní to skousli. Tomohisa ne a chce kafíčko… 

"Hned to bude." Řekne jenom a musí taky opustit salónek. Tomohisa to celé převaluje v hlavě, vypadá u toho skoro nebezpečně a když se konečně nadechne, aby řekl něco v tom smyslu, že Niji-chan zase taková návštěva není, spíš trochu rodina, díky Toshiyovi, otec to utne, že se o tom už nebudou bavit. +Ještě jsem ani nezačal.+ Prskne v duchu, ale mlčí. Sena ten hrnek asi teprve vyrábí na hrnčířském kruhu nebo co. Nijiro se maličko nakloní k Toshiyovi, když mu šeptá do ucha. Yusuke tak nevypadá, ale Totchi měl nepochybně pravdu. 

"Sena bude třaskavé téma, na to se připrav." Hlesne zpět. Málem sebou trhne, když se ozve břitký hlas Yusukeho a mluví zrovna na něj. Napřímí se a poposedne a ani neví, co by mu měl říct. 

"Stáže? Doufáte, že se nás hned zbavíte?" Řekne a zasměje se, ale asi to nebylo zase tak vtipné jako jindy. Jenže si často nedovedl pomoct. Stáže přece nebývaly za domem a táhly se dlouho. Tomohisův výraz povolí a pousměje se. Sena je zpět a nalévá mu kávu. Konečně. Nijiro se vrátí ke svému slovu. 

"Je to hodně o domluvě a o tom, co si dovede zařídit. Škola toho umožní hodně, ale musíte ukázat, že jste hodni se do těch firem dostat. Jsou tam samé bohaté děti z dobrých rodin, takže peníze zase tak rozhodující nejsou a konkurence je kritická. Hodně těch rodin svoje děti dře z kůže, aby byly lepší, než ostatní. Moc tupců se tam nenajde. Bohudík… nebo vlastně bohužel. Budeme lepší." Zakončí to s odhodláním, když se podívá na Toshiyu vedle sebe. Nijiro měl dar od pánaboha, byl vždycky dál. Nemusel by být hercem, mohl dělat klidně medicínu. Kdo ví, co bude…

Yusuke, Toshiya, Dori

Dori si získal Senovu pozornost vlastně rychleji, než by si býval myslel. Je znát, že mu začal věřit, ale upřímně…Byl by v jeho případě opatrnější. Byli sice rodina, ale Sena do ní nepatřil a Dori byl sice přátelský, ale taky se snažil, aby některé věci byly prostě podle něj. Nemá v plánu Senovi ublížit nebo se ho pokoušet z domu dostat. Je příjemný přístup, je vlastně upřímný, z druhé strany je jeho náznak naivity vlastně roztomilý. Kdyby Dori chtěl a ještě chvíli byl na něj hodný, nakonec by ho mohl vyšachovat mnohem snáze, než Toshiya s Tomohisou. +Jsou i jednodušší cesty, než vyhlásit válku.+ Sice si nešel pro ránu daleko a dokázal velmi snadno vybouchnout, ale taky si dokázal najít svou vlastní cestičku, když byla potřeba. Nijiro vypadá zaskočeně. Nejspíš ho jeho slova dost překvapila. Taky ale Toshiyu znají oba dva a ví, že se neštítí vůbec ničeho. Ostatně sex nebyl žádné mučení, nakonec by si ho užili a nebyla by to zas taková oběť. Pokud tedy není Nijiro vyloženě na holky. V tom případě by jeho otci nejspíš vyškrábal oči. V duchu se tím královsky baví, protože jeho představivost pracuje na plné obrátky. 

"Promiň, byli jsme spolu dlouho v letadle, potřebuju si od vás odpočinout." Uculí se na Tomohisu.

"Bydlíme v jednom domě, určitě se ještě potkáme." Zamává i jemu a víc neřekne. Nebude mu prozrazovat, že má jisté neodkladné věci, které musí do jistého rande zařídit a taky si na tu dobu udělat volno. Sice se nepředře, ale taky musí dostatečně plánovat. 

"Mám spoustu práce se zařizováním pokoje. Bude to drahé." Povídá si pro sebe po cestě ke dveřím. Yusukemu to na pár vteřin vyžene koutky nahoru. Dori už asi jiný nebude, i když mu jeho povaha většinou přidělává starosti. Pořád ještě doufá, že se mu podaří ji nějak ovládnout. Zatím to však nevypadá, že by s Dorim vůbec někdo měl úspěch. Toshiya se ještě krátce ohlédne za Dorim, pak krátce těkne očima k Nijirovi a mírně pozvedne obočí, skoro to vypadá, že se ho ptá, co se vlastně děje a pak se podívá na Tomohisu a v očích se mu blýskne. Je znát, že s jeho přístupem k Senovi víc než souhlasí. 

"Prý hned." Okomentuje to rovnou, když Sena zmizí a podle něj je tam příšerně dlouho. Není jediný kdo si to myslí, ale Yusukemu to zdá se vůbec nevadí. Nikdo z nich naštěstí neprotestuje a vyhnou se tak tématu, které by tu v tuto chvíli nerad řešil. Vlastně spíš nikdy. Teď si dovolí zneužít své pozice v rodině a stát si za svým rozhodnutím, i když se jeho synům nelíbí. Bohužel jsem prostě věci, na kterých se neshodnou. Toshiya se nakloní k Nijirovi a krátce přikývne na jeho slova.

"Za chvíli z toho bude taková velká růžová atomovka." Sykne zpátky, aby bylo jasné, že s ním souhlasí. Je znát, že Doriho slova se ho vůbec nedotkla. Proč by měla? Dori z nich dělal největší problémy, jeho chování stálo spoustu peněz a taky hodně mlžení. Jeho nejmladší bratr rád vypadal před okolím dobře, do doby, než ho někdo naštval. 

"Dori si tady na nás honí triko a přitom by byl první, kdo by byl schopný tu růžovou primadonu vyhodit za flígr." Prozradí zase něco navíc. 

"Je s ním jenom proto, že nás tím vytáčí." Nepochybuje o tom, že má pravdu a asi nikdo mu jeho názor nevyvrátí, ani Dori sám. Pak se zase narovná a sleduje Senu, jak nese Tomohisovi kávu. 

"Jak to tak vidím, tak bych si taky dal." Podívá se na Senu s vypočítavým blýsknutím v očích. Ucítí na sobě pohled otce a pokrčí rameny. 

"Dostal jsem na něj chuť." Obhájí si to rovnou a pak se tváří zaujatě, když Nijiro odpovídá otci na jeho otázku o škole. Yusuke nemá daleko k tomu, aby si povzdechl nad Toshiyovým chováním a napadne ho, že to nebude dlouho trvat a Sena mu do kafe plivne. Neměl by být takový, ale nemůže si pomoct. Momentálně ho nenapadá způsob, jak by celou situaci v domě mohl zachránit. Kývne hlavou na slova o tom, že nejde o peníze a pak se krátce uchechtne.

"Zbavit ne, to bych si ani na vteřinu nedovolil pomyslet." Vzhlédne k Nijirovi a v černočerných očích se objeví něco, co dává najevo, že by nad tím možná i mohl uvažovat, ale spíš jako popíchnutí. Nijira ne, ale Toshiyu by občas někam rád zavřel. Vlastně asi jako každý rodič své děti.

"O tom vůbec nepochybuju. Ani ty ani Toshiya nevypadáte, že byste si to nechali protéct mezi prsty." Pousměje se upřímně.

"Asi to nebude jednoduché. Mám u sebe ve firmě nového stážistu, a když vidím, kolik toho má naloženo, je mi ho snad i líto. Stačili mi podklady z jeho školy. Mám pocit, že v době mého studia toho tolik nebylo." Je mu jasné, že teď přijdou nechápavé pohledy, protože se o něm zatím nezmínil. 

"Ostatně měl by se tu brzo ukázat." Sáhne po svém šálku a těkně očima k Senovi, aby za něj poděkoval.

"Pak se zase posaď a dej si taky." Pobídne ho, aby tu jen neposkakoval a věnuje mu příjemný úsměv. Toshiyovi jde obočí nahoru. 

"Odkdy tě vlastně zajímá škola. Tys ji nikdy moc nepotřeboval." Ozve se Toshiya se svým přístupem, klidně na plnou pusu řeknu úplně všechno. Yusuke se na chvíli zarazí a pak se pobaveně ušklíbne.

"Od doby, kdy studujete a máte velmi dobré výsledky. Těší mě to." Pokrčí rameny.

"To, že já jsem málem nedostudoval, na věci nic nemění. Měl jsem v tu dobu spoustu jiných zájmů, které mi braly hromadu času." Zamluví to radši. Rozhodně není nejlepším příkladem. Místo toho, aby seděl na židli a někoho poslouchal, trávil čas na prkně ať už ve vlnách, na cestě nebo na sněhu. Díky tomu získal velmi dobré kontakty a pak už byl rozvoj firem celkem hračka. Ostatně ho to bavilo víc, než učení. Vždycky si z toho vzal jen to, co doopravdy potřeboval a o to vynalézavější byl, aby prošel. Je fakt, že měl i jistou intuici na obchody a na lidi kolem sebe, proto ho rodiče nechávali být a tak trochu žehlili jeho věčné absence. Ale to jim vykládat nebude.

Nijiro, Sena, Tomohisa

Dlouho v letadle, jistě. Tomohisa se za Dorim ještě chvíli dívá, ale snad tady není nic, co by hned mohl provést. Ve škole to bude horší. Jako bratři se vlastně snášeli obdivuhodně dobře a i když to tak teď nevypadalo, taky spolu hodně drželi. Dori nejde pryč kvůli tomu, že jich má plné zuby, ale proto, že od nich odvádí pozornost a jde po vlastním cíli. Tomohisa by se šel nejraději podívat z okna, ale nechce otci nic vysvětlovat. Nijiro mezitím poslouchá Toshiyův názor na Doriho a udiveně zvedne obočí. 

"Vážně? Nepovídej, to se nám může jedině hodit." Pousměje se, ale musí toho oba dva nechat, když se k nim přesune baronova pozornost. Sena se konečně vrátí a podle očekávání se ozve Toshiya, že by si to kafíčko taky dal. Sena k němu zvedne oči a dlouze si ho změří, ale mlčí. 

"Já vlastně taky. Jak se mi ta vůně dostane do nosu, nejde to ovládat. Promiň, Sena-san, když tak tam dojdu." Řekne Nijiro a hraje toho hodného z nich dvou, ale vymýšlí si úplně stejně jako Toshiya, aby ho trochu prohnali. Stejně tady teď chcípl pes. 

"To nic, já tam dojdu." Řekne Sena, otočí se na podpatku a zase zmizí. Tohle je jen začátek. Až půjde večer pro dvacáté kafe a kluci odjedou v noci sanitkou kvůli otravě kofeinem… +Vlastně tím vyhraju. Donesu vám jich kolik budete chtít.+ Pomyslí si alespoň v duchu. Nijiro trochu přivře svoje mandlové oči, když jim baron začne svoje provokace vracet ohledně toho, že by je odtud poslal pryč. Pak už by jeho a Senově nerušenému soužití nic nepřekáželo. Nic na to neřekne, ale poslechne si o novém stážistovi. To byla trochu jiná práce, než co dělali oni s Toshiyou, ale nepochybuje o tom, že ta jejich nebude o nic méně náročná. Zkrátka když chcete být nejlepší, musíte tvrdě dřít a o Japonsku to platilo dvojnásob. 

"Vážně?" Ozve se Tomohisův hlas, ale ne proto, že by se zajímal o otcova studia, ale proto, že ten stážista má přijet sem. 

"A on tady taky bude bydlet? Jak vypadá? Používá makeup?" Už zase zní nenuceně, ale jestli ano, kami vědí, že si je otec vybírá podle obličeje a typu. Ve stejnou chvíli se vrátí Sena, pokládá kávy na svá místa a zamračí se, když zaslechne ten kousek o novém přírůstku, co by se mu mohl v něčem podobat. Baronův stážista… chytrý kluk… líčí se… TO NE! Zbledne a v tu chvíli na něj hledí Tomohisa i Nijiro. Oba dva napadne, že i tohle by byla cesta k Senově zničení. Je jich najednou překvapivě hodně a za tuhle by dokonce mohl jeho ochránce a miláček pan baron osobně. Oba dva uhlídají své pohledy na Toshiyu. 

"Děkuji. Nemám vůbec chuť." Řekne Sena na baronovou nabídku kávy, když si hrcne zpět za stůl a Tomohisa by se málem rozesmál. Najednou mu přijde docela roztomilý, jak mu sklaplo. U stolu se rozvine další zajímavé téma, Sena natočí tvář k baronovi a udiveně na něj hledí. Jemu připadalo, že musí mít nejméně Harvard i Yale dohromady, ale očividně to tak není. 

"To se bude líbit Kaoru-san." Řekne s úsměvem a možná dobře, že šel Dori pryč. Kdyby jen věděli, co tou poznámkou mohl Sena rozpoutat…? I Nijiro vypadá zaujatě a trochu se nad svou kávou nakloní dopředu. 

"Vážně? A budete nám o tom vyprávět? Před tím, než nás pošlete na všechny ty stáže rovnající se práci v kamenolomu? Možná si vezmeme příklad a půjdeme spíš za tou zábavou. Co, Totchi-kun? Box?" Prohodí a odsune se na židli, aby mohl vstát. 

"Děkujeme za svačinu." Řekne a ukloní se baronovi a trochu i Senovi.

"Určitě se uvidíme později. My si ještě jdeme užít poslední vteřiny našeho volného mládí." Řekne, ale Tomohisa je ještě zastaví, že by s Toshiyou na chvíli potřeboval mluvit, než ho Nijirovi vrátí. 

"Zatím se podívám po té vaší zahradě." Řekne Nijiro a vykročí sám ze salónku pryč, zatímco Tomohisa volá Toshiyu k sobě…

Yusuke, Toshiya

Toshiya se s téměř neznatelně pozvednutým obočím podívá na Nijira a přemýšlí, jak by jindy bylo pravděpodobné potkat někoho, kdo je na tom povahově dost podobně jako on sám. Ne, vlastně to na něm není skoro vidět a stejně to umí občas líp, než Toshiya sám. Tohle mu nikdy neřekne! 

"Věř mi, že v takové míře se nám to rozhodně hodit nebude." Nakonec mu asi bude muset neznačit, jak to dopadlo naposledy. Toshiya sám už viděl Doriho v akci. Sice mu to bylo svým způsobem jedno, co se stane s ostatními, ale ne co se bude dít s Dorim. Pořád to byl jeho bratr a hlavně ten nejmladší. Doma do něj sice rýpali, ale jak proti němu někdo řekl špatné slovo s Tomohisou byli v plné polní a bránili ho všemi dostupnými prostředky. Málem se uchechtne, když si Niji objedná taky kávu. Je mu jasné, že Sena tím něco sleduje, ale na to přijdou později. Nakloní se ke svému příteli, když opustí místnost.

"Taky jsi mohl počkat, až ji donese mě." Prohodí s chladným pobavením v hlase. 

"Vážně tu nechceš zůstat přes noc? Mohli bychom něco podobného vyzkoušet i při večeři. Třeba se proběhne ještě víc." Narovná se, protože ho téma nového stážisty celkem zajímá. Okázale přehlíží Yusukeho přísný odlesk v očích, když má Sena nosit další a další kávy. Nejradši by je přerazil všechny a Nijiro bude klukům očividně podobný, nebo ho prostě Totchi zlanařil. 

"Nebude tu bydlet." Utne podobné konspirace rovnou.

"Ale bude tu hodně často, aby na začátku pochytil co nejvíce." Přivře trochu oči na Tomohisu, protože je mu úplně jasné, na co naráží. 

"Proč se nepodíváš sám? Máš do jeho složky stejný přístup jako já. Můžeš začít jeho studijními výsledky a jistě rád zhodnotíš, jestli na to má nebo ne, jen z prvního dojmu." Mluví naprosto klidně. Sice mu na žádnou otázku neodpověděl, ale vlastně ani nechce. Nebude tady obhajovat své působení ve firmě. Sám je tak rozčarovaný, takže si zblednutí Seny nevšimne. Protáčí šálkem mezi svými prsty a přemýšlí, jak tohle téma nadobro opustit. Toshiya samozřejmě zabere na to podstatné, co by se mu mohlo hodit.

"A v kolik, že přijede?" Zeptá se svým typicky lhostejným výrazem.

"Já jen ať o něj nezakopnu." Samozřejmě to chce vědět pro úplně jiné a velmi konkrétní důvody. Když ho k tátovi budou strkat co nejvíc, Sena bude žárlit a nakonec ho Yusuke vyhodí sám. Krátce se podívá na Tomohisu a jen neznatelně přikývne. Yusuke se podívá na Senu, když zmíní Kaoru.

"Ano, myslím, že toho to vyloženě potěší." Není sám, kdo si to myslí a to ho těší. Vážně doufá, že s Kaoru si to pivo dají, jinak se mezi svými dětmi asi zblázní. Nadechne se, aby Nijirovi odpověděl, když padne slovíčko, které ho nutí se narovnat a se zájmem se na něj podívá. Jak šlo o box…Za pár dní začne budování jeho vlastní posilovny. Vlastně ji využívají úplně všichni a on sám i na box. Hodil by se mu parťák na spárování. Dori už ho dávno poslal k šípku, už ho ani nebaví, když se trefí do Yusukeho tváře.

"Někdo vám o tom možná povím." Vzpamatuje se nakonec a kývne Nijirovi hlavou, když se zvedne. Vážně předpokládal, že půjde Toshiya s ním, jenže to se neděje, on by mohl využít chvíli s ním o samotné a zkusit ho zlanařit na vybavení, které už má přivezené. Toshiya se zvedne a zamíří rovnou na Tomohisou. Jakmile jsou dost daleko, hned vytáhne telefon a vytočí číslo do otcovy kanceláře. Hovor je rychlý brzo mu na telefon přijde Daichiho složka. Otevře ji, ale nezajímá ho, co umí. Na první dobou rozhodně ne. Nalistuje stránku s fotkou a ukáže ji bratrovi.

"Hm, Máme tu nejlepší páku. Večer má Sena přijít ke mě, myslím že si tu složku vytisknu a nechám ji na viditelném místě. Holubička k pohledání to je." Sroluje trochu zpátky.

"Ale musím říct, že výsledky má…No vlastně asi lepší, než ty bráško." Uchechtne se a ukáže mu stránku plnou úspěchů. 

"Konkurence Tomo-kun." Dobrácky si rýpne. Yusuke se taky zvedne od stolu. 

"Arigato Sena-chan za svačinu a pohoštění. Skočím si jen něco vyřídit. Potkáme se kolem šesté u mě v kanceláři, naplánujeme další den." Dotkne se konečky prstů jeho předloktí, když kolem něj prochází a zamíří rovnou do zahrady za Nijirem.

"Proč sis vzpomněl zrovna na box?" Zeptá se ho, i když je k němu zády.
"Trénuješ? Jak dlouho a často?" Začne vyzvídat.

"Dori moc neboxuje, má jiné preference. Hodil by se mi někdo, kdo by…" Odmlčí se na chvíli a prohlédne si ho velmi pomalu svým černočerným dravčím pohledem.

"Mě udržel ve formě." Pravý koutek se mu pozvedne. 

"Mám připravené místo pro takovou malou posilovnu. Můžeme na to mrknout, ať se nenudíš, třeba." Nabídne mu a kývne hlavou k druhé straně domu, kde je křídlo stranou. 

"Možná tě pak přejde nutkání trápit mé zaměstnance společně s Toshiyou." Neodpustí si ještě menší popíchnutí.