Nijiro, Sena
"Omlouvám se." Honem se ukloní.
"Vůbec jsem netušil, že někdo přijede ani kdo to je. Ta svačina…" Rozhodí rukama a vlastně i tabletem, ale nechápe, jak mu to mohlo uniknout.
"Děkuji." Ukloní se ještě jednou, že to Yusuke udělal za něj.
"Sympatický…" Zopakuje po něm a na zlomek vteřiny to zní kysele, ale opanuje se světelnou rychlostí, upřímně se usměje a znovu přikývne.
"Hai. No… snad ho tím trochu nakazí." Tak tohle neměl říkat. V podstatě Yusukemu řekl, že Toshiya je přesný opak, ale kdyby řekl něco jiného, musel by říct, že dost pochybuje, že by někdo sympatický Toshiyu snesl, tudíž Nijiro bude jeho skrytá kopie. A tím by urazil oba.
+Někdy prostě neříkej vůbec nic a nech ho myslet si, co chce.+ Napomene se v duchu. Raději už k tomu nic nedodá, ani omluvu ne, aby na to moc neupozorňoval, kdyby si třeba Yusuke zrovna ničeho nevšiml.
"Um…" Málem mu zaskočí, když ho Yusuke pozve k nim ke stolu. Podle něj se to nehodí, když tu bude jíst rodina a jejich přítel, ale zároveň se tím trochu pomstí Toshiyovi a tak se nakonec usměje, přikývne a posadí se vedle Yusukeho. Může být s ním. Těsně vedle něj. A dýchat stejný vzduch. Už se zase zapomíná…
O chvilku později se dveře otevřou a vejdou Toshiya s Nijirem. Toshiya si neodpustí protivnou poznámku, ale Sena se snaží dýchat a nereagovat. Raději se dívá někam na své ruce. Když Toshiya prohodí, že si chce vzít dovolenou a sedět celé dny tady, málem mu zaskočí, i když ještě nic nepije. Honem k němu zvedne pronikavě modrý pohled, kterým se ho ptá, co to má znamenat, ale zároveň vypadá v podstatě neutrálně. Neuvědomí si, že ho Nijiro dobře pozoruje. Toshiya se na něj totiž zrovna dívá a je to trochu souboj nervů mezi nimi. Minimálně do chvíle, než Yusuke promluví a Sena stočí oči k němu. +Prý uvidíme se hodně často...+ Odfrkne si Sena v duchu. Nijiro se usměje svým typickým způsobem a mírně se Yusukemu ukloní.
"Budu mu do toho hodně mluvit. Nenechám ho moc zahálet." Prohodí, ale vzkaz patří Senovi. Budu tu často, společně s Toshiyou. Ani jednou se však na něj nepodívá jako by mu za to prostě nestál. Zatím netuší, že Yusuke něco větří, ještě ho nezná, ale brzy zjistí, jak jeho hlava funguje a pak už si dá pozor. Jejich procházku po minovém poli přeruší Dori a Nijiro k němu otočí tvář. Vypadá jako na fotce, ale tak nějak mileji. Usměje se na něj a mírně se ukloní na pozdrav. Všimne si, že Dori je se Senou zadobře a když přistane vedle něj, málem by se zaklonil směrem k Toshiyovi, ale ovládne se. +Ještě mi budeš dělat zachránce.+ Pomyslí si pobaveně na adresu přítele. Přikývne, že Nijiro opravdu je, ale pak střelí rychlým pohledem po Toshiyovi. Takže tady si o něm říkají, že je k sežrání?
"Kdo si začal?" Zeptá se ho, jako by s ním koketoval, ale pak se obrátí zpět k Dorimu.
"Díky. Asi…" Zasměje se trochu nervózně. Podá mu svou ruku.
"Těší mě. Líbat ji nemusíš." Řekne a Sena nepatřičně vyprskne smíchy do dlaně. Tohle nešlo ovládnout. +Je to nepřítel! Dori je kamarád!+ Napomene se. Nijiro má ale prostě trefné poznámky. Tomohisa zatím nedorazil. Neměl by ho jít hledat? Nebo mu po tom nic není? Neví…
Yusuke, Dori, Toshiya
"Není za co se omlouvat." Ujistí Yusuke Senu, aby bylo jasné, že se ani v nejmenším nezlobí. Nemohl po něm chtít, aby všechno ovládal během jediného dne. On se taky musel spoustu věcí naučit, aby mohl vést podniky a rozšiřovat rodinný majetek. Kluci to taky neměli jednoduché a někteří z nich na to nejspíš zapomněli. Yu však ne. Pokud někdo z jeho podřízených udělal hloupou chybu, nebo bylo vidět, že je mu to jedno, klidně ho bez pardonu vyhodil s tím nejhorším hodnocením. Tohle ale podle něj nebyl ten případ. "Taky jsem nevěděl, že přijede, ale když už je tady, musíme se postarat o příjemnou atmosféru." Vidí to rozhodně jednodušeji, než Sena a očividně mu to vrásky nedělá. Zvedne k němu zkoumavý pohled, když po něm Nijirovo ohodnocení zopakuje a na vteřinu měl pocit, že si to nemyslí. Nedá svým výrazem nic najevo, ale pokud s ním Sena nesouhlasí, měl by to vědět. Jde o jistou důvěru mezi nimi, kterou nutně potřebuje, aby všechno fungovalo. Zatím to nechá být, rozhodně na to ale nezapomene. Počká si na vhodnou příležitost, kdy se ho zeptá. Musí se však pousmát, když dojde na Toshiyu a změnu jeho chování. Podle něj je to vlastně dost nadlidský výkon, ale pokud by se mu povedlo, aby se jeho syn trochu víc uvolnil.
"Uvidíme, jaký na něj bude mít vliv." Zdá se, že ho ani v nejmenším nerozhodilo to, co si Sena o Toshiyovi myslí. Ostatně zná svého syna a ví, že se sice umí příkladně chovat, ale jen když chce. Už je však dost starý, aby ho neustále napomínal. Je čas, aby ho nechával dělat věci po svém, dokud nepřekročí jistou hranici.
Toshiya se v duchu náramně bavil, nad Nijirovým mlčením, které jim vydrželo poměrně dlouho. Možná by si mohl dát ještě nějaké podobné poznámky a vyprovokovat ho k nějaké reakci. Nebál se toho, i kdyby měl dostat do zubů. Spíš by ho to pobavilo. Senův výraz je vlastně...Baví se tím, jak se na něj dívá a jak reaguje na volno, které si naordinoval. Otec se tváří stejně vykolejeně. Je potřeba je občas vyvést z míry. Je mu ale podle výrazu jasné, že Sena nic neprozradil ani si nestěžoval. Věří totiž, že by si s ním otec minimálně promluvil. Yusuke se pousměje nad Nijirovou poznámkou.
"Tak to nejspíš budeme muset zařídit pohodlný pokoj pro hosty mnohem dřív." Dívá se Nijirovi do očí a je jasné, že to myslí vážně. Nevidí v jeho přítomnosti žádný problém.
"A možná taky trvalé místo pro koně." Napadne ho vzápětí. Pokud se Nijiro hodlá stavovat častěji, jistě tu není na koni naposledy. Přece ho nebudou pořád nechávat v tom kamrlíku, kde je teď. To zvíře si zaslouží pohodlí. Obrátí svůj pohled k Senovi.
"Můžeš prosím promluvit s Kaoru, jestli neví o lepším místě, kde by to šlo?" Dá mu úkol, i když to zní spíš jako prosba.
"Aby tam bylo snadné zavést vodu a taky elektriku." Dori se postará o úplně jinou atmosféru u stolu. Yusuke to celé pozoruje a je to zvláštní, protože má trochu problém přecházet Doriho chování zrovna u Toshiyova přítele. Už už se nadechuje, aby něco řekl a možná ho trochu zkrotil, ale Nijiro je rychlejší. Toshiya už se typicky mračí a trochu rozhodí rukama, když přijde otázka na něj.
"Nikdo, já mu o tobě nic neříkal, ani jsem se tebou nechlubil." Prohodí něco, co rozhodně nezní dobře, i když to nebylo myšleno tak, jak to vyznělo. Dori se upřímně zasměje.
"Já jsem si začal. U něj podobné chování rozhodně nečekej. Jeho techniky balení vidět nechceš." Klidně okomentuje bratra a ten už protáčí očima.
"Za to o těch tvých víme na kilometr daleko." Tuhle svačinu mu byl čert dlužný. Dori se tiše zasměje a nakonec pustí Nijirovu ruku.
"Neboj, nebudu, na to jsou jiné části těla mnohem lepší. Nemám pravdu?" Podívá se na Senu, jak kdyby mu to měl posvětit. Yusukeho obočí by už nemohl být výš.
"Jsem opravdu rád, že si tak rozumíte, ale začínám mít pocit, že by to chtělo místo svačinky lahev něco silnějšího. Možná spíš ledová sprcha." Podívá se na Doriho a ten vypadá na vteřinu skoro dotčeně.
"Snažím se být přátelský." Najednou je nevinnost sama.
"Ano my víme a myslím, že Nijiro už o tom taky slyšel." Drží ho Yusuke trochu zpátky. Dori se nakloní k Nijirovi a u toho propaluje pohledem otce.
"Poslední dobou začíná být maličko upjatý. Je to k nevydržení. Když jsi zvládl Toshiyu, nechceš to zkusit i tam?" Šeptá mu v podstatě do ouška a pak se něco dotkne jeho ramene. Je to Toshiyova ruka, která ho odsune a donutí ho se narovnat.
"Máš pocit, že má málo adrenalinu?" Zeptá se svého bratra ohledně Yusukeho.
"Já myslím, že mu bude bohatě stačit Sena." Prohodí už nahlas a upře ledový pohled na jmenovaného.
"Ostatně mě by to taky stačilo." V očích mu zaplane a je vážně zvědavý, jak se na to bude tvářit. Yusuke se trochu narovná nad tou poznámku a přemýšlí, co si říkali předtím, aby na to mohl adekvátně zareagovat.
"Měl bych lepší návrh, co tak se zkusit aspoň na pár minut tvářit, že jsme úplně běžná rodina, bez výstřelků?" Pozvedne pravé obočí a jeho výraz napovídá, že jsem chvíli a pohár jeho trpělivosti přeteče. Nijiro ani Sena neví, jak to vypadá, když je opravdu naštvaný, za to Totchi a Dori se trochu zarazí a očividně přemýšlí, jestli jim to za to stojí. Dori se zase nakloní k Nijirovi. +Hezky voní.+ Koutky mu cuknou nahoru.
"By ses divil, jak vypadá, když ho něco vytočí. Pak má strach i Totchi. Už jsem slyšel názor, že je u toho vážně sexy od mých přátel, kluků i holek, nekecám, ale pro nás…No, po jeho tréninku od něj ránu dostat nechceš." Ještě se nenarovnává, ale to už je u nich i Toshiya.
"Já z něj nemám strach." Brání svou hrdost.
"Jen mě to nebaví." Snaží se najít nějaký rozumný důvod.
Nijiro, Sena, Tomohisa
Aby se tu Nijiro cítil příjemně… jistě, Sena se pokusí. Když však dojde na ten vliv na Toshiyu, vůbec si není jistý, že bude dobrý, ale prostě sklopí oči a už nic neříká. U svačiny to bohužel vypadá, že nejen, že bude mít na krku protivného Toshiyu kvůli jeho dovolené, ale ještě k tomu i Nijira, protože tady asi hodlá bydlet s nimi nebo co. Pochopil už, že ti dva spolu pracují na nějakých věcech do školy nebo do práce, takže budou pořád spolupracovat, ale možná to bylo dobře. Budou někde zalezlí s hlavami v počítačích a jemu dají pokoj. +Nebo by mohli často jezdit i k Nijirovi, no ne? Proč by měli být tady, v tomhle starém domě, který se Toshiyovi stejně nelíbí?+ Pomyslí si Sena v duchu a doufá, že to tak bude. Nijiro se mezitím trochu zaskočeně podívá Yusukemu přímo do očí, když mu řekne, že by mu tady měl zařídit bydlení a nejen jemu, ale i jeho koni. "To je v pořádku, můžu se sem dostat i jinak, než na koni." Mávne rukou. To, že se tady dneska objevil zrovna v sedle, byla prostě náhoda, ale jindy může prostě skočit do auta. Na vyjížďky bude mít určitě času dost. Yusuke si nedá říct a hned úkoluje Senu vedle sebe a tak se Nijiro nebrání. Ne, že by to snad byl nějaký úkol, který by Sena nemohl zvládnout, ale čím víc práce bude mít, tím bude asi Toshiya šťastnější a tak mu nějakou taky přidělá.
"Tak dobře." Opře se pohodlně do opěradla židle a usměje se.
"Hai, samozřejmě." Přikývne Sena a pro jistotou si to hned zapíše, i když tohle by mohl jenom těžko zapomenout. Pak už Dori strhne pozornost směrem k sobě a Nijirovi a jakmile Toshiya ubezpečí Nijira, že o něm nikomu nic nepovídal, Nijiro skoro protáhne obličej.
"Ne, že bych čekal něco jiného, ale přesto ví, kdo jsem a jak vypadám. Stojí ti za ramenem, když jsi na web kameře a já ho nevidím?" Nenechá to jenom tak, i když by se mohl hrabat spíš v tom, že pro Toshiyu neznamená dost, aby se jím chlubil. Tak to se mu určitě nelíbí! Musí se ale uchechtnout, když mu Dori řekne, že Toshiyovy techniky balení vidět nechce. Sena už má na jazyku, že to doopravdy ne, ale ovládne se a jenom udělá jakousi grimasu, když si prohlíží manikúru na svých rukou. Tomu se snad ani technika balení nedá říkat… Vůbec ale nečeká, že Dori přenese pozornost směrem k němu a ještě s takovou otázkou. Podívá se na něj skoro vyděšeně a okamžitě ho polije červeň. Chvíli na něj zírá, než přeskočí očima mezi jím, Nijirem a Toshiyou, pak se mimoděk podívá vedle sebe na barona a raději vstane, aby přešel k servisu, i když není sluha.
"Nechtěli jste čaj?" Zeptá se jich a prostě jim začne nalévat, i kdyby snad chtěli kávu nebo něco jiného. Teď se podává čaj! O páté. Zvyk z Anglie! Zdá se, že styl konverzace se nelíbí ani panu baronovi, protože se rozhodne zakročit a syny trochu zpražit. Sena se tomu docela diví, protože podle něj se ještě nic neděje a bude jenom hůř, ale jistá satisfakce se mu odrazí v očích. Dobře ji však maskuje při obsluze ostatních. Nijiro se zakloní na židli a dobře si ho prohlédne, když je tak blízko. Krásný kluk. Spíš skoro děvče. Hezky voní. Jako děvče. V duchu odpočítává vteřiny, kdy Dori plácne Senu po zadku, ale vypadá to, že kluci se otce spíš obávají. Přesto se k němu Dori nakloní, aby pronesl tu troufalost a Nijiro se mimoděk podívá na barona, jako by to hodnotil. Tak svůj pohled nemyslel, jenom si poprvé všimne, že to není jen táta jeho kámoše, ale vlastně hezký chlap.
"Predátoři koušou. Snažím se, aby mi zůstaly obě ruce a další části. Když rozptýlím pozornost mezi dva, nepřežiju." Prohodí konverzačním tónem.
"Já jsem adrenalin?" Nechápavě na sebe ukáže, když se do toho vloží Toshiya a snad i žárlivě odstrkuje bratra pryč. Nicméně nejen on, protože Sena tu nálepku dostane taky. Už zase sedí a znovu valí modrý pohled na Toshiyu. Vážně mu tak připadá? A nemělo by to být dobře? Určitě ano, protože už si všiml, co se baronovi líbí. Pousměje se a namotá si pramen vlasů na prst. Nijiro si pomyslí něco o tom, že tenhle útok se Toshiyovi moc nevyvedl. Sena vypadá spokojeně. Nějak přeslechl, co přesně mu Toshiya řekl a má hlavu v oblacích. A to něco znamená. Podívá se na Toshiyu, jestli mu to taky došlo. Dori už mu zase něco šeptá do ucha a tak se na něj podívá. Je to znovu o Yusukem a o tom, že je přísný a lidem se to líbí. Měl dravčí rysy, musel vypadat nebezpečně, když se zlobil, ale Nijira podobné věci z míry nevyváděly. Ne, dokud se ranám sám nevyhýbal. Pak občas i vyndal ruce z kapes. Nadneseně řečeno. Nadechne se, aby se Doriho zeptal, jestli je otec snad bije, ale pak promluví Toshiya a Nijiro se na něj skoro fascinovaně podívá. Cože??? On se ho vážně bojí? Stejný pohled putuje k Yusukemu, zatímco Sena zírá, ale pro změnu na Toshiyu. Ha ha, tak to ať vezme zpátečku, protože Sena se baronovi líbí!
"My ale nejsme normální rodina bez výstřelků, nikdy jsme nebyli, ostatně začal jsi první, když jsi vybíral náš personál." Pronese Tomohisa, který se konečně objeví ve dveřích, příjemným, konverzačním tónem, který značí nadhled, dobrou náladu a taky přesný úder na smeč, protože co to po nich otec chce, když přijal zrovna Senu?
"Dobré odpoledne." Pozdraví a zamíří k Nijirovi, aby mu podal ruku.
"My už se trochu známe." Prohodí, než se dojde posadit na své místo po po otcově pravici.
Yusuke, Dori, Toshiya
Toshiya si ještě chvíli měří Senu pohledem, který jasně naznačuje, že čeká, když přijde nějaká podpásovka a že otci všechno řekne. Ne, že by u něj mohl klesnout ještě níž, ale možná by tím ostatním spíš dokázal, že na to vážně nemá. Ostatně byl tu sotva den a už by si stěžoval. Otec by to možná přehlédl, ale ostatní rozhodně ne. Dori by možná taky konečně stál při nich, protože sice měl hezkou a milou tvářičku, ale z nich byl ten neagresivnější on, to tady všichni ví. Toshiyovi přišlo většinou pod jeho úroveň, aby někomu třeba vrazil. Podle něj si většina tvorů na planetě takovou pozornost zrovna od něj nezaslouží. Dori byl jiný, hodně jiný. Otci to přidělávalo starosti a s Dorim to řešil, ale většinou v soukromí a mimo jejich uši. Dori sám si to nepřál, ale Toshiyovi bylo jasné, že návštěvy u psychologa nemají valnou cenu. Dori nebyl hlupák, právě naopak, dost věcí dokázal i před doktory maskovat. Yusuke si prohlédne Nijira, když se brání, aby tady kvůli němu cokoliv zařizovali a jen zavrtí hlavou. "To je v pořádku, když bude potřeba, budeš tu mít všechno připravené." Nevidí v tom žádný problém. Ostatně má na renovaci spoustu peněz stranou a tohle jeho konto ani nepozná. Do garáží a vybavení s tím spojeným vrazí mnohem, mnohem víc. Pak stočí na Senu a pousměje se, když si úkol zapíše a je mu jasné, že ho splní. Prostě a jednoduše mu věří. Nijiro se pustí do Toshiyi a tohle ho taky donutí se usmát. S ním to nebude jednoduché, ale je taky dobře, že řekne, co si myslí. On to Totchi někdy vážně potřeboval a konečně to nebude jenom na něm nebo na jeho bratrech. Je pravdou, že už dlouho neviděl, aby si to někdo dovolil. Totchi pomalu stočí pohled na Nijira a téměř neznatelně pozvedne obočí, jako by se ho ptal, jestli to myslí vážně.
"Je vidět, že ho pořádně neznáš. Dozví se úplně cokoliv a nemusí mi zrovna stát za zadkem." Okomentuje to rovnou a je vidět, že mu není po chuti, když se do něj pouští ještě on. To si teda vybral společnost. Dori se zatím královsky baví.
"Soukromé očko k tvým službám." Ukloní se Nijirovi a jen stěží ovládá koutky, aby se nesmál. Sám sáhne jako první po nabízeném čaji a kouzelně se usměje na Senu.
"Arigato. Jde ti to." Pochválí ho rovnou, i když by to měl dělat někdo jiný. Zhostil se toho sám a to je podle něj bod k plusu. Když se na Yusukeho upře pohled Nijira, vrátí mu ho bez větších obtíží a má pocit, jakoby ho hodnotil. Napadne ho, že by vážně rád věděl, jak dopadl. Měl by si dávat pozor na podobné myšlenky, pořád to byl kamarád jeho syna a s těmi si nikdy nic nezačínal. Nežil jako mnich, to rozhodně ne a měl radši mladší ročníky, než byl on sám a zároveň měl jisté hranice. Věnuje svůj pohled čaji a kývnutím hlavou poděkuje Senovi. Dori se uculí na Nijira a přikývne.
"Rozhodně jsi. Každý kdo se kamarádí s Toshiyou takový musí nutně být. Minimálně ho máš rád." Toshiya se vzápětí podívá na Senu, přeskočí z něj na svého otce a zase zpátky. Málem si nahlas povzdechne. To by jim ještě scházelo. Musí být prostě rychlejší. Opře si loket o desku stolu a promne si tvář.
"Musím být rychlejší." Prohodí tiše spíš pro sebe a tím před nitrem pořádně odhalí svůj plán a vlastně i to, že mu některé věci rozhodně nevadí. Navíc se tu bude nejspíš přetahovat se svým otcem a to je snad ještě horší. Pak ho ale něco napadne a má to co dělat s tím, co před chvíli naznačil Dori. Podívá se na Nijira a pak i na otce a jeho příteli musí být jasné, co ho napadlo, ale taky zatím neví, jak to má nastavené a jestli by to vůbec mohlo být reálné, musí to s ním probrat. Doriho pozorovací talent se ale projeví a už je zase Nijirovi blízko, což neunikne pozornosti Yusukeho, který zatím koukal na Senu a jeho natáčení vlasů na prst. Tak nějak se mu do něj špatně odtrhávalo, ale teď prostě musí. Měl takový ten pocit, že ho zase někdo pozoruje a mluví o něm. Dori se pořád stejně usmívá.
"Dávej si pozor, hodlá mu tě strčit do postele, jen aby se Seny zbavil. Neříkám, že by sis to neužil, ale nedej se jen tak. Kdyby ses bál tu spát, můžeš přijít klidně za mnou. Ne, že bych si nesáhl, ale mám teď cíl trochu někde jinde." Prozradí mu na sebe jistou pikantnost a vážně by asi Nijira nechal spát. Kaoru ho hodně zaujal a jeho hlava se teď soustředí jen na něj. Stávalo se to málo, ale občas ano. Flirtování povoleno, postel už ne. Kluci i Yusuke zvednou hlavu, když se k nim přidá Tomohisa a Toshiya se nebezpečně usměje. To byla trefa do černého. Dorimu jde obočí nahoru, protože jemu tahle výstřednost rozhodně nevadí. Yusuke chvíli mlčí, ale je jasné, že mu to není po chuti. Nadechne se, aby něco řekl, ale Dori je rychlejší.
"Myslím, že by mělo být první na nás, abychom nezpochybňovali jeho výběr. Ostatně, kdy táta vybral někoho, kdo by na své místo nestačil. Pokud si pamatuju, za poslední roky to nebyl nikdo." Brání ho bez mrknutí.
"Za to tahle atmosféra, kterou tady vytváříte od samého začátku…" Pokrčí nenuceně rameny.
"Navíc řešíme rodinné věci, před návštěvou, co to vypovídá o naší rodině? Ať už je ten výstřelek Sena, zatím ani jeden z vás nechová mnohem líp. Ode mě aspoň všichni čekají." Zasměje se krátce, než dopije svůj šálek a vstane.
"Arigato za čaj, ale už musím jít. Měj se Niji-chan, ještě se uvidíme." Zamává mu konečky prstů a ještě mrkne na Senu a naznačí mu rty hodně štěstí. Yusuke ještě chvíli hledí na záda Doriho, než mu zmizí z dohledu.
"Můžeme si promluvit později." Ukončí debatu na toto téma, protože v jistém ohledu s ním souhlasí, některé věci by neměli řešit před ostatními.
"Byl asi vteřinu od toho, aby nás všechny vyhodil." Vtipkuje tichým hlasem Totchi, aby ho slyšel jen vedle sedící Niji.
"Jak tady vůbec vypadá škola? Nějaké stáže?" Zeptá se Yusuke, jak kdyby se před tím nic nestalo. Úsměv se objeví taky, ale v očích je jasné patrné, že ještě chvíli a nejspíš by něco rozbil. Jeho sebeovládání je na dobré úrovni, ale vždycky byl výbušnější povahy. Kdyby tu nebyla návštěva, řekne jim klidně, co si o tom všem myslí. Vlastně je mu trochu líto, že jeho výběr zpochybňují. Asi za ty roky nedokázal, že jeho intuice má nějakou váhu.
Žádné komentáře:
Okomentovat