Hide x Uruha - Zaslouží si to za ty roky. - část 1.

(Dům Hyda a Gackta)

Hide

Tu noc, kdy stál Uruha na zábradlí a Enishi ho držel ve své moci, se Uruha vyčerpal natolik, že jejich cesta proběhla v klidu a v tichosti. Hide měl Gacktovo požehnání, ale kdo ví, co bude prožívat Hyde a jestli mu tohle kdy odpustí, pokud to nedopadne dobře. Uruha by ale zemřel tak jako tak. Kromě toho Hideho lidé vinili z mnohem horších věcí… Sedí vedle něj v kočáře celou cestu a vypadá hodně zadumaně. Uruha mu pospává na rameni a nejspíš si ani neuvědomuje, co se s ním děje. Je z něj cítit, že mu věří, ale Enishi je pořád někde tady. Ani jeden nejsou připravení. On se vyčerpal před chvílí, když démona naposledy zahnal a Uruha… ten už za celou tu dobu ani neměl kdy odpočívat. Po pravdě je tohle možná jeho konec. Pokud ano, kami mají jistě zařízený přestup jeho duše někam jinam, takže ho nutně musí napadat, co se děje s Hitomi a jak se má. Ten jejich románek nejspíš nebyla náhoda… Je o tom přesvědčený čím dál tím víc. To, že ho zničí zrovna Enishi, je taky osud. Byl to on, kdo kdysi zničil Takeru, tak přišel dokončit svou práci a pak možná zmizí nadobro. Je dobře, že Uruha nemůže vidět jeho černé myšlenky. Do venkovského domu dorazí až ráno, ale jakmile mu kočí a sluha pomůžou dostat Uruhu dovnitř, všechny vyhodí pryč. Ne jenom ven na zahradu, ale doslova pryč, co nejdál odtud, celé kilometry daleko, tak daleko, jak jenom budou schopni utíkat. Měl s sebou pokyny od Gackta, ospravedlnění použít dům a nařízení, aby ho všichni poslechli na slovo, ale stejně váhali, než si vzali nejnutnější věci a doopravdy odešli. Hned na to Hide začal s přípravami. Uložil Uruhu do přízemí do míst, kde byla jediná kamenná stěna domu, u pramene v kuchyni. Všechno ostatní jim možná bude padat na hlavu, takže je nutné zbavit se nábytku v patře a zajistit to místo tak, aby létal jenom strop a papírové stěny a ne komody a stolky. Všechno to hází ven z okna sám, jako by se potřeboval ještě trochu vyčerpat. Kdyby to ti sloužící viděli, asi by se jich nikdy nezbavil. Pak vyrazí ven a nanosí dovnitř co nejvíc vody a jídla a všeho léčivého, co v okolí najde. Zbytek dopoledne mu zabere kreslení složitých obrazců, malování znaků a opakování manter, aby to místo kolem nich připravil co nejvíc. Enishi pořád nikde, ale musí moc dobře vědět, co se chystá, takže je možné, že po té Hideho odvetě taky není nejsilnější. +Nebo něco plánuješ.+ Pomyslí si Hide. Pak se vrátí k Uruhovi, který je už vzhůru a hledí přímo na něj. 

"Pamatuj na svoje slova, že do nemocnice dojdeš sám. Říkal jsi, že tě nikam nemám nosit, takže spoléhám na to, že to platí. Nic o ležení v tom nebylo." Připomene mu. Smrt se prostě nepřipouští. Přidřepne si před něj a dotkne se palcem a ukazováčkem jeho brady, kterou chvíli podrží.

"Vyženeme ho." Řekne mu prostě. Žádné to zvládneš, žádné dokážeme to… žádné nesmyslné sliby, které není schopný dodržet. Na Uruhovi je vidět, že už toho má taky dost, že je se smrtí snad i smířený. Nejspíš je všechno lepší, než se roky nechávat vysávat démonem a kromě toho by byl tím, kdo by zapříčinil pád dynastie. On, Gackt, Hyde… 

"Máš to hezky vymyšlené Enishi, ale vždycky jsem si myslel, že ti jde nakonec o mě. Známe se dobře… znám tvůj život, tvou chuť se mstít, ale když to tehdy skončilo, nestačila ti jeho smrt?" Mluví k němu úmyslně, aby už přišel. 

"Potřebuješ zničit i mě… dobře… proč císaře?" Nedává to smysl. Enishi nebyl typ, co by chtěl být císařem sám. Tohle bylo o Takeru, o nikom jiném. Ucítí, jak se okolo nich kumuluje temná energie, jak se o mnoho hůř dýchá. Podívá se na Uruhu, který s tím bude mít dost problém. Jeho vlastní oči začínají chytat žluté až zlatavé zabarvení a jeho tělo se tím okamžitě brání. 

"Vyjdi ven. Opusť tohle tělo a najdi si jiné. Požádám tě o to jenom jednou. Pak tě vyhodím a nejspíš nebudeš dlouho schopný přijít zase mezi lidi. Tak si mojí nabídku rozmysli." Hodně démonů na tohle slyšelo, ale on bude paličatý a taky přesvědčený o své síle.

Uruha

Uru už nebyl pomalu schopný říct, co je vlastně za den. Po tom výletu na balkónu víceméně jen spal, a když už procitl, proháněly ho obavy, že se to jednou zase vrátí. Je to příšerný pocit nevládnout sám sobě, ale mnohem víc ho trápilo to, co viděl v očích svých rodičů. Nechtěl jim přidělávat starost, udělali toho pro něj tolik, že si to vážně nezasloužili. V noci, kdy odjížděli, se mohl rozloučit aspoň s Gacktem. Nejradši by ho objal a nepustil a to samé udělal s Hydem. Jenže s tím ani neměl možnost říct mu sbohem. Nejradši by jim oběma řekl, jak moc je má rád a jak moc jim děkuje za každou maličkost, kterou pro něj udělali, ale…Gacktovi se tak dlouho díval do očí, že to snad pochopil a nakonec ho dlouze objal, než vyrazili na cestu. Jen stěží potlačoval slzy, a i když je Hide už viděl, nechtěl, aby se to opakovalo. Je už muž, měl by to zvládnout, aniž by kdokoliv viděl jeho slabost. Jenže má strach, opravdu se bojí, že to bylo naposledy, kdy je viděl. Sice Hidemu řekl, že ho má zabít, pokud by se to nepovedlo, ale vážně umírat nechce. Jeho život pořád něco ovládalo, teď už to ví a vlastně by si přál zažít jaké to je, když by ho to uvnitř nechalo být. Nebude to jednoduché, stačí mu jen Hideho zadumaný výraz, aby dokázal odhadnout, jak moc zlé to je. A vypadá, že opravdu hodně. Opírá se o Hideho a klopí hlavu kamsi dolů, maskujíc to za pospávání. Oba jsou nejspíš natolik pohroužení do své vlastní hlavy, že by si stejně jeden druhého nevšiml. Není mu o moc lépe, když dorazí do domu, kde nějaký čas strávil. Když ho Hide nechá samotného dole, začnou mu před očima běhat útržky vzpomínek. Byl tu ještě jako kluk a vážně to tu měl rád. Viděl Hyda, jak ho uspává i to, jak si hráli venku na opečovávané zahradě. Naučili ho oba tolik věcí a…Schoulí se do klubíčka a kdy ví, že se Hide chvíli nevrátí, pár slz opravdu pustí. Dělá, že spí, když se Hide několikrát mihne kolem. Nejde o to, že by s ním nechtěl mluvit, ale ještě pořád potřebuje nějakou dobu pro sebe. Trochu sebou trhne, když se tu objeví Hide a promluví na něj. Koutky mu to na vteřinu vyžene nahoru, než se zase zatváří nafouknutě. 

"Samozřejmě, že si tam dojdu sám. Stačilo mi, jak jsi mě minule hodil na postel." Nenechá to jen tak, ale nakonec se pousměje.

"Přece bys mě nenechal někde jen tak ležet." Dodá ještě s jistou provokací v hlase a věnuje mu svůj nejsvůdnější úsměv. Je to hra, vždycky ho bavila, ale teď na to zase nemá tolik energie. Přesto to zkusil. Když se Hide dotkne, trochu se zarazí, a s mírně pootevřenými rty se mu podívá do očí. Jeho prsty hřejí a Uruhova duše se zase trochu upokojí. Jak kdyby ho potřeboval u sebe a mohl se před vším schovat v jeho náruči. Zvedne dlaň a dotkne se bříšky prstů té jeho, zlehka ji pohladí, než ho sevře štíhlými prsty kolem zápěstí.

"Já vím, že ano. Viděl jsem, co dokážeš. Zařídíš, aby neublížil nikomu jinému." Je znát, že se trochu srovnal se svým vlastním osudem. Nevzdá to, ale počítá opravdu se vším. Cítí možné důsledky, nejde jen o jeho život, vlastně je to ve výsledku jen zlomek toho všeho. Nejradši by se posunul blíž k němu, ale už uvnitř sebe cítí nepříjemný pocit a ví, že je tady. Slyší Hideho slov, ale není schopný na ně odpovědět, něco mu brání. +Proč ho nepošleš pryč Uru-chan? Starám se o tebe celou dobu a on nám to celé zkazí. Jen tě hlídám a chráním, dělám to celou dobu.+ Ozve se tichý hlas v jeho hlavě a ani za nic nechce pryč. Pak se Uruhovo tělo prohne, jak jím projede vlna bolesti. Už teď je to nesnesitelné. 

"Chci…" Vypadne z něj trochu přiškrceně.

"Chci se tě zbavit." Ještě pořád má dost vlastního vědomí, aby mohl nezvanému hostu odporovat. Ať se ale brání sebevíc, plné vědomí si neudrží. Silně sevře Hideho nadloktí a zvláštně se pousměje. „

"Nestačila. Zničím úplně všechny. Krev není voda, dědí se po generace a tady ta prostě musí skončit." Není to Uruhův hlas. Enishiho slova jen občas přeruší Uruhovo bolestné sténání.

"Proč bych to měl dělat? To ty si to rozmysli čaroději. Oba víme, že ho to zabije a já se stejně vrátím. Můžu si vybrat, koho chci. Třeba tvé dítě." Zasměje se hlubokým hlasem, až z toho mrazí. 

"Nevidím důvod, proč bych s tebou měl smlouvat. Jsem zvědavý, jak dlouho vydržíš sledovat, jak ho mučím. Není zas tak slabý, vydrží hodně. Klidně mu v tom pomůžu." Následuje další trochu šílený smích a Uruhovo tělo se znovu prohne a ozve se další, tentokrát hlasitější bolestné sténání.

"Můžu ho mučit týdny, klidně i měsíce a nenechám ho umřít. Je se mnou spojený příliš dlouho, aby to bylo tak snadné." Prohodí a nechá Uruhu, aby přišel trochu víc k sobě, přesto ho však ovládá. Nechá ho, aby sevře Hideho zápěstí a upřel na něj prosebné kočičí oči, ze kterých už se ženou slzy.

"Já tohle nevydržím. Nemůžu, hrozně to bolí." Manipuluje s ním, aby žadonil o svůj život. Už před ním klečí a nepřestává ho svírat.

"Nechci umírat, vážně moc nechci a…" Uruhovo tělo se zase trochu zkroutí.

"Tak moc to bolí." Zaúpí a vzápětí vykřikne, bolest na chvíli povolí. 

"Můžu mu polámat všechny kosti a nechat ho žít." Najednou je zase hlas hlubší. 

"Už se třeba nikdy nepostaví, bude jen ležet a přežívat. Co ty na to, je to dobrá cena za můj odchod z jeho těla? Rozmysli si, než mě budeš vyhánět." Dá nabídku tentokrát on.

Hide

Hide se zasměje Uruhově odpovědi. 

"Tobě se líbí, když s tebou někdo hází o postel." Řekne, ale vlastně ani neví, jestli ho kdy Enishi nechal něco podobného dělat a pokud ano, který z nich to vlastně byl. Uruha neměl v paláci nejlepší pověst, ale nikdo si nestěžoval na násilníka. Nejraději by Enishimu poslal myšlenku, že podivně vyměkl, ale jenom by ho tím popudil a kromě toho… Enishi sám nikdy nebyl postelový násilník. Hodně se tomu vyhýbal vinou vlastních traumat. Alespoň něčeho byl Uruha ušetřen. Žít s vědomým, že třeba znásilňoval ženy, to už by mohlo být vážně až moc. Nakloní hlavu trochu k rameni, když mu Uru řekne, že by ho stejně jen tak ležet nenechal a ještě na něj zkusí ten pohled. Jindy by uvažoval o tom, co tím sleduje zrovna u něj a jestli se nepřehlédl, ale teď ho potřebuje jenom povzbuzovat. 

"Máš štěstí, že se neumím červenat." Řekne tiše. +Zařídíš, aby neublížil nikomu jinému...+ Ne Uruhovi… má starost jen o druhé. Ví, že možná umře. Hide přikývne a pak už je Enishi tady. Hide neví, co povídá Uruhovi v jeho hlavě, ale když se Uruhovo tělo okamžitě bolestivě zkroutí, nic pěkného to asi není. Kdyby se chtěl domluvit, neprovede mu hned tohle. 

"Vždycky jsi se cítil jako oběť a vinil všechny kolem sebe a co děláš teď…" Odfrkne si pohoršeně. Uruha ze sebe dostane ještě nějaká slova, bojuje s démonem a odporuje mu a to je dobře. Ten další úsměv už mu nepatří. Hide se dívá do tváře toho v něm a nechává si mačkat předloktí. Vlastně se nikdy přímo nedozvěděl, odkud Takeru pocházel, ale teď už to bylo docela jasné. Kdysi se z císařské rodiny ztratilo dítě. Kdysi se jeden sirotek stal velmi nebezpečným válečníkem. Musela uběhnout staletí, aby to dávalo smysl. Takeru ležel Enishimu tak moc v žaludku, že chtěl vybít celou jeho rodovou linii, takže v bezpečí nebyl nikdo. Aki, Aqui ani Meisa. Jejich odjezd byl prakticky zbytečný. Povzdechne si a zamnul by si tvář, ale nemá volné ruce. 

"Můžeš, ale budeš začínat od začátku a slabý… najdu tě a zničím dřív, než získáš sílu." Odpoví mu klidně, ale ta další informace s ním zacvičí. Měl takové tušení, ale jistý si nebyl. Jenže Enishi neměl důvod mu lhát, naopak… +Takže je to můj konec. Moje schopnosti získá moje dítě.+ Pomyslí si. I přes ty věky je to smutná myšlenka, že by měl odejít. Neví o tom, že má teď Hitomi nové schopnosti, ale ve skutečnosti nejsou její. Jsou toho dítěte uvnitř. Jakmile porodí, všechno zase zmizí. +Jestli mám zemřít, musím Uruhu zachránit.+ Přece neodejde tak, že prohraje svou poslední bitvu. 

"Vlastně jsi mi to neměl říkat, nebyl jsem si jistý. Ale dokonce i někdo jako já, kdo se ještě v duchu ani nezačal radovat z toho, že nějaké dítě má, protože všichni víme, jaký život ho čeká… jeden jsem prožil, že… tě nenechá to dítě jen tak posednout. Každý rodič za to svoje bojuje jako by byl sám posedlý. Pokud mu na něčem vůbec záleží. To bys měl vědět. Takže jsi mi dodal spíš sílu a odhodlání." Enishi se s ním snaží manipulovat, když ho nutí dívat se na Uruhovo utrpení a posléze i nechá Uruhu, aby u něj začal škemrat o ukončení toho trápení. 

"Neutratím tě jako prašivou kočku." Řekne. Sám je docela odolný vůči neštěstí druhých. Ještě ani nezačali. Kromě toho si není jistý, jestli je to vůbec Uruhovo přání. Enishi ho může nutit říkat cokoliv. 

"Všechno je dobrá cena, protože odejdeš slabý a já tě dorazím." Řekne něco, co možná Uruha nechtěl nikdy slyšet, ale dokud Hide nezkolabuje, nenechá Enishiho být. Tuhle válku vyhraje. Bohužel i s tím chudákem před sebou. Setřese ze sebe Uruhovy ruce, postaví se a jeho oči prudce zezlátnou. V duchu začne povolávat kami v nejsložitějším rituálu, který kdy podstoupil. V rituálu, ve kterém jim nabídne svou duši. Vezmou si jeho schopnosti, všechno co dovede a Hide začne stárnout a jednoho dne docela obyčejně umře. Enishi zmizí, Uruha přežije a jeho dítě… to prostě vezme za něj. Ani neví, jestli to tomu chudáčkovi přeje. Ale jedno ví jistě… Enishi by si nikdy netipl, že se Hide takto obětuje. Protože je to něco, co by sám nikdy neudělal.

Uruha

Uru by si vážně rád užíval podobné narážky a klidně bych v nich pokračoval. Vždycky ho to bavilo a ten uvnitř mu v ničem podobném nikdy nebránil. Skoro to vypadalo, že je mu po celou dobu jedno, s kým spí. Nejspíš se jen nechtěl prozradit. Jenže situace je jiná a Uru sice vnímá, co se kolem něj děje a postupně mu dochází, že Hide očividně nežije sám. Někoho má a teď je v ohrožení i jeho dítě. Nejradši by na něj zařval, aby odtud zmizel a nechal to být, aby se mu nic nestalo, ani jeho rodině, ale nejde to. Prostě nechce, aby se mu cokoliv stalo už jen proto, jak se k němu celou dobu chová. Neutíká jako všichni ostatní a ještě se mu snaží pomoct. Jenže Enishi ho nenechá mluvit, aby mu to mohl říct a poslat ho pryč. Pak už to ani nejde, protože mu působí takovou bolest, že mu vymazává všechny myšlenky z hlavy. Ne, neposil by ho o záchranu, řekl by úplně něco jiného a to uvnitř něj to moc dobře ví. +Chceš umřít? To v žádném případě nedovolím. Ještě jsme tady neskončili.+ Ozve se smích, který ho děsí a zároveň v něm zvedá vlnu vzteku, který mu v tuto chvíli vůbec nepomáhá. 

"Samozřejmě, že jsem oběť. Ale nenechám to jenom tak, někdo to celé musí napravit a dát jim, co si zaslouží. Přežívají po generace, i když se snažím jim to co nejvíce znepříjemnit. Za ty roky, už jsem toho stihl tolik. Ichiro, Sena, skoro se mi to povedla i u Hyda. To jsou ti poslední. Bylo jich tolik a nikdo si toho ani nevšiml. Pak jsem jim poslal do cesty tady toho. Byl ideální, jeho povaha zařídila, že si toho dlouhé roky nikdo nevšiml. Ani ty čaroději jsi nevěděl, jak blízko jsem." Vysměje se mu Enishi a zní to dost šíleně. V Uruhových očích se zablýskne, když ho na chvíli přestane mučit, jak moc ho ovládá pomsta a jeho vlastní slova. 

"U tebe jsem se moc snažit nemusel, bral sis ty dušičky vlastně sám. Yukihiro, třeba." Pokračuje dál a snaží se zasadit rány. Uru se díky svému nezvanému hostu zamračí. 

"Nebude ti to k ničemu. Jsem daleko silnější, než ty. Můžeš mít odhodlání, kolik chceš, stejně mě neporazíš a budeš umírat s vědomím, že jsem vyhrál a zničil tuhle dynastii a vlastně s tvou pomocí." Sám Uru se postaví na nohy, když vstane i Hide. Je jasné, že dojde na boj a přikrčí se, aby měl výhodné postavení. Kolem Uruhy se začne objevovat temná aura, která se později bude snažit přetlačit tu Hideho. Je jasné, že ho překvapil tím, o co se snaží a je to vidět i v Uruhově tváři, jak se mu oči trochu rozšíří. Pak se však děsivě rozesměje.

"Tvá oběť nic nezmění. Všichni si myslí, že je to silnější, než cokoliv jiného, ale je to lež." Znovu se trochu přikrčí a pošle proti němu svou vlastní sílu, která se zhmotní zdánlivě odnikud. Náraz zlaté a temné je tak silný, že Uruhovo tělo pošle dozadu proti papírové zdi a proletí až ven, kde se začíná pomalu stmívat. Cestou sebou vzali i vázy venku, které se nárazem rozbily a ve střepech se válí i Uru. Díky takové síle mohl na chvíli posbírat své vědomí a schová si do látky malý střep, který už ví, jak použije. Musí. Enishi je tak vzteklý, že si toho ani všimne a všechna jeho pozornost je u Hideho. Vydá se za ním dovnitř posílený vztekem a zaútočí znovu. Dům se otřásá v základech a je možné, že to taky nevydrží.

"To je všechno, co umíš čaroději?" Baví se nad tím. V domě se ozve dětský pláč, který dokáže mocná duše vyvolat. 

"Slyšíš, jeho konec taky není daleko." Snaží se ho tím vyvést z míry.

"Dáš mu skvělý život hm? A já mu ho vezmu, jako všem, kteří si to zaslouží." Sykne a popadne dlouhou tyč opřenou opodál, se kterou vykročí proti němu nehledě na to, jakou auru kolem sebe má. Nebojí se ho. Rozmáchne se tyčí, po rychlém sleduj pohybů a snaží se ho pořádně zasáhnout. Uru uvnitř tuší, co musí udělat, aby vyhráli. Pokud bude jeho tělo slabé, oslabí tím i Enishiho a Hide ho bude moci zničit. Možná to bude stačit, když si opravdu ublíží, ale musí počkat na tu správnou chvíli.

Hide

Hide se po Enishiho slovech doopravdy vykolejeně zasekne a dlouho se dívá Uruhovi do očí, jako by si v nich mohl přečíst, jestli je to pravda nebo ne. Nějak se mu nechce věřit, že zrovna Sena byl Enisho obětí. To proto, že on svůj život obětoval vědomě a pro lásku, pro to, aby mohl Aqui žít. Byl to nesmysl. 

"Lžeš. Senu jsi nezabil. Kdyby žil on, nenarodil by se Aqui a nejspíš ani Meisa, protože by si císař nikdy nevzal Keiko. Byl by pořád se Senou a tím pádem by hrozilo menší nebezpečí, že bude mít víc dětí. Sena zemřel s láskou, protože je pořád tady a pomáhá Aquimu. Je to dobrý duch, je Aquiho součástí." Řekne. Ovšem Ichiro, to bylo něco úplně jiného. To byl syn Akiho otce, jeho bratr, kterého ztratil tak dávno. Utopil se za velmi podivných okolností a ta žena se chovala jako posedlá. To pravda byla. A kdyby pátrali po událostech v Akiho rodokmenu, možná by vážně našli věci, které jim dosud unikaly. Zamračí se. Měli to celou dobu před očima. Povzdechne si. Hide nikdy nevinil sám sebe. Z čeho taky? On nebyl Takeru. To, že s ním žil, z něj viníka nedělalo. Ale měl to poznat dřív. Hyde byl jistě Enishiho pokus o vraždu, protože by tím nalomil císaře. Podle Hideho by to císař přežil, ale jak by asi vypadal? Jaké by bylo jeho rozervané nitro? A když dojde na Yukihira, má toho tak právě akorát. Ošklivě se zamračí a dá si ruce v bok. 

"Pozor na jazyk, i Yukihiro umřel pro lásku. Vybral si to sám a tehdy jsi tam rozhodně nebyl. Tehdy jsem tam byl jenom já, Die a Kami." Procedí mezi zuby, než se do sebe navzájem pustí. Hide už nemluví, ale v duchu ví, že to lež není. Oběť, upřímná a odhodlaná, měla velkou moc. Národy napříč světadíly obětovaly při rituálech to nejcennější, co měly, aby dosáhly svého a on to udělá taky. Už tady byl moc dlouho a bylo na čase s tím skončit. Pro Uruhu, pro dynastii, pro sebe. Když do sebe dvě energie narazí, je to neskutečná síla, ale Hide je překvapený sám sebou, když zůstane stát, zatímco Uruhovo tělo proletí stěnou dozadu. Je mu Uruhy líto, až tohle skončí, bude se cítit, jako by se po něm projela kavalerie, ale jinak to nejde. Za to je to celý Enishi. Hide neuměl bojovat, ale viděl Takeru a viděl Enishiho. Enishi jel vždycky na sílu, ukrutnou a brutální, kterou smazal ze své cesty všechno, co se mu ji pokusilo zkřížit. Teď to nebude jiné. Půjde proti němu jako bitevní tank a on má jenom svou moc a nic víc. Ale zdá se, že Kami jeho oběť vyslyšeli a možná, že ji nakonec také přijmou. Ani Hide si nevšimne toho, co Uruha dělá, ale kdyby to viděl, nepokusil by se mu bránit, protože to byla velmi dobrá cesta, jak démona vyhnat z těla ven a jakmile to bude, Hide ho dostihne už snadno. Celý dům se třese, ale na to je Hide zvyklý. Dokonce ho nenalomí ani ten pláč, i když se mu Enishi snaží namluvit, že je to jeho dítě. Hide neměl k lidem moc blízko, už byl moc jiný a otcovské pudy se v něm ještě neprobudily, ale Uruhovi by to mohlo hodně vadit. Nakonec vypadá jako citlivý hoch. Jakmile se do něj Enishi pustí tou tyčí, nezbývá mu, než před ním uhýbat nebo se bránit svou silou jako štítem. Chvílemi má pocit, jako by zase viděl jeho a ne Uruhu. Jako by se jeho postava měnila a on měl před sebou ty svaly a popelavé vlasy. Je to trochu o tom, kdo se z nich dvou unaví jako první. Ustupuje před ním, sklání hlavu nebo tělo, ale je to rychlé a on nemá potřebný trénink. Nakonec dojde na nový silný náraz a Enishi znovu odlétne dozadu, ale jestli Hide něco nevymyslí, znovu už by to nemusel dokázat. +Jestli mě trefí tou tyčí, tak si lehnu a už se nikdy neposbírám. Vždyť tisíc let v kuse chlastám!+ Pomyslí si.

Uruha

Enishi se rozesměje, rozhodně to není hlas Uruhy, ani mu to vzdáleně není podobné.

"I po těch letech jsi stejně pořád naivní. V tu chvíli byla smrt Seny to nejlepší, co by mohlo poslat Akiho na kolena. Navést jeho matku bylo snadné, stejně jako tehdy u chudáčka Ichira." Nakloní hlavu na stranu a rozesměje se znovu.

"Zkoušel jsem to pomalu, ale měl jsem to rovnou vzít hezky od podlahy, jako právě teď. Chtělo to ale ten správný čas. Nejsem zase tolik netrpělivý, jak si myslíš." Hide dál brání ty nicotné osoby, které se Enishimu hodili. Znovu se zasměje. 

"Pamatuješ si, kdo zranil Die? Kdo myslíš, že jim našeptával, jak moc nebezpečný je?" Obočí mu jde nahoru, jak ho pobízí, aby začal přemýšlet. "Kami ho měli vzít s sebou přímo ve tvém domě. To, co by tam po něm zůstalo, by tě mučilo do konce svých dní. K mému překvapení to ten chudáček bohužel ustál." Označení Yukihira zní opravdu pohrdavě a je jasné, že to byla spíš nadávka, než aby v tom byla byť jen špetka lítosti. Pořád nevěří, že by Hideho oběť vzaly vrtkavé síly přírody vůbec v potaz. O to víc pochybuje o tom, že by byl Uruha schopný se jeho síle bránit. Je si příliš jistým sám sebou. Cítí, jak se v něm probouzí síla, která prostupuje zdánlivě křehkým tělem. Je však trénované, zdá se, že Gackt odvedl svou vlastní práci. Jen si příliš nepohlídali to, aby posílili i Uruhovu mysl. Stejně by jim to nejspíš nepomohlo, byl s ním až moc dlouho. Vyjde proti Hidemu, rozhodnutý mu oplatit svůj první let. K jeho smůle je Hide pořád dost obratný a jeho síla rozhodně není malá a roky posílená. Nečekal takový odpor, ale spíš ho to provokuje k mnohem silnějším úderům a promyšlenějším postupům. Už to skoro vypadá, že ho má, ale síla, kterou Hide disponuje je mnohem větší, než čekal. Uruhovo tělo se znovu proletí vzduchem a bolest zasáhne i Enishiho vědomí. Na pár vteřin ho to ochromí, ale je to dost na to, aby Uruhu posbíral své síly. Ga ho učil vytrvalosti a taky to, že nic není zadarmo. Teď se to hodí a v duchu mu za to velmi poděkuje. Během vteřiny má mezi prsty kus střepu z vázy. Není ostrý, aby se jím pořezal, ale to ani nepotřebuje. Udělá všechno, aby se Enishiho zbavil, tak moc ho nenávidí. Jen se trochu otočí, prudce se rozmáchne a zabodne střep do svého zápěstí. Hned ho vytáhne. Bolest je ochromující, před očima se mu v ten moment dokonale zatmí. Stejně sebere poslední zbytky sil a i přes bolest a slabost zopakuje to samé na druhém zápěstí. Je si jistý, že umře, ale to by se stalo i tak. Prostě se tím smířil a vlastní oběť mu nepřijde tak hrozná. Už ví, o co Enishimu šlo a tím, co právě udělal, zachrání všechny v paláci. Chtěl ublížit všem, i jeho otci, vlastně by se ani nemohl rozhodnout jinak. Je to jeho vlastní pomsta, ke které se uchýlil, i když to bude jeho smrt. 

"To máš za všechny, kterým jsi kdy ublížil a úplně nejvíc, za mého otce." Ozve se Uruhův hlas, který je vlastně vzhledem k jeho stavu dost pevný. 

"Vybral sis špatné tělo a tvoje ego, to dokonalo." Sykne ještě, ale už se nehýbá, jen leží s rukama mírně rozhozenýma od těla. 

"Hide to celé dokončí a ty už se nevrátíš. Přeju si, aby ses už nevrátil." Možná to bude fungovat i u něj, když kvůli tomu přijde o život. Neví to, ale doufá, že se tak stane. 

"Hide to přežije a bude žít se svou rodinou. Zaslouží si to za ty roky." Pousměje se už trochu unaveně. Vlastně už ho to ani tolik nebolí, spíš se mu chce hrozně spát. +Konečně se pořádně vyspím.+ Proběhne mu hlavou, i když je to asi hodně špatný vtip. Nikdy neměl paradoxně černý humor moc v lásce. +Promiň tati, měl jsem se rozloučit, budu na vás dávat pozor. Aspoň vám něco málo vrátím. Udělali jste toho pro mě tolik.+ Věnuje jim poslední myšlenky.