Sena
Jednomu se snad ani nechce věřit, že by to byla pravda, ale Sena je v takovém rozpoložení, že se nechá opíjet Takeshiho slovy klidně do rána. Spokojeně se usmívá a nijak se s ním nepře, což je docela vzácná chvilka. Musí se tiše zasmát, když dojde na to drobné ovládání. Domnívá se, že chápe, jak to asi Takeshi myslí a to je něco, co mu rozhodně dovede dát. Jen, co se trochu ze všeho oklepe a získá zpět svou sebejistotu. Pak si Takeshi užije jeho povahu se vším všudy. Řeč maličko zvážní, když dojde na Shinyu a je pravda, že i když je Sena velmi zvědavý, nějak na tohle téma zrovna nemá myšlenky. Chudáček Shin, kdyby tušil, asi by mu to bylo líto, ale tak to Sena nemyslí. Později by si rád všechno poslechl, stejně jako mu nabídl svou oporu, ale teď má myšlenky prostě někde úplně jinde. Byla pravda, že svět nebyl zrovna spravedlivý a asi každý znal někoho, kdo si trápení nezasloužil a naopak jiné, co jim všechno procházelo. Podle Takeshiho slov to zní jako něco velmi vážného, co se Shinyovi stalo, ale kdyby se Sena začal ptát, asi by museli změnit celkové vyznění jejich večera a tak jenom souhlasně pokývá hlavou. Takeshi si nedá říct a místo polibků ještě pořád mluví, ale když si ho Sena představí s barevnými vlasy a nalíčeného jako klauna, musí nutně vyprsknout do dlaně a pak se opravdu rozesmát. Asi by se na něm se Shinyou dovedli vyřádit. Take nebyl zrovna typ, pro nějaké klasické líčení, pokaždé by vypadal divně. To, jak chodil, mu slušelo a vyhovovalo. A ano, měl pravdu. Sena ani nedoufal, že by v životě narazil na někoho se stejnými zájmy, jako je Shinya. Kromě toho se od něj mohl učit a Shin byl ochotný mu svoje triky ukazovat. Slova se však brzy překlenou v něžné chvilky a jakmile se Takeshiho dlaň na jeho noze začne hýbat, Sena trochu zalapá po dechu a napne se. Ne proto, že by o ty doteky nestál, ale je to spíš nervozita z očekávání a dlouho odkládaných chvilek. Už vůbec není schopný reagovat na informace o Takeshiho ženě. Jeho mysl teď začíná patřit jenom jemu. Ta dlaň už je nebezpečně vysoko, Senův dech se rychle zrychluje, ale klín mine a pokračuje ještě výš. Tentokrát s sebou hrne látku Senova oděvu, až cítí na kůži okolní vzduch a po nekonečně dlouhé chvilce se na sebe znovu podívají. "Mně zase přijde k neuvěření, že se ohlédneš za někým, jako jsem já. A v těch soutěžích už jsi viděl hodně." Řekne mu, když se Takeshi sklání nad jeho tělem, aby se dotkl rty jeho břicha a pupíku. Svaly na Senově břiše se zachvějí a tiše se zasměje, protože to lechtá, ale sám mu položí dlaň do vlasů a chvíli se těmi hustými černými kadeřemi přehrabuje. Takeshi měl opravdu krásné vlasy, co se konzistence týkalo, sám by mu je mohl závidět. Ta chvilka se stává přirozenou a tak Sena na jeho pohybující se dlaň skoro zapomene, jenže pak se ho dotkne v klíně, on se prudce prohne v zádech a má pocit, že rovnou vyletí z kůže. Ve svém věku vnímal všechno o hodně intenzivněji a tohle nebyla žádná pubertální rychlovka. +Tohle stejně nepřežiju, takže se rána ani obávat nemusím.+ Pomyslí si. Vůbec by ho nenapadlo, že by Takeshi mohl uvažovat i nad možností, že by nepokračovali, protože kdyby se ho někdo zeptal, co že se to má stát ráno, asi by několik dlouhých vteřin vážně přemýšlel, než by se zase vrátil nohama na zem.
"Ty si tak dobře pamatuješ, co bylo pod tím, že nepokračuješ?" Mluví o svém spodním dílu oblečené a ani neví, kde se v něm najednou bere ta odvážná drzost, že ho ještě popichuje. Na hlasité Chci tě je ještě pár vteřin čas.
Takeshi
Ví, že s tím provokováním si Sena dá rozhodně záležet a je vidět, že se mu ten nápad líbí. To Takeshimu bude taky, o tom vůbec není pochyb. Už se opravdu těší, až spolu budou nerušeně trávit čas. Jak nikdy předtím nepomýšlel, že by si užil dny volna, teď mu to přijde jako skvělý nápad. Postupně se k práci samozřejmě vrátí, dlouho by bez ní nevydržel, ale už se nebude tolik hnát za svými myšlenkami, aby je uskutečnil. Možná Sena přišel v tu nejlepší dobu, kdy je potřeba trochu zpomalit a život si užít. Ne, že by to předtím nedělal, jen má pocit, že teď se hodně věcí prostě změní. Možná měl z podobných rozhodnutí v minulosti obavy, i když byly dobře skryté, ale teď nic z toho necítí. Později mu řekne, co všechno v něm dokázal změnit a třeba to Senu potěší. Debatu o Shinovi dál nerozvádí. Chtěl jen naznačit Senovi, co sám ví a co si v sobě Shin ukrývá. Možná jim to ještě prohloubí jejich vztah, když to taky bude vědět. Nechce být však ten, který mu všechno prozradí. Tohle nezáleží na něm a rozhodně by se do toho víc nepletl. Mají teď chvíli pro sebe a hodlá ji náležitě využít. Užívá si jeho pokožku, ale zastaví se, jakmile přijdou Senova slova. Obočí mu jde nahoru a mírně se pousměje. "Máš pravdu, viděl jsem opravdu hodně. Na světě je tolik krásy a hodně lidí ji nedokáže patřičně ocenit." Celý život se snaží to trochu změnit.
"Ale ty máš pro mě kouzlo, které jsem u nikoho nepotkal. Líbí se mi to, jak vypadáš, neskutečně se mi líbí to, kým jsi. Jsi někdo, na koho se vyplatilo čekat celý život. Nedovolím nikdy, aby sis byť jen na vteřinu pomyslel něco jiného." Ujistí ho bez váhání o tom, co si celou tu dobu myslí.
"Možná to ostatní neuvidí a vlastně jsem za to rád, protože bych byl jen velmi nerad, kdyby mi tě chtěl někdo ukradnout, ale já to vidím od první chvíle. Myslím, že kdybych ti to řekl hned, nejspíš mi utečeš." Narazí trochu na svůj věk, protože by se to podle něj stalo, kdyby to na Senu vybalil rovnou. Senovy prsty ve vlasech byly opravdu příjemné a doufá, že mu způsobuje alespoň polovinu podobných pocitů, když se ho dotýká. Vzhlédne k němu s blýsknutím v očích, když ho pobídne, aby ho svlékl.
"Většinou si rád rozbaluji hodně pomalu. Taky se mi často stává, že jen pozoruji, jak se pro mě někdo vybaluje." Naznačí mu, co by si klidně nechal líbit a možná do budoucna…
"Ale pro dnešek zase tolik trpělivosti nemám, přiznávám." Chce, aby věděl, jak moc na něj působí. Bylo by pro něj nakonec velmi obtížné jen vedle něj ležet.
"Pamatuju si všechno velmi dobře, ale není to důvod, aby se nepodíval velmi pečlivě znovu." Dodá ještě, než se začne zvedat do sedu a konečně začne Senu svlékat. Povolí zapínání a začne mu pomalu kalhoty stahovat, ale bez prádla. Oči mu klouzají po každém nově objeveném kousíčku kůže. Prádlo vynechal schválně, aby si mohl stejný pohled užít i podruhé. Zlehka osvobodí jednu jeho nožku z nohavice a pak druhou. Odloží kalhoty stranou a nechá prsty, aby se proběhly po jeho kůži. Zmapuje celou nožku a na konci se zasekne o lem jeho prádla. Vzhlédne k jeho tváři a prsty vklouzne po látku, aby ho zase trochu potrápil. Pak ho však začne stahovat taky a jeho oči se zase velmi znatelně pasou po Senových nožkách. Jsou krásné a úplně akorát. Nakonec se neovládne, zapře se o dlaně a věnuje se jeho kůži i rty. Postupně s nimi stoupá nahoru, věnuje mu několik polibků přímo v klíně a pokračuje středem až ke krku. Zastaví se až u Senových rtů, které začne líbat. Dlaní mezím sevře pevněji jeho štíhlé stehno a pak i jemněji chloubu, které dopřeje pár pomalých pohybů. Nechce ho trápit příliš a zároveň si nemůže pomoct, aby to trochu přece jen nedělal.
Sena
Ano, i Sena viděl krásu ve věcech, které jiným krásné nepřipadaly. Hodně Japonců bylo vychovaných ke skromnosti a obdivu pomíjivosti obyčejných věcí. Sena v tomhle vybočoval z řady už jen pro to, jak neobyčejně sám vypadal. Výstřednost kde komu mohla připadat neatraktivní, ale hodně věcí se teď mezi mladými měnilo. Bylo spíš zajímavé, že se to líbilo ročníku jako je Takeshi, ale teď, když už Sena ví, jaký byl vždycky rebel, je to všechno jasné. Musí se znovu něžně usmát, když ho Takesho zase ujistí, jak krásně pro něj vypadá a jak moc je rád za to, že jsou spolu. Fyzická krása byla jedna věc a to, co bylo uvnitř něj bylo zase něco úplně jiného. Senovi přijde neuvěřitelné, že porazil konkurenci, jakou je třeba právě Shinya, ale možná má v sobě taky dost toho rebelství, které Takeshi celý život potřebuje. Nemyslí si, že Shin by ho neměl, už jen proto, že je s Taijim, spíš ho dávkuje opatrně a ne tak okatě. Sena se nebojí být vidět a mluvit. Někdy je toho asi až moc. A teď taky bude, však Takeshi za chvíli pochopí, jak moc se nedovede ovládat, když se dostane mimo sebe. Našpulí na oko dotčeně rty, když mu Takeshi řekne, že by byl rád, kdyby po Senovi nikdo jiný netoužil. On má na to jiný názor. Mnohem víc chceme věci, o které se bojíme a kterými si nejsme jistí. Takže to Sena zařadí do seznamu budoucích Takeshiho provokací, ale musí opatrně. Nechce, aby si Take oprášil jaké to je sedět pár dní v zadržovací cele. Sena se musí krátce zamyslet, jak by asi reagoval, kdyby mu to Takeshi řekl už tehdy. Neutekl by proto, že je to starší muž. Kdyby mu neimponoval, dneska by tady prostě nebyli. Spíš by si myslel, že je to přelétavý muž, který na každé soutěži balí někoho jiného. Jen těžko by mu věřil tohle všechno a stejně by to trvalo, než by ho trochu poznal. Všechno je prostě tak, jak má být. Tedy… až vyřeší tu záležitost s rodinou a se skandálem. Takeshi to celé prostě chce protahovat a nevypadá to, že by s ním Senova pobídka nějak výrazněji pohnula. Sena bude muset očividně nasadit mnohem těžší kalibr. Už si všiml, že se rád dívá, ale momentálně nemá vůbec rozpoložení na to, aby tady předváděl Show pro jeho oči. To udělá rád, až bude mít v dušičce klid. Teď potřebuje spíš zapomenout. Když Takeshi prohlásí, že se chce dívat pečlivě, v Senovi všechno zavibruje a zacuká mu v podbřišku. Takeshi se konečně pohne a začne ho připravovat o kalhoty a Sena ho celou tu dobu pozoruje ani snad nemrká. Dotek na noze je nečekaně intenzivní, Sena musí na chvíli zavřít oči a zhluboka se nadechnout nosem a pak se na Takeshiho znovu podívá. Oči už začíná mít zamlžené touhou. Tiše zasténá, když Takeshi vklouzne pod látku prádla a dotkne se ho na holé kůži. Prádlo navíc tahá a způsobuje další tlak v těch místech. Ne na dlouho, protože Takeshi se rozhodne ho zcela osvobodit. Senovi není ani trochu zima. Má pocit, že jeho tělo hoří už teď. Takeshi se k němu skloní, aby ho mohl začít líbat na nohou a nutně musí sám cítit tu horkost, která ze Seny sálá. Jak Takeshi po jeho nohou pomalu stoupá, má Sena dojem, že skončí jen v jediném místě a už se odtud jen tak nevzdálí, ale to se hodně spletl. Take ho jen trochu polaská a potom pokračuje nahoru přes Senovo břicho a ještě výš, dokud se znovu nepolíbí. Je to celé krásné a k nevydržení a on je prostě příliš nedočkavý. V polibcích se naštěstí dostatečně ztratí a už zase boří prsty obou rukou do jeho vlasů, za které si ho přitahuje nebo ho za ně tahá, když jsou doteky v klíně příliš k nesnesení. To silnější zmáčknutí stehna se mu líbilo a taky to okomentoval svým hlasem, ale dlaň přímo tam je o mnoho lepší.Takeshi
Takeshi ví, že by si měl možná malinko pospíšit, aby Sena nemyslel na nic jiného. Moc mu to nejde, to si přiznává. Pere se i ve svém věku s pocity, že by si to rád pořádně užil. Přece jen jsou spolu poprvé a vážně by si neodpustil, kdyby to celé uspěchal až příliš. Musí se opravdu snažit, aby Sena na nic nemyslel, i když nebudou spěchat. Samozřejmě má pár nápadů, které by mohl uskutečnit a uvidí podle reakce, co bude lepší volba. V tomto ohledu mu nezbývá nic jiného, než si věřit, že to nepokazí. Opravdu by ho mrzelo, kdyby se to nepovedlo, jak si přeje. Sena už před ním leží v podstatě vybalený a on se může alespoň pár minut kochat tím, jak nádherně vypadá. Je dost možné, že o něm později doma bude chtít, aby chodil velmi spoře oblečený. To by si užil asi nejvíc ze všech možných nápadů. Třeba v bílé delší košili by mu to hrozně slušelo a Take sám se bude klidně hodiny bavit pozorováním jejího lemu a čekat na okamžik, kdy odhalí něco navíc. Možná je vážně nemocný, ale rozhodně nemá v plánu se nechat léčit. Netrápí ho takovým způsobem dlouho a brzo se dostane až nahoru. Prsty a svírá jeho chloubu a pomalu mu dopřává pocit, že se ho někdo dotýká a snad mu i způsobuje spoustu slastných pocitů. Pousměje se mírně, když vidí, jak to na Senu působí a ví, že podobným způsobem může ještě chvíli pokračovat. Polibky jsou něco, co si užije také a tak se neostýchá mu jich věnovat, co nejvíce. Brzo se dlaní přesune s klína na jeho nožku, kterou pozvedne v koleni a opře chodidlo o postel. Nepřestává se ho ani na vteřinu dotýkat a hladit ho. To samé zopakuje i s druhou, aby si později usnadnil přístup kousek dál. Ano, mají celou noc a zároveň ví, že první kolo bude rozhodně rychlejší, než si původně myslel a to platí i pro něj samotného. Dá mu ještě pár příjemných pocitů svou dlaní v klíně a pak se přesune kousek dál. Teď zrovna nemá po ruce nic, čím by jim to mohl celé usnadnit a tak mu nezbude nic jiného, než si navlhčit prsty jinak. Blýskne se mu v očích, když ho něco napadne. První Senovy dopřeje jemnou masáž mezi jeho polovičkami, a jakmile začne o něco pravidelněji sténat, opustí to místo, ale jen na chvilku. Pohladí ho bříšky prstů po rtech."Pustíš mě na chvilku dál?" Pošeptá mu, a když se to opravdu stane, klidně ho nechá si chvilku hrát. Vzrušení z toho pohledu začíná být vážně k nesnesení. Takeshi si své trápení vlastně dost užívá. Brzo je však čas, aby se zase věnoval Senovi. Ukradne si své prsty a znovu je vrátí k jeho pozadí a najde místo, které snad dneska navštíví i jinými částmi svého těla. Znovu dojde na lehké masírování, dokud se nedostane do bodu, kde byli před tím, než se dostal k Senovým rtům a pak zkusí mírně zatlačit, aby se dostal dovnitř. Tohle prostě uspěchat nejde a tak se snaží velmi pomalu a postupně dostat dál. Rád by se díval jen na ta místa a zároveň si nemůže odpustit pozorovat Senův výraz. Posouvá se dál a dál do jeho nitra, než najde velmi konkrétní bod a ví, že tím bude všechno mnohem snazší. Pomalu se přesouvá vedle Seny na postel, hlavu si podpírá dlaní paže, kterou se zapírá o loket a nepřestává se usmívat. Možná ho připravuje moc dlouho, ale podle něj si to opravdu užije a zároveň si bude jistý, že nepříjemných pocitů, které nejspíš později přijdou, bude o to méně. Když vysvobodí své prsty z horkého zajetí, sáhne po jeho štíhlém stehnu a za něj si ho začne posouvat na sebe. Jen částečně spíš ho nechá ležet na boku a nožku si přehodí přes sebe. Znovu se dotkne prsty mezi jeho polovičkami, než tím směrem nasměruje svou chloubu a podráždí ho svou vlastní špičkou.
"Ani nevíš, jak jsem se na jisté okamžiky těšil." Neodpustí si komentář, než proti jeho pozadí zatlačí o trochu víc a začne se dostávat do Senova nitra. Jeho dech se s každým milimetrem prohlubuje a dokonce si na pár vteřin dovolí slabost v podobě zavřených očí. Prostě si ten pocit plnými doušky vychutnává.
Sena
Není to příjemné, když Takeshi oddálí svou ruku z jeho klína, ale jakmile se ho dotkne na noze a dá mu najevo, co s ní má udělat, všechny podobné myšlenky to zažene. Zachvátí ho nová vlna trémy, protože už je to všechno skutečně na dosah, ale ještě pořád zbývá část, kterou zatím nikdy nezažil a ze které má strach asi každý. Musí si věřit, že to zvládne. Zvládli to přece všichni ostatní, bylo jim to příjemné, takže to nemohlo být nic hrozného, jinak by se na to každý vykašlal. Naprosto nepatřičně ho napadne Hiroto se Zyeanem, protože jestli spolu chtějí odjet, nejspíš už to mají za sebou a jestli to dovedou oni, tak Sena taky! Ne, raději nebude Takeshimu říkat, že zrovna teď myslí na jeho syna. To by ho asi nepotěšil. Když si Takeshi navlhčí prsty, Sena není schopný dívat se někam jinam. Na jednu stranu cítí hrozný stud a na druhou asi nezažil nic víc vzrušujícího, než tohle. Takeshiho ruka okamžitě zamíří dolů a pak se ho dotkne na těch nejtajnějších místech. Měl by asi cítit odpor nebo něco, co většina lidí, ale místo toho je to podobně intenzivní, jako by mu sahal do klína. Sena velmi rychle zapomene, co přesně je to za místa a jenom si užívá všechno, co mu dovedou nabídnout, dokud Take svou ruku znovu neoddálí. Když ji přiblíží k Senovým rtům, Sena na chvíli zaváhá. Právě s ní sahal přímo tam, opravdu by to měl dávat do pusy? Není to trochu moc? Přesto to nakonec udělá a přijme jeho prsty a s úlevou zjistí, že necítí nic tak špatného. Kdyby celý den někde běhal a neměl možnost se osprchovat, asi by ho s tím poslal do háje, ale takhle udělá, co Takeshi chce a jakmile ucítí jeho prsty na jazyku a uvidí, že na to reaguje, neovládne se a trochu si s nimi pohraje. Navlhčené prsty už zase putují zpět k tomu původnímu bodu a všechno jde mnohem jednodušeji. Sena se na chvíli nechá pohltit polibky a začne zapomínat na vlastní myšlenky. Už si nechce uvědomovat, nad čím přesně přemýšlí, chce jenom prožívat, co se mezi ním a Takeshim děje a nechat se vést vlastní přirozeností. Jakmile se Takeshi dostane dovnitř, Senův hlas se znovu projeví. Zatím sténá jenom tiše, i když už dost znatelně, ale pak se ho Takeshi dotkne na jakémsi místě, které ho přinutí prudce zareagovat, nechat hlas vyznít na plno a především se prudce propnout proti jeho ruce a způsobit si tak další vlnu slasti. Je to nečekaně intenzivní, šokující a neskutečně příjemné a jak ho Takeshi dráždí, on mu začíná svým tělem vycházet vstříc. Ani si neuvědomuje, že má prsty zaseklé do jeho pokožky. Není schopný ho ani hladit nebo se mu jinak věnovat, protože je pro něj všechno příliš nové a silné. Musí to nejdřív několikrát prožít a poznat, než začne tuto disciplínu ovládat a začne tohle trápení svému milenci vracet. Takeshi tak má pro dnešek jednoznačně navrch, i když by ze Senovy nezkušenosti nemusel mít radost. Třeba mu bude vadit, že musí všechno dělat on, zatímco se se Sena nezmůže ani na snadné doteky? Jenže tomu vůbec nejde poručit. Ten moment, kdy se Takeshiho prsty vymění za špičku penisu, si Sena snad ani neuvědomí. Dovede ze sebe vydat jenom jakési omámené Hnn, které jasně prozradí, jak moc mimo teď je a pak už ucítí jeho první dobývání. Kdy se to stalo, že leží trochu jinak a nohu má přes Takeshiho boky? Nestačí mít ani strach a stejně by to bylo zbytečné, protože ho to vlastně ani nebolí. Není schopný si bolest uvědomit. Je dokonale připravený, těšil se na něj a miluje ho. Jinak to ani být nemůže.Takeshi
Moc dobře vidí to, jak Sena pozoruje jeho jednotlivá gesta a snaží se odhadnout, jestli se mu to líbí nebo ne. On sám byl věčný pozorovatel, který si nenechal nic ujít. Vlastně by ho asi ve výsledku mrzelo, kdyby to měl jeho protějšek jinak. Nezbývá mu nic jiného, než doufat, že si to užijí oba. Ostatně v jeho apartmánu, kam si ho hodlá přestěhovat, si na některé věci asi bude muset zvyknout. Nemá zrcadla v ložnici pro nic za nic. Něco si prostě nedokáže odpustit. Trochu testuje jeho hranice, když mu nabízí své prsty. Potřebuje nutně vědět, čeho je Sena schopný a kam už by se neměl pouštět. Přece jen jsou spolu poprvé, i když první intimnosti proběhly na v podstatě veřejném místě. Stejně to bylo úplně jiné, než tady, kde jsou sice v soukromí, ale přece jen má Takeshi pár věcí, které někteří nemusí snadno snášet. Pousměje se, když vidí, že se mu to líbí a ještě dojde i na Senovu iniciativu. Nevadí mu jeho nezkušenost a zároveň je rád za jeho odvahu, která byla vidět už předtím. Dráždí ho, snaží se, aby prožíval ty nejlepší pocity. Podobné věci prostě nejdou uspěchat, i když ví, že Sena by se zase tolik nezlobil, kdyby si pospíšil. Vidí to na jeho výrazech ve tváři i řeči těla, které jeho dotekům vychází vstříc. Když ho má konečně blízko sebe a nechá víčka na chvíli klesnout, k jeho smyslům se dostane plně Senův parfém, který se nesmazatelně zarývá do Takeshiho mysli. Najednou ví, že nic lepšího nikdy necítil. Jde o to, komu momentálně patří a také v jaké situaci se nachází. Vždycky s radostí tvrdil, že je rád za peníze, jen kvůli zážitkům, které si za ně může koupit. Jenže Sena mu ukazuje trochu jiný pohled na věc. Ten nejlepší zážitek prožívá právě teď a s ním a žádné peníze k tomu nepotřebuje. Nejlepší hudbou je v tuto chvíli Senovo sténání, kterého se jen tak nenabaží. Bude rád, když takový bude po celou dobu a vůbec mu nepřidělává vrásky fakt, že by je mohl někdo slyšet. Ostatně stěny tu nebyly zrovna široké. Zase se tou musí pousmát, stejně jako mu vyžene pravý koutek nahoru jeho hm, které je pro něj ideálním potvrzením, že začíná být víc mimo sebe, než před chvíli. Nepotřebuje, aby mu cokoliv říkal, jeho prožitek mluví za vše. Jakmile ucítí poprvé Senovo nitro kolem své chlouby, je to příliš silné i pro něj. Jeho úzkost ho přivádí k šílenství. Když k tomu přidá i city, je to něco, co by ho během chvíle dokázalo vystřelit na vrchol. Musí se opravdu hodně krotit, aby neskončili příliš brzy. Proniká do něj opravdu opatrně a pomalu, aby zmírnil bolest, kterou by mohl cítit. Přijde vždycky, tomu se bohužel zase tolik vyhnout nedá. Přesto může udělat maximum, aby ji Sena vůbec nevnímal. Jakmile je uvnitř něj opravdu celý, dá mu nějaký čas, aby si na něj přivykl a zůstali jen u příjemného prožitku. První pohyby, jež mu věnuje, jsou velmi pomalé a je znát, že se drží opravdu hodně zpátky. Opatrně z něj téměř vystoupí a pak se zase začne stejnou rychlostí nořit do jeho nitra. Má ho ostatečně blízko, aby mu viděl do tváře, a teď už oči nezavírá. Potřebuj nutně všechno vidět a zjistit, zda může pokračovat, nebo to bylo na první okamžik příliš rychlé. Když se mu nedostane žádných odmítavých pocitů, pokračuje dál, opakujíc svou velmi vzrušující cestu tam a zpátky. Dlaní mezitím svírá Senovu nožku, kterou má přes svá stehna a zlehka ji tlačí výš, aby měl dostatek prostoru, která teď potřebuje nejvíc."Sena-koi." Broukne chraplavě hlasem, který je pozměněný touhou. Už se nedokáže tolik ovládat a ani nechce. Zrychluje své pohyby proti jeho nitru a nechává se ovládat jen tím, jak to právě cítí a snad není sám. Podle toho, co slyší ze Senových rtů, tak jsou na tom dost podobně a to ho pohání ještě rychleji k vytouženému vrcholu. Nakonec přestane svírat jeho stehno a dlaní sklouzne trochu dál, aby sevřel jeho polovičku a začal ho posílat proti sobě o něco rychleji. Jakmile cítí, že by ho mohl dohnat vyvrcholení, zpomalí a dopřej jim oběma chvilku navíc, kdy jen setrvává uvnitř Senova nitra a tiskne ho k sobě. Jeho dech už je slyšitelně hlubší a oči zastřené touhou vyhnanou na nejvyšší možnou metu. Vždycky si myslel, že má skvělé sebeovládání, ale dnešní večer bere hodně za své a tak nevydrží nečinný příliš dlouho. Ostatně nechce trápit ani Senu ani sebe. Začne se znovu pohybovat, první jen krouživě, než se vrátí k přímočarým pohybům, díky kterým se vrátí do bodu těsně pod vrchol. Ještě pořád si nedovolí skončit, dokud Sena nebude jako první nebo neskončí společně. To je to jediné, co dovolí. Jakmile ucítí vlhkost na svém těle, konečně si dovolí prožít extázi, která dokonale zaplaví jeho tělo. Na tváři se mu objeví pořád stejně pokřivený, ale velmi spokojený úsměv a jeho oči neskutečně hřejí, když se podívá do Senovy tváře.
"Jsi neskutečně nádherný." Prohodí šeptem.
"Od první chvíle z tebe nemůžu spustit oči." Hrudník se mu pořád zvedá dost rychle, ale stejně je schopný mu zase skládat komplimenty.
"Nikdy nepochybuj o tom, jak speciální pro mě jsi. Udělám všechno, co je v mých silách, abych tě o tom neustále ujišťoval." Byl by rád, kdyby Sena věděl, že si ho až do konce svých dní bude vážit a dávat mu tu nejlepší péči, jaké je schopný. Snad to bude dost, aby vyvážil svůj věk, který změnit nedokáže. Pousměje se, když nechá víčka na chvíli klesnout, spokojeně vydechne a trochu pozvedne hlavu, aby ho mohl políbit do vlasů.
Žádné komentáře:
Okomentovat