Sena x Takeshi - Myslím vlastně hlavně na tu postel. - část 3.

(hotelový pokoj)

Sena

Sena nechá oči protočit za zavřenými víčky a snaží se přivyknout si na ten pocit plnosti. Není to ani tak o tom, že se potřebuje přenést přes nepříjemnou bolest a tlak, ale spíš o tom, že by nejraději pokračoval hned a rychle, aby se co nejdřív vrátily ty slastné pocity. Takeshi ale zůstává nehybný a je to proto, aby se mu Senovo tělo mohlo přizpůsobit a přivyknout si. Moc dobře ví, co dělá, zatímco Sena by klidně zničil sám sebe hned na začátku. Má se ještě hodně co učit, ale tím spíš je dobře, že je s ním tak zkušený milenec a ne někdo, kdo by mu nevědomky klidně ublížil. Několik prvních pohybů je neskutečně pomalých a mučivých. Sena díky tomu taky zvládá mít oči otevřené a zblízka se tak dívat do tváře svého milence, ale pak Takeshi konečně trochu přidá a když ho chytne za pozadí, aby svoje pohyby zrychlil, Sena si konečně dovolí zavřít oči, mírně zaklonit hlavu a prohnout se v zádech a začít sténat výrazně hlasitěji. O nějaké bolesti už nemůže být ani řeč, dokonale se ztrácí v prvních slastných zkušenostech a ví, že tohohle se nikdy nenasytí. Takeshi to s ním bude mít hodně těžké, protože sex ho bude bavit, bude mu chybět a bude na něj mít pořád chuť a jeho přítel už není nejmladší, ale Sena si věří, že ho dovede zabavit i jinak, kdyby to náhodou bylo potřeba. Při nejhorším se přestane stydět a pomůže si sám před jeho očima, hlavně když se něco bude dít. A když zrovna nebude, nejspíš se zblázní, protože je mladý, tohle je nové a on má pocit, že skončit nebude chtít vůbec nikdy. Takeshi možná ani netuší, do jaké jámy lvové vstoupil a nebo možná ano a je to další z jeho šílených životních počinů. V první chvíli vůbec nepochopí, proč zastavují a nedotáhnou tohle celé do konce. Musí se trochu probrat, aby mu došlo, že Takeshi se snaží získat čas, protože už není nejmladší a potřebuje si vzrušení trochu pracněji udržet. Naštěstí mu to dojde celkem rychle, nijak to nekomentuje ani na něj nepospíchá a sám vydrží dost dlouho, aby se nepředržel. Zatím se může trochu srovnat a prohlížet si ho. Tohle je prostě fakt, který jejich věkový rozdíl bude doprovázet a mladé lidi netrápí, ale to nevadí. Tohle si vybral a to chce a je to to nejmenší. A nikdo jiný, než oni dva, se o tom stejně nikdy nedozví. +Klidně ti koupím ty modré pilulky, budeš jako rybička.+ Slibuje mu v duchu. Netrvá to zase tak dlouho, než se Takeshi znovu pohne a brzy ho pohltí stejná extáze, jako před přestávkou. Sena se tomu tiše zasměje, ale jeho hlas už zase zní naplno a tentokrát chce být rychlejší, než on, aby mu to Takeshi náhodou podruhé nezarazil. Jakmile se vrchol přihlásí o slovo, klidně se na něj nechá vyhoupnout, protože on o svou druhou erekci strach nemá. Na chvíli skončí pod jeho rukama doslova ve slastné křeči, než svému tělu dovolí pomalu povolit a zvolna otevře oči, aby se podíval do těch černých naproti sobě. Jako by se něco v Senově pohledu maličko změnilo. Jako by s nově nabytými zkušenostmi byl najednou nějak dospělejší. Usměje se po Takeshiho novém komplimentu a zajede mu dlaní s dlouhými nehty do vlasů, aby je odhrnul kousek stranou. Jsou slepené potem, ale jinak jeho milenec vypadá dočista zdravě a to je dobře. 

"Dobře, myslím, že to se mi bude líbit." Souhlasí s jeho slovy s dalším úsměvem. Skloní hlavu, aby se nechal políbit do vlasů, ale nečinný nevydrží dlouho. Nechá nohu sklouznout dolů z jeho boků do pohodlnější polohy a tím z něj musí Takeshi i vystoupit, ale nepřestává se mazlit. Jenom se jako mlsná kočka rozhlédne okolo sebe, protože by si zkrátka něco dal. Jeden potřebuje doplnit energii, aby mohl pokračovat…

Takeshi

Takeshi celou dobu pozoruje Senu, jak si jejich spojení užívá. On sám je na tom velmi podobně. Toužil po něm, v tom žádné pochybnosti nejsou a sám moc dobře ví, co člověk v Senově věku nejspíš nebude potřebovat, ale ani v nejmenším se toho nebojí. Je to sice poprvé, kdy uvnitř sebe cítí něco podobného, ale není to rozhodně poprvé, co spí s někým mnohem mladším. Vždycky to byly spíš dlouhodobější známosti a nikdy se nepotýkal s tím, že by někomu nestačil. Ostatně jsou různé způsoby a on nutně nepotřeboval, aby se to stalo úplně všechno. Pořád pro něj měl velkou váhu jen pohled a na Senu se bez pochyby dívá velmi dobře. Vymyslí klidně tisíc způsobů, jak by se na něj díval a má i spoustu věcí, které by jim k tomu mohli pomoct. Klidně koupí celý obchod podobných hraček a nepochybuje o tom, že si užijí. Když odezní ty nejsilnější vlny vyvrcholení a on uvidí, jak se Sena tváři v očích mu zazáří spokojenost. Přesně toho chtěl dosáhnout a povedlo se. Ne, že by si předtím nebyl jistý, že je to to správné, ale pořád přemýšlel nad tím, jestli byla opravdu ta správná chvíle po tom všem. Teď ví, že to byl ten nejlepší okamžik, kdy si mohli být ještě blíž. Pokud se Sena nerozhodne, že to pro něj není, on sám to neudělá. Nemá a ani k tomu nebude mít důvod. Přece jenom už si pár podobnými vztahy prošel a nikdy se to nedostalo na takovou úroveň. Nechá ho, aby se přesunul vedle něj a nepřestává hladit jeho kůži a vdechovat vůni, která má nádherný vliv na jeho smysly. Užívá si neskutečně tuto chvilku, která se mezi nimi odehrává. Vlastně se těší, až si budou podobné příležitosti užívat častěji.

"Jsem rád, že bude." Pošeptá mu do vlasů a pak se trochu pozvedne, aby na něj viděl.

"Myslím, že teď by se hodilo něco k jídlu, možná nějaký ten zákusek. A pro starého alkoholika i něco k pití." Všimne si samozřejmě jeho pohledu a tuší, co by za ním mohlo být. Tedy zkusí to odhadnout, ale podle něj je jen malá pravděpodobnost, že se plete. 

"Nech to na mě." Líbne ho na čelo, než se od něj trochu odkloní, aby dosáhl na noční stolek pro telefon. Vytočí recepci a nadiktuje jim požadavek na možná trochu pozdní večeři. Očividně nemá nikdo nic proti a to je to co si Takeshi dokáže užít. Nemusel mít nutně ten nejluxusnější servis, ale byl rád, když mohl kdykoliv zavolat a neslyšel ne. K večeři a dobrotám přihodí ještě výbornou lahev. Sice tu má pár kousků, ale neodolá pokušení vzít si i něco jiného, možná trochu dražšího. Pro Senu obstará i bublinky, které mu podle něj budou víc chutnat, než silnější alkohol. A pak přístroj zase odloží. 

"Ujistili mě, že to nebude trvat dlouho." Podle hlasu na druhém konci se právě všichni snaží přetrhnout, aby měli ten nejlepší a nejrychlejší servis. Chudáci, vůbec netuší, co za skandál zítra přijde. Možná by se chovali úplně jinak. Když se ozve tiché zaklepání, Takeshi vtane a natáhne si volné a pohodlné kalhoty, které měl složené ve skříni a zbytek…No oni to prostě přežijí. Zmizí Senovi z dohledu a chvíli si povídá mezi dveřmi. Pak je pár minut ticho, než se znovu ozvou hlasy, Takeshi poděkuje a zavře dveře. Když se objeví v pokoji, kde je Sena, tlačí před sebou vozík s jídlem a alkoholem. Doveze ho až před postel a začne na ni vykládávat jednotlivé tácy a talíře. No co, tak si udělají piknik v posteli. Ani na vteřinu neměl v plánu jíst někde jinde. Pak sáhne do poličky pod vozíkem a podá Senovi růži s dlouhým stonkem. Jak se mu ji tak rychle podařilo sehnat, to si nechá pro sebe. 

"Jak to vidím, tak začínám mít taky hlad." Jídlo ho láká a přesto první sáhne po lahvi. Otevře bublinky, nalije Senovi do sklenky a pak obslouží i sebe.

"Možná spíš chuť tě trochu nakrmit, jen si nejsem jistý, že se v té posteli bude dát spát." Zatváří se pobaveně a zase mu trochu zajiskří v očích. Ne, dneska zas tak brzo spát nepůjdou.

Sena

Asi je to na Senovi všechno hrozně vidět, protože Takeshi hned pochopí, po čem jeho srdíčko po výkonu touží. Prohlíží si ho, zatímco telefonuje a musí sám se sebou v duchu souhlasit, že je to prostě pěkný chlap. Možná ne moc vysoký, už rozhodně starší, ale pořád pěkný. Takeshi měl nepopiratelné charisma, kvůli kterému se ho mladí kluci držely jako vosy bonbónu a k tomu ty peníze… Kdo by se jim mohl divit? A kdo by se mohl divit Hirotovi, že ho to tolik štvalo? Poslouchá, co jim Takeshi všechno objednává a beze studu se válí na boku před jeho očima. Po nohou mu teče asi úplně všechno, ale teď, když už se znají opravdu dokonale, mu to taky nevadí. Přikývne, když Takeshi zavěsí a ubezpečí ho, že jídlo tady bude brzy. Na rozdíl od něj, jeho ani nenapadne, že by se k nim ráno mohli chovat úplně jinak a je to jedině dobře. Jeho hlavinka si s tím alespoň prozatím nedělá starosti. Chviličku si povídají, než se ozve zaklepání na dveře. Sena se dívá ještě v ten okamžik, kdy si Takeshi natahuje kalhoty a možná díky tomu o dost lépe chápe tu jeho posedlost pozorováním, ale jakmile je Takeshi pryč, seskočí z postele a využije tu chvilku, aby se došel do koupeny maličko opláchnout, odskočit si a ukrást mu košili. Přehodí si ji polozapnutou přes hlavu, její cípy schovají to nejnutnější, ale je to hodně jen tak tak a zase se vrátí na postel. Přece si Takeshi nemyslí, že bude nosit kalhoty, zatímco on tu bude chodit nahý! Kromě toho přece říkal, že některé věci jsou mnohem dráždivější, když je úplně nevidíte a on ho chce znovu vydráždit. Možná i více, než jedenkrát pro dnešní večer. Jakmile se Takeshi objeví a tlačí ten vozík, Sena se musí začít smát. 

"Jste pane hodně podivná pokojová služba. Myslel jsem si, že na to najímají mladé a hezké holky." Znovu se rozesměje. 

"Tím jsem nechtěl říct, že jsi starý a ošklivý." Hihňá se do dlaně a předstírá, že ten lesk měl na rtech i před chvílí. Podle sebe docela prokoukl, ale přece nebude vypadat uváleně! Posadí se, když Takeshi začne všechno podávat na postel, přitahuje některé věci blíž k sobě a přeskakuje po nich očima, jak se rozmýšlí, co by si dal. Asi něco malého slaného, možná tu polévku a potom rozhodně kávu a sladké! Všechno to zapije hrozně moc velkým množstvím bublinek, ještě určitě stihne i sportovat a pak už bude ráno, ale na to si ve vteřině zakáže myslet. Doopravdy ho překvapí, když se před jeho očima objeví ta růže. Chvíli na ni snad i šilhá svýma modrýma očima, než je zvedne k Takeshimu a natáhne pro ni ruku. Musí vypadat nechápavě, ale pochybuje, že v hotelové kuchyni někdo suší růže, aby je měl případně po ruce, tak kde je kruci vzal? Ví, kolik je hodin? 

"Někdo má v centru Tokya malou střešní zahrádku a právě jste ji vykradli?" Prohodí, ale hned si k růži přivoní a zavře na chvíli oči. 

"Děkuji." Řekne mu měkce a hned si dá za úkol sehnat si růžový parfém, který by jim později tento okamžik připomněl. Takeshi mu podá i sklenku se šampaňským a tak si strčí růži do knoflíkové dírky košile. Musel ji nejdřív rozepnout. Není to úplně skvělý nápad, protože to pěkně píchá.

"Au!" Hned se zamračí a loví ji zase ven. Píchne se u toho i do prstu a neví, jestli se má smát nebo brečet. 

"Ticho, nic neříkej!" Napomene Takeshiho, než se mu začne posmívat. Chtěl být sexy, jako když se tančí tango a místo toho tohle! 

"Jestli se tu po večeři nebude dát spát, jak se tady bude dát dělat cokoliv jiného?" Zlobí se, zatímco se pere s květinou, ale pak ji odloží na stolek a už je zase samý svůdný pohled. 

"Chtěl jsem si dát polévku, ale jak to tak vidím, dřív si ji naliju do klína nebo mi nudle budou cákat úplně všude." Zamrká nevinně.

Takeshi

Takeshimu ani v nejmenším nevadí, že si ho Sena prohlíží. Prostě jeho oči na sobě cítí. Ostatně kdyby s tím měl problém, neudělala by to. Jde taky o to, že ví kolik mu je a dělá všechno proto, aby na svůj věk vypadal, co nejlépe. Kdyby to Senovi vadilo, rozhodně tu není s ním a neměli by za sebou to, co mají. On sám se musel párkrát ohlédnout, aby ho v té posteli viděl. Je hříšně sexy, a když si domyslí, co po nich nejspíš zbude a každou jednotlivou kapičku, která se objeví na bledé, pevné a přitom hebké pokožce, je to něco i pro jeho sebeovládání. Jsou to jen drobnosti, pro některé rozhodně, ale už má dost zkušeností na to, aby si i takové detaily dokázal užít. Co ale nečekal je, že na se na něj Sena připraví. Obočí mi jde zlehka nahoru, když se vrací společně s občerstvením a musí se nutně zarazit, aby si ho mohl pořádně prohlédnout. Nahý vypadal božsky, ale tohle je svým způsobem mnohem větší týrání jeho fantazie, tím spíš, že už všechno viděl. Nedokáže z něj jen tak spustit pohled. Nakonec bude on jeho lék na stáří, protože si je jistý, že by další kolo zvládl bez větších problémů. 

"Mladé a hezké slečny jsou právě dost zaneprázdněny a já se postarám, aby byly zaneprázdněny, ještě dlouhou dobu a to platí i pro druhé pohlaví v jisté věkové kategorii." Ukáže mu, že i on dokáže žárlit. Ne, neudělal by scénu, to mu není podobné a nakonec by se i podíval, kdyby měl možnost. Těšil by ho ten pohled a zároveň by to bylo mučení, protože by měl nejradši Senu jen pro sebe. Svými slovy mu chtěl vlastně spíš dokázat, že mu na to m opravdu záleží. 

"Ovšem, že jsem starý a ošklivý." Prohodí jako první s nádechem pobavení. 

"Ale spíš by sis měl položit otázku, co to vypovídá o tobě." Blýskne se mu v očích. 

"Protože tady do půl těla obsluhu právě tebe." Je rád, že se mu růže líbí a že to nebyl špatný nápad. Samozřejmě čekal, že bude vyzvídat. 

"Hm, myslím, že nějaká tajemství si nechám pro sebe. Ztratily by to správné kouzlo." Ne, prostě mu neřekne, kde k ní přišel a klidně ho může začít přemlouvat, to si užije. 

"Nemáš vůbec za co, zatím jsem nepřišel na nic, co bych pro tebe neudělal." Zarazí se. 

"Kromě prozrazení svých malých triků." Dodá ještě spěšně, aby bylo jasno, že některé věci dnes říct nechce. Posadí se k němu na postel a vzápětí se upřímně rozesměje. Snaží se to potlačit, když ho Sena napomene, aby nic neříkal. 

"Asi bych se měl omluvit za to, co jsem způsobil." Stejně nemlčí. 

"Víš co, v rámci tvé bezpečnosti i bezpečnosti postele se o tvé nakrmení postarám já sám." Oplatí mu pohled a nechá se tím Senovým přivábit blíž. 

"Ale polévku pokoušet nejspíš nebudu. Není to můj byt, není to víc pokojů s postelí a spát na zemi nějak nemám v plánu." Sáhne po tácu, kde jsou rolky plněné rybou. Jednu z nich vezme mezi prsty a posune se k Senovi ještě blíž. Sice to asi bude všude, ale to aspoň můžu posbírat. 

"Musím říct, že večeře v tvém podání…Jak to jen říct." Tváří se, že opravdu hledá slova. 

"Nevím, jestli ti kdy dovolím, abys jedl sám." Pozoruje jeho rty, když se dostanou od sebe a kousne si. Samozřejmě něco upadne a přímo do Senova klína. Takeshimu se blýskne v očích, klesne na předloktí a pak se tváří přiblíží ke kousku, které se zasekl na košili kousek od Senovy chlouby. Těkne očima nahoru a pak si ten kousek vezme mezi rty. 

"Skvělé, výborně připravené." Možná jen napůl mluví o jídle. 

"Máš ještě chuť?" Zeptá se ho svým typicky chraplavým hlasem a vlastně čeká, že těch kousků, které zevnitř vypadnou, bude mnohem víc.

"Už mám nový, velmi oblíbený způsob stolování." Počká, jestli opravdu další bude a znovu si ho vezme stejným způsobem, i když víc rty přitlačí na látku, aby Senu podráždila v těch správných místech. 

"Jen není příliš vhodný do restaurace." Musí se nutně pousmání. Ta představa, že to tam skutečně provádějí, je zábavná. 

"Věřím, že tě v momentě napadlo to samé, co mě." Vůbec o tom nepochybuje, klidně ho bude rád kazit, ale podle něj ho Sena nakonec ve svých nápadech předběhne. Stačí jen, když si vzpomene, co se dělo po jisté schůzi.

Sena

Sena si je moc dobře vědom toho, jak se na něj Takeshi díval, když se vrátil. Zaskočil ho tou košilí, ale v jeho očích nebylo odmítání, jenom zaujetí a tak si Sena v duchu pogratuluje k dobrému kroku. Je to roztomilé, když mu rozmlouvá, že žádné pěkné dívky jim teď jídlo vozit nebudou a vlastně ani nikdo jiný. Dává tím jasně najevo, že k Senovi teď nikoho dalšího nepustí, možná trochu žárlí a to je velmi příjemný pocit. Nic na to neřekne, jenom se spokojeně usmívá a pak se musí nahlas rozesmát, když se ho Takeshi zeptá, co to asi vypovídá o něm samotném. 

"Nic, jenom že jsem na staré a ošklivé muže. Nejspíš úchylka. Asi jsem na hlavu." Směje se dál, ale je to jenom dobírání, nic víc. Tak on nepřišel na nic, co by pro něj neudělal? Sena se nadechne, ale Takeshi ho předběhne a honem uvede na pravou míru, že svá tajemství mu neprozradí. 

"No vida a hned se něco najde." Na oko dotčeně odvrátí tvář a natáhne prsty po jedné z misek, aby si dal něco malého do pusy. Nechá toho, když dojde k malému incidentu s růží a Takeshi místo čehokoliv pronese svou omluvu. Tohle Sena nečekal. Nečekal, že místo popichování jeho osoby, vezme vinu na sebe a je to opravdu hezké a milé. Zamilovaně se na něj usměje. 

"Ještě jsi mě měl ošetřit. Myslel jsem, že máš moje prsty ve své puse hodně rád." Řekne mu provokativně a okamžitě se zatváří nevinně, ale některé věci si nedovede odpustit zase on. Takeshi se ihned chopí možnosti nakrmit ho a polévku odmítne. Škoda, Sena na ni měl opravdu chuť a nejspíš by byl kvůli ní ochotný jít i na chvíli ke stolu, ale jeho hru mu nepokazí a nechá ho, aby mu jídlo vybral sám. Pak si nejspíš skočí vyčistit zuby, jen tak pro jistotu, ale teď poslušně otevře ústa a ukousne si rolky. Je opravdu dobrá, ale Sena si hned musí zaclonit ústa dlaní, když ho Takeshi už zase rozesmívá. Prý večeře v jeho podání! On vůbec nic neudělal, to Takeshi ho krmí, Sena jenom otevírá pusu. Ale když se mu to líbí? Samozřejmě nezabrání tomu, aby mu něco z úst vypadlo, což je ostuda, ale ono by to dalo práci, i kdyby se nesmál, natož takto. Vůbec by si ale nevymyslel, co Takeshi vzápětí udělá. Skutečně se skloní až k jeho klínu, kde kousek je, Sena ucítí, jak se jej dotýkají jeho měkké a horké rty málem přímo tam a na okamžik zapomene dýchat. Moc dobře si ještě pamatuje předešlé chvilky a má co dělat, aby toho Takeshi neměl v ústech najednou až moc. Ty jeho řečičky o tom, jak je jídlo skvěle připravené moc dobře vnímá, ale zrovna není vůbec schopný na to něco říct. Takeshi se pomalu narovná a dá mu znovu kousnout a situace se samozřejmě zopakuje. Takeshi úmyslně přitlačí a Sena má dojem, že právě dojedli, ale to mu nevadí. To málo mu stačí, nikdy nejedl moc a navíc mohou pokračovat později. 

"Od kdy ty řešíš, co je vhodné do restaurace? Už jsi zapomněl, co všechno se stalo?" Připomene mu chvilky na terase, ale kdo by zrovna tohle mohl pustit z hlavy? 

"Mě?" Ukáže na sebe na oko dotčeně. 

"Mě nenapadalo vůbec nic, dokud jsem tě nepoznal." Hájí se a mračí se na něj. 

"Co kdyby sis pořádně kousnul?" Vypadne z něj najednou a ne, nemyslí tím rolku. Myslí tím lepší sousto ve svém klíně a s žádnými drobečky nemá nic společného, i když na to kousání dojít úplně nemusí. Snaží se tvářit, jako by se pořád bavil o jídle, ale podvědomě už jednou rukou odsouvá misky stranou a možná to nakonec stejně bude všude a oni budou spát na zemi. 

"Je to tvoje vina, neměl sis s tím začínat a mohli jsme se normálně najíst." Natáhne po něm ruce, aby si ho přitáhl k sobě.

Takeshi

Takeshi se musí prostě zasmát, když Sena označí svůj zájem starší muže za úchylku.

"Otázkou zůstává, jestli se to vztahuje jen na mou osobu, nebo bych si měl dávat i na stejně ročníky kolem pozor." Vlastně by asi žárlil na někoho, kdo by byl podobného věku a odvedl mu Senu. U někoho mladšího, by to nakonec pravděpodobně pochopil, i když by rád nebyl. Podívá se na něj stylem, ale no ták, protože samozřejmě je to jen drobnost, kterou mu neřekl, v ostatních věcech je k němu zcela otevřený. Ostatně jinak to ani neumí. Jde hlavně o překvapení pro Senu, aby nemohl odhadnout, kdy to přijde. Neprozradí své zdroje a věci, které si dokáže zařídit. 

"Kdybys to věděl, ztratí to kouzlo." Ujistí ho, že v tom nic jiného není, aby ho náhodou nedohnaly pochybnosti. 

"Neměj strach, tvé prsty si brzo užiju taky." Přece jen jejich noc ještě nekončí a on si dokáže představit, jak moc by si mohl Senovy prsty vychutnat. Ostatně jídla je tu pořád dost, jistě to zvládne skloubit, asi jako teď. Už jen to, jak se Sena směje, ho neskutečně těší. Je rád, že se mu podařilo jeho myšlenky odvést trochu jinam a ani jeden z nich nemyslí na to, co bude zítra. Senova kůže ho láká k sobě a on jí jen těžko odolává. Naštěstí to vypadá, že proti podobnému servírování Sena nemá námitky. Asi by mu tím trochu zkazil radost, ale to se naštěstí neděje. Druhý kousek si vychutná trochu víc a nakonec si i oblízne rty, protože má pocit, že cítí sladkou příchuť Senovy kůže. Obočí mu jde nahoru a má co dělat, aby se smíchem kousek zase nepřistál zpátky.

"Máš pravdu, nikdy jsem to moc neřešil. Jen se ode dneška budu snažit zamlouvat celé salónky, mám obavy, že večeřet z tebe je příliš lákavé, než abych si to dokázal odpustit." Hlavou mu proběhne představa Seny na stole uprostřed restaurace a samozřejmě je jídlo naservírované přímo na něm. Klidně by strávil hodiny jeho ochutnávkou. Někdy to vážně musí zrealizovat, podle něj by si to užili oba. Chce mu dát další sousto, ale zarazí se, protože podle Seny je ten, co ho kazí. Spokojenější výraz by jen stěží dokázal zahrát.

"To je pro mě ta nejlepší odměna, když to říkáš. Doufám, že tě v mé společnosti budou napadat jen samé hříšné věci. Opravdu si to vychutnám." Obrátí to celé ve svůj prospěch, to mu ostatně šlo vždycky velmi dobře. Sena už odsouvá jídlo stranou, ale vlastně to ani není potřeba. Má zatím dost místa, ale nenechá se k němu přitáhnout. Spíš znovu klesne níž, aby byl tváří dostatečně blízko jeho klínu, a natáhne se rukou k tácu, kde si nabere na prsty sladší omáčku. Kreslí mu jimi na bříško jen náznaky obrazců, než mu na prstech nic nezbude a pak se do těch míst pustí svými rty.

"Jen se klidně polož a odpočívej." Zašeptá, když se krátce podívá do jeho očí a pokračuje dál v ochutnávce. 

"Já ještě s večeří neskončil." Nehodlá si svůj nápad jen tak vzít a ve svém kreslení pokračuje i na Senova stehna, který stejným způsobem očistí. Teprve pak se přesune do jeho klína a vezme ho mezi své rty, aby mu dopřál jeden vrchol právě tímto způsobem. Sám si tak dá ještě trochu času, aby mohli později pokračovat společně. Možná by vážně měli jít spát, ale zas tak jednoduché, to nejspíš nebude. Musí si Senu víc přichytit, aby mu neutíkal, když se jeho vrchol blíží a nechá ho klidně, aby mu nabídl zákusek v podobě vyvrcholení do jeho úst. Pak se pomalu přesune k němu a položí se vedle, aby na něj měl dobrý výhled. 

"Jsou věci, které mě nikdy neomrzí, Sena-chan. Jenda z nich je tvůj výraz po podobné chvilce. Je velmi krásně to sledovat a vědět, že za to můžu já." Podobnou poznámku si prostě nemohl odpustit. Přitáhne ho k sobě do obětí a hladí ho po růžových pramenech a prsty sklouzává až na odhalené rameno.

"Arigato, Sena-koi, za nádherné večery po tvém boku." Políbí ho do vlasů a nadechne se jeho vůně.

Sena

"No já nevím, právě jsem se objevil a všechno teprve poznávám. Jak mohu vědět, jak to do budoucna bude? Je mi ještě tak málo." Prohodí Sena a nevinně zamrká, když rozpřáhne ruce, ale jsou to jenom řečičky. Jak by bez něj mohl žít teď, když se rozhodl dobrovolně kvůli němu zničit všechno, co do té doby měl? Rodinu, zázemí, školu i tuhle soutěž a nejspíš taky Takeshiho… jak by se jen tak mohl podívat na kohokoliv jiného? Věří ale, že Takeshi nic takového poslouchat nepotřebuje a moc dobře si je toho všeho vědom. Jenom se dneska v noci oba dva snaží zapomenout. Musí pozvednout obočí, když mu Takeshi slibuje, že ode dneška budou jíst jenom ve zdánlivém soukromí salónku. Asi by měl odvahu zkusit tam něco vyvádět, ale rozhodně by neměl odvahu k tomu, aby se svlékl, nechal na sebe položit jídlo a takto si hrát, protože to trvalo dlouho a těžko by se to maskovalo, kdyby někdo přišel. Nevěří tomu, že všechna mlčenlivost jde uplatit penězi a dřív nebo později by se jim to vymstilo. Sena nebyl stydlivý, ale nutně nepotřebuje další pozornost bulváru nebo nedej bože policie. Některé věci prostě patří do ložnice a jeho nahé tělo nemusí vidět kde jaká servírka. Musí se zasmát a zavrtět nad ním hlavou, když mu Takeshi řekne, že ho vlastně těší, že má v jeho přítomnosti hříšné myšlenky. Ano, tak by to mělo zůstat, aby všechno mělo ten správný říz a aby mezi nimi nevyprchalo kouzlo. Bylo by přece zlé, kdyby ho takové myšlenky přešly. Vyvede ho z míry, když se k němu Takeshi nenechá přivinout, protože si myslel, že se natiskne na jeho rty a zase ho svede. On se místo toho skloní k jeho klínu a začne si hrát s omáčkou. Má to své důvody, ale stejně se Sena neubrání přísnému pohledu, když hned nedostane to, co chce. Teprve potom si začne novou hru užívat. Takeshi už se ho zase dotýká svými rty, nebezpečně blízko klína a on chvíli jen tak sedí a prostě si to bez hnutí užívá. Takeshi chce, aby se položil a v něm se ozve vzpurná povaha, když se mu zachce odmítnout, tak jako ho Takeshi odmítl před chvílí. Pohodí hlavou, pyšně zvedne bradu a uhne pohledem někam do strany, ale pak to přece jenom udělá. Je až příliš zvědavý a taky nadržený. Takeshi se přesouvá k jeho stehnům, která už se zase rozechvěle chvějí a neví, jestli je dát spontánně od sebe nebo raději ne. Košile už se dávno vyhrnula kdo ví kam a jakmile se ho Take dotkne rty i v klíně, Sena znovu propustí svůj hlas ze svého hrdla. Brzy zatíná prsty obou rukou do prostěradla, propíná se v zádech a zaklání hlavu a není ani na chvilku v klidu, takže to Takeshimu zrovna neusnadňuje, ale pak přijde jeho druhý vrchol a je stejně tak nádherný jako ten první, i když úplně jiný. Chvilku mu trvá, než povolí svoje tělo, ale to už je Takeshi u něj a šeptá mu do ucha, jak velmi mu to sluší v podobnou chvíli. Sena se přiměje otevřít oči a podívat se do jeho tváře a pak se usměje. Nechá se celý přitáhnout do jeho objetí, jako by ani nic nevážil a když mu Takeshi z ničeho nic takto poděkuje, najednou celý pookřeje, zvážní a pootevře rty. Musí se na něj dívat, dokud ho Takeshi neschová u sebe a nenadechuje se vůně jeho vlasů, on jej něžně a přesto pevně objímá nazpět a vnímá, jak velmi je do něj zamilovaný. V tento okamžik by asi zvládl všechno, dokonce i to ráno, co je čeká a bude z tohoto zážitku čerpat svou sílu, ale noc ještě nekončí. Ještě chvilku nerušeného času na sebe mají a Sena už Takeshiho nenechá, aby se vzdálil z jeho objetí. Začne jej líbat, přehodí znovu nohu přes jeho tělo a už s tím nepřestane. Sám teď bude potřebovat chvíli, ale tohle může dělat celé hodiny. Nikam nespěchá, dokud je ráno budík nedonutí vstát a jít. Za chvíli bude prosit jitřenku, aby ještě počkala, ale nebe nad městem je ještě pořád temné.