Sena x Takeshi - Myslím vlastně hlavně na tu postel. - část 1.

(hotelový pokoj)

Takeshi

Pro Takeshiho bylo příjemné, když se za nimi dveře zavřely. Tady byly v relativním bezpečí a ještě pár hodin je dělilo od reality, které budou muset čelit. Nemá strach o sebe, pro něj se zase tolik nezmění. Nebýt Hirota, tak si vůči svému životu nebude dělat vrásky. Troufá si doufat, že to ani jeho vztah se synem zase tolik neohrozí. Možná to skutečně pochopí teď, když chce být se Zyeanem a žít s ním. Takeshi si taky přeje, aby mohl žít se Senou. Ještě nepotkal nikoho jako je on, u koho by věděl, že s ním chce opravdu zůstat. Ne jen chvíli, ale napořád. Ostatně zas tak dlouho to nejspíš nebude, když si uvědomí, kolik je mu let. Snad poprvé je mu jeho datum narození na překážku. Možná by měl Senu přemlouvat, aby si to ještě rozmyslel a zároveň je v tom jisté sobectví, protože ví, že to neudělá. Sena se rozhodl, a i když je ještě mladý, nikdy by jeho názor neznevážil. Podle něj má každý právo na své rozhodnutí a nezáleží na tom, kolik vám je. Většina rodičů, tohle nedokázala pochopit. Kdysi dávno ani ti jeho. Možná proto má za sebou dost krušné období, o kterém Senovi vyprávěl. Ohlédne se na něj s pobavením v očích, když dojde na to, že spolu ještě nebyli. Má pravdu, některé hranice mezi nimi ještě nepadly. Sena by si to mohl hodně rychle rozmyslet, za to Takeshi ví, že nic jeho názor neovlivní. 

"Na tom něco bude. Tahle noc by vlastně mohla být opravdu rozhodující." Vlastně by to bylo pro Senu vysvobození, kdyby zjistil, že ho Takeshi nepřitahuje a nemůže s ním spát. Stejně nemá v plánu cokoliv udělat schválně, jen aby ho tím odradil. Nedokázal by mu jakýmkoliv způsobem ublížit. Obočí mu jde nahoru.

"Vidíš, nakonec jsi ty ten rozumnější. To jsi asi na začátku nečekal. Jaký je to pocit?" Možná by neměl vtipkovat, nechce celou situaci zlehčovat, ale z druhé strany…Ráno je to dožene, nemá moc smysl si nad tím teď lámat hlavu. 

"Hiroto je v mnoha ohledech po své matce. Myslím, že díky tomu má život o hodně jednoduší. I když něco málo jsem mu přece jen předal a ještě se s tím bude muset naučit pracovat." Myslí trochu jeho vznětlivost, kterou tady předvedl, když se hádali. Možná spíš umíněnost. Podívá se znovu na Senu a jen pokrčí rameny.

"Tak bych to úplně nenazval, rád lidem ukazuju možnosti, někdy trochu na hranici, ale… Je potřeba si život malinko užít, ostatně není věčný." Vysvětlí mu svůj pohled na věc. 

"Je pravdou, že to bylo v době, kdy jsem neuměl moc pracovat se svou povahou." Prozradí mu trochu víc. I se sklenkami se usadí vedle něj a chraplavě se zasměje.

"Já už podle většiny měřítek alkoholik jsem. Myslím, že se tomu říká funkční alkoholik, ale víc nevím, zeptej s mého doktora, ten to bude vědět přesně." Je vidět, že k němu nechodí zrovna často a na jistá doporučení vážně dlouho kašle. Ví, že není nejmladší, nemusí to ještě poslouchat od něj. 

"Ale ne, nemusíš dopadnout stejně, jen jsou podle mě situace, kdy si to kapku něčeho dobrého zaslouží. Hodně z mých nápadů, které měly úspěch, vznikly právě u skvělého alkoholu. Vděčím mu za svou kariéru." Mluví pobaveně a pak přikývne.

"Myslím vlastně hlavně na tu postel. Těším se, až tě v ní uvidím ležet a ano ideálně nahého. Z druhé strany mám trpělivosti dost, ještě chvíli počkám. Byl bych rád, kdyby ses pobavil." Přikývne a začne se zvedat, aby došel pro svůj počítač. Přesune se s ním i se sklenkou až do čela postele, o které se pohodlně opře a pobídne Senu, aby šel blíž k němu. Chvíli to trvá, než najde patřičné fotky a začne jimi listovat. 

"Tohle je můj první pokus o focení. Bylo mi asi šestnáct. Myslím." Snaží se vzpomenout, ale nejde to tak lehce, aby si přál.

"Dopadlo to příšerně, ale to vidíš už jen na tom prostředí." Na fotce se válí v podstatě v keři. Vypadá to vážně divně. 

"Skoro jako nějaký stalker, ale tím jsem se v jistém slova smyslu taky vlastně stal." Zasměje se krátce. Pak dojde na další fotku, kde vychází z jistého zařízení.

"Tady jsem byl přes noc ve vazbě. To focení bylo totiž na soukromém pozemku. Pohádal jsem se s tím policajtem a vlastně mi zničili všechny mé věci, proto ten mundúr." Odmlčí se na chvilku.

"Myslím, že jsem mu tehdy řekl, že vypadá jako..." Zamyslí se, jak to přesně bylo.

"Týden přejetá žába. Mám pocit, že ve výsledku padlo i něco ostřejšího." Je příjemné na to vzpomínat. 

"Přijeli pro mě rodiče a já místo toho, abych odjel s nimi, jsem sedl do auta a kamarády a vrátil se za tři dny. Hm, dochází mi, že to asi taky neměli jednoduché." Nikdy s nimi nevycházel dobře, ale stejně se na to teď dívá trochu jinak.

Sena

Takeshi se ho už zase snaží vyvést z míry, když se ho ptá, jaký je pocit, že je on z nich dvou ten rozumnější. Sena stiskne rty a podezřívavě si ho měří, protože si pořád myslí, že si z něj jednoduše střílí. Jako kdyby od toho incidentu v novinách nedovedl říct jediné vážné slovo. Možná je to jeho podvědomá sebeobrana? 

"Divné a vyvádějící z míry. Já nemám být ten rozumnější a ani nechci. Myslel jsem si, že můžu všechno hodit na tebe a žít pohodlně s vědomím, že ty všechno vyřešíš a zařídíš a místo toho, abych byl mozkem operace." Předhodí mu, ale jenom mu vrací jeho vtípky. Taky chce, aby všechno dělali společně a začíná si na ten pocit rychle zvykat. Doma mu sice dali docela dost prostoru na místní poměry, ale stejně byl prostě ten malý Sena a slovo táty bylo taky slovo poslední. Jakmile Sena ochutná dospělý život, už se ho nikdy nevzdá a nikdy už nikoho nenechá, aby za něj rozhodoval, jenom mu to bude ještě chvíli docházet. Dlouze se na Takeshiho podívá, když zmíní svou ženu. Docela rád by věděl, jak asi vypadá a taky jaká je, proč si ji asi Takeshi kdysi vybral? Musela to být krásná žena, protože Hiroto byl krásný kluk a zase tolik po tátovi v obličeji neměl. Byl po něm spíš stejně vysoký. Takže malý. Takeshi byl ale na svou výšku docela statný chlapík, i když to tak v saku nemuselo vypadat a tohle měl Hiroto taky po něm. Nebyl to žádný hubeňourek, který by se svalil pod prvním dotekem. 

"Ahá…" Odtuší na to jeho vysvětlení. V tom měl Take pravdu, život vlastně trval krátce a říkalo se, že člověk má zkusit všechno, ale on měl v sobě očividně všechny ďábly Japonska, protože to vzal doslova a důsledně se tím řídí. Jemu vždycky připadal naprosto vyrovnaný, dost rozumný a velmi zkušený, ale očividně existovala nějaká jeho mladší verze, která to měla přesně naopak. To musela být jízda. Ani neví, jestli je rád, že ho to minulo nebo by byl raději u toho. V duchu ho to pobaví a tak se pro sebe zasměje. Musí protočit očima a zavrtět hlavou, když mu Take vypráví o svém doktorovi a o tom, že alkoholikem je. Nemá ani ponětí, co ten termín znamená, zas tak vzdělaný není. Takeshi měl sklenku v ruce často, ale nikdy ho neviděl opilého ani mu nepřipadalo, že ho to ovlivňovalo nebo by bez toho nemohl být. Možná se plete a ještě se bude hodně divit, s kým to vlastně chce žít, ale pokud zůstane, jaký je, je mu to jedno. 

"Já doktora nemám. Seznámíš nás? Asi bych měl taky začít chodit na nějaké prohlídky." Vtipkuje společně s ním. No a co, že je ještě do padesáti nepotřebuje? 

"Hm, četl jsem o tom, že třeba Stephan King je alkoholik a bez pití nenapíše nic a to samé byl Dick. Ten zase bral drogy… mám to tedy zkusit, říkáš?" Je vážně zvědavý, jak by se Takeshimu líbilo, kdyby začal brát a stala se z něj troska. Určitě nelíbilo. Take vlastně musí mít dost velké sebeovládání, když si umí říct Dost a nespadnout do toho, ale to spousta lidí neuměla. A pak mu Takeshi bez obalu řekne, jak se těší na to, až ho uvidí v posteli nahého, Sena okamžitě zrudne, zmlkne a po očku se na něj podívá. Nebojí se a vlastně se taky těší, ale stejně… je to premiéra. Původně si myslel, že kdyby Take ten počítač a složky chvíli hledal, něco by zkusil, ale na to má moc málo času a tak ho nechá, aby všechno otevřel a ukázal mu to. Přesune se vedle něj, opře se bokem o jeho tělo a upije ze sklenky. Dívá se na podivné, vlastně vážně vtipné snímky a musí si říct, že i když si je Take nepochybně podobný, teď mu to prostě sluší víc. Nakonec si přitiskne dlaň na ústa a doopravdy se hlasitě rozesměje. 

"Vidíš, je to v tobě, neutečeš tomu." Chichotá se a zvyká si na pohled do mladé tváře. 

"Získal jsi sex appeal." Směje se dál. Pak dojde i na to zadržení a jemu se úžasem rozšíří oči. Vlastně o moc nešlo, ale Take se očividně uměl vztekat. +Jako Hiroto, už chápu.+ 

"Tohle jsi řekl policistovi?" Rozesměje se znovu. Vytřeští na něj oči, když mu řekne, co provedl svým rodičům. 

"Ale proč? Přece museli zaplatit?" Nechápe to. 

"Tedy tebe bych chtěl mít doma!!" Plácne ho do paže. 

"Měl bych za nimi jet a omluvit se jim za tebe!" Najednou mu dojde, že ani neví, zda jsou naživu. Pokud ano, budou už dost staří. Co by asi řekli?

Takeshi

Takeshi se musí nutně pousmát, když to Sena označí za divné. Chápe ho, přece jen je to v jeho věku prostě jiné. Za to on sám už dávno ví, že to ke vztahu patří. Ano, už tomu tak dávno říká, nic menšího ani nejde. Na Senovi mu opravdu záleží, jen je to prostě jiné, než kdykoliv předtím. Teď totiž opravdu chce, aby mu bylo dobře s ním. Nedokáže si představit, že by mu řekl, aby šel svou vlastní cestou a ukázal mu směr. Bude rád, když ho bude moci provázet životem a budou tu jeho cestu objevovat společně. Vůbec mu přitom nebude vadit, když tím odsune své vlastní potřeby, hlavně ty pracovní. Ostatně už toho dokázal dost a podle něj si to může dovolit. Je pravdou, že prostě nepředpokládal, že se to kdy stane, ale teď když to přišlo…Nějak nemá potřebu se tomu vyhýbat. 

"Nenechám tě v tom samotného, o to nemusíš mít obavy. Jen chci vědět, co se ti odehrává v hlavě." Pobídne ho, aby neměl strach s čímkoliv se mu svěřit. Ostatně tak by to být mělo. Cítí, že je to tak správné. Začíná mu být jasné, že ho svým vyprávěním nejspíš vyvedl z míry. Asi není divu, sám dobře ví, že působí úplně jinak, než tomu bylo dřív. Předcházela tomu opravdu dlouhá cesta, plná přešlapů a největší z nich se mu snad podařilo částečně vyřešit dnes. Neví, jestli to bude mít dlouhého trvání po tom, co vyjde na světlo, ale doufá, že ano. Obočí mu jde nahoru, protože ho nenapadlo, že by Sena potřeboval doktora. Prohlédne si ho, jak kdyby přemýšlel, že mu opravdu nějakého sežene. 

"Zařídím ti všechno, v tom nevidím problém, ale…" Odmlčí se krátce a jeho pohled se trochu změní na něco malinko provokativnějšího. 

"Možná bych ho mohl do té doby tak trochu zastoupit. Ostatně k pořádně prohlídce, jsem zatím neměl zase tolik příležitostí." Narazí na to, co mezi nimi zatím ještě nebylo, ale není takový, aby se na něj vrhal, dokud si tím sám Sena nebude jistý. Pak ale zvážní a zavrtí hlavou. 

"Ne, něco podobného bych ti nikdy nepřál a doufám, že se to nikdy nestane. Alkohol není špatná věc, někomu opravdu pomáhá tříbit myšlenky a otevírat nové možnosti přemýšlení. Ve větším množství to ale není nikdy dobré, ať už jde o cokoliv. Ano, piju opravdu často, vlastně pravidelně a neměl bych, ale jde o to, že si užívám chuť. K tomu nepotřebuješ velké množství a nikdy bych nedovolil, aby to ovlivnilo můj život. Jak by sis to pak mohl užít?" Osvětlí mu svůj vlastní pohled na věc. 

"A ano, zkoušel jsem opravdu hodně věcí, a když to byla zajímavá zkušenost, vždycky byla taky trochu děsivá. Snesl bys pocit, že tě něco takovým způsobem ovládá? Já teda ne." Pousměje se mírně, ale ano, vždycky měl obavy, aby do toho třeba někdy nespadl Hiroto. Ten strašák je něco, co mu přivádělo noční můry.

"Arigato za kompliment." Je to zvláštní vidět sám sebe na fotkách po takové době a uvědomit si, co všechno už prožil. Pro někoho by to mohlo být depresivní a pro něj…Je to vlastně osvěžující. Těch vzpomínek má tolik a ani jedné z nich nelituje. Rozesměje se upřímně. Je fakt, že ani on by sám sebe v tom věku nechtěl mít doma. 

"Nebylo to pro ně jednoduché a nakonec jsem se jim opravdu omluvil, i když to naše vztahy nikdy nevylepšilo. Byli jsme příliš odlišní, ale jsem rád, že nikdy nešlo o nenávist mezi námi. Jen jsme se nevídali. Celou dobu si mysleli, že když se ožením a mám Hirota, něco se změní. Ale sám sebe ve své podstatě prostě změnit nemůžeš a nikdo by to po tobě neměl chtít." Vypráví mu o svém vztahu s rodiči. Nebylo to jednoduché, jen…Shin to měl daleko složitější. 

"Neber to jako stěžování, jsem ji vděčný za hodně věcí a jsou lidé, kteří to mají mnohem komplikovanější a nemusíš se dívat moc daleko." Naznačí mu, že dotyčný je vážně blízko. Pak se podívá znovu do notebooku a nalistuje další fotku. 

"Tady je den, kdy jsem získal nejlepšího přítele." Je to fotky po svatbě s Hirotovou matkou. 

"Byly to skvělé roky, hlavně v době, kdy jsme si to celé ujasnili. Je krásná, vždycky byla a na tom se asi s přibývajícími roky nic nezměnilo." Z jeho slovo je znát, jak moc si její osoby cenní. 

"Věřím, že až se poznáte, padnete si do oka." Ohlédne se na něj a pak počítač pomalu odloží, než se k Senovi přisune blíž a vezme jeho bradu mezi své prsty. 

"Ač jí mám opravdu rád, nikdy se to nepodobalo tomu, co cítím teď, Sena-chan. Myslel jsem si, že se to nikdy stát nemůže, ale jsem opravdu rád, že jsem se mýlil. Ať už přijde cokoliv, díky tobě jsem na to připravený. Jsou věci, za které prostě stojí bojovat." Pousměje se, než se nakloní ještě blíž a ukradne si jeho rty v pomalém polibku, díky kterému si dokonale vychutná jeho rty.

Sena

Je příjemné poslouchat v tento den, kdy se jeho svět otočil doslova o tři sta osmdesát stupňů tolik ujištění, že ho v tom Take nenechá. Jeho poznámku s lékařem možná nepochopil tak, jak ji Sena zamýšlel, ale ihned ji otočí ve svůj prospěch přesně tak, jak je jeho zvykem, totiž když mu nabídne hru na doktora. Sena se na něj pomalu podívá, pousměje se a zároveň cítí, že se trochu červená, když spolu tak otevřeně mluví o tom, že ještě nic nebylo a že je potřeba provést důkladnou prohlídku. Od té doby, co Sena vyšel z domu, poznal vlastně jenom jeho, takže to bude jeho velké poprvé, ale zároveň je dost velký egoista na to, aby to jen tak nepřiznal a pokusil se ze sebe udělat mnohem zkušenějšího a nebojácnějšího. Nechce Takeshimu v ničem lhát, ale nechce ho zklamat tím, že tady bude ležet jako prkno a tvářit se vyplašeně. To by jeho sebevědomí prostě nepřežilo. Řeč se hodně rychle stočí na alkohol a jeho zahřeje na srdci, když mu Takeshi řekne, že by ho do podobných problémů nikdy nenechal spadnout. Jakkoliv to před chvílí vypadalo, že by byl schopný čehokoliv, nikdy by Senu nenavezl do něčeho nebezpečného a to bylo velmi důležité. Sena měl však k podobným věcem o hodně ostražitější přístup, než Takeshi a přirozeně se jim vyhýbal. Moc ho to nelákalo a alkoholu pil vlastně taky celkem málo. Bude nejlepší, když prostě zůstane sám sebou a trochu Takeshiho ochrání před sebou samým. 

"Máš pravdu. Myslím, že mi to stačí jenom z vyprávění." Řekne mu. Pak mu ale zazáří v očích neplecha. 

"Ovšem neslíbím ti, že se nepokusím stát tvou závislostí místo těch dalších věcí. Nerad bych, aby sis myslel, že tě ovládám, ale pokud bych mohl mít na něco vliv…" Nevypočitatelně se na něj podívá. Říkalo se, že mrchy a nebezpeční lidé jsou mnohem přitažlivější, než ti hodní. Ale ne, Sena by nikdy neudělal nic proti Takeshimu a vždycky bude stát při něm. Uměl se rvát za to, co bral za své. Dlouze se na Takeshiho podívá, když mu dál vypráví o své rodině a o tom, že na omluvu dokonce taky došlo, ale dovede si představit, že když někam nezapadáte, nezměníte to, ani kdybyste stokrát chtěli. Můžete se snažit, ale někdy je to prostě boj s větrnými mlýny. Byl rád, že se jejich vztahy držely alespoň na té úrovni, kam to jenom šlo. Přikývne na jeho slova, protože to samé si myslí i on sám. Jeho rodiče to nakonec taky pochopili nebo alespoň dělají, že se o to snaží, především matka. 

"Shin?" Musí se zvědavě zeptat, protože o tom samozřejmě nic neví a chtěl by. Moc se se Shinyou neznali, ale věděl, že Takeshi nad ním drží ochrannou ruku, takže třeba budou dobří přátelé. Tady při soutěži jim to hodně klapalo, trávili spolu čas, měli stejné zájmy… ale styděl by se zeptat se ho přímo na tak soukromé a citlivé věci. 

"Neberu. Vlastně si myslím, že to hodně chápu." Řekne mu a zvedne k němu oči. Takeshi se vrátí zpět ke svému počítači a on se do něj taky podívá. Chvíli mu trvá, než pochopí, na koho přesně se dívá a když uvidí tu krásu a ještě ví, že má k Takeshimu tak blízko, píchne ho iracionální pocit žárlivosti. Ne ve zlém, ale prostě proto, že se cítí pro Takeshiho tak mladý, nezkušený a všechno je tak nové… co když si to Takeshi všechno rozmyslí a uvědomí si, kdo ho vlastně celá léta zná a podporuje? Jenže pak Takeshi zmíní, že by se s ní měl seznámit. Vlastně je to asi logické. A on doslova zpanikaří, jako by se to mělo stát teď hned. 

"Co-cože?" Vyletí z něj a vypadá asi hodně vyděšeně, ale co by ona, matka Hirota řekla, zrovna na něj, na Hirotova vrstevníka, co se tahá s jejím bývalým mužem? To bude příšerné. Stejně příšerné jako zítřejší návštěva u Senových rodičů. Takeshi začne počítač odkládat, takže je očividně konec prohlídky a on málem zpanikaří ještě víc. Co je, proč nepokračuje? Dozví se to vzápětí a cítí, že mu nejen červenají tváře, ale i celé tělo. Dívá se do jeho očí, není schopný se ani pohnout a poslouchá to nejkrásnější vyznání na světě, díky kterému by Takeshimu propadl asi kdokoliv, i kdyby mu bylo rovnou devadesát. Tak takový živel jako on čekal na takového školáčka jako je Sena a ledy se pohnuly jako nikdy v jeho životě? To snad ani není možné… Chtěl by něco říct, ale rty se mu chvějí a s nimi i celé tělo. Tohle se mu nikdy nestalo. A pak už mu Takeshi k žádné odpovědi nedá ani příležitost, když ho tak procítěně políbí, až mu Sena povolí v náručí a tiše vydechne. Zavře oči a prožívá ten polibek celou svou bytostí. Teď je přesně ta chvíle, kdy by s ním Takeshi mohl dělat doslova cokoliv.

Takeshi

Snaží se co nejlépe vnímat Senovo rozpoložení. Rád by mu byl oporou, obzvlášť v této chvíli a v dalších dnech, kdy to rozhodně nebude mít jednoduché. Nechce na něj v žádných ohledech tlačit a zároveň si dokáže dost dobře představit, že by si tento večer velmi zpříjemnili. Ostatně ráno budou postaveni před realitu a on nebyl ten, který by celou noc nespal. Stejně to neoddálí ani se tomu nevyhne a bude radši, když tyto chvilky užijí, co nejlépe. Pak už se ocitnou v jednom kole a nebude to vůbec jednoduché. Pousměje se a přikývne. Je opravdu rád, že Sena nemá tendence cokoliv zkoušet. Nezakázal by mu to a zároveň by měl nutkání dohlížet na to, aby do ničeho nespadl. Nakloní hlavu mírně na stranu a jeho úsměv je patrnější.

"Takovou závislost si nechám líbit. Jen mám menší problém. Myslím, že na tobě už závislý jsem a na odvykačku se nechystám." Složí mu další kompliment. Nepřehání, opravdu s ním velmi rád tráví všechny volné chvíle a necítí se sto procentně ve své kůži, když s ním není. 

"Víš, možná se ani nebudu zlobit, když mě budeš trochu v jistém ohledu ovládat." Má ne mysli takové to hravé vydírání, které by si v Senově podání rozhodně užil. Nemyslí nic extrémního, spíš jen zpestření dne. Sena to určitě moc dobře pochopí. Na téma obtížných vztahů se Sena dovtípí velmi rychle. Asi to bylo patrné v tom, jak se o něj staral.

"Ano, mluvím o Shinovi. On sám o tom mluví velmi málo. Víš, vlastně mi přijde hrozně smutné, že někdo tak talentovaný a hodný, zažil něco podobného. On, který by se pro ostatní rozdal…" Vypadá, že ho to opravdu trápí a na Shinovi mu záleží.

"Ale jsem rád, že s někým může sdílet pro něj běžné radosti. To víš, já bych s barvenými vlasy vypadal ve svém věku asi hodně divně. O make-upu ani nemluvím." Zatváří se pobaveně. Všiml si, že má Shin Senu rád a bude vážně nadšený, když v podobném duchu budou pokračovat. Klidně jim dopřeje společný wellness pobyt a bude spokojený, když si to spolu užijí. Ostatně můžou jít pak s Taijim popít, kdyby měl zájem. Vzápětí ho ale Sena odrovná svou reakcí na seznámení s jeho ženou. Ví, že by se neměl smát, ale bylo to kouzlené.

"Gomen." Omluví se mu rovnou.

"Samozřejmě počkám, až na to budeš připravený, ale opravdu není čeho se bát. Je to velmi milá a vřelá osoba, z její strany ti žádné pohledy z patra ani nic podobného nehrozí." Snaží se ho trochu uklidnit, ale ví, že dokud se opravdu nesetkají, tohle zděšení jen tak neopadne. Všechny podobné myšlenky ho přejdou přesně v okamžiku, kdy se chvíle mezi nimi stane velmi romantickou. Je to příjemná změna, proti všem starostem, které je čekají, a proto se mu s polibkem rozhodně pospíchat nechce. Opustit v tuto chvíli Senovy rty by bylo skoro trestné. Jeho reakce ho donutí se zlehka pousmát do jeho rtů a přesune se trochu blíž k němu. Dlaň nechá na pár vteřin odloženou na jeho stehnu, než se z ní začne posouvat o kousek výš. Jen ho zlehka hladí a nikam nepospíchá. Chce počkat na další reakce jeho těla, než bude pokračovat dál. Jakmile ji dostane, zamíří zase o kousek výš, ale klín pro tuto chvíli mine. Tam se hodlá podívat později, ale první chce vystupňovat atmosféru mezi nimi, aby to bylo co nejpřirozenější. Dostane se až k lemu jeho svršku, pod který zapluje prsty a pomalu pokračuje dál, čímž ho vlastně zbavuje oblečení. Odtrhne se až má svršek vyhrnutý do poloviny hrudníku a oči mu těknou na bledou pokožku, která na něj doslova křičí, aby si ji užil mnohem víc. 

"Jsi vážně nádherný klenot. Vůbec nevím, kde jsem vzal tolik štěstí, že se tohle vůbec děje." Prostě mu to musel říct. Skloní se, a políbí několikrát pokožku těsně nad jeho pupíkem. Podívá se nahoru na jeho reakci, pokřiveně se usměje a nakonec hravěji vklouzne jazykem do té malé jamky. Dlaní už zase míří trochu níž a tentokrát už zlehka pohladí i jeho klín. Pořád čeká, jestli budou pokračovat nebo to pro dnešní večer nechají čistě na odpočinku. Je znát, že je pořád dost opatrný a obezřetný.