Hiroto
Hiroto se pro sebe pousměje, když mu Saga řekne, že z něj za deset let bude šedivý. "Za pět." Opraví ho, ale znovu mu odhrne vlasy z čela. Je mu jasné, že někdo jako Saga nebude umět stárnout. On sám na to zatím nemyslel. Muži s tím neměli tolik starostí jako ženy a navíc byl voják. Mohlo to přijít kdykoliv. Díky Kaiovi už to málem přišlo. Ale Saga Hirota zachránil a nejspíš to bude dělat tak dlouho, dokud bude dýchat a je úplně jedno, jestli u toho bude mít vrásky. Někdy, až si ho bude chtít usmířit, mu to řekne nahlas, to by se mu mohlo líbit. Chvíli to trvá, než se Saga odhodlá mu odpovědět a chvíli vypadá ještě o hodně zranitelněji a nevinněji, než před okamžikem, kdy o tom začali mluvit. Hiroto vzápětí pochopí proč. Saga něco důležitého pocítil už v čajovně. I přes jeho věk byl velmi zkušený, vyznal se v emocích i v lidech a najednou se stalo něco nečekaného. Natolik nečekaného, že byl kvůli tomu ochotný ztratit úplně všechno, i když to zprvu maskoval jako dočasný výlet. Dávalo to dokonalý smysl, jenom si to Hiroto nebyl schopný uvědomit. I jemu mělo dojít, že se za jedinou noc jejich vztah změnil z popichování a přezíravého jednání v náklonnost a porozumění. To, jak spolu nakonec skončili, nemělo zase tolik co dělat se sváděním. Hiroto na to moc neslyšel. Saga ho přesvědčil svým jednáním, tím, jaký byl, jak se jejich hašteření přirozeně převrátilo ve fakt, že ho to ráno Hiroto upřímně chtěl. Když spolu mluvili poprvé, myslel si, že ho zaškrtí, že je ten typ, který by nesnesl, ale ono to bylo všechno úplně jinak. Musí se upřímně usmát a tentokrát je to on, kdo skloní hlavu, když mu Saga řekne, že vlastně toužil po lásce. A kdo ne? Kdo to tvrdil, většinou si lhal nebo byl nějak zraněný, ale kdyby ta láska přišla, nejspíš by dokázala léčit. Existovali vlci samotáři, ale ti je třeba už také prožili a jinou nechtěli. Kdo ví? Zaskočeně se napřímí, když ho Saga najednou varuje, aby toho nezneužíval a hned ho plácne. Hiroto okamžitě stáhne obočí, aby mu na to něco odpověděl, ale Saga je rychlejší a umlčí ho svým polibkem. Nechá se jím přemoci a oplatí mu jej ve stejném duchu. Když se od sebe oddálí, rád by mu řekl, že by nikdy ničeho nezneužil, ne navážno, ale… už ho chce zase trochu trápit a tak mlčí a v očích už mu taky tančí rarášci.
"Dokud je přiloženo, je to příjemné…" Konec věty se ztratí v povzdechu, protože musí opustit Sagovo tělo. Obejme jej a ještě ho nechá u sebe odpočívat, když se ho Saga zeptá, co bude ráno. Pokrčí rameny a podívá se kamsi před sebe
"Myslel jsem si, že bychom navštívili otce Hitomi, ale… teď, když se to všechno stalo jinak, bych je nejraději vzal s sebou do paláce. Mám takové nutkání to udělat, nevím proč. Jako by mi něco říkalo, že je to důležité i pro Hitomi. Ale čím víc přemýšlím o tom, proč jsem potkal Kaie a nezemřel jsem, tím víc si myslím, že máme udělat něco společně. Nepřipadá mi, že by to spočívalo v tom tady sedět. Měl by se někam dostat, ale je to válečný zločinec, nepřítel, teď taky vrah. Nedostal by se dál než do nejbližší vesnice, takže potřebuje mocnou ochranu." Tím myslí sebe. Je samurajem s velkým jménem, jeho rozhodnutí nikdo nezpochybní.
"Myslím si, že nemá smysl jezdit za její rodinou. Myslím si, že bych ho měl dostat k císaři a pomodlím se, že to není nějaký asasín. Ať se císař rozhodne, co s ním udělá. Mám pořád takový pocit, že to není jenom tak obyčejný kluk. Je mi to jedno. Chci to dokončit a odjet s tebou na jih. Při těch vidinách, když na mě Hitomi ležela, jsem viděl něco, u čeho nikdy nedopustím, aby se to naplnilo. Takže udělám, co musím. A pak odjedeme." Rozhodne se a dá mu najevo, aby vstali.
"Pochybuju, že se Kai vyškrábe v tom domku do patra a Hitomi taky nevypadala moc svěže. Vlezeme jim tam, určitě je tam futon." Řekne mu trochu potměšile, ale co? Proč by spali venku nebo na dřevě, když je tam nevyužitá postel?
Saga
Jen se nepatrně ušklíbne, když sníží dobu, kdy z něj bude šedivý. Okázale dlouze se nadechne, aby bylo jasné, že se mu ta představa vůbec nelíbí. Přesto všechno spokojeně přivře víčka, jakmile mu Hiro odsune vlasy z tváře. Je zná, jak si chvilky s ním užívá a že ani není schopný se zlobit. Ostatním by za podobné prohlášení asi zkusil vyškrábat oči. Opatrně se podívá do jeho tváře, má trochu obavy, co svým prohlášením způsobí, ale když vidí upřímný úsměv, znatelně se mu uleví. Nespletl se a Hiro je na tom v tuto chvíli stejně. Může být v klidu po jeho boku bez žádných pochybností a to mu ke štěstí stačí. Vlastně nebyl náročný, i když si kde kdo myslel něco úplně jiného. Po polibcích a tom, jak se uvelebí, nechá na chvíli víčka klesnout a přikývne. Opravdu by v kádi dokázal zůstat dlouho. Přece jen byli dlouho na cestách a tohle je vítaný luxus. Voda není studená a příjemně hýčká jeho pokožku. Jak kdyby si celé jeho tělo i mysl potřebovali pořádně odpočinout. Teď může a ráno se uvidí, jak se jejich cesta bude vyvíjet. Zvedne k němu opatrně oči a vyslechne si možnou změnu jejich směru. Nechá tu myšlenku v hlavě chvíli poletovat a pak se na něj překvapeně podívá. Vážně ho musí vzít sebou."Cesta s ním bude hrozně pomalá. Ještě není ve stavu, kdyby vydržel dlouhou chůzi ani na koni." Prozradí mu co si o tom celém myslí. Nechce se mu brát Kaie s sebou, s Hitomi takový problém nemá. Když se však podívá do Hirotovi tváře, ví, že má pravdu. Nakonec přece jen přikývne.
"Asi nám nic jiného nezbude." Neví, jestli ten vnitřní pocit, že to musí udělat, způsobilo to, jak moc Hirotovi věří, anebo mu něco našeptává, že je to správně.
"Stejně bude problém ho kamkoliv propašovat. Nesmí vůbec mluvit, aby nepoznali přízvuk, a musíme ho pořádně obléct, jinak nevyjdeme ani z lesa." Povzdechne si a nechá spánek znovu odložení na jeho rameni.
"Necháme rozhodnutí na císaři." V tom s ním souhlasí.
"Jen podle mě bude problém Kaie přemluvit, aby šel s námi a ještě s takovým cílem. Podle něj ho tam čeká poprava." Nakrčí trochu obočí.
"Nemyslí si, že by s tím Hitomi souhlasila." Pak ale Hiro pronese něco, po čem se musí znovu odtáhnout a podívat se do jeho tváře.
"Jaké to byly vidiny?" Zeptá se ho zvědavě. Pořád o nich nic neví, i když si všiml, že se něco stalo a Hitomi mu něco ukázala. Jenže co to bylo?
"Povíš mi o nich, ať si můžu udělat pořádný obrázek?" Pobídne ho, aby mu prozradil, co všechno se stalo a jak s tím vším vlastně Kai souvisí. Trápí ho myšlenky na to, co mají udělat a přesto se tiše uchechtne.
"Budeme se potichoučku plížit, aby o nás nevěděli?" V očích mu hravě zajiskří.
"A neslyšeli?" To si prostě nemohl odpustit.
"Tak dobře, promluvíme si ještě tam. Moje kůže už začíná trpět." Podívá se na své rozmočené prsty. Vody už bylo dost. Sám začne vstávat a sušit své tělo. Pak pomůže Hirotovi a užívá si starost o něj. Nakonec se neubrání dalšímu přitisknutí na jeho tělo a dlouhému polibku. Dokázal by si představit, že by si dnešní noc prodloužili a zároveň ví, že je čeká náročná cesta, měli by i odpočívat. Jenže je to hrozně těžké mu odolávat.
"Jak já s tebou jen vydržím?" Postěžuje si se zamilovaným pousmáním, dovolí si ještě jeden krátký polibek, než ho konečně zase pustí. Všechno po sobě pečlivě uklidí a vydají se do domu. U toho svírá jeho dlaň a našlapuje tiše. Kori se jim připlete pod nohy a zvláštně si je prohlíží. Saga se na chvíli zastaví a podívá se na hřebce, jak kdyby se mu snažil podívat do hlavy.
"Je to stejně zvláštní zvíře." Prohodí zamyšleně.
"A jestli je na těch pověstech něco pravdy, tak nás právě asi slyšel." Napadne ho úplné pitomost a snad by se začal i stydět, kdyby nebyl taková povaha.
"Nekoukej tak, ty bys to taky dělal, kdyby byla možnost." Osočí zvíře a má trochu pocit, že začíná bláznit. Radši nad sebou zavrtí hlavou a pokračuje s Hirotem dál do domu. Všude už je hrozná tma.
Hiroto
Hiroto zaznamená ten Sagův nádech, je dost pozorný na to, aby mu to neuniklo a navíc už ho trochu zná, ale Saga nakonec zůstane potichu. Je to co říct, ale je to jen další drobný důkaz jeho lásky, protože kde komu jinému by určitě řekl, co by chtěl. "Vím, že jsi je chtěl pozdravit, ale určitě se to podaří někdy jindy." Řekne ještě ohledně otců Hitomi, ale Saga naštěstí souhlasí s jeho novým plánem a je spíš praktický.
"V tom máš pravdu. V lese se ale na koni jede špatně, takže ho já nebo Hitomi povezeme na svém a jakmile se odtud dostaneme, seženeme vůz. Pojedeme o hodně pomaleji, než v sedle, ale jinak to nejde." Kai by cestu jinak nezvládl a jeho rána se bude hojit ještě dlouho, obzvlášť po tom, co mu dneska Hiroto udělal, když ho přinutil, aby se znovu otevřela.
"Oblečení není problém." Oba dva ho mají se Sagou dost.
"A jestli chce žít, tak ani necekne. Jinak ho hodím…" +Nehodím...+ Chtěl říct prvnímu, kdo se podezřívavě podívá, jenže to by tady nesměla být ta vidina. Raději zmlkne a krátce před Sagou uhne pohledem.
"Nebudu se ho na nic ptát. Může si vybrat buď mě, nebo hlavní město." Zamračí se. A nezabrání mu v tom ani Hitomi. On tady byl nejvyšší spravedlnost a dokonce i ona ho musela poslouchat.
"Jestli ho miluje, tak pochopí, že to jinak nejde a pojede s ním. Nebo může zůstat, to je na ní." Vidí to pragmaticky a jednoduše, ale třeba bude Hitomi rozumná. Třeba to taky pochopí. Dlouze si povzdechne.
"Nechci, aby sis s tím lámal hlavu. A když ti to řeknu, tak budeš." Vyhýbá se odpovědi.
"Jestli po tom ale opravdu toužíš… víš… viděl jsem moment, kdy jsem Kaie zabil. Odnesl jsi to životem. Ležel jsi na zemi a neměl jsi hlavu. Nejsem si jistý, jestli ten pohled někdy dokážu vymazat z mysli, jestli mě nebude budit ve snech, ale naplno jsem si uvědomil, jak velmi mi na tobě záleží. Dokonce tak moc, že se vzdám pomsty, budu riskovat hněv mých mrtvých mužů i porušení zákonů a prostě zapomenu, že jsem ho chtěl mrtvého. Ale ani Kai si nemůže myslet, že někoho zabije a nic se nestane. Chci, aby s ním mluvil císař. Aby zjistil, co je zač, proč je tady a proč to Kami chtějí. Myslím, že toho nejsem schopen, ale on ano, je přece bůh na zemi. Kromě toho… nikdy nedopustím, abys kvůli němu nebo mému hněvu umřel. Mohla to být vidina, ale tohle je les čarodějnice a já to nebudu riskovat." Řekne, než plácne dlaní do hladiny vody a začne vstávat. Nechce, aby měl Saga těžké spaní, ale chce, aby si věřili a říkali všechno a taky by měl vědět, co přesně se kolem nich děje. Saga vyleze z kádě jako první a osuší se a Hiroto trpělivě čeká, protože se sem oba stejně pořádně nevejdou.
"Mám sto chutí dupat jako slon." Ne, jemu chvíli potrvá, než si Kaie zamiluje. A jestli je slyšel, je mu ho s tím zraněním snad i líto, protože si ještě chvíli nevrzne. Saga si vezme na starost péči o něj. Nemusel by to dělat, možná je prostě jenom zvyklý, ale jestli ho takhle bude rozmazlovat, Hiroto to bude chtít neustále. Přitiskne ho k sobě, když ho Saga tak vroucně políbí a nejspíš by zvládl další kolo, jen kdyby nebyli tak strašně vyčerpaní vším, co se dnes stalo. Ta cesta, vidiny, souboj… Hiroto má strach, že bude spát tři dny v kuse.
"Už je to vzájemné." Šeptne mu, než uklidí saunu a vyjdou do noci. Vzduch je najednou až moc chladný. Hiroto vede Sagu za ruku o krok za sebou, aby nezakopl, ale když uslyší dusání ve tmě, zarazí se na místě. Je to Kori, ale mohlo by to být klidně i něco jiného. Hiroto se usměje, když dojde na legendy.
"Určitě to někdo je." Rád tomu bude věřit. Hlasitě se rozesměje, až málem všechny vzbudí, když Saga řekne, že hřebec by taky rád. No jistě, stačí kobyla v říji a nic ho neudrží, to vědí oba. Raději pokračuje k domku. Samozřejmě se přerazí o první hrnec na podlaze.
"Kdo to sem krucinál…!" Lamentuje polohlasem. Asi mu upadne palec.
Saga, Hitomi
Saga krátce přikývne. Ano, opravdu by je rád viděl, z druhé strany je prostě potřeba to odložit. V tomto ohledu dokáže být úplně jiný, než s Hirotem a umí odsunout vlastní citovou potřebu před něčím důležitějším. Ostatně v čajovně to často nebylo jinak. I kdyby dotyčného hosta sebevíc nenáviděl, musel to v sobě potlačit. S Hirotem je to vlastně dost osvobozující, když může být takový, jaký ve skutečnosti je. "Nedá se nic dělat. Aspoň tomu přijdeme na kloub a budeme vědět, o co jde." Přikývne znovu. Ano, jejich cesta se prodlouží, ale tragédii z toho nedělá. Časem snad bude Kaiovi líp a mohlo by se jim všem lépe cestovat. Zvedne k němu oči a tiše se zasměje, když Kaiovi v podstatě vyhrožuje. Teď s ním samozřejmě sympatizuje. To, že jim pomohl, neznamená, že by mu věřil, nebo ho začal mít rád.
"Jestli bude protivnější, než já po ránu, s radostí ti pomůžu." Vtipkuje klidně, ale vlastně by toho byl ve výsledku schopný, kdyby měl důvod.
"Nemyslím si ale, že by tu Hitomi zůstala a nechala ho odjet. Ne ve stavu, v jakém je teď." I on sám tuší něco v pozadí a řekl by, že je schopný přesně odhadnout city, které se mezi nimi tvoří. Na tohle dokázal být velmi vnímavý. Za ty roky svých zkušeností to ani nešlo jinak. Zpozorní, protože se Hiro trochu ošívá, když mu má říct, co viděl. Mírně na ně přivře oči, jakoby dokázal odhadnout, o co vlastně jde. To, že by mohl být hlavním aktérem, jej do posledního okamžiku ani nenapadne. Mlčí, i když by za chvíli asi začal s výslechem, ale Hiro se rozhone mluvit sám. Obočí mu povolí a ve tváři se mu objeví překvapený výraz. Asi ho to ani tolik neděsí, spíš si uvědomuje reakci, jakou Hiro měl na to, co viděl.
"Takže ty ses rozhodl kvůli mně?" Vypadá najednou zase o cosi křehčí. Dneska to s ním vážně nějak mává. Jenže s každou podobnou zkušeností vedle něj, se do Hirota zamilovává, čím dál víc.
"Arigato." Poděkuje mu naprosto upřímně a konečně se v jeho očích mihne stín strachu. Byla to jen vize, ale nejspíš měla svůj důvod. Na tomto místě je vážně schopný věřit úplně všemu.
"Zjistíme, co za tím je." Prohodí rozhodně, ale z té představy mu není vůbec dobře. Nakonec ho to asi bude strašit ve snech. Naštěstí je dost dobře schopný skrývat jisté pocity.
"Nechci umřít a už vůbec nechci, aby ses na to musel dívat." Osvětlí mu své vlastní důvody. Pak už vyrazí k domku, a on nad tím vším může skutečně začít pořádně přemýšlet. Vzápětí se tiše rozesměje. Vlastně by mu vůbec nevadilo, kdyby Kaie vzbudili. Škodolibost mu není cizí.
"A budeš dupat?" Dá mu s jiskrným pohledem najevo, že klidně bude dupat taky. Jenže to ani není potřeba, protože Hiro hned ve vchodu nakopne hrnec.
"Nestačí, že nás budete poslední snad hodinu, ale ještě tohle." Ozve se z domu hlas Hitomi s tichým smíchem.
"Myslím, že by bylo lepší, kdyby horký pramen byl o hodně dál." Rýpne si do nich znovu. Dobrá nálada se jít vrátila a už se cítí o hodně lépe, i když pořád ospale.
"Běžte nahoru a ať nám to nespadne na hlavu." Vyžene je nahoru a podívá se vedle sebe na Kaie, jestli už je vzhůru. I ve tmě vidí jeho otevřené oči. Snaží se zjistit, jaký má výraz. Ono ležet tu vedle něj a poslouchat zvuky těch dvou bylo prostě zvláštní. Saga je rád, že je tu vlastně tma, protože se přece jen malinko stydí. Nebyl zrovna rád, že je někdo v takové chvilce slyšel.
"Jsem rád, že je co závidět." Pozvedne hrdě bradu, aby se trochu obrnil a zároveň ji odpálkoval.
"Radši pojď." Popadne Hirota za ruku, aby se mohli konečně pohnout nahoru.
"Tak závidět hm." Ozve se hlas Hitomi znovu, když je pozoruje, jak se snaží projít kolem nich.
"Co na to Kori?" Rýpne si znovu a slyší jen odfrknutí Sagy, které to prostě už nemá sílu komentovat.
Hiroto, Kai
Ano, rozhodl se kvůli němu. Co by měl víc říct? Jenom se na něj měkce a něžně usměje a ještě jednou ho pohladí po tváři, než vyrazí do noci. "Myslel jsem, že si to nechám pro sebe, abys nezatěžoval svou hlavu, nezdálo se ti o tom a nepřemýšlel jsi o tom celé dny, ale nemyslím si, že je to ten druh ochrany, po kterém bys ode mě toužil. Později mi došlo, že by bylo fér, kdybys o všem věděl a já ti nikdy nic netajil, co myslíš?" Cítí se trochu provinile, že ho vyděsil. Pak už ale společně lezou do domku a jemu se nepodaří nic lepšího, než nakopnout ten hrnec. Hitomi se samozřejmě ihned ozve a nejen, že ji probudili teď, ale dá jim dost jasně najevo i to, že je celou tu dobu poslouchali. Hiroto protočí očima. Dřív by mu to hrozně vadilo, ale teď už na to nejen, že nemá sílu, ale je zamilovaný tak moc, že už ledacos hodí za hlavu. Před pár dny u řeky Sagovi utekl a teď? Láska je vážně mocná čarodějka…
"Vydrželi jsme hodinu? To je po tom dnešním bláznivém dni slušný výkon, na který můžu být hrdý. Počkej, až se vyspíme." Vrátí jí to okamžitě, ale Hitomi se směje a on se musí nakonec taky tiše zasmát. Nemá při tom ponětí, že jediný, kdo se nesměje, je Kai. Kromě těch hrozných bolestí z nově otevřené rány, které zaplavují jeho tělo nemůže usnout taky kvůli tomu, jak strašně zamilovaný je. Ta žena leží přímo vedle něj a on nemůže dělat vůbec nic. Jenom se pokusit tiše nesténat bolestí. Je to šílené mučení, když se jí nemůže dotknout nebo jí to dát jinak najevo. Ani neví, co je horší, jestli tohle nebo ta fyzická bolest. Všechno je to trest za to, co provedl těm samurajům. Kéž by to Hiroto dovedl vnímat a zlobil se na něj o trochu méně, ale pochybuje, že by ho kdy politoval, i kdyby se dělo cokoliv. Ten nevypadá jako někdo, kdo lituje i ty, co si to zaslouží, natož tak Kaie. Ucítí na sobě pohled Hitomi a pootočí k ní hlavu. V té tmě toho na něm naštěstí nebude moc vidět. Usměje se na ni, aby ji ubezpečil, že je v pořádku a pak se zase trochu odvrátí a zavře oči, ale jestli do rána alespoň na chvíli usne, nejspíš to bude zázrak. Hiroto vede Sagu domkem a pokouší se už znovu nepřerazit a napadne ho, že se ani jeden nezeptali, jak se Kai má, ale kdyby byl mrtvý nebo se něco dělo, Hitomi by se nesmála. Nemá ani horečku a víc si stejně nezaslouží! Najdou schůdky nebo spíš žebřík, které vedou nahoru do patra a Hiroto nechá Sagu lézt prvního. Je to samozřejmě proto, aby nespadl, ale je mu jasné, že Saga to okomentuje patnácti jinými důvody.
"Mlč, samozřejmě, že ti koukám na zadek." Předběhne ho pro jistotu a leze za ním. Nahoře je futon pro jednu osobu, ale je dost široký a je na něm plno přikrývek a polštářů. Nejsou Hitomi, to je zřejmé a vlastně ani nevypadají typicky žensky. Přesto Hiroto nic podobného asi nikdy neviděl. Je to pletenina, všechno je barevné a když k tomu podezřívavě přiblíží nos, cítí bylinky. Naštěstí žádný zápach nebo pot.
"Tady spí čarodějnice…" Pronese pro sebe šeptem a doufá, že Saga odtud nevyběhne pryč. Je si tím jistý, že tohle je její postel.
"Snad se nám budou zdát samé hezké sny a pokud budou prorocké, ať jsou šťastné." Řekne, když společně zalézají pod všechny ty věci. Je to neskutečně příjemné a měkké a po těch dnech na koni má Hiroto pocit, že je to postel s vysokou matrací a nebesy.
"Neuvěřitelné, na čem si taková čarodějnice spí, co?" Broukne a dlouze zívne. Natáhne po Sagovi ruce a přitiskne si ho k sobě do náruče. Má strach, že kdyby ho pustil, něco se stane. Při tom je to ale on, kdo si zavrtá obličej k němu do ohybu krku.
Saga, Hitomi
"Je dobře, že jsi mi to řekl." Ujistí Hirota Saga, aby bylo jasné, že mu nic z toho nemá za zlé. Pokud by to měl Hiro v hlavě a třeba nad tím přemýšlel, určitě by to poznal, ale nevěděl by, o co jde. Takže by se tím nakonec trápili oba dva jen z úplně jiného důvodu. "Nechci, aby mezi námi bylo někdy něco, co bychom si museli tajit. Věřím ti, Hiro-chan a řeknu ti vždycky všechno, slibuju." Prohodí, aby mu dal najevo, jak si to celé představuje a že je to přesně ten přístup, který potřebuje, aby byl šťastný. Prostě žádná tajemství ani skrývané pocity, teď už k tomu vůbec není důvod. Saga se tiše zasměje, protože hodina je vážně dost. Vydrželi by nejspíš ještě déle, kdyby ta káď nebyla tak malá. No možná si to opravdu nechají na jindy. Ohlédne se na Hirota s pozvednutým obočím, když zmíní, že ráno to bude jiné.
"Vážně?" Zasměje se.
"V tom případě pak můžu jít rovnou spát." Už teď si připadá vybitě, a kdyby to bylo ještě intenzivnější, asi bude spát týden. Hitomi nad nimi zavrtí hlavou a pořád po očku starostlivě kouká na Kaie. Jak ho stačila poznat, byl taky samé dobírání a vtípek, jenže teď nic nepřijde. Chvíli přemýšlí, čím by to mohlo být a nemusíš hledat důvod dlouho. Je to přece jasné, když je tak zraněný.
"Už běžte, je s vámi k nevydržení." Vyžene je a ještě chvíli sleduje, jak ti dva mizí vzadu.
"Proč jsi mě nevzbudil?" Uhodí tiše se starostí v hlase na Kaie a začne se zvedat.
"Musí to hrozně bolet." Povzdechne si nad ním. Je sice unavená, ale pár minut spánek ještě oddálí. Sáhne do malého pytlíčku, který visí na zdi opodál a přimíchá obsah k vodě ve větší zdobené misce, která už má nejlepší léta rozhodně za sebou. Usadí se vedle Kaie a pomůže mu se opatrně zvednout, vlastně si ho zády opře o své tělo, aby se mohl pohodlně napít.
"Jak ti mám pomoct, když mi nic neřekneš. Takto se neuzdravíš. Potřebujeme, aby ti bylo líp, máme spoustu práce." Šeptá jeho směrem a kývne hlavou k misce, aby ji celou vypil.
"Tohle tě zbaví bolesti, pak budeš klidně spát. Potřebuješ nabrat energii." Vůbec neví, jak je na tom Kai po psychické stránce. Přece ví, jak si vyčítal to, co udělal a teď je tu Hiro, který chtěl pomstít ty muže. Věří mu, že je mu to opravdu líto a proto jí dochází, jak strašné to pro něj nejspíš bude. Nenapadlo by ji, že důvod je taky trochu někde jinde. Počká, až to celé vypije a pak mu pomůže zase si lehnout, než se posune k němu a odhrne mu vlasy z čela.
"Kdyby cokoliv, tak mě probuď. Jestli to neuděláš, tak se budu vážně zlobit." Trochu mu vyhrožuje.
"Dobrou, Kai-chan." Popřeje mu s úsměvem, krátce si ve tmě prohlédne rysy jeho tváře a pak nechá víčka klesnout. Pořád i nechce připustit, že se stará až příliš, a jak moc je ráda, že si může lehnout tak blízko.
Saga vyprskne smíchy, když Hiro okomentuje jejich výstup po schodech.
"Už jsem tě zkazil? To je celkem brzo." Nebude mlčet ani náhodou. Když se dostanou nahoru, zvědavě se rozhlédne. Podél páteře mu přejede zvláštní zamrazení, když si uvědomí, kdo tady před nimi spal. Už už by začal pomalu couvat, ale pak se přiměje ke klidu. Je tu s ním Hiroto, a kdyby se mělo něco stát, tak už je pravděpodobně po nich. Začíná být všemi těmi událostmi tak nějak obrněný proti podobným pocitům.
"Určitě budou. S tebou budou jen takové." Usměje se na něj a lehne si, aby se během chvíle přesunul k Hirotovi do náruče. Chvíli jen maluje kolečka na jeho hruď, než vzhlédne a pousměje se.
"Spíš se divím, že to tady nevypadá spíš děsivě. Zajímalo by mě, jak vypadá." Začíná místo strachu pociťovat zvědavost.
"Ale to se možná brzo dozvíme." Bude to podle něj zvláštní setkání.
"A teď už spi, pořád mám slíbené akční dobré ráno, tak ať to nejsem já, kdo tě bude tahat z postele." Plácne ho zlehka po prsou a pak se vytáhne, aby ho mohl políbit.
"Dobrou noc Hiro-chan a sladké sny o mě." Uculí se, než se pořádně uvelebí, nechá víčka klesnout a během pár vteřin se přesune do říše snů. Skoro to vypadá, že je dům a duchové kolem vzali na milost, protože se mu opravdu nic zlého nezdá. Vlastně by si přál, aby jednou takto vypadala jeho budoucnost s osobou, která právě leží vedle něj.
Žádné komentáře:
Okomentovat