Toshiya
"To si piš, že budeš rád." Zní to skoro jako vyhrožování Nijirovým směrem, ale je to vlastně Totchiho osobitý vtip. Už se znají dost dlouho, aby ho u něj nic nepřekvapilo.
"Nic netajím, neptali se." Pokrčí nenuceně rameny. Nikdy nebyl ten typ, co se někomu druhému svěřoval. Tomohisa věděl hodně, ale taky ne všechno. Nevidí důvod, proč by jim měl některé detaily sdělovat, ostatně už je dost starý, aby to musel dělat. Všichni doma si na to už dávno zvykli.
"Myslím, že je víc vyvedený z míry tím, že se vůbec někdo takový našel. Nedivím se mu, když většinu populace na zemi nesnáším." Další v podstatě vtip v jeho podání, i když to zní, že za pár hodin někde vybuchne atomovka a většina populace na zemi zemře. Pravý koutek mu cukne nahoru, když mu Niji prozradí, že s sebou má čisté oblečení.
"Dobře, i když si myslím, že by se u nás taky něco našlo." Nabídne mu, že si s tím příště starosti dělat nemusí. Je schopný odhadnout jeho velikost a nějaké oblečení mu obstarat. Tak nějak tuší, že na tom koni nepřijede naposledy. Jestli to tak půjde dál, budou vedle garáže ještě zařizovat stáj. Ostatně koně nebyly zrovna levnou záležitostí, a co smrdí penězi, to se mu zamlouvá. Dokonce to vypadá, že mu ani typická vůně nevadí. Podívá se na Nijira pochybovačně, opřený o rám dveří do provizorní stáje a přemýšlí, jestli si z něj dělá legraci nebo ne. Nevoní lidem, obrazně řečeno, pochybuje, že by to bylo u zvířat jiné.
"Připadám ti málo sexy?" Přebere si to úplně jinak, než pravděpodobně měl, ale je mu to jedno, i kdyby mu Nijiro řekl, že ano, přesvědčí ho o opaku. Přesto se na zvíře podívá a vypadá to, že na jeho myšlenkou přemýšlí. Nejde o to, jak by vypadal, ale spíš o to, že ho láká myšlenka ovládnout takové zvíře. Ten pocit nemusí být vůbec špatný. Zase má chuť si něco dokazovat a vůbec ho nenapadne, že v tom je jistá podobnost s jeho otcem. Kdyby mu to došlo, bude se nenávidět. Pak stočí pohled na Nijira a znovu si ho prohlédne, nakonec přikývne se zvláštním výrazem.
"Hm, na tom něco bude. Rozhodně budu mít raději v ložnici tebe, než svého bratra." Je mu skoro líto, že teď má v plánu mířit na Senu. Nakonec by se radši věnoval Nijirovi. Rozhodně se povedl. Samozřejmě, že se povedl, nikdy neměl v plánu si vybírat přítele, na které se nedá ani podívat. Povzdechne si nad domem, když kráčí vedle něj.
"Můj otec pro takové věci měl vždycky slabost. Hodlá si hodně věcí udělat po svém, ale ano, nejspíš takový zůstane i po rekonstrukci." Ušklíbne se a je jasné, že on sám by ho klidně zboural a postavil úplně nový.
"Dlouho tady stejně nebudu. Dokončím školu a zmizím odtud hodně rychle." Má v tom už jasno.
"Nejsem nestarší, zůstane tu Tomo." Je to jasné, jako že ráno vyjde slunce. To on je hlavní dědic toho celého a Toshiya neplánuje žít s bratry do konce života. Musel by se zbláznit. Totchimu se blýskne v očích, když se objeví Sena. +Jako na zavolanou.+ Pomyslí si uštěpačně a krátce se uchechtne nad otázkou Nijira.
"Ne, ani konkurz do firmy, k jeho smůle." Okomentuje to po svém. Málem nad sebou protočí očima, když se zase ukáže, že se neumí chovat.
"Tohle je prosím náš nový organizátor rodinného života. Takže asi zavládne chaos." Mlaskne.
"Je čas ti představit našeho rodinného přítele." Oznámí Senovi ledovým hlasem.
"Vlastně je to hlavně oblíbenec mého otce." Nepochybuje o tom, že bude, už jen proto, jaký je to pro Yusukeho úkaz.
"Tohle chování ho asi nepotěší." Baví se královsky a čeká na reakci Seny.
"Možná, že mu to nepovím, otázkou je, co za to?" Začne svou hru. Jen ať trochu zakolísá, určitě nechce Yusukeho naštvat hned první dny.
"Nijiro-san tady bude velmi často. Nejspíš budeš mít příležitost to napravit. Jestli to vůbec dokážeš." Blýskne se mu v očích.
"Ostatně za chvíli nás čeká společná svačina, budu doufat, že máš všechno připraveno." Snaží se ho znovu vyvést z míry. To, že o tom Sena nevěděl…To přece nic neomlouvá. Vykročí k němu a zastaví se vedle jeho boku. Nakloní se k jeho uchu.
"Promluvíme si o tvé chování k našim hostům později. Zastav se za mnou večer. Nezkoušej nepřijít, zatím vážně přemýšlím o tom, že to otci neřeknu. Nechtěj, abych si to rozmyslel." Narovná se a kývne na Nijira, jestli můžou pokračovat nebo ne.
Nijiro, Sena
Nijiro pokývá hlavou, ale nenechá se Toshiyovými slovy vyvést z míry. Pochybuje, že by sám od sebe utekl a dobrovolně se za kameru schoval a taky mu to dokáže, ale nebude ho hecovat, jinak mu Totchi začne dělat naschvály čistě ze sportu. Pak ale vyprskne smíchy, když Toshiya pronese to svoje Neptali se. Má samozřejmě pravdu, ale podle Yusukeho reakce už nikoho nenapadalo, že by se ho vůbec občas zeptat mohli. "Alespoň jsem měl klid. Teď budu jako celebrita, všichni budou chtít vědět, jak jsem to dokázal." Odpoví mu a pousměje se. Když mu Toshiya nabídne, že si čisté věci vůbec vozit nemusí, mlčky přikývne. Není potřeba to rozvádět a děkovat, ještě by si to zase rozmyslel. Však Totchi ví, že je mu za to vděčný. Pak ho ale něco napadne.
"Možná bych u tebe v pokoji mohl mít spíš skříň, něco bych si do ní přivezl. Pak je necháš, aby to čistě náhodou zjistili. Budeme se bavit reakcemi." Mrkne na něj. Kromě toho Toshiya byl návrhář, měl krásné oblečení. Musí si ho opravdu dlouze a vlastně dost vážně prohlédnout, když se ho zeptá, jestli mu přijde málo sexy.
"Jako kluk bych měl začít zvracet do rohu stáje. Na co se mě to ptáš?" Řekne mu medově klidně, ale jeho výraz je pořád stejný a vlastně příjemný.
"Víš moc dobře, že jsi sexy až dost. Než otevřeš pusu." Upřesní. Vzápětí se neovládne a znovu se hlasitě rozesměje, když ho Toshiya přijme do své ložnice.
"Třeba chrápu." Mávne nad tím rukou, ale v podstatě se právě domluvili na společném bydlení a on si musí přiznat, že se na návrat do města těší. Tím spíš, že tam bude mít svého nejlepšího přítele. Mohlo by to být všechno fajn. Nové, neotřelé a… fajn. Už si společně prohlížejí dům a v tomhle musí Nijiro s Toshiyou souhlasit. Byli oba dva mladí, měli rádi ruch velkoměsta a nové věci a tohle bylo něco, co je osloví za hodně let nebo možná taky nikdy. Nijiro rád utíkal na venkov, ale jenom na skok, nikdy tam nechtěl vyloženě bydlet. Pokývá hlavou.
"Podle toho, co jsi říkal, s tím Tomohisa problém mít nebude. Myslím, že se pro svou roli narodil a všechno převzít chce. V ničem ho nenecháš." Řekne mu. Toshiya by nikdy nepřiznal, že by mu na tom záleželo, ale měl bratra rád, obzvlášť tohoto. Určitě by to na něj nechtěl hodit, kdyby věděl, že bude nešťastný, ale Tomohisa se na to třásl jako anglický puding. Všichni budou spokojeni. Pak se jim ale do cesty dostane Sena a když Toshiya pronese, že k jeho smůle žádné podobné konkurzy nejsou, Sena se na něj podívá a zamračí se, ale udrží se zatím potichu. Nijirovo obočí jde hodně vysoko, když se dozví Senovu novou funkci a podívá se na Toshiyu ve stylu Vážně? Pak se ale začne usmívat.
"Asi se k tobě odstěhuju, tohle začíná být zábava." Jestli bude jejich život organizovat Sena, tak se toho tady bude dít hodně. A Toshiya zešílí.
"Měl jsem studovat medicínu, psychiatr by se ti hodil." Dodá a Sena se mračí ještě o trochu víc. Další drzoun! Jak jinak, když je to Toshiyův známý. Tahle práce je pořád těžší a těžší, ale pamatuje na Yusukeho slova a jeho podporu. Málem by se při vzpomínce na něj zasnil, ale pánové ho rychle vracejí na zem svými komentáři. Ještě že je tady alespoň Dori, ten jediný hodný! Honem se ukloní, když mu Toshiya Nijira představuje a poslouchá jak je Yusukeho oblíbenec. Tohle chování?? Dneska se choval mnohem hůř a prošlo mu to. Podezřívavě si Toshiyu měří, ale nechce Yusukeho zklamat a přidělávat mu další starosti. Nijiro dobře vidí, že se Sena zatím nebojí. Něco mu běží hlavou, ale není to to, co asi Toshiya chtěl. Sena se zatváří na dvě vteřiny překvapeně, když dojde na společnou svačinu, honem otevře tablet a podívá se na rozvrh, ale nic takového tam není. Ví o tom Nany? Jestli ne, má první problém.
"Jistě." Stiskne rty a už vážně musí běžet, jinak nikdo nesvačí. Jenže Toshiya ho nenechá, už zase mu narušuje osobní prostor jako v tom salónku a šeptá mu novou výhrůžku. Sena se mírně zachvěje, ale nezakolísá a umanutě se dívá jinam, než na Nijira naproti sobě. Nechce se mu večer za Toshiyou, ale bude muset. A tak se mu jenom ukloní a rychlým krokem vyrazí k domu a ke kuchyni. Jakmile je pryč, Nijiro se na Toshiyu pátravě podívá.
"Vadí ti, že je drzý? Zatím tě nebere moc vážně co? Myslím, že na tu společnou svačinu nakonec půjdeme." Řekne a konečně se vydají dovnitř, aby se převlékl.
Toshiya
Podívá se na Nijira s pozvednutým obočím a zhodnotí, jestli by se mu pozornost mohla líbit. Co on sám ví, tak se v tom zase tolik nevyžívá."Být tebou bojím se hlavě Doriho." Ušklíbne se ale vlastně je to kompliment na Nijirovu adresu. Ostatně jeho bratr nešel po ničem, co by bylo ošklivé. Měl vkus, to vlastně oni všichni. Zamyslí se krátce nad jeho návrhem a vlastně ho to pobaví. Jde to vidět na koutcích, které se na pár vteřin vyhoupnou nahoru.
"Vlastně by to k pobavení nakonec mohlo být." Souhlasí s ním.
"Něco vyberu, možná budu hodný a přivezu ti něco svého." Zatváří se při slovíčku hodný skoro znechuceně, ale po dlouhé době je to vlastně hrané. Vlastně ví, co by mu mohlo sednout a v hlavě už podvědomě vybírá kousky, které by mu mohl věnovat. Ví, že Nijiro žádné dárky nepotřebuje a stejně to udělá. A jestli mu to nepochválí, tak ho osobně uškrtí, s radostí si tím zašpiní ruce. Počká si, až si Nijiro užije svou poznámku o zvracení.
"Vážně? A proč už tam nejsi?" Nadhodí variantu toho, že se mu prostě líbí a nic jiného v potaz nebere.
"I když otevřu pusu. Stračí jméno a to jak vypadáš a projde ti všechno." Má s tím samozřejmě bohaté zkušenosti a může být zlý, jak chce. Stejně už mu toho postelí prošlo dost. Nikdy se nechoval jinak a pořád neměl problém si sehnat společnost. Byl však dost vybíravý, to je pravda.
"Nebudeš chrápat." Dodá ještě, jak kdyby to snad mohl ovlivnit a pak už je čas věnovat se podařenému objevu jeho otce. Nelíbí se mu, jak se na něj dívá. Je vidět, že si z možných problémů nic nedělá a to je špatně.
"Pokud tu budeš bydlet, tak to zábava rozhodně bude." Blýskne se mu v očích, protože by měl dalšího spojence a to už by Sena určitě nevydržel. Má sice svůj plán, ale tuto variantu by si užil taky. Střelí po Nijirovi pohledem, který jasně značí, že tohle už začíná přehánět.
"Spíš si pořiď pohřební službu. Sice budeš mít jen jednu zakázku, ale…" Nedopoví to. Stejně to nemá patřičný efekt. Na tu růžovou pohromu se musí úplně jinak. Sena odpeláší a Toshiya vypadá trochu spokojeně. Očividně s tou svačinou nepočítal a má problém. Dobře.
"Nevadilo by mi, že je drzý, kdyby nebyl zaměstnanec. Jak něco takového může organizovat život čtyř úspěšných lidí? Nic nedokázal, jen sem přišel, byl neskutečně protivný a drzý a do klína mu spadlo úplně všechno." Vysvětlí Nijirovi svůj pohled na věc a vykročí společně s ním k domu.
"Otec si možná libuje v chaosu, ale já ani Tomohisa ne. Chceme se soustředit na úspěch a ne na to, jestli nám dům zítra nevyhoří nebo ho nesrovná se zemí jinak. Dokážeš si představit, co se bude dít, až přijedou na večeři třeba možní budoucí investoři a uvidí tohle? Nebo snad někdo z rodiny? Správce sice vypadá jako buran, ale je ten typ, co je aspoň schopný a postará se, dům je v dobrém stavu, když si uvědomíš, jak je starý. Proti němu nic nemám. Není tu první den." Je vidět, že ho to hodně štve. Nechápe, jak to otec nemůže nevidět. Už jsou u dveří jeho pokoje. Vpustí Nijira dovnitř a sám se vydá k baru, kde rozlije do dvou sklenek a jednu mu podá. Sám se s druhou usadí do křesla.
"Koupelna je tam, kdyby ses chtěl opláchnout nebo ses styděl." Neodpustí si narážku. Co si budou, jemu bylo vždycky jedno, na jaké pohlaví se dívá, pokud to stálo za to. Zas tolik rozdílů v tom není. Navíc si hodlá užívat, jeho otci to procházelo celé roky, proč by nemohlo i jemu?
"U svačiny uvidíš, co všechno mu prochází a jak snadno." Vrátí se k Senovi.
"Jediný Tomo mi v tomto ohledu může pomoct. Dori je stejný blázen jako otec, bohužel. Ten si to bude užívat, ale jemu zase o tolik nejde." Všichni v rodině ví, že on nepotřebuje být vůbec nejlepší. Jemu stačí obličej a pusa, aby se dostal, kam chce a ano, myslí to ve všech ohledech, jaké by kde koho napadly. Vlastně na to měl dost talent, a i když nemakal jako oni dva, byl na tom hodně dobře. Účel světí prostředky, to jim tvrdí od samého začátku.
Nijiro
"Znáš mě. Hodně věcí je mi jedno." Nechá to zatím tak. Možná chtěl Totchi dál ubezpečovat, jak mu to sluší, ale za prvé, tohle by mu měl říkat někdo, s kým chodí nebo s ním spí a za druhé stejně to moc dobře ví a nepotřebuje to poslouchat celý den, jinak s ním nebude k vydržení. Uchechtne se, když dá Toshiya najevo, jak moc velké má sebevědomí, ale najednou jsou u toho, že tady bude vyloženě bydlet. Nadechne se, aby mu upřesnil, že říkal skříň kvůli výletům s koněm a bydlet spolu mají až ve městě, ale to už je s nimi Sena a nemusí slyšet všechno. A jakmile Sena zase zmizí, Toshiya se doopravdy rozohní. Nijiro už byl svědkem toho, když ho něco štvalo a věděl, že Toshiya si s ventilováním svých emocí hlavu neláme. Nebylo to nic dramatického, on v podstatě nekřičel ani neházel věcmi, jenom rozčarovaně mluvil, ale obsah jeho slov vydal za všechno. To Nijiro, když už to na něj přišlo, věcmi rozhodně házel. Mimoděk ho napadne, že co se škádlívá, rádo se mívá, ale tohle nebyla mateřská škola a navíc mu Toshiyova slova připadala v pořádku a oprávněná. Vidí to úplně stejně jako on, protože tady jde o důležité věci a ne o zaškolování miss sympatie na místě, kde o nic nejde, ale tohle je bohužel Yusukeho rozhodnutí. Má dojem, že i když se Toshiya zbaví zrovna Seny, Yusuke si na příště nevybere nic o moc lepšího a všechno bude zase na začátku, ale prozatím to Totchimu neřekne. Místo toho mu dělá vrbu a poslouchá všechno, co mu chce říct. Správce buran… chvíli nechápe, ale pak mu dojde, že je to možná ten muž, co nesl jeho koni vodu. Byla pravda, že by na něm správcovství nepoznal, ale byl slušný a věděl, co je třeba. Nekoukal mu z očí ten vzdor a všichni čerti.
"A co kdyby sloužil jenom tvému otci a těm, kdo chtějí a ty sis mohl vybrat někoho, koho chceš sám? Můžeš ho platit ze svého, ne? Nenech se ovládat někým, kým nechceš." Navrhne další možné řešení. Dojdou k pokoji, který je nejspíš Toshiyův a Nijiro se okamžitě rozhlédne, ale zatím není zase tolik po čem. Už od něj ví, že mu není moc po chuti, takže tohle bude původní zařízení a hodně věcí je ještě nevybalených.
"Ten starý bar ale vypadá dobře, ten si nech." Poukáže a pousměje se. Natočí hlavu směrem ke koupelně a skutečně tam chce jít. Musí si pořádně umýt ruce i obličej. Není moc stydlivka, ale nejdřív si musí zvyknout na to sundávat tričko před Toshiyou zkrátka proto, že vypadá asi o milion kategorií lépe. Nakonec za dveřmi přece jen zmizí a když se vrátí, je jako ze škatulky. Černé kalhoty jsou spíš volnější a vzdušné, ale pořád vypadají dostatečně elegantně a bílou košili měl vždycky rád. Samozřejmě rozvolněnou a ne sešněrovanou jako ne večerní akci. Dopije sklenku od Toshiyi a naznačí, že on je připraven.
"Tak se na ten problém jdeme podívat a uvidíme, co se dá dělat." Řekne a spiklenecky se na Toshiyu usměje.
Yusuke, Toshiya, Dori
Toshiya se trochu ušklíbne, když Nijiro na jeho poznámku reaguje tak nějak neurčitě. Vlastně by ho celkem zajímalo, jak to má, ale není to o tom, že by se mu bál vylíčit svůj plán ohledně Seny. Totiž to, že se ho hodlá zbavit přes postel. Kdyby se s ním kvůli tomu přestal bavit, asi mu to nakonec bude něco jako líto, ale stejně mu to vrásky nepřidá. V tu chvíli by ho prostě přestal zajímat, protože Toshiya si vždycky dělal, co chtěl a kdy chtěl. Komu se to nelíbilo, mohl jít klidně k čertu. Rozhodně mu nevadí ani fakt, že další komplimenty nepřišly. Sám moc dobře ví, jak vypadá a není ten, který by potřeboval ujišťovat. Je mu vděčný za to, že ho vyslechne až do konce a nějak ho nepřerušuje. Mluvil o tom s Tomohisou, ale vlastně je to příjemné, když to může říct někomu mimo rodinu. Nakonec ta tolerance vůči Nijirovi má něco do sebe. Už jen proto, že to vypadá na stejný názor. Kdyby mu odporoval, pošle ho klidně někam, ale jeho zatím jen mlčenlivý souhlas mu vyhovuje. Převaluje jeho myšlenku ohledně vlastního personálu. Tím by se zbavil Seny a zajistil by si klid. "Bylo by to ideální řešení. Ale nejde to." Odbude to rovnou. Podívá se na svou společnost, protože je mu úplně jasné, jaká poznámka přijde a dojde na další úšklebek.
"Za prvé už jsme několik takových lidí měli a moc to nefungovalo. Občas to drhlo v předávání informací a čím víc lidí do toho bylo zapletených, tím horší to bylo. Jsem za to mít jednoho člověka, který to všechno organizuje. Ušetří se tím nesrovnalosti, ale ne takového." Odmlčí se na chvíli a pak dojde i na druhou část.
"Má to i další důvod. Můj slib Senovi, že ho odsud dostanu a že si to za rámeček nedá. Nemám ve zvyku své sliby porušovat. Ale nakonec jsem přišel na pro mě příjemnější variantu." Jeho pohled umí být žně děsivý, když chce. Přikývne na jeho slova o baru a sleduje jeho pochod do koupelny. Uchechtne se ledově a věnuje se svému telefonu a vyřizování nedokladných záležitostí. Užil by si pohled na Nijira, byl sexy, i když to chvílemi vypadalo, že si to nemyslí, ale jistě bude mít příležitost si ho ještě pořádně pohlédnout. Co si budou, zajímá ho, co má pod těmi hadry.
Mezitím s i Yusuke ve svém pokoji dopřeje sprchu. Samozřejmě na slíbenou svačinu nezapomněl a zařídil ji sám. Sena měl spoustu věcí na učení a tohle nebyl problém zařídit i bez něj. Přece jen měl pořád na paměti, že toho na něj nechce nakládat příliš. Převlékne se do bílého trika a příjemných kalhot, které jsou pohodlné a zároveň vypadají elegantně. Takto ustrojen vyrazí do jídelny, kde se všichni sejdou. V ruce svírá svůj větší tablet, aby vyřídil ještě pár věcí, než se sejdou. Sotva se usadí a zapne displej, uvidí Senu, jak přichází.
"Sena-chan, gomen." Omluví se mu jako první s upřímným, pousmáním.
"Když jsem viděl, že má Toshiya návštěvu a jakou, chtěl jsem to zařídit hned. Máš toho tolik, chtěl jsem ti ulehčit." Myslel to dobře a ani na vteřinu by ho nenapadlo, že Toshiya toho využije. Ale mělo!
"Nijiro je sympatický. Je až k podivu, že se přátelí s Toshiyou." Je to trochu vtip na adresu jeho syna, ale on by to jistě přežil.
"Přidáš se k nám?" Nabídne mu rovnou místo u stolu. O jídlo je postarané o pití taky, tak proč by ne?
Toshiya zvedne pohled od telefonu, když Nijiro vyjde a sjede ho hodnotícím pohledem. V očích se mu zablýskne a pravý koutek mu těkne nahoru, protože mu tohle oblečení vážně sedne.
"Dobře." Nepřijde žádná poznámka, což v jeho řeči znamená, že mu to sluší. Zvedne se hbitě a vede ho do jídelny, kde už sedí otec a Sena je tu taky.
"Budou tu všichni z personálu?" Zeptá se otce, ale dál to nerozvádí. Pokyne Nijirovi k židli a sám se usadí vedle něj. Přeostří na otcův tablet.
"Nějaké zprávy?" Zajímá ho samozřejmě byznys.
"Já nějaké mám. Chci si vzít pár dní dovolenou. Potřebuju si přerovnat své dokumenty ohledně přesunu a věnovat se chvíli návrhům." Osvětlí to všem a očima se na chvíli zastaví na Senovi.
"Zdá se, že se uvidíme hodně často." Rozhodně se uvidí častěji s ním, než se zbytkem rodiny.
"Ty a volno?" Yusuke trochu přivře oči, protože je to přinejmenším zvláštní a pak přeostří na Nijira.
"Tak to vypadá, že na něj máš dobrý vliv. Lepší, než by kde kdo čekal." Trochu vtipkuje, protože si je téměř jistý, že je za tím něco jiného. Neví ale co.
"My máme návštěvu." Ozve se hlas ode dveří. Dori se objeví zničehonic, usměje se na Senu, kterého pozdraví a pak se usadí rovnou vedle hosta. Prohlédne si ho velmi pomalu a s každým kousíčkem se víc a víc usmívá, ne však přehnaně.
"Ty budeš Nijiro." Dostojí své pověsti, že ví úplně všechno, hlavně to, co by neměl vidět. Toshiya se vykloní, aby na něj viděl a přemýšlí, jestli se má smysl ptát nebo ne.
"Naživo vypadáš ještě víc k sežrání." Natáhne k němu ruku, aby se mohli seznámit.
"Jsem Dori. Těší mě." Představí se a je mu úplně jedno, jak se Toshiya nebo otec tváří.
"Uvítací výbor právě dorazil." Zavtipkuje Yusuke.
Žádné komentáře:
Okomentovat