Hromadné - Tohle je konkurz nové V-kei kapely? - část 1.

(sídlo)

Nijiro, Kaoru

Když se Nijiro dozvěděl, že se jeho nejlepší přítel stěhuje ze států zpět do Japonska, byla to nečekaná a radostná novinka. Když pak ale oba zjistili, že Toshiyův nový dům bude opravdu jen několik kilometrů od místa, kde žil on sám, myslel si, že to je dílo Kami, protože to jinak ani nemohlo být možné. Toshiya byl velmi zvláštní osobnost, která si nesedla asi s nikým na světě, ale z nějakého důvodu sebe navzájem snesli a po čase se z nich stali i přátelé. Znali se ze školy, skrze společné projekty, na kterých později i pracovali. Vždycky oni dva a učitelé byli velmi spokojení. Mělo to prostý a vlastně hrozně legrační důvod. Nijiro se totiž s Toshiyou nikdy fyzicky nepotkal. Znali se jenom po chatu a přes webovou kameru. Oba ale studovali stejnou odnož jedné školy, každý ve své zemi a ta měla mnoho programů, včetně výměnných pobytů. Ten nikdy nepodstoupili, ale právě mezinárodní spolupráce na všem možném jim šla vážně skvěle a dosahovali velmi příjemných výsledků. Nejdřív chat, později telefon a nakonec videohovory. Tak znal Nijiro svého přítele a dovedli si povídat nebo pracovat celé hodiny. Finance netrápily ani jednoho z nich, i když Nijiro nebyl z daleka z tak dobré rodiny, jako Toshiya. Jeho rodiče byli ze showbyznysu, jeho matka byla slavná zpěvačka a otec herec. Ani jeden na něj neměli moc času, ale Niji byl dítě krmené zlatou lžičkou, dostával se do prestižní společnosti a měl našlápnutou slušnou hereckou kariéru. Zatím jej přitahovalo spíš divadlo a občas muzikál a tím spíš byl lidem okolo sebe ve svém věku vzácný, protože od něj každý čekal spíš dráhu herce v televizních seriálech nebo popového zpěváka. Nijiro si ale nechtěl nechat vyšlapat cestičku svými rodiči, i když to tak trochu bylo a to byla další podobnost mezi jím a Toshiyou. Musel sám sobě někdy přiznat, že ho sláva trochu děsila a i když už získal jednu prestižní cenu a prošel se po červeném koberci, všechnu tu pozornost nenesl moc dobře. Začínaly mu chodit skvělé nabídky z televize a filmové produkce a měl by být na roztrhání, ale ještě nedokončil univerzitu a často prchal právě na venkovské sídlo svých rodičů. Nebylo nijak velké, Toshiya bude žít na úplně jiném místě, ale měli tady pár koní. Nijiro byl dobrý jezdec, trénoval od dětství a byl to jeden ze sportů, který ho nikdy nepřestal bavit, i když na něj neměl tolik času, kolik by bylo potřeba a už vůbec ne na to, aby trávil dny ve stáji a o koně se staral. Na to měli placenou sílu. Přesto se za Toshiyou vydá právě na koni. Den je jako stvořený pro podobnou vyjížďku, rezidence je sice asi dvě hodiny jízdy, ale nic, co by nezvládl a všude okolo jenom venkovská příroda, louky a les. V kapsičce za pasem má samozřejmě mobil i s navigací a není pro něj nijak složité dům najít jenom pomocí mapy v ní. Toshiya mu dobře popsal, kde to najde a jak ho Nijiro znal, bude taky jediný, kdo bude o jeho příjezdu vědět, takže se tím nenechá vyvést z míry, až na něj budou zírat, kde se tam vzal. To byla jedna z jeho předností. Navenek působil jako naprostý stoik, který neudělá jediný rychlejší a unáhlený pohyb, jeho doménou je pozorování a skrze jeho obličej se prohánějí přezíravé grimasy, které lidi okolo něj spíš štvou. Jistá povýšenost nad druhými byla první věcí, která ho s Toshiyou spojovala, tou druhou byli jejich přesně opačné povahy, doslova jing a jang. Zatímco Toshiya běsnil nebo chladně vraždil, Nijiro prostě… stál a vyčkával a pak to zabil poznámkou. Bez problémů ho vydýchal a tím, že Toshiyu nevytáčel ho vedle sebe Toshiya zase snesl a zvykl si na něj. Třetí věcí bylo vysoké IQ jich obou, protože idioty Toshiya nesnášel a Nijiro byl všechno, jenom ne idiot. Nijiro by se vůbec nedivil, kdyby Toshiyova rodina ani netušila, že nějakého přítele má. To bude ještě údivu… Na příjezdové cestě se rozezní klapot koňských kopyt, mine auto, záhon s tulipány a zastaví před vchodovými dveřmi. Nikde nikdo, ještě se tu ani nepracovalo. Nijiro se zvědavě rozhlíží a než sesedne, začne lovit telefon v kapse, aby Toshiyovi zavolal, že je tady. Od vyschlé fontánky se k němu opatrně začne blížit Kaoru. Od včerejška už si trochu zvyká, že se tady začíná něco dít a tohle skoro vypadalo, že Yusuke má ještě jedno dítě. 

"Ty jsi ten utajený, o kterém nikdo neví a poslala tě sem matka místo baby boxu?" Zašeptá si tiše pro sebe. Kdo to pro Kami je? Nikdo mu nic neřekl, i když nemusel, ale proč už tady nestojí Sena?

Yusuke, Toshiya

Ani pro Yusukeho nebylo stěhování tak snadné, jak se na první pohled mohlo zdát. Stála za tím hromada práce a vyřizování. Musel schvalovat nepřeberné množství návrhů a konzultovat s firmami, jak bude jejich dům ve finále vypadat. Všichni na něj tak trochu tlačili, abys zmodernizoval, ale on nechtěl. Technika v interiéru bude moderní, ale tím celé podobnost s dnešní dobou končí. Tedy co se společných prostor týká a taky jeho osobních. Věří tomu, že třeba Toshiya to celé pojme po svém, ale to mu nevadí. Jsou to jeho pokoje a pro něj je nejdůležitější, aby se tu všichni cítili co nejlépe. Zrovna dneska v noci dostal návrh na garáže a další přístavby, co se jeho čtyřkolých miláčků týká a rád by konzultoval ještě s Kaoru. Snad k tomu budou mít brzo příležitost. Sena byl ještě pořád ve volnějším režimu, protože on i kluci měli víceméně dovolenou. Škola je čekala až příští týden a schůzky vlastně taky omezili na minimum, aby měli čas se trochu aklimatizovat. Ostatně dobrá nálada je taky důvod proč zrovna dneska vyrazil ven a mohl si vyčistit hlavu. Samozřejmě to vůbec není činnost, kterou by u něj někdo čekal. Tedy ti, kteří ho zas tak dobře neznali. Když jeho Nissan GT-R v kovově šedé metalíze projede branou, je slyšet už z dáli. Jakmile však jeho černý pohled padne na kluka a ještě s koněm, okamžitě sundá nohu z plynu a nechá dojet auto dál od nich vyloženě na neutrál. Je mu jasné, že hluk, který auto vydává, by zvíře nejspíš vyděsil, což už se možná stalo. Jenže o něm nevěděl a rozhodně mu to bude líto. Vypne motor a vystoupí, zamíří však první ke kufru, odkud vytáhne svůj longboard na sjezd, který si pečlivě navrhl a vlastně dost vymazlil. Sáhne i po helmě, kterou měl s sebou. Ona by mu asi v té rychlosti, ve které se s radostí řítí z kopce, moc nepomohla, ale asi by nakonec bylo příjemnější, kdyby nemuseli jeho mozek seškrabovat z cesty, když by přece jenom spadl. O nic jiného ani nejde, protože když má dobrý kopec, klidně se přiblíží i ke sto kilometrům v hodině, občas i víc. Jakmile by trefil nějakou díru, zbude po něm tak možná mastný flek. Naštěstí má skvělou životní pojistku. Už z dálky si zvědavě prohlíží neznámého a ne, Toshiya se jim rozhodně nepochlubil.

"Hezký den." Pozdraví s oslnivým úsměvem a pak přeostří na Kaoru, kterému kývne hlavou. 

"Omlouvám se za ten příjezd. Koně bych tu nečekal." Prohlédne si zvíře a je znát, že kluk u něj má jeho obdiv ne jenom za to, jak vypadá. Vždycky se mu líbili, párkrát na nich seděl, ale nemělo to volant ani řídítka a už vůbec ne kolečka nebo něco podobného prknu. Když si k tomu připočítá vlastní hlavu, nakonec to asi nebude nic pro něj. I když ten adrenalin…

"Můžeme vám nějak pomoct?" Tak nějak počítá s tím, že se třeba ztratil. Svou otázku doplní svým klasickým úsměvem. +Asi má tenhle dům štěstí na hezké kluky, kteří sem přijdou.+ Baví se trochu v duchu, protože Sena…No nic, měl by toho nechat. Ani mu nějak nedojde, že vypadá různě, ale rozhodně ne jako majitel domu a přilehlých pozemků. Na sobě má kraťasy, pod kterými má upnuté kalhoty, které ho rozhodně nebrzdily a na sobě bílé upnuté triko s výstřihem do vé, které jasně dává znát, jak moc se věnuje cvičení. 

"Vlastně mu trochu pomoct můžeš, když ho pozveš dovnitř a vymyslíš způsob, kde by šlo ubytovat tohle zvíře." Ozve se chladný hlas, když z domu vyjde Toshiya. Musí si svého otce prohlédnout a jen velmi těžko potlačuje povzdech. Má ho rád, ale nesnáší, když vypadá zrovna takto. 

"To bude možná spíš úkol pro Kaoru." V očích se mu pobaveně blýskne. Vážně by byl zvědavý, jak s tím poradí. Yusuke se překvapeně podívá na Toshiyu a je jasné, že to zatím vůbec nechápe.

"Otče, tohle je Nijiro. Díky naší spolupráci se ta banda pitomců ze školy může jít zahrabat." Je zase jízlivý, ale stejně se na jeho tváři objeví něco, co skoro vypadá jako úsměv. 

"Ahoj." Podívá se na člověka, kterého by jako jediného označil za kamaráda. Žádné jiné nemá, všechny ostatní nesnáší. Nijira bere na milost a ani ho to neštve. 

"Jaká byla…" Podívá se na zvíře s pozvednutým obočím. Vypadá spíš zaujatě, než aby si ho měřil pohrdavě. Rozhodně by na něco takového nesedl, ale Nijiro jezdí skvěle, to ví. 

"Cesta?" Dokončí svou větu a snaží se ignorovat Yusukeho, který si Nijira prohlíží. Je to pro něj takový úkaz, možná spíš osmý div světa. 

"Těším mě, jsem Yusuke." Představí se s kývnutím hlavou. 

"Musím říct, že vidět kamaráda Toshiyi je rozhodně překvapující." Snaží se být trochu taktní, ale nějak mu to nejde. 

"Samozřejmě vítej u nás, jen se musím omluvit za interiér a vlastně i trochu okolí. Rekonstrukce má teprve začít. To mi připomíná…" Stočí oči na Kaoru.

"Mám návrh na garáž a dílnu, pak bych to rád probral." Usměje se na něj a je jasné, že to obsahuje dlouhé povídání a rozhodně pár lahví piva. Znovu se podívá na koně je znát, že nad něčím přemýšlí. 

"Možná by mohl do přístavby. Je tam ještě pořád měkký povrch, dá se zavřít, i když jsou tam velká okna a není tam nic, o co by si ublížil." Napadne ho jediná možná varianta, kde by kůň mohl svobodně být a nic by se mu nestalo.

Nijiro, Kaoru

Nijiro si po cestě žádného auta nevšiml a s tím, jak opuštěně to tady vypadá, ho ani nenapadlo, že by se mu nějaké objevilo za zadkem, takže když sem přiburácí něco se silným motorem, k čemu je navíc zády, jeho kůň sebou neklidně trhne, kopne jednou zadní nohou do strany a zatančí na místě. Není to nic zběsilého, ale když máte zrovna nos zapíchnutý do telefonu a vůbec nedáváte pozor, podobná záležitost vás stejně překvapí. Telefon mu leknutím vyletí z ruky, několikrát po něm hrábne a na poslední chvíli ho chytí, ale nebezpečně se při tom vykloní ze sedla, až to vypadá, že poletí za ním. Naštěstí je dobrý jezdec a jeho sed je pevný. Ohlédne se po muži, který vystupuje z auta a zdraví ho. Je nečekaně pohledný, vysoký, statný, prostě ani trochu Japonec, natož tak Nijiro osobně. Niji trochu trpěl komplexem ze své výšky, většina holek ho přerostla ve chvíli, kdy si vzala podpatky a on si pak připadal nepatřičně. Od té doby, co bylo Japonsko součástí světových ekonomických velmocí už hodně mladých Japonců získalo povědomí o tom, jak vysocí jsou lidé odjinud a mnoho mladých už také díky míšení krve nebo úplně jinému druhu stravování mnohem vyšší výšky dosahovala. Sice u nich velmi vysocí lidé pořád byli od dvacet čísel menší, než v Evropě nebo jinde, ale to nevadilo. Takže byl Nijiro prostě malý. A podsaditý. Nebyl silný v těle, ale měl pevnou stavbu, žádná pružná šlašinka. I když ho většina lidí neustále utvrzovala v tom, že je pohledný, jinak by nebyl tak slavný a oblíbený, on tomu zkrátka nedovedl věřit, takže se v duchu často porovnával s ostatními. Navenek by to ale přes jeho klid poznal jen málokdo. Nijiro si všimne Yusukeho pohledu směrem k někomu dalšímu, podívá se tam, ale Toshiya to není. Je to nějaký chlap v montérkách, který si ho prohlíží skoro podezřívavě, ale kývne bradou k pozdravu a pak se vydá po své práci o kousek dál. Než stačí Yusukemu odpovědět, cože to tady pohledává, ozve se Toshiyův hlas, který by si nespletl s ničím na světě. Na jeho tváři se objeví upřímný úsměv, přehodí nohu přes krk svého koně a sveze se dolů, aby se s ním mohl pozdravit. Po cestě si sundává jezdecké rukavice, takže ruce bude mít čisté. 

"No né, na živo vypadáš úplně jinak." Podává mu ruku. Mezitím Kaoru zaslechne své jméno, viditelně sebou trhne a vrhne pohledem po koni. Kdysi tady koně byli, ale on je moc nezažil, byl ještě kluk, když odjel poslední. Po pravdě netuší, co by si s ním počal, jenom ví, že jsou drazí skoro jako auta a nemají ručku, takže vám klidně zdrhnou, když to vůbec nečekáte. Ne, o tohle se starat nebude. 

"Zavolejte Senu." Hodí to na toho chudáka a ani neví, jak moc tím nahrává Toshiyovým pomstychtivým choutkám. Ten kůň by odtud Senu odvláčel, ani by si nevšiml, že za sebou něco táhne. 

"To není potřeba, vydrží to někde venku, uvážu ho." Odmávne to dlaní Nijiro. Kůň už spása okrasu okolo příjezdové cesty a nevypadá to, že by chtěl někam odcházet. Kaoru se na něj mračí, ale nic neřekne. Kytičky nejsou jeho starost. Nijiro se obrátí k Yusukemu, když je Toshiya začne představovat. 

"Dobrý den." Podá ruku i jemu a znovu si ho zvědavě prohlédne. Tohle že je Toshiyův otec? A to se stalo ve kterém vesmíru? Není nějaký mladý? Raději se zasměje Toshiyovým pochvalným slovům a mírně se mu ukloní. Chvála je vždycky příjemná. I on se krátce ohlédne na koně. 

"To bych se měl zeptat spíš já tebe. Přiletěli jste přece z Ameriky, tohle je jen procházka na vzduchu. Bylo letadlo pohodlné?" Yusukeho prohlášení ohledně Toshiyi a kamarádů, rozhodně dobře chápe a věnuje mu svůj typický úsměv, při kterém neukazuje zuby. Vypadá pak jako vychytralá kočka. Prohlédne si dům, když o něm Yusuke mluví a pak i Kaoru, který zrovna přikyvuje na tu garáž a diví se, že s ním Yusuke vůbec chce něco konzultovat. Děly se tady divné věci, co přijel. 

"Dobře, odvedu ho tam. Je tam voda?" Podívá se Nijiro na Kaoru. Ten přikývne. 

"Donesu ji." Je mu jasné, že Nijiro tady asi vědra tahat nebude. Ach jo…

Yusuke, Toshiya

Toshiya si přeměří Nijira pohledem, když se mu jako první dostane poznámky, že na živo vypadá úplně jinak. Je jasné, že to v hlavě několikrát převalí, jak kdyby uvažoval, jestli ho zase vypakuje, nebo zůstanou přátelé. Nakonec přijme jeho dlaň bez většího zaváhání a asi i silněji, než by musel, ji stiskne. 

"Budu to brát jako kompliment." Utrousí ledově a v očích s emu nevyzpytatelně blýskne. Pak s pozvednutým obočím sjede Nijira od hlavy až k patě. Vlastně vypadá mnohem lépe, než na kameře, jen moc nevyrostl. Připadal mu rozhodně vyšší.

"Ty vypadáš taky trochu jinak na živo." Vrátí mu poznámku s dalším úšklebkem, ale není v tom nic otráveného, jako by to následovalo u jiných. Yusuke se podívá na Kaoru s pozvednutým obočím, když chce ke koni přivolat Senu.

"Myslím, že nakonec bude jednodušší, když to udělám já ne?" Zavtipkuje, ale neviděl by v tom žádný problém. Je to vlastně výzva a byl by zvědavý, jestli by to dokázal nebo ne. Pravděpodobně by ho kůň taky pěkně povláčel, jen pro pobavení ostatních. Prostě typický zákon schválnosti. Musí se ještě na chvíli podívat na Toshiyu, který se opravdu chová jinak než k ostatním, kteří nepatří do jejich rodiny. Prostě mu to nedá spát, ale je rád, že i on má dobrého kamaráda. Nebo to není kamarád? V duchu se zasměje nad svou vlastní myšlenkou. 

"Byla by škoda, abys pospíchal jen kvůli tomu, že tu je uvázaný, tam přivázaný nebude." Osvětlí mu svůj vlastní nápad, ale není to tak, že by ho přemlouval. Jen mu chce dát víc možností.

"Myslím, že ahoj bude stačit." Nabídne mu tykání rovnou. Tady jsou doma, proč by měl lpět na formálnostech. 

"Ostatně počítám, že se uvidíme častěji." Usměje se na Nijira, odloží longboard na zem a podá mu ruku, aby měli představování konečně za sebou. Jeho stisk je akurátní a při něm se zadívá Nijirovi zkoumavě do očí. Jsou moc hezké, i jeho tvář a celkově na něj dělá příjemný dojem. Vlastně i něco navíc, možná něco trochu nevyzpytatelného. Baví ho to.

"Těším mě." Krátce mu kývne hlavou a konečně jeho ruku pustí. Pak se sehne znovu, aby si zase prkno vzal do ruky. 

"No nechám vás, ať máte chvíli pro sebe. Můžeme se potkat na menší svačině. Bude asi za půl hodiny. Káva a čaj podle chuti." Pozve Nijira, kdyby na to náhodou Toshiya zapomněl. U něj to bylo dost pravděpodobné, že by to udělal schválně. Přejede všechny pohledem, zastaví se na chvíli na Nijirovi, pořád je očividně překvapený, jakého kamaráda má, než se konečně otočí a vykročí ke dveřím do domu. Ještě na ně mávne rukou, ve které svírá helmu, ale už se neohlédne. Za to Totchi se přes rameno podívá a ještě jednou zhodnotí pohledem outfit otce a…Nechá to být. 

"Jednou se zabije." Utrousí pro sebe. Pro všechny ostatní by to skoro znělo, jakože se nemůžu dočkat, ale kdo ho víc zná, ví, že má spíš jen dobře skrývanou obavu.

"Cesta byla vlastně pracovní. Celou dobu řešíme všichni přesuny do Japonska. Nebýt Doriho, tak se mi to i povede, celou cestu nezavřel pusu." Postěžuje si rovnou. Pobídne ho, aby vykročil k místu, které jim doporučil otec. Počká si až se Kaoru vzdálí. 

"Nemusíme tam chodit." Nabídne Nijirovi, že se může dalšímu setkání s jeho otce vyhnout. Nechá donést jídlo do druhého salónku a bude vyřešeno.

"Beru si teď pár dní volno." Oznámí z ničeho nic.

"Mám tu menší práci, která nesnese odkladu. Potřebuju dostat jednu osobu z domu a včera bylo pozdě." Na jeho tváři se objeví nebezpečné pousmání. 

"Až ho uvidíš, pochopíš proč." Nemá důvod mu to neříkat, ostatně znají se už opravdu dlouho a dost názorů sdíleli. 

"Musím si ale dávat pozor, otec na to nesmí přijít. Vybral ho on, ale řekneme, že občas jeho vkus vážně nechápu. Možná to má co dělat s adrenalinem." Ušklíbne se znovu. Dojdou až k domu, ze kterého bude provizorní stáj a nahlédne dovnitř.

"No, to by mohlo stačit." Zhodnotí to a pak zase trochu ustoupí. Ohlédne se se zamračeným výrazem, když do něj kůň dloubne nozdrami. Přeostří na Nijira a obočí mu jde nahoru.

"Je otravnější než ty před termínem odevzdání. Budeš mě jezdit budit ve tři ráno osobně, když to máš kousek?" Sjede ho pohledem znovu, a co si budou, vlastně by mu to asi zase tolik nevadilo. Pár dní teď bude mít napilno, ale pak by se mu mohl vlastně věnovat víc.

Nijiro, Kaoru, Sena

Nijiro už ví, že se svými slovy Toshiy nedotkl. Dokáže vidět neviditelný úsměv v pozadí jeho očí, aniž by Toshiya jinak hnul jediným svalem ve tváři. Ten komentář se mu samozřejmě okamžitě vrátí, ale kdyby se Toshiya chtěl obout do jeho vzhledu nebo výšky, udělal by to mnohem bolestivěji, takže se jenom typicky trochu pobaveně usměje. Yusuke na něj naléhá, aby koně přece jen ubytoval v provizorním boxe a tak nakonec přikývne a když dojde i na tykání, pozvedne obočí, ale ještě jednou se ukloní a pak se usměje o něco víc. 

"Ahoj." Řekne mu a podívá se na Toshiyu. 

"To záleží hlavně na něm. Možná ještě budu rád, že nás dělí web kamera." Prohodí, ale to se, hádá, nikdy nestane. Proč by mělo? Netrvá to dlouho a Yusuke je opustí. Nijiro si všiml, jak udiveně se na něj pořád díval, ale moc dobře ví, proč se to dělo. 

"Tvůj otec vypadá skutečně vyvedený z míry tím, že kolem tebe existuje i někdo jiný, než jsou tví bratři a on. Jsi velký tajnůstkář." Řekne mu, když dojde pro koně a společně i s Kaoru vykročí směrem k tomu staveníčku. Kaoru je na chvíli opustí, aby došel pro kýbl a pro vodu. Nijiro se zasměje, když dojde na Doriho a jeho pusu. Nikdy ho neviděl kromě fotky, ale slyšel toho o něm už opravdu spoustu. Dori sám by se asi divil. Toshiya nebyl upovídaný a už vůbec nebyl na drby, ale občas se prostě svěřil, když se toho dne něco stalo nebo si ho naopak užil. Brzy jsou na místě, on zavede koně dovnitř a sundá z něj sedlo i uzdu. Může ho tady nechat klidně jenom tak. Všechno to přehodí venku přes plot, aby to uschlo, Kaoru mezitím donese koni vodu a jakmile se ujistí, že je zavřený a nic mu nechybí, můžou konečně dělat, co chtějí.

"Neboj, mám s sebou i čisté oblečení." V jedné ze sedlových brašen má malý plátěný batoh a v něm všechny věci. Přece jen koňské boky nejsou čisté, jsou na nich chlupy a tak jsou cítit. Když mu Toshiya nabídne, že na svačinu chodit nemusí, Nijiro rozhodí rukama, že to je na něm. Přijel sem především za ním, ale pokud ho Totchi bude chtít seznámit s rodinou, nevadí mu to. Pokud by však byl raději, kdyby byli sami, bude s tím souhlasit. 

"Vážně?" Prohodí, na to volno. Brzy se dozví proč a udělá chápavé Aháá… Podle toho, jak Toshiya Kaoru spíš ignoroval, si hned domyslí, že on to nebyl. Jde ale o někoho z personálu a jakmile se dozví, že by to mohl být Yusukeho miláček, je jasné, proč je to problém. 

"Vypadal na to." Souhlasí s Yusukeho zálibou v adrenalinu a očima už pátrá okolo sebe, jestli tu osobu náhodou někde nezahlédne. Je to marné, je tady všude pořádně mrtvo. Musí se zasmát, když kůň do Toshiyi zvědavě šťouchne a z té poznámky si vůbec nic nedělá. 

"Asi mu voníš. Možná si myslí, že by z tebe byl dobrý jezdec. Byl bys sexy. Nebo chce prostě jenom cukr." Prohodí a těžko říct, co všechno tím myslel a co je jen vtip. Takový byl ostatně vždycky. 

"Bude ti rozhodně milejší, když přijedu osobně, než abych si to zařizoval jinak, jako jsem musel do teď." V buzení Toshiyi byl jedna ruka s Tomohisou. S tím párkrát mluvil. Vždycky před zkouškami. Společně se vydají k domu a Nijiro si ho mezitím prohlíží. 

"Je to velký dům. Hodně tradiční, ale velký. Mohlo by tu být pěkně. Není to ale na tebe moc venkov?" Narazí na Toshiyův vkus i na fakt, že by práce odtud nemusela být snadná. Tokyo bylo tak říkajíc za rohem, ale do centra to byl kus a zbytečně to bralo čas. On sám tam taky bydlel většinu času. Možná by mu později mohl nabídnout, že by mohl být jeho spolubydlící. Apartmán je velký dost. Než se nadějí, kdosi jim vběhne do cesty. Je to malé a růžové a Nijiro to málem porazí. Sena udýchaně zvedne oči a vrhne po něm omluvným pohledem, ale pak se podívá na Toshiyu a skoro se zmenší na místě. Nijiro si nejdřív vážně myslí, že je to děvče, ale když zazní roztržité promiňte a Sena je chce rychle minout, málem si z jeho hlasu sedne na zadek. 

"Tohle je konkurz nové V-kei kapely?" Někdy byl stejně neomalený jako Toshiya. Sena stáhne obočí, zavrtí hlavou a snaží se běžet po svých. Má hrozně práce! Nijiro na něj však hledí s podivným výrazem. Tak tohle Yusuke brání? To se mu líbí? A je to adrenalinový sport? Takže prořízlá pusa. Už chápe úplně všechno a nevypočitatelně se usměje. 

"Co je?" Vyletí ze Seny a potvrdí tak Nijirovy myšlenky. +Ještě mi řekni Co čumíš a bude to kompletní.+ Pomyslí si Nijiro.