Hromadné - Jeden by si mohl myslet, že tě platí špatně. - část 5.

 (restaurace)

Issey, Teru

Teru ani nemá strach, že by ztratil nervy a řekl něco, co by nechtěl, ale spíš se bojí, aby nepovolil a nedošlo na nějaké slzy a podobné nástroje, které by nebyly vhodné nebo by dokonce mohly být označeny jako vydírání. To by si Hyde nezasloužil po všem, co pro něj udělal. A pak dojde na to, že by měl místo u Hyda nocovat u Takeshiho. V první chvíli po něm vrhne vyděšeným pohledem jako by i přes všechna ujištění nevěřil, že později nedojde k nějakému lehkému přemlouvání k čemukoliv, ale Takeshi má pravdu. Tohle bylo páteční Tokyo a pokud nechce spát v parku nebo nějakém pochybném hostelu, je dost možné, že místo jen tak někde nebude a polovinu noci by mu mohlo trvat něco sehnat. Tu druhou by se tam třeba pokoušel dostat přes většinu města a pak už by to nemělo ani smysl. Ošije se, ale Takeshi ho ujišťuje, že jeho ložnice i koupelna by byly zcela oddělené. Bylo to tak trapné. Kde jaký muž jeho postavení by za podobné služby očekával právě třeba sex a nejspíš i oprávněně, ale… Teru cítí, jak mu červenají tváře a sklopí před ním pohled na špičky svých bot. Takeshi mu nabídne i to, že to u stolu podá tak, aby to nevyznělo divně nebo podezřele a Hyde si pokud možno ničeho nevšiml a tak se nakonec usměje a na všechno přikývne. Pak se ukloní. 

"Děkuji za všechno, pane." Řekne, než se narovná. Pak zavrtí hlavou.

"Ne, tam jsem nikdy nebyl." Řekne, ale uvědomí si, že se začíná těšit. Ze světa toho moc neviděl a to málo nebylo vždycky pěkné, ale byl umělec, miloval inspiraci a krásné věci a už se vidí, jak si prohlíží nová místa, chrámy a parky a taky třeba nějakou galerii nebo uměleckou kavárnu. To by se mu líbilo. V očích se mu odrazí zasněný nádech, než se zase vrátí nohama na zem. Zavrtí hlavou na znamení, že to není potřeba, když mu Takeshi řekne, že je mu to celé líto a na to objetí zatím nic neřekne, ale je mu za to v duchu vděčný. Jedná s ním doopravdy v rukavičkách. Všimne si, že Takeshi vytahuje novou cigaretu a tudíž se ještě zpět nechystají a tak dopije kávu, odloží hrnek stranou a opře se oběma dlaněmi o zábradlí. Tady je mu vážně dobře. Poslouchá jeho slova a najednou si není jistý, jestli by to ještě chtěl, když se to nestalo samo spontánně a tak, jak podle něj mělo. Hydovy oči prostě byly někde jinde a on nechce být ten, kdo na něj zbyl. 

"Ani nevím, co bych na to měl říct. Vaše slova jsou krásná, ale i když je mi to teď všechno líto, vlastně po tom, co jsem viděl asi…" Povzdechne si. 

"Teď to vypadá, že nevím, co chci." Rozesměje se tiše a stočí k němu koutky očí.

Issey k Hydovi pomalu vrátí pohled a začíná vypadat snad i nebezpečně. 

"Takže mi chceš tvrdit, že po té revoltě, kterou se mnou od začátku vedeš, po tom všem dávání najevo, že se nebudeš měnit ani převlékat kvůli nikomu na světě, po tom, co jsi mě vzal do toho parku na ten festival, ti mám najednou věřit, že chceš všechno změnit a chovat se jako tisíce Japonců tady kolem?" Kruci, kvůli tomu se mu zalíbil, nechce to, co chtěl na začátku. Tamto chtěl po zaměstnanci, ale tohle ho přitahovalo. 

"Ale co by jeden neudělal pro jeho velké, smutné oči, že? Vlastně to chápu." Trochu hořce se usměje. 

"Proč to říkáš mě? Proč to nejdeš říct všechno jemu?" Pro něj to přece nepřehnal, to by spolu nehráli tu hru na pohledy a nohy pod stolem. Ale Hyde se mu spíš snaží dát najevo, že Teru je pro něj podstatný a v tuhle chvíli důležitější. Issey se spletl. Nestávalo se mu to moc často, myslel si, že má vyhráno a není to tak. Kouše se to nepříjemně, ale to se stává. I Takeshi se spletl, protože mu taky našeptával, ať to s Hydem zkusí a že mu to bude svědčit. To už bylo uvěřitelné jen stěží, ale ani on očividně nebyl neomylný. Když Hyde to jeho pozvání na basket vezme tak, že ho tam jen odveze a ne jako rande, má už všeho vážně plné zuby. 

"Tohle je směšné." Řekne mu a odsune se na židli až to vrzne. Dnes k sobě už podruhé přitáhne pozornost všech. A pak znovu. Obejde totiž prudce stůl, popadne Hyda za ruku a před zraky celé restaurace ho vleče za sebou směrem ven a k toaletám, dokud za nimi nebouchnou dveře. Tam ho opře o stěnu vedle umyvadel a políbí tak prudce, že se diví, že ještě dýchají. 

"Dobrou noc." Odsekne mu a chce sáhnout po klice. Dojde se rozloučit s Takeshim a omluvit se mu, že ten poslední chod doženou jindy a domů se zvládne odvézt sám. Ten jejich společný víkend, co Takeshi navrhl teda bude vypadat…

Hyde, Takeshi

Takeshi si prohlíží po očku Teru a všimne si dalších náznaků, které mu říkají, že se mu stalo něco, co by rozhodně nikdo zažít neměl. Poznává ho postupně a nikdy by na něj nenaléhal, aby mu o sobě prozradil cokoliv navíc. Zůstane u přání, aby se mu opravdu jednou svěřil. Sám a až bude chtít. Tím ujištění se chce taky ujistit, že jeho myšlenky by mohly být správné. Nechce Teru přivádět do rozpaků, ale jinak to nejde, pokud chce aspoň náznakem vědět, co za tím stojí. Podívá se na něj s pozvednutým obočím, když ho osloví pane. Tohle se mu vždycky tak nějak příčilo, u jistých osob mnohem víc, než u jiných.

"Takeshi, Teru-chan, pro tebe vždycky jen Takeshi." Opraví ho měkce a pousměje se. Byl by rád, kdyby mu tak opravdu říkal. Opírá se o zábradlí, ale spíš se dívá už jen na něj, než na večerní oblohu. 

"Tahle práce má spoustu výhod. Můžeš se svobodně rozhodnout, jak tvůj život bude vypadat." Snaží se mu přiblížit všechny jeho možnosti.

"Můžeš zůstat tady a pokračovat ve své kanceláři anebo vidět kus světa. Cestuju poměrně často a můžu tě brát sebou. Může to být jen kvůli obchodním jednáním a různým prezentacím, kdy uvidíš ty nejnovější věci a možná i jisté techniky. Můžeš projít nespočet kurzů a moje firma to zaplatí. Vždycky jsem si potrpěl na vzdělání lidí, které zaměstnávám." Tohle byla pravda, v tomto ohledu by Teru nebyl výjimka. 

"Záleží jen na tobě, co si vybereš, v tomto máš opravdu volnou ruku. Potěší mě, když se rozhodneš cestovat se mnou." Řekne mu narovinu, že by byl rád, ale nemá v plánu ho kamkoliv tlačit. Jakmile začnou o Hydovi a to, co se stalo uvnitř, trochu zvážní. Pak se však pousměje, protože to možná tak opravdu vypadá, ale Takeshi ví, že to tak úplně není. Nemyslí si, že by Hydovi na Teru nezáleželo, otázkou je, co přesně se uvnitř Isseyova řidiče odehrává. Povzdechne si krátce a pak udělá pomalý krok k Teru a opatrně zvedne dlaň, aby mu ji mohl položit na rameno.

"Možná by to pro ostatní tak vypadalo, ale já vím, že to tak jednoduché není." Ujistí ho, že si o něm nemyslí nic špatného.

"Potřebuješ si taky věci urovnat v hlavě. Citový labyrint není nikdy nic jednoduchého. Vezmi si tolik času, kolik jen potřebuješ. Věřím tomu, že Hyde to nakonec pochopí a nebude ti to mít za zlé." Podle Takeshiho se v tom plácá možná ještě víc, než Teru.

"Je potřeba to udělat přesně tak jak to cítíš a po svém, jinak to bude spíš na škodu. Přiznávám však, že Hyda úplně nechápu. Mít tě doma, už svůj byt neopustím. Neměl bych důvod." Vtipkuje a zároveň je to celé pravda. Issey byl jeho dobrý přítel, ale Také měl prostě určitý vkus, který Teru splňuje do puntíku.

"Gomen, to jsem možná říkat neměl." Zasměje se chraplavě

"Časem si zvykneš, že s radostí říkám to, co si myslím." Pokrčí rameny a stáhne dlaň z jeho ramene.

Hyde se trochu lekne, když uvidí Isseyův pohled. Nechápe, co se mu na tom zase nelíbí a možná se tu nakonec ještě dnes pohádají, ale zatím mlčí. Začne nafukovat tváře, když zmíní Teru a že to dělá všechno kvůli němu. Je to tak, zároveň ne tak úplně. Jen díky Teru mu došlo, že to takto nejde a mohl by tím ublížit nejen jemu, ale taky strýci, který mu důvěřoval a on se mu za to moc dobře neosvědčil. Když se to pokazí, odnese to nejvíc on a ne Hyde.

"Tak to není." Oponuje mu.

"Jen mi díky němu došlo, že to takto dál nejde. Ne, dokud pro vás pracuji." Má vůbec cenu mu to zkoušet vysvětlovat. Podle něj moc ne. Issey vypadá impozantně, když je na něj očividně naštvaný. Jeho ohled i výraz nutí Hyde sedět na místě a ovládat fascinovaný výraz a zároveň se mu vážně chce utíkat.

"Dneska to zašlo příliš daleko." Hyde konečně našel hranici, kterou sice chtěl překračovat, ale neměl by. ne ve chvíli, kdy je v tom zapletených víc lidí. Je to taky kvůli tomu, jak moc v něm zahleděnost do Isseye roste. Baví ho na něm úplně všechno, a když se k tomu přidá jeho dokonalý vzhled, je v koncích úplně. Proto to odpískal, i když už se ve své hlavě víc zaplést vážně nemůže. Na to, že by měl mluvit s Teru a něco mu říkat jen uhne tváří do strany a už si zakládá ruce na hrudi. Issey si očividně nechce připustit, kde je ten pravý problém, ale Hydovi se to vyvracet nechce. Zase se nechová, jak by měl, protože je uražený a za chvíli na něj asi začne křičet taky. Ne, nikdy ho nikdo tolik nevyváděl z míry, jako právě Issey a možná proto ho to k němu tolik táhne. Ušklíbne se na jeho slova a pak už na něj třeští oči, když vstává, vezme ho za ruku a táhne pryč. Má chuť zarýt paty do podlahy a nějak se mu vysmeknout a zároveň není schopný udělat vůbec nic. Srdce se mu rychle rozběhne, když si uvědomí, kam jdou a jeho představivost už jede na plné obrátky. Tohle není vůbec dobrý nápad. Issey tomu nasadí tu nejzářivější korunu, když ho přitiskne na zeď a políbí takovým způsobem, že se i jemu podlomí kolena. Tohle je na něj už prostě moc. Oplácí mu polibky a zas a znovu si uvědomuje, jak moc ho to k němu táhne. +Tohle není fér.+ Proběhne mu hlavou. Pak je najednou po všem, bublina praskne a Issey…Jde pryč? Teď? Hyde ani neví, jak se to stalo a už protahuje ruku kolem jeho těla a zastavuje Isseyovu dlaň, aby dveře neotevírala. Bez váhání ho vezme za boky, otočí k sobě a trochu udýchaně se mu dívá do očí.

"Dávám výpověď, ne na hodinu, na minutu." Vydechne a v očích mu plane něco, co tam ani u jejich flirtování nebylo. Nic víc neřekne, jen se znovu přitiskne na jeho rty stejně divoce, jako se líbali předtím. K tomu přidá své dlaně, které se rozběhnout po Isseyově hrudi a cítí, že pod nimi je dokonalá postava. Věděl, že to tak je, ale podle něj to bude ještě lepší, než si vůbec dokáže představit. Issey svým jednáním zbořil úplně všechno, co si Hyde před pár minutami usmyslel. Kdyby zůstali u stolu, dokáže se nejspíš ovládnout, ale teď to nejde. Dokonce se neubrání tichému povzdechu do jeho rtů, když se na něj víc natiskne a je vlastně štěstí, že jsou za nimi dveře, protože teď by nikdo rozhodně vstupovat neměl.

Issey, Teru

Teru se skoro omluvně pousměje a sklopí oči, když mu Takeshi upřesní to oslovování, ale pak přikývne a upřímně se usměje taky. Je na čase zvyknout si na jeho velkorysost a přestat před tím tolik utíkat. 

"Tak dobře." Řekne. Poslouchá jeho nové návrhy, je jich opravdu hodně. Vrší se jeden za druhým, otevírají mu netušené životní možnosti, pohodlný život a mnoho dalšího. Není si jistý, jak by to cestování zvládl vzhledem ke své fóbii. Letadla jsou pro něj něco nepředstavitelného a cokoliv dalšího skoro taky. Takeshi si asi neuvědomuje, že by se jeho cestování nesmírně protáhlo a mnoho by toho nestihl a kromě toho hrozilo, že Teru zpanikaří pokaždé, když se jim u auta utvoří koridor z lidí nebo budova nebude dost světlá a velká. A to bylo v Japonsku běžné. Rád by něco viděl, ale bude se muset trochu umírnit a nechat to spíš v rámci plánovaných dovolených. Pro tuto chvíli na to neodpoví, ale později to s ním probere a nastíní mu, jak moc vážné problémy by mu tím mohl přinést. Kurzy… Teru ani nevěděl, jaké vlastně existují. Učil se doslova na ulici, neměl uměleckou školu a dlouhou dobu ani přístup k internetu, ale teď, když ho má, by se mohl podívat, co je vůbec v nabídce a skutečně se začít trochu vzdělávat. Kdy jindy, než teď, když má tolik možností a je tak mladý? Nadšeně se usměje a znovu přikývne. Najednou vypadá o hodně přístupnější. Jejich řeč se stočí zpět k Hydovi. Teru se podívá na ruku na svém rameni a potom i přes rameno k místu, kde před tím seděli, ale nikdo tam není. Ani jeden z nich. Před tím chyběl jenom Hyde. Vrátí pohled zpět. Vypadá to, že Issey se po něm šel podívat. Skoro šokovaně se na Takeshiho podívá, když mu řekne, že kdyby byli partneři, už by kvůli němu nikdy neopustil byt. A pak se poprvé opravdu upřímně a uvolněně rozesměje. Je to vážně hezké, jak moc mu padl do oka a jak se mu to snaží dát najevo. Tohle nikdy nezažil. 

"To nevím, jak byste… jak bys pracoval, pa… Takeshi-san." Řekne nakonec. Ještě tam společně chvíli stojí a povídají si, než Takeshi dokouří. Nemají při tom ani ponětí, kde přesně teď Issey s Hydem jsou a že to, co tam dělají, nemá s rozhovorem nic moc společného. 

Issey zrovna Hyda vášnivě líbá a zřetelně při tom cítí, že Hyde jde málem k zemi. Potěšeně se pro sebe usměje, protože jestli jejich vztah nevztah nezvrátí tohle, tak už nejspíš nic. Je to série událostí několika vteřin, když chce opustit toalety, Hyde mu v tom zabrání, otočí ho k sobě a už se zase líbají. Issey zády narazí do dveří a nechá se k nim přitisknout, zatímco k sobě tiskne pro změnu Hydovo tělo. Ta rána musela být z druhé strany slyšet. Ještě že jsou záchody na chodbě mimo hlavní restauraci, jinak by sem teď asi běžel personál zjišťovat, co se děje. Má tendence zajíždět mu rukama pod oblečení, ale vyšli by odtud hodně neupraveni. Vážně se pokouší ovládat, ale je to skoro nemožné. Teprve někdy tu chvíli mu dojde, že na něj Hyde mluvil a co přesně mu to vlastně řekl. Dává výpověď? Chtěl by se rozohnit a něco mu na to říct, ale copak to jde, když ho jazykem lechtá na patře, až se kvůli tomu nevejde do kalhot? Po hrudi mu přejíždějí Hydovy dlaně a trvá to ještě chvíli, než se někdo pokusí dostat do dveří. S Isseyem to maličko hodí, ale dveře se neotevřou. Ten člověk to zkusí ještě několikrát a pak s mumláním odejde. Teď už ta obsluha opravdu přijde, aby se podívala, co se s dveřmi stalo. Je to luxusní restaurace, takže to budou řešit hned. Issey se od Hyda chtě nechtě musí odtrhnout a podívá se mu do očí. 

"Promiň, ale ten hlavní chod už tě dojíst nenechám." Řekne mu. Popadne ho za ruku a vyjde s ním ven. Cestou se snaží uhladit si vlasy a trochu ovládnout červenou tvář, ale to už k nim míří personál. Místo, aby se řešil záchod, Issey na ně rovnou vyrukuje s tím, aby zašli za jeho přítelem na terasu a hluboce se mu omluvili jeho jménem za to, že se s Hydem museli nečekaně vzdálit. Strčí jim do náprsní kapsičky obrovský balík bankovek a pak už s Hydem míří ven z budovy. Asi to není fér, tahle večeře měla být společná, ale čeká je přece ještě ten víkend. Nejspíš to vůči Teru celé není fér, ale Takeshi to určitě pochopí a královsky ho utěší. Issey prostě není schopný myslet na nic jiného nebo něčeho litovat. Prostě to nejde. A nejspíš to nepůjde ani později. Jsou věci, kterým se nedá poručit a brát na ně ohledy.

Trvá to jen malou chvíli, než se na terase za zády Teru a Takeshiho objeví obsluha, ukloní se až k zemi a sdělí jim Isseyovu omluvu. A Teru si uvědomí, že si to vlastně myslel, že odešli. Jenom by nikdy nevymyslel proč. Myslel si, že Hyde potřeboval odjet a Issey možná dohlíží na to, aby se domů dostal v pořádku. Možná by měl jet za ním. Možná… Ale nepojede. Vyřeší to prostě zítra. Mlčky se na Takeshiho podívá. 

"Půjdeme to dojíst? Zajímalo by mě, jak to chutná." Řekne mu a usměje se…

Hyde, Takeshi

Takeshi ho nepřestává pozorovat a odhaduje, co z jeho návrhů se Teru líbí a co ne. Zvládá tak pomalu odhalovat jisté aspekty jeho povahy a ví, čemu by se později měl vyvarovat. Bude toho asi hodně, ale nic s čím by si pravděpodobně neporadil. Jen to chce postupně a pomalu. Pokud se Hyde rozhodne, jak to vypadlo, nejspíš to bude na Takeshim, aby pomohl Teru se z toho patřičně dostat. Ano, hraje mu to do karet a zároveň z toho nemá takovou radost, jakoby nejspíš měl mít. Takeshi se ohlédne stejně směrem jako Teru a vidí, že Issey u stolu není. Takeshiho myšlenky nejsou tak nevinné jako Teru, takže si dokáže dost dobře domyslet, co by se asi mohlo dít. Po tom flirtování to podle něj může mít jen jedinou dohru. Nahlas nic neřekne, aby Teru nepřidělal ještě víc vrásek. Musí se zatvářit pobaveně a dokonce se i krátce zasměje, protože Teru narazí na něco, s čím by nejspíš měl problém. Nakloní hlavu na stranu a pomalu si ho prohlédne.

"Víš, Teru-chan, myslím, že bych si poprvé v životě vzal dlouhou dovolenou. Tak dobrý vliv na mě máš." Svede to na něco úplně jiného, ale ano dokázal by si to představit. Nakonec by nejspíš zvládl pracovat i tak. V jeho věku a s tím co má za sebou už nemusel nutně každé ráno vstávat do práce a být tam přítomný, i když to pořád dělal. V podstatě ani ty cesty do zahraničí by nemusel absolvovat, jenže vždycky chtěl něco vidět a tak si je užíval. Pak krátce přikývne, aby se společně vrátili ke stolu.

Hyde zatím na záchodech úplně podléhá Isseyově blízkosti. Byl by schopný se tu nechat opřít klidně i o stěnu a přestává řešit, co nebo kdo je za dveřmi. Tak moc mu odolával a teď se všechny jeho pocity protrhly jak hráz. Není schopný se sám od sebe odtrhnout od jeho rtů a to tělo, které běžně skrývá Issey v obleku…Ne, už nebude nikdy schopný dívat se na něj jinak. Už si sáhl a má dost dobrou představilo, aby si to jen domyslel. Až to uvidí, asi mu propadne úplně. Výpověď byla to nejlepší, co mohl udělat, i když ho strýc nakonec asi zabije. Issey je nakonec první, kdo se zvládl odtáhnout a Hyde na něj překvapeně zamrká. Až teď mu dojde, že se na záchody někdo dobýval. Vůbec to v první okamžiku nepostřehl. Být trochu jiné povahy, asi i zčervená. 

"Taky mohli chvíli počkat." Prohodí provokativně a v očích se mu zablýskne. Už není schopný se od něj držet dál a prostě ví, že dneska v noci spolu budou a pak…Je jen těžko říct, co se bude dít dál.

"Nějak mě přešel hlad. S chutí to bude horší." Už nemá sílu odolávat svým poznámkám a nechá se popadnout za ruku a vést ven z podniku. +Promiň, Teru-chan, je mi to vážně líto.+ Proběhne mu hlavou, když se ohlédne do nitra lokálu. Issey to všechno vyřeší na něj a na Hydovi zůstává, aby zařídil odvoz. Jak vyjdou ven, ohlédne se a uvidí několik taxíků, které čekají na své klienty.

"O auto se postarám zítra." Ujistí Isseye, že to zařídí, protože to je, vlastně asi spíš byla jeho práce. Nasednou do taxi dozadu a Hyde nadiktuje možná trochu drze adresu k Isseyovi domů. K němu nemůžou a do hotelu asi nechce ani jeden z nich. Jakmile se za nimi dveře zavřou, chvíli se snaží sedět v klidu, ale nevydrží mu to dlouho a už ho začne dlaní nenápadně osahávat a to úplně všude. 

"Víš, ráno bys měl vstát do kanceláře." Pošeptá mu, když se k němu nakloní.

"Ale já si nejsem vůbec jistý, že tě zvládnu nechat užít si alespoň zítřejší oběd." Uculí se na něj, a když se odtáhne, pro tuto chvíli mu vezme i svou ruku a snaží se od něj být co nejdál. Jakmile auto zahne za roh je Hydovi jasné, že i když Issey nebydlí daleko, bude to pro něj nejdelší cesta na světě.

Takeshi zatím odvede Teru zpátky ke stolu, kde se oba dozví, že tu zůstávají sami. Ano, vlastně to čekal. +Vlastně můžu doufat, že se vám to bude líbit.+ Pomyslí si něco, co by před Teru neměl říkat nahlas. Usadí se ke stolu a usměje se na něj.

"Užijeme si pořádně celou večeři i se zákuskem a pak pojedeme domů." Ujistí ho bez váhání, že je to skvělý nápad. Ostatně byla by škoda se tu nenajíst, když už mají možnost. Obsluha jim sdělí, že hlavní chod budou mít za chvíli na stole. Takeshi počká, až odejde, než se trochu nakloní a opatrně položí dlaň na prsty Teru.

"Doufám, že ti bude chutnat, byl bych rád, kdyby sis tento večer užil, jak kdyby měl být jen pro tebe." Má pořád potřebu ho ujišťovat. Je to složitá situace, ale podle něj nic, co by společně nemohli zvládnout. Pokusí se mu z toho večera udělat ten nejlepší zážitek a zajistit, aby se Teru po celou dobu usmíval. Uvědomí si totiž, jak velmi mu na tom během chvíle začalo záležet a ne, nepotřeboval nikoho k tomu, aby to pochopil. Jen bude potřebovat nejspíš nějakou dobu, než o tom přesvědčí Teru, pokud samozřejmě bude chtít.