Hromadné - Jeden by si mohl myslet, že tě platí špatně. - část 4.

 (restaurace)

Hyde, Takeshi

Hyde si pomalu začíná uvědomovat, že na Teru nedokáže žárlit. Díky tomu vlastně trochu dostává jisté odpovědi, které potřeboval vědět. S Teru z druhé strany ještě pořád nestrávil tolik času. Možná by se to za nějakou dobu opravdu změnilo. Jenže si taky uvědomuje, jak se cítí, když se na něj Issey dívá. Tedy ne ty pohledy, které po něm házel do dnešního dne, a nebyly zrovna příjemné, ale dneska je to prostě jiné. Jak kdyby mohl cítit jemné vibrace mezi nimi a snad i to testování ze strany jeho šéfa. Čím déle ho po očku pozoruje, tím si začíná být jistější, že o nic jiného nejde. Zároveň si uvědomuje, co předtím řekl, pořád je jeho zaměstnancem. Hyde se trochu usměje, jakmile uvidí červené tváře Teru. Je vážně roztomilý a jeho vlastně dost mrzí, že to pro tuto chvíli prostě nestačí. Kdyby tu nebyl Issey, kdyby ho nepoznal, bylo by to všechno asi o trochu jednodušší. Někdo má asi hodně divný smysl pro humor, když mu v jeden den poslal tyhle dva do cesty. Možná by udělal nejlíp, kdyby si nevybral ani jednoho. Jenže to možná tak nakonec dopadne. Nakloní hlavu trochu na stranu, jakoby chtěl nahlédnout do Isseyovy hlavy a zjistit, co to všechno znamená. Takeshi je proti němu vlastně úplně v klidu. Ani Hydova reakce ho nerozhodí. Záleží mu na Teru, za tak krátkou dobu je to asi i k podivu, ale měl pro něj slabost do první chvíle, to už ví. Kdyby však zjistil, že nemá šanci, kvůli Hydovi, prostě by se stáhl. Zatím to tak však nevypadá. Sem tam postřehne pohledy, které po sobě ti dva hází a tuší za tím mnohem víc. Issey se zdá se rozhodl a podle něj prostě neexistuje šance, aby ho Hyde odmítl. Ano, tolik svému dlouholetému příteli věří. Je mu líto Teru, protože stihl postřehnout i jeho pohledy a zdá se, že si myslel na svého spolubydlícího mnohem víc, než jen na přítele. Takeshi si uvědomuje, že pokud se neplete, bude to pro něj opravdová rána. Asi tu ve výsledku bude spíš proto, aby mu to třeba pomohl překonat. Udělá to a rád. 

"Dal sis záležet na výběru." Okomentuje předkrm s pohledem upřeným na Isseye. Těší se na tu chuť, už dlouho ho neměl.

"Ale taky si myslím, že je nejvyšší čas přestat Teru trápit a trochu se umírnit." Pousměje se na jmenovaného. 

"Gomen, Teru-chan. Je pravda, že občas neznáme hranice a zapomínáme, že někomu by to mohlo být nepříjemné." Ukloní se mu hlavou a byl by rád, kdyby se cítil trochu lépe. Hyde se zatím hodně snaží, aby to Isseyovi patřičně vrátil. Jen krátce loupne očkem po jídle a nejradši by se na to vrhnul. Tohle ještě nejedl a vážně miluje nová jídla, která může zkoušet. Issey zatím odolává jeho pohledu i tomu, co se mu snaží provést, ale když odvrátí pohled prostě si je jistý, že vyhrál. Tedy tohle kolo. Nenápadně si vydechne a ohlédne se po Teru, aby se mu pohledem omluvit za to, co způsobil. 

"Příště budu opatrnější." Slíbí mu s omluvným pousmáním, než sám sáhne po hůlkách a chystá se na tu delikatesu. Teď pro změnu vypadnou hůlky jemu, když Issey pronese tu informaci. Se staženým obočím se na něj podívá a našpulí dotčeně rty. 

"Vypadám na to, že to potřebuju?" Vypálí otázku v protiútoku, jak kdyby tu byli sami a nikdo kolem nich nebyl. Hned stáhne trochu hlavu mezi ramena a vezme si znovu hůlky, aby si pro jistotu zacpal pusu. Tahle večeře je vážně za trest. Tiše se všem omluví a vzápětí je všechno zapomenuto, protože to sousto se v jeho ústech dokonale rozplývá. Nedokáže se ovládnout, aby svůj předchozí slastný výraz nezopakoval. 

"Tohle je naprosto úžasné." Okomentuje to, jakmile dožvýká první sousto. 

"Tohle jíte normálně?" Neovládne se podruhé a Takeshi se nutně musí zasmát. 

"Měli bychom je na jídlo brát častěji." Prohodí k Isseyovi s upřímnou radostí, že mu chutná a čeká na reakci Teru. Kývne hlavou na jeho odpověď ohledně klubu. 

"Jsem poctěn, že ti ani jedna varianta nevadí." Ujistí ho vlastně dost mile a sám má za chvíli po předkrmu. 

"Už jsem tu vážně dlouho nebyl. Zjišťuju, že to byla velká chyba. Tento podnik je tu vlastně dlouho. Když ho otevřeli, vypadalo to úplně jinak, mnohem obyčejněji, ale za roky se opravdu vypracovali." Neví, jestli je to bude zajímat, ale stejně to řekl. Hyde mezitím zvládne dojíst svůj předkrm a odloží hůlky s neopadajícím spokojeným výrazem. Tedy do doby, než se znovu podívá na Isseye a všechny pocity jsou zpátky. Tohle je mučení. Sáhne po panáku, který mu nabídne Takeshi a pořádně si lokne. Vůbec, ale vůbec to nepomáhá a on si vážně přál, aby to k něčemu bylo. Nemůže tohle dělat, nemůže se na něj takto dívat, prostě to nejde. Ne do doby, kdy pro něj bude jezdit. Odloží sklenku.

"Omluvte mě na chvilku." Prohodí, když vstane a prostě a jednoduše na chvíli uteče, jinak provede něco hodně neuváženého a zkazím tím úplně všechno. Takeshi pozvedne pravé obočí a pozoruje Hydova vzdalující se záda. 

"Skoro to vypadá, že dobrých věcí na něj bylo příliš." Podívá se na Isseye, jak se tváří. Podle něj je v tom víc, ale nic navíc neřekne. Podívá se na Teru a znovu se pousměje.

"Možná spíš nějaký koktejl?" Nabídne mu. 

"Nebo si počkáš na tu kávu?" Zeptá se ještě, jak kdyby nesnesl pocit, že by mu cokoliv chybělo. Hyde mezitím dojde až na toaletu a zůstane stát u umyvadle, kde se dlaněmi opře o desku. Vzhlédne k zrcadlu a chvíli vážně přemýšlí s trochu nešťastným výrazem. Je to snad poprvé v životě, kdy vůbec netuší, co by měl dělat. Issey ho dostal, ale nakonec úplně jiným způsobem, než si asi představoval.

Issey, Teru

Při tom napomenutí by snad Issey i stáhl hlavu mezi ramena a trochu se styděl, protože Teru byl skutečně křehká květinka a jejich rozjívené povahy na něj asi byly až moc. Ne, že by si toho nevšiml, jenom nebyl schopný na to brát ohled a vzít zpátečku. Ne po tom, co se s Hydem přetahuje od první chvíle a co viděl ten jeho výraz, když se ho pod stolem dotkl. A teď už má navíc v hlavě jenom jedinou věc a začíná to být nejen vidět, ale i slyšet, když otevře pusu a padají z něj takové věci. 

"Gomen, Teru-san, nechtěl jsem tě uvádět do rozpaků." Řekne mu upřímně a odloží hůlky, aby si rty otřel do ubrousku. Pozvedne sklenici se šampaňským a připije mu na znamení, že to myslí vážně a zase chce pokračovat v jídle. Teru skutečně vypadá velmi rozpačitě, taky se ukloní, aby dal najevo, že omluvy nejsou potřeba, ale pravdou bylo, že netušil, co si s nimi u tohoto stolu počít a jak se alespoň trochu chytat nebo zapojit do rozhovoru, když ho vedou v tomto duchu. Hyde pro něj zatím příliš pohledů neztratil, i když ho bránil a v něm začíná narůstat uvědomění, že si všechno namaloval až moc na růžovo. Nejspíš to všechno naprosto špatně pochopil, ale když spolu mluvili na tom chodníku nebo doma… Ne, není schopný se v tom vyznat. Všechny ty večeře a spaní v posteli… Je mu to najednou podivně líto asi proto, že poprvé v životě nechtěl utíkat. Omluví se mu dokonce i Takeshi, ale pak Hyde vystartuje podruhé a Teru málem odletí i druhá hůlka. Na Hyda zírá i Issey, protože to neřekl pro to, že by snad chtěl poukazovat na to, že by Hyde potřeboval modrou pilulku. Bylo to prostě jen tak, ale on se zase vzteká. 

"Já nevím, v tomhle směru o tobě nic nevím." Řekne potutelně a už by chtěl kývnout na Teru a zeptat se jeho, ale pamatuje na Takeshiho slova před malou chvílí a raději Takeshimu sebere skleničku s whisky a vypije mu ji. Zatváří se jako andílek, ale Hyde už zase nasazuje ten svůj výraz a on na něm zůstane viset očima. Teru na místo toho používá ubrousek a odvrací se a do útěku na toaletu má přesně pět vteřin. Takeshi k němu mluví a je rád, že Teru s tím klubem není proti, stejně jako vychvaluje místní kuchyni, ale on není schopný příliš poslouchat. Proč sem jenom dneska šli? A pak se Hyde najednou zvedne od stolu a s tím záchodem ho předběhne. Teru pochybuje, že se mu chce čůrat, takže se něco děje a to něco sedí s nimi u stolu a jmenuje se Issey. Teru ho najednou podrobí důkladné prohlídce svýma velkýma očima a uvažuje, proč se Hydovi tolik líbí, ale asi chápe proč. Je to někdo úplně jiný. Mužný, charismatický, při penězích… Teru byl prostě kluk. Malý kluk… 

"Kávu prosím." Hlesne, když mu ji Takeshi nabídne. Teď si rozhodně nemůže dovolit kamkoliv odtud odcházet. Hyde ho v tom nechal vykoupat se vší parádou, ale neměl mu to za zlé. I Issey chvíli sleduje Hydova záda a zajímalo by ho, jestli ho tolik vykolejil on sám a to, co tady prováděli. Pokud ano, tak vyhrál a opravdu ho dostal a přijde mu to skoro divné. Nebylo to nějak málo? Hyde přece musel být zkušený… Nejraději by šel za ním, ale to by je odtud vyvedla ochranka a tak se rozhodne dát mu prostor a počkat u stolu s ostatními. Teru mezitím přinesou kávu, takže se s hlavním chodem rozhodnou počkat na Hyda. Pokud ještě přijde… Issey si všimne nervózního pohledu mladého svěřence a natáhne se přes stůl, aby se dotkl jeho ruky. 

"Omlouvám se. Opravdu ano." Teď už chápe, co se děje a co mezi nimi asi tak bylo nebo nebylo. Všechno se dneska vyjasnilo přesně tak, jak chtěl. 

"To nic." Zavrtí Teru hlavou, ale pohled nezvedne. Issey si povzdechne. 

"Možná bys tam měl jít ty a promluvit si s ním. Vyjasnit si to." Teru znovu zavrtí hlavou a místo toho se otočí tělem k Takeshimu.

"Vadilo by, kdybychom se šli projít na tu velkou terasu?" Požádá ho. Všiml si, že je tam výhled na noční město a třeba by si Takeshi zakouřil. Issey pozvedne obočí. Hledá u něj ochranu? Proč ne? 

"Jen běžte, mě to nevadí." Řekne vlídně.

Hyde, Takeshi

Takeshi se podívá na Isseye a mírně se pousměje, když vidí, že mu taky došlo, jak se celou dobu chovají. Sám se nechal trochu unést a je mu to upřímně líto. Možná sám občas přiváděl Teru do rozpaků, ale tohle už na něj muselo být vážně příliš. Kdyby se všichni znali několik let, asi to celé bude jiné, ale při první společné večeři to opravdu není to pravé. Issey se mu taky omluví a vypadá to, že to nejhorší by mohlo být za nimi. Take doufá, že si zbytek večeře užijí v klidu, jenže to se nejspíš taky nestane. Vnímá věci kolem Isseye a Hyda a zatím to nedokáže úplně rozlučovat. Tedy spíš to, co je špatně. Ze strany Teru už tuší, kde je problém a zdá se, že pan řidič se ohlíží jiným směrem a zároveň mu přijde, že je tak trochu ztracený. Tedy některé reakce tomu napovídají. Možná by to bylo jasnější, kdyby věděl, co se odehrálo předtím, než přišli a co si řekli, ale takto napřímo do toho vrtat nechce. Hyde už před svým odchodem Isseyovi odpovědět na jeho slova nechtěl. Potřeboval nutně trochu vydechnout. Sám si není jistý, co se s ním děje a proč měl tendenci utíkat, když se většině věcí klidně postavil čelem. Potřeboval by si to trochu promyslet a rozebrat své vlastní myšlenky. Nechal tam Teru, hrozně ho to mrzí, protože doufal, že dnešní večer bude vypadat úplně jinak, ale prostě to nešlo. Později s ním musí promluvit a zkusí mu to vysvětlit. Asi tuší, co se jeho spolubydlícímu prohání hlavou a o to víc je z toho mimo. Bylo mu s ním neskutečně dobře, opravdu se o něj chtěl starat, a přesto dneska svému šéfu řekl ony věci a stalo se toho hodně. Promne si obličej, když na sebe pořád kouká do zrcadla a nemá daleko k tomu, aby z toalety zmizel a odjel domů. Ne, to mu nemůže udělat. Dochází mu taky fakt, že bez větších obtíží popoháněl Teru do náruče Takeshiho. To asi taky podvědomě mělo důvod. Tak moc to zkazil. Povzdechne si. Když k tomu připočítá Isseye, se kterým taky neví, co bude dělat, je to na oběšení se. Přece mu řekl, že mezi sebou mají jistou překážku a stejně to nepomohlo. Prostě spolu flirtovali před zraky všech. Nějak si je jistý, že to nebylo jen cílené trápení jeho osoby. 

Takeshi ještě chvíli pozoruje Teru a pak s úsměvem přikývne na tu kávu.

"To je to nejmenší." Objedná mu a pozoruje, jak se Issey znovu omlouvá.

"Na některá setkání se nejspíš nedá připravit." Okomentuje sám a pak už je neruší. Nechá dokonce, aby mu Issey vypil sklenku a objedná obratem celou lahev. Tak nějak cítí, že to dneska možná bude potřeba. Je mu Teru upřímně líto, ale není v jeho moci jisté věci změnit. Udělal by to, kdyby to šlo, i když k němu cítí jistou náklonnost, která se postupně stupňuje. Jenže on obecně bral věci trochu jinak. Zvědavě se na něj podívá, když odmítne možnost mluvit s Hydem a asi to i chápe. 

"Ne rozhodně ne. Moje závislost ti jen poděkuje a ušetříš mně abstinenčních příznaků. Můžeš si sebou vzít tu kávu, jestli chceš." Nabídne mu rovnou a začne se zvedat. Sám si vezme plnou sklenku a počká až je Teru u něj, aby ho provedl restaurací s dlaní položenou na jeho bedrech. Venku se zastaví až u zábradlí, chvíli kouká před sebe a pak se podívá na něj. 

"Je mi líto, Teru-chan, že to s Hydem nevychází tak, jak by sis přál." První o tom nechtěl mluvit, ale nakonec na to téma stejně zabrousil. 

"A je mi líto, že není v mé moci ti pomoct." Už loví cigarety a připálí si s tichým povzdechem. 

"Kdybys cokoliv potřeboval, přijď za mnou. Nezáleží na tom, co to bude. Vím, že bydlíte společně, kdybys potřeboval jiné útočiště, měl bych pár možností." Zkusí mu nabídnout.

"Neber to jako cokoliv navíc, jen pomoc přítele. Některé věci v životě prostě nejsou jednoduché. Není, co bych řekl, aby ti bylo líp, ani se o to snažit nebudu. Kdybys o tom potřeboval mluvit, stačí přijít nebo zavolat." Věnuje mu pousmání a pak stočí pohled na oblohu. Slunce už skoro zapadlo.

"Jendou mi někdo řekl, že všechno špatné má svůj důvod, něco co zatím nevidíme. Byl jsem v dost podobné situaci jako ty. Je to už vážně dávno." Trochu ironicky se uchechtne.

"Myslím, že místa, kam jsem ho poslal, by si určitě nevybral." Podívá se na něj přes rameno a v očích se mu blýskne. 

"Teru-chan, dostal jsem nabídku na obchodní setkání v Sapporu. Původně jsem ho chtěl odmítnout, protože jsme si všiml, že si pořád ještě zvykáš a nejspíš bys se mnou nerad jel, ale možná by se ti menší výlet hodil. Ještě jsem to neodmítl." Nabídne mu ještě jednu možnost.

Hyde se nakonec dá trochu dohromady a dá si za úkol, že už se celou dobu bude chovat příkladně, aby dostál svým slovům, že se šéfem rozhodně nespí ani neflirtuje. Prostě se konečně začne chovat jako příkladný zaměstnanec a bude. Ostatně Issey si to od začátku přál. Nadechne se naposledy a zamíří zpátky ke stolu. Tam ale zjistí, že tam sedí jen Issey a ti dva jsou pryč. Začne se zmateně rozhlížet a pak Teru uvidí s Takeshim na terase. Zůstane stát u stolu a ukloní se Isseyovi.

"Omlouvám se za své chování, už se to nestane." Prohodí rozhodně a usadí se zpátky na své místo.

"Neměl jsem se nechat unést a narušit tak večeři." Doplní ještě.

"Vlastně se od začátku chovám špatně. Pokusím se to napravit do doby, než se na místo vrátí můj strýc." Teprve teď se odhodlá a podívá se Isseyovi do očí. 

"Později se omluvím i jim." Podívá se na Teru na terase a uvnitř ho cosi píchne. Krátce sklopí oči.

"Zdržuju i od hlavního chodu že?" Možná by se ani ptát nemusel, ale najednou si není jistý, co by měl říct. Spíš se bojí, aby nesklouzl k tomu popichování, které tu bylo předtím.

Issey, Teru

Takeshi souhlasí s tím, že doprovodí Teru na terasu a Teru přikývne na to, že si může vzít kávu s sebou. Nerad by o ni přišel, když se k ní konečně dostal a studená mu nikdy nechutnala. Vezme šálek do obou dlaní, ještě jednou se Isseyovi ukloní a pak společně s Takeshim opustí stůl. Cítí jeho dlaň na bedrech, už zase ho tak vede, ale je to asi poprvé, kdy mu to vůbec nevadí. Jeho myšlenky jsou stejně úplně jinde, plné zmatených pocitů a jistého zklamání, na které ani neměl nárok. Na čerstvém vzduchu je všechno o hodně lepší, tedy do chvíle, než mu Takeshi otevřeně řekne, že ho mrzí, že mu to s Hydem nevyšlo. Ani neví, co by na to v první chvíli měl říct, ale už asi nemá smysl nic zastírat. Chvílí se prostě dívá před sebe tak jako Takeshi a pak upije z šálku. Má na něj příjemně uklidňující vliv. To asi ta vůně. Takeshi zmíní, že bydlí společně s Hydem a je to něco, čeho se Teru chytne. To byla pravda. Nechce utíkat, váží si Hydovy pomoci a byl to Hyde, za kterým Teru přišel, když neměl střechu nad hlavou a kdo ho k sobě vzal, ale potřebuje se nejprve se vším vypořádat. Nějak si nedovede představit, že by dneska večer zase společně leželi v posteli. Ještě horší by bylo, kdyby šel Hyde na pohovku nebo podlahu a zdaleka nejhorší by bylo, kdyby vůbec nepřišel domů a byl někde s Isseyem. Teru by se tam asi zbláznil. Takže se usměje a pootočí se směrem k Takeshimu. 

"Nechci se vyhýbat problémům nebo řešení, které musí přijít, ale byl bych rád, kdybych si dnes mohl odpočinout a trochu si srovnat myšlenky." Přijme jeho pomoc s možným noclehem někde jinde. Zítra se vrátí a pořádně si s Hydem promluví. Podívá se zase před sebe na město, které začíná zářit do noci a poslouchá Takeshiho vyprávění. Nejspíš má pravdu, tohle se prostě nemá stát. Není to cesta, kterou by měl jít a zcela určitě nestojí o vztah, ve kterém je jenom on sám ten, kdo by byl bezhlavě pohlcen. Dříve nebo později by Hyde stejně odešel… V tomhle prostě musí zůstat rozumný. Pousměje se, když Takeshi zavtipkuje, ale nechce Hyda kamkoliv posílat. Nejspíš ani za nic nemůže a Teru ty jejich chvilky a večeře prostě zle pochopil. Vždyť mu Hyde nikdy otevřeně nic neřekl ani s ním neflirtoval způsobem, jakým dnes s Isseyem. Prostě se o něj staral, protože ho Teru svou přítomností ani nenechal konat jinak. Měl by se postavit na vlastní nohy. Výlet v Sapporu… teď by se mu trochu hodilo někam utéct a mít na to vhodnou výmluvu. Kromě toho… Takeshi je teď jeho šéf. Pokud chce stát na vlastních nohou, nesmí se ho bát a musí jednat sám za sebe. Ne mít Hyda za zády jako štít. A tak přikývne. 

"Dobře. Pojedeme." Souhlasí, ale Takeshi ani neví, kolik emocí a obav ho to stojí. Nemá z něj strach, už ne, je to jenom o něm a jeho hlavě a minulosti. 

Mezitím se Isseyovy osamocené chvilky u stolu natahují. Už si toho všiml dokonce i personál a přišel se ho zeptat, zda se Hyde cítí dobře a nepotřebují nějakou pomoc, ale pak se Hyde konečně ukáže. Zvedne k němu oči, ale jeho výraz je příjemně nečitelný, když se Hyde blíží. Jistě dobře vidí, že ti dva někam zmizeli a že tu na něj čeká sám. Vidí to jeho zmatené rozhlížení, ale pak se Hyde zastaví a ve stoje se i ukloní a pronese svou omluvu. Tím přitáhne pár pohledů, ale ty se hned zase odvrátí. Issey je periferně viděl, ale nepodíval se tam. Udělá jenom jakési Hmm, zatímco poslouchá všechno, co mu chce Hyde říct. 

"A tohle má být zase co? Zpytování svědomí? Tohle nejsi ty…" Řekne a nespokojeně mlaskne, když jen tak pohodí ubrouskem na stole. Ohlédne se k terase, ale ti dva pořád nejdou. Před chvílí byli rozjívení oba dva, ale ten, kdo to neustál byl Teru a ten tady není, tak proč se Hyde omlouvá jemu? Nejspíš si to má přebrat tak, že se od něj najednou bude držet dál. Proč… protože s ním vážně něco má a vrací se k němu na své místo? A proč? Hrozilo by, že by mu chtěl zahýbat? Nejradši by na něj zakřičel, ať zahne, protože na to stejně dřív nebo později dojde a Teru to bude bolet ještě víc, ale pak mávne na obsluhu, ať přinesou poslední chod. Stejně jim to chvíli potrvá a to kafíčko nemůže být nekonečné. 

"Proč si to spolu prostě nevyřídíte a pak nezajdeme na ten basket?" Řekne z ničeho nic, zatímco si nalévá z té Takeshiho lahve. Klidně by mu řekl, že si zajdou do postele, ale když chce Hyde brzdit, tak budou brzdit.

Hyde, Takeshi

Takeshi se upřímně pousměje, když Teru prohlásí, že se nechce vyhýbat problémům. Přišlo mu to velmi rozumné, protože některé věci prostě nesnesly odkladu a jen by se dál trápil. Takeshimu by to mohlo být jedno, ale není. Byl by rád, kdyby se nic podobného nestalo a je fakt, že se sice bavil, ale nebylo to vhodné, v této situaci už vůbec ne. Jenže to nahlas neřekne, protože by to nebylo fér vůči nikomu, ani jemu samotnému. On má podobné rozhovory za sebou a taky ve společnosti, kde se to zrovna nehodilo. Jenže teď bylo ublíženo někomu, na kom mu záleží. Ano, i za takou chvilku. Přesto si pořád stojí na svém a přál by Teru, aby byl spokojený, i kdyby to mělo být s Hydem. 

"Tomu rozumím a je to vlastně lepší, některé věci řešit s odstupem. Ohledně citů to platí dvojnásobně. Lidé pak říkají věci, které by třeba jindy neřekli. Jsou dvě možnosti Teru-chan. Buď ti zařídím pokoj v hotelu, ale chvíli to potrvá a nejsme si úplně jistý, jestli se mi podaří. Druhá možnost, která bude bez problémů a času, kdy nebudeš vědět co a jak je možnost zůstat u mě." Je mu jasné, jaká reakce přijde, na to už ho stačil poznat. 

"Mám velký apartmán, kde se pohodlně vejdeme, samozřejmě i pokoj navíc se samostatnou koupelnou. Měl bys tam dostatek soukromí." Ujistí ho, že se klidně nemusí potkat, pokud by o to nestál. Teď jde hlavně o to, aby se cítil dobře a mohl se klidně probrat vlastními myšlenkami. 

"Samozřejmě k tomu patří i plný servis ve formě snídaně a možná trochu povídání, pokud budeš chtít. Budu rád, pokud by ti to pomohlo." Dodá ještě, aby bylo jasné, že ho rozhodně nebere jako přítěž. 

"A taky jistě vymyslím nějakou dobrou výmluvu, až se vrátíme zpátky." Nabídne mu, protože si není jistý, jestli chce Teru Hydovi říkat, proč nechce spát v jejich společném bytě. Podle něj by se Hyde snažil s ním mluvit hned. Ale to nechá na něm, jen mu nabízí, že klidně bude lhát za něj. Ostatně nikdy nebyl zrovna špatný herec. Přikývne a znovu se pousměje, protože jejich pracovní cesta je posvěcena. 

"Skvěle, těší mě, že budu mít příjemnou společnost. Nevím, jestli už jsi v Sapporu byl, ale můžu ti ukázat nějaká místa, třeba přijdeš na jiné myšlenky alespoň na chvilku. Určitě nám zvládnu zařídit taky nějaké volno." Povzdechne si krátce, protože je pro něj těžké se dívat do jeho smutných očí. Takto si dnešní večer nepředstavoval ani jeden z nich. 

"Je mi to opravdu líto." Musel to říct. 

"Když tě tak pozoruji, nejradši bych tě objal, ale neudělám to...Slíbil jsem ti to." Narazí na to, co mu řekl dneska. Totiž, že se bude snažit neudělat nic, co by mu ublížilo. Típne cigaretu do popelníku a už vytahuje další. Mezitím upíjí ze své sklenky. 

"Možná ještě není všechno ztraceno, Teru-chan. Někdy se dějí různé věci a mění se pocity, když přijdeme o něco, na čem nám záleží. Hyde si možná taky věci přerovná v hlavě a zjistí, že tě taky nemusí vidět. Budeš mu chybět, o tom nepochybuju a taky se v něm možná probudí něco navíc. Naděje je vlastně hrozně zvláštní věc a dává nám pocit, že nic není nemožné." Stočí pohled zase k němu.

Hyde by se na Isseye nejradši ani nepodíval. Potřeboval by teď odjet domů a pořádně se srovnat, ale to teď není možné. To, co si rozmyslel, že udělá před chvílí, měl udělat na samém začátku a ne se v tom tak motat. Teď je asi pozdě na nějakou lítost, čeho však upřímně lituje je to, co viděl ve tváři Teru, když odcházel. Vlastně od začátku večera. Mělo mu dojít, jak se na něj dívá a že v tom je i něco jiného. Lhal by, kdyby řekl, že u něj je to zase tolik jiné. Jenže je tu Issey, se kterým je všechno intenzivnější od samého začátku. Ať už jde o flirtování nebo jejich věčné dohady. Asi mu z toho brzo praskne hlava. Zvedne k němu oči, když na něj začne útočit otázkami a je jasné, že ho tím vyvedl z míry. Zase taková rychlá změna, jenže s touto si začal Hyde sám. Pohled mu ztvrdne a trochu pozvedne hlavu, jak kdyby se ho nic z toho nedotklo. 

"To má být to, co ode mne od první chvíle chcete pane. Omlouvám se, že jsem si až příliš pozdě uvědomil, jak bych se měl chovat. Měl jste pravdu, tohle je teď má práce a musím se přizpůsobit. Až se vrátím ke svému taxíku, kde si šéfuju sám, tak v tom můžu pokračovat. Dnes jsem to opravdu přehnal a uvědomuju si to. Proto se od této chvíle budu chovat tak, jak se ode mě očekává." Tím samozřejmě myslí, jak od něj očekával od samého začátku Issey. Není to pomsta, to ani náhodou. Jen jeho obrana, která mu snad vydrží. Další otázka, kterou by teď Hyde nejradši odsunul stranou. 

"Ano, vyřídíme později v soukromí, kam takové věci patří. A ano, samozřejmě, že vás doprovodím na basket." Věnuje mu úklonu. Nejradši by jel domů, ale to by bylo proti pravidlům. I kdyby s ním měl jezdit po městě do rána, prostě to udělá. Ostatně v jejich společnosti se nestávalo, že by člověk mohl říct šéfovi ne. 

"V kolik zápas začíná a kde to bude?" Pozvedne koutky, ale oči zůstávají trochu netečné a vlastně spíš posmutnělé. 

"Můžu vám pak říct, kolik času na cestu potřebujeme." Sedí s rukama v klíně a sem tam mu oči těknou k terase.