Hiroto x Saga - Umíš být šikovný. - část 2.

(Hideho dům)

Saga

Hiro je naprosto kouzlený, když klopí oči a ještě se červená. Jeden by řekl, že když se umí ohánět mečem, stydlivost u něj nemá místo. Působil tak sebevědomě, ale jak se zdá náklonnost mění mnohé a ještě nejspíš trochu bojuje s tím, že Saga rozhodně není dívka. Popravdě by jí ani být nechtěl. Jenže city si nevybírají a je jim jedno, kdo to je. Saga s tím problém nikdy neměl, ale taky byl vychováván úplně jinak. Je vlastně až k podivu, že u něj podobné pocity mají místo, z druhé strany viděl, jak se k sobě chovají Ruki a Kamijo…Kdo by to nechtěl zažít? I přes šílenosti, které je za vlastně dost krátkou chvilku potkaly, je stejně pořád rád, že může být s ním a že jel. Když se mu podívá do očí, neexistuje nic, co by pro něj neudělal, i když ho rád škádlí. Jenže ho nechce štvát, příčí se mu myšlenka, že by se na něj Hiroto naštval a třeba ho chtěl vrátit. 

"Začínám takové podmínky celkem mít v oblibě." V očích se mu hravěji blýskne a pousměje se. Pak ale Hiroto řekne něco, po čem Sagovy oči zněžní a usměje se tak, jako snad nikdy na nikoho.

"Máš pravdu, na ničem jiném už vážně nezáleží. Je mi jedno, kde budeme." Odsouhlasí mu jeho slova a vlastně už celou čajovnu hodil za hlavu úplně. Není to fér vůči jeho otcům, jen to prostě nedokáže jinak. Musí jít, kam ho srdce táhne a osud mu ukáže, jestli to byla dobrá volba. Ruku už má v Hirotově klíně a užívá si všechno, co cítí pod prsty a že toho není málo. Ne, že by o něm pochyboval, to vůbec ne, jen člověk nikdy neví. Ne, odtud se mu už tím spíš nebude chtít. 

"Hm, teď v tuhle chvíli vlastně vůbec ne." Prohodí provokativně, když se dlaní na jeho chloubě začne pravidelně pohybovat. Nakonec toho ke štěstí vlastně moc nepotřebuje, stačí mu jen jediná osoba. 

"Ale zas víš, ten olejíček…Na některé věci je prostě lepší." Podouvá mu představy, která Hirota možná do dneška ani nenapadly. Jednou budou mít tu možnost, až budou v pohodlí. Další slova už nějak nestíhá, protože si ho přivlastní Hirotovy rty a on se jich dobrovolně nechce vzdávat. Opravdu se snaží, aby jeho polibky byly co nejlepší a tuší, že se mu daří, protože je v tom touha a hlavně láska. Už se to ani nebojí pojmenovat. Nechá se směrovat na Hirotův klín a pomáhá mu, co to jen jde, aby se zbytečně neobouchal ani jeden. Není tu moc místa, ale nakonec se nějak uspořádají. Odloží si ruce na jeho ramena a nakonec sklouzne kousek dál, aby promnul jeho šíji. Jakmile Hiro pronese kompliment, zčervená on. Znělo to tak krásně, úplně jinak, než slýchával v čajovně. Nejde to s tím prostě srovnávat.

"Arigato." Šeptne do ticha a krátce stydlivě sklopí oči. Tak moc si přál být pro něj tím nejkrásnějším a nakonec to vypadá, že se jeho přání splní. Následné polibky jsou zase o trochu jiné a propadají mnohem víc vášni. Ví, že už to prostě nevydrží, není teď nic, co by chtěl, ví, než být mu co nejblíže. Oddálí se malinko a pousměje. Ví přece, že Hiro v tomto nemá zkušenosti, ale to mu vůbec nevadí.

"Začneme pěkně pomalu a spolu." Zašeptá roztouženě a sáhne po jeho dlani na svém boku. Pomalu ji směřuje mezi své polovičky. Dlaní se zapře o hranu kádě za Hirotovým ramenem a mírně se nazvedne na kolena. Podívá se mu trochu z vrchu do očí a tiše si povzdechne, jakmile ucítí Hirotovy prsty ve velmi citlivých místech. Chce to udělat společně s ním, ale brzo jen svírá jeho zápěstí a neomezuje ho v pohybu. Po chvilce jemné masáže nasměruje jeho prst do svého nitra a velmi snadno ho pustí dál. Začíná to být k nesnesení. Dlaní plácne do dřeva, které svírá a tiše si zasténá.

"Víc." Broukne do ticha a nechá hlavu trochu klesnout, aby se mohl opřít o Hirotovo čelo. 

"Hiro-koi, já si myslím, že už to stejně dýl nevydržím." Přizná se mu, trochu bolesti prostě vydrží. Stáhne něžně jeho ruku od svého pozadí a sáhne mu do klína, aby na něj mohl bezpečně začít dosedat. Kouše se u toho do rtu, aby nesténal na celý les. Je to marné, stejně ho půjde slyšet. Pevněji sevře jeho ramena a jakmile dosedne úplně zakloní hlavu a nechá svůj hlas pořádně vyznít.

Hiroto

Musí se Sagovi opravdu dlouze podívat do očí, když s ním souhlasí, že je jedno, kde spolu budou, dokonce i když to jsou takováto místa. Nikdy jim nemusel přijít na chuť a Hiroto by mu to neměl za zlé a nemyslel by si kvůli tomu, že je jejich láska méněcenná, když to pro něj nechce dělat, ale bylo krásné sledovat, jak pohodlná gejša během pár dní změnila všechny svoje zvyky jenom pro něho. Protože se milovali. Hiroto tomu začal věřit celým srdcem a nevypadalo to, že by bylo něco, co by jeho přesvědčení mohlo zvrátit. Když se pro něco rozhodl, bylo to vždycky osudové. Nebyl přelétavý. Saga by ho od sebe mohl vyhnat jenom tehdy, kdy by opravdu chtěl a provedl mu něco opravdu vážného. Hirota už dávno smetla všechna ta roztoužená atmosféra, ale když mu Saga potvrdí, že olejíčky mu nechybí jenom proto, že ho zrovna drží za… no v klíně, musí se pousmát a zajiskří mu v očích. Bylo hezké, že si našel takovou příjemnou náhradu za cokoliv, co by mu mohlo chybět. Tomu se Hiroto bude bránit asi jenom těžko. Maličko se začervená, když mu Saga řekne, že na jisté věci olejíčky dobré jsou a v duchu si dá za úkol, že nějaká menší lahvička se mu do sedlové brašny vždycky vejde. Byly to prostě normální součásti života, pokud to měl někdo jako oni dva. Kdo nemaže, nejede a Saga prostě není děvče. Hiroto by nečekal, že jeho prostá slova udělají Sagovi takovou radost. Neřekl nic speciálního, podobné věci musel Saga slyšet neustále, dokonce mnohem lepší, třeba poezii, ale možná to bylo proto, že od Hirota slýchal většinou spíš popichování? Kdyby si odsedl z vedení, věděl by, že je to pro tu lásku mezi nimi. Sagovy zkušené polibky ho přiměly zapomenout na mnohé, ale jakmile dojde přímo na jejich spojení, prostě zaváhá. Saga mu okamžitě odpoví, že to udělají spolu a především pomalu a on přikývne. Jeden by skoro začal cítit trému, kdyby na to měl čas. Saga ho vezme za ruku a vede ji dozadu, rovnou do těch míst. Dává mu najevo, jak asi by se měl pohybovat, jak rychle a kde přesně, ale Hiroto vnímá spíš to, jak vypadá, když nad ním takto klečí. Zírá do jeho tváře, je jím naprosto fascinován a brzy si ani neuvědomuje, že už všechno dělá sám. Podvědomě vnímá reakce Sagova těla a snaží se jim odpovídat a už nad tím příliš nepřemýšlí. Saga ho znovu trochu vrátí do reality, když na jeho ruku zatlačí, aby pokračoval dál, do nitra jeho těla. Hiroto musí několikrát zamrkat, protože má pocit, že se do něj noří něčím úplně jiným. Možná rovnou po hlavě celý do jeho duše. Možná je to tím vedrem a on začíná trochu blouznit, ale připadá si naprosto pohlceně. Jak v nějakém jiném světě plném erotiky a chtíče. Trochu sebou trhne, když Saga plácne dlaní do dřeva, to nebylo dívčí gesto a jemu trvá snad dvě vteřiny, než pochopí, proč to udělal. Vážně začíná být tak bez sebe. Hiroto se málem lekl, že něco hodně pokazil. Jenže když se na něj dívá, vidí spíš utýranou touhu. Tohle mu přece nemohl provést jenom tím, že sahá do nitra jeho těla nebo ano? Jeho slova mu způsobují dokonalé zatmění před očima. Zhluboka, prudce vydechuje, když si o něj Saga opře čelo a přikývne. Nechá ruce být a pevně ho chytí za boky, zatímco Saga uchopí jeho chloubu, aby mu pomohl do svého těla. Jakmile se v něm začne ztrácet i fyzicky, musí dlouze zasténat a nechat hlavu klesnout dozadu a opřít ji o hranu kádě. Tohle je něco neskutečného, tak úzkého a horoucího, že to snad ani není možné. Po tomhle už asi navždycky bude chodit jako tělo bez duše a fungovat na systém odměn a výhrůžek, jestli to bude nebo ne. Sagův hlas zní naprosto neskutečně a on ho chce najednou mnohem víc. Začne mu pomáhat za boky v prvních pohybech a trochu hladově se na něj při tom podívá.

Saga

Vlastně se uvnitř malinko lekl, když Hirotovi říká to, co si nějakou chvilku už myslí. Bylo to trochu jako jít s kůží na trh. Z druhé strany jeho společnost už dokázala, že to není jen tak. Hiroto pro něj šel, bránil ho a měl o něj strach. To už ví. Musí věřit, že jeho pocity budou přivítány s radostí a ne odporem a opravdu není jen hračkou jednoho vznešeného pána. Tolik se bál, že by jednou mohl dopadnout podobným způsobem a to, že mu upřímně řekl, co si myslí jen dokazuje, jak moc mu věří. Když však vidí, jak se Hiro tváří, jeho obavy mu najednou přijdou hrozně malicherné. Vidí výraz a jiskření v jeho očích, které mu napovídá, že je všechno, jak má být. Opravdu má štěstí v životě, první na něj sedlo, když přišel do čajovny a jeho otcové ho přijali a druhé přistálo v okamžiku, kdy uviděl Hirota a rozhodl se s ním jít. Ne, nelituje toho a má najednou pocit, že ani nikdy nebude. Udělal správnou věc a je ten nejlepší čas si to celé vychutnat se vším, co k tomu patří. Nakonec je rád, že s tím chtě nechtě počkali až do této chvíle, kdy mají pro sebe dostatek soukromí a nezáleží na tom, kde jsou. Vlastně je to tu celkem útulné. Pousměje se na Hirota, když vidí jeho letmé zaváhání, ale nedělá si z toho vrásky, ani mu to nevadí. Vlastně je příjemný pocit vědět, že je pro něj první, tedy v tomto ohledu. O to víc si to užije. Užil si dosyta výraz v Hirotově tváři, když ho pustil do tajných míst. Nakonec to působí na oba dva asi hodně podobně. Sagu v jeho rozpoložení podporuje i fakt, že na to musel dlouho čekat. O to víc je to intenzivnější a je to znát. Žádné nacvičené divadlo, jen čistá a přirozená reakce na doteky, které jsou neskutečně příjemné. 

"Hiro-koi." Broukne znovu jeho jméno. Hrozně se mu líbí, jak to zní. Snaží se opravdu moc, aby nezavíral oči, ale je to skoro nad jeho síly. Zatím to jsou jen jeho prsty a ví, že jakmile ucítí něco jiného, bude to ještě lepší. Pak to přijde a nic lepšího by si nedokázal představit. Ucítí ho konečně v plné délce a nejspíš mu brzo řekne, ať si s ním dělá úplně, co chce. Tak skvělý ten pocit je. Nejde jen o fyzické naplnění, ale i o to emocionální, které Saga prostě nezná. Sice byl uznávanou gejšou, všichni si mysleli, jak jim věnuje všechno ze svého nitra a přitom jim ze sebe nedával vůbec nic. S Hirotem je to jiné. Osvobozuje jeho emoce a dostává je na světlo. Sevře pevněji jeho ramena a konečně se mu podívá do očí. Na tváři mu zahraje naprosto pohlcený úsměv. Dává si pár sekund, aby si na něj dostatečně přivykl a nic jim nepřekáželo. Začal by sám, opravdu ano, ale Hiro ho předběhne a Saga už ví, že jsou na tom oba stejně. Nemůže to vydržet a není sám. Je to příjemné zjištění, které se mu odrazí ve tváři. Společně s dalšími pohyby si znovu přestává vládnout. První jen svíral jeho ramena a dál se nepouštěl, ale brzo už se probírá prsty v Hirotových vlasech, líbá ho na rty vášnivě a vždycky do chvíle, než musí popadnout dech. Kde kdo by řekl, že tahle káď jim moc prostoru na cokoliv divočejšího nedá, ale opak je pravdou a nejspíš tady společně trhají rekordy. Později, až nad tím bude moc přemýšlet, se taky bude dost pitomě usmívat. Jakmile začne být jeho vrchol opravdu blízko, dá to Hirotovi najevo tím, že víc sevře jeho prameny a pustí se do dalších polibků. Jeho hlas musel být slyšet až na druhé straně lesa a ne, nestydí se za to. Jenže Hirotovy rty jsou až příliš lákavé, než by je opouštěl na delší čas. Ještě několik prudkých pohybů zvládne, než s jeho jménem na rtech vyvrcholí. Měl by myslet na svého milence, ale potřebuje si projít vlastním vrcholem a věří, že to co při něm jeho tělo dokáže, pomůže Hirotovi podívat se do nebe za ním. Když ten nejlepší pocit odezní, jeho tělo povolní a on se schoulí do náruče pod sebou. Je úplně vyřízený a zároveň se prostě musí usmívat. Konečky prstů hladí Hirota po tváři a zblízka si prohlíží každý jednotlivý detail. 

"Jestli bylo tohle tvoje poprvé, tak se nemůžu dočkat, jaké to bude příště." Pochválí ho bez stopy studu nebo červenání. Klidně za chvíli vyleze z kádě a půjde se projít nahý před domem. Je v takové náladě, že by to klidně udělal a ještě zamává těm dvěma do domku.

"Myslím, že vůbec nechceš vědět, na co myslím. Ted kromě toho, že…" Zarazí se na okamžik a prozkoumá jeho tvář, jako by z ní mohl vyčíst, jestli to říct může nebo ne. Jenže už vážně nemá co ztratit a částečně byl vlastně hazardér. 

"Myslím, že jsem se zamiloval, víš. A není to ani zrovna tahle chvíle, kdy mi to začalo docházet." Sklopí pohled a radši se na něj nedívá. Teď se totiž červená a vlastně hrozně stydí.

Hiroto

Jestli si myslel, že Saga bude potřebovat dlouhý začátek, tak se hodně mýlil. Trvá to jenom chvíli, než převezme kontrolu nad tím, co na jeho klíně dělá a pak už mu Hiroto nemusí pomáhat. Už se musí jenom snažit držet s ním krok a to není zdaleka tak snadné, jak si myslel. Saga na jeho klíně doslova tančí, vypadá při tom neskutečně a jeho stojí všechno soustředění jenom pokoušet se dívat se na něj a zároveň vnímat všechno, co provádí s jeho tělem. Nic dalšího už se do jeho hlavy prostě nevejde. Když mu Saga zajede prsty do vlasů, je to velmi intenzivní a příjemné a Hiroto při tom musí skoro zavřít oči. Pokaždé jenom na chvilku, aby nepřišel o nic z toho představení nad sebou. Pořád dokola si musí připomínat, že tohle přece není naposled, že se teď milují a mohou to dělat, kdykoliv budou chtít, ale jeden stejně nevěděl, kdy může být jeho poslední den a tak má strach, aby si všechno stačil užít. Jestli to bude pokaždé takové, jen těžko by se toho mohl kdy nabažit a říct si, že teď už prožil všechno a může klidně umřít. Teď je čerstvě zamilovaný a bude potřebovat celý život na to, aby si připustil, že by snad mohl odejít z tohoto světa, ale jedině, když to bude ve stejný okamžik s ním. Udělá pro to úplně všechno a ani si neuvědomuje, že Kami jsou tady okolo nich, poslouchají a berou jeho slib velmi vážně. V tomto lese se vždycky zaplétal osud mnohem důležitější, než osud jednoho jednotlivce. To, že sem přišli, skutečně nebyla náhoda a díky této smlouvě Hiroto Kaie prostě zabít nemůže, ale může ho vzít s sebou. Společně s Hitomi. Možná, že Kami chtějí, aby se tenhle Kai dostal do hlavního města, k císaři nebo někomu jinému, kdo by mohl naplnit osud a možná, že v tom městě čeká někdo i na Hitomi. Kdyby jenom tušil, že někoho nosí pod srdcem a koho dítě přesně… A až tuhle pitomou misi splní, odjede se Sagou daleko na jih a jen tak odtud nevytáhne paty, dokud ho císař zase nepošle bojovat. Saga ještě zintenzivní svůj stisk, jeho polibky jsou stále hladovější a skrze ně hlasitě uniká jeho hlas a pak najednou ucítí horkou tekutinu na vlastním břiše. Je to cítit i přes všechnu tu teplou vodu a Hiroto si uvědomí, že ho to překvapilo, protože nikdy nic podobného nezažil. Co ho ale překvapuje ještě víc, je to, co s ním Hirotovo nitro provádí, zatímco se divoce stahuje okolo jeho chlouby, jako by ho o ni snad chtělo připravit. Hiroto prudce otevře oči, hledí někam přes Sagovo rameno a snaží se to rozdýchat, ale nejde to, i kdyby stokrát chtěl a následuje tak Sagův vrchol. I jeho hlas vyzní naplno, když jej pevně stiskne a naplní jeho tělo a doslova se ztratí ve vrcholu, který ho připraví o všechnu soudnost a smysly. Probere ho až Sagův hlas, který mu zrovna skládá kompliment. 

"Myslel jsem na něco podobného. Totiž, že tohohle nemůžu mít nikdy dost a rozhodně si nemůžu dovolit umřít dřív, než v devadesáti devíti." Řekne tiše a ještě udýchaně a uvědomí si, že ho při tom stále hladí oběma dlaněmi po zádech. Musí se od něj trochu oddálit, aby se mu mohl podívat do očí, když mu Saga řekne, že nechce vědět, na co zrovna myslí. Saga mu to neprozradí, i když nakloní hlavu k rameni v němé otázce, za to mu řekne něco docela jiného. Hirotův výraz tváře ve vteřině natolik zjihne a v jeho očích se rozhoří teplé ohně domova, že takový pohled neměl snad nikdy pro nikoho. Saga před ním klopí oči, najednou vypadá velmi nejistě a on ho takového nezná a nepoznává, ale velmi mu to sluší a je hrozně roztomilý. Zvedne dlaň, ze které kape voda a odrhne mu vlasy z čela, aby lépe viděl jeho obličej. 

"Vážně? A ve které chvíli to bylo?" Zeptá se ho s lehkým úsměvem, ale to asi není to, co by chtěl Saga přesně slyšet. 

"Taky tě miluju, Saga-chan. Ani nevím, od kdy přesně, ale když hrozilo, že tě zadupe kůň, už se to rozhodně dělo." Řekne mu tiše.

Saga

Najednou Saga prostě není schopný zpomalit. Tohle je až příliš intenzivní, než aby to dokázal ovládat a jindy s tím v podstatě neměl problém. Tak moc Hirota chce a se všemi city, kterými k němu zahořel, je to ještě mnohem intenzivnější, stejně jako vrchol, který brzo přijde. Ani ve snu by ho nenapadlo, co všechno mu v hlavě Hiro slíbil, ale nakonec je asi rád, že sem do toho lesa vůbec šli, i když to nevypadalo, jako ten nejlepší nápad. Cítí se tu v bezpečí, ale místo za to nemůže, spíš Hirotova náruč, ze které se mu ani trochu nechce. Jediné, co mu později asi přijde líto je fakt, že se do čajovny už nevrátí. Nějak si nedokáže představit, že by se stalo něco, co by ho přinutil od Hirota odejít. Pokud to on sám nebude chtít a to se snad nestane. Věří tomu celým svým srdcem. Hiro je naprosto kouzelný, když se vzpamatovává ze svého vrcholu a Saga si jen gratuluje k tomu, že skončili společně. Těší ho, že to tak bylo a užívá si tu chvilku společně s ním. Je to vlastně zvláštní okamžik, kdy se všechno mezi nimi ještě prohlubuje, teď má ten pocit. Jen kdyby cítil něco uvnitř sebe, co se zavrtá do hloubi jeho duše a nechce ho pustit. Skoro jako poutu, i když by to nahlas asi nevyslovil, znělo by to podivně. Přesto si nemůže pomoct a vnímá to. Oplatí mu pohled do očí a u toho se zlehka usmívá. Nic přehnaného ani hraného, je ve svém výrazu naprosto upřímný a jeho oči hoří úplně stejně. Pak se trochu zarazí a podívá se na něj skoro vyděšeně.

"Víš, jak v takovém věku budu vypadat, to nechceš vidět." Ne, vůbec si to nechce představovat. Bude dlouho mladý a pak až to nebude hezké, se prostě rozpadne na prach. Ne, že by chtěl umřít nějak brzy, ale jen těžko se přenáší přes myšlenku, že je starý. Pak se ale znovu usměje.

"Za deset let se mnou budeš šedivý." Upozorní ho na fakt, jaký dokáže být, ale to už Hiro ví a očividně mu to nevadí.

"Je dobře, že ti to i tak bude slušet." Ujistí ho, že některé věci na něm bude mít rád taky. Spokojeně přivírá víčka, když ho Hiro hladí po zádech a nejradši by se svezl do jeho náruče a prostě jen byl. Dostane ještě pohlazení, které je stejně příjemné jako jeho blízkost. Trochu ho zaskočí, když mu začne oplácet vyznání. Nečekal, že to taky uslyší a jeho city k němu snad ještě vzrostou, pokud je to vůbec možné. Dneska odtud nejspíš odpluje na zamilovaném obláčku, po probuzení všem s úsměvem popřeje dobré ráno a všichni ho budou mít za blázna. No nevadí. Jeho otázku zatím jen přejde, protože se sám snaží přijít na chvilku, kdy se to stalo. Trochu se ošije na jeho klíně, protože se mu to najednou nechce přiznávat a zase trochu klopí oči do vody.

"Myslím, že jsem to podvědomě vnímal, už v tu noc, kdy jsem se rozhodoval." Přizná se mu. Kdyby ne, nikdy by čajovnu neopustil, ne s tím co mu řekl Kamijo. 

"Vždycky jsem se tvářil, že se nechci zamilovat a ve své hlavě po tom hrozně toužil." Má nějakou svěřovací chvilku, ale najednou má pocit, že mu to říct může. Pak se ale trochu narovná a v očích mu zajiskří.

"Varuju tě, nezkoušej toho zneužívat." Uchechtne se krátce a zlehka ho plácne dlaní do ramene. Pak vezme jeho tvář do dlaní a hluboce políbí.

"Vůbec se mi z té vody nechce." Trochu se nadzvedne, aby z něj Hiro mohl vystoupit a pak se tak nějak vměstná na půl na něj a trochu víc se ponoří. 

"Co bude ráno?" Zeptá se ho s trochou obav v hlase. Z jedné strany by se nejradši vydal na cestu a z druhé nemůže přestat myslet na ty dva, kteří spí o kousek dál. Teď nejspíš spí, pokud nebyl slyšet až příliš. Není si schopný uvědomit, jestli je možné, aby je slyšeli. Ne, že by se po tom začal stydět, ale…Zase nemusí všichni vědět všechno.