Hiroto x Saga - Umíš být šikovný. - část 1.

(Hideho dům)

Saga

Události dnešní dne byly vážně šílené. Sagu ani na vteřinu nenapadlo, že by se cesta s Hirotem mohla takovým způsobem zvrtnout. Čekal vážně hodně, ale tohle ne. Nedává to za vinu Hirotovi, to ani v nejmenším, tohle nemohl nikdo čekat, ale cítí se opravdu zvláštně. Potřebuje to všechno na chvíli dostat z hlavy. Připadá si vyčerpaný, ale spíš psychicky, než fyzicky z cesty. Na to, že ho před chvilkou bolel zadek, si ani nevzpomene. Vypadá zamyšleně, když společně s Hirotem vyjdou ven. Slyší za sebou ještě hlasy Kaie a Hitomi, která ho ujišťuje, že bude v pořádku, jen se potřebuje vyspat. Taky přání dobré noci směrem k nim. Všiml si totiž pohledu Kaie na Hitomi a jaký měl o ni strach. Možná tak úplně neměl pravdu. Dochází mu, i když později, že vůbec neví, jak by se v Kaiově situaci zachoval on sám. Dělal si legraci, že je sobeckost sama, ale něco z toho v něm je. Co by se dělo, kdyby se dostal do stejné situace jako on? Vraždil by na úkor svého vlastního života nebo by umřel? Samozřejmě když pomine tu stránku, že by se nejspíš nedokázal ubránit. Nebyly to jednoduché úvahy a skoro ho z nich rozbolí hlava. 

"Cože?" Zvedne oči k Hirotovi, protože ho málem přeslechl. Bylo vidět, že je mimo tuto realitu.

"Hm, tady už se asi nic horšího nestane. Šel bych se tam podívat, a jestli je tam sauna, musíš ji zprovoznit a rozhodně si ji zasloužím." Blýskne se mu v očích a koutky mu povyskočí nahoru. Asi by v tuto chvíli neměl mít podobné starosti, ale jestli má umřít nebo se zbláznit, ať to má aspoň trochu klid.

"Spát se mi nechce." Pokrčí nenuceně rameny. Má pocit, že kdyby teď zamhouřil oči, budou se mu zdát šílené sny a stejně si neodpočine.

"Tohle místo je celé zvláštní že?" Odmlčí se na moment a už vykročí k té sauně, nebo co to je. Nahlédne dovnitř, a i když to není, kami ví co, stejně to nevypadá vůbec špatně. Ano, teď se právě zbláznil, když se mu líbí tohle.

"Víš, myslím to, že se dostaneme až sem a tady se proti nám všechno spikne jen, aby to on přežil. Je to prostě zvláštní." Sdělí mu své myšlenky. Vlastně je Hiroto asi první, se kterým se o podobné věci dělí. Vždycky si hodně názorů a myšlenek nechával pro sebe, ostatně byl k tomu vychovaný.

"Proč tomu vlastně Hitomi tak moc věří? Nemělo by jí to přejít, když dojede domů?" Nepochybuje, že tam jezdí. Její otcové ji měli rádi, rozhodně by se ji vydali hledat, kdyby nebyla dlouho doma. Navíc nevypadal, že by se jí špatně dařilo nebo ji něco trápilo. Jestli za to můžou nějaké divné síly, tak se asi hodně snaží. Hirotovi se podaří tuhle provizorní saunu zprovoznit a Saga se musí pousmát.

"Umíš být šikovný." Pochválí ho, i když to trochu zní jako dobírání, ale myslí to upřímně. 

"Nemysli si ale, že tam půjdu sám. Co když tam na mě něco vyskočí?" Je znát, že na to celé prostě na chvíli nechce myslet. Stoupne si před něj, podívá se mu krátce do očí, než ho pohladí dlaněmi po hrudi.

"Arigato za pomoc. Vím, že jsi do toho jít nechtěl, ale já nemohl jinak. Omlouvám se." Je to jednoduchá omluva, ale je vlastně k podivu, že vůbec nějaká přišla. S ním ale nechce být takový, jaký je vždycky. To zase přijde, až nebudou na tak divném místě. Začne pomalu povolovat tkaničky jeho oblečení a je jasné, že Hiro s ním do té sauny prostě musí. Saga se na chvíli rozhlédne kolem nich a tváří se naoko zaujatě. Jak kdyby si nechtěl prohlížet těla před sebou ale okolí.

"Kdyby to nebylo tak divné místo, bylo by tu vlastně celkem hezky." Ne, nejspíš by tu dlouho nevydržel, protože tu nemá dost věcí, které nutně potřebuje, ale i tak…Konečně se očima zase dostane do těch Hirotových.

"Co tě napadlo, když jsi mě viděl u Hitomi?" Vyzvídá vlastně dost napřímo, místo toho, aby na to šel oklikou. Samozřejmě by rád slyšel, že o něj měl strach. Ani to nějak nemaskuje, nemá to smysl. Ostatně podobné události většinou donutili člověka přemýšlet nad spoustou věcí a je zvědavý, jestli to stalo i dnes. +Jestli mi řekne, že by mi nejradši nafackoval, tak ho v té sauně zavřu a nechám do rána.+ Podaří se mu rozhalit látku na jeho hrudi a pak ho znovu pohladí, tentokrát očima sklouzne na své dlaně a náležitě si to užije.

Hiroto

Hiroto se na chvíli zarazí a po Sagovi se ohlédne, když je vidět, že ho příliš nevnímal. Pohledem se ujistí, že je v pořádku, ale jakmile Saga pronese, že saunu si rozhodně zaslouží, je mu jasné, že zase začíná být sám sebou a to trauma zase tak velké nebylo. Nakonec přikývne a zamíří tedy rovnou k sauně. Dá trochu práci otevřít staré dveře a když si ji Hiroto prohlédne, vypadá sice obyčejně, ale dobře a udržovaně. Není moc velká, je tam jen malá lavice pro tak dva lidi, ale je pod jednou střechou s horkým pramenem. I ten vypadá čistý, vyvěrá ze země a odtéká malým potůčkem do toho velkého, kde se ochlazuje. Hiroto musí jenom vymést nějaké pavučiny a to mu nezabere moc času.

"Tu saunu dneska nezprovozním. Připravím ji, ale musí se pod ní několik hodin topit. Jinak se tam ten horký vzduch neudělá. Když si ale ráno přivstanu, dostaneš jí dřív, než se vydáme na cestu." Řekne mu. I tak začne nosit dřevo, aby ho měl ráno při ruce a taky aby zatopil pod nádrží. Horký pramen byl sice horký pramen, ale když ještě přitopí, bude to vážně jako právě přichystaný čaj. Černý, protože ty zelené bývaly někdy vyloženě vlažné. 

"Ano, opravdu je to zvláštní." Říká Sagovi během práce. 

"Našli jsme stopu, dostali se lesem až sem a pak se stalo tohle všechno. Pokud Kami nechtěli, abych ho zabil, mohli rovnou zařídit, abych ho nikdy nenašel. Proč jsme se měli potkat, když osud mých mužů musí zůstat nepomstěn? Jak je teď jejich duším?" Je vidět, že ho to opravdu trápí. Nechtěl být velitel, co zradí, co ze strachu neudělá to, co je potřeba. Hiroto nebyl srab, ale Sagův osud mu začínal být až moc drahý. Nečekal, že by to někdo chápal. Mimoděk ho napadne Hitomi a její iracionální chování kvůli podezření z toho, že Kaie miluje, ale ne, on se s tím srovnávat prostě nebude!! 

"Třeba doma nebyla." Prohodí, protože o jejím rodinném zázemí nic neví. 

"Nebo jenom vzkázala. Kai tady není dlouho. Znají se tak dlouho jako my dva." Řekne mu a oheň vesele zaplápolá. Klidně mohou do vody, sice se teprve bude ohřívat, ale studená není ani teď. 

"Upřímně si myslím, že se jí líbí. Nejsou v tom duchové, jsou v tom city. Proto nechce vidět nic okolo a snaží se ho ochránit, je to logické, nemyslíš?" Rozesměje se. 

"Co by tam na tebe asi tak skákalo?" Zní trochu ironicky, ale nějaký hmyz tam asi ještě být může, než uteče. Saga dojde až těsně k němu, ale Hiroto by nečekal, že přijde zrovna poděkování. Zatváří se skoro překvapeně. 

"Přece bych tě tam nenechal." Skoro zašeptá, ale Saga ho začíná svlékat a je znát, že Hiroto je z toho maličko vykolejený a na rozpacích. Nevypadá to jako koupací svlékání… +Nebo pěkně blbneš.+ 

"Ne, to nebylo." Odporuje mu hned. 

"Je to malé, napůl rozpadlé a okolo je divný les, ty jsi zvyklý na jiné… mám malý letní hrádek." Řekne mu a zavlní obočím. +Vážně ho lákáš na peníze???+ Je skoro zvláštní, že se ho Saga neptá spíš na to, co viděl, ale je za to rád. Nechce, aby měl kvůli tomu špatné spaní. Myslel by si, že je to věštba a že mu něco takového skutečně hrozí. 

"Myslel jsem si, že ti to zvíře ublíží. Věděl jsem, že když tam půjdu, zadupe tě do země a tak jsem se musel jenom dívat. Stálo mě to hodně. Nikdy bych si nepomyslel, že tohle pocítím." Mluví najednou velmi upřímně.

"Po pravdě jsem si představoval, že jím celý další týden koňský salám a nechám Hitomi přivázanou u stromu, aby se na to dívala." Zkazí mu romantiku, ale látka na jeho prsou mizí pryč. 

"Nezažil jsem moc situací, kdy jsem měl strach. Bezmoc je ještě horší. Nechci nic riskovat. To proto dělám to, co chceš. A pak odjedeme. Zapomenu na něj. Kvůli tobě." Řekne mu a podívá se mu dlouze do očí.

Saga

Saga se na Hirota překvapeně podívá a je vidět, že ho jeho prohlášení potěšilo.

"Přivstaneš si kvůli mně a kvůli tomu, abych měl saunu?" Ptá se ho, jak kdyby to před chvílí neslyšel. Prostě by si to ujištění rád užil. Nakloní hlavu mírně na stranu a celého si jej prohlédne.

"Tak to jsem tu s tebou správně." Pousměje se hravěji. Líbí se mu, když pro něj někdo dělá takové kousky, i když po tom všem, co se dneska stalo, by to ani nepotřeboval. Hiroto už dokázal, že mu na něm záleží a dokonce si troufá doufat, že to není jen o obyčejném doprovodu. Jistě se brzy ukáže, jak to doopravdy je, ale prozatím mu podobná gesty stačí. Už jen to, jak se o všechno stará, aby Saga nemusel hnout ani prstem. Bude ten nejlepší čas mu to všechno vrátit do posledního zbytečku. Zvážní, jakmile se dostanou k tématu toho, co se událo. Hirotovi to taky přijde zvláštní a je rád, že ho nemá za blázna. Něco se tu děje, čemu asi nikdo z nich nerozumí, ale snad se časem ukáže, co to mělo za smysl. Nakrčí obočí, protože i přes to, kde byl vychován, Saga cítí tu zradu vůči mrtvým.

"Vím, že jsi chtěl, aby poklidně odpočívali. Oni to ví taky. Musí to mít nějaký smysl anebo není pravý čas na pomstu. Věřím tomu, že jednou se pravda ukáže." Pokusí se ho povzbudit, aby se tím trápil, co nejméně, i když ví, že to tak úplně není možné. 

"Všechny dny ještě nejsou u konce, možná je to jen zkouška trpělivosti nebo odhodlání." Snaží se v tom najít smysl, ale má pocit, že mu to příliš nejde. Chtěl odtud vážně rychle odjet, ale něco uvnitř něj mu vkládá do hlavy zvláštní pocit, že by tu přece jen měli zůstat a přijít tomu na kloub. Pokrčí rameny nad možnostmi ohledně Hitomi.

"Všechno je možné. Možná bychom mohli zkusit její dům a zeptat se nenápadně jejich otců, co se děje. Znají mě, pustí nás dovnitř a nepochybuju o tom, že nám nabídnou nocleh. Třeba zjistíme víc, když se pár dní zdržíme." Nabídne mu jistou variantu a taky směr jejich další cesty. Saga se dál stará o Hirotovo oblečení a postupně ho svléká. Očima těká nahoru a dolů, aby si mohl prohlédnout každý objevený milimetr. Jeho kůže nádherně hřeje, napíná se přes svaly a on z toho začíná šílet. A to by ani Hiro nemusel říkat věci, které ho opravdu zasáhnout.

"Nemohl?" Zní, jak kdyby se praštil do hlavy, ale najednou má pocit, že se dozví něco, co opravdu moc chtěl slyšet. 

"Balíš mě na své majetky, Hiro-chan?" Uculí se, protože to tak rozhodně znělo. Nechce ho však trápit. Dneska ne.

"Jak víš, že na tohle přesně slyším?" Ano, dřív to tak bylo, ale ne s ním, Uvědomuje si, že tady je to úplně o něčem jiném. Pak ale nechá Hirota mluvit a rty mu jdou zlehka od sebe. Možná by se měl pohoršovat nad tím, co chtěl udělat tomu hřebci, ale je to spíš naopak. Látku Hirotova svršku nechá padnout k zemi. Dlaněmi vyjede po jeho hrudníku a protáhne paže kolem jeho krku. Udělá krůček k němu, aby se mohl celým svým tělem opřít o to jeho. Prohlíží si každý jednotlivý rys jeho tváře a prsty se probírá jeho prameny.

"Zapomněl bys na tu křivdu jen kvůli mně?" Broukne tiše a vlastně už znatelně rozněžněle. Nemůže se přestat usmívat. 

"To je právě ten důvod, proč tomu musíme přijít na kloub. Obětoval bys to všechno kvůli mně já to zase obětuju kvůli tobě. Nenechám tvou mysl zatíženou, to nejde. Přijdeme na to, co se tu děje, společně." Slíbí mu šeptem a vlastně se mu taky svým způsobem vyzná. Nechá dlaně zase sklouznout zpátky a velmi obratně se popere i s tkaničkami, které drží jeho kalhoty. Během vteřiny jsou dole. Natáhne se pro drobné políbení, než odstoupí a začne couvat směrem k lázni. S každým dalším krokem přichází o kousek svého oblečení a u toho se svůdně usmívá.

"Hiro-chan. Od první chvíle pro mě děláš úplně všechno, co si zamanu. Občas mě víc štveš, ale to ti prominu." Trochu povýšeně pozvedne bradu.

"Je čas, abych ti to všechno vrátil." Zajiskří mu v očích a konečně přijde o všechno své oblečení.

"Ale to nepůjde, pokud tam budeš jen tak stát." Gestem ukazováčku ho vábí k sobě.

"Jediné, co teď chci, abych byl spokojený, je tvoje blízkost. Nenecháš mě přece čekat? Potřebuju zahřát, víš."

Hiroto

Hiroto se pousměje. Byl zvyklý vstávat brzo a pracovat a i když by si mohl přispat, skutečně to rád udělá a tak prostě jenom přikývne. Saga ho ujistí, že si vybral dobře, když s ním jel. Po tom všem by jeden mohl pochybovat, zatím mu připravil dost stresujících okamžiků, ale oba už asi věděli, co mezi nimi je a dokonce i pro Hirota už přestalo mít cenu to skrývat nebo se to pokoušet potlačit. Když Hiroto začne mluvit o svých bývalých mužích, Saga najednou zvážní a mluví o tom s velkou důležitostí. Hiroto se na něj důkladně podívá a upřímně je velmi rád, že to takto bere. Pokouší se ho navíc uklidnit, že jejich čas možná ještě přijde nebo se to mělo stát a oni to vědí, i když se s tím Hiroto trápí a tak Hiro přikývne a usměje se na znamení, že mu Sagova slova velmi pomohla. 

"Nějaká zkouška to určitě je, jenom nemůžu přijít na to, jaká." Některé záměry kami vyjedou najevo třeba až za několik let. Možná nemá smysl si nad tím dál lámat hlavu. Povytáhne obočí, když Saga nabídne možnost zastavit se u Hitomi doma a zeptat se její rodiny. To znělo jako dobrý nápad. 

"Až odsud pojedeme, stavíme se tam a pak budeme pokračovat do paláce." Souhlasí s tím návrhem. Pár dní se ale zdržovat rozhodně nechce. Vyrazí zítra ráno, noc stráví u rodičů a pak budou pokračovat. V tomhle má velice jasno. Začíná být poněkud složité se soustředit na jejich další kroky a plány, když ho Saga dál svléká a navíc se na něj dívá tím žádostivým pohledem. Vypadá u toho jinak, než normálně a Hiroto se přistihne, že se mu maličko chvějí kolena. Saga přece ví, že nemá moc zkušeností, s muži rozhodně ne, zatímco on… Už je to tady zase. Někdy by vážně potřeboval vymazat myšlenky. Málem by se začervenal, když ho Saga obviní, že ho balí na majetek, ale pak hned dodá, že na to slyší a on se mu podívá do očí. 

"V tom případě, ano, balím a určitě to chceš vidět co nejdřív. Cesta je daleká, takže tady nemůžeme zůstat. Jinak se tam nikdy nedostaneme." Láká ho. Zatímco se mu vyznává, Saga se k němu přitiskne celým tělem a on ho k sobě přivine za pas. Sleduje jeho oči, vnímá, jak si Saga prohlíží celou jeho tvář a pak přikývne. 

"Ano. Mám…" Nechce přiznávat, že strach ani mu vlastně nechce říkat, co přesně viděl. 

"Nechci pokoušet osud a přijít o tebe." Řekne místo toho. Teď je to on, kdo pootevře ústa, protože by nečekal, že tohle bude důvod, proč to nechce nechat být zase Saga, ale už se upřímně usmívá společně s ním. 

"Ty jsi neskutečný." Vydechne skutečně okouzleně a očekává něco jako Já vím, ale teď mu to ani nebude mít za zlé. Na zadku ho pohladí svěží večerní větřík, když v mžiku přijde o kalhoty a prudce se nadechne, protože očekává i provokativní dotek, ale místo toho Saga poodstoupí a začne svlékat sám sebe. Míří při tom k lázni, ale udržuje s Hirotem oční kontakt. Tedy snaží se, protože Hiro klesá očima po jeho těle s každým dalším odhaleným kouskem a jeho klín brzy není ani trochu v klidu. Což asi vypadá dost podivně, jak tady tak stojí bez oblečení. Raději se pohne a jde za ním. 

"Nech toho nebo si půjdu pomoct sám za pařez." Napomene ho za ty řeči o štvaní, ale upřímně… spíš by ho dneska asi za trest znásilnil. Saga mu chce ale oplácet laskavosti a tak se zase upokojí. Ani by nepotřeboval tolik pobízet a povzbuzovat, i když by mu nejraději řekl, že čekat by ho klidně nechal. Na druhou stranu čekali oba dva už docela dost dlouho. Vejde s ním do nitra domku, kde je lázeň a zavře za nimi dveře. Vzduch se brzy prosytí parou a ztěžkne, ale je to velmi příjemné. Není tu moc místa, takže okamžitě vleze do nádrže a podá Sagovi ruku, aby tam mohl za ním. Není to žádný velký bazén, spíš káď, takže musí mít oba skrčené nohy a jsou si velmi blízko, ale hádá, že tohle teď bude to poslední, co bude Sagovi vadit. 

"Nikdy bych neřekl, jak moc mi bude chybět vana." Řekne spokojeně a dá se to vyložit tak, že ji dlouho neměli i tak, že v ní prostě není sám.

Saga

Saga pozná, že se mu aspoň trochu podařilo svými slovy Hirota uklidnit. Vážně ho to těší, protože se mu vůbec nelíbilo, jak se nad mrtvými muži trápil. Začíná mu znovu docházet, že mu na něm záleží víc, než by mělo. Kdyby to byl kdokoliv jiný, rozhodně by mu to bylo jedno. Jenže není. Mírně se pousměje, když uvidí jeho výraz a sám zlehka pokrčí rameny. 

"Taky bych to rád věděl hned, ale očividně není ta správná chvíle." Mrzí ho, že pro něj nemá odpověď. Byl by rád, kdyby to vyřešili rovnou a mohli by cestovat dál. Tak je to jenom zdržuje od další cesty a poznávání navzájem. Z druhé strany taky poznal, že Hirotovi záleží na různých věcech. Musí se znovu pousmát, když s jeho nápadem Hiro souhlasí. Dává mu tím najevo, že pro něj není jen hloupou gejšou, která o světě nic neví. Samozřejmě, že díky svému životu v čajovně některé věci nemá tak zažité jako ostatní, ale to neznamená, že je hloupý. Přece jen slyšel bohaté a vážné muže mluvit o různých situacích v jejich domovině, některé věci si pospojoval k sobě a udělal si patřičný obrázek. Musel často opravdu hodně přemýšlet, aby jim vylepšil den, nebylo to jen o tom, aby dobře vypadal. Díky tomu, že byl muž, se musel v jistých ohledech víc snažit, předsudky existovali i v tomto případě, ale většinu z nich dokázal dost dobře smést ze stolu. 

"Dobře." Souhlasí s návštěvou Taijiho a Shinyi. Tím už celou debatu ukončí a konečně se můžou věnovat sami sobě. Líbí se mu, jak se tváří, když ho svléká a znovu mu vykouzlí úsměv na tváři, když dojde na majetky a Hiro se s nimi chce chlubit. Nejde o přímo o to, ale spíš ho těší, když mu to chce ukazovat a nejlépe hned. 

"Už se nemůžu dočkat, až to uvidím." Ujistí ho upřímně. Překvapeně zamrká, protože slova o tom, že o něj nechce přijít…Vážně? Po Takové chvilce? A ještě k tomu je neskutečný? 

"Ani já o tebe nechci přijít." Broukne víc něžně, než je u něj zvykem. Začíná se v tom ztrácet a je to opravdu příjemné. Pozoruje ho celou dobu, když od něj odchází a upřímně se rozesměje nad možným uraženým odchodem za pařez. 

"To by se ti ale vůbec nelíbilo. Zvířata by ti okukovala zadek. Na ten se radši budu dívat já a ještě radši budu, když budeš okukovat ty ten můj." Ani na vteřinu se nezastydí nad tím, co říká. Za chvíli jsou uvnitř oba dva a Saga z něj ani na vteřinu nespouští oči. I když teď kouká spíš víc dolů. Hirotova erekce jeho oči prostě přitahuje. Může jen doufat, že to působí i opačně, protože jeho klín v klidu rozhodně není. Hiroto se mu líbí úplně celý a neví, na co se koukat dřív. Tohle bude chtít detailní průzkum. Nechá si pomoct do kádě. Dokázal by si představit něco pohodlnější, ale pro tuto chvíli je spokojený a hlavně kvůli společnosti, ve které tu je. Uvelebí se co nejpohodlněji a hlavně co nejblíže Hirotovi. Může se k němu beztrestně tisknout. Kousne se do rtu, když se a něj podívá. Jednu dlaň první jen zlehka položí na jeho koleno a pak se s jemnou masáží začne posouvat blíž a blíž jeho klínu. 

"Vidíš a ty jsi mě v té lázni odehnal. Víš, jaké to mohlo být tam?" Prohodí tiše, jen to nezní jako typická výčitka, spíš jen konstatování.

"Ale zkusím, abys zapomněl na to, kde jsi." Zašeptá svůdně a dlaní dojde až k jeho klínu, který zlehka sevře. 

"Už se ti to zdá lepší?" Ptá se ho schválně, aby dostal další ujištění, že nic není špatně. Samozřejmě nepochybuje o tom, že to uvidí na výrazu jeho tváři, ale i tak…

"Možná to chce ještě chvíli." Pousměje se a začne se v jeho klíně pomalu pohybovat. Chce jejich společné chvíle řádně prodloužit. Sice jsou oba unavení, jenže by nesnesl, aby něco, co dělají poprvé, bylo rychlé a tak a tak odbyté. Když to půjde dobře, nakonec to uspěchané bude, ale nepochybuje o tom, že si to oba užijí. Dochází mu, jak moc ho chce a že je první, na koho myslí tak intenzivně.

Hiroto

Opravdu rád už by měl tohle všechno za sebou. Dlouho nebyl doma, jih byl jiný, krásný, teplejší a voňavější. Hiroto nepochyboval o tom, že se tam Sagovi bude hrozně líbit a na císařské město ani čajovnu už si ani nevzpomene. Cesta trvala dlouho, ale kdyby je všechno přestalo zdržovat, nakonec by se tam dostali. Možná by mohli dokonce plout. Myšlenky mu utíkají podobným směrem, ale jenom chvíli, protože mu Saga řekne, že ani on o něho nechce přijít a tím si v podstatě navzájem vyznají city. Zvláštní bylo, že od té chvíle, co Hiro přijal, že má pro Sagu slabost, ho ani jednou nenapadlo, že by to na něj Saga mohl třeba hrát, protože to s muži zkrátka umí. Proč by někdo obětoval svoje místo? A proč by ho tolik bránil, když se pral s Hitomi nebo když ho ohrožoval ten kůň? Ne, Saga mu dal za několik dní důkazů víc, než jiní zvládnou za celý život. Saga se možná nestydí, když mluví o okukování zadku, ale Hiroto ano a mimoděk se ihned začervená a trochu sklopí oči. Jakmile jsou společně v kádi a Saga si skousne ret, vypadá skoro jako by nic podobného nikdy nedělal a Hiroto se přistihne, že mu to přijde okouzlující. Pak už ucítí jeho dlaň na svém koleni a i přes okolní teplotu se mírně zachvěje a za krkem mu vyskočí husí kůže. Na jeho slova pokrčí rameny. 

"Jsem voják, jsem zvyklý užít si i polní podmínky." Připomene mu, i když chudák Saga to asi uvidí jinak. On si na ně teprve zvyká. Usměje se na něj, když chce Saga zařídit, aby si i tady připadal jako tam. Pro něj to není zase tak složité. 

"Nezáleží přece na tom, kde jsme. Záleží, že jsme spolu a na okolní svět klidně zapomeň." Zašeptá k němu tiše, když zvedne dlaň a kloubky ruky ho pohladí po tváři. Saga je opravdu velmi blízko, voda tiše šplouchá a okolo je naprosté ticho. Začíná to být vážně romantické. Sagova ruka se dostane přes stehno až k jeho klínu a jakmile se ho dotkne, Hiroto prudce zatáhne břicho, ale je to tak příjemné, že se okamžitě poddá a nechá ho pokračovat. Víčka se mu zachvějí a chvíli bojuje s tím, aby je nezavřel. Pod hladinou toho moc nevidí, je tu dost tma, ale fantazie je snad ještě intenzivnější. 

"Nechybí ti všechna ta mýdla a olejíčky?" Zeptá se ho přerývaně, protože se mu začíná špatně mluvit. Nic tady s sebou samozřejmě nemají a jen trochu tu bliká světlo od ohně pod kádí, ale i tohle je vážně velký luxus na divočinu. Nechává ho opravdu dlouho, aby si mohl hrát, ale nakonec se po něm natáhne oběma rukama a přitáhne si jeho tělo až těsně k sobě. Okamžitě ho políbí, i když to zpočátku není nijak dobyvačné a rychlé. Rukama klouže po jeho pažích, tváři a spáncích, odhrnuje jeho vlasy a podává si jeho bradu a všechno dělá prostě tak, jako by to dělal s dívkou. V čem je tohle vlastně jiné? +V tom, že ho opravdu hodně miluješ.+ A ty city dělají neskutečné věci. Pomalu si ho přitahuje na klín a rovná si pod ním nohy. I tak je musí mít trochu pokrčené, ale je to nakonec docela pohodlné. Saga se ocitne nad ním a když Hiroto otevře touhou zamlžené oči, musí zvednout tvář, aby se podíval do těch jeho. Najednou vypadají neskutečně hluboké. 

"Jsi krásný." Řekne mu. Nevšední, prostě jiný. Nenechá ho odpovědět a znovu ho políbí. Dlaněmi teď klouže po jeho prsou a dolů na břicho, brzy se dostane pod hladinu na jeho boky a pak si uvědomí, že přichází chvíle, kdy si moc neví rady. Voda asi hodně pomůže, ale stejně. 

"Saga-chan…" Vydechne. Nezní to nejistě, ale stejně by asi potřeboval jeho pomoc. Prostě proto, aby to nepokazil a aby z téhle chvíle neudělal něco nepříjemného.