Reita, Daichi
Rei se pousměje a přikývne. Taky by měl rád víc peněz, aby nemusel pořád přemýšlet, jestli vydělá dost na zaplacení nájmu a jestli bude mít další měsíc za co žít. Z druhé strany, ať už byla jeho rodina jakákoliv, nechtěl by peníze na úkor někoho jiného."Poradíme si i tak. Za pár let se budeme mít skvěle." Byl optimista, nemohlo to být ani jinak, to už by dávno všechno vzdal. Málem by protočil očima, když je Aoi tak moc netrpělivý, ale vlastně ho chápe, ani jemu by se nechtělo moc čekat. Odměna bude však podle něj lepší, než obyčejná cigareta. Po tom dnešním dni si to oba dva vážně zaslouží. Udělají si hezký večer a pak ho na ten maják vezme. Škoda, že ho to nenapadlo dřív, vzal by aspoň deku, mohli tam klidně chvíli zůstat. Doutník je pro Reie opravdu silný. Chvíli má pocit, že to vážně nezvládne a vůbec nepochybuje o tom, že až vstane, tak se mu minimálně zamotá hlava.
"No, myslím, že dnes uvidíš, jak se odporoučím pod stůl." Zavtipkuje na svou vlastní adresu, ale to už je u nich Dai a dál je obsluhuje.
"Arigato." Poděkuje Dai Aoimu a ještě se mu ukloní. Jeho očka se rozzáří tisícem jiskřiček, jak moc ho to potěší.
"Klidně ti udělám další, to je to nejmenší. Bude to na účet podniku." Dai si očividně nedá pokoj a Rei z toho za chvíli bude mít tiky. Už teď mu cuká v oku. Copak mu to jasně neřekl, že to nemá ani zkoušet? Musí se dlouze nadechnout a už se i trochu mračí.
"Dám ti klidně ty své, ať to můžeš vyzkoušet." Prohodí Rei něco, co úplně popírá fakt, že si ty modré přitáhnul k sobě. Ne, žádné pozvání od Daichiho prostě nepřežije. Znovu by se musel dívat na to, jak se na něj culí a Aoi nevypadá úplně odmítavě. V některých okamžicích mu to určitě nedošlo, jinak by musel být opravdu slepý. Rei se krátce nadechne a sáhne po první zkumavce.
"Anebo si můžeme dát vždycky půlku od každé, podělíme se." Navrhne ještě jedno možné řešení a věnuje Aoimu široký úsměv. Natáhne k němu ruku s první zkumavkou. Málem se zakucká, protože ta věta zněla… Rozhodně není jediný, komu nepřišla nevinná. Dai se nadechne, aby prohodil poznámku, která by byla flirtovací, ale skočí mu do toho Rei.
"Tak to ti řeknu rovnou, já už to totiž vím." Ani se nezačervená a tím prohlášením si jasně vytyčuje hranice, za které by ten okatý zloděj neměl strkat ani palec. Dai se na Reitu podívá, trochu překvapeně.
"Hm, tak to budu doufat, že jsem se aspoň trochu trefil. Já tu zkušenost nemám bohužel. Jen hádám." Sklopí pohled k zemi a jak to tak vypadá, tak se prostě vzdává. Není stavěný na podobné souboje, jen ho napadne něco o tom, že vždycky přijde pozdě.
"Ale je to pravda." Ozve se Rei s Daichim současně a oba by se nejradši plácli do čela. Aoi prostě je sladký, o tom se Rei nehodlá přít.
"Myslím, že by ti měl Rei říct, jaký jsi." Pousměje se Daichi trochu posmutněle. Aoi se mu opravdu líbil, ale je čas vyklidit pole.
"Přinesu vám ještě něco na zub." Ukloní se oběma a zamíří zpátky za bar, kde začne něco chystat. Nutno dodat, že je tam vážně dlouho.
"Tak ukaž." Natáhne se Rei po jedné z Aoiho zkumavek a vypije půlku. Nechá víčka na moment klesnout a převaluje chuť na jazyku.
"Měl jsem pravdu, je to sladké." Pozvedne koutky, aniž by otevřel oči.
"Víš, co vidím?" Promne si rty o sebe, aby našel i poslední zbytky chuti koktejlu.
"Je to jako lehký vánek, ale ne přes den, kdy se v moři odráží slunce, ale v noci. Všude je tma, vidíš jen hvězdy. Je to jako odpočinek pod zářivým měsícem na pláži, stačí se jen nadechnout a cítíš se skvěle. Je to romantické a sladké. Nestačí ti ani několik hodin, abys toho měl dost. Možná ráno při svítání odejdeš, ale večer se zase vrátíš. Nemůžeš jinak. Dai měl pravdu, je to jako ty." Při posledních slovech otevře oči a podívá se do Aoiho tváře. Pak sáhne po jedné ze svých zkumavek.
"Zkusíš to taky?" Pobídne ho a zároveň si testuje, co si Aoi myslí o něm. Jestli teda bude tuhle hru hrát.
Aoi
Poradíme si i tak… budeme se mít skvěle… Aoi se musí na Reitu dlouze podívat a chvíli si ho měří. Nemůže si pomoct, ale zní to, jako kdyby spolu žili. Tedy… oni spolu žijí, mají společné bydlení a jsou dobří přátelé i za tu chvíli, takhle nějak to Rei myslel. Ale po tom dnešku a všem, co si řekli, to může znít i jinak. Jako kdyby s ním prostě počítal pro život. Přistihne se, že mu to vlastně nevadí. Obyčejně by se mu okamžitě naježily chlupy a vymezoval by si svoje hranice a ptal se, jak to kdo myslel, ale teď ta potřeba nepřichází a tak se jenom usměje a přikývne, aby mu dodal potřebné sebevědomí. Přistihne se při zasunuté myšlence na touhu položit dlaň na tu jeho, aby svůj úsměv ještě podpořil, ale to už by bylo dost jasné gesto a on už dneska taky nevěděl, co si myslel, co byla pravda a co ne. Emoce se někdy daly velmi ovlivnit. Usměje se i té jeho poznámce o tom, že ho uvidí, jak jde pod stůl. Jemu to zatím nic moc nedělalo, ale kouřil něco jiného a taky byl asi mnohem zvyklejší. "Možná lepší důvod, než alkohol, ne?" Prohodí, ale jestli je Daichi bude hodně rozmazlovat těmi svými koktejly, tak půjdou pod stůl oba a bude úplně jedno proč. Když se Daichi vrátí a řekne jim, že tohle všechno bude na účet podniku, Aoi okamžitě rezolutně zamává rukou.
"Ne, to ne, to rozhodně ne. My zaplatíme!" Snaží se znít odhodlaně. Tenhle bar začínal a z peněz po rodině, nikdo je tu nebude takhle živit. On sám nebyl žádný chudák, kdyby viděli jeho rodinu, odporoučeli by se oba k zemi. Jenom si od nich z principu nechtěl brát peníze, když se tolik zaklínal, že všechno zvládne sám. Kdyby se ale vrátil, omluvil a poprosil, měl by hned tučné konto. +To nikdy neudělám, raději nebudu kouřit.+ Pomyslí si, ale ta představa docela bolí. No a co, už se pro tuto cestu rozhodl! Zaraženě se podívá na Reitu vedle sebe, když mu najednou podstrkuje svoje drinky, i když mu před tím chtěl brát ty jeho a prohlédne si je.
"Co je, mám zjišťovat, jak chutnáš ty?" Rozhodí rukou s doutníkem a zní to ještě hůř, než před chvílí. Trochu váhavě si od Reity zkumavku vezme, když mu navrhne, že si dají vždycky půlku. No… to by šlo.
"Proč se kuckáš?" Přimhouří podezřívavě oči, aby odvedl řeč od svých slov spíš k němu. Nepomohlo to, protože Rei na plnou pusu řekne, že už ví, jak chutná a Aoi se prudce nadechne. Jeho prsa chvíli vypadají jako naplněná héliem, ale nic neřekne. Jenom má pocit, že se mu Daichiho oči propalují až do žaludku, i kdyby se snad díval někam jinam. Přinutí se na něj nepodívat, jenom si Reitu měří, teď už trochu přísně. Co si teď Daichi pomyslí, že kde dělali?
"Bohužel?" Neudrží se Aoi a podívá se přímo na Daichiho, protože tohle už je jako hon na jeho osobu.
"Co oba dva máte?" Začíná se na ně zlobit. Místo odpovědi se mu dostane dvouhlasného potvrzení, že je sladký a Aoi protočí očima.
"To není možné…" A pak Dai najednou vyklidí pole a Aoi překvapeně zamrká očima. Měl by mu to říct Rei… ten odchod… Najednou je mu Daichiho snad i líto. Povzdechne si a na chvíli odloží doutník na popelník.
"Dostáváme se do hrozně divných situací, nemyslíš?" Prohodí. Rei si toho moc nevšímá a místo toho začne s ochutnávkou. Aoi to nedovede přejít tak snadno, ale pak mu najednou Reita začne vyprávět jaký je, jak ho vnímá. A jemu naprosto klesne brada. Teď na něj zírá jako na ducha. Kde se to v něm bere?
"Ty jsi básník, nebo co?" Zamrká, cítí jak červená a taky si moc dobře uvědomuje, že to ksakru působí. Všechny ty věci, co Rei vyjmenoval, má moc rád a samozřejmě, že by chtěl být jako ony. K tomu ta romantika… Aoi je na romantiku, jenom se úspěšně brání. Podívá se na zkumavku jako upír na kříž.
"Já nevím. Asi mám strach." Zapře se zády do židle a cítí se velmi v rozpacích. Nakonec po ní přece jen natáhne ruku a napije se. A pak se rozkašle. Do očí se mu tlačí slzy a málem převrhne všechno, co je na stole.
"Je v tom hrozně pepře a chilli." Souká ze sebe.
"To jsi určitě ty. A taky malá pomsta." Ohlédne se k baru. Je to pravda, že ti malí jsou blíž k peklu!
Reita, Daichi
Rei se podívá na Aoiho a vlastně čeká výbuch za to, co prohlásil, nemyslel to úplně tak, jak to vyznělo, ale stejně by se tomu nebránil. Ví, že ho k Aoimu něco silně táhne a od té chvíle, kdy ví, že tím nikomu neublíží, se to obtížně ovládá. Když se Aoi usměje, hned se Reitovy koutky taky zvednou nahoru a kývne hlavou zpátky. Něco jako ujištění, že s ním vždycky a všem může počítat. Klidně jim tu cestu prošlape, nevidí v tom vůbec problém. Bude makat třikrát tolik, jen aby svým slovům dostál. Už si plánuje minimálně nějakou brigádu navíc. Někdy je to s ním prostě těžké. "Máš pravdu. Nerad bych šel pod stůl právě kvůli alkoholu." Krátce sklopí oči ke stolu, když si vzpomene co se dělo u něj doma. Dlouho nikomu nevolal, nedával o sobě vědět, jen občas prostě zvedl telefon, aby věděl, jak se všichni mají. Ani po tom všem nedokázal úplně zpřetrhat vazby. Nedokázal by se tam vrátit, nemohl by s některými členy vydržet v jedné místnosti, aby z toho nebyl velký průšvih a stejně…
"Samozřejmě, že zaplatím." Prohodí Rei, když už je Daichi pryč.
"Je hodný, ale na tento obor možná až moc." Ušklíbne se. Sám moc dobře věděl, že někdy prostě musí člověk přemýšlet jak se zachovat, aby taky něco vydělal. Obočí mu jde hodně nahoru, Aoi si asi ani neuvědomuje, co říká anebo mu to nedochází. Rei se zatváří, jak kdyby o nic nešlo, a pak přikývne.
"Nemám nic proti." Dojde na další flirt. Musel by být minimálně mrtvý, aby tohle neřekl. Aoi si strašně nabíhá a jeho prostě baví mu to připomínat. Jen se trochu bojí, že ho bude mít brzo plné zuby. Daichi naštěstí rychle pochopí, jak by to celé asi mohlo být a od svého vlastního flirtování prostě upustí. Ne, rozhodně se nechce dostat s Reiem do křížku, to by špatně dopadlo. Nepochybuje o tom, že by se to stalo, kdyby dál pokračoval. Oba dva se na sebe podívají, když se Aoi ptá takovým způsobem, který by je málem přinutil vyprsknout smíchy.
"Nic, nic, jen říkáme, co vidíme." Okomentuje to Dai, než se vytratí. Rei nikdy nebyl podle jeho názoru zrovna nejlepší řečník, ale s Aoim to jde tak nějak samo.
"Vidíš, taháš ze mě na světlo samé ctnostné věci. První tancování a teď tohle. Není to dobrý pocit?" Zeptá se ho na oplátku s širokým úsměvem.
"Přece bys mě nenechal na pospas mému buranskému já." Dokáže zamluvit i tohle.
"A vlastně to nejsou zase tak divné situace. Záleží na úhlu pohledu." Má na to svůj vlastní názor. Nepřestává se usmívat a chmury z Daichiho snahy jsou zažehnány. Aoiho svými slovy očividně dostal a nic víc už k životu nepotřebuje.
"Já bych si to vážně rád poslechl." Pobízí ho ještě trošku a doufá, že se rozhoupe. Nepočítal ale s tím, co z Aoiho vypadne. Musí si povzdechnout a mírně zavrtět hlavou.
"No výborně, takže hodně koření. Vážně ti tak připadám?" Nakloní hlavu na stranu.
"Vlastně je to dobře, můžeme se skvěle vyvažovat." Nakloní se trochu nad stůl, zapírajíc se předloktími o desku, aby mu byl blíž.
"Ty totiž jsi sladký." Ne, necítí se opilý ani trochu, ale celá ta atmosféra ho nutí být mnohem přímější, jestli je to vůbec možné. Pak se zase narovná a sáhne po zkumavce, která měla patřit jemu.
"Uvidíme, kolik koření ještě sneseš. Ze začátku jsi vypadal, že vůbec nic." Ještě jednou na to narazí a pak do sebe obsah obrátí. V očích mu zajiskří. Rozhodně to má grády. Přemýšlí, jestli je to pro něj kompliment nebo vážně ta pomsta. Se svým optimismem si z toho vezme to nejlepší.
"Vidím to ještě na jedno kolo a můžeme na ten maják." Řekne to tak, že to vážně jako rande zní.
"Třeba nám Dai udělá něco s sebou. Do rána je daleko." Znovu testuje hranice, za které ho Aoi pustí. Sice mu slíbil, že toho nechá, ale Aoi se nebrání a tak se rozhodne pokračovat.
"O víkendu ti můžu ukázat okolí tak, jak ho znám já. Mám toho dost obhlédnutého, díky běhání." Je pravda, že se snaží si každý den vybírat novou trasu, aby mu to nepřišlo nudné.
"A když budeš hodný, nebudu tě nutit ráno sportovat." Ne, teď rozhodně vůbec nemyslí na běh. Tak trochu doufá, že Aoimu nedojde, jak to mohlo být myšleno.
Aoi
Aoi tu myšlenku převalí v hlavě a pak se krátce podívá k baru, kde je Daichi. Takže hodný kluk, hezký kluk a s barem k tomu… "Jeden by řekl, že pro někoho bude jednou opravdu výhrou, co?" Prohodí, aniž by si uvědomil, jak moc by podobnými řečmi mohl Reie trápit. Ne, že by mu to Rei nevrátil, když mu odpoví na jeho otázku ohledně toho ochutnávání. A teď, když už Aoi všechno ví… Zůstane na něj několik dlouhých vteřin zírat, trochu u toho červená a vážně najednou neví, jak by mu měl odpovědět. A k tomu to vyznání ohledně jeho vlastní chuti… prý, že z něj tahá samé ctnosti… To začíná zavánět něčím mnohem vážnějším, než předešlým špičkováním. Nakonec se ale rozesměje, když Reita zmíní svoje buranské já.
"Nikdy jsi mi ani na chvíli nepřišel jako buran. Někdo, kdo podá někomu cizímu pomocnou ruku v dešti, když má vlastní práci a pak ho vezme k sobě, nemůže být buran. Nikdy jsi tak nemluvil ani nevystupoval. Nevím, odkud vlastně jsi, ale máma tě nakonec vychovala dobře a k tomu, co říkáš, protože máš ostřejší jazyk, se buranství nijak nevztahuje." Usměje se na něj naprosto upřímně.
"Vlastně bych se nedivil, kdybys na mě vytáhl, že máš za sebou alespoň pár semestrů vysoké školy." Rei uměl mluvit, byl to vlastně hrozný slušňák. I to, jak se choval k Mei, než se rozešli… Je toho na něm vlastně hodně, co se Aoimu líbí, když se nad tím takhle zamyslí. Jakmile dojde na ten drink a všechno, co v něm je, Rei mu to skoro vyčte, jak kdyby ho namíchal on sám. Aoi na sebe ještě mezi kašláním ukáže, jestli to jako myslí vážně a gestikuluje směrem k Daichimu.
"To udělal on, já jsem mu přece neřekl, co do toho má dát." Řekne, jakmile je schopný mluvit a trochu se bránit.
"Když na to ale přijde…" Zlomyslně se usměje.
"Jsi přesně jako chilli, když děláš a říkáš všechny ty věci, co jednoho vyvádějí z míry a jsi taky jako pepř, když se začínáš zlobit. Myslím, že jsem ve skutečnosti ještě nic neviděl. Otázka je, jestli takovou ochutnávku přežiju, ale pepř se prý dává i na jahody a pak to chutná dobře." Vzápětí si uvědomí, co vlastně řekl. Totiž… on sám má být sladký. Možná jako jahody… a Rei… Aoi sáhne po svých ampulích a jednu po druhé do sebe otočí, protože se vážně potřebuje něčeho napít. Aby toho nebylo málo, Rei jeho myšlenky doslova říká nahlas a vytahuje je na světlo. Aoi musí několikrát zamrkat, když se Reitovi najednou chce na maják a hned teď. Takže se pěkně napijí, vymění si tady tyhle slovíčka a pak společně vyrazí za noční romantikou.
"Budeme rádi, když při tom nespadneme do moře." Zabručí. Maják nebyl samozřejmě na pobřeží, byl na konci dlouhého skalnatého útesu a nedalo se k němu dostat jinak, než lodí. Po skalách by si člověk srazil vaz. To ale neznamenalo, že se na některá místa pod ním na začátku skal nechodilo randit.
"Nemyslíš si, že je nefér, chtít po něm, aby nám ještě něco dělal s sebou?" Když ho ani neplánují vzít? Tak tady máte věci na rande, na které jsem chtěl sám… Ale jsou tady zároveň v baru. Daichi pracuje. A oni chtějí platit. Povzdechne si a zamne si obličej. Rei se tím nenechá vyvést z míry a místo toho mu navrhuje, co by spolu mohli dělat o víkendu. Zní to samozřejmě jako rande, teď už tak zní úplně všechno. Rei s ním chce trávit čas a udělá pro to, co bude moci. Aoi si ho musí znovu dlouze prohlédnout. Měl by hodně rychle přijít na to, jestli se do tohohle chce pouštět nebo to utne hned ze začátku. Kdyby se tohle dozvěděla jeho rodina… a zároveň je to jako dobrodružství, které ho nesmírně přitahuje. +On tě přitahuje.+ Pomyslí si a uhne očima, jako by se bál, že si Rei v jeho hlavě tu myšlenku přečte.
"Já jsem pořád hodný." Broukne, ale pak se zarazí, protože to sportování po ránu… Teď už se na něj ale vážně zamračí.
"Chovej se slušně!" Napomene ho.
Reita, Daichi
Rei se na Aoiho po jeho prohlášení podívá a první přemýšlí, jestli se mu to náhodou nezdá. Ještě chvíli a asi Daichiho někam zavře, aby ho Aoi neviděl. Zná u sebe ten podivný pocit žárlivosti, ale teď roste do neskutečných rozměrů. Nechce být nepříjemný, tím by si všechny šance nejspíš zabil, ale nemá k tomu daleko. Stahuje obočí k sobě a přemýšlí, co mu na to má vůbec říct. "Výhrou pro tebe nebo pro někoho jiného?" Zeptá se a pak si sám nad sebou povzdechne.
"Jestli mi řekneš, že vám mám nachystat svíčky, nakonec to tu asi podpálím. To to chilli víš." Nakonec jeho výraz povolí a teď už opravdu vtipkuje, tohle by nikdy neudělal.
"Netrap mě." Dodá nakonec, aby bylo jasné, jak nad jeho slovy přemýšlí. Stejně už nemá smysl to skrývat, když mu všechno vyklopil. Jakmile Aoi začne o tom, jak se choval od první chvíli, skoro to vypadá, že je v rozpacích a sklopí oči ke stolu s mírným úsměvem.
"Možná máma, spíš děda a nejvíc ten kluk." Prozradí mu zase o kousek víc o sobě a hlavně, co v něm hodně věcí změnilo.
"Víš, ten pocit, že někomu pomůžeš a třeba změníš nějaký pesimistický pohled na svět…Za to to přece stojí." Pokrčí rameny a pak pomalu vzhlédne.
"To, co jsem udělal, mě přece nic nestojí, tak proč by ne? Jestli takovou drobností nebo tím, že si s někým popovídám, mu pomůžu, nevidím důvod proč to nedělat. Ale díky. Je hezké to od tebe slyšet." Jeho výraz znatelně změkne, když se mu podívá do očí.
"Pro tebe je to o hodně příjemnější, než pro kohokoliv jiného." Bez nějakého toho komplimentu by to asi nešlo, ale samozřejmě, že je to pravda. Uvědomuje si, že ho to k němu táhlo od první chvíle, kdy ho uviděl na pláži v dešti. Aoi začne o drinku a o koření v něm. Nakloní hlavu na stranu a musí se znovu pousmát. Dai to vlastně nejspíš trefil přesně. Nebylo to tak, že by vyletěl kvůli každé blbosti, ale pokud se mu něco opravdu nelíbilo, uměj to. Ostatně to, že skončil ve vazbě před pár měsíci, to to jen dokazuje.
"Dobře, přiznávám, že na tom něco bude." Nemá smysl se bránit, musel by lhát. V očích mu zasvítí, protože to, co Aoi dodal, mu dost dobře nahrává.
"Vidíš, jak se k sobě hodíme. Má smysl se tomu vůbec bránit?" Nedá si pokoj, to prostě nejde.
"Do moře nespadneme, to nedovolím. A Daichi to taky přežije. Bude muset, já se tě totiž jen tak nevzdám." Usměje se široce a dojde k baru, aby ho požádal o nějaké do občerstvení. Když se vrátí a Aoi ho napomene, aby se choval slušně, krátce pokrčí rameny.
"Chovám. Jen tě chci sbalit." Dopije své vlastní zkumavky, pobídne ho, aby Aoi udělal to samé a mohli vyrazit. Daichi k nim docupitá a už s úsměvem jim podává nachystané jídlo ve větším košíčku. Platbu Rei vyřešit u baru, aby se nemuseli zdržovat.
"Arigato, Dai-chan. Někoho ti sem pošlu, slibuju. Tvůj vkus už znám." Prohodí dobrácky Rei a pak s Aoim vyrazí na cestu. Košík nese Rei. Usadí se do autobusu, který je doveze až k moři a několika molům. Otázka je, jestli se mu někoho podaří přemluvit, aby je tam odvezl. Cestou si povídají o různých místech, kam by se mohli ještě podívat. Rei se na pláži rozhlédne a pak se mu trochu uleví. Uvidí u mola svého známého, který je tam snad doveze.
"Dej mi chvilku." Požádá Aoiho a odejde k muži opodál, aby se s ním domluvil.
"Tak pojď, máme tu první třídu k majáku." Mávne na Aoiho, aby šel k nim. Když přestupují z mola na loď, Rei přeskočí jako první a pak natáhne ruku k Aoimu, aby mu pomohl na palubu. Samozřejmě mu pomáhá víc, než by bylo obvyklé a nakonec mu Aoi skončí v náruči.
"Mám tě." Prohodí, když se mu zblízka dívá do očí.
"Myslím, že na loď budeme chodit častěji." Pousměje se, dlaní, kterou ho drží kolem pasu jej pohladí po bedrech a pak ho pustí. Motor zahučí a vyrazí k majáku, který se tyčí nad vodní hladinu.
"Aspoň si užiješ moře." Křikne na Aoiho, protože tu není moc slyšet. Cesta trvá jen chvilku a pak už oba stojí na malém plácku pod majákem.
"Nahoře je podobné místo, půjdeme tam." Vezme Aoiho záruku a vede ho bezpečnou cestičkou až k vysoké budově. Pod ní se zastaví, odloží košík na zem, a aniž by pustil Aoiho ruku podívá se do dáli.
"Tak co, líbí se ti tu?" Pomalu stočí pohled na něj.
"Mě ano." Je jasné, že nemyslí výhled, ale právě jeho.
Aoi
Aoi se zatváří opravdu překvapeně, když mu Reita položí tu otázku ohledně Daichiho. Jako kdyby spolu už chodili a on mu vyčítal, že se dívá na někoho jiného. Kdo ví proč mu to ale někde uvnitř zaimponuje, místo aby ho to rozzlobilo a ohradil se proti tomu. Tím spíš, když toho Reita vzápětí nechá a požádá ho, aby ho netrápil. Aoi se pousměje, ale jinak nedá najevo, co si o tom vlastně myslí. Tak on už nesmí ani flirtovat, i kdyby to tak býval myslel… tohle jde vážně nějak rychle. Ještě včera si Reita dělal takovéhle nároky na Mei a dneska je to on sám. Téma hodně zvážní, když přijde ten Aoiho kompliment a on se dozví, že za Reitovo dnešní já může hodně jeho bývalá láska. Každý, s kým se potkáme, na nás nejspíš nechá nějaký silný otisk, ale tohle bylo velmi vážné. Aoi získá pocit, že by se s něčím podobným ani nemohl srovnávat. Byl to nesmysl ze všech úhlů pohledu, ale není si jistý, že bude schopný tohle nějak překonat a naplnit tak Reitova očekávání, která budou právem vysoká. Každý chce být ten nejvíc a nejlepší, ale tady přišel někdo, kdo se vším hodně zamíchal. Aoi ho nezná ani si nedovede představit jeho tvář a stejně je mu už teď tak nějak sympatický ani neví proč. Přece by si Rei nevybral nějakého pitomce. Ani Meisa taková nebyla. Z myšlenek ho vytrhne nový otázka, totiž jestli má smysl se tomu bránit. Zvedne k Reitovi černé oči. "Podle tebe rozhodně ne, to nejde přehlédnout." Otočí odpověď maličko proti němu a zasměje se, ale teď se trochu snaží získat čas. Rei mu slíbil, že tohle bude dělat, až se sám ze všeho dostane, ale očividně je ten slib na něj moc velký. Nakonec se Rei zvedne a odejde objednat občerstvení s sebou, stejně jako srovnat účet. Aoi zůstane u stolu sám se svými myšlenkami a kupodivu se tam ani nepodívá. Raději… kdyby se snad potkal s Daichiho pohledem. Nechce vidět, že je smutný. Rozloučí se s ním až ve chvíli, kdy je vyprovází z baru a musí protočit očima nad tou Reitovou poznámkou o tom, že ví, jaký typ mu sem poslat.
"Chceš říct, že existuje někdo mně podobný?" Prohodí a pak mu dojde, jak to všechno pěkně řekl nahlas. Chudák Dai… Raději se tváří, že nic takového nepronesl a vydají se na cestu. Ještě pořád stíhají noční spoj, ale jak se dostanou zpátky, to Aoi netuší. Cesta uběhne rychle a příjemně, ale Aoiho by vůbec nenapadlo, že se chce Rei dostat až přímo k majáku. Myslel si, že půjdou na útes, tam kde je to ještě bezpečné, ale on má známé očividně úplně všude, protože i v tuhle hodinu najde někoho s loďkou, kdo je ochotný je tam vzít. Moře je naštěstí klidné a nebe naprosto bez mráčku.
"A zpátky? Jak se dostaneme zpátky?" Šeptne, když pro něj přijde, aby nastoupil, ale pozdraví se s lodivodem a nechá si podat ruku, aby se do lodi dostal. Vůbec by ale nečekal, že s ním Rei trhne a on mu skončí přímo v náručí. Udiveně mu hledí do očí, jak nejdřív nevěří, že by měl on sám tak mizerný balanc a pak mu všechno dojde, ale když se mu Rei dívá takhle zblízka do očí, nezvládá se na něj ani mračit. A kromě toho to mohl vidět taky lodivod!! Tu krátkou cestu lodí si skutečně užije a přikývne na Reitova slova, zatímco se jim vítr opírá do tváře a mořská tříšť cáká přímo do obličeje. Takhle by Aoi mohl existovat pořád, ještě rybářský prut k tomu. Brzy musí vystupovat. Maják se nad nimi tyčí skoro hrozivě a naštěstí v něm zrovna není žádná obsluha. Dovnitř se sice nedostanou, ale o tom jim ani nejde. Jenom o ten výhled, který shora od jeho úpatí bude. Rei ho vezme za ruku a on se chce v první chvíli vymanit, ale… tohle všechno… celý dnešek… měl prostě říct Ne hned na začátku. Nechá to tak, i když ještě není rozhodnutý a společně dojdou až na místo. Jeho oči patří jenom moři a všemu, co je k vidění, ale moc dobře slyší, na co se ho Rei ptá. S úsměvem přikývne a pohledem pomalu doputuje až k jeho očím. A okamžitě zčervená.
"Víš, co jsi slíbil." Řekne mu a rozpaky jsou na něm silně znát.
"Co jsi objednal?" Zeptá se místo toho a klesne ke košíku.
Žádné komentáře:
Okomentovat