(bar)
Aoi
Aoi se nejdřív opravdu zamračí, když mu Rei řekne, že je sexy a potom je to těžké. Je to sice hrozně hezké poslouchat a za normálních okolností by tím byl překvapený, ale teď má spíš chuť vyjet s otázkou, jestli to snad nakonec ještě není jeho vina. Rei chvíli mlčí, ale potom mu to vysvětlí a ohledně toho se Aoi musí trochu uklidnit, protože pro to má pochopení. Ano, v Reitově minulosti se stalo něco velmi nepříjemného a po těch zkušenostech nejspíš sám sebe přesvědčil, že se na jiného kluka už nikdy nesmí ani podívat. Možná tomu doopravdy silně věřil a proto tolik obětoval pro vztah s Meisou a teď, když nevyšel a ještě pro takový důvod… jako by se mu to osudem pořád nějak vracelo. "Takže mi chceš říct, že když jsi se zbavil těch pout jménem Musím milovat ženu, vlastně se na žádnou dívat nechceš?" Aoi si ještě před chvílí myslel, že je Rei bisexuální, ale možná nebyl ani to. Možná byl doopravdy skrytě velmi nešťastný. Musí být hrozné žít takový život, teď už to ví. A lituje všech kdo musí, protože jich je na světě opravdu hrozně moc. Uklidní se ještě o něco víc, když Rei souhlasí s jeho návrhem a dokonce se ho zeptá, jestli se mu někdy nedalo věřit. Bylo to přesně naopak. To on si vzal domů cizího kluka, kterého nikdy neviděl a dal mu doslova všechno a jakmile to Aoimu dojde, musí se sám sebe zeptat v duchu, jestli by to udělal opravdu i pro kohokoliv jiného nebo v tom už tehdy něco bylo. Pokouší si vzpomenout na ten den v dešti, když balili lehátka, ale nic nepatřičného v té vzpomínce nenajde. +To už by sis o sobě myslel moc.+ Zasměje se v duchu sám sobě. Někdy si připadá, jako když neví, co sám chce. Protočí očima, když mu Rei řekne, že bude mít ty konkrétnější poznámky.
"Pustíš pořádně? Co to znamená?" Musí se na něj podezřívavě podívat a tím spíš, když navrhuje piknik u moře, protože to sice zní krásně, ale Rei už moc dobře ví, že Aoi na moře bere. Sice teď spolu bydlí na pláži, kdyby té romantiky náhodou nebylo málo, ale stejně! Je v tom kalkul!! Raději se věnuje balení věcí, aby z něj nebyl tolik vyvedený z míry. Než sem šel, vůbec nečekal, jak se věci otočí a jak se on sám najednou stane středem Reitovy pozornosti. Zastaví se ve všech pohybech, když se ho Rei dotkne a nechá se jím otočit čelem k němu.
"Jeden by si myslel, že budeš rád, když se mého naléhání s tréninkem zbavíš." Řekne celkem tiše a ten dotek si moc dobře uvědomuje, ale nechce působit vztekle nebo zbytečně přehnaně, když o nic nejde.
"Baví?" Zopakuje po něm, když nakloní hlavu víc k rameni a pak se konečně usměje, když Rei sám o sobě řekne, že mu to jde. Reita si sám stoupne do pozice a když se ho zeptá, jestli je to v pořádku, Aoi si povzdechne.
"Ano, ale kdo říkal, že vedeš? Obzvlášť, když to neumíš? Myslíš si, že takhle by to mezi námi bylo?" Nedá mu rozhodně nic zadarmo, ale jeho ruce zatím nepřendá.
"Pak si to vyměníme, aby bylo jasno." Řekne mu. Oba dva si tak nějakou vyberou základy valčíku, které jsou dost jednoduché a všem známé a Reitovi to doopravdy jde, ale to bude tím, že už se to někdy učil. Tedy ne, že by ho chtěl tolik podceňovat! Prostě ví, kam má dávat nohy. Aoi si samozřejmě všiml, jak se drží dál a je to docela roztomilé.
"Ano, zajdeme na něj." Řekne a ta půlhodinka jim najednou hrozně rychle uteče. K předešlému tématu už se ani jednou nevrátí, skutečně se celou dobu věnují tanci a jeho teorii a Aoi začíná vypadat zase spokojeně. Nejsou nijak zpocení, aby si tady museli dávat sprchu, takže všechno rychle sbalí a uklidí a vyjdou spolu do večerního města, aby si dali ten drink.
"Musíš něco vymyslet. Počítám, že do baru za ostatními teď nechceme ani jeden." Nechce žádné otázky a taky by tam mohly být holky. Kdykoliv jindy, jen ne dnes…
Reita, Daichi
Postřehne to Aoiho mračení a ví, že podobným způsobem prostě nemůže pokračovat. Asi si to nechá na zítra, třeba to pak bude mít lepší efekt. Nejradši by se zasmál, ale to by mohlo být znovu pochopeno trochu jinak a tak to ani nezkouší. První musí svou společnost přivést do trochu lepší nálady a pak zase dojde na jeho poznámky, i když se bude taky trochu krotit, aby mu celý drink nehodil na hlavu. Povzdechne si, když dojde na otázku a přemýšlí, jak mu to vysvětlit. Samotnému to trvalo, než na to přišel a ještě to nikomu neříkal. "Já myslím, že mi prostě nezáleží na pohlaví, ale jde osobnost, asi i o vzhled. Prostě je mi jedno, jestli je to holka nebo kluk, záleží hlavně na tom, kdo to je. Mei se mi opravdu moc líbila a ty taky. Možná je to pro mě jednoduší kvůli tomu, že vím, jak se přesně cítí. Nemůžeš být s někým, když miluješ někoho jiného." Pokrčí rameny. Víc toho však neřekne. Asi by ho tím zbytkem vyděsil. Uvědomuje si, že na Aoim mu záleží úplně jiným způsobem. Už to jednou zažil a vážně věřil tomu, že s Mei je to stejné. Jenže to nebolí tolik jako tehdy. Není schopný to srovnávat a vlastně ani nechce, není k tomu důvod. Mei má ráda Hitomi a tím je vše dané. Rei si tím rozchodem uvolnil cosi ve své hlavě, co mu bránilo přemýšlet o Aoim takovým způsobem víc. Uměl si to zakázat, ale teď už nemusí. V očích mu zasvítí a jen zavrtí hlavou.
"Až to přijde tak to poznáš. Nebudu si kazit možnost, ti to ukázat." Prohodí a je rád, že se Aoi nebrání a dál nebalí věci. Vážně by mu to bylo líto.
"Ano, dokázal jsi to, že mě to baví." Ujistí ho, že to myslí vážně, dokonce i jeho výraz to říká.
"Zapomínáš, že ukecám úplně kohokoliv i tvou domácí. Je jasné, že to vedu. Dokonce se organizovaně nechávám učit tancovat." Vtipkuje samozřejmě, ale Aoi nevypadá, že by mu to zase tolik vadilo, stejně jako u celého stěhování, které tak trochu organizoval právě Rei.
"Prostě to chci zkusit, jak mi to půjde." Svede to na to, aby se zase nezačal čertit.
"Dobře, možná potom." Zahulá a tváří se, že je až příliš zaujatý tancem. K jeho smůle ta půlhodina uteče hrozně rychle. Sám se dá trochu do pořádku a pak loupne pohledem po Aoim.
"Kdy si dáme druhou lekci?" Nevzdává se tak snadno.
"Kdy tu nikdo nebude?" Ono to asi trochu zní jako narážka a vlastně to tak bylo myšleno, ale…
"Aby na nás zbytečně nekoukali jako dneska." Vysvětlí mu to rovnou a pak přikývne, protože do stejného baru teď rozhodně nechce.
"Zapomínáš, že jdeš na drink s barmanem." Pousměje se a pobídne ho ke dveřím, které mu otevře.
"Mám tu obšlápnutý každý podnik. Myslím, že vím, kde by se ti mohlo líbit." Projde za ním dveřmi a zamíří rovnou na autobus, který naštěstí jede hned.
"Narazil jsem na něj úplnou náhodou a není moc profláknutý. Ono to bude tím, že ho otevřeli před pár týdny, ještě se to pořádně nerozkřiklo." Vypráví mu po cestě a pak ho plácne po stehně, aby mohli společně vystoupit.
"Je to tam v uličce, teď to asi nevypadá nejlíp, ale je to fajn podnik." Přece jen to není nejlepší místo, zatím to tak vypadá. Projdou ulicí, na jejímž konci je větší domeček, kde svítí hezky vyvedený nápis. Rei projde dovnitř jako první a zamíří rovnou víc dozadu do nitra podniku. Není to moc velké a vážně je tu jen pár lidí. Je tu trochu tmavo, pořád to ale nepůsobí ponuře. Takové trochu pánské doupě. Stolky jsou rozmístěny po obvodu a pár uprostřed a u nich jsou pohodlně vyhlížející křesílka.
"Může být?" Kývne k jednomu ze stolků, kde je i sedačka a když mu to Aoi posvětí, usadí se společně s ním. Za chvíli je u nich obsluha a nabízí jim obsáhlý nápojový lístek.
"Ahoj, Dai-kun. Jak jdou kšefty?" Zeptá se, protože toho kluka zná už chvíli.
"Ale jo, dá se to. Pořád tady moc lidí nemáme, asi jsme moc daleko od centra bohužel. Chtělo by to lepší reklamu, ale první musím něco vydělat." Pokrčí rameny kluk, který vypadá, že je mu sotva sedmnáct. Vzápětí se ale usměje.
"Má to výhodu, budu u vás během vteřiny." Prohlédne si je oba krátce velkýma očima.
"Takže kompletní servis, super." Zavtipkuje Rei a podívá se na Aoiho.
"Tohle je Aoi, můj spolubydlící." Představí ho a pokračuje.
"Koktejly tu mají skvělé, umí dobře zkombinovat chutě." Ne, že by byl nějaký expert v koktejlech, ale už něco vypil.
"Piva tady mají taky spoustu druhů, stejně jako tvrdšího alkoholu. Můj bar se může jít zahrabat." Zasměje se Rei a Dai nad ním protočí očima. Pořád si po očku prohlíží Aoiho. Rei to postřehne a jeho výraz se trochu změní.
"Asi nám to bude chvíli trvat, stavíš se za chvíli?" Pošle ho hodně slušně pryč, protože za chvíli by ho na rande snad chtěl pozvat i Dai a to prostě nedovolí. +Ještě, abych tě měl strach někam brát.+ Pomyslí si na adresu Aoiho.
Aoi
Aoi si nechá od Reity vysvětlit, jak to s tou jeho orientací vlastně je a kupodivu se mile usměje. "Hmm…" Nakloní hlavu k rameni.
"Vlastně je to hrozně milé. Takhle by láska měla fungovat ne? Neměla by se nechat omezovat něčím takovým, jako jsou vymyšlená pravidla." Na spoustě míst na světě by to byly nebezpečné řeči, ale ne tady a mezi nimi dvěma. Stejně mu nejde na mysl, jak si oba dva s Meisou mohli myslet, že se vzájemně milují, když to očividně láska nebyla. Museli mít na sebe silnou citovou vazbu i tak. Snad o svůj vztah nepřijdou, byla by to škoda. Protočí očima, když mu Rei řekne, že později pozná tu jeho snahu. Kdyby to bylo teď, Aoi by asi vážně utekl a to Rei očividně nechce. No… čas ukáže, jestli je jenom jeho majákem v téhle rozpoutané bouři nebo jestli Reitova loďka bude brázdit i klidné vody okolo Aoiho ostrůvku. V duchu se zasměje svým vlastním myšlenkám.
"Co kdybychom se později zašli podívat na maják?" Řekne mu. Usměje se ještě o něco víc, když mu Rei řekne, že díky němu se mu tanec doopravdy zalíbil. Tohle chce slyšet každý.
"Já nemůžu říct totéž o ranním běhání." Zahučí, protože to spaní je prostě něco, co nejde jen tak zlomit, ale jednoho dne to třeba dokáže. Zavrtí hlavou nad tou jeho organizací všeho, ale s tou domácí má zatracenou pravdu.
"Už jsem na tu babu skoro zapomněl a ty jsi to zase celé vytáhl na světlo." Na oko se na něj zlobí, když společně odcházejí.
"Umíš si představit, kdyby nás viděla ona? Jak spolu tančíme?" Je jeho hlas slyšet na chodbě, než se dostanou na ulici a do autobusu.
"Druhou lekci, u které nikdo nebude, si můžeme dát doma. Tahle tělocvična jindy nemá volno." Řekne mu. Už to muselo vypadat, že tu jeho otázku záměrně ignoroval, ale teď mu na ni konečně odpoví a podívá se rovnou do jeho očí. A ne, tohle neměl být flirt, to myslel prostě tak, jak to řekl, až na ten pohled…tedy… raději se zase odvrátí. Reita má pravdu. Je barmanem a musí znát úplně všechno. Pořád mu připadá jako takový kluk, co snad ještě chodí do školy a on je mezitím tak známý a šikovný, alespoň v tomhle městě. Kdo ví proč, pocítí uvnitř sebe jistou hrdost. No co, kdo by nebyl hrdý na dobrého kamaráda…? Skoro se lekne, když ho Rei plácne do nohy, ale je to jen proto, aby vystoupili. Pokyvuje hlavou na jeho vysvětlení o baru.
"Měl bych se teď bát chodit s tebou do zapadlých uliček? Neříkal jsi, že to bude lepší podnik? Kvůli mému oblečení, samozřejmě." Prohodí a už vcházejí dovnitř. Je to vážně hezké místo a zatím klidné.
"Vypadá to dost nóbl." Prohodí tiše a posadí se na sedačku. Pohladí kůži dlaněmi a rozhlédne se okolo po výzdobě. Není to pro boháče, ale není to ani klasická nonstopka. Když k nim dorazí obsluha, Aoi zvedne oči a na chvíli se zasekne. Je to kluk, kdo nad nimi stojí, vážně je, ale ty oči a obecně make-up… naprosto ho vyvedl z míry. A je moc hezký. Aoi se donutí zase odseknout a zapíchne oči do nabídky. První musím něco vydělat…
"To je tvoje?" Vypadne z Aoiho a už na něj zase zírá. Nepozdravil ho a ani mu nevyká, ale kruci…
"Vypadáš na patnáct…" Je úplně vyvedený z míry. Reita je představí a Aoi se konečně postaví a podá Daichimu ruku.
"Těší mě." Zahučí trochu omluvně a zase se posadí. Když ho Rei označí za spolubydlícího, najednou jím projede naprosto neznámý pocit, který mu říká, že mu to tak nějak vadí. Jak kdyby to nebylo dost. Snaží se sám sobě namluvit, že mnohem lépe by znělo třeba nejlepší kamarád, ale to nebude ono… Začíná se trochu děsit. Raději přikyvuje na ty koktejly.
"Nesmysl." Řekne honem, když Rei shodí svůj bar, ale tohle je tedy příšerná konkurence.
"Měli bychom si dát nějaký koktejl a využít toho, když říkáš, že to umí. Otestuj něco, ty tomu rozumíš." Vybídne ho a opře se. Reita zatím pošle Daichiho pryč a Aoi se na něj pomalu podívá.
"Kdybychom to věděli, měli jsme si vzít doutníky." Řekne mu a vytahuje krabičku cigaret. Musí si alespoň ležérně zapálit. Těch pohledů si nevšiml. Celý on.
Reita, Daichi
"Arigato, Aoi-chan." Poděkuje mu, ale nedodá za co. Ono by se to asi obtížně vysvětlovalo, možná to zvládnout u toho panáka mnohem líp.
"Rozhodně můžeme ještě na malou procházku, není to daleko a je tam moc hezky." Usměje se na Aoiho a je rozhodnutý, že pokud to v baru nepřeženou, ještě ho tam vezme. A když přeženou, prostě zavolá taxi a stejně ho tam vezme. Je to jak s tím stěhováním, jak se jednou rozhodne, už z toho jen nesleví, musel by mít pořádný důvod.
"Měla by z toho minimálně infarkt, ale mám sto chutí zajet do té ulice a dát si taneček pod oknem." Zasměje se, on na podobné pitomosti byl vždycky a tohle znělo, jako velmi dobrá zábava. Zarazí se trochu a střetne se s Aoiho pohledem. Je to hrozné, jak moc na něj působí a k tomu tohle? Co to bylo, to s ním vážně flirtuje?
"Dobře, beru tě za slovo. Když se na mě tak díváš, nemohl bych jinak. Tobě nejde říct ne." Blýskne se mu v očích. Ten ranní běh prostě přešel. Podle něj si stačí jen zvyknout a půjde to samo. Z druhé strany, teď už ani on nemá myšlenky na ranní sportování. Ne za předpokladu, že by jednou třeba zase nemusel spát sám. Možná proto na to radši nic neřekl, to už by bylo určitě přes čáru. Usměje se, jakmile pohodlně sedí a Aoimu se tu snad i líbí.
"Doufal jsem, že mi to nehodíš na hlavu. Myslím si, že tohle místo bude mí jednou úspěch a my budeme už v tu dobu dávno věrní zákazníci." Usměje se přátelsky na Daichiho, který se rozsvítí, ale spíš za to asi mohl pohled Aoiho, když si ho tak prohlížel.
"Je." Přikývne.
"Zdědil jsem nějaké yeny po babičce a tohle byl vždycky můj sen." Pokrčí drobnými rameny a pak se Aoimu zlehka ukloní.
"To byl možná i kompliment. Arigato." Poděkuje mu s nevinným pousmáním. Ale pak už je vyhnán. Stejně se neubrání tomu, aby se neotočil přes rameno a Rei to samozřejmě vidí. Trochu ho propálí pohledem, ale zdá se, že Aoi nezabral a to je dobře. +Ještě bych nakonec šel domů sám.+ Napadne ho a dost ho ta myšlenka vyděsí.
"Hm, tak počkej." Prohodí, když se natáhne přes stůl, aby mu zabránil v připalování cigarety.
"Víš, že udělám, co ti na očích vidím." Frajersky se pousměje, než odejde k baru, kde se s Daichim chvíli vybavuje. Pak se pomalu vrátí za Aoim.
"Za chviličku to bude." Mrkne na něj a skutečně je Daichi za chvíli u nich a doslova jim naservíruje doutníky a taky jim prozradí, odkud jaký je a co obsahuje. Očividně se vyzná.
"Dejte mi ještě pár minutek, vaše objednávka bude brzo na stole." Ukloní se jim oběma a znovu odběhne za bar, kde začne něco připravovat.
"Řekl jsem si, že si dáme menší ochutnávku." Neprozradí mu nic navíc.
"Napadlo mě, že bychom mu mohli trochu pomoct. Má nějaké letáky, co si je vzít s sebou a rozdat na pláži. Asi to nebude nic moc, ale aspoň trochu." Napadne ho rovnou. Teď je Dai pro něj sice konkurence, ale to neznamená, že by mu nepomohl. Pořád mu kdykoliv může dát do zubů. Jeho tváře by byla škoda, ale…Daichi se k nim zase pomalu vrací a v ruce nese dva stojánky se zkumavkami. Každá je v jiném odstínu. Ten modrý posune k Aoimu. Je v něm osm zkumavek od té nejsvětlejší, až po skoro černou.
"Připadal jsi mi jako typ na modrou." Prohodí vábivě, když mu stojánek podsouvá. Pak se narovná a posune před Reitu pro změnu ten s odstíny červené. Znovu stočí pohled na Aoiho.
"Modrá je moje oblíbená, doufám, že ti bude chutnat." Zamrká na něj nevině a pak trochu strne, když se Reita natáhne po modrém stojánku a přitáhne si ho před sebe.
"Já mám taky modrou rád." Utne celé Daichiho cvrlikání a je vidět, že ještě chvíli a nejspíš se vážně neudrží.
"Mě se k tobě hodila spíš ta červená." Prohodí poznámku, která zase není tak nevinná, když vezme v potaz, jak startuje.
"Já jsem nevěděl, že…" Prohodí Dai omluvně a trochu vycouvá.
"To zatím ne, ale to je jedno." Nechce si s ním kazit dobré vztahy, ale Aoi je momentálně důležitější.
Aoi
Aoi byl rád, že Rei souhlasil s jeho návrhem ohledně majáku. Nemuselo to nutně být ještě dnes, pokud se tak situace nevyvine, ale je to dobrý plán. Společně se baví nad tématem sousedky a ten neplánovaný flirt Rei taky samozřejmě nepřehlédne. Ne jen to, on ho ani taktně nepřejde a hned Aoiho chytne za jeho vlastní slova, ale co může Aoi dělat? Může si za to sám. Musí nad Reitou zavrtět hlavou, když mu řekne, že se bál, že mu tento bar hodí na hlavu. Jak by mohl? Když se pak u nich objeví Daichi a na jeho trochu neomalená slova neřekne vůbec nic, Aoi mu v duchu poděkuje za ohleduplnost. Nebylo to moc vhodné, ale Aoi to v tu chvíli nedovedl ovládnout. Místo toho si poslechne, jak Daichi k tomuto podniku přišel a povzdechne si. "Měl jsi štěstí. Kéž bychom ho měli také…" Prohodí a pořád se rozhlíží. Něco zdědit, to se nestalo každému. Jakmile se Daichi vzdálí a on si chce připálit, Reita mu v tom zabrání a on po něm vrhne tázavým pohledem, ale odloží věci stranou. Pomalu se zase narovná, samozřejmě nepřeslechne poznámku o tom, že pro něj Rei udělá, co mu na očích uvidí a pak je najednou u stolku sám. Moc tomu nerozumí, ale celou dobu sleduje Reitova záda, než se k němu zase vrátí. Sám. Bez ničeho.
"Co je?" Je netrpělivý, ale netrvá to moc dlouho a Daichi se k nim taky vrátí, aby před ně položil luxusně vypadající dřevěnou krabičku. Jsou v ní doutníky, mnoho druhů šířky, délky a asi i chutí a Aoi si je jistý, že vykouří dva a odporoučí se pod stůl, ale nějakému dá prostě přednost a později se uvidí. Stejně… kolik by to asi stálo, kdyby si je chtěl odnést domů? Určitě hodně, tohle nebyla nikdy levná záležitost a s kvalitou se pak ceny doslova trhaly ze řetězu. Nechá si všechno pečlivě sdělit a pak na jeden prostě ukáže. Je silný kuřák, to ustojí. Za chvilku už s Reitou oba pansky pokuřují a Rei mu říká o pomoci pro Daichiho. Aoi zamyšleně pokyvuje hlavou a trochu vypadá jako majitel poloviny města s obrovskými konexemi, které by Daichiho podnik dostaly do říše snů, ale tak se tvářili všichni mladí kluci na pivu.
"Jasně, to není problém." Usměje se upřímně. Tenhle Daichi vypadá jako prima kluk a tohle je to nejmenší, co by pro něj mohli udělat.
"Skvělý nápad, děkuji." Usměje se a mluví o doutnících. Chvíli si jen tak povídají, než k nim Daichi přinese ty zkumavky. Aoi si jich všiml už z dálky a povytahoval nad nimi obočí. Tenhle styl servírování viděl jednou na internetu, ale nikdy na vlastní oči. Osm různých chutí, no páni.
"To je hrozně hezký." Řekne upřímně a pobaveně a skutečně se na to těší.
"Jen nevím, jestli nevypiju i ty jeho, on má úplně jiné příchutě." Ukazuje na Reitův stojánek, ale Rei už mu bere ten jeho a jemu dojde… Zvedne k Daichimu oči. Ten tón, ten pohled a především ta poznámka o oblíbené modré barvě. Určitě nebo by v jeho šatně našel všechno možné jenom ne modrou a byl to jasný vzkaz? Prohlíží si ho asi déle, než by měl, než si kluci mezi sebou řeknou něco, co Aoi moc nepochopí. Aoi několik dlouhých vteřin vrhá po Reitovi tázavý pohled, ale vysvětlení se nedočká.
"No… tak si povíme, co je co a vrhneme se na to?" Navrhne a svůj stojánek Reitovi zase sebere a podstrčí mu ten jeho.
"Určitě chutnají stejně, jenom jsou jinak obarvené a jestli ne, stejně chci ty, co mají být pro mě!" Postaví si hlavu.
"Chci vědět, jak podle vás chutnám." Prohodí. Tedy spíš podle Daichiho. A ne, nemělo to vyznít nijak divně ani jinak. Radši sáhne po první zkumavce a přivoní si. Je v tom cosi svěže slaného, je to vůbec možné?
"Chtělo by se mi říct, že mi lidé říkávají, že jsem sladký, ale není to pravda." Broukne a ochutná. Ta chuť je zvláštní, ale velmi dobrá. Asi jako když pijete tequilu, něco takového. Tak takový podle Daichiho je?
Žádné komentáře:
Okomentovat