Aoi x Reita - Vlastně některé věci pořád tajím. - část 2.

(taneční sál)

Reita

Rei se celou dobu snaží tvářit, že nevidí Aoiho vykolejené výrazy. Padají z něho věci, které by rozhodně říkat neměl a doufá, že se mu to zatím podařilo vždycky zamluvit. Už si tak nějak připustil, že se mu Aoi líbí a ví, že nesmí nic, protože s ním bydlí a navíc si chtěl začít s Hitomi, takže v tu chvíli je to všechno jasné. I kdyby tisíckrát chtěl, prostě u něj nemá šanci jenom proto, že je kluk. Podobné pitomé nápady jako trochu intimnější tanec a různé další šílenosti, které ho celou dobu napadají, se snaží dostat dost daleko do hlavy. Dneska mu to zrovna moc nejde, protože by chtěl mít k někomu blízko, ale moc dobře ví, že u Aoiho to není jen o tom. Věděl to od první chvíle, jenže měl Mei a měl ji opravdu rád a chtěl s ní být. Jen krátce přikývne na bolest těla na druhý den. Teď ho nic nebolí, jen cítit, že vážně zapojuje celé tělo i ty svaly, které jindy nepoužívá. Asi by se na to měl zaměřit. To s Hitomi ho vlastně opravdu mrzí a zároveň asi vážně žárlil, když s ní byl na rande. Sám v sobě už se jen těžko vyznává a je čas se trochu srovnat. Aoiho reakci vlastně měl čekat a nediví se mu. Pro něj samotného to bylo nečekané. Koutku mu smutně cuknout nahoru po Aoiho cože a pak jen přikývne.

"Ale je to možné, bohužel." Trhne rameny nahoru a pak je nechá spadnout zase dolů. Pak znovu přikývne a podívá se do Aoiho tváře.

"Samozřejmě, že rozumím. Je hrozně těžké si to přiznat, už jen kvůli tomu v jaké společnosti žijeme. Já neměl tu odvahu to udělat nikdy, nesvěřil jsem se ani Mei, na které mi opravdu záleželo. Bude to mít těžké, pokud s tím bude chtít jít ven. Řekl jsem jí, aby za mnou přišla, kdyby měla jakýkoliv problém. Jsem srab, Aoi-chan. Ani v ten moment jsem se jí nesvěřil." Měl jí to říct, bylo by to fér, ale prostě se styděl, že to neudělal dřív. Nešlo o důvěru, prostě to nedokázal. Neví, proč to Aoimu vyklopil. 

"Nikdo jiný kromě tebe neví, že jsem kdysi dávno miloval kluka a co všechno se stalo. Nebylo to fér vůči Mei, pořád to vůči ní není fér. Řekl jsem to tobě a to tě znám jenom chvíli, ale ona to neví." Podívá se zase na chvíli do země. 

"Nakonec mi vlastně dochází, že jsem si to zasloužil. Pokud jsem to myslel vážně, měl jsem být naprosto upřímný, ve všem." Není to tak, že by se chtěl úplně lynčovat, jen si uvědomuje, že to nebylo správné. Mei mu svěřila i tohle, věřila mu natolik, že byla upřímná a řekla mu pravý důvod. Zvedne k němu oči a pousměje se, protože si to dokáže snad i představit.

"Byla by to dobrá pecka co? Si představ ty rande ve čtyřech." Už se zase pochechtává. Měl by se pořád cítit špatně a vlastně i cítí, jen se vedle toho taky objevuje další pocit a to je volnost a fakt, že je mu s Aoim dobře. Od první chvíle bylo i přes ten incident v baru. Nesmí nad tím vůbec přemýšlet nebo udělá další botu ve svém životě a může se rovnou sbalit a zmizet do dalšího města, i když tu měl v plánu zůstat. Nadechne se, aby mu odpověděl na ty gratulace, ale nestihne nic. Aoi ho obejme a on dokonale povolí v jeho náruči. Bez přemýšlení protáhne paže kolem jeho pasu a přitiskne ho k sobě.

"Arigato, Aoi-chan. Bez tebe bych se asi zbláznil." Kdyby tu Aoi nebyl, nejspíš by nezvládl být zalezlý doma. Musel by mezi lidi, takže by byl nejspíš několik dní v kuse v práci a snažil se tvářit, že se nic neděje, ostatně to mu šlo nejlépe. Čím déle zůstává v Aoiho náruči, tím méně ho chce pouštět. Podvědomě vdechuje jeho vůni, která se mu dostává do hlavy a nechce pryč. Měl by mu říct, že budou pokračovat, aby se oba odreagovali, ale nějak toho není schopný. Trochu se odtáhne jen horní polovinou těla a podívá se mu zblízka do očí. V tu chvíli je dokonale ztracený a cítí, že je rád za fakt, že je svobodný. Nic mu teď totiž nebrání…Vteřinu předtím si uvědomí, co se chystá udělat, ale než se stačí zarazit, je už příliš pozdě. Najednou cítí měkké rty na těch svých a ví, že právě zahodil celé přátelství jen kvůli jedinému polibku. Prostě musel. Nic nechtěl udělat víc od té chvíle, kdy ho objal poprvé. Tohle už neukecá a stejně by to nejspíš udělal znovu. Ten koktejl emocí je neskutečný, teď však převládá touha v tom polibku prostě pokračovat. Dojde mu pořádně, co vlastně dělá a odtrhne se od něj, pořád ho však nepouští.

"Uhm, já…Promiň, tohle jsem…" Nějak mu došla slova. Mohl by se vymluvit na ten rozchod a na všechno kolem, ale nebude mu lhát, kvůli tomu to totiž neudělal. 

"Říkal jsem ti, že by sis měl zařídit ty lekce. Přišel by i někdo jako já." Vypadne z něj úplně pitomě. 

"Neměl jsem to dělat, ale vážně jsem chtěl." To zní snad ještě hůř a tak nějak zapomíná, že taky může dostat pěstí.

Aoi

Vlastně ani nečekal, že se to z Reity znovu všechno vysype. To, co mu už dříve řekl o klukovi, který se mu líbil. Opravdu ho ale překvapí tím, že to Meisa nevěděla. Nemyslí si, že by to na jejich vztah mělo nějaký vliv kromě toho, kdyby Rei nakonec vůbec nebyl na holky, ale jde spíš o to, že on byl pro něj cizí a věděl to. Jenže někdy nás situace přivede do rozpoložení, ve které se možná mnohem snáz svěříme někomu, koho neznáme a jehož reakce nás nemusí tolik bolet, jako když mu šlo o vztah s ní. Co kdyby to nepochopila a poslala ho pryč už tehdy. Nic by se nezměnilo, protože se to stejně stalo, ale změnil by se způsob a okolnosti a to na člověku mohlo nechat doživotní následky. Obzvlášť na mladé duši, která se prostě jenom snaží najít svoje místo ve světě. Nahlas nic z toho neřekne. Nechce znít jako mudrc, který si myslí, že ví všechno o životě, zatímco se neví vůbec nic. Poslouchá Reitovo vyprávění o tom, jaký život čeká Meisu. Netuší, jestli to rodičům chce říct nebo jak se postaví ke svému životu. Podle něj odejde někam daleko a svoje staré vazby omezí, co to půjde a pak si prostě udělá, co bude chtít. Nejspíš bude mít problémy s prací už jenom pro ty drby, ale podle Aoiho byla dost šikovná na to, aby začala třeba podnikat a nějak se prosadila sama bez pomoci ostatních. 

"Možná je dobře, že jsi jí to neřekl v ten moment." Řekne konečně. 

"Podle mě teď má plnou hlavu vlastního odhalení a srovnává se sama se sebou a jistě i s vaším rozchodem. Když už nic jiného, byli jste výborní přátelé. Podle toho, jak se chovala Hitomi, to chtěly mít obě dvě co nejdřív za sebou a na pořádné povídání teprve dojde. Nemyslím si, že by se sebrala a jen tak odešla a tohle bylo všechno. Až se sejdete příště, můžeš jí to říct a třeba tohle bude to, co jí doopravdy pomůže." Řekne mu a usměje se na něj. Pocukne obočím, když dojde na to, že on sám to ví, ale… prostě se to tak stalo. 

"To jsou hrozný kecy." Zamračí se nakonec. 

"Je to tvoje soukromí. Nemusíš o tom říkat vůbec nikomu. Podobná věc se ti nemůže vrátit jako karma, je to nesmysl." Trochu se zlobí. Rei teď možná začne vymýšlet všechno možné, jenom aby si mohl sypat popel na hlavu, ale v tom mu hodlá zabránit. Sám je v tom totiž tak dobrý, že ví, jaké to je, se takto pohřbít pod návalem deprese a nepřeje to nikomu jinému a už vůbec ne jemu. 

"Řekla ti to teď, protože se to stalo teď. Ještě za sebou nemá žádné trauma a kromě toho ti musela říct důvod rozchodu. Ještě mohla lhát." Rozhodí rukama. Jsou to podle něj dvě úplně odlišné situace. 

"Alespoň by nikdo nepoznal, že jsme teplí…" Řekne na ty rande ve čtyřech, i když zrovna nechtěl, aby to vyznělo, že je na tom stejně. Když potom Reitu konečně obejme a on ho stiskne nazpět, usměje se někam do jeho krku. 

"Je to trochu paradox, když jeden uváží, kolik přátel a mnohem lepších, tady máš." Zasměje se. Rei se po chvíli odtáhne a podívá se mu do očí. Vypadá tak smutně, že by Aoi málem zvedl ruku a pohladil ho po tváři, jen aby toho už nechal, jenže pak se stane něco, co ho přinutí strnout doslova jako kdyby ho někdo zalil do betonu. Pořád se navzájem drží, ale Reita ho prostě líbá a on není schopný ucuknout nebo něco říct. Je to nakonec zase Rei, kdo se i odtrhne a Aoi k němu pomalu přesune oči, protože do té doby zíral někam před sebe do prázdna. Má dojem, že tohle je prostě polibek ze zoufalství celé té situace a že Rei jenom hledá konejšivou náruč, protože má bolavé srdce, ale on mluví tak, že to celé vyznívá úplně jinak. 

"Před chvílí jsi dostal kopačky a zhroutil ses z nich. Mluvil jsi o tom, že jsi s tím, že budeš s ní počítal. Tak co je tohle?" Vypadne z něj a je vidět, jak moc je tumpachový.

"V takové situaci nemůžeš chodit na žádné moje lekce ani chtít něco podobného!" Začne trochu zvedat hlas, ale kruci… měl by do něj strčit, dát mu pěstí a vynadat mu, že není gay a že je mu líto, ale tohle za něj nevyřeší! +Pusť ho!!+ Zařve na sebe a skutečně to pomalu udělá, ale spíš proto, že má z celé té situace strach a vykolejený pocit, než že by se proti němu chtěl ohradit.

Reita

Rei musí nutně přemýšlet o tom, co Aoi řekl. Vlastně má možná pravdu a tím, že by se přiznal právě teď by nic nevylepšil. Je to hrozně těžké vidět to trochu objektivně a netápat v tom a propadat zvláštnímu pocitu, který nikdy moc neznal. Takovým depresím se většinou snažil vyhnout, už jen proto, co se dělo v minulosti. Naštěstí byl dost paličatý na to, aby se mu to povedlo. 

"Asi máš pravdu, musí toho na ní být taky hodně. Mít víc než rád svou nejlepší kamarádku, to musí jednomu pořádně zamotat hlavu." Přikývne, protože si to opravdu myslí. Je snadné se nechat vlastně i trochu ukonejšit a přestat sám sebe obviňovat. 

"Jsem vážně zvědavý, jak to vyřeší. Pravda je, že by mi bylo líto, kdyby odešli. Mám je opravdu rád obě dvě, i když to s Hitomi občas tak nevypadá." Musí se krátce uchechtnout. Nechce přijít o skvělé kamarádky, teď už dvě. Proto taky Mei nabízel, že jí kdykoliv s čímkoliv pomůže. Snad mu věřila, že svou pomoc a starost myslí vážně a nebyla to jen prázdná slova. Ale na to ho snad zná dost dobře. Nesnesl by pocit, kdyby se později dozvěděl, že za ním nepřišla jen proto, že mu dala kopačky. Tak to totiž brát nedokáže. Možná kdyby ho vyměnila za jiného kluka, byl by asi naštvaný, ale takto to vnímá úplně jinak. 

"Řeknu jí to, až bude vhodná příležitost. Nebudu na to tlačit." Pokývá hlavou ještě jednou. Ještě se na něj musí dlouze podívat, když Aoi začne o tom, co je a není jeho soukromí. Nikdy si nepomyslel, že by s ním v tolika věcech mohl souhlasit a ze začátku je opravdu těžké si to připustit.

"To je fakt, že mohla říct úplně cokoliv. Tohle je vlastně ta nejlepší varianta. Není to tak zlé, když si uvědomíš, za koho mě vyměnila. Vždycky měla výborný vkus." Trochu vtipkuje, z druhé strany jeho ego nebylo nikdy nějak zvlášť nízko. Nebylo to až nesnesitelně moc, ale klidně si řekl, že vypadá dobře. 

"No dobře, Hitomi vypadá o tisíc procent líp." Pokrčí rameny s dalším krátkým zasmáním. 

"Jsou přátele a přátele." Prohodí nakonec, protože sám asi tuší, proč má potřebu se svěřovat zrovna Aoimu a pak to ve vteřině celé pokazí. Tedy myslí si to už jen z toho důvodu, jak Aoi ztuhnul. Jsou věci, které by člověk neměl pokoušet a mohl tím zkazit úplně všechno. Jenže Rei uměl být horká hlava i v tomto a teď se to jen potvrzuje. Aoi se sice nebrání a něco mu našeptává, že kdyby mu to bylo nepříjemné, už by do těch zubů dostal a stejně se setká s hodně vykolejeným pohledem a jeho slova nejsou zrovna příjemná. Samozřejmě, že ví, jak to vypadá, proto se mu snažil vysvětlit, že to tak není. Ví, že ať už řekne cokoliv, lepší to asi nebude. 

"Uhm, to je fakt." Souhlasí s tím, jak to celé vypadá.

"Proč bych nemohl, když slíbím, že budu hodný?" Koutky mu cuknou nahoru a pak si povzdechne, než si dlaní prohrábne prameny. Dobře, teď by asi vtipkovat neměl. Tohle asi bude muset zkusit ještě trochu vysvětlit. 

"Omlouvám se." Řekne jako první a ještě se mu ukloní.

"Vím, že to vypadá hodně divně, jen…" Odmlčí se na chvilku a rozhlíží se kolem, jak kdyby si na stěně mohl přečíst správná slova. 

"Víš, popravdě se mi prostě líbíš. Asi nemá smysl zkoušet to zamluvit. A ano je to od začátku a ne, kvůli tomu s tebou vážně nebydlím. Chtěl bych ti pomoct, i kdyby to tak nebylo, tohle je asi jen dost příjemný bonus." Začne pěkně od začátku.

"A ne, neudělal bych to, kdybych byl s Mei." Doplní ještě, aby v tom měli úplně jasno.

"Problém je v tom, že teď už s ní nejsem, a když jsi mě objal, prostě jsem přestal přemýšlet a udělal první pitomost, která mě napadla. Hodně příjemnou věc, ale rozhodně pitomost, protože hrozí, že teď budeš s křikem utíkat." Opatrně se na něj podívá. 

"Tak trochu jsem i testoval, jestli se mi ten pocit, co mám, jen nezdál a ne, je to ještě horší." Pousměje se znovu.

"Takže teď už záleží jen na tom, co uděláš ty. Můžeš mi klidně dát do zubů. To si asi zasloužím, ale pokud se ti do toho nechce…" Prohlédne si ho od hlavy až k patě.

"Asi bych tě rád vzal někam na jídlo a možná pak do baru. Rozhodně něco dražšího, s tím jak právě teď vypadáš." Narazí na to, že mu to vážně sluší.

"A pokud řekneš ne, nechám toho a přísahám, že už to víckrát nezkusím a nebudu ti čirou náhodou lézt do koupelny." Ne, on vážně nemůže přestat vtipkovat, ale je to jen o tom, jak nervózní je.

"Můžeš to třeba jen vyzkoušet, ne můžeš říct kdykoliv. A samozřejmě nikdo nemusí poznat, že to rande je." Nechce se už vracet k Mei, ani k rozchodu, teď je to jenom o Aoim.

Aoi

Jo, to asi jo. A podle toho, jak Meisu poznal, to ještě před pár dny vůbec netušila. Měla svých starostí dost a on momentálně taky, když se ho Rei pokusil líbat. „Ty slíbíš, že budeš hodný, vážně? A co bylo tohle?“ Aoi se asi trochu zlobí, protože to přišlo bez varování a ve chvíli, kdy se bavili o někom jiném, totiž o holkách a vůbec… to poslední, co by chtěl, je být něčí záplata na zlomené srdce. Sice mu Rei nepřijde jako ten typ, ale kdo říkal, že by to udělal s vědomým ziskem? Podle něj prostě neví, co dělá, protože se to dneska všechno tak nečekaně semlelo a on si s tou situací prostě neumí poradit. Je to moc rychlé. Potřebuje se vyspat a pár dní si popřemýšlet a Aoi byl prostě po ruce. Nezná ho tolik, jako své ostatní kámoše, takže má možná pocit, že by to třeba šlo, ale copak je normální ukončit jeden vztah a ve vteřině začít jiný? A ještě tvrdit, že mu na obou záleží? Ne, takhle to nejde. Přesto zchladí svoji hlavu a podívá se na Reitu trochu opatrnýma očima, jak zvažuje svoje další slova, aby ho třeba nezranil ještě víc, než teď kvůli Mei je. Rei ho trochu předběhne, protože se mu prostě ukloní a omluví se a kromě toho si sám uvědomuje, jak to asi vypadá. Jasně, Aoi věří jeho slovům o tom, že se mu líbí. Rei je očividně bisexuální a líbit se mu může kde kdo, ale stejně to je dneska prostě mimo běžné uvažování. O tom bydlení snad ani neměl začínat, protože to Aoiho ani nenapadlo, ale jakmile se o tom jednou něco řeklo, samozřejmě nad tím bude přemýšlet. 

"Jasně, přece jsem vás spolu viděl, to nebylo nic předstíraného." Řekne, protože mu jeho slova věří. Rei svoje jednání nejdřív označí za pitomost a Aoi u toho pokyvuje hlavou jako učitel, ale hned na to dodá, že je to jen proto, že teď na to bude ve dne v noci myslet a Aoi rozhořčeně rozhodí rukama. 

"Co? Co to říkáš? Před chvílí ses rozešel se svou holkou. Hroutil ses, měl jsi ji rád. Nemůžeš mít ve vteřině rád někoho jiného a hrozně tě zklamu, ale nejsem zrovna bezstarostný typ, kterému stačí Líbím se ti. Odjakživa k tomu potřebuju o moc víc." +Máš mu říct, že nejsi gay!!!+ Řve sám na sebe v duchu, ale jeho upřímná slova říkají něco trochu jiného. Problém neleží právě teď v pohlaví, jakkoliv se tomu chce bránit. Rei si nedá ani trochu říct, protože mu říká, že pokud mu nechce dát Aoi pěstí, rád by ho vzal na cosi, co zní jako rande. Rozhodí nad ním nazlobeně rukama, jestli tohle myslí vážně, ale očividně myslí. Povytáhne obočí, když mu Rei slíbí, že toho nechá a už to nikdy nevytáhne, pokud Aoi řekne, že to tak chce. Je ve vážném pokušení to doopravdy udělat, ale cosi uvnitř, čemu nevěnuje zase tak velkou pozornost, mu v tom brání a tak svou pozornost zaměří spíš na ty jeho řečičky o tom, že mu nebude náhodou lézt do koupelny. Znovu rozhodí rukama.

"Teď ti to mám věřit?" Řekne mu a zavrtí hlavou. Rei mu ale do koupelny nelezl ani před tím. +No jasně, to měl ještě holku.+ Měří si ho nevěřícným, zkoumavým a nedůvěřivým pohledem, když mu tady říká, že si to můžou jenom vyzkoušet a že nikdo nemusí nic poznat. 

"Tak podívej. Do baru jít můžeme, ale říkat pět vteřin po rozchodu spolubydlícímu, že ho zveš na rande, je prostě nesmysl. Koukám, že to s tebou zatřáslo mnohem víc, než ti teď asi dochází. Protože jsem kamarád a jsem vděčný za všechno, co jsi pro mě udělal, do zubů ti nedám. Půjdeme si posedět, ty se z toho dostaneš a až za nějakou dobu začneš uvažovat normálně, můžeme si promluvit." Tak… v první vteřině je se svým proslovem spokojený. Asi tak do chvíle, než mu dojde, co mu to tady vlastně slíbil. Zarazí se, trochu zčervená a pak vykročí k rádiu, aby to všechno začal balit. Přece se teď k sobě nebudou tisknout v tanečních pozicích!

Reita

Rei se na chvíli zamyslí, co by řekl, ale napadají ho jen samé takové věci, které by Aoiho naštvali asi ještě víc. Krátce si povzdechne.

"Já ani nevím. Jsi prostě sexy, to je potom těžký." Asi měl říct něco jiného sypat si popel na hlavu, ale třeba mu ten kompliment nebude tolik vadit. Pak krátce přikývne. Ne, s Mei to rozhodně nebylo předstírané, jen si pomalu začíná uvědomovat, že to bylo trochu jiné, než co vnímá teď. Tohle bylo mnohem intenzivnější, po tom polibku si to uvědomil opravdu silně. Nejlepší by bylo, kdyby se mu mohl Aoi podívat do hlavy, ale to bohužel není možné. Hodně by mu to ulehčilo. Jenže taky mu začíná docházet, že pokud má mít vůbec nějakou šanci, musí trochu zpomalit. Aoi mu zatím ani jednou neřekl, že není na kluky, takže tu podle něj nějaká šance bude, ale asi je to pro něj nové. Nejradši by se rozesmál, vzhledem k tomu, co se jim oběma přihodilo s holkami. Naštěstí se udrží, taky by si to mohl brát osobně. 

"Není to tak, že bych měl ve vteřině rád někoho jiného. Jen jsem si některé věci prostě zakázal. Ty víš proč a taky kvůli Mei. Jenže..." Rozhodí rukama.

"V některé momenty, to prostě nešlo ovládnout." Mohl být říct, že to vlastně Aoiho vina, ale tím by to moc nevylepšil a Aoi by se tomu asi ani nezasmál. Asi určitě. Pak ale přikývne a zatváří se vážně.

"Tak dobře." Souhlasí s tím, že počká, až to něco víc opravdu bude. Aoi už poznal, jak paličatý dokáže být a je patrné, že se toho jen ta nevzdá. Nepotřeboval všechno hned, i když to tak teď vypadalo. Klidně si počká, až mu to pořádně dojde. To ale neznamená, že se přestane snažit. Pořád nedochází na fakt, že jsou oba kluci, což ho jen utvrdí v tom, že to tak nereálné není. +Někdo na to přijde dřív, někdo později.+ Trochu si Aoiho dobírá ve své hlavě, ale i tohle si nechá pro sebe. Radši. Znovu přikývne.

"Měl jsi ze mě někdy pocit, že bys mi věřit nemohl? Nemám v plánu tě jakkoliv přepadnout ani znásilnit." Podívá se na něj stylem, jestli to opravdu myslí vážně nebo ne. 

"Na tom, jak to bylo do teď, se nic nezmění Aoi-chan. Možná budu mít jen trochu konkrétnější poznámky, ale ty jsem měl vlastně pořád." Připomene mu večer po první návštěvě baru a i to, co se dělo po tom doma. Tehdy to bylo jen špičkování, teď ho však bude myslet trochu jinak. Obočí mu jde nahoru s každým slovem, které Aoi řekne. Zase žádné odmítání.

"Dobře, dám se dohromady a pak se do toho pustím pořádně. Dám si na čas, neboj a jakmile budu mít všechno srovnané, promluvíme si u piva. Ideálně piknik u moře, hm?" Nabídne mu možnou variantu. Trochu sází na to, že posezení u moře mu neodmítne. Má v rukávu pár míst, které by mohl použít. Pak ale Aoi začne balit a jemu to přijde podivně líto. Nechtěl mu to celé zkazit, i když se mu to nejspíš povedlo. Pomalu k němu dojde a vezme ho za zápěstí, aby přestal sbírat věci.

"Ale no tak." Prohodí tiše a měkce.

"Se vším ses tolik chystal a máme ještě půl hodiny. Nezahodím tvou práci jen proto, co se stalo." Pobídne ho, aby se narovná a otočí ho čelem k sobě, ale v ideální vzdálenosti od sebe, aby to pro Aoiho nebylo divné. Jeho zápěstí zatím nepouští. Chce, aby si ho poslechl a neutíkal mu. 

"Vážně se to chci naučit. Jsi dobrý učitel, dokonce mám pocit, že mě to baví a možná mi to i trochu jde." Nakloní hlavu trochu na stranu. Trochu se nakloní, aby pustil hudbu a pak si jednu Aoiho dlaň položí na rameno a druhou sevře ve své dlani. Tu, kterou má teď volnou položí na Aoiho pas, ale nepřitáhne si ho k sobě. Zůstane tak daleko, jak by měl být a nenarušoval tak Aoiho prostor.

"V pořádku? Nerad bych byl za pitomce, že si nepamatuju ani tohle." Zavtipkuje. 

"Jen to zkusíme hezky pomalu, mám pocit, že bych to mohl zvládnout." Mírně pozvedne koutky a opravdu vykročí. Není to nic světoborného, ale zvládne ho vést a nešlapat mu přitom na nohy. Nic rychlejší rozhodně nedá, ale tohle by šlo.

"Vidíš, pohřeb se jen díky tobě konat nebude." Je to jen Aoiho zásluha.

"A pak můžeme zajít na ten drink to všechno trochu spláchnout." Nerad by potom šel hned domů.