Aoi x Reita - Vlastně některé věci pořád tajím. - část 1.

(taneční sál)

Aoi

Když Reita ráno budil Aoiho, aby mu zvesela oznámil, že je pět nula nula a že se jde běhat na pláž, nevěřil Aoi svým uším. Neměl ani ponětí, v kolik dorazili domů. Věděl jenom, že šli spát hodně pozdě, protože ještě seděli na terase a popíjeli pivo a teď má pocit, že spal asi tak třicet minut. Aoi byl schopný vyspávat dlouho a často a nesnášel ranní vstávání. Dovedl být hodně nepříjemný a to se přesně dělo teď, ve chvíli, kdy se z vrčením zvedla z polštáře jeho rozcuchaná hlava, jenom aby zanadávala a zase se zanořila do peřin. Reitovi to trvalo dlouho. Hodně dlouho. Bylo kolem toho nesmírně keců, cigaret a kávy, ale nakonec si vážně šli zaběhat na pláž a jakmile Aoi uviděl moře, konečně utichnul. To ale neznamenalo, že by dal Reitovi za pravdu, jak je tohle úžasné a jenom v tichosti doufal, že to po něm nebude chtít každé ráno. Byly věci, které prostě nezvládne, ale občas se možná nechá vytáhnout. Později toho dne se opravdu zapotili při stěhování, ale přišli jim pomoct Reitovi kamarádi a členové jeho kapely a Aoi se s nimi konečně seznámil, protože v baru to prostě ani omylem nestihl. Bylo mu trochu divné, že se tu neobjevila Meisa, aby Reitovi pomohla zabydlet se a trochu to tady vyzdobit, ale nejspíš měla něco důležitého a Aoi měl příliš mnoho jiné práce, než aby na ni víc myslel. Ten další večer byl domluvený s Hitomi na jídle. I přes všechny narážky, které mezi sebou s Reitou teď měli, vzájemné svěřování a popichování, Aoi nepochopil, že by s ním Rei mohl třeba flirtovat, protože pořád existoval v módu, že má dívku a on sám jde na rande. Docela se na Hitomi těšil, posledně si rozuměli, ale nemohl se mýlit víc. Na té schůzce si sice chvíli opravdu pěkně povídali, ale skončila snad dřív, než za hodinu. Hitomi na něj záhy vybalila, že mezi nimi nic nebude, že vlastně vůbec není na kluky a že si to bohužel naplno uvědomila až teď a pak se prostě omluvila, že si jednou pořádně popovídají a spřátelí se, ale teď to nejde. Měla toho očividně hodně na přemýšlení a nechtěla dlouho mučit sebe ani jeho. Aoi šel domů hodně tumpachový, ale pak si vzpomněl na Hitomi a Meisu a to, jak spolu vypadaly. Nejspíš právě tady to Hitomi došlo a pokud se jí líbila Mei, chápal, že se bude chtít jemu i Reitovi spíš vyhnout, než se s tím sama nějak vypořádá. Možná se vyhýbala i Meise a proto Mei včera nepřišla? Nikdy by si nedokázal vydedukovat, že ty dvě jsou spolu a co se další den stane Reitovi. V práci se vůbec neviděli, neměli na sebe čas a nezvládli si vyměnit ani žádnou zprávu, ale na večer byli domluvení, že se sejdou na místě, kde se tady pořádaly taneční kurzy. Doma se měli objevit každý v jinou dobu, takže se nebudou zdržovat společnou cestou. Aoi zamluvil část tanečního sálu se zrcadlem a lehoučký dozor instruktora, který se ale v přední části bude věnovat několika svým studentům. Aoi chtěl Reie učit spíš sám, ale rozhodně neměl na to, aby podobné místo zaplatil jen pro ně. A vhodná plocha byla důležitá. Aoi na to má dokonce výbavu, taneční botky, takové lakovky a černé volnější společenské kalhoty, stejně jako černou košili, která se dá pod krkem trochu povolit, když se třeba tančí latinskoamerické tance. Do tělocvičny dorazí ještě před Reitou, zatím se převlékne a nachystá velké lahve s vodou a zjistí si, že když si pustí malé rádio potichu, ty vpředu tím vůbec nebude rušit. Samozřejmě, že vlastní i sebou sestavené CD nejlepších skladeb a hodně toho má i na flashce a rovnou si vymyslí, co a na co budou zkoušet. Přistihne se, že se vážně těší a že má díky tomu skvělou náladu. A to i přes ty včerejší totální kopačky.

Reita

Rei se vzbudil v dokonalé náladě. Aoi na něj naštvaný nebyl, všechno si zvládli vysvětlit, teda spíš on jemu a ještě si dali pár piv a poseděli. Samozřejmě nezapomněl zavolat Mei, že všechno dopadlo dobře a omluvit se za své chování. Napsal i Hitomi, aby ty omluvy měl pořádně po kupě. Nakonec celý večer dopadl dobře, i přes fakt, jak to celé pokazil. Ráno bylo ještě lepší, protože vidět Aoiho rozespalého a ještě ho přinutit vstát z postele a jít s ním běhat…Pro Aoiho utrpení, pro něj skvělá zábava a rozhodně mu nemohlo zkazit náladu ani jeho vrčení a nadávky, kterých si vyslechl požehnaně. Jeho nový spolubydlící měl strach, aby neplatil náhodou málo a očividně mu nevěřil, že ho za chvíli bude mít plné zuby a že si budou kvit. Je dost možné, že po dnešním ránu to Aoi celé přehodnotí. Vůbec by se tomu nedivil. Stejně byl egoisticky přesvědčený, že se mu ranní běh s východem slunce a mořem vedle sebe líbil. Asi ho na takové sportování neutáhne každý den, ale jednou za čas by se mu to povést mohlo. Dá si za úkol, že se o to bude pokoušet, ale Aoimu nic neprozradí, ještě by se lekl a stěhovaní by padlo. Když dorazili kluci, aby jim pomohli, vypadalo to, že si s Aoim padli do oka a nasmáli se u toho opravdu hodně. Některé pitomosti, které dokázali vymyslet, by ho ani ve snu nenapadly a občas to bylo skoro přes čáru, ale stejně se tomu řehtali jak koně. Došlo i na další pivo a nakonec poseděli i večer, trochu si zahráli a Rei pobaveně pozoroval, jak Aoiho lanaří do kapely. Samozřejmě do něj hustil taky. Jediné, co mu přidělávalo vrásky, byl fakt, že i když psal Mei, tak neodrazila. Přesvědčuje sám sebe, že to je kvůli hromadě práce, kterou má a doufá, že ne proto, co předvedl v baru. Jak to ve skutečnosti je, by ho ani v nejmenším nenapadlo. Zprávy od ní ho však ani v nejmenším neuklidní. Hodně často má schopnost empatie na nule, ale teď jakoby cítil, že je něco jinak. A nejen vůči Mei. Když se Aoi chystá ven s Hitomi po očku ho pozoruje, jak se tváří a je znát, že se těší. Jenže Reitu to netěší vůbec. Není schopný si podobné pocity zakázat, ale Aoi to naštěstí nepostřehne. Při odchodu mu popřeje hodně štěstí a pak se radši tváří, že spí. Trochu sobecky nechce vidět, jak se vrátí nadšený. Hitomi byla fajn holka, podle něj se jí Aoi líbil a byla jen minimální šance, že by rande nedopadlo. Je zalezlý ve svém pokoji a nevyleze, ani když uslyší klapnutí dveří. Je doma brzo, ale to taky nic neznamená. Počká si, až se zhasne a klapnou druhé dveře a pak si jde na pláž zapálit. Stejně by nejspíš neusnul. Podaří se mu zavřít na chvíli oči až nad ránem a pak všechny jeho myšlenky zaměstná práce a shon, který má. Večer se má sejít s Aoim, ale ještě předtím potřebuje zajít za Mei, která mu psala. Ne, ani v tu chvíli netuší, co se může ještě ten den stát. Když míří k místu, kde se mají s Aoim potkat, je znát, jak moc mimo je. Vůbec by ho nenapadlo, že ho Mei pošle k vodě, i když ten důvod chápal víc, než by si kdy mohla myslet. Jen…Má ji opravdu rád, vážně si myslel, že budou spolu a bolí to, opravdu ano. Samozřejmě se na ni ani v nejmenším nezlobí, objímali se dlouho a Rei ji pořád ujišťoval, že jejich přátelství pořád zůstává stejné. Slíbil jí, že tu bude vždycky pro ni, kdyby cokoliv potřebovala a že klidně dá znovu komukoliv do zubů. Usmíval se a snažil se na sobě nedát znát, jak moc ho to vzalo a zároveň se nebál ukázat, že z toho smutný je. Poslední co bych chtěl, je to, aby si myslela, že mu na ní vůbec nezáleželo. Jakmile se však rozloučili, neměl daleko k slzám. Konečně to mohl trochu pustit, ale skončil usazený na lavečce o několik ulic dál s hlavou v dlaních. Popravdě by šel nejradši domů a chvíli si pohrává s telefonem, rozhodnutý Aoimu napsat, že dnešní večer nezvládne. Nakonec se však trochu obrní a rozhodne se to vyřídit osobně. Prostě mu přijde hloupé mu psát nebo volat. Staví se doma a přistihne se, že se i převléká do něčeho, co by mohlo být možná trochu společenské, než jeho oblíbené volné kalhoty a sportovní triko. Vlastně asi jediný kousek, co má. Jeho jediné, trochu užší kalhoty černé barvy a bílá košile. Omluví si to tím, že tam nechce vypadat jako pitomec a vyrazí. Dorazí na smluvené místo a proklouzne dovnitř. Chvíli stojí nepozorován ve dveřích a kouká na Aoiho, jak s úsměvem všechno chystá. Několikrát se zhluboka nadechne a uvědomí si, že nemá to srdce mu to kazit. Můžeš jen doufat, že to na něm nepůjde poznat.

"Ahoj." Pozdraví ho s úsměvem, který je upřímný, ale ne tak široký jako jindy. 

"Ty ses na ten pohřeb parádně přichystal." Připomene mu, jak mizerně na tom v tomto ohledu je a že by možná neměl být jeho společník tak moc nadšený. Prohlédne si ho od hlavy až k a patě a pak se podívá na sebe. 

"No, myslím, že si ještě skočím do obchodu něco nakoupit." Vlastně je to kompliment na Aoiho adresu, protože on se v té košili necítí, navíc jí má napůl rozepnutou, aby ho neškrtila. Ano, i to si omluví. Samozřejmě i to je důvod, proč má rukávy vyhrnuté těsně pod lokty. Má nutkání je hrnout dolů, ale to mu přijde ještě pitomější.

Aoi

Aoi zvedne hlavu od rádia, když na něj Rei promluví ode dveří a udiveně se na něj podívá, ale usměje se nazpět. Dokonce i on si všimne, že ten úsměv není takový, jako bývá, ale přisoudí to únavě z práce, ponocování a stěhování. Jeho hlavinku totiž právě zaměstnává prohlášení o pohřbu, což v první chvíli pochopí úplně jinak. Prohlédne si celé své kompletně černé vzezření a rozhodí mírně rukama, protože tohle se na tancování často nosí, ale pravdou bylo, že Reitovi to v té bílé košili hrozně slušelo. Mnohem víc, než kdyby byl taky celý v černé, prostě byl na to typ. Teprve potom mu dojde, že tím pohřbem myslí fakt, že mu to nepůjde a protočí nad ním očima. 

"Na tebe aby si jeden vzal slovník, aby pochopil, co mu chceš říct." Prohodí, ale je to jenom malý vtip. Reita toho jenom tak nemíní nechat, protože pro změnu komentuje to, že sám asi nevypadá dobře.

"Ty jsi se zbláznil? Chceš všem ostatním vypálit sítnici? Uvědomuješ si, že místo tancování zírají na tebe a dostávají vynadáno, že si šlapou na špičky a nedrží pózu?" Poukáže někam za svá záda, kde většina dívek skutečně nakukuje, kdo to přišel, chichotají se a jejich pánské doprovody okázale protáčejí očima a tváří se, že žádný borec teda… Nakonec nad tím mávne rukou a nadšenecky přejde k rádiu. 

"Zavři ty dveře a pojď sem. Už jsi přemýšlel nad tím, čím bys chtěl začít? Můžeme zkusit nějaké jednoduché kroky, ale byl bych pro něco rychlejšího. Klasické čačača nebo tak něco? Na valčík je tady vážně moc očí…" To by se k sobě museli moc tisknout a někdo by musel dělat holku… takhle můžou jet spíš vedle sebe. Ta hodina naproti prý za chvíli skončí a pak tady budou asi tak polovinu času sami, ale stejně… Aoi nechá hudbu hrát, předvede Reitovi základní taneční kroky a pak po něm chce, aby to zopakoval. Sám nemá problém rozvlnit boky, ale ví, že stud je někdy velmi silnou brzdou. Rei se nakonec chytá skoro sám, jde jenom o to vytěsnit svoje okolí a Aoi ho nenechá být celou tu půlhodinu, kdy tady jsou i s ostatními. Dost často řeší, že se na ně někdo dívá a nedává vpředu pozor a jeho by zajímalo, jestli je sem kvůli tomu pustí i příště, ale občas sám po někom hodil úsměvem, protože jak si jindy nebyl v ničem jistý, v tomhle byl silný a sebevědomý. Nakonec se rozhodne pro pořádnou přestávku. Jsou tady už sami a je ticho a klid, když hodně ztlumí rádio. Otře si tvář do ručníku, podá Reitovi jeho vodu a sám ze své vypije snad polovinu. Pak přejde k malému oknu v jedné stěně tělocvičny a podívá se ven, kde se už stmívá. 

"To rande včera moc nedopadlo." Řekne mu najednou. Vůbec se s Reitou neviděli a nestačili si o tom popovídat. To proto byl doma tak brzy, ale neví, že Rei nespal a že slyšel, v kolik hodin přišel. Ohlédne se od okna, co on na to, ale Reita nic neříká, jenom se na něj dívá a tak se rozhodne mu to přiblížit. 

"Chvíli jsme si povídali, vypadalo to jako v hospodě, ale Hitomi byla hodně rychlá. Najednou mi řekla, že se mnou chodit nemůže, protože si naplno uvědomila, že se jí kluci vlastně nelíbí a možná proto jí to s nimi nikdy neklapalo, pokud nešlo o přátelství." Pokrčí rameny a zase vrátí pohled k oknu. 

"Ne, že by snad Hitomi jakkoliv vypadalo jako kluk, ale asi se cítí být spíš jedním z nich, než spořádanou ženou." Zasměje se, aby to celé nějak odlehčil. Není nijak dotčený, nemá jí to za zlé, nechodili spolu. Sotva se znali. Je rád, že se to stalo teď, než po měsících či letech chození, kdy by byl zamilovaný a ona by odešla. Tohle dohazování se nepovedlo a on bude zase tam, kde byl. A začínat od začátku. V jeho věku mu to ale nijak nevadilo. Kdyby jenom tušil, odkud sem přišel Rei a co přesně se mu dneska stalo… některé věci by možná začaly docházet i jemu.

Reita

Rei pozoruje Aoiho, jak se po jeho prohlášení dívá na sebe a nechápe, co řekl, aby to musel dělat. Prostě mu to přišlo jasné, ale zdá se, že pro jeho dnešního tanečníka zase tolik. Krátce se zasměje.

"Příště to řeknu rovnou na plnou pusu, aby sis byl jistý." Okomentuje to rovnou a koutky mu ještě jednou cuknout. Ne, že by měl hned lepší nápadu, ale Aoi ho vlastně dost pobavil v první vteřině. Jeho totiž souvislost s černou, jeho oblečením a pohřbem vůbec nenapadla. Trochu se zarazí a pak se na něj znovu podívá, když mu řekne, jak ho vidí někteří kolem. Mimoděk vyhlédne, aby se podíval, jestli je to pravda a zjistí, že se na něj vážně někdo dívá. Místo toho, aby ho to v první chvíli potěšilo, mu jen smutně pohasne v očích. On vážně chtěl, aby na něj koukala takovým způsobem hlavně jedna osoba a ta mu dneska dala kopačky. +Pardon dámy, ale dneska mě to snad ani nepotěšilo.+

"Já doufám, že to takto bude působit hlavně na tebe. Pak si nebudu aspoň připadat jako úplný idiot." Krátce se uchechtne a vlastně i trochu rozpačitě poškrábe ve světlých pramenech. Došlo mu totiž, že by se mu líbilo, kdyby se kvůli němu zrovna Aoi nemohl soustředit a nejde o to, jak by potom vypadal. Připadá si skoro provinile, když nad něčím takovým přemýšlí zrovna teď. Rozhodí rukama, když se ho Aoi zeptá, čím chce začít.

"Vůbec netuším, vážně jsem nikdy nic podobného nezkoušel. Vůbec nevím, o čem to vlastně mluvíš." Zareaguje na názvy tanců, pak přikývne a dveře zavře. Vážně moc se snaží, aby před ním nebyl za úplné dřevo. Jediné co ho zachraňuje je aspoň ten rytmus, který zvládá chytat levou zadní, jinak si připadá spíš jak slon, který se snaží nezbořit celou místnost. Chvílemi se zastavuje a zvedá skoro nešťastně obočí, jak se snaží chytit a nakonec to celkem jde. Vážně musí přemýšlet nad tím, jak u toho vypadá a prostě se věnovat jen hudbě a krokům. Sám tolik nevnímá pohledy okolí, i když si jich všimne. Co však vidí hodně dobře je Aoi a to jak sebevědomý dokáže být zrovna teď a že se mu pohledy okolí líbí. Zase začíná pěkně žárlit, ale tentokrát se celkem dobře ovládá, aby nebylo nic poznat. +Pak se mám soustředit, když se takto tváříš.+ Proběhne mu hlavou. 

"Za chvíli si tu můžeš zařídit lekce ty. Budeš mít narváno." Popíchne jej, aby věděl, že si jeho pohledů všiml, ale sám neví, čeho tím prohlášením chtěl dosáhnout. Úlevně vydechne, když Aoi zavelí na pauzu a sám vděčně přijme nabízenou vodu.

"Jeden by neřekl, že je to náročnější, než běh." Postěžuje si, ale spíš s mírným úsměvem. Asi jde spíš o to, že byl celou dobu nervózní, aby to zbytečně nekazil. Psychika se kolikrát projeví víc, než fyzická zátěž. Usadí se na židličku kousek od něj a překvapeně vzhlédne.

"Vážně?" Vypadne z něj úplně pitomě, protože ho to vlastně potěšilo.

"Tedy myslel jsem, že je to nečekané." Vysvětlí to rovnou a jakmile se Aoi ohlédne, nahodí výraz, že ho to opravdu mrzí. Pak ho nechá mluvit až do konce a jeho údiv by nemohl být větší, než mu to dojde a úplně pitomě se zasměje.

"Promiň. Není to nic zábavného, dej mi chvilku, já ti to vysvětlím." Nerad by, aby to dopadlo podobným nedorozuměním, jak ten večer v baru. 

"Je fakt, že Hitomi to s žádným klukem nikdy dlouho nevydrželo. Zase je dobře, že si to uvědomil teď, než abyste se oba trápili." Jeho výraz se hodně změní. Sedí s koleny od sebe a opře se o něj předloktími v dost velkém předklonu. Očima hypnotizuje poloprázdnou lahev a chvíli to trvá, než začne mluvit. Po smíchu není ani památky. 

"Víš, Mei mě poslala k vodě. Dneska." Začne pomalu a tiše, pak se zase odmlčí a je jasné, že se mu o tom mluví vážně špatně. Nakonec vstane a přejde po místnosti ke stěně se zrcadly. Opře se rukama o madlo podél ní a podívá se na odraz a taky trochu skrze něj na Aoiho.

"Smál jsem se proto, že k tomu měla úplně stejný důvod, jako Hitomi řekla tobě." Najednou ho napadne, jak moc velká náhoda by byla, kdyby to neudělala jedna kvůli druhé. 

"Je to zvláštní, je mi z toho na nic a vlastně jí moc dobře rozumím a obdivuju, že mi to řekla. Já to tak dlouho tajil přede všemi. Vlastně některé věci pořád tajím." Sklopí hlavu a prohlíží si špičky svých bot. Pak se zničehonic otočí čelem k němu a začne se pochechtávat. 

"Tak to asi dáme dohromady, když jsme si zbyli." Prohodí to, na co myslí vlastně tak nějak od první chvíle, i když je mu jasné, že si to Aoi přebere jinak. Vzápětí zas posmutní a promne si obličej. 

"Promiň, připadám si jak na horské dráze." Narazí na své trochu šílené chování. 

"Vážně jsem myslel, že spolu budeme dlouho." Naznačí mu, že není ten typ, co má každý týden někoho jiného a pokud s někým chodí, tak to myslí vážně.

Aoi

Aoi se musí naprosto vykolejeně zarazit a znovu se na Reie dívat jako před chvílí s tím oblečením, protože mu řekl, že na něj chce působit tak jako na ty dívky. Přistihne se, že má dokonce pootevřenou pusu, než mu začne docházet, že to bude podobné jako s tím pohřbem. Takhle to nejspíš nemyslel a taky že ně. Chce jenom odvést pozornost od svých tanečních chyb, neřekl to proto, že by se mu chtěl líbit. Aoi sebou trochu trhne, aby se probral a na chvíli se musí zamyslet i nad tím, proč ho to vůbec napadlo. Přece by mu podobné myšlenky vůbec neměly přijít na mysl? Během tance se podobný kompliment ještě zopakuje a v tu chvíli se týká lekcí, ale to už se Aoi nenechá tolik vyvést z míry a jenom se na Reitu usměje. Nepřipadalo mu, že by po něm ostatní koukali tolik, jako když se objevil Rei, ale proč si alespoň jednou v životě nedovolit myšlenku, že by jim to mohlo slušet? Konečně dojde na přestávku, kdy se ocitnou v tělocvičně sami a Aoi mírně rozhodí rukama. 

"Vlastně zapojuješ celé tělo, není to úplně jednoduché, ale většinou to cítím až druhý den." Pousměje se. Když se pak Reitovi rozhodne svěřit ohledně svého nepodařeného rande, skoro to v první chvíli vypadá, jako by mu oznámil nějakou radostnou novinku. Znovu mu věnuje udivený pohled, ale Rei to hned vysvětlí a vlastně má asi pravdu. Zná Hitomi mnohem víc, ale i Aoi měl dojem, že je mezi nimi všechno na nejlepší cestě a nebylo, takže on tím musel být zaražený ještě víc. Poví mu tedy celou pravdu a když se Rei tak zasměje, pousměje se taky. Ono to vlastně trochu směšné bylo, ale jeho očima úplně jinak, než pro Reitu. Přikývne na Reitova další slova a dlouze si ho prohlíží, když tam tak sedí s hlavou sklopenou. Očividně chce něco říct a odhodlává se k tomu a jeho by vážně nenapadlo, co to bude. 

"Cože?!!" Vyletí z něj doslova, když mu řekne, že se s Meisou rozešli a málem se u toho taky předkloní, jak na něj civí, ale i když je nezná moc dlouho, připadali mu doslova jako hvězdný pár a vůbec si nedovede představit, proč by se to z ničeho nic mělo takhle pokazit. 

"To není…" Chtěl říct něco jako možné, ale Rei v tu chvíli vstane a najednou vypadá zničeně. Pořád za ním hledí, když jde k těm zrcadlům, ale tohle není celé a tak mlčí, dokud se neodhodlá zase mluvit. 

"Co?" Musí vypadat jako úplný idiot, protože ze všech důvodů na světě Meisa přišla zrovna s tímhle a pak mu to najednou cvakne. Nutně to tak být nemusí, ale má před očima ten obraz jich dvou včera a nedovede ho z halvy dostat ven. 

"Rozumíš jí?" Zopakuje po něm opatrně a mírně přešlápne, aby si ujasnil, co se to vlastně Reitovi honí hlavou a co se to s jeho životem děje. 

"A jaké věci?" Je spontánnější, než by chtěl. Měl by jít k němu a obejmout ho, říct mu, že ho to mrzí a zajímat se o ně dva jako pár, ale jeho daleko víc zajímá, co se děje přímo s Reiem a Meisa je v tu chvíli jeho myšlenkám naprosto vzdálená. Reita se k němu otočí čelem a najednou na něj vypálí, že to dají dohromady společně, což ho zase naprosto vyvede z míry, zamrká a pro změnu se trochu zakloní, jako by to snad nebyl dost objektivní vtip. Ano, zbyli si, protože oba dostali kopačky, oba skoro ve stejnou chvíli, oba ze stejných důvodů. Donutí se svůj obličej trochu povolit a pak se taky trochu zasměje. 

"Víš, jak by se tvářily? Ať mi nikdo neříká, že by je to nevyvedlo z míry a přišly by jenom gratulace." Řekne, aby trochu navázal na Reitův humor. Asi by byl schopný za nimi přijít ruku v ruce už jen pro to divadýlko. Trošku by to holkám patřilo. 

"To nic." Řekne honem, když se mu Rei omluví a konečně k němu dojde, aby ho vzal okolo ramen a obejmul ho. 

"Vím, že jsi ji měl hodně rád, je mi to líto." Řekne mu tiše a upřímně.