Kazuki
Kazuki by se jindy asi nafoukl, když by se mu Aoi takovým způsobem smál, jenže teď by mu asi nakonec odpustil úplně všechno. Hlavně není schopný přemýšlet, takže Aoi má pro tuto chvíli vyhráno. Jen pro teď. Užívá si Aoiho blízkost a hlavně si potřebuje pořádně osahat jeho celé tělo. Je neskutečně sexy, od samého začátku byl a s radostí mu to bude pořád připomínat. Ostatně kdyby nebyl, tak se v koupelně nesvlékne a nesnaží se ho svést. To, že se mu to nakonec podařilo, je vážně skvělé a Kazukiho sebevědomí je zase trochu výš. Aoi ani neví, jak moc mu pomáhá, jen tím, jaký je a kým je. Ostatně už mu to nejspíš říkal, ale asi mu to ještě připomene, aby to věděl. Udýchaně se oddálí a podívá se na něj. Pár vteřin to vypadá, že neví, ani jak se jmenuje, natož aby věděl, co Aoi říká, ale vzápětí si to celé přeloží a něžně se pousměje."Já vím, že to tak je. Ty se tím nenecháš strhnout, to víme všichni." Vůbec o tom nepochybuje a Aoi by taky neměl. Show si ho k sobě vzal z nějakého důvodu a podle něj moc dobře věděl, co po něm chtít a co ne. Dokonce si myslí, že kdyby to Aoi Showovi řekl, tak by se jen zasmál. Snaží se neculit, protože mu to Aoi vrací i s úroky. Má pravdu, samozřejmě, že má pravdu, ale nehodlá to nechat jen tak. Ve velkých očích mu zajiskří a nakloní hlavu krátce na stranu, jak kdyby přemýšlel, co mu na to má vlastně říct.
"Jenže za to můžeš ty, už jenom to, jak jsi vystoupil z auta a jak na tebe všichni zírali. Už v tu chvíli jsem na ten stůl chtěl." Obhájí si to po svém a pak se krátce zasměje. To prostě nešlo jinak. Pak ale protočí očima a povzdechne si.
"Jenže to by se nestalo, ty si to ještě třikrát zkontroluješ, znám tě." Snaží se mu pořád trochu odporovat, jak kdyby měl potřebu ho víc vyprovokovat. Nadechne se, aby mu ještě něco málo připomněl, ale nejde to. Aoi je už blízko vytouženým místům a tak z něj vyjde jen dlouhé a trochu přidušené zasténání. Dobře, tak on zase bude chvíli mlčet.
"Na kapotě, hm." Dokáže si z toho přebrat jen to nejlepší pro sebe.
"Tak dobře." Zasténá na celý byt, jen to bylo na tu kapotu. Je mu vlastně úplně jedno, kde s ním bude a v jisté fázi, jako je třeba tato, mu bude i jedno, kdo je kolem. Aoi ani netuší, co s ním provádí a není si jistý, jestli by to měl vědět, aby se toho ještě nelekl. To si může dovolit, až spolu budou aspoň pět let. Ani neví, kdy se ocitl na stole, ale přitahuje si bezmyšlenkovitě Aoiho k sobě. Jakmile začne, cítí proti sobě jeho klín, prohne se trochu v bedrech, aby se víc uvolnil a pustil ho, co nejdéle. Vůbec necítí bolest, jen neskutečnou slast.
"Klidně si ten den zopakuju, věř mi, že už nebudu utíkat, to spíš ty." Vydoluje ze sebe těsně před vrcholem, který ho vlastně k jeho štěstí dohnal ve stejnou chvíli jako Aoiho. Jinak by asi hodně trpěl. Tak ho může jen svírat, tisknout k sobě a přát si, aby tohle nikdy neskončilo.
"Věřím ti úplně všechno a vždycky budu." Vydechne, když se před něj ta největší vlna extáze převalí a pustí ho ze svého zajetí. Svírá jeho boky, ze kterých nakonec sklouzne na záda, po kterých ho jemně hladí a u toho se víc než pitomě usmívá. Nakonec ruce trochu stáhne a zvedne je k Aoiho tváři, po které ho pohladí.
"Jestli se tohle bude podobným způsobem stupňovat dál, nevím, kde skončíme za měsíc." Uculí se rozverně a u toho se kousne do rtu.
"Nemohlo by to být lepší, asi ti budu lézt do skříně častěji." Dojde na další poznámku, i když už teď mu tam leze víc, než by měl.
"Miluju tě, Aoi-koi. Hrozně moc. Nikoho jiného k životu vážně nepotřebuju." Není to pro něj přehnané, říká jen to, co uvnitř sebe cítí.
"Jeden mafián mi bohatě stačí." Zavtipkuje, i když by možná neměl a nakonec asi na ten zadek vážně dostane.
Aoi
Kdyby jen Kazuki věděl, jak moc se Aoi v duchu bojí toho, že by ho mohl zklamat. Bylo úžasné, že mu Kazuki tolik věřil a myslel si, že Aoi by se nikdy nenechal svést na scestí, ale co když pokušení přece jen přijde? Co když s přibývajícími léty v organizaci Aoi otupí a potom zapomene, co si dneska řekli? Co když se to přihodí jim oběma. Vážně moc by nechtěl připravit o iluze zrovna Kazukiho. Co kdyby ho potom přestal milovat? Láska byla krásná, ale také byla to nejděsivější, co mohl člověk prožívat, když se bál o přízeň milované osoby. "Nikdo na mě nezíral." Musí se zasmát jeho slovům, ale bylo vážně příjemné to poslouchat. Co když ano? Aoi si o sobě nikdy nemyslel nic moc, ale opravdu by mohl působit takto? V duchu mu musí dát za pravdu, když mu Kazuki řekne, že by si to ještě třikrát zkontroloval. Takový opravdu byl. Jsou ve svém milování už hodně daleko, když mu Kazuki zvládne říct, že tentokrát by to byl Aoi, kdo by utíkal. Aoi si to nedovede představit a normálně by se asi i nahlas rozesmál, ale teď se zvládne jenom omámeně pousmát do jeho rtů. Teprve dlouho po jejich společném vrcholu si Aoi uvědomí, že ho tam dostal nejspíš ve stejný okamžik jako sám sebe a doopravdy se mu uleví. Byl chvílemi tak impulsivní a nevnímal okolí… pokaždé měl strach, že mu nějak ublíží. Asi to příliš prožíval, protože se mu nezdálo, že by jiní lidé měli tolik problémů se sebekontrolou. Kazuki mu šeptá do ucha, že mu bude vždycky věřit a Aoi si tiše povzdechne.
"Nikdy tvou důvěru nezklamu vědomě." Nechce mu slibovat nemožné, ale chce, aby věděl, že kdyby se to stalo, Aoi to neudělá proto, aby mu ublížil. Sám si důvěry vážil tak moc, že za sebou často vysloveně pálil mosty, takže to pro něj nebylo něco, co by bral na lehkou váhu. Kazuki ho konejšivě hladí po zádech a ty doteky jsou na rozpálené kůži velmi příjemné. Nakonec Aoiho přiměje, aby se mu podíval do očí a tak to udělá. Diví se, že ho nohy ještě nesou, ale zatím se drží.
"Nestraš mě." Řekne mu, protože není žádný exhibicionista, ale zároveň by se jím nechal natolik strhnout, že by ještě něco provedl. Na druhou stranu… on chce, aby se to stupňovalo. Přece ho nezačne za chvíli nudit? Musí se rozesmát, když dojde na tu skříň a je si jistý, že Kazuki svoje slova splní.
"Myslím, že se na to těším." Řekne mu. Pak však zjihne a upřímně se usměje.
"Taky tě miluju, Kazu-chan. Nikdy se to nezmění. Nikoho jsem k životu nepotřeboval před tím a teď potřebuju jenom tebe. Tohle by Show nechtěl slyšet a Yume taky ne, ale jsi to nejcennější, co mám a nikdy se to nezmění. Chci, abys věděl, že pro tebe bych skočil do ohně." Řekne mu a diví se, jak snadno mu to jde z úst a jak snadno se při tom dívá do jeho očí. Je to prostě od srdce. Musí ho plácnout dlaní do prsou, když mu Kazuki řekne, že je to proto že je mafián a že mu jeden bohatě stačí. Pomalu z něj vystoupí a oddálí se, aby Kazuki mohl slézt. Podá mu ruku, aby si byl jistější na nohou a podívá se, jak oba dva vypadají.
"Začínám mít vážně hlad, ale něco mi říká, že bychom se měli umýt, jestli nechceme zničit potahy těch židlí." Dost jim toho teče po nohou, to byl prostě fakt a on nechce Showovi vysvětlovat hned při první návštěvě, kam ty židle zmizely a proč. Stejně má pocit, že by mu viděl až do žaludku a Aoi by se potom hanbou propadl. A tak Kazukiho ruku nepustí a vede ho za sebou do koupelny. Je hodně prostorná a je v ní vana i sprchový kout, který si teď vybere. Kdyby se složili do vany, nejspíš by z ní vylezli až ráno a jemu kručí v břiše. Sprcha bude pro tentokrát příjemnější a víc osvěžující. Konec konců… Aoi ještě nechce, aby tento slavnostní večer skončil, takže se nechce nechat zrovna ukolébat ke spaní. +Přece jenom, jsi už starší muž...+ Strefí se v duchu sám do sebe.
Kazuki
Kazuki vůbec netuší, co se Aoimu prohání hlavou. Kdyby to věděl, klidně by dál pokračoval v ujištění, že ať se stane cokoliv, nikdy by jej jeho city nepřešly. Když jste tak moc zamilovaní, je vám úplně jedno, co se stane, hlavní je, aby Aoi byl v pořádku. Jediné, co ho bude trápit, je strach o něj, ale věří, že na ně Show dá pozor. Možná je opět naivní, ale nejde mu přemýšlet jinak. Ostatně viděl, co se stalo, když chtěli ublížit Yumetovi. Jakmile do takové rodiny spadnou, už z ní není cesty zpátky. Neví, proč na něj Show působí takovým dojmem, ale paradoxně je díky tomu mnohem klidnější. Podívá se na něj s pozvednutým obočím a dost pochybovačným pohledem, když mu řekne, že na něj nikdo nezíral. "Dobře, já ti to příště natočím, třeba mi konečně budeš věřit a budu mít důkaz, že můžu žárlit." Blýskne se mu v očích, i když mu cukají koutky. Je to spíš takové škádlení, ale je pravda, že jistou žárlivost v něm probouzí. Nebude kvůli tomu dělat pitomosti, nebo nějaké scény, vlastně se mu to svým podivným způsobem líbí. Totiž hlavně to, že se Aoi vrací k němu domů, ne nikam jinam. Jen ať si zírají a závidí. Možná je to zlé, ale v tomto ohledu se to snad promíjí. Uculí se v závislosti na svých myšlenkách, ale vzápětí svůj výraz rychle vymění. Nechce ho ještě chvíli pouštět, a když uslyší vyznán, musí ho k sobě přitisknout.
"Nemůžeš mě zklamat, ty ne." Ujistí ho, že mu i v tomto ohledu velmi věří. Pak se pomalu odtáhne a se zamilovaným úsměvem se mu podívá do očí.
"Nestraším, jen chci, abys věděl, že s tebou mi vážně nepřijde nic nemožné. Víš, jak je těžké držet se zpátky?" Neříká to jen proto, aby Aoimu dodal sebevědomí, ale chce, aby věděl, jak se cítí, když je s ním. Nejsou to prostě jen prázdná slova. Aoi ho asi dneska nepřestane udivovat, protože přijdou další slova, po kterých se asi rozteče pod stůl a Aoi ho klidně může setřít hadrem. Vážně už přestával věřit, že podobná slova od někoho uslyší. O to je to krásnější, když jsou od někoho, na kom vám opravdu záleží. Začne se červenat a vypadá pro jednou zase hrozně zranitelně. Vezme Aoiho tvář do dlaní a něžně se na něj pousměje.
"Arigato. Ani nevíš, co to pro mě znamená, když ti na mě tolik záleží. Slibuju, že nikdy neudělám nic, abys musel kamkoliv skákat." Poslední co by chtěl je to, aby si Aoi ublížil. Krátce, ale se vších láskou ho políbí a pak přikývne.
"To je dobrý nápad. Pak si tu večeři můžeme vzít třeba do postele." V očích se mu hravě zablýská, protože si dokáže představit hromadu věcí, které by s tím jídlem mohli dělat. A je to tady zas, nedokáže myslet na nic jiného. Následuje Aoiho do koupelny a ani za nic nechce pouštět jeho ruku. Taky by si dokázal představit, že si zalezou do vany, jen b to jídlo vážně už nebylo dobré. Je nakonec rád za sprchový kout, kam si můžou zalézt. Zavře za nimi a chvíli se nechá konejšit kapkami vody, než sáhne o sprchovém gelu, který si rozetře mezi dlaněmi.
"Byl jsi v práci, chce to trochu péče." Pošeptá Aoimu a opatrně ho otočí zády k sobě. Nechá své dlaně rozběhnout po jeho zádech a pečlivě si užívá každý milimetr jeho hebké kůže. Dostane se až na ramena, která zlehka promne a pak už s masáží nepřestane. Nakonec sáhne po sprchové hlavici, sejme ji z držáku a opláchne ho celého. První to mělo být úplně nevinné, ale to by nebyl on, aby něco nevymyslel. Sníží trochu tlak, aby to nebylo nepříjemné a s i hlavicí protáhne ruce kolem Aoiho pasu a zamíří jemný proud vody přímo do jeho klína. Natiskne se na něj a přitiskne rty k jeho kůži.
"Nakonec tu starost o tebe vezmu trochu důkladněji." Prohodí s nádechem pobavení nad sebou samým.
"Ale říkal jsem ti, že to s tebou moc jinak neumím." Svede to celé na Aoiho.
Aoi
Aoi se znovu tiše zasměje. "Ty můžeš žárlit kdykoliv. Vlastně je to příjemné. Ale také úplně zbytečné. Jestli byl někdo dost zabedněný na to, aby měl oči jen pro jedinou osobu, tak jsem to já a většinou mě to drží dost dlouho." Má tím na mysli třeba celoživotně, ale na to si Kazuki jednou přijde sám. Chvilku se v duchu rochní v jeho slovech, že ho nemůže zklamat a že s ním není nic nemožné a u toho se trochu pitomě usmívá, ale jinak to snad ani nejde. Přikývne, když ho Kazuki ubezpečí, že zrovna do ohně pro něj skákat nemusí a je rád, že to tak vidí, ale taky by se mu někdy mohlo stát to samé, co Yumetovi a pak by to Aoi prostě udělal. Kazuki by to měl vědět. Přijde pro něj, i kdyby ho tam měli dovézt v pytli na mrtvoly. Jakmile jsou společně v koupelně, Kazuki za nimi zavře a on sám pustí vodu a nastaví teplotu. Bylo to k neuvěření, ale tahle sprcha dělala všechno sama, stačilo jen navolit stupně. Dokonce tu hrála tlumeně hudba z rádia a Aoi se tím na chvíli nechá unést, hraje si s nastavením masážních proudů a s barvou nasvícení vody i celého koutu. Se smíchem se na Kazukiho ohlédne ve chvíli, kdy si Kazuki nalévá mýdlo do dlaní, ale jakmile ucítí jeho dlaně na svém těle, je mu najednou všechno jedno. Sprcha se klidně může proměnit na vesmírnou loď, ale on cítí jenom jeho ruce a jejich hebkost a u toho poslouchá jeho hlas, který mu tvrdí, že byl přece pracovat a tudíž si zaslouží péči. Aoi si nepřijde na umření, nedřel rukama, ale jeho mysl unavená doopravdy byla. Nikdy nechtěl poslušnou ženu, měl rád nezávislost lidí kolem sebe, ale tohle bylo vážně příjemné. Nechá se otočit zády k němu a užívá si celou masáž, která by klidně mohla trvat nekonečně dlouho, ale to by Kazukiho ruce asi nevydržely. Nakonec se nechá omýt proudem vody, sám si dlaněmi propláchne obličej a pohodí vlasy, jenže ta sprcha zamíří na jedno velmi konkrétní místo. Málem sebou trhne, jak to nečekal, ale Kazuki včas utlumil intenzitu vody, takže okamžitě ucítí příjemné šimrání, které je chvílemi nesnesitelné a nutí ho k opakované erekci. Hodně lidí uvádělo jako nejlepší místo na sebeuspokojení právě sprchu, ale i když byl Aoi milovník vody, vlastně to nepraktikoval. +Pro kami proč???+
"To je tvůj oblíbený způsob nebo tě to prostě jenom napadlo?" Broukne, protože zkoumat Kazukiho tajné praktiky mu přijde taky silně vzrušující. Tak moc, že je už zase připravený k čemukoliv a to si myslel, že na další kolo dojde vážně až po jídle. Tedy… pokud by Kazuki chtěl… Ucítí na zádech jeho rty a vzápětí i celé tělo a tiše si povzdechne. Kazuki mu slibuje mnohem důkladnější péči, on už má samozřejmě hlavu plnou představ o tom, jaké přesně to bude a pak se usměje, když mu řekne, že to s ním ani jinak nejde. Nechává se ještě chvíli hýčkat, než se k němu otočí zase čelem, tu sprchu mu jemně vezme a pověsí ji zase zpátky. Pak ho okamžitě uzamkne ve svém objetí a přitiskne rty na jeho. Nedovede být k němu zády tak dlouho a možná se chtěl jenom umýt, ale místo toho udělá krok dopředu a přinutí ho couvnout. Opře ho zády o dlaždičky, ale ty už naštěstí nejsou studené. Pořád ho nepřestává líbat, užívá si hebkost jeho klína a rukama bloudí po jeho prsou a břiše. Chvílemi mu zajíždí dlaní pod ouško a pak už se ho dotýká přímo v klíně a přemýšlí, jak se k němu jenom dostat. Nechce ho otáčet zády a není si jistý, že ho udrží tak dlouho. Kruci… +Posilovnu nechci...+ Zakňourá si v duchu, ale asi tam po dlouhé době bude muset. Chce mu imponovat.
Kazuki
Kazuki si starost o Aoiho vážně hodně užívá. Nějak ho to předtím nenapadlo a už teď si za to nadává. Nebyla to starost, byla to vyloženě radost mu dopřávat masáž. Má to jen samé výhody, může se ho dotýkat a ještě to vypadá, že se to Aoimu opravdu líbí. Tohle je to nejmenší, co by pro něj mohl udělat a už teď ví, co udělá příště. Nachystá jim k posteli svíčky, nakoupí masážní olejíčky a opravdu se na něm vyřádí. Napadne ho samozřejmě, že by koupil úplně jiné olejíčky a díky svým myšlenkám trochu zčervená, ale naštěstí to může svést na teplou vodu. Tohle by si vážně nechal jako překvapení. Možná vezme Yumeta s sebou, aby si v jistém obchodu nepřipadal…No spíš, aby tam vůbec vešel. Yumeto se toho určitě bát nebude a nakonec si tam podle něj taky něco vybere. Už dávno ví, že Yumeho bere jako svého nejlepšího přítele a za nic na světě by ho nevyměnil. Znají se sice krátce, ale už tak je pojí hromada věcí a tím se to všechno krásně vyrovnává. Rukama se vrací na místa, na která Aoi reaguje o něco lépe a pak už je čas, aby zase trochu pokročili. Sám by to déle prostě nevydržel. Na to s ním byl ještě moc málo a má pocit, že to nebude lepší ani za třicet let. Budou mít trochu problém, protože Kazu s Aoim asi půjde do sprchy pokaždé, takže se všude budou muset začít chystat o to dřív. Trochu se lekne, jakmile sebou Aoi trhne, ale vzápětí si to začne užívat a tak s tím klidně pokračuje a čeká, až přijde ta správná odezva. Druhou dlaní zatím hladí jeho kůži na břichu a hrudi, čímž to snad bude ještě lepší. "Hm, vlastně už v tom trochu praxi mám. Některé věci si pak vychutnáš líp, když jsi sám." Pošeptá mu do ouška s trochu zadýchaným smíchem a je v tom taky trochu provokace. Na něj to totiž už taky dost dobře působí a to se skoro nic neděje. Ted kromě toho, že se k němu tiskne. Povolí své objetí velmi rychle, když se k němu po chvíli Aoi začne otáčet čelem. Kazukiho tváře už zase hoří a v očích má nedočkavý výraz. Musí prostě pokračovat, jinak asi společně s vodou steče do odpadu. Protáhne ruce kolem jeho pasu, jakmile je má obě volné a dlaně si doloží na Aoiho pozadí, za které ho k sobě tiskne a občas promne. Oplácí mu polibky a snaží se, aby mu je oplácel co nejlépe. Udělá krok dozadu a pak ještě půl, než se natiskne na zeď. Jen ten pohyb nakopne jeho vzrušení na maximální možnou míru a taky to patřičně okomentuje svým hlasem. Tělem mu vychází vstříc místy, kde zrovna cítí jeho dlaň. Není schopný se ovládnout, aby to nedělal. Cítí, jak se mu chvějí kolena a má pocit, že se na nohách neudrží. Zároveň ale nechce nikam chodit ani se vlastně pohnout. Očka drží otevřená, aby Aoimu viděl do tváře. Chce vidět, jak si to užívá a všechny jeho pocity, které se mu v obličeji objeví, hlavně tu touhu v jeho očích, toho nebude mít nikdy dost. Už to déle asi nevydrží a sám přemýšlí, jak to provedou. Nechce, aby ho Aoi držel, i když by se mu to líbilo, nepřijde mu, že je na to prostě moc těžký. Nejde o důvěru směrem k Aoimu, ale o nedověru k sobě samému, protože má pocit, že by to v jiné poloze asi neustál. Přitiskne se k němu blíž, přiblíží rty k jeho oušku, kde ho několikrát políbí, než zašeptá.
"Sedni si." Napadne ho jediná možnost, jak by to mohli udělat a pravděpodobně to přežijí. Protáhne ruce dopředu a opře se jimi o Aoiho prsa, do kterých zatlačí. Dostane ho tak na druhý konec a už ho zase líbá. Je vidět, že se vůbec nekontroluje. Snad si Aoi moc neotlačí zadek, ale on mu ho klidně rád pofouká. Pak mu to řekne, až bude schopný ho přestat líbat. Vydechne hlasitěji, když se zastaví o Aoiho tělo, které už je u kachliček.
"Měl bych se ti asi omluvit." Zvládne ze sebe dostat, ale to je asi to poslední, co řekne. To ale neznamená, že jeho hlas nebude slyšet.
Aoi
Aoi pokývá hlavou, když mu Kazuki beze studu odpoví a na chvíli se ztratí v představách, kde jeho přítel tráví čas sám ve sprše a dělá při tom různé věci. Není ten typ, co by mu nedopřál soukromí a musel ho u toho nutně vidět, na některé věci je stejně dráždivá i fantazie. Ten pocit, že prostě nevíte všechno… Pro sebe se usměje. Kazukiho tělo pod jeho rukama doslova hoří a není to tou teplou sprchou. Vnímá velice dobře, jak moc je jeho přítel hotový ze všeho, co spolu dělají. Ještě pořád ho to nepřestalo udivovat, ale ten pocit je velmi omamný a Aoi si marně láme hlavu, jestli to takhle podobně mají i ostatní zamilovaní nebo jestli je on sám výrazně šťastnější jedinec. Každý si asi myslí, že to jeho je nejlepší, ale Kazuki mu dává neustále najevo, že je Aoiho osobou doslova pohlcený a to Aoi prostě nikde neviděl. A rozhodně to sám nikdy nezažil. Oba dva mají co dělat, aby udýchali vlastní polibky, stejně jako jejich dlaně nedočkavě kloužou po pokožce toho druhého a Kazuki velice dobře vycítí Aoiho váhání a to, nad čím přemýšlí. Rozhodně se ho to nedotne ani nedá Aoimu najevo, že je škoda, že ho nezvedne, ale nabídne řešení pohodlné pro oba. Pak zatlačí do Aoiho prsou a teď je to zase on, kdo couvá a zatímco se líbají, narazí zády o kachličky. "Cože?" Vypadne z něj jenom, když na něj Kazuki promluví, protože vůbec není schopný pochopit, čemu jeho slova patřila. Jeho mozek je už někde úplně jinde a ještě chvíli tam bude. Pomalu se sveze až do sedu a celou dobu ho drží pevně u sebe. Kazuki se bez problémů vtěsná na jeho klín a jeho napadne, že takhle blízko zdi si pěkně obouchá kolena. Je mu to líto, ale nedovede se už jinak přemisťovat nebo cokoliv oddalovat. Voda mu teče přímo na hlavu, do pusy, do očí, je to jako by spolu seděli pod nějakým vodopádem a on už rukama zase zběsile klouže po Kazukiho těle. Chvíli ho drží za tváře, aby ho mohl o to intenzivněji líbat, ale pak rukama zamíří rovnou na jeho pozadí. Má obavu, aby ty doteky po tom všem nebyly spíš nepříjemné ani neví, jestli Kazuki stojí o to, aby mu tam sahal nebo to rovnou udělal, jenže on tam sahat chce. Je to pro něj stejně vzrušující, jako když jiní kluci sahají holkám na prsa. Nedovede si to odpustit, ale snaží se být velice něžný. Kdyby neměli mýdlo kdesi nad hlavami na poličce, asi by ho využil, ale nedopustí, aby jeden nebo druhý vstávali jenom proto, aby si ho podali. Chvíli si s ním hraje, ale je příliš nedočkavý na to, aby to dál oddaloval a tak svoje ruce rychle vymění za svou chloubu. Druhý vstup jde velice rychle snadno a snad to Kazukiho moc nebolí, ale je schopný vnímat jenom jeho nitro a jejich hlas. Nejsou tady nikým rušeni, Aoi se doslova ztrácí ve slastném blahu a kdyby se ho někdo zeptal, vůbec by si nepamatoval, co přesně dělal a jak dlouho to trvalo. Stávalo se mu to s Kazukim pokaždé, ale teď už si je jistý, že byl něžný a nikam nespěchal. Už z toho nemá strach tak jako tehdy, když spolu byli poprvé. Nakonec znovu vyvrcholí do jeho nitra a konečně vydechne v blaženém uspokojení. Jeho tvář zdobí upřímný, trochu ztracený úsměv a když otevře oči, hledí přímo do těch Kazukiho, které jsou trochu nad ním.
"Co tvoje kolena?" Vzpomene si hned a trochu se posune, aby byli dál od zdi, ale takhle jeho záda asi dlouho nevydrží.
"Pojďme do té postele." Řekne mu a opatrně se pokusí nějak posbírat a pomoct mu na nohy. Sáhne po vodě, kterou vypne a najednou je všude kolem podivné ticho. Dneska bude spát vážně jako medvídek.
Kazuki
Na Aoiho otázku jen zavrtí hlavou a není mu schopný odpovědět. Přichází o hlas i o dech v závislosti na tom, jak jeho vzrušení a touha stoupá. S ním se prostě není schopný krotit a doufá, že mu to jednou nebude vadit. Silně totiž pochybuje, že by ho to kdy přešlo. V jeho očích se objeví stopa starostlivosti, když Aoi dosedne, ale snad už se to všechno stihlo trochu ohřát a nebude to zase tolik nepohodlné. Možná bude spíš doufat, že na takové věci právě teď ani jeden z nich myslet nebude. Odloží si první ruce na jeho ramena, aby se mohl pohodlněji uvelebit. Nakonec najde vhodnou polohu a už pravidelně vzdychá nad jeho doteky. Ani on nezůstane pozadu a krátce sjede dlaněmi na jeho hrudník a pak zas zamíří nahoru, aby mohl proplést prsty mezi černými, mokrými prameny a jemně je za ně tahat. Nechce, aby to nebylo nepříjemné, takže nic nepřehání a zároveň to prostě chce dělat. Trochu se prohne v bedrech, jakmile ucítí dotek na svém pozadí a to už okomentuje o něco hlasitěji. Nejradši mu řekl, aby ho víc stiskl, ale nějak není schopný poskládat písmenka k sobě, aby vytvořil slovo, natož tak dát dohromady souvislou větu. Brzo už cítí Aoiho prsty mnohem dál a neví, jak moc se mu prohání hlavou, co by měl anebo neměl dělat. Odpoví mu, aniž by se na cokoliv ptal a trochu se pozvedne, aby mu usnadnil přístup. Je teď trošičku výš, ale nevypadá to, že by ani jednomu z nich vadilo. Chvíli jen svírá jeho ramena a tiskne je silněji v závislosti na tom, jak moc příjemné Aoiho prsty jsou. Pak je přesune na jeho tváře a znovu ho velmi intenzivně políbí. V jeho očích je vidět, jak moc mimo je, jen díky tomu kam a jakým způsobem na něj sahá. "Aoi-koi." Konečně zvládne říct alespoň něco, ale jeho hlas se protáhne do dalšího zasténání. Užíval by si dlouho i tohle, ale je rád, když konečně zase může dosednout. Cítí naplnění Aoiho chloubou a díky tomu pocitu nechá hlavu trochu spadnout dozadu a dopřát svému obličeji větší proud kapek ze sprchy. Trvá to jen pár vteřin, než se začne na jeho klíně pravidelně pohybovat. Nevnímá žádnou bolest jen čistou slast. Ono to přijde, nejspíš to odnesou i kolena, ale teď je úplně mimo realitu. Existuje jen Aoi a to, co právě dělají. Ani on sám neví, jak dlouho to trvalo, jak rychlý nebo pomalý byl. Jediné, co si uvědomuje je orgasmus, který nastoupí nevídanou silou. Poprvé to bylo velmi intenzivní a ani teď to není jiné. Napůl se zhroutí do Aoiho náruče, když mu povolí svaly a nedokáže se přestat usmívat.
"Já mám nějaká kolena?" Zeptá se ho úplně pitomě a hned na to se rozesměje.
"Já myslím, že to úplně všechno přežilo bez následků." Odpoví mu nakonec, aby ho uklidnil. Pořád si neuvědomuje, že by ho něco mohlo bolet.
"Ano, půjdeme." Odsouhlasí mu to a začne se pomalu zvedat. Musí opatrně, má pocit, že se mu každou chvíli zatočí hlava, přesto zvládne vypnout vodu, vylézt a ještě Aoimu podat osušku. Sám se zbaví veškeré vody a omotá si látku kolem boků.
"Půjdu trochu napřed." Zahlásí mu s novou energií, protože ho něco napadlo. Zběžně projede očima stůl a nabere do rukou všechno, co je dobré i studené. Přeskládá to na tác, vezme i pivo a zamíří s tím vším rovnou do postele. Samozřejmě jim k tomu pustí příjemnou hudbu a pak se spokojeně uvelebí do postele k jídlu, kde na Aoiho počká. Usměje se nevině, když se Aoi objeví a gestem ukazováčku ho vábí k sobě.
"Říkal jsem, že ti dám vybrat, co bys rád večeřel." Snaží se tvářit svůdně, ale nakonec se stejně rozesměje.
"Pokud mě, tak chvilku počkej, myslím, že i ve svém věku potřebuju tak hodinku." Dá Aoimu najevo, že ho řádně zničil, přesto je nadmíru spokojený. Nakonec stráví příjemný večer piknikem v posteli a hodně si přitom povídají. Některé věci z minulosti ještě nebyly, vyřčeny a byl čas je konečně pořádně osvětlit. Už jsou spolu a plánují společnou budoucnost. Není lepší začátek, než jistou kapitolu plně ukončit. Kazukiho dětství bude konečně uzavřeno a čeká ho jen svět dospělých s tou nejkrásnější osobou. Dětství mu vlastně ukradla ulice, ale teď si buduje svůj vlastní nový svět a není v něm sám. Má něco, v co už ani nedoufal. Novou rodinu. V minulosti se toho stalo hodně, v přítomnosti toho taky není zrovna málo, a co se stane v budoucnosti? Nad tím nemusí zase tolik přemýšlet, protože věří tomu, že společně všechno zvládnou.
Žádné komentáře:
Okomentovat