Aoi x Kazuki - Pořád nejsem plnoletý. - část 2.

(Aoiho byt)

Kazuki

"Nevím, protože mi to přijde hloupé, víš. Zůstal jsem ti vlastně na krku." Snaží se Aoimu přiblížit to, co se mu prohánělo hlavou, když hledal práci. Bylo to složité, a jak nad tím nikdy nepřemýšlel, teď si vážně přál, aby byl starší. Tedy do chvíle, než mu Show nabídl jeho staré místo. Vážně netuší, proč to dělá, protože by z toho mohl mít jen problémy, ale očividně si je jistý tím, že se mu to vyplatí. Ani si netroufá doufat, že by ho třeba měl rád a považoval ho za přítele. Trochu se zarazí a pak se rozesměje.

"Kdo ví, kdo to nakonec bude. Zatím jsi tu ten zlý ty." Vtipkuje na adresu jeho nového místa. On sám je zatím prostě jen nezaměstnaný a bude se jen starat o restauraci, nebude stát po boku nejspíš nejmladšího mafiánského bosse v dějinách Japonska. Určitě to tak musí být, i když tuhle minulost vážně nezná. Asi se na to Showa zeptá, možná se bude chtít pochlubit. 

"Určitě k tomu má své důvody, někdy se ho na ně zeptej, třeba ti odpoví." Zabředne trochu do tématu jejich nového kamaráda, který se jim snaží dát lepší život. Možná ne bezpečnější, ale v jistém ohledu rozhodně bezstarostnější. I když s tou ochrankou za zadkem…Usměje se upřímně, když mu Aoi potvrdí, že je za jeho nové místo rád. Nebyl si tím jistý, trochu se bál toho, aby mu to nezkoušel vymlouvat, ale to se neděje. Ono by to asi nebylo fér, ale stejně ho mohl chtít držet od Showa dál. Možná mu Aoi začíná podvědomě věřit. +Aby se z nich nakonec nestali bratři.+ Napadne ho, ale sám vůbec netuší, co je k tomu potřeba a jak by to probíhalo. Možná se to jednou dozví a je pravda, že ho to začíná zajímat. Je zvědavý, co by to pro oba znamenalo. Podle něj by k tomu mohlo mířit, už jen proto, jak rychle se dostal Aoi tak vysoko. Je taky možné, že Show něco tajně plánuje a potřebuje se zbavit své vlastní rodiny, ale to se určitě nedozví, ani kdyby se ptali. Překvapeně se na Aoiho podívá, když zmíní, že by se mohl připravovat i Kazuki a pak se zasměje a mávne rukou.

"A na co bych se měl připravovat? Možná jen zlepšovat na svém místě." Je jasné, že on tu možnost nevidí a ani si nic podobného nechce připouštět. Pro něj je to prostě pořád příliš nepředstavitelné. Teď už je ale čas na jídlo a na to, co vymyslel. Když se z koupelny vrátí k Aoimu, je mu jasné, že si ho hned nevšimne. Po očku ho však pořád pozoruje, aby viděl jeho reakci. Nenápadně samozřejmě. A je přesně taková, po které toužil. Vážně se bál toho, že mu vynadá a řekne, co blbne. Je si před ním pořád trochu nejistý. Ono to ani nejde jinak, když máte tak krásného přítele. Možná proto vyvádí takové kousky, aby viděl, že se ničeho nebojí a hlavně ho chce pořád překvapovat. Dneska se mu to povedlo. Snaží se potlačovat červenání a tvářit se, jakoby se ani nepřevlékl. To mu vydrží přesně do okamžiku, kdy se usadí na Aoiho klíně. Naskakuje mu husí kůže z toho, co cítí pod svým zadkem a začíná toho být čím dál víc. Aoiho je nádherně mimo a Kazukimu to neskutečně zvedá sebevědomí. 

"Ještě se musím trochu zlepšit v servírování. Některé věci mi prostě nejdou." Postěžuje si, i když je na jeho hlasu znát, že už myslí na úplně jiné věci, než je jídlo nebo stůl. Aoi moc nespolupracuje, protože ani neotevře pusu a tak mu s tím trochu pomůže. Namočí prsty do omáčky, kterou má v malé mističce. Je příjemně nasládlá a přejede jí po Aoiho rtech, než se prsty dostane mezi ně. Chvíli je tam nechá, aby to Aoi mohl vychutnat a pak je vloží do úst sobě, aby si dopřál pár kapiček, které tam zůstaly. Přivře spokojeně víčka a pak se pousměje.

"Není to tak špatné, ale chce to ještě vylepšit." K sobě je prostě kritický a nejspíš vždycky bude. Malinko se zavrtí na Aoiho klíně, aby ho ještě trochu vyprovokoval. Prostě si nemůže pomoct, aby to nezkoušel.

"Vyzkoušíme ještě něco nového hm?" Zapřede tiše, než se ohlédne na stůl. Natáhne se po malé tyčince, namočí jí do jiné omáčky a pak si ji opačným koncem vloží mezi rty. Je malá, jakmile si ji Aoi vezme, rozhodně ucítí jeho rty. Pomalu protáhne paže kolem jeho krku a nakloní se, aby si ji mohl vzít.

Aoi

Aoi už by se vážně musel smát. Tak Kazuki měl pocit, že mu zůstal na krku? Nebylo to ještě před pár dny naopak? Zůstávali si vzájemně na krku v jednom kuse. 

"Hmm, tak teď můžeš být úplně v klidu. Teď jsme zůstali na krku Showovi a všichni tři. Nemáme si vůbec co vyčítat a stydět se můžeme taky oba stejně." Řekne mu a usměje se na něj. Udělá obličej a protočí očima když mu Kazuki řekne, že on je ten zlý. To určitě, on přece není žádný mafián! Co to jenom Showa popadlo? Což o to, on by se Showa zeptal a ten by mu jistě i odpověděl, ale Aoi si není jistý, že by ho pochopil. Některé věci teď prostě nechá plynout a ono se časem uvidí, jak to s nimi se všemi bude. Má teď dost starostí s tím, aby se v tom nějak naučil chodit. Chvíli přemýšlí, jestli má Kazukiho nechat, aby si na otázky ohledně restaurace přišel sám nebo mu říct, co si sám myslí, ale mají teď chvíli, kdy si upřímně povídají. 

"Nejde jenom o tuhle restauraci. Show má celou sít podniků. Nejen těchto, ale jiných, barů a dalších míst, které mu nesou peníze a na oplátku jsou pod jeho ochranou. Někdo se o to všechno musí starat a není to jen účetní nebo provozní jednoho místa. Na podobné věci nepotřebuje lidi s pistolí, ale lidi jako jsme my dva. Nemusíš nikoho zabít ani držet zbraň, ale můžeš se o podobná místa starat a za pár let být vrchním manažerem. Nepůjde to asi hned, člověk musí sbírat zkušenosti, ale potřebuješ tam někoho, kdo bude mít oči všude a pozná, když se do toho začne vrtat jiný klan a chtít ti ta místa vzít. Taky zajistíš jejich věhlas a blahobyt a upřímně… jsi teď součástí jeho nové rodiny jako Yume nebo já. Bude na těchto místech chtít takovéto lidi ne někoho z ulice." To bylo legrační, protože oni byli Někdo z ulice, ale Kazuki jistě ví, jak přesně to Aoi myslí. Pak už mu ale Kazuki sedí na klíně a Aoi se přinutí podívat se na talíře. Jediné servírování, které je však schopný vnímat je to, co má na svých stehnech. Udělá alespoň účastné Uhm, což většině mužů často prochází a až potom si uvědomí, že Kazuki toho nemá zase tolik, co zlepšovat. Je vidět, že ho to baví a že se asi tajně učí od mistrů z televize a podobně. 

"Vypadá to famózně." Řekne konečně. První sousto se Aoimu vůbec nepovede a tak se Kazuki rozhodne krmit ho trochu jinak. Sleduje ho, jak si namáčí prst do omáčky a ví, co chce udělat ještě pár vteřin před tím, než se to stane. Obejme rty jeho prst a pocítí na jazyku sladkou chuť omáčky. Nebo je to chuť jeho kůže? Kazuki mu zdařile plete hlavu a když ten stejný prst nakonec vloží i do svých úst, Aoi tiše, trochu rozechvěle vydechne. Kazuki by se na jeho klíně vůbec vrtět nemusel, ale když to udělá, Aoi si uvědomí, že oči už má přikované jenom k jeho očím a na jídlo nemyslí ani trochu. 

"Něco nového?" Zopakuje po něm a vytáhne obočí nahoru, protože si představuje hodně věcí, ale Kazuki ještě zůstává u jídla. Sahá po nějaké tyčince, dává si jí do úst, ale pak už se líbají a Aoi si ani moc nepamatuje, co bylo těsně před tím nebo jak ta tyčinka chutná. Jednu ruku víc sevře okolo jeho pasu, zatímco druhou stiskne jeho paži nad loktem a přitahuje si ho k sobě. Ne nijak přehnaně rychle, spíš vášnivě a jeho polibek se rychle stává hlubším. Líbá ho dlouho, než je ochotný ho pustit, rukama mapuje jeho záda a brzy jimi zabloudí pod košili, aby se mohl dotýkat jeho nahé, horké kůže, ale ještě se nepokouší dostat pod lem spodního prádla nebo na příliš citlivá místa. Užívá si to kousek po kousku a nikam nespěchá. Má rád něžnosti.

Kazuki

Kazuki se trochu zarazí, protože si není jistý, co za slova by mohla přijít. Jakmile však dojde na Showa a to, že mu zůstali na krku, musí se upřímně rozesmát. Je to prostě pravda. 

"Jenže on si nás na ten krk pověsil sám." Má v tom úplně jasno. Dobře s Yumetem to bylo asi jiné, ale nikdo ho přece nenutil, aby Aoiho zaměstnával a jeho už vůbec ne. Stejně to Show udělal a asi je v tomto ohledu jedno, co s nimi zamýšlí. Už by byl v ideálním rozpoložení nechat vážná témata zase na pozdější dobu, ale Aoi mu to chce vysvětlit a tak se trochu narovná a pečlivě ho poslouchá. S každým dalším slovem mu jdou rty od sebe. On na nic podobného ani na vteřinu nepomyslel. U určitých pasáží trochu vrtí hlavou, protože mu přijde jako naprostý nesmysl, aby to bylo on, kdo by mohl Showa v tomto ohledu zastupovat. 

"To si nemyslím." Dodá, složí ruce do klína a klopí k nim oči. 

"Tohle bych přece nemohl dělat, určitě bych to pokazil. Pořád dělám spoustu chyb a nemyslím si, že bych se toho tolik dokázal naučit, aby se mnou byl spokojený." Umí být k sobě opravdu hodně kritický. Podle něj se ani na tohle místo, které dostal, moc nehodí. Miluje svou práci, hrozně si to užívá a zároveň má o sobě spoustu pochybností. Show mu několikrát připomínal, že dělá jen drobné chyby, které se čase vypilují, ale Kazu mu moc věřit nechtěl. Prostě se bál, že když si bude moc věřit, jednou udělá mnohem větší chybu. Bylo jednodušší držet se při zemi. Zvedne k Aoimu oči, když zmíní ulici a tiše se zasměje. Je v tom malinko ironie. 

"To si moc dobře nevybral." Dělá si se Showa legraci, spíš jen proto, aby maskoval své vlastní rozpaky. 

"Arigato, Aoi-koi, za to, že to tak vidíš." Pořád tomu úplně nevěří, ale je to vážně nádherné poslouchat. 

"Doufám, že mě nikdy nebudeš vidět jinak." Uculí se a líbne ho na špičku nosu. Tím jsou vážná témata uzavřená a je čas věnovat se…hm…Večeři. Aoi očividně neprotestuje nad jeho stylem servírování a tak by v tom rád pokračoval. Vzrušuje ho pohled na své prsty mezi Aoiho rty a očividně není sám. Samozřejmě to dost dobře cítí, že není sám. Aoi mu ještě zhodnotí celou přípravu a jemu se na tváři objeví naprosto rozzářený úsměv. 

"Chtěl jsem, aby se ti to líbilo." Prohodí a samozřejmě má na mysli úplně všechno i sebe samého. Pak už se ztratí v polibcích. Cítí, jak si ho Aoi přitahuje k sobě a on mu pod dotekem vláční a rozplývá se. Nic jiného nechce, než aby ho nepouštěl. Tiskne se k němu a oplácí mu polibky, jak nejlépe umí. Je jasné, že zdrženlivý on nebude nikdy a nejspíš to bude ještě horší. Bude doufat, že se to Aoimu bude pořád líbit. Povzdechne si do jeho rtů, když ucítí dotek na holé kůži. Snaží se ho pustit i pod prádlo, ale takto to moc nepůjde. Velmi neochotně se od něj odtrhne, udýchaně a s rozpálenými tvářemi se mu podívá do očí. Koutky mu krátce vyběhnou nahoru. Začne z jeho klína vstávat a naznačí mu, aby se trochu víc odsunul od stolu. Stoupne si před Aoiho kolena se stolem za zády. Pomalu se usadí na desku stolu a bosá chodidla položí Aoimu na jeho stehna. Musel trochu naaranžovaného jídla odsunout stranou, ale to mu teď vůbec nevadí. Nožkami vyjíždí nebezpečně blízko Aoiho klínu a vypadá, že si to opravdu užívá. Nakonec to ale nevydrží a přestane s tou provokací. Nakloní se, popadne Aoiho za triko na prsou, pěvně ho svírají a táhne ho k sobě mezi své nohy a hlavně za židle. Myslel si, že vydrží mnohem déle, ale prostě to nešlo. Přitiskne se k němu, jakmile je na dosah a očima krátce sklouzne do Aoiho klína. Rovnou se začne pasovat se zapínáním kalhot, aby se příliš nezdržoval. 

"Vidíš, co se mnou provádíš. Tohle by mě nikdy nenapadlo, až s tebou." S rozverným blýsknutím v očích ho obviní a vzápětí už mu dlaní zajíždí po látku do klína.

Aoi

Ano, Show si je na krk pověsil sám a zdá se, že zatím je přesvědčený o tom, že to nebyla největší chyba jeho života. Když dojde na Kazukiho možnou kariéru a na to, jak se zdráhá, kde kdo by ho mohl podezřívat, že je to jen předstíraná zdrženlivost, ale Aoi už ho zná dobře na to, aby věděl, že Kazuki si skutečně moc nevěří. On byl takový zvláštní. Na jednu stranu se červenal, na druhou dovedl být drzý a nahlas říct, co si myslí a ani v posteli se nezdráhal, v tom byl Aoi možná horší. Ale jak došlo na jeho schopnosti ohledně kariéry, najednou jako by se jeho sebevědomí propadlo na samé dno. Možná za to mohli jeho rodiče nebo někdo, kdo ho v minulosti hodně podceňoval. Maličko se mu vrátí jeho pracovní přemýšlení, o které před časem přišel a které už asi vážně nebude nikdy pokračovat, ale jen do chvíle, než začnou něžnosti mezi nimi. V duchu se ještě musí zasmát nad tím, že Show chce udělat svou pravou ruku zrovna ze studovaného sociálního pracovníka, ale co už, tak to prostě bylo. 

"Je normální, že děláš chyby na místě, kde jsi chvíli. Navíc jsi vážně moc mladý, máš na to celé roky, aby ses to naučil a to neříkám proto, že bych si myslel, že bys to nestihl dřív. Jen ti chci říct, že na to máš čas a nemusí to být za týden, abys někomu dokázal, že jsi dost dobrý." Ujistí ho. Kazuki mu vzápětí poděkuje a navíc má strach, aby to Aoi už nikdy nevnímal jinak a on se musí rozesmát. 

"Už toho nech nebo ti budu říkat, že jsi jako malé dítě." Škádlí ho, než se oba ztratí v polibcích a vzájemných dotecích. Jakmile se potřebují trochu nadechnout a Kazuki se mu podívá do očí, je mu jasné, že má něco v plánu, protože v nic zatančí všichni čerti. Kazuki mu naznačí, aby se se židlí trochu posunul, takže to udělá, zatímco Kazuki vstává a pak už ho vidí, jak si sedá na stůl. Maličko zatají dech a pohledem krátce klesne do jeho klína, ale pořád má na sobě to prádlo, takže toho zase tolik nevidí. Kazuki si opře chodidla o jeho stehna a Aoi položí dlaně na jeho nárty, aby je několikrát mohl pohladit a promnout jeho kotníky. Kazuki ho dráždí a provokuje, Aoimu naskakuje husí kůže snad i na zadku, ale nakonec je to Kazuki, kdo ztratí nervy jako první, sáhne po jeho tričku a přinutí jej, aby se postavil. Aoi poslechne, udělá ten jediný krok blízko k němu a opře se dlaněmi o desku stolu vedle jeho boků. Nos teď skoro opírá o špičku Kazukiho nosu. Kazuki na nic nečeká a začne ho připravovat o pásek a později a rovnou i o kalhoty a jakmile je to všechno dole, Aoi se z toho pokouší vystoupit, ale jde to těžko, když vám váš milenec zajíždí dlaní do klína. Aoi lapá po dechu, utíkají mu první povzdechy, ale nakonec se z oblečení nějak vymaní a rovnou přinutí Kazukiho, aby ještě jedou vstal, aby ho mohl taky připravit o prádlo. Tu košili mu zatím nechá, protože na ni jednoduše nemá čas, popadne ho oběma rukama v pase a prostě ho posadí zpět na desku stolu. Občas se diví, kde se v něm bere ta síla, ale teď se to hodí a Kazuki je drobnější. Už v něm nakopl plamen vášně a Aoi najednou ví, že tohle nebude nic pomalého. 

"Kdyby jsi tak nelhal, vidím ti až do žaludku. Tváříš se jako andílek, ale máš do něj pěkně daleko." Zaduní trochu níže posazeným hlasem, plný touhy a jisté výhrůžky, ale je to jen proto, aby to Kazukiho ještě víc vzrušovalo, když chce doma toho zlého hocha. Aoi se znovu vrhne na jeho rty, prudce dlaněmi vyjede po jeho stehnech nahoru, krátce do nich zatne prsty a pak jednu dlaň přesune rovnou do jeho klína, který začne mnout a dráždit. Při tom jej nepřestává líbat.

Kazuki

Kazuki se na Aoiho podívá, když ho začne přesvědčovat, že některé věci jsou prostě normální. Ano, ostatní dělají chyby, jenže ty Kazukiho ho dostaly na ulici. Toho se hrozně bojí, že to tak moc zkazí, až ho Show vyhodí a ujistí ho tím, že je k ničemu. V tomto ohledu prostě nedokázal být sebevědomý. V ostatní to viděl, ale u sebe prostě ne. Třeba se z toho jednou dostane a bude mít o sobě mnohem lepší mínění. Pokud Aoi bude dál pokračovat v podobných proslovech, určitě to půjde. Vděčně se na něj pousměje, aby mu dal najevo, že si jeho slov váží. Trochu nakrčí obočí, protože potom přijde úplně jiná přesvědčovací taktika, u které trochu pohodí hlavou. 

"Já už nejsem dítě." Je na to háklivý asi jako všichni jeho věku. Většina si myslela, že má v malíčku celý svět. Takový on nebyl, ale už přece trochu dokázal, že se o některé věci umí postarat. Sice mu to moc nevyšlo, ale teď se stará a zvládá bez mrknutí domácnost, jak vaření a úklid, tak i nákupy a rozhodně nezapomíná na splatnost složenek. Nejradši by mu začal zase odporovat, ale naštěstí už k tomu nemá příležitost. K tomu tématu se vrátí a on si připraví nějakou skvělou odpověď. Bude to však snadnější, až mu Aoi zase vrátí mozek. Momentálně ho zahnal někam hodně daleko a fungují úplně jiné rozhodovací partie. To mu ani nemůže říct, byl by za nadržence. Kouká mu od očí, když k němu Aoi stoupne a je rád, že se mu podařilo jej tak rychle připravit o kalhoty. Je nejspíš moc nedočkavý, ale snad to pro tuto chvíli nevadí. Hladí ho v klíně a užívá si Aoiho výraz, který mu díky tomu nabízí. Soustavně se u toho kouše do rtu a snaží se, aby byl co nejlepší a přinášel mu co nejvíc příjemných pocitů. Hlavně už ví, jaký Aoi umí být a ano, chce to znovu probudit. Poslechne ho bez mrknutí a postaví se, aby mohl přijít o prádlo. S mírně pozvednutým obočím se podívá na lem košile, který zatím všechno kryje. Rozverně se uculí, ale pak už trochu vypískne, když se ocitne holým zadkem zpátky na stole. Hned na to se tiše zasměje a už si Aoiho přitahuje k sobě. Jakmile ucítí jeho dlaň ve svém klíně, nechá hlavu trochu spadnout dozadu a okomentuje jeho dotek povzdechem. Chtěl to mít pevně v rukou sám, ale je znát, že se klidně nechá rozmazlovat právě tímto způsobem. Pak se na něj zase podívá a začne mu vášnivě oplácet polibky. Dlaněmi přejíždí po jeho ramenou a pak vjíždí do vlasů, za které ho občas trochu zatahá. Má pocit, že musí za chvíli nutně dojít k vrcholu, moc to chce a zároveň nechce skončit příliš brzo. Na pár okamžiků se odtrhne do Aoiho rtů a podívá se mu do tváře. 

"To říkáš ty mě? Vypadal jsi rozhozeně, když jsem ti řekl, že mě tvá nová práce vzrušuje a přitom se ti to líbí." Vrátí mu to a snad bylo i trochu úroků. Už zase si nevidí do pusy. Sám se dlaní vrátí do Aoiho klína, aby mu tu péči taky trochu oplatil. 

"Dneska mě vysazuješ na stůl, a co přijde potom?" Snaží se mluvit souvisle, ale spíš do ze sebe ztěžka dostává mezi jednotlivými steny. 

"Přijdeš domů a rovnou mě ohneš přes linku? Možná rovnou opřeš o dveře a ani zbraň si neodložíš. Takové přepadení." Nechá hlavu znovu klesnout dozadu a nemá daleko k tomu, aby se položil na stůl a řekl mu, ať si s ním dělá, co chce. Volnou ruku konečně přesune z jeho vlasů, protáhne ji mezi nimi a skončí jí na Aoiho pozadí, které pevně sevře a přitiskne ho k sobě s krátkým trhnutím. 

"Jak bych s tebou mohl být hodný kluk. Úplně jsi mě zkazil." Klidně to hodí na něj, ani se za to nestydí. Začíná se v tom pěkně ztrácet a nejvíc je to vidět na výrazu jeho tváře. 

"Klidně si se mnou dělej, co chceš, všechno bude skvělé." Odsouhlasí mu úplně všechno na světě. Přece jenom v tomto stavu nedokáže už vůbec přemýšlet.

Aoi

Aoi se prostě musí zasmát. Doufal, že jeho slova ohledně Kazukiho nedospělosti budou mít přesně tento účinek a ona skutečně měla. Taky to mohl přejít jen tak a vůbec se ho to nemuselo dotknout, ale přece věděl, jací jsou kluci v jeho věku. I on byl takový. Žádná další odveta nepřijde, protože toho mají momentálně hodně na práci a Aoiho díky tomu ani nenapadne, že by si ji Kazuki mohl schovávat na později. Podle něj je to prostě jenom věta, co ihned upadla v zapomnění a sám netuší, jak moc by se mohl mýlit. Kazuki trochu vypískne, když s ním tak bouchne o stůl, i když to podle něj musel čekat, ale možná si myslel, že to bude všechno jinak, třeba že si Aoi zase sedne a on mu dosedne na klín nebo… Jestli si bude představovat podobné věci, asi se udělá ještě dřív, než se ho vůbec dotkne, tolik ho jejich možné společné chvilky rozpalují. Když se na sebe s Kazukim vrhnou v souboji polibků, Aoi málem nestačí dýchat. V tu chvíli dokonale zapomene na svět kolem sebe a vnímá jenom jeho ruce a blízkost. Je to vážně neskutečné, protože vůbec nepřemýšlí nad tím, co dělá nebo jak to udělat, aby to bylo co nejbližší, prostě jenom koná tak, jak mu velí srdce a momentální rozpoložení. Zatváří se skoro překvapeně, když na něj Kazuki promluví, několikrát zamrká a jeho hlavě chvíli trvá pochopit, co že to vlastně říká, ale pak mu dojde, že to je narážka na jeho zlobení. 

"Líbí se mi, že tě to vzrušuje, ne to, co z toho kouká." Uvede to na pravou míru. Teď by Show asi vyletěl z kůže, ale to není nevděk, to je jen zatím nepokořený strach z toho, že by jednou třeba někomu vzal život. Celý jeho život ho z toho někdo obviňuje a on se brání a pak by to skutečně udělal? Ne, tak o tomhle teď vážně přemýšlet nechce. 

"Já tě vysazuju na stůl? Nevylezl sis na něj náhodou sám? Hned po tom, co ses svlékl a ke stolu šel už prakticky nahý?" Připomene mu, jak to celé bylo a když dojde na ohýbání v předsíni… 

"Tak ty bys chtěl, abych u toho měl na sobě svou novou zbraň? Potřebuješ prostě cítit to nebezpečí, že ti třeba náhodou prostřelím nohu, až se odjistí pojistka nebo tak něco?" Maluje černé scénáře, což mu šlo vždycky dobře, ale oba si teď vracejí pozornost dlaní, jen Aoi je s každým Kazukiho dotekem ve vlastním klíně mnohem blíž jeho zadním vrátkům, která už škádlí a brzy se podívá i trochu dovnitř. 

"Myslel jsem, že tě Yumetův únos vyděsil, ale jestli si přeješ vlastní, bude pro nás se Showem to nejmenší takový zážitek zařídit a hned potom si to rozdáme na kapotě." Tohle by samozřejmě nikdy neudělal! Dneska je ale očividně den na oplzlé řečičky, protože u toho už je dvěma prsty kdo ví kde daleko, naléhá na něj celým tělem a za pár vteřin se prostě neudrží. Kazuki už má při tom ruce na jeho zadku a posílá ho proti sobě a když mu řekne, že s ním hodný ani být nemůže a že je všechno Aoiho vina, opravdu do něj vstoupí. Pomalu, ale plynule a bez zbytečných průtahů. A pak už nedovede ovládat vůbec nic. Jejich tempo je čím dál rychlejší. Drží ho pevně, aby mu nikam neujížděl, stůl poskakuje, ale dechu na polibky mu příliš nezbývá. 

"Už dělám." Odpoví mu udýchaně. 

"Můžu udělat úplně cokoliv, jsem mafián. Pamatuješ, na začátku ses mě bál, utíkal jsi přede mnou a já ti sliboval, že tohle se ze mě nikdy nestane a podívej se teď. Nedá se mi věřit." Zní to paradoxně, ale jen oni dva vědí, jak to bylo a že Aoi by mu nikdy v životě neublížil. Vrchol přijde až příliš rychle, Aoi tlumeně vykřikne do Kazukiho rtů jeho jméno, prudce do něj přirazí a několik dlouhých vteřin tak musí zůstat, ať už je na tom jeho milenec jakkoliv. Tohle nejde v žádném případě ovládat.