Aoi x Kazuki - Pořád nejsem plnoletý. - část 1.

(Aoiho byt)

Kazuki, Show

Bylo to asi týden po událostech na ulici a noci strávené u Showa v bytě. Ten nakonec úplně všechno dodržel a na druhý den si užili vážně parádní nákupy. První navštívili sto senový obchod, kam chtěl Yumeto a bylo hodně zábavné sledovat Showa, jak na všechno zvedá obočí a některé věci očividně nechápe. Pak ale bylo po jeho a nechali se odvézt na Ginzu, kde zase koukal Kazuki. Tolik krásných věcí snad v životě pohromadě neviděl. Vážně se chtěl krotit, aby si třeba Aoi nepřipadal pitomě, ale vůbec mu to nešlo. První chodili společně a pár věcí si po přemlouvání Showa skutečně odnesli. Pak s Yumetem vyfasovali jeho zlatou kartu a ruku v ruce se vydali po dalších obchodech. Aoiho vzal Show na výborné kafe a cigaretu, aby ho z toho nekleplo. Ne, Kazuki si už nechtěl nic kupovat, i když je Show nabádal, že to jeho účet vážně ani nepozná, ale nakonec si sebou přece je pár tašek nesli. Kazuki ze začátku pomáhal vybírat Yumetovi, dokud se do toho tak nezabrali, že si nakonec zkoušel i on v jedné kabince společně s ním. Dost se u toho nasmáli a několikrát hrozilo, že je odtud vyhodí. Tedy do chvíle, než vytáhli onu kartu. Pak už se jim všichni klanili a nabízeli jim šampaňské nebo kávu a dobroty. Oběd už měli dávno za sebou a nakonec to protáhli i na večeři, kterou měl Show očividně připravenou, měli i rezervaci v jedné z drahých restaurací. Kazuki nic z toho nepotřeboval, ale bylo příjemné být mezi lidmi, kteří….Vážně mu chvíli přišlo, že jsou jako rodina. Nahlas radši nic neřekl, aby si neťukali na čelo, jenže ten pocit prostě měl. Dneska ráno vstávali oba s Aoim úplně stejně. Doma se ale moc nezdrželi, jen si dali společnou kávu a oba vyrazili ven. Aoi do své nové práce a Kazuki na pohovory, protože nikomu na krku viset nechtěl. Ale už byl trochu zoufalý. Aoimu opravdu zmizel záznam z rejstříku a pak oba zjistili, že mají zaplacený nájem na dva měsíce. Samozřejmě jim Show nic neřekl, jen to prostě zaplatil a dozvěděli se to až od majitele, když došlo na termín placení. Tento měsíc by zvládli, ale další…Bez práce jen těžko, kdyby si to Aoi rozmyslel. Ani jeden z pohovorů Kazukimu bohužel nevyšel. Samozřejmě za to může jeho věk, nejradši by do něčeho praštil, když jde po ulici už v podstatě domů. Ještě musí vyřešit nákup. Hned jak vyjde, u něj zastaví auto. Prudce sebou trhne, jak se lekne, ale všudypřítomná ochranka je v klidu. Ano, jemu i Aoimu jsou pořád v patách. To auto nakonec pozná, a když se okýnko stáhne, musí se pousmát, je to Show.

"Ahoj." Pozdraví ho zvesela.

"Kazu-chan, jak se vede?" Pousměje se Show a kývne mu hlavou. Pak ho pozve k sobě do auta. Řidič zatím umístí nákup do kufru. 

"Už máš práci?" Zeptá se ho show, samozřejmě ví, kde všude byl. Kazuki jen smutně zavrtí hlavou.

"Pořád nejsem plnoletý." Postěžuje si s povzdechem. Show se jen ušklíbne, než se zapře loktem o rám okýnka a podepře si prsty hlavu. Pak se na něj pomalu podívá.

"A nechceš zpátky své místo?" Nabídne mu s blýsknutím v očích. Kazuki se na něj podívá s vytřeštěnýma očima.

"Rád bych ale ne kvůli tomu, že Aoi pro tebe dělá." Stojí si trochu paličatě na svém. Show se uchechtne, ten kluk ho vážně baví. 

"Můžeš mi věřit nebo ne, ale nejsem tu kvůli Aoimu a tomu, že je u mě. Chci tě zpátky, podle mě na to máš a chybí ti jen příležitost. Potřebuju někoho, na koho se můžu spolehnout a koho může sdírat s kůže." Uchechtne se Show a podívá se na Kazukiho. Ten se trochu zamračí, ale vzápětí se rozesměje.

"Jsi vážně hrozný, ale mám tě rád." Vypadne z něj dřív, než se stačí zarazit. Dokonce i postřehne těknutí očí řidiče, ke zpětnému zrcátku. 

"Promiň." Omluví se mu Kazuki rychle a tiše. Show jen zlehka zavrtá hlavou.

"V pořádku. Je příjemné to slyšet od někoho, kdo mi klidně šlápne na nohu, když se mu to nebude líbit. Jsi doma, takže v pondělí se uvidíme. Pozdravuj mou pravou ruku, za chvíli by měl být doma." Dodá Show, když se podívá na hodinky.

"Arigato." Prohodí zvesela Kazuki a vyskočí z auta. Skoro dotancuje až domů a začne chystat jídlo pro ně oba. Trochu hostinu, prostě má dobrou náladu. Brzo bytem zní hudba a on si v kuchyni pěkně tancuje, dokonce si i prozpěvuje. Očividně u něj panuje úplně jiný vesmír.

Aoi

V tom stosenovém obchodu Aoi vlastně taky dlouho nebyl. Podvědomě se mu vyhýbal jako levnému lákadlu na peníze a místu, kde si pořídíte plno zbytečností, co se hned rozbijí, ale nakonec se tam našlo i hodně užitečných věcí, hlavně do domácnosti. Když viděl, jak se ho Show pohledem ptá, jestli to myslí vážně, zatímco Aoi převracel v rukou pořadače do šuplíku a zajímavé udělátko na vymačkávání citrónu, Aoi jenom pokrčil rameny, ale ty věci stejně koupil. Show neměl ani ponětí, co bylo potřeba, pokud k vám nechodí uklízečka a kuchařka. 

"Kazuki rád vaří." Omluví si to tím, že je to dárek pro něj a raději maskuje podivně se plnící košík. Na Ginze je to o hodně jiné a protože na to s Kazukim nemají peníze, cítí se v těch obchodech nesvůj a samozřejmě nic nekupuje. Show buď vycítil jeho rozpoložení a nechtěl ho dál stavět do podobného světla nebo si prostě potřeboval popovídat někde v klidu, ale věnoval klukům kartu a poslal je nakupovat samotné. Aoi je pohledem vyprovází trochu jako mamka, když je jím varuje, aby to všechno nerozházeli a byli střídmí, ale zatímco Kazuki vypadá nejistě, Yumeto to odmávne dlaní, popadne Kazukiho za rameno a oba dva zmizí jako pára nad hrncem. U cigarety se dozví, co přesně bude dělat v nové práci a v kolik hodin má kam přijít a když se pak všichni sejdou u večeře, musí se Aoi smát, protože tam všichni dorazí v novém a tudíž nikdo nedělá ostudu. Dokonce i on dostal od Showa první oblečení, údajně kvůli práci, aby nedělal ostudu, ale… Aoi ví, jak to je. Věděl, že Kazukimu dělá vrásky, že nemůže sehnat nové místo, ale teď už na to nemuseli tolik spěchat a Kazuki rozhodně nemusel pracovat v korejské čtvrti. Aoi v tom neviděl zdaleka takový problém, ale upřímně, kdyby to bylo obráceně, moc dobře chápal Kazukiho pocity. Přesto zatím chodil do práce jenom on. A všechno bylo úplně jinak, než jak Show původně říkal. Tedy ne snad, že by Aoiho honil s pistolí v ruce po nočních ulicích nebo ho poslal vybírat výpalné, ale Aoi rozhodně neseděl za stolem a neřešil ztracené duše z ulice. Aoi se nějak ocitl přímo v Showově kanceláři s jeho osobní ochrankou, kterou tvořili dva chlapi, co malíčkem u levé nohy zkopali cvičené komando a stal se jeho… jak tomu říkali? Něco jako kancléřem? To vyloženě ne, protože ta role oficiálně existovala a připadala tomu v rodině, kdo by nastoupil na Showovo místo, kdyby se mu něco stalo, ale jinak se to tak dalo nazvat. Byl takovou tou sekretářkou, co spravovala jeho rozvrh, chodila všude s ním, všichni se jí klaněli, jako by byla Show číslo dvě a ti dva mu byli v patách úplně stejně. Aoi z toho byl celý nesvůj, nechápal vůbec nic, pobral svůj notebook, telefon, papíry, kopec falešných identit, náhradní notebook, telefon, instrukce… byla toho asi miliarda, ale měl prý hodně času na zaučení. Když ho ten večer veze domů osobní řidič a vyloží ho přede dveřmi jejich bytu, sousedka z protějšího domu málem zakopne o vlastního psa, jak se po něm ohlíží. Aoi se jako ve snu odplouží až domů, kde odemkne a najde Kazukiho… 

"Tys to věděl?" Nechápe, protože Kazuki chystá něco, co vypadá jako velmi slavností večeře. Aoi odloží tašku, přejde k němu, políbí ho na uvítanou a pak zamíří k jedné věci, kterou ve svém bytě ještě nikdy nepoužili. Totiž k sejfu na zdi. Od Showa samozřejmě mají jeho kód. Aoi odklopí polovinu saka a vytáhne odtud pravou, nefalšovanou pistoli. Samozřejmě je ilegální. 

"Až se někdy pohádáme, pokus se mě nezastřelit." Řekne s lehce staženým hrdlem, ale prý je to nutné. A Aoi má ode dneška po práci taky hodiny na střelnici.

Kazuki

Kazuki je v jednom kole. Tak je to prostě vždycky, když má z něčeho radost. Je schopný strávit v kuchyni půl dne, aby připravil plný stůl, a nejspíš to budou jíst ještě týden, ale nemůže si pomoct. Původně opravdu nechtěl přijímat práci od Showa. Přišlo mu, že tím tak trochu využívá Aoiho a jeho nové místo. Jenže Show to podal tak, že s tím už takový problém nemá. Možná mu neměl věřit, ale cítí se tak dobře, že to prostě hodí za hlavu. Nakonec to jde snáz, než si původně myslel. Rozdělal hodně věcí a chvíli to vypadá, že nestihne pořádně ani jedno z toho. Za chvíli mu však pod rukama vzniká jídlo, které nejen skvěle voní, ale i výborně vypadá. Tuhle estetickou stránku měl prostě nejraději. Nejradši by se zrovna tímto jednou živil, ale i když žije často ve svých snech, moc dobře si uvědomuje, že k tomu není jednoduchá cesta. Chvilku volna využije k tomu, aby si otevřel okno a zapálil si. Opírá se ramene o jeho rám a kouká na krásnou oblohu, než mu očka sklouznou dolů na ulici. Vidí drahé auto, jak parkuje před domem a když z něj vystoupí Aoi málem z toho okna vypadne. Neměl by jeho práci schvalovat, měl ho od toho od samého začátku odrazovat a stejně ho ani na vteřinu nenapadne žádná negativní myšlenka. Prostě je sexy a hrozně mu to sluší. Bude úplně v háji, když ho uvidí vedle Showa a tím se mu jen potvrdí, jak důležitý je. Jeho kluk. Uculí se, típne cigaretu a vrátí se do kuchyně. Nejlepší čas, aby se mu nic nepřipálilo. Poslední, co by chtěl dneska zkazí je jídlo. +Jestli se k němu vůbec dostaneme.+ Pomyslí si pobaveně a dokonce u toho trochu zčervená. Podobné věci ho napadají hodně často. Ale za to taky může Aoi. Uculí se pro sebe, když to na něj v duchu svede. Když dveře klapnou, ohlédne se přes rameno a málem se pořeže. Nějak na něj nemohl přestat zírat. 

"Ahoj." Pozdraví ho jako první a zatváří se nechápavě.

"Co jsem měl vědět?" Vzpamtuje se trochu, jinak na něj bude zítra ještě tak dvacet let a nejspíš umřou hlady.

"Vím akorát, že ti to hrozně sluší a asi za chvíli začnou žárlit, protože přesně vím, jak na tebe budou na ulici koukat." Složí mu rovnou kompliment a natáhne se, aby mu mohl oplatit polibek. Odstaví jídlo z plotýnky, umyje si ruce a pak udělá několik kroků k němu, aby ze strany viděl, co dává do trezoru. Podél páteře mu přeběhne mrazík, ale očka už mu svítí. Je to zvláštní směsice pocitů, když ho vidí, co schovává. Z jedné strany má z toho kusu kovu trochu strach a z druhé si představí, jak Aoi stojí, zvedá zbraň a míří…A je to tu zase.

"Věř mi, že mám úplně jiné usmiřovací taktiky." Uculí se rozverně, počká, až trezor zavře a protáhne mu paže kolem pasu, než se natiskne na jeho záda. 

"Měl jsem dobrou náladu, tak jsem vařil." Prohodí tiše.

"Měl jsi dneska dobrý den?" Zeptá se ho zvědavě. Už se nemůže dočkat, až mu řekne o tom, že má práci a zároveň ho hrozně zajímá, jak se Aoi měl.

"Ale měl by sis pospíšit, protože když jsem tě viděl vystupovat z auta a teď s tou zbraní…Asi si budeš myslet, že jsem se úplně zbláznil, ale pamatuješ, co jsem ti říkal u Showa v kině?" Vážně doufá, že si vzpomene na to, že mu ta představa přijde sexy a ne na všechno ostatní, co si řekli. Trochu se povytáhne, než nosem odhrne jeho sametové vlasy z ramene a krátce přitiskne rty pod jeho ouško. 

"No dobře, něco málo vím, potkal jsem dnes Showa. Říkal mi, kým ses pro něj stal. Neměl bych z toho mít radost, ale vlastně mám. Konečně si tě někdo pořádně váží a vidí v tobě to co já celou dobu." Pošeptá mu a pak si odloží hlavu na jeho rameno.

"Je to fér a zasloužíš si to, po tom všem, čím sis prošel." Vidí to úplně jednoduše. Ví, že to tak snadné není a Aoi s tím pořád troch bojuje, ale stejně si to myslí. 

"Až tě někde uvidím s ním, budu stát na ulici a vřískat, to je můj kluk a budu sledovat, jak všechny holky a kluci kolem pukají závistí. Myslím, že se ke mně klidně přidá i Yume." Trochu na to témě vtipkuje, ale vlastně není daleko do toho, aby to udělal.

Aoi

Aoi se nadechne, aby Kazukimu odpověděl a vlastně mu svoje slova vysvětlil, ale Kazuki mu řekne, jak na něj teď asi bude žárlit. Aoi se zastaví v činnostech a s mírně pootevřenou pusou se na něj zadívá. Kazuki ho vždycky přesvědčoval o tom, jak sexy mu připadá, ale teď to nabíralo na intenzitě. Image očividně dělala hodně a Aoi to dost podceňoval. Vážně Kazukiho tolik dostává, že je z něj v podstatě zlý hoch? Mimoděk mu hlavou prolétnou všechny ty poučky o tom, že hodní kluci nikoho nebaví. Vrátí mu políbení a jde uklidit pistoli. 

"Myslel jsem, že chystáš takovou velkou večeři, protože ses už dozvěděl, jakou práci pro mě Show ve skutečnosti má. Je to něco trochu jiného, než o čem mluvil. Vlastně… ne jen trochu." Vysvětlí mu a ohlédne se po něm, ale to už je Kazuki u něj a sleduje zbraň, kterou Aoi ukládá. Tiše se zasměje jeho slovům o usmiřování, ale pak se na něj otočí o něco vážněji. 

"Vlastně bych měl mít náboje někde jinde, od čeho neznáš kód. Nikdy nevíš, co se stane, když tě opravdu vytočím, třeba budeš mít zatmění." Dobírá si ho temně posazeným tónem hlasu. Zaklapne za zbraní sejf a otočí se k němu čelem. Sám neví, co si s tím vším má počít. Cítí se hodně nepatřičně. Nikdy zbraň nechtěl, nepotřebuje ji, ale teď se toho hodně změnilo a když jeli pro Yumeta, jasně cítil, jak mu vadí, že ji nemá. Alespoň nějaký nůž. Pokud se chce pohybovat v této společnosti, nemůže zůstat beránkem mezi vlky. Aoiho bojová umění nebavila, ani box a další věci, tohle bude hrozné odříkání… Zase se otočí na trezor, ale Kazuki se natiskne na jeho záda a řekne mu, že vaří jenom tak z dobré nálady. 

"Tak to jsi trefil skvěle, protože Show mě povýšil na místo, o kterém mi sice moc neřekl, ale já tuším, že je jedno z nejvyšších. Nerozumím ničemu, když se skoro neznáme ani nic neumím, ale myslím si, že si mě chce na něco konkrétního vytrénovat. Je mazaný, neříká mi to, abych ho neposlal do háje. Nejspíš by mě vyděsil a on to ví." Prozradí mu. 

"Takže jsem měl skvělý den, ale vlastně dost děsivý. Zatím mu dělám sekretářku, ale strkám nos do věcí, o kterých víme jen my dva. To mluví za všechno…" Proč? Proč ne někdo jiný? Musí se znovu zarazit, protože Kazuki ho začne otevřeně svádět. Samozřejmě, že si pamatuje, o čem se bavili v kině. 

"Ty jsi mě sledoval z okna?" Podiví se a asi si tu hlavu přes rameno vykroutí, ale jakmile se ho Kazuki dotkne nosem pod ouškem, začne mít i on strach, aby všechno to skvělé jídlo nevystydlo. Kazuki mu přiznal, že vlastně o všem ví a že se dneska se Showem viděl a povytáhne obočí výš. 

"Vážně? A co ti teda řekl?" Je zvědavý a snaží se v tom zorientovat, protože Show je tajemný jako hrad v Karpatech. Začervená se, když mu Kazuki řekne, že si ho konečně někdo váží. 

"Show v nás očividně vidí věci, které nikdo jiný ne, vzpomeň na Yumeta." Myslí jejich hádku o tom, kdy Show vyzdvihoval jeho zlodějské tendence. 

"Teď jenom, aby si to mysleli ještě ostatní." Řekne Aoi, protože si není jistý, jestli v klanu všichni tak snadno přijmou, že se mezi nimi objevil neznámý amatér, co přeskočil všechny příčky bez toho, aby hnul malíčkem. Jestli ho někdo bude chtít oddělat, bude to mít snadné. Tedy pokud projde přes jeho ochranku Doufám, že jsou fakt dobří. Pomyslí si přiškrceně. Musí se rozesmát, když mu Kazuki začne říkat o tom, jak bude vřískat na ulici. Musí se k němu konečně otočit čelem. Vezme jeho tvář do dlaní a políbí ho na špičku nosu. 

"Jsi roztomilý. Pojďme to sníst, nechci aby ses s tím vařil nadarmo." Dá najevo, že jeho myšlenky začínají utíkat malinko jiným směrem.

Kazuki

Kazu si není jistý, jestli to třeba jednou nepřežene, ale nemůže jinak. Aoi si pořád neuvědomuje, jak moc sexy pro něj je a že nad tím neumí přemýšlet jinak. Přál by si, aby se Aoi na sebe mohl jednou podívat jeho očima a viděl by se v tom nejlepším světle. Jednou to určitě pochopí, o to se postará. Když se na něj upřou černé oči, jen nevině pokrčí rameny a malinko se uculí. 

"Chtěl jsem ti jen udělat radost. Měl jsem v plánu něco uvařit a taky trochu jako omluvu, protože jsem nesehnal práci. Tedy myslel jsem si to do doby, než se objevil Show." Prozradí mu taky něco, co se událo v autě. Nakloní hlavu na stranu a pak se rozesměje. Není vůbec žádný důvod, aby Aoi měl náboje někde jinde. Kazuki by se mohl zlobit, jak by chtěl, ale i tak by neublížil ani mouše, natož tak jemu, kterého tolik miluje.

"Slibuju, že až budu mít největší zatmění, dostaneš ode mě maximálně tak na zadek vařečkou." Vypadne z něj dřív, než si to stačí rozmyslet a pak se znovu rozesměje.

"Promiň, prostě si nemyslím, že by byla situace, kdy bych ti chtěl tak moc ublížit, to se nestane." Je znát, že si tím je naprosto jistý. Vyslechne si to, co Aoi pro Showa dělá.

"Já si myslím, že jsi ten, kterého právě potřebuje. Řekl mi, že z tebe chce mít svou pravou ruku." Prozradí mu. 

"Víc mi neřekl, ale podle mě je to hlavě proto, že si tě vybral. Víš, můžeš mít sice rodinu, ale tu si nevybíráš. Podle mě jim zase tolik nevěří. Přijde mi, že kdyby něco pokazil, odvrhnou ho velmi rychle. Show není člověk, který by jen tak věřil někomu cizímu." Ukáže Aoimu, co si o tom všem myslí. Kdo ví, kde je pravda. 

"Podle mě si vybral naprosto skvěle a půjde ti to." Snaží se ho trochu povzbudit, ale nelže, vážně tomu věří. 

"Z druhé strany podle mě ví, k čemu bys nikdy nesvolil a nebude tě do toho nutit, určitě ví, že by tě tím odradil." Show není pitomec, jistě moc dobře ví, za kterou hranici Aoi nikdy nepůjde a co po něm chtít nemůže a taky ho s tím povýšil k sobě. 

"Mluvili jsme vlastně spíš o mně. Nabídl mi moje staré místo. První jsem ho znovu odmítl, protože jsem si myslel, že to dělá kvůli tobě. Nejsem si úplně jistý, že to tak není, ale řekl mi, že se na to vážně hodím a že mě chce zpátky kvůli tomu, co jsem se za tu chvilku naučil." Vypadá malinko nejistě, když o tom mluví. Pořád nemůže uvěřit, že by to bylo skutečně tak. Je jasné, že si v jistých ohledech zase tolik nevěří. 

"Máš pravdu, vidí, i když je tomu občas těžké uvěřit. Myslím u mě. U tebe o tom vůbec nepochybuju." Uvede to na pravou míru. Zvedne k němu očka, když se Aoi otočí.

"Ty jim to dokážeš. To zvládneš." Broukne tiše a pak už nechá víčka klesnout a tiše zasměje, protože dostane pusu na špičku nosu a ještě se dozví, že je roztomilý.

"Jestli se ti to líbí, klidně budu." Prohodí měkce a pak přikývne a pustí ho ke stolu. 

"Skočím si opláchnout ruce a půjdu to dochystat." Popožene ho ke stolu a sám se zatím vytratí do koupelny. Pustí vodu, oplachuje si ruce a pak mu oči padnou na Aoiho černou košili a dostane vážně šílený nápad. Protočí očka sám nad sebou. Když vyjde z koupelny má na sobě jen prádlo a Aoiho košili zapnutou na jediný knoflík uprostřed. Dělá jakoby nic a u linky ještě dozdobí talíře, než je začne nosit na stůl. Je toho vážně dost, nejspíš by tím nakrmili celý dům. Ještě odběhne k lednici, otevře ji a nakloní se, aby Aoimu vytáhl pivo. Jistě mu přijde vhod a ano, taky to dělá schválně. Popravdě je ve fázi, kdy to jídlo klidně nechá vystydnout. Položí ho na stůl k Aoimu a pak se mu klidně vměstná na klín, i když se u toho červená. Jednu paži má kolem jeho ramen a druhou sahá po hůlkách, aby ho mohl začít krmit.

"Snad to bude dost dobré a bude ti to hmmm chutnat." Snaží se neculit, ale jde to vážně špatně. 

"Byl bych rád, kdyby sis to užil, přece jen máme co slavit." Opravdu ho chtěl nechat v klidu najíst, ale nějak to nejde.

Aoi

"Proč by ses mi za to měl omlouvat?" Svraští Aoi obočí a vážně se na Kazukiho podívá. To přece nebyla jeho vina, že sehnat pro něj práci bylo tak složité a ještě před pár dny byl Aoi v podobně složité situaci. Ježe pak Kazuki zmíní, že to bylo jen do doby, než se potkal se Showem a vytáhne obočí hodně vysoko. Kazuki to nerozvede hned a místo toho mu slibuje, jak dostane na zadek vařečkou. Jeho údiv by už snad nemohl být větší. 

"Když už někdo, tak ty, ne?" Jednak měli zatím celkem jasně rozdělené role a jednak byl podle Aoiho Kazuki ten, kdo zlobil. Aoi takový vůbec nebyl, byl pořád hodný! Když Kazuki zmíní, že taková situace nastat nemůže, udělá Aoi trochu pochybovačný pohled, ale už na to nic neřekne. Takže pravou ruku… To je přesně to, co si Aoi myslel, ale netušil, že by to mohl dělat někdo, kdo si nic neprošel, sám nikoho nezastřelil a navíc doopravdy nic neumí. Může mu dělat vážně skvělého asistenta, naučit se jeho rozvrh, všechno hlídat, ale stejně nikdy nebude jako Show. Tedy… teď si to rozhodně myslí a měnit na tom zase tolik nechce. Nebude střílet do lidí! +Pokud někdo neunese Kazukiho a tak podobně, že?+ Pomyslí si. Kyby to někdo udělal a on měl pistoli… Ne, nad podobnými věcmi přemýšlet prostě nebude! Poslechne si Kazukiho názor na Showovu rodinu. Ani jeden z nich zatím nikoho z nich neviděli. Dávalo to smysl, ale Aoi se upřímně divil, že mezi všemi lidmi z klanu Show nenašel někoho mimo vlastní rodinu, na koho by se mohl spolehnout. Nějakého alespoň pokrevního bratra, se kterým by měl větší pouto. Vždyť se s Aoim ještě před pár dny hádal jako pes? Muselo být příšerné žít mezi takovými lidmi a přesto od nich Show neodešel a snažil se prokousat se nahoru. +No, teď se o to budeš snažit společně s ním a to bys ještě před pár dny nečekal.+ Usměje se, když mu Kazuki řekne, že na to má. Přišel k tomu jako slepý k houslím, vlastně to ani moc nechtěl a hle… A pak se konečně dozví, že Kazuki bude zase dělat v restauraci. To bylo velmi dobré místo, slušné a čisté, když jeden odhlédne od toho, komu patří. 

"Jsem doopravdy rád." Řekne upřímně a políbí ho na tvář. Podle něj Show jen u tohohle neskončí a Aoi by se nedivil, kdyby Kazuki za chvíli řídil celou síť jeho restaurací, ale nechá se překvapit. 

"Myslím, že to nejsem jenom já, koho bude na něco připravovat." Mrkne na něj a pak přikývne, když se chce jít Kazuki umýt. Sám usedne ke stolu a dívá se na to, co je zatím k vidění a ještě se neschovává v hrnci. Už jenom to prostírání je kouzelné. Se Showovými penězi a kvalitní výbavou to jde jednodušeji, ale stejně. Na tohle jeden musí mít cit. Kazuki je brzy zpět a Aoi ho má chvíli za zády, ale když k němu míří a nese talíře a on si pořádně uvědomí, co že to má na sobě… nebo spíš nemá… Ta košile je vážně jeho? Hledí na něj udiveně, ale taky trochu hladově a musí si přiznat, že mu to hrozně sluší. Snaží se nahlédnout pod lem, trochu se u toho u stolu sehne, ale košile je dlouhá dost. 

"Zase tolik jsem nevyrostl…" Mumlá pro sebe šeptem. Kdyby byl ještě o trochu menší, určitě by něco viděl! Jakmile se na něj Kazuki podívá, nasadí hrozně nevinný výraz, rychle se narovná a poděkuje za talíř, ale když se odvrátí a míří k lednici, už zase málem padá ze židle, aby toho viděl víc. Kazuki se vrátí i s pivem, ale nesedne si na židli, ale rovnou k němu na klín. Aoi ho okamžitě chytne volnou rukou kolem pasu a prudce zadrží dech, aby to nějak přežil. Cítí toho na klíně hodně. 

"Cože?" Vypadne z něj, když Kazuki doufá v dobrou chuť jídla. Málem se mu trefí hůlkami do nosu, protože Aoi nějak zapomene otevřít pusu. 

"Užil, jistě…" Tomuhle rozumí o hodně lépe a Kazuki už asi taky něco hodně dobře cítí.