Mana
Yusuke ho upřímně potěší, když se tolik raduje z toho, že Mana bude zase v Japonsku. Byli si opravdu velmi blízcí a čím déle se na něj Mana dívá, tím víc si uvědomuje, jak moc mu chyběl a že s ním rád bude trávit volný čas. Čím víc Yusuke mluví o tom, že by Manova kolekce jeho ženě slušela, tím víc o tom Mana musí přemýšlet a později si vyzkouší namodelovat její tvář k nějakému oblečení. Už teď ví, jak to dopadne a že jí zavolá, ale stejně si to chce vyzkoušet. Třeba ho při tom ještě něco napadne. Yusuke ho začne vyloženě přemlouvat, aby se sešel s tím chlapcem, kterého mu doporučuje, jinak se to ani nazvat nedá. Mana skloní oči a věnuje se sklence, ale neznamená to, že neposlouchá. Jenom nastavuje svou precizně netečnou tvář, protože nechce, aby mu teď Yusuke viděl do hlavy. Má samozřejmě pravdu, Mana nemá čas nikoho hledat a Yusukeho doporučení bude jistě skvělé a přesto si pořád není jistý. Chce se nechat připravit o možnost vlastního hledání nebo vůbec ne? Je rozmarný jako počasí a to se mu moc často nestávalo, ale je v tom ještě něco jiného. Chce Yusukeho trápit, když už to nemůže dělat tak, jako kdysi. Prostě to v něm je a nemůže si pomoct. Pořád nad ním chce mít alespoň maličkatou moc, jenom na chvilku! "Hmm… Kluk ostřejší, než motorka a snowboard." Odtuší Mana trochu dobíravě. Tohohle Hirota by asi rád viděl na vlastní oči. Přijde mu bláhové investovat do kluka, který ani neví, jaká je jeho orientace. Mohli by se v tom oba dva hodně motat a na to při jejich zálibě nebylo zase tak moc času, jenže Yusuke si stejně nedá říct. Ještě jednou se podmračeně ohlédne na ty čumily, ale většina už jim dala pokoj. Pokračuje v jídle, zatímco poslouchá Yusukeho vyprávění o tom, jak to celé bylo.
"To je pravda." Řekne na to, že když Hiroto přijde sám, bude rozhodnutý, ale nechtěl by být v postavení, kdy mu hrozí, že mu dá někdo takto košem. To on dával jim a ne naopak. Pro něj to byl naprosto neúnosný pocit. Yusuke ale pořád vypadá pobaveně.
"Co když tě odmítne? Dokážeš ho nehledat?" Prohodí. A pak Yusuke udělá něco nepřípustného – začne mu dávat ultimáta. Jenže už nejsou milenci. Mana po něm střelí chladným a zamračeným pohledem a jeho rty se promění do tenké čárky.
"Ty máš nějaké mezery ve vzdělání, které potřebuješ dotáhnout, viď?" Snad by ho pár vzpomínek i vzrušilo na místě. Věděl by co s ním.
"Tseh..." Udělá jenom a odvrátí tvář.
"Proč ti na něm tolik záleží, je to příbuzný nebo co?" Brání se, ale dlouhé bílé prsty se natáhnou po vizitce a ta zmizí ze stolu. Yusuke se rozhodne pokračovat. +To máš taky jediné štěstí.+ Řekne si Mana v duchu umanutě a nazlobeně, zatímco pod ubrusem schovává vizitku. Pak ji zase začne vytahovat.
"No dobře, máš cos chtěl." Najde svůj telefon a napíše na to číslo jednoduchou zprávu.
Ode dneška za týden přesně v 17.00. Pár vteřin trestám, minuty neodpouštím. M. Doplní adresu. Tak… jestlipak chlapeček neomdlí strachy hned, jak si tohle přečte? U toho už poslouchá Yusukeho další vyprávění. Z ničeho nic vyprskne do dlaně, ale ovládne se rychle.
"Tys mu zavázal oči? A on se nechal? Lákáš mě pořád víc, jsi šikovný..." Zapřede a vrhne po Yusukem svůdným pohledem a decentním úsměvem, kterými jinak šetří. Yusuke musí být opravdu pohlcený, když mu chce ukázat svou tvář a doufá v jeho příchod. Mana si ani netroufá domýšlet, jak to dopadne, ale rád bude svědkem výsledku tohoto experimentu.
"Budu ti držet palce, vypadáš, že ti na tom záleží. Doufám, že mi budeš vyprávět všechno, co ti ten malý opičák provede, místo aby to bylo naopak." Je mu úplně jasné, jak tohle celé dopadne. Ta malá potvora jim doma bude vládnout a Yu bude rád, že mu naseká alespoň v posteli.
Yusuke, Miyavi
"Rozhodně, několikrát za večer jsem slyšel, že jsem pitomec. Kdybys jen tušil, kolikrát mě za ten večer napadlo, že by zasloužil na zadek." Tváří se nadmíru pobaveně a je to vtip v jejich osobitém podání. Ostatně kde jinde by takovým způsobem mohl vtipkovat, než právě s ním.
"Mám pocit, že přesně něco takového už jsem potřeboval. Nikomu to podobným způsobem nevydrží dlouho." Sdělí mu svůj vlastní pohled na věc. Přece jen ho ti, kteří po pár setkáních podlehli a pak poslouchali na slovo, začali vždycky nudit. Zamyslí se nad Manovou otázkou a přemýšlí, co by vlastně v tu chvíli udělal. Asi byl vážně přesvědčený o tom, že Hiro přijde. Možná si vážně moc věří, ale…
"Věříš, že jsem nad tím ani nepřemýšlel." Promne si bradu.
"Možná bych měl opravdu nutkání ho najít. Anebo ne a respektoval bych jeho rozhodnutí." Koutky mu cukají, protože je jasné, že by mu to stejně nedalo a zkusil alespoň zjistit, kdo to je. Mana samozřejmě zareaguje na jeho drzosti a Yusukemu se blýskne v očích. Kdo ví, proč to na něj pořád působí, možná proto, že toho spolu tolik zažili. Jeden nutně musí mít různé představy. Nakloní se k němu trochu blíž a na pár vteřin ho dostane jeho parfém. Kdyby to nebyl Mana, nemělo by to takový efekt.
"Věříš, že u tebe mě to pořád vzrušuje, když podobné věci říkáš?" Pravé obočí mu jde nepatrně nahoru.
"Někdy mě vážně mrzí, že jsem se nenarodil s trochu jiným zaměřením." Nakloní na chvíli hlavu na stranu, ale pak se mu rozhodne odpovědět.
"Ani nevím, je to mladý kluk, je u mě jen krátce, ale mluvil jsem s ním víc než často. Mám asi menší potřebu se o něj postarat. Navíc jsme se dostali, až k jistému koníčku a vlastně jsem si ho oblíbil natolik, že by mě mrzelo, kdyby měl první špatnou zkušenost. Víš, jak to chodí." Osvětlí mu svůj důvod a pak potěšeně sleduje, jak mu Mana píše.
"Jsem vážně přesvědčený o tom, že se ti bude líbit." Ujistí ho o svém vlastním názoru a je vážně zvědavý, jestli Miy zareaguje hned, nebo mu to chvilku bude trvat.
"Hm, nechal. Byl to zvláštní pocit, mít v moci někoho, koho vidíš poprvé. Nezvyklé a zároveň mě to dost bavilo, přiznávám." Prohlédne si Manu opravdu pozorně, tedy to co je z něj k vidění.
"Lákám tě?" Upře na něj hladovější pohled.
"Nebo bys jen rád zavzpomínal? Mohl bych ti klidně ukázat, co přesně jsem s ním dělal." Je to jenom hra, která by je při dnešním večeru mohla bavit, ale…Silně pochybuje, že by s tím Mana kdy svolil. Opravdu se těší na jeho výraz, který určitě bude mít.
"Neměj obavy, budeš první, kdo se všechno dozví. Ostatně zůstáváš tu a víš, že já mám raději osobní setkání, než hovory po telefonu." Krátce se mu ukloní hlavou, aniž by z něj spustil černočerný pohled. Trochu ho vyruší zpráva, která Manovi pípne.
Miyavi je tou dobou u sebe doma. Má zatím jen malé jedna plus nula, ale je to kousek od práce. Není to tak dlouho, co ho Yusuke zaměstnal, aby mu pomáhal s návrhy barev na auta. Baví ho to, dřív něco podobného zkoušel u kytar, ale nepodařilo se mu to dotáhnout dál. Jednou se potkal v baru s Yusukem a ten mu nabídl práci a vlastně i dobré rady. Nebránil se, i když to navenek vypadalo trochu jinak. Jak se trochu víc poznali a vypili toho malinko víc na jednom z firemních večírků, dostali se k tématu, o kterém zatím nikomu neřekl... Tedy jasně, vytruboval to do světa, kde se dalo, ale nikdo ho nebral vážně. Až na Yusukeho, který ho prokoukl a slíbil mu, že mu s první zkušeností pomůže. Miy to první zkoušel na něj, ale vzápětí se dozvěděl důvod, proč to nejde. Samozřejmě ho to jen tak nepustilo, ale v té chvíli to bylo jen cílené popichování. To mu šlo vždycky dobře. Když však v tento večer zařve jeho telefon, málem se sesune ze stolu, na kterém sedí. Dělá si tu malou párty jen s pár lidmi. Ono na ten byt je jich víc než dost. Vyjde z přístrojem na chodbu, kde se usadí na zem zády opřený o dveře. Chvíli na zprávu hledí, než se začne smát. Přijde mu to…Roztomilé a zároveň mu u toho přejíždí příjemné mrazení podél páteře. Už mu vážně přeskočilo. Kopne do sebe zbytek svého panáka a pustí se do odpisování.
Budu tam. Přijdu přesně o padesát devět vteřin později a těším se. M."Co to máš? Rande?" Zeptá se jeden z jeho kumpánů.
"Jasně, nechám se dobrovolně seřezat do mrtva. Vážně se na to těším." Odpoví upřímně a všichni kolem se rozesmějí. Kdyby jen věděli, že to možná tak daleko od pravdy není.
Yusuke se nakloní blíž k Manovi a snaží se nahlédnout, aby si zprávu přečetl.
"No co, taky jsem zvědavý." Obhájí si to rovnou.
Mana
Mana vytáhne úhledné obočí opravdu vysoko. Už je to dávno, co si někdo dovolil nazvat ho pitomcem nebo tak něco, ale tenhle kluk si očividně dovolí hodně. On totiž ještě pořádně nemá ponětí, s kým má tu čest, ale Yusuke si je zřejmě jistý, že je dost nebojácný na to, aby s tím nepřestal ani později. Vychovat pořádného sub nebylo jednoduché a tím spíš, že od něj chtěl každý něco jiného. Někdo otroctví, absolutní poslušnost a ponížení a někdo rád krotil zas a znova. Jenže jakmile subíkům jednou zachutnalo být těmi dole, snadno se nechali zlákat nic neděláním ve smyslu odevzdanosti v životě. Nechali plně rozhodovat své dominanty úplně o všem a vlastně to pro ně bylo výhodné. Osvobozující. Asi jako když jste dospívající a všechny důležité věci za vás pořád řeší maminka, i když jste vlastně jinak už dost samostatní. "Ano, s tím naprosto souhlasím." Řekne jenom, ale je si jistý, že Yusuke o tom přemýšlí úplně stejně a že se chápou. Podívá se na něj opravdu důkladně a vážně, i když Yusuke se pobaveně culí. Zkoumá jeho tvář. Tenhle nový chlapec… už si ho omotal okolo prstu. Za jedinou noc. Yu ho půjde najít, ale co mu pak řekne? Na chvilku se mu ho podaří vyhnat Yusukemu z hlavy, když dojde na jejich malý flirt a Yusuke se začne věnovat zase jemu. Yusuke se k němu nakloní blíž a přizná se, že pro něj je to taky vzrušující. Mana se usměje a sklopí řasy v cudném, snad panenském gestu. Rád se cítí žádaně, ve svém věku a mnohem raději je, když to funguje na takové chlapy, jako je Yu. Ta postava a dravčí rysy… to nemá každý. Působil nebezpečně, ale těžko říct, který z nich byl horší. +Nikdo, jsme oba skvělí.+ Pomyslí si nenuceně.
"Tak tobě jde o první špatné zkušenosti..." Pořád se mu nechce věřit, že to je všechno. Yusukeho objev a chráněnec. Kde se tak najednou vzal?
"A co když bez pásky a prvního ochutnání kouzlo pomine? Nebudeš to chtít zkusit znovu zase s někým jiným?" Je jako čertík na rameni a celé to Hirotovi kazí. Všechno pustí z hlavy a podívá se Yusukemu přímo do očí, když se ho zeptá, jestli ho láká. Šel by s ním? Ale jen pokud to bude naopak? Existovalo jenom krátké období, kdy na sebe Mana nechal sáhnout a pak už nikdy.
"Lákáš mě." Řekne rozhodně a dá najevo, že nejde jen o vzpomínky.
"Ale chybím ti. Chybím ti já, ne to, co jsi dělal s ním, protože to budeš dělat s ním, pokud přijde." Vnucuje mu vlastní cestu. Kdyby jenom tušil, že jeho nový kontakt už si čte zprávu od něho a že se tomu dokonce směje. On by ho ten humor přešel hodně rychle. Telefon pípne zpět a Mana se na něj skoro líně podívá, ale ta odpověď, co září na displeji!!!
"No tohle? Co je to za drzouna?!" Vyjede vzápětí, zamračí se a rozčarovaně se podívá na Yusukeho. „
"To, že sis nabrnkl něco takového neznamená, že to chci taky!" Klidně ho nechá, aby se na telefon podíval a všechno si přečetl. Ať vidí, jaký dáreček mu chce věnovat!
"Tak on si myslí..." Popadne telefon a ještě jednou odpoví.
Myslíš si, že jich vydržíš padesát devět? Myslíš si, že ti dám vybrat čím? Věř mi, že to nevydrží nikdo. Pozor na slovíčka, jsem jako spořitelna. Neodpustí mu vůbec nic, zničí ho a ten holomek od něj bude utíkat na druhou stranu Tokya. Pak kde se dají nasbírat špatné zkušenosti!
"On se taky jmenuje na M?" Prskne po Yusukem, jako by za to mohl.
"Mám trochu vztek, pořád se mě nebojíš?" Vyzývavě se na něj podívá. Ne snad, že by Yu měl odnést drzosti svého svěřence, i když… není to tak trochu i jeho vina? Určitě ano.
Yusuke, Miyavi
Nechává Manu, aby o tom, co mu řekl, pořádně popřemýšlel. Věří tomu, že to vidí dost podobně. Ani jeden z nich nepotřeboval stoprocentní poslušnost, unudili by se k smrti. Chtělo to něco, co mělo to správné koření. Yusuke je přesvědčený o tom, že Hiro to má. Stačil mu jen jediný večer, aby si tím byl jistý. Ostatně když za sebou má člověk několik let zkušeností, už to prostě pozná. Stačí mu jen drobné náznaky v chování, aby věděl, jestli to za týden nebo za měsíc bude tak, jak rozhodně nechce. S Hirem na něco podobného nemyslel ani chvíli. Podle něj se jeho drzosti budou ještě stupňovat, až přijde o pásku a to ho opravdu láká. Pousměje se, protože Mana s ním souhlasí a krátce přikývne. Potvrdil si tím to, že se opravdu znají dobře a ví, co druhý od okolí očekává. Ostatně vždycky si rozuměli ve více ohledech a teď to nebude jinak. Musí si ho ještě chvíli prohlížet, když tak hezky klopí oči. Tohle se mu na něm opravdu líbí, ten kontrast, který by ostatní asi hodně zmátl. Jenže on už ví, co se za tím skrývá a kdyby byl trochu z jiného těsta, asi by se začal malinko bát, jenže strach necítí. Nikdy ho s ním necítil. Právě naopak, byla mezi nimi vždycky potřebná důvěra, které se hledá jen velmi špatně. Obočí mu jde malinko nahoru, protože jeho věta ho zase nutí trochu přemýšlet. Proč to vlastně pro Myiaviho dělá? "Tuhle otázku jsem nejspíš ještě nevyřešil. Ten kluk mě baví, líbí se mi jeho kuráž i povaha. Nerad bych, aby ho o to někdo připravil, oba víme, že to jde snadno." Pokrčí rameny, možná mu později dá mnohem lepší odpověď, až si to pořádně přebere v hlavě. Krátce se podívá do desky stolu a pousměje se, než zavrtí hlavou.
"Možná se mýlím, ale podle mě se to jen tak nestane. Víš, že dělám jen věci, o kterých jsem přesvědčený a z velké části mi vychází. Tohle bude ten samý případ." Stojí si na svém.
"A pokud se to stane, tak to není ten, kterého hledám. Nebylo by to přece poprvé." Oba dva ví, jak je těžké najít ten správný protějšek, se kterým by se to dalo dlouhodobě udržet. S jejich postavením a společností kolem je to ještě horší. Zvedne k němu oči a úsměv na sebe nenechá dlouho čekat, je trochu hladovější, než před chvílí.
"Chybíš mi hlavně ty. To se nikdy nezmění." Ujistí ho, že některé věci ho prostě nepřejdou, i když oba ví, že dlouhodobě to mezi nimi nikdy nepůjde.
"Láká mě to, co bych s tebou mohl dělat. Dlouho se staral ty o mě. Není čas, abych svoje dluhy začal splácet?" Nechá do své hlasu prostoupit touhu.
"Pěkně pomalu a postupně, je toho hodně, co bych ti měl vracet." Je to pravda, Mana mu dal jistý směr. Předtím se v tom dost plácal, než ho poznal a díky něco vlastně poznal sám sebe. Jeho výraz mu vydrží ještě chvilku, než se Mana rozohní kvůli zprávě. Shlédne na displej a musí se prostě a jednoduše rozesmát. Miyavi má prostě styl.
"Jmenuje se Miyavi." Osvětlí to Manovi rovnou, než malinko pozvedne obočí.
"Nebojím. Ty víš, že tebe se nikdy bát nebudu." Zvedne sklenku ke svým rtům a krátce se napije. Klidně mu celou dobu oplácí pohled.
"Má to jeden velmi konkrétní důvod. Vím totiž, že si to stejně užijeme." Neměl by Manu v jeho rozpoložení podporovat, ale pořád uvnitř sebe cítí, že ho to nenechává chladným. To se asi nikdy nezmění. Trochu se narovná a krátce si ho prohlédne. Vypadá to, že nad něčím přemýšlí.
"Dobře, Mana-sama." Schválně použije tohle oslovení.
"Můžeme si hrát po tvém." Souhlasí s tím, že se mu vydá.
"Ale mám jedinou podmínku." Je dost sebevědomí na to, aby si zkoušel něco diktovat.
"Budeš mě trestat za věci, které jsem udělala já, ne někdo jiný." Pravý koutek se mu zvedne nahoru v provokativním pousmání.
"Jistě vymyslíš spoustu důvodů, jak si to nejvíc užiješ." Souhlasí plně s tím, co by se dneska mohlo dít. Ostatně už dlouho nebyl na druhé straně, s nikým jiným by do toho nešel. Navíc má jeden menší plán. Není jisté, že se to podaří, ale rozhodně to chce vyzkoušet. Vždycky byl dost hazardér a užíval si to.
Miyavi zatím sedí na opěrce své pohovky a sáhne po telefonu. Málem zahučí po zádech na pohovku, když si to přečte. V očích se mu blýskne a cítí, jak uvnitř něj nastupuje adrenalin. Vážně se na to setkání těší, jeho skrytá stránka nadšeně poposkočí. Někdo se toho očividně nebojí a on taky ne.
Věřím, že si to budeš všechno pamatovat. Nevím, kolik toho vydržím. Není to náhodou tvoje parketa, ukázat mi, co všechno zvládnu? Vážně se těším. Jdu trénovat, abych vydržel, co nejvíc. Díky za radu. Mana
Hmm, takže pan M byl mnohem tajemnější, než by se mohlo zdát, když tolik okouzlil samotného Yusukeho, ale ten vlastně ani nevěděl proč. Podle těch jeho zpráv kuráž skutečně měl, ale otázkou bylo, co byla bláhovost a drzost a co to správné koření. Mana nesnášel sebevědomé blbečky, co mu za každou cenu odrzle odpověděli jenom, aby měli navrch nebo vypadali, že si z něj nic nedělají. Takoví ho nebrali vážně. Ani jeho ani to, co dělají. Nemělo smysl s nimi ztrácet čas. To ale nebude případ pana M, jinak by mu ho Yusuke nedoporučil. Pan M očividně touží po něčem významnějším, možná po vztahu. Pokud je to tak, bude muset znát hranice… Pořád není přesvědčený, ale už mu napsal a nevycouvá, to nedělal. Žádné útěky ani omluvenky. Muselo by ho přejet auto, aby na schůzku s Miyavim nepřišel. Pokud má Yusuke strach, že by Miyaviho o jeho kuráž někdo mohl připravit nevhodným postupem, pak bude citlivější, než se zdá a to Manovi přijde mnohem lákavější. Brnká mu to na pečující noty, i když to může vypadat, že žádné nemá a svádět muže, aby se starali spíš oni o něj. To ale bylo to poslední, co potřeboval. Neměl problém dovolit někomu dobývat své tělo, ale měl velký problém s tím, aby s ním zacházeli v té ženštější pozici a při tom měl velmi výraznou ženskou stránku. Bylo to s ním těžké, kdo ví, jestli to Miyavi nevzdá dobrovolně sám z těchto důvodů… Přikývne na Yusukeho slova ohledně Hirota, že pokud není tím pravým, tak přece není proč pro něj truchlit. To má Yu tedy pravdu. Neměli čas na zahazování s někým, kdo o to nestál. A pak přijde přiznání, které po pravdě nečekal, ale silně ho zahřeje na srdci. Zvedne modrý pohled k Yusukeho očím a dlouze se do něj podívá. Pak se pousměje a oči skloní v upřímném pousmání. Chybí mu… i po všech těch letech. I když se domluvili, že spolu žít nebudou. "Ty mě taky." Řekne bez jakékoliv masky. Pak se ale pousměje ještě víc a pohodí hlavou v jakémsi Nah. Nikdy si s ním role neotočí, ale nevadilo by mu pustit ho k sobě. Představuje si, co by se mohlo skrývat za Yusukeho slovy, jak asi zachází se svými sub. Jistě by byla zajímavá zkušenost sledovat ho, jaký je a co přesně se vlastně od Many naučil. Co je Manova stopa a co zase nesmazatelný Yusukeho rukopis. Mana to vnímal jako umění. Dozví se Miyaviho jméno a pečlivě si ho uloží do paměti. Napadne ho, jestli ten kluk nemá i jiné než japonské kořeny, ale nahlas se nezeptá. Teď to není důležité, teď ho tady provokuje Yusuke. A pak Yusuke souhlasí, že by si po letech mohli zase povyrazit. Sice si klade podmínky, ale když se dozví, jaké, musí se upřímně rozesmát.
"Máš pravdu. Nic jiného, než tvoje vlastní prohřešky do naší ložnice nepatří." Řekne a dopije svou sklenici. Byl dost profesionální na to, aby si na něm nevybíjel svoje náladičky. Ohlédne se, kde je zrovna teď obsluha a mávne na ni, aby k nim přišla a podala jim knížku, do které se dává účet. Yusuke sice pozval jeho, ale on chce odejít hned a nemá žádný problém s placením. Přece se teď o něj pro tuto noc stará. Na desce stolu pípne nová smska a ukáže jim oběma, co Miyavi ještě odpověděl. Mana popravdě odpověď nečekal, ale taky by nikdy nečekal, jak drzá zase bude.
"Cože, trénovat?!" Jeho snad vážně raní mrtvice. Jestli něco nesnese, tak aby na něj sahal kdokoliv jiný.
"On toho ještě vážně moc neví, že?" Popadne telefon a odpoví.
Tak to ať tě ani nenapadne, odteď jsi zboží s visačkou a jakoukoliv manipulaci odmítneš. Pokud to myslíš vážně, tak už se na nikoho jiného ani nepodíváš. Pěkný večer."Víš, co je na tom nejlepší? Že na něm jako jeho šéf dokonale poznáš, co jsem mu provedl nebo zrovna provádím. A on to bude taky moc dobře vědět." Zablýskne se mu v oku, zaplatí a vstane. Dovede si představit situace, když tenhle Miyavi sedí na poradě s pásem cudnosti, vibračním kroužkem nebo chodí k tiskárně s Venušinými kuličkami a podobně. Kouzelné. A Yusukeho černý pohled všechno pozná.
Žádné komentáře:
Okomentovat