Yusuke
Yusuke si Manu v krátkosti prohlédne, hlavně výraz v jeho tváři. Tuší, že se v tuto chvíli zlobí jen na oko a že se mu kompliment líbí. Ostatně zná ho už opravdu dlouho. "Ale chceš se snažit. Potřebuješ vyrážet dech všem kolem. Samozřejmě i mě. Ale já mám proti ostatním výhodu, vím, jak to vypadá, když se ráno probudíš." Stojí si na svém a je jasné, že toho jen tak nenechá. Slíbili mu speciální zacházení a tak ve svém plánu pokračuje. Mana ho zatím nechává dělat, co jen chce a Yusuke musí nutně přemýšlet, jestli takto vydrží až do konce. Opravdu moc by si to přál, ale sám je trochu držen v nejistotě, jestli se to celé nezvrhne úplně jiným směrem. Je znát, jak moc si každou chvilku užívá. Skoro to vypadá, že čeká, kdy ta bouře přijde. Mana komentuje jeho jednání svým povzdechem a zas mu to vyžene koutky nahoru. Líbí se mu to, i přesto, že je to úplně jiné, než u nich bylo zvykem. Má pocit, že Manovy ruce jsou úplně všude a pod jeho doteky spokojeně přivírá oči. Chtěl je mít otevřené a dávat se na něj, ale občas toho prostě není schopný. Mana ho však z jeho slastného oblouznění vytrhne svým hlasem. V očích mu zajiskří taková menší škodolibost. Věděl, že toho tím vyprovokuje. Jiní by se po Manových slovech a možná zvedli a utíkali, ale on se ho nebojí. Strachem nikdy netrpěl, v mládí ani přehnanou opatrností. Do většiny věcí se dřív vrhal dost po hlavě a naučit se trpělivost bylo hodně složité. Poslechne si co mu che říct a když se na jeho dlani ocitne i ta Manova, nebrání mu, aby dělal, co jen chce. Ostatně dneska tu nejsou proto, aby se navzájem omezovali. Chce si to užít naprosto spontánně.
"Možná jsi skutečně měl." Mluví tiše a je jasné, že se Manovým vyhrožováním vůbec nenechá vyvést u míry.
"Možná to ještě uděláš." Pokračuje dál a zatím trápí jeho nitro, kam už se dostal. Mezi jednotlivými slovy si krade jeho rty a věnuje mu krátké polibky.
"Neboj, Mana-chan." Prohodí hlubokým hlasem a pečlivě si vychutná hlavně jeho jméno.
"Nebudu tě trápit dlouho, dneska to o tom není." Dokončí svou myšlenku a jeho ruka se může konečně svobodně pohybovat. Pousměje se zlehka a nakonec se rozhodne pro něco úplně jiného. Dodrží, co mu před chvílí slíbil. Sám klidně počká. Sklouzne celým tělem mnohem níž a udělá si pohodlí mezi jeho stehny. Prsty nechává v Manově nitru a rty obemkne jeho chloubu. Začne s pomalými pohyby, sem tam si pohraje s jeho přirozením jazykem a věnuje mu několik polibků. Postupně přidává na tempu, jak v jeho klíně, tak i uvnitř něj. Vlnou rukou ho jistí za bok a svírá ho velmi pevně, aby mu příliš neutíkal. Chce ho přivést na vrchol a pak si dosyta užít jeho blízkost, proto se tu zdržel mnohem více. Hodlá Manu prostě a jednoduše zničit slastí. Věří tomu, že se mu to nakonec podaří a vážně se těší na jeho výraz. Trvá to ještě chvilku, než ucítí jeho horkost ve svých ústech. Neoddaluje se, dokud to není opravdu všechno a pak nechá jeho chloubu ze svých rtů vyklouznout. Je znát, že krátce převalí jeho chuť na jazyku a tiše si povzdechne.
"Skvělý ve všech směrech." Okomentuje to bez známky červenání. Ostatně řekli si za tu dobu už spoustu věcí a tohle je vlastně ještě dost nevinné. Vytáhne se pomalu k němu, lehne si vedle něj a přitáhne si ho částečně na své tělo. Chytne ho pod kolenem a nechá jeho nožku klidně odpočívat kousek nad svým klínem. Ono to má ještě jeden důvod, ale ten přijde na řadu za chvilku.
"Vždycky své sliby plním." Pošeptá mu tiše do vlasů, do kterých ho vzápětí políbí. Je to vážně hodně jiné, než kdykoliv jindy, ale moc se mu to líbí.
"Ostatně máme na sebe celou noc a já bych tě jen velmi nerad nechal vyspat." Provokuje ho dál, protože když bude Mana ráno vypadat unaveně, rozhodně si to vyslechne a pěkně od plic. Kdyby jen všichni kolem věděli, jak hezky umí nadávat, tak by se asi hodně divili. Panenka jeho. Dlaní ho hladí po nožce a postupně míří až na jeho pozadí. Má pocit, že se mu ta polovička v ruce ztrácí a ano i tohle se mu líbí. Mana působí tak křehce a přitom…Když ho nechá trochu vydechnout, už prsty míří znovu mezi jeho polovičky, kam teď skvěle dosáhne. Ještě sne dovnitř, ale zatím ho jen hladí.
Mana
Nespokojeně mlaskne a protočí očima, protože Yusuke toho s tím ranním vstáváním prostě nenechá a jeho to vážně začíná štvát. Po ránu vypadá prostě hrozně, asi jako každý a on mu to musí neustále připomínat! Mana čekal jakoukoliv odpověď na svoje výhrůžky, ale ne tu, že to deska možná ještě stihne. Vytáhne obočí opravdu hodně vysoko, ale nevydrží mu to zase tak dlouho, protože jejich spojené dlaně kloužou po Manově klíně a nutí ho přemýšlet nad trochu jinými věcmi, nebo spíš nepřemýšlet vůbec. Yusuke už se prsty dostal do jeho těla a trápí ho přesně tak, jak si Mana přeje. Dobře si pamatuje všechno, co má rád a Mana se začíná trochu ztrácet, ale jenom do chvíle, než ten drzoun promluví. "Neboj se?" Zopakuje po něm jeho slova, když se volnou dlaní opře o jeho prsa, aby ho od sebe trochu odsunul a mohl se mu podívat do očí. Jenže pak mu dojde, co že to přesně řekl a vážně ho už málem trefí šlak.
"Mana-sama!" Zahřmí na celou ložnici a mračí se jako sto čertů. Dokonce se z pod něj chvíli pokouší dostat a odstrkat ho od sebe, ale Yusuke je najednou jako mrtvá váha a nejde s ním hnout ani o milimetr. +Aby taky šlo, když je velký jako slon!+ Zlobí se na něj v duchu. Jak by Mana mohl mít na něco takového sílu? Když se Yusuke konečně pohne, není to proto, aby se vzdálil, ale aby se dostal dolů mezi jeho nohy a začal ho trápit svými rty. Společně s jeho prsty uvnitř sebe toho začíná být moc až příliš rychle, ale díky svému rozčilení mu to ještě chvíli vydrží. Rozčarovaně sebou plácne zpátky do peřin, ale Yusukeho rty jsou příliš zkušené a sladké na to, aby mu odolával dlouho a tak brzy zaboří prsty do jeho vlasů a tahá ho za ně v závislosti na tom, jak si ho zrovna bere slast. Chvílemi klouže i na jeho ramena a zatíná do nich nehty, ale není to cílené, protože si přestává vládnout. Sám ještě před chvílí toužil po tom, aby došel na vrchol a tak se mu vůbec nebrání a jakmile je to na dosah, propne se v extázi, kterou mu Yusuke věnoval. Chvíli to trvá, než sebou přestane šít a pokoušet se to celé prodlužovat a zas a znovu vyvolávat dráždivé vlny, ale nakonec se přece jenom položí do peřin a pomalu otevře oči. K jeho uším se dostane nový kompliment a on se pomalu podívá dolů. Kupodivu se pousměje a ještě jednou ho pohladí po tváři. Yusuke se posune zpět nahoru, položí se vedle něj na záda a přitáhne si ho do své náruče. Mana se mu teď nebrání, dokonce mu ani nevadí ta přehozená nožka. Sám moc dobře ví proč a takhle mu to vyhovuje. Konečky prstů hýčká jeho prsa, teď trochu přede jako kočka a uvědomuje si své momentální zkrocení, ale nemá snahu s tím něco dělat. Ne teď hned. Musí se tiše zasmát, když mu Yusuke řekne, že nemá v plánu nechat ho spát.
"Byla by to škoda, když jsme se tak dlouho neviděli, s tím musím souhlasit. Po tolika měsících s tebou chci trávit čas, ne vedle tebe odpočívat." Řekne mu. Nemá při tom ani ponětí, že Yusuke očekával spíš další rozčarování. Předchozí vrchol měl však na Manu velmi příjemný a uklidňující vliv. Netrvá to tak dlouho a Yusukeho ruka se pohne směrem dolů a začne jej dráždit v okolí vchodu. Je to přesně ten správný čas, kdy to není moc a zároveň Mana ještě nevychladl. Povzdechne si a trochu se pod jeho rukama napne, jak svoje tělo po kouskách posílá tam, kde je to nejpříjemnější. Jeho klín začíná znovu nabývat připravenosti a dávat tak Yusukemu jasně najevo, že klidně může pokračovat. +Neměl bych ti tolik dovolit, ale jestli je tohle naposledy, tak doopravdy chci.+ Připomene se mu v duchu něco z jeho předešlých myšlenek.
Yusuke
Je mu jasné, že svými prohlášeními Manu spíš štve, ale to neměl úplně v úmyslu. Měl pocit, že by mohl vědět, jako ho viděl a vlastně vidí pořád. Byl pro něj autoritou a někým, komu může plně věřit a zároveň znal jistou stránku, kterou nejspíš viděl jen málokdo. Chce, aby věděl, jak moc ho to těší a že to pro něj není samozřejmost. Ale co si budou, Mana je k sežrání, i když se vzteká. Snaží se držet normální výraz ve tváři, protože Mana se právě rozjíždí, ale když dodá ještě své oblíbené Mana-sama, koutky mu prostě cuknout a vzápětí se zatváří snad i něžně. "Přesně na tohle jsem celé roky čekal." Povzdechne si spokojeně. Ano, řekl to schválně, protože jeho dotčené Mana-sama, je prostě legendární. Nikdo to neumí tak, jako on. Nenechá se jen tak odstrčit a je pravda, že se ani nemusí moc snažit. Přece jen má dostatečně natrénováno a i kdyby neměl, jeho konstituce to vyřeší za něj. Kdyby chtěl, mana si ani neškrtne, jenže on nechce.
"Já vím, že mě právě teď nenávidíš, ale to se brzo změní." Pošeptá, ale to už má dole hromadu neodkladné práce, kterou je potřeba dokončit a tím dostát svým slovům. Přivírá spokojeně oči, když ucítí dotek ve svých vlasech a je znát, jak moc si to užívá. Vždycky se rád staral a tohle k tomu neodmyslitelně patří. Vnímá velmi citelně jeho nehty na své kůži. Ví, že tam na chvíli zůstane památka, ale vlastně je to spíš trofej. Vždycky to tak bral a Mana mu tím dává najevo, že se mu to líbí. Co lepšího by na své kůži mohl mít, než právě tohle. Jakmile je po všem a Mana má svůj vrchol za sebou, Yu ví, že bude mít ještě dlouho před očima jeho tvář a to, jak v tu chvíli vypadal. V takových okamžicích jde jen těžko něco skrývat a ukazuje se úplně všechno. Možná čekal další nadávky a vztekání, ale Mana je očividně spokojený a taky na chvíli klidný. Hladí ho po nožce, pohrává si druhou rukou s jeho prameny a stočí oči k jeho tváři, když promluví.
"To by rozhodně byla." Souhlasí s ním.
"Mám první a nejspíš poslední možnost udělat to jinak, chci si to vychutnat." Otře se tváří o jeho prameny a pak si krátce povzdechne.
"A promiň za to zlobení, ale když já vím, že občas potřebuješ rozvířit emoce. Pak to dává ten pravý koktejl." Je zase trochu drzý, ale bez toho vztekání by to prostě nebylo ono. Prsty už se dostává k citlivým místům a dává si velký pozor, aby to nebylo příliš brzy. Trefil ten čas vážně přesně a tak pokračuje v jemné masáži. Teď už není kam spěchat a potřebuje Manu znovu pořádně rozpálit, aby mohli pokračovat. Pozorně čte řeč jeho těla, aby mu dopřál ty nejlepší pocity, a když už ví, že ho víc připravit nemůže, vrátí své prsty do jeho nitra. Hledá uvnitř konkrétní bod, který by to celé ještě vylepšil, a když ho najde, trochu ho dotekem přesně v těch místech potrápí. Pak si dají na chvilku pauzu ale jen proto, aby ho mohl pomalu dostat na své tělo. Přesune obě ruce na jeho pozadí, jednu nechá na polovičce a druhou se vrátí k dráždění jeho nitra. Mana si zároveň užije i každý pohyb, když na něm napůl leží. Trochu pozvedne hlavu, aby dosáhl na jeho rty, a věnuje mu opravdu důkladný a vášnivý polibek, který jasně značí, jak moc se nemůže dočkat. Přesto si dává opravdu záležet, aby se Mana dostal do toho správného rozpoložení a mohl se konečně spojit. Mana mu dal sice volné pole působení, které se však rozhodl nevyužít. Chce ho vidět na sobě, jak to užívá, mít ten správný výhled a zároveň mu dát dostatek svobody, aby mohl rozehrát své vlastní, bez pochyby dráždivé představení. Ne, dnes to není večer o potěšení toho druhého, ale o potěšení obou. Sevře víc jeho polovičku a pošle ho zlehka kousek výš. Je jasné, že už se jen velmi obtížně ovládá.
"Mana-sama." Vydechne hlubokým, roztouženým hlasem. Otevře černé oči a podívá se to těch jeho.
"Už tě moc chci." Vysloví pečlivě a tiše a vlastně je v tom i jakási prosba, aby to udělal on sám. Těší se, až ho uvidí, jak si na něm dělá pohodlí. Tohle chce prostě nechat na něm.
Mana
Poslední možnost… říká to kvůli tomu, že by mu to Mana později nemusel dovolit nebo kvůli tomu, že sám nebude chtít, protože má oči pro někoho jiného? Rozvířit emoce! Tseh! Jenže Yusuke měl pravdu. Manovo sebeovládání bylo legendární, ale jakmile ho někdo přiměl vyskočit a to zase nedalo tolik práce, najednou v něm bylo ohně jako v lávovém kráteru. Kdyby mu Yusuke právě neprováděl všechny ty věci, asi by si od něj něco poslechl nebo by se mu Mana pokoušel nějak pomstít, ale to opravdu nejde, když má Yu prsty uvnitř jeho těla a ještě ho dostává mimo sebe, protože se právě trefil do toho nejúžasnějšího bodu ve vesmíru. Kdo to řekl Dejte mi pevný bod a já pohnu zeměkoulí? To bylo opravdu trefné… Yusuke mu naznačí, aby si vylezl víc na něj a s tím Mana nemá žádný problém. Nepotřebuje být dole na lopatkách a nechat se dobývat. Takhle bude moci být mnohem aktivnější a především mu může taky něco vrátit. Trochu se mu omámením zatočí hlava, když se ocitne na jeho klíně a opře se dlaněmi o jeho pevné břicho, ale je to jenom chvilka a pak už se dívá plamenným pohledem do jeho očí. Jsou to sice studené, modré plameny, ale jsou tam velmi jasně vidět. Yusuke neopouští prsty jeho nitro, nechce mu dovolit, aby nalezl sám sebe a začal mu všechno oplácet a bohužel se mu to daří. Celé si to ještě pojistí tím, že Manu vášnivě políbí a on sám už si nepřeje nic jiného, než aby svou ruku vyměnil za něco mnohem důkladnějšího. Tohle nebylo ani trochu fér, ale on k němu taky nebude fér, jenom ať si nemyslí! Yusuke se snaží diktovat pohyb jeho boků, ale alespoň v tomto mu Mana odolává a řídí si svoje tempo na jeho klíně sám. Yu to dlouho nevydrží a promluví na něj a Mana se hříšně usměje. "Konečně sis vzpomněl na to, jak mě máš správně oslovit? Myslíš si, že to najednou stačí a ty dostaneš to, co chceš?" Povytáhne obočí, když se na něj přísně dívá. Sám šílí z toho, jak moc Yusukeho chce, ale najednou ho popadne v klíně a pevně ho stiskne a není to proto, aby ho nasměroval proti sobě. Ne, ani trochu ne. Prostě mu zarazí to jeho vzrušení, ještě alespoň na chvíli. Sám má díku němu výdrže na rozdávání, on už si přece jednou užil. Nechává ho trochu vycukat.
"Zlobil jsi dneska opravdu hodně, ale pravdou zůstává, že si mi taky slíbil spolupráci, krásné klenoty a dal pocit, že někam patřím… Nejsem si jistý, jestli tu tvou novou vlaštovičku nezabiju, až ji uvidím, asi budu trochu žárlit, ale pokud ano, kami stejně nechtějí, abys s ní byl." Švitoří, zatímco se konečně pozvedne a začne na něj doopravdy dosedat. Zakloní při tom trochu hlavu a dopřeje mu pohled na svou slast.
"Teď chci slyšet, jak moc se ti stýskalo." Chce slyšet cokoliv ohledně své osoby. Nikoho jiného, než Yusukeho zatím nemá, nikdo mu podobné věci nešeptal. Pokud s ním někdo byl, většinou to bylo pracovní nebo ho měl málem za modlu. Bylo to příjemné, jistě, ale fanatické uctívání nemá nic společného s podobnými city a vazbami jako má s Yusukem. Ani si neuvědomuje, jak rychlým tempem sám sebe žene na další vrchol a jeho nutí prostě vydržet co nejdéle, ať si poradí, jak umí.
"Nikdo nikdy nebude jako ty." Ujistí ho v příchodu další extáze, než znovu zatne nehty do pokožky jeho břicha a způsobí jí několik krvavých šrámů. Tohle není nic, nad čím by přemýšlel, takový prostě je. Ne každému se to líbí… Svírá ho pevně svými stehny, div jeho boky nerozdrtí, dokud jeho tělo konečně nepovolí a on trochu neskloní hlavu. Jeho rty opustí dlouhý, spokojený povzdech, ale unaveně nevypadá ani trochu. Mlaskne a nevypočitatelně se usměje…
"A teď půjdeš ke zpovědi. Do rána je dost času na to, aby ses vykoupil ze všeho, co jsi za ten rok prováděl a jistě za to neseš vinu." Spokojeně se zasměje jako holčička nad novou kuchyňkou.
Yusuke
Mana na jeho narážky nic neřekl a to je dobře. je jasné, že na tom bylo něco pravdy, jinak by se začal zase čertit. Yusukemu by se to líbilo a zároveň je rád, že se neplete. Ostatně užívali si to oba dva celkem dlouho, tak asi ví a není potřeba nic víc říkat. Sleduje ho, jak se dostává nahoru. Je to velmi vzrušující pohled, jinak by to ani být nemohlo. Mana ho vždycky přitahoval a rád vzpomíná na jejich první společnou noc. Předcházela tomu hromada oťukávání, ale mělo to vážně kouzlo. Nedokáže od jeho pohledu odtrhnout oči a má pocit, že ani nemrká. Dráždí ho dál, aby rozpoutal to pravé peklo a mohl Manu vidět, jak přebírá nahoře otěže. Polibky tomu, jak daleko ve své vášni jsou, napovídají. Najednou není skoro schopný se jeho rtů vzdát. Už potřebuje, aby pokračovali, jeho tělo i mysl nechce nic jiného. Podívá se mu do tváře a musí se roztouženě pousmát. "Ale já přece vždycky vím, jak tě oslovit." Vyvrací mu to a je jasné, že se s ním ještě chvilku klidně hádat bude. A pak ho asi povalí do těch peřin, jestli to bude ještě dál prodlužovat.
"Oba dva dostaneme, co chceme." Nenechá to jen tak a v černých očích se objeví i nádech provokace. Dráždí ho a má to své konkrétní důvody. Zakloní hlavu, když ho Mana sevře v klíně a k vrcholu má zase o něco dál. Nakrčí obočí, skoro to vypadá, že se bude mračit a pak jeho výraz povolí.
"Kdybych nezlobil, budeš se nudit." Má na to své vlastní vysvětlení.
"Ty žárlíš, Mana-sama. To mi lichotí." Dostává ze sebe hlubokých a trochu přidušeným hlasem. "Začínám mít nutkání zkoušet, kam až tě to dovede." Škádlí ho s vřelým pohledem i úsměvem. Manova slova mu vlastně dost dobře popohání ego. Sevře jeho boky víc, když na něj začne dosedat a znovu trochu zakloní hlavu. Skrytou ložnici naplní jeho hlasitější výdech.
"Chyběl jsi mi opravdu hodně. Chybělo mi tvoje vyhrožování, tvá povaha a nedotknutelnost před všemi ostatními. Jen málokdo ví a já jsem jeden z nich." Zvládá ještě mluvit, ale jeho věty už jsou roztrhané na jednotlivé části.
"Chyběly mi tvoje úzké boky, vždycky když si na ně vzpomenu, musím si prostě pomoct." Ne, on toho jen tak nenechá. Vydechuje už s pravidelnou hloubkou a celou svou osobností se soustředí na Manu a na to, jak vypadá, když si to užívá. Jenže pak přijde něco, co ho donutí poslat ho proti sobě s mnohem větší intenzitou, skoro hrozí, že mu ublíží. Může za to Manovo prohlášení, které uvnitř něj rozpoutá něco neskutečného. Jeho škrábání dílo jen dokoná a on skončí společně s ním na vrcholu. Trvá to nějakou dobu, než ho konečně plně začne vnímat, ale obsah jeho slov stihl.
"Můžeš mě rovnou vzít do pekla. Zpověď je v mém případě k ničemu. Ale ty víš, že s tebou půjdu kamkoliv." Přitáhne si ho klidně i trochu násilím do své náruče, obejme pažemi a líbne do vlasů.
"Nikdo totiž nikdy nebude jako ty." Pošeptá mu do nich a podívá se na strop a před sebe. Řekli si toho tolik, vzpomínky se neodbytně vrací a i když oba ví, že to mezi nimi prostě nepůjde, stejně...Vlastně je to typické, že si člověk ve svém životě přeje nejvíc to, co nemůže mít. Jenže s tím se musí oba dva smířit.
"Ale pořád je těch hříchů málo, mám pocit." Začne mu šeptat znovu, aniž by ho pustil.
"Je čas přidat ještě další a důvodem k nim budeš ty a to, jak sexy jsi a vždycky jsi byl." Na tváři se mu objeví dravý úsměv. Nepotřebuje k tomu moc síly, aby ho dostal pod sebe. Pořád je uvnitř něj a ne, nemá v plánu odtud jen tak mizet. Uvězní ho na měkké posteli pod svým tělem, aby se nemohl ani pohnout.
"Jen jsem se ještě nerozhodl, jestli stihneme snídaní nebo to skončí až na oběd." Pravý koutek jde nahoru, než se skloní pro jeho rty. Nepotřebuje moc času, ale to on nikdy, aby mohli klidně pokračovat. Natáhne ruku kamsi nad ně, ke stěně a nechá světla potemnět. Nechce, aby ho nic víc rušilo, a počká společně s ním až na první sluneční paprsky, které protnou tmu. Ostatně bude to nádherný zážitek, když možná skončí společně s nimi.
Mana
Kdyby ve svém milování nebyli tak daleko, ta Yusukeho odpověď ohledně oslovování by ho vážně rozzlobila. Tohle začínalo zabíhat do té zvláštní samolibosti, kterou Mana špatně nesl, protože byl zvyklý mít poslední slovo. Jenže to Yusuke za ty roky taky a nevěděl, kdy přestat. A Manovi pomalu dochází, že už to nikdy ani vědět nebude. Stejně se na jeho citech pro něj nic nezmění. Možná by byl schopný týrat sám sebe jistou nespokojeností, jenom aby mohl být s ním. Musí se uchechtnout nad jeho slovy o tom, že by se nudil. Je to samozřejmě pravda, ale všechno mělo svoje hranice. Nezvladatelné, odrzlé pitomce Mana z duše nesnášel. To naštěstí nikdy nebyl Yusukeho případ. Yu vždycky věděl, jak to nadávkovat a měli k sobě vzájemnou úctu. Podívá se mu do očí, když mu Yu řekne, že mu lichotí jeho žárlivost, ale není si ani trochu jistý, jestli by mu to k něčemu bylo. Toho nového by rád viděl, ale… čím by si vlastně pomohl? Jen by zjistil, jestli Yu marní svůj čas nebo ne a stejně by si to mohl nechat tak možná pro sebe. Nikdy by mu nemluvil do toho, s kým má žít. "Tohle nutkání mít nechtěj. Přece bys ho nepřipravil o život? Co kdybych se ho dokázal vysoce sofistikovaně zbavit a nikdo by mi nic nedokázal? A dovedl by ses pak na mě ještě podívat? Raději neprovokuj moje emoce." Řekne mu. On přece většinu času stejně žádné nemá. Musí se opravdu spokojeně usmát, když mu Yu splní jeho přání a doopravdy mu vypráví, jak velmi mu chyběl, jak ho vnímá a jak je rád, že on je ten, kdo mohl nahlédnout pod pokličku. Je to krásné poslouchat. Kéž by to tak mohlo být navždy… Mana ale nebyl z těch, kdo by se honili za neexistujícími přízraky. Cítí pořád to něco, co by jim bránilo. V Yusukeho mysli to má jméno Dominance. V té jeho zase Hiroto. Pravda bude na obou stranách. Musí se spokojeně rozesmát, když mu Yu řekne, že na něj nedovede myslet bez toho, aby pak neutíkal někam na toaletu. Bude tohle ještě trvat nebo ho vystřídá někdo jiný a Yusuke časem zapomene? Proč ho to najednou tolik tíží? Když byl pryč, žili každý svůj život a ani ho nenapadlo nad podobnými věcmi přemýšlet, ale teď, když se všechno rozvířilo… Je to těžké. Vnímal moc dobře reakci, kterou Yusuke nemohl ovládat vědomě, když mu řekl, že nikdo nebude jako on. Tak proč nejsou spolu, proč hledají každý někoho jiného? Bylo to vážně k zešílení a dobře, že přišel jejich vrchol, jinak by se Manovi snad rozskočila hlava. Jakmile je po všem a oni se trochu vyventilují, vnímá se mu svět už o něco jasněji. Ta další kola si chce užít v o trochu klasičtějším duchu a Yusuke souhlasí. Ta zpověď bude k němu samotnému a kdo říkal, že se nemusí zpovídat zástupci Pekla? Nechá se jím stáhnout dolů do náruče, i když se tělem trochu zapře proti jeho rukám. Pak ale povolí a nechá se ještě chvíli objímat a olíbávat.
"To je dobře. Vzpomínky by neměly vyblednout." Řekne velmi tiše.
"Ano, to ano." Odsouhlasí mu potom, že hříchů je málo a že on sám bude moci za další. Klidně ho k nim bude svádět. Vůbec ale nečeká, že se dostane pod jeho tělo, kde skončí doslova uvězněný. Myslel si, že sleze, dojde pro ty hračky a budou pokračovat tam, kde tak nečekaně skončili před tímhle vším, ale Yusuke ho dokonale vyvede z míry. Když se mu podívá do očí, vypadá skoro jako nevinná panenka. Cukne sebou, ale nemůže se ani hnout.
"Jestli skočíme až na oběd, dlouho si nesedneš, o to víc jich totiž schytáš." Prská, než ho Yusuke umlčí svými rty. Ještě se pod ním snaží vzpírat, když se pokoj ponoří do tmy, ale nakonec stejně znovu podlehne a ještě malou chvíli ho nechá dobývat své tělo, než si bude chtít prohlédnout všechno, co tady Yusuke má. A hodně toho taky použít. Nakonec bude i do oběda času příliš málo, ale on už o něj nikdy nepřijde tak, jako teď. Budou spolu pracovat a zůstanou si tak blízko, jak to jen mezi nimi půjde…
Žádné komentáře:
Okomentovat