Mana x Yusuke - Mám rád adrenalin, ale nejsem blázen. - část 1.

(bar)

Yusuke

Yusuke neměl zrovna daleko domů. Přímo před hotelem nasedl do svého luxusního auta a s loktem opřeným o rám okýnka a bradou podepřenou se proplétal nočními ulicemi. Hiro byl v jeho hlavě pořád a i když si myslel, že brzo to trochu opadne, nestalo. To ho jen utvrdilo v přesvědčení, že právě on byl někdo, s kým by si podobných zážitků představil mnohem víc. Měl hodně možností, a kdyby se dostali na určitý práh důvěry a chtěl by, mohl by Hirota brát s sebou na různá místa. Ne, nikdo by se to nesměl dozvědět, ale by zas nemusel být takový problém. Záleží na tom, jak moc dobře by to proplánoval. Taky si je ale jistý, že v první chvíli by ho Hiro s podobným nápadem poslal tam, kam slunce nesvítí. Jen si vzpomene na jeho ostrý jazyk a musí se mírně pousmát. Všechno dohromady bylo velmi návykové a jemu dochází, jak moc, když si plánuje něco, co nejspíš nebude ani reálné. Všechno závisí na tom, jak se jeho dnešní milenec rozhodne. Yusuke byl hodně trpělivý, ale teď s tím má opravdový problém a snad i lituje, že si nezařídil volno dřív. Jenže kdo to měl tušit? Dorazí před jednu z výškových budov a zamíří rovnou do hlídané garáže, odkud se dostane do svého patra, které vlastní. Jsou tam dva oddělené apartmány. Takto žijí už několik let, kdy se oba ujistili, že to mezi nimi není takové, jak si původně přáli. Přesto však zůstali skvělými přáteli a vlastně i obchodními partnery. Společná zůstává jen středová část bytu, vlastně takový bar, který spojuje oba dva apartmány a kde se případně můžou potkat. Často se vídali u jídla, bylo to příjemné zpestření dne a zároveň stihli probrat následující společenské akce, nové smlouvy a taky vtipkovali na adresu neoblíbených známých. Yusuke věděl, že nikdy nemůže žít, tak jak by chtěl, aniž by se potýkal se společenskými tabu, takže pro něj byl tento život naprosto ideální. Jeho žena na tom byla dost podobně, tedy v tom smyslu, že upřednostňovala práci před čímkoliv jiným.

"Ahoj." Usměje se na svou ženu, která ještě nespí a sedí u baru s notebookem a popíjí svůj drink. Sám přejde k baru a nalije si něco ostřejšího. Na tváři jeho ženy se objeví úsměv, když hlavu zvedne a prohlédne si ho.

"Zdá se, že nejsem jediná, kdo měl úspěšnou noc." Trochu si Yusukeho dobírá. 

"Je to hodně vidět." Zkonstatuje na jeho pozvednuté obočí. Ostatně žili společně už dost dlouho, aby ho dobře znala.

"Můžu jen doufat, že nebyla poslední." Dopije Yusuke svou sklenici najednou a po cestě do koupelny kolem baru se k ní nakloní a líbne jí do vlasů. 

"Vím, že chceš být nejbohatší ženou v Japonsku, ale taky bys měla spát." Popožene jí. 

"Dobrou noc." Dodá, než zmizí za dveřmi svého apartmánu, zdrží se ve sprše a pak se uloží ke spánku. Má jen pár hodin, ale Hiroto v jeho hlavě dost dobře zařídí, že bude odpočinutý. Nezmizí z ní ani ráno, když mu ještě za tmy zazvoní budík. Vstane, dá se do pořádku a řádně oblékne. Na cestu o své kanceláře si uvěří kvalitní kávu a pak už jeho pracovní den může začít. Dneska toho má až nad hlavu a přistihne se, že se jen těžko soustředí. Jeho myšlenky pořád odsouvají pracovní věci stranou a vkládají mu do hlavy obrazy Hirota výraz jeho tváři, když si to opravdu užíval. Dokonce je snad poprvé v životě zaskočený, když schůze představenstva jeho firmy skončí. Vůbec netuší, o čem byla řeč, ale na to jistě přijde. Nakonec mu den celkem uteče a vypadá to na několik skvělých kontraktů, hlavně by mohl přidat další vlastní kolekci, tentokrát hodinek. Měl pro podobné věci slabost, i když jeho hlavní odvětví bylo jinde. Není ale na škodu mít přehled ve více oborech. Teď už má ale volno a míří rovnou do jednoho z luxusních barů, kde se má potkat se svým dlouholetým přítelem. Ani neví, jestli v poslední době pobýval v Tokyu nebo ne. Bohužel jim čas zrovna nepřál. Vlastně je to osoba, která mu pomohla poznat sebe samého a o to víc ho mrzí, že se vídají tak málo. Sám se postaral o stůl, stejně jako zaplatil obsluhu, která tu bude jen pro ně. Sám dorazí se značným předstihem a ještě zkontroluje, zda je všechno v nejlepším pořádku. Rozhodně se nestyděl za to, že na podobné věci má. Nekupoval zbytečnosti, ale dokázal si své peníze patřičně užít. Usadí se na místo, ale nečeká příliš dlouho, než ho uvidí přicházet. Postaví se, aby ho přivítal. 

"Mana-san." Ukloní se mu a pokyne na místo na pohodlné sedačce. 

"Mám obavy, že vůči nám ostatním to není vůbec fér, když vypadáš čím dál lépe." Složí mu upřímný kompliment. Obsluha je u nich hned a mladíček vypadá trochu nejistě. Asi tu není dlouho, přesto je jeho chování dokonalé. 

"Co to bude?" Zeptá se Yu, aby mohl objednat. 

"Možná něco ostřejšího po takové době." Pohodlněji se opře se podívá se na mladíka, který tak trochu neví, kam s očima. Tohle asi nikdy neomrzí.

Mana

Mana strávil několik let ve Francii, která se stala jeho druhým domovem. Kdysi podnikal výhradně v Japonsku, ale poslední roky hledal inspiraci trochu někde jinde, sbíral nové zkušenosti a rozšiřoval svou značku. Potřeboval s ní trochu do světa a evropský trh mu vyhovoval víc, než asijský, takže otevřel několik poboček i v Německu. Upřímně doufal, že se mu povede obsadit i některé další země, ale všechno mělo svůj čas. Zatímco francouzsky uměl mluvit výborně, v Německu zaměstnával asistentku a svou tiskovou mluvčí, ale stálo to za to. Jeho zaměřením bylo oblečení a vlastní módní značka, ale byla velmi specifická. Mana si potisky a design šperků, doplňků a střihů navrhoval sám. Kdysi výhradně, dnes už pro něj pracovalo několik návrhářů, kteří naplňovali jeho myšlenky nebo přicházeli s vlastními a ty mu pak předkládali ke schválení. Sám svoje oblečení prosazoval i v osobním životě a i když ve společnosti působil doslova jako zjevení, nikdy mu to nepřekáželo. Jinakost mu nikdy nevadila a vlastně velmi naplňovala i jeho skrytou stránku a druhé povolání, o kterém ale nevěděl jen tak někdo. Yusuke jej znal. Především proto, že ho kdysi jako hodně mladý vyhledal, aby si s ním vyzkoušel jisté věci. Hodně lidí, jako Yusuke, začínalo podobně. Nejdřív v té druhé pozici a teprve časem se od svého učitele naučili všechno potřebné, aby se stali někým jako byl on. Teď už byl Yusuke na vlastních nohách a tudíž si nemohli vyhovovat, ale pojilo je mnohem, mnohem víc, než obyčejné přátele. Poslední měsíce na sebe neměli fyzicky čas, ale volali si nebo si psali emaily a posílali zajímavé zprávy a pozvánky na ještě zajímavější události. Dalo by se říct, že Mana o Yusukem věděl úplně všechno, protože kdysi to bylo podstatou jejich vztahu. Teď se vrátil do Japonska a mínil tady zase nějakou dobu zůstat. Potřeboval se rozkoukat, osvěžit byt, provětrat trh a první, co udělal bylo, že se sešel se starým přítelem na večeři. Yusuke mu řekne nejlépe, co je kde nového a co se děje v kuloárech, aby byl orientovaný jak na trhu, tak v mezilidských vztazích. Na místo dorazí jako druhý a nechá se odvést ke stolu. Snaží se působit o něco méně výstředně, než obyčejně, takže nechává dámské šaty doma a dokonce i jeho vlasy jenom tak volně splývají na záda a ramena. To ale neznamená, že nebudí rozruch, protože muži s vlasy po zadek se v Japonsku moc neviděli. Dalším faktem, bijícím do očí, byly jeho boty na vysoké platformě. Jiné už nenosil. Dovedl se na nich pohybovat nesmírně elegantně, ale byly zkrátka jiné. Jinak má na sobě úzké černé, téměř jezdecké kalhoty, které dokonale podtrhují jeho největší zbraň a to štíhlé a dlouhé nohy a sako. Pod ním má krajkovou košili z vlastní dílny i s logem malého svícnu, lemovanou pravou francouzskou krajkou a všechno doplňuje velké množství prstenů a dalších doplňků. Cinká trochu jako zvonkohra, ale to už je jeho součást. 

"Yu-chan." Usměje se na něj, jakmile ho uvidí a u stolu se mu po svém ukloní. S klasickou japonskou úklonou to má co dělat jenom málo. Někteří lidé už se fascinovaně otáčejí, ale Mana si je jistý, že ať už jeho garderoba vypadá jakkoliv, rozhodně nepůsobí lacině. Všechno je z nejlepších materiálů a šperky pravé. V tomhle odvětví podnikání se s Yusukem doplňovali. Rozuměli si opravdu v mnoha směrech jejich života, jen Mana nikdy nebyl ženatý a vlastně se nikdy nenechal svázat japonskou sociální kulturou. Ani neví, jak se mu to vlastně nakonec podařilo. Posadí se na sametovou sedačku, jejíž materiál mu maximálně vyhovuje a usměje se. 

"Díky." Řekne upřímně. Podobné komplimenty přijímal rád a mohla za to jeho výrazná ženská stránka. Vypadal dobře, ale taky nosil silnou vrstvu makeupu a bez ní ho ne každý poznal. Líčení skrylo hodně. I vlastní identitu. Ale on si nemohl dovolit, aby ho jistí lidé na ulici poznávali. Jakmile dorazí mladík z obsluhy, Mana ho podrobí trochu přísnému a dlouhému pohledu. 

"Souhlasím." Řekne na návrh přípitku a nechá si podat menu. 

"Těžko říct, jestli ses mu líbil ty nebo jsem ho přivedl do rozpaků já..." Odtuší, když chlapec odchází, ale musel je slyšet. Není tak samolibý, aby o sobě na rovinu řekl, že je krásný, takže všechno svede na svůj netradiční zevnějšek.

Yusuke

Yusuke Manu upřímně obdivoval. Nebyla to jen stránka jeho povahy, ale také to, co za svůj život vybudoval. Byl velmi úspěšný všude ve světe i přes to, že někteří lidí jeho chování a styl odsuzovali. Přesto si šel za svým a dokázal opravdu dobýt svět. Yusuke taky, ale trochu jiným způsobem a navenek se mnohem víc přizpůsoboval společnosti, ve které žije. Ostatně to je jeden z důvodů, proč je ženatý. Chybělo mu to na poslední příčku společenské prestiže. Mana se mu ukloní a on se musí pousmát. Každý pohyb, který měl možnost sledovat, byl pečlivě promyšlený a dohromady to působilo jako dokonalý celek. Krásnější úklonu uměl jen málokdo. Ne, nevadí mu, že mají pozornost celého lokálu. Kývne hlavou na jeho poděkování a usadí se. Jako první si prohlédne nabídku a pak zase stočí černočerný pohled na mladíka u jejich stolu. Znovu si ho důkladně prohlédne, ale něco mu na něm schází. Trochu mu chybí jiskra. Takovou nedávno viděl. Byly to jiné oči, které dávaly tušit, že mu nedá nic zadarmo. Musí si ještě počkat, a je možné, že ho třeba neuvidí, ale stejně mu koutky cuknou nahoru. 

"Myslím, že spíš ty." Klidně obrátí pozornost na něj. 

"Jak se daří?" Nakloní se k němu trochu blíž. 

"Pozoruji po očku tvou práci a nestačím se divit, kam všude si zavítal. Nádherně to roste." Zase se víc pohodlně opře, přesto vypadá pořád stejně elegantně. 

"Musím se přiznat, že ti ten úspěch trochu závidím." Pousměje se. Je to pravda a zároveň mu to z celého srdce přeje. Ani po těch letech pro něj nepřestal být vzorem. 

"Pár posledních modelů jsem koupil své ženě. Je z tvé práce dokonale unesená. Mám pocit, že ho vybírala snad týden, než se rozmyslela který. Nakonec jsme to vyřešil za ni a koupil jich víc. Měla vážně radost." Mluví s ním velmi otevřeně. Mana jeho ženu zná, viděli se několikrát a ona taky věděla, kdo přesně před ní stojí. Mladík už je zpátky a nese jim jejich objednávku. Vypadá to, že se červená už jen proto, že za nimi musí jít. Yusuke si ho prohlédne ještě jednou, poprosí ho o celou láhev a pak už se rozhodne ho více netrápit. 

"A co náš společný koníček?" Zeptá se ho i na tuhle stránku. Má to dva důvodu. Jeden je samozřejmě ten, že ho zajímá, jak se má a druhý...

"Nedávno jsem totiž narazil na kluka, který by nejspíš ocenil pomoc. Na jedné firemní akci jsme se dali do řeči a on byl ve výsledku velice sdílný, jakmile padlo jisté téma. Očividně by měl zájem." Pozoruje Manovu tvář, jestli ho to zaujme nebo ne. 

"Nebo už nezachraňuješ zbloudilé dušičky?" Někdo by asi řekl, že je spíš týrá, ale oni oba moc dobře věděli, jak to celé ve skutečnosti je.

"Přemýšlel jsem, že bych to zkusil já, jenže mám...Práci trochu někde jinde a znáš mě, nerad dělám víc věcí najednou. Měl bych pocit, že se jedné nevěnuju dostatečně. Budeš se mi smát, když ti řeknu, jak jsem k tomu přišel." Pozvedne sklenku směrem k Manovi. 

"Na tebe, Mana-sama." Tváří se naprosto vážně, ale v očích se mu pobaveně blýská. Kdysi mu tak říkal, byly to skvělé časy, ale některé věci se prostě změnily. Přiťukne si s ním a pak krátce ochutná, než sklenku zase odloží. 

"Víš, jak jsme ti psal, že se začínám trochu nudit. Nenapadlo mě nic lepšího než si dát do jedné agentury inzerát. Trochu adrenalinu." Mana moc dobře ví, že pro to má slabost. Motorky, auta, rychlá jízda, snowboard v místech, kam se nikdo jiný nevydává. 

"Přiznávám, že jsem měl malinko obavy, ale nakonec se ukázalo, že to opravdu stálo za to." Ano, pro něj ta noc byla skvělá, ví, že si ji Hiro užil taky, ale pořád je tu otázka, jestli přijde znovu. 

"Už jsem vážně hodně dlouho nenarazil na někoho, kdo by mi sedl ve všech ohledech. Otázka je, jestli jediný zážitek stačil na to, abych ho obrátil." Naznačí mu, s čím za ním Hiroto přišel. Tím, že mu dal takovou dlouhou dobu vlastně trápí spíš sám sebe a svou příčetnost, ale i to k tomu patří.

Mana

Mana se zatváří na oko udiveně, ale pro sebe se usměje. Byl samozřejmě ještě o něco starší, než Yusuke a muž jeho věku rád slýchal, že pořád vypadá dobře a že by mu jeho roky nikdo nehádal. Snažil se, co to šlo, aby všechny ty mladíky nastrkal do svých kapes a navíc měl celá léta zkušeností, ale univerzitní ročník už by mu asi nikdo nehádal. 

"Daří se mi výborně, ale musím říct, že už se mi stýskalo po něčem známém. Chci se na chvíli zase usadit tady v Tokyu." Řekne mu a dá tak najevo, že by mohl mít případně dostatek času někomu se zase po dlouhé době věnovat. Pokud jste neměli někoho, kdo by létal s vámi, nemělo smysl si nic začínat. Tyhle vztahy nebyly na pár dní ani týdnů a tak byl dlouho bez své milované drogy, která mu už opravdu silně chyběla. Netýral rád jenom druhé, ale i sám sebe a tak se zatvrdil, že to vydrží, což se doopravdy stalo, ale teď, když plánoval být v Tokyu možný i víc, než rok, byl nesmysl si všechno dál odpírat. Yusuke dál nešetří slovy chvály na jeho práci a dokonce přizná, že za jeho kousky sám utrácel a on se znovu potěšeně usměje. 

"Možná by mi je mohla sama předvést." Ne, nemíní svádět jeho ženu, ani by si nerozuměli. Ona sama nebyla stejného ražení jako oni dva, ale přesto to byla docela tvrdá žena, která měla ráda věci pevně v rukou a s tím by na sebe s Manou naráželi tak, jako se to stávalo později s Yusukem. Jídlo je brzy na stole a Yusuke jde rovnou k věci, když se zeptá na to, co oba dva tajně zajímá. Vždycky byli jako malí, aby si konečně mohli sdělit všechny pikantní novinky. Konec konců zase tolik přátel v daném odvětví člověk nikdy neměl a Mana by se nikomu jinému, než je Yusuke, nikdy nesvěřil. 

"Jako bys mi četl myšlenky, ale to se ti dařilo vždycky." Usměje se na něj. 

"Dlouho nic nebylo možného, ale teď tu budu určitě možná… rok. Kdo ví." Mírně rozhodí rukama, než se natáhne po hůlkách, aby se mohl pustit do jídla. Ukáže se, že Yusukeho otázka má ještě další důvod. Narazil na někoho, pro koho mu stojí za to orodovat zrovna u Many? Mana byl jedním z nejdražších dominantů široko daleko. Taky nejlepších, ale pokud mu někoho dohazoval Yusuke, muselo mu na něm opravdu záležet a taky si musel být jistý, že by si s Manou mohli sednout. Podle jeho slov je to někdo naprosto nezkušený, nový, nepokažený, ale taky nevycvičený. Nebude umět nic. Mana se musí zamyslet, jestli s tím chce ztrácet čas nebo vůbec ne. Naskočit do rozjetého vlaku s někým spolehlivým a soustředit se víc na práci nebo se vrátit v čase a většinu času po dlouhé době věnovat někomu, kým mohl kdysi Yu-chan být? Bývali by vážně byli spolu nejspíš až do dnes… Zvláštní, jak ho při tom ani jednou nenapadne zeptat se na tvář nebo postavu. Yu ho zná a ví, co ho přitahuje a co nesnese. Na zbytku nezáleží. 

"Já nevím..." Chodí trošičku okolo horké kaše, ale prudce zvedne pohled modrých očí, když z Yusukeho vypadne, že mu na tom drahouškovi záleží tak moc, že by do toho sám šel, jenže ho někdo předběhl. 

"Ale, ale, ale..." Mlaskne jazykem o horní patro a odloží jídlo stranou. Najedou ho vůbec nezajímá. Sáhne po sklence, opětuje přípitek, ale ani se nenapije, protože Yu na sebe prozradí ten inzerát. 

"Cože? Ty? Pro pána proč?" Rozhodí rukama, ale už je mu jasné, že katastrofou to neskončilo. Yusuke vypadá nesmírně zaujatě, přímo pohlceně, když o něm mluví, jenže tady vůbec nejde o to, jestli ho dostane do jejich světa. Tady je mnohem větší problém. 

"Ty ani nevíš, jestli je gay?" Vypadne to z něj tak nahlas, že se po nich ohlédnou nejbližší stoly, ale má chuť jim přikázat, aby se honem obrátily zpět, jinak přijde trest. Gay nebo ne… 

"Prostě jestli si vybere…" Obsáhne gestem dlaně jeho postavu a spíš klín. 

"Ptáka před mušličkou?" Doplní už o něco tišeji a líbezně se usměje. 

"O tom ostatním něco tuší?" Začíná vypadat skepticky pobaveně. Ale co si budou, tohle ho zajímá. 

"U tohohle chci být, povídej dál!" Vybídne ho a tentokrát už se napije pořádně a nedočkavě si poposedne.

Yusuke

"To jsou výborné zprávy." Yusuke rozhodně neskrývá své nadšení, když mu Mana prozradí, že tu chce na chvíli zůstat. Jsou věci, které prostě nemůžete sdílet s kýmkoliv jiným. Oni dva spolu zažili hodně věcí a Mana ho zná opravdu dobře, vlastně je jeden ze dvou lidí, kterého pustil tak blízko. Druhá je jeho žena, která s ním žije a je logické, že ví úplně všechno. Musí, aby mohli žít takový život, jaký si nastavili. Oběma to vyhovuje, navíc je velmi férová a tak ví, že i kdyby se cokoliv pokazilo, nikdy ho v tomto ohledu nepotopí. Obočí mu jde nahoru a vzápětí i mírně koutky, protože si dost dobře dokáže představit, jak by u předvádění Manovy kolekce vypadala. Ne, nežárlí, stejně jako ona nežárlí na něj. Je jen na ní s kým bude sdílet volný čas. Další ohled, ve kterém si plně vyhovují. 

"To by rozhodně mohla. Přiznám se, že i já bych rád viděl přehlídku v jejím podání. Ostatně nebyla by první, kterou by absolvovala." Samozřejmě ho v duchu jeho profese napadne, že by z toho mohla být zajímavá spolupráce, ale Mana má dost specifický vkus, možná by mu nakonec padla do oka a možná taky ne. To nechá klidně na něm, a pokud bude chtít, může jí o tom říct a domluvit schůzku. Ostatně znají se už pár let. Mírně se mu ukloní hlavou, od něj si podobných komplimentů velmi váží.

"Vlastně jsem doufal, že to bude na další dobu a že tohle nebude ojedinělé setkání a pak zase zmizíš." Ujistí ho, že jeho nadšení z doby, kterou tu stráví je upřímné. Opravdu mu schází člověk, se kterým může být velmi otevřený. Nakloní hlavu na stranu a věnuje mu svůj nejlepší úsměv.

"Můžeš se s ním jenom potkat, za zkoušku nic nedáš. Ostatně sám jsi říkal, že dlouho nic. Proč tedy hledat, když můžeš jít přímou cestou? Nikomu přece nic neslibuješ, jedna schůzka může vše rozhodnout. Máš snad čas a prostor někoho dlouze hledat?" Obočí mu jde nahoru, než se pousměje a vzápětí sklopí oči, když dojde na Hirota. Není to studem, jen si musí nutně pořád dokola přehrávat momenty z jejich setkání. Mana je samozřejmě zvědavý, není se čemu divit. Vzápětí se upřímně rozesměje.

"Ani nevím, možná trochu adrenalinu. Asi už mi motorka a snowboard nestačí." Pokrčí rameny. Prostě to chtěl vyzkoušet. Zasměje se podruhé a zavrtá hlavou.

"Hm, spíš není. Nebyl." Osvětlí mu Hirotovu situaci, tedy to, co si domýšlí.

"Asi ho na tom něco lákalo, možná přece jen obrátí." Zní to dost sebevědomě, ale Hiroto si to užil. Možná nebude ten typ, který s tím půjde do světa, ale to není ani Yusuke. Proč taky? Jejich společnost k tomu není nakloněna a on...Má rád své soukromé věci pod pokličkou. Jeho vizitka je práce ne to, kým je. Rozhlédne se kolem, protože mají na sobě několik oči a vypadá dost pobaveně.

"Zdá se, že budeme téma číslo jedna." Okomentuje to rychle. 

"V podstatě je to tak. Čekám, až se rozhodne. Je to zvláštní pocit, na chvíli nemít všechno pevně v rukách. Ale pokud se rozhodne přijít, mám jistotu, že můžu zkusit mnohem víc, protože bude rozhodnutý." Osvětlí mu svůj vlastní pohled na věc, než se trochu nakloní.

"Povím ti úplně všechno, Mana-sama." Podívá se mu upřeně do očí.

"Každý detail, pokud tě to opravdu zajímá, ale mám jedinou podmínku…" V černočerných očích se blýskne.

"Sejdeš se s ním." Sdělí mu své vlastní podmínky.

"Nic jiného, jen jedna schůzka." Podstrkuje mu číslo na kartičce. Pak se pomalu narovná.

"Víš, on vlastně ani neví, jak vypadám. Měl celou dobu zavázané oči." Prozradí mu ještě jednu pikantnost.

"Mám rád adrenalin, ale nejsem blázen." Sáhne po sklence a krátce se napije.

“A o to zajímavější by mohlo být, kdyby znovu přišel." Zatváří se nadmíru pobaveně. 

"Máme se sejít za týden, slíbil jsem mu, že pokud přijde, může pásku nechat doma." Uvědomuje si riziko, zároveň cítí, že je Hiro férový. Drzý, ale vlastně mu dost důvěřuje, jinak by to nedělal. Ostatně Hiro mu částečně taky musel věřit, aby na sebe nechal sáhnout. Možná si to ani neuvědomil, ale Yusuke si tím je jistý. 

"Přiznávám, že mě opravdu hodně bavil. Je to ten typ, kdy musíš hledat pořád nové způsoby a cestičky, nedá ti nic zadarmo." Je jasné, že tohle přesně ho baví. Nemá rád pocit, kdy dojde na věc a ví přesně, co se stane a co se bude dít.