Yusuke, Toshiya, Dori
Dori se na Kaoru podívá a malinko mu cuknou koutky nahoru. To vydrží jen asi dvě vteřiny, než nafoukne hraně tváře a podívá se na něj, jak kdyby řekl něco, co se ho vyloženě dotkl."Máš pocit, že předseda by byl lepší?" Uhodí na něj a zavrtí nad tím hlavou.
"Tak to ti budu muset hodně rychle vyhnat z hlavy." Dá mu jasně najevo, že spolu ještě neskončili. Výraz se znovu změní a jeho smích naplní kuchyň.
"Ty si taky do té pusy nevidíš." Obviní ho vzápětí. On byl vůči podobnému urážení celkem imunní. Na dotčené reakce tu byl expert spíš Toshiya. Však on mu dokáže, že nikdo lepší tu není a pak mu to klidně připomene.
"Hm, to muselo být vlastně zajímavé." Zamyslí se nad tématem mafie v sousedství.
"Neber to zle, nějak to nechci zlehčovat, ale někdy mám pocit, že mafie fungují mnohem lépe, než podobné rodiny, jako je ta naše. A přitom je v tom tolik kohoutů na jednom smetišti." Pokrčí rameny. Je znát, že se vůbec nebojí mluvit o tom, co se mu prohání hlavou. Obočí mu jde nahoru, jakmile postřehne jeho skromnou reakci.
"Ale vypadal a nemusíš ani měnit vizáž." Obsáhne gestem ruku celou jeho postavu.
"Pro hodně lidí stačí jen vidina peněz a všechno ostatní je jim jedno." Sám to moc dobře zná, ale tohle není myšleno jako vychloubání, jen je to prostě realita, kterou už vnímal tolikrát. Prohlíží si, jak reaguje na jeho možnou nabídku, ale nevypadá vyloženě odmítavě. Kdyby řekl nebo vypadal na jasné ne, možná to bud ještě chvilku zkoušet a pak toho nechá. Jenže Kaoru se tak netváří, spíš to vypadá, že mu nevěří. Dobře, tady nakonec bude větší zábava, než to ze začátku vypadalo. Nakonec to bude on, kdo bude kazit Kaoru a bude se u toho náramně bavit.
"No tak trochu. Mohlo by ho být víc, ale zase tolik se nepředřu. Tak nějak proplouvám na všechny směry. Nejsem jako ti dva, abych musel být za každou cenu první. Školou proplouvám, i když mě vlastně náš odjezd zachránil od pravděpodobného vyloučení a v práci…Prostě a jednoduše vydělávám. Nemíním se odrovnat ani tam ani tam." Nebyl ten typ, co by nespal jen kvůli firmě nebo zkouškám. Zasměje se podruhé.
"Zdání klame co? Ve většině rodin to funguje úplně jinak. Točí se tu velké peníze, takže si všichni dávají pozor, abys je náhodou nerozházel. Když jim přijde, že nejsi dost dobrý, prostě tě vydědí. Ne náš táta by to neudělal, ale všichni ostatní klidně." Dá mu nahlédnout pod pokličku.
"Nestěžuju si, to ani v nejmenším." Rozhodí trochu rukama.
"Voní to skvěle." Podívá se na tác a na buchtu, která vypadá vážně dokonale. Tohle se prostě nedá nikde koupit. Pak následuje Kaoru až do salónku, kde už nikdo není.
"No skvělý, na co se s tím taháš?" Protočí očima. Sám si teda vezme jedno kafe, obejme ho dlaněmi a přes hranu se podívá na svou společnost.
"Můžeš mi to tu třeba ukázat, pozemky a tak. A pak mi můžeš pomoc vybrat místo, kde budu spát." Krátce se napije, než vykročí ven. U východu ze salónku se zastaví, ohlédne si ho přes rameno a prohlédne si jej od hlavy až k patě, opravdu důkladně.
"Hlavně to musí být něco, kam se vleze velká postel. Nerad spím sám. Za kuchařkou bych v tomto ohledu rozhodně nešel, ale s tebou je to jiné." V očích se mu blýskne, než pokračuje ve své chůzi.
"A neboj, tátovi dám vědět, kde jsi. Problémy z toho mít nebudeš." Dodá ještě, aniž by se ohlédl.
Toshiya se tváří pořád stejně ledově, ale v očích mu tancuje jistá spokojenost. Vidí, co Senovi svými slovy způsobil a ano, toho přesně chtěl dosáhnout. Nedivil by se, kdyby si to ještě po cestě rozmyslel a nakonec už ho neviděli. Kdyby ho potkal někde jinde a neměl by pro ně pracovat, asi by se i choval jinak. Rozhodně by si dokázal představit, že by se za ním ohlédl. Byl sexy, to mu nemůže upřít, ale tady jde o úplně něco jiného a v tomto ohledu je rozhodně na straně svého bratra. Ani jeden z nich nemá čas snažit se přimět jejich zaměstnance, aby plnil do puntíku všechno, co po něm chtějí. Kývne na výběr pokojů a vyrazí společně s ním domem. Je jasné, že téma Sena bude na prvním místě.
"Nevypadá zle. Kdyby přišel na pohovor ohledně modelů, vzal bych ho." Odsouhlasí mu to, že mu jeho vzhled nebere.
"Jakmile sem přijedou šéfové, nebude se to líbit ani jednomu. Všichni kvůli němu přijdeme o ty nejlepší nabídky. Tady rozhodně." Kdyby byly v Americe, možná se na to bude dívat trochu jinak, ale v Japonsku? Skoro to vypadá, že sem Sena přijel společně s nimi. Podívá se na Tomohisu a sotva znatelně mu povyskočí koutky nahoru.
"O tom u tebe nepochybuju." Ušklíbne se, jak kdyby ho urážel, ale jinak to asi neumí.
"Jak tě znám udělá všechno proto, aby byl tisíckrát lepší." Tomohisa byl jiný, než on sám. Chtěl být co nejvýše. Toshiya mu chtěl konkurovat, o tom by se ani nikdo nehádal, ale spíš na svém vlastním písečku. Ostatně prvorozený byl Tomo a ne on, tam se rozhodně cpát nebude. Radši se jisté části rodiny zbaví. Ne, není to ani jeden z bratrů. Zastaví se u první dveří, které by mohli vést k nějaké ložnici a nahlédne do nich. Nevypadá to úplně zle, ale na něj je to příliš světlé. Stejně projde dovnitř a sáhne po jedné plachtě. Prudkým pohybem odkryje pohovku a několik křesel. Kupodivu tu není ani smítko prachu. Kriticky si prohlédne nábytek a povzdechne si.
"Proč mám pocit, že pokud to všechno vyházím do kontejneru, ti dva mě ukamenují?" Nadhodí. Stejně to udělá anebo bude někoho šikanovat, aby to všechno odnosil někam do sklepa.
"Chvílemi mám pocit, že jsme se vrátili do středověku." Protočí očima. Není to špatná kvalita, to ví, jen má úplně jiný vkus a tohle pro něj rozhodně není.
"Dori bude nadšený, až to uvidí." Protáčí nad tím očima a upije ze sklenky. Pak přeje ke skříni, kterou otevře. Ten vrzavý zvuk mu málem utrhne uši.
"Už vím, čím ho vyženu a nikdy se nevrátí." A je zase u Seny.
"Myslím, že mi bude stačit jedna noc." Ohlédne se přes rameno a v očích mu zaplane.
"Možná by to stačilo i trochu jiným způsobem, ale to už by moc neutíkal. Možná ani nepopoběhl." Vlastně by to nebyl tak špatný plán. Kdyby ho dostal do postele kdokoliv z nich, třeba by to byl nakonec důvod, aby ho otec vyhodil.
"Kde je, když ho jeden potřebuje." Chladné uchechtnutí na sebe nenechá dlouho čekat a ano, myslí Doriho.
Yusuke se na Senovu otázku jen pousměje a zavrtí hlavou.
"Zatím jsem nenašel jediný důvod, proč bych to dělal." Ujistí ho, že tímto směrem rozhodně nepřemýšlí. Sena vypadá zaskočeně a možná se skutečně lekl, ale podle něj to zvládne. Pomůže mu, jak jen bude moc, ale jsou věci, které si musí vybojovat sám, s tím nic neudělá.
"Já vím, že no." Usměje se na něj, protože mu věří, že proto udělá maximum.
"Nebudu se na tebe zlobit, když se to nepovede." Ujistí ho ještě, aby v tom měli od začátku jasno.
"A pokud bys skutečně chtěl odejít, protože by ti tu nebylo dobře, stačí mi to jen říct." Neví, co mu Toshiya řekl, ale sám je rozhodnutý mu v tomto případě napsat dobrý posudek a postará se o to, aby mu kluci nezatopili podobným způsobem. Už je zná, tuší, čeho jsou schopní. Trpělivě vyčkává, než se Sena rozhodne a k jeho radosti do dveří opravdu vstoupí. Vydá se za ním a zase je pečlivě zavře.
"Arigato za tvou odvahu to zkusit." Poděkuje mu a vydá se ke svým kufrům. Vytáhne menší, který odlož na přikrytý stolek, a začne probírat papíry v něm.
"Předám ti rozvrhy a všechno, co k tomu budeš potřebovat." Vyloví větší tablet, kde je všechno potřebné. Doba papírů už je dávno pryč.
"Ten bude tvůj. Je tam i přístup na účet. Tvůj pracovní účet. Určitě budeš potřebovat nějaké věci a vybavení. Je to mimo tvou výplatu." Prozradí mu. To už stojí proti němu a vtiskne mu přístroj do ruky.
"Myslel jsem vážně, že za mnou můžeš přijít kdykoliv a s čímkoliv. Budeš potřebovat ve volnu auto, není problém si o něj říct a domluvit se. Přece jen je to do města daleko. Co se týká pracovní doby…To je trochu ošemetné přiznávám." Pokyne mu k pohovce, kterou odryje a nechá ho usadit se, než zaujme místo vedle něj.
"Potřebuju, abys byl k dispozici v podstatě celý den a zároveň nemám problém s tím, aby sis vzal volno. Nejdůležitější je, aby tu všechno šlapalo, i když tu nebudeš. Počítám, že za začátku to bude obtížné, ale později bys toho volna mohl mít mnohem víc, záleží to jen na tobě. Chápeš mě? Samozřejmě jsou tu události, které musí klapnout na jedničku. Můžu ti slíbit, že tě nebudeme volat v nesmyslné hodiny a o víkendech minimálně." Krátce mu položí dlaň na předloktí.
"Budu dávat pozor na to, aby to nedělali ani kluci. Nemám v plánu tě strhat během měsíce. Byla by tě škoda." Mrkne na něj a pak k němu natáhne ruku.
"Mimochodem budu rád, když mi budeš tykat. Na formality vážně nejsem stavěný. Mám toho dost v práci." Trochu se ušklíbne a je jasné, že v obleku sice chodí, ale není z toho nějak zvlášť nadšený.
Kaoru, Sena, Tomohisa
Kaoru nakloní hlavu mírně k rameni, když se ho Dori tak zeptá, jestli mu nepřipadá nejlepší a ještě chce jeho názor měnit. Tohle už je otevřený útok nebo tedy spíš balení a Kaoru pořád nechce věřit, že by se tomuhle klukovi tolik líbil. Ten musel mít známých a možností… Povytáhne obočí a zatváří se trochu shovívavě. "Neřekl jsem to proto, že bych se tě chtěl dotknout." Řekne mu.
"Nemám ve zvyku se do někoho trefovat." Upřesní mu. Vypadalo to, jako by s tím Dori automaticky počítal. Nejspíš to bylo kvůli jeho bratrům. Kaoru se tomu nedivil, jenom nechce, aby ho bral stejně. Měl už svůj věk a snad i rozum a trápení druhých šlo vždycky nějak mimo něj. Poslechne si jeho názor ohledně mafie a pak pokrčí rameny.
"Nevím, jak to chodí v rodinách, jako je ta tvoje, ale nemysli si, že v Yakuze je nějaká romantika. Všechny ty řeči o velkém bratrství možná fungujou, když si na nějaké vysoké příčce, ale i tam se podrážejí a mladí kluci jsou pro ně jenom maso, co se posílá na ty nejhorší úkoly." Věří tomu, že pár klanů ještě ctí nějaké staré zásady, ale jinak v jejich ideály už moc nevěří. Ne v moderní době. Poslechne si i Doriho názor ohledně peněz a vzhledu a protáhne trochu obličej v zamyšlení.
"Obávám se, že o podobný vztah bych stejně nestál." Řekne mu. On peníze k lovu objektů nepotřeboval. Nebyl zvyklý tak žít. Možná, že by ho ty peníze nakonec změnily a že by on sám změnil názor, ale teď si to nemyslí. Dori se rozpovídá o tom, jak to má ve škole a Kaoru se znovu usměje. V tomhle mu bude si bližší, než druzí dva bratři. Kaoru byl pracovitý, ale taky si tady existoval na svém písečku a dělal věci vlastním tempem. Nic by nezanedbal, ale byl tady rád za svůj klid, než se nechat šikanovat a honit v nějaké firmě nebo dílně. Tady nebyl šéf, co by na něj za pár korun řval ve dne v noci a nutil ho dělat přesčasy.
"Myslím, že to děláš rozumně." Řekne mu nakonec.
"Ale pověz… proč ti hrozilo vyloučení?" Tohle zní opravdu zajímavě. Bohatý, šikovný kluk, co mohl udělat nebo zanedbat?
"Na co ty peníze mají, když se nesmí rozházet?" Tak tohle opravdu nechápe. Od čeho je jeden bohatý, když se může jenom dívat, jak se mu peníze množí na účtu? Ne nadarmo se ale říkalo, že kdo měl hodně, chtěl ještě víc. Nakonec se spolu vrátí do salónku, ale k jejich překvapení tam nikdo není. Kaoru se pomalu podívá na tác.
"To vypadá, že budeme muset každý vypít tři kávy." Zhodnotí to a po jedné sáhne. Na to pivo to teda bude něco, ale Kaoru nebyl zvyklý plýtvat. Zvedne oči k Dorimu po té jeho poslední větě přesně ve chvíli, kdy se na něj dívá přes hranu hrnku a vyniknou mu oči. Jsou opravdu krásné a Dori to moc dobře ví, to je na něm vidět. Vyzve ho, aby mu to tady ukázal, ale to pokračování má jasný další podtext. Dori nejspíš nerad spí sám a vybral si ho, jako možnou zábavu na prázdné noci. Musí se pro sebe pousmát. Co mu na to jenom má říct?
"Samozřejmě, že tě provedu." Řekne mu.
"Jestli chceš hodně místa na spaní, vyber si futon na tatami. Kuchařce neříkej, vybrala by ti pokoj pro panenky, nejspíš tě tak vnímá." Viděl, jak na něj koukala. Pak vykročí v jeho stopách, aby s ním srovnal krok. Prý tátovi to řeknu… Takže ho omluví ze vší práce, protože spolu budou souložit? Už vidí, jak se na to Baron tváří a ne, Kaoru nechce, aby někdo věděl, kdy dělá podobné věci… A tak raději zase mlčí a vede ho ven před dům.
"Má hodně velký pozemek. Bývaly tady koně, takže jsou tu nějaké loučky a les, ale zahrada zase tak velká není." Začne s exkurzí.
Tomohisa se pousměje, zatímco kráčí s rukama v kapsách oblekových kalhot.
"Tak mu ten pohovor nabídni. Rychle práci vymění a máš po problému a ještě na tom vyděláš." On by to klidně udělal, ale Toshiya už Senovi vyhlásil válku, takže mu žádnou nabídku nikdy nedá, leda přes jeho mrtvolu. Spíš ho tou úvahou popichuje.
"Sebral bys ho otci přímo pod nosem." Je přesvědčený, že Sena by dal modelingu před uklízením přednost. V Toshiyových slovech je hodně pravdy a Tomohisovi se jenom potvrdí to, na co sám v duchu myslí. Že jsou oni dva mnohem rozumnější, než otec, protože ten si podobné nebezpečí snad vůbec neuvědomuje, ale oni o své zakázky přijít nechtějí. Japonská společnost má přísná a sevřená pravidla a už jenom Senovy vlasy budou problém a budou na ně přitahovat výstřední pozornost a názory.
"Já mu snad nasadím šátek a řeknu, že je muslimka." Řekne rozčarovaně. Toshiya namátkou otevře jedny dveře a společně vejdou. Tomohisa se chvíli rozhlíží, pokoj není nepříjemný, jemu se světlost líbí, ale sálá z toho starý venkov. Není tu nic moderního, jenže to nebude nikde. Je prostě na nich, aby se tady zařídili, jak jim bude vyhovovat.
"Víš co? Vlastně je to dobře. Máš volnou kreativní ruku. Důvody utrácet. Otec ti na nic neřekne ne, bude chtít, abychom se tu cítili dobře." Usměje se. Prohlédne si další pokoje a možná se sem vrátí. Uchechtne se na zmínky o Dorim a málem upustí sklenku, když Toshiya způsobí ten nepříjemný zvuk. Vadí i jemu.
"Neříkej, že si po nocích budeš hrát na strašidlo…" Vydechne na ten jeho nápad. Musí se doopravdy rozesmát, když chce Toshiya na Senu uplatnit novou taktiku.
"Bereš si to na starost?" Protáhne a v očích mu zajiskří. U toho by snad i chtěl být, až si ho Toshyiya vezme do parády.
Sena Yusukemu upřímně nerozuměl. Podle sebe samého by si taky zasloužil pokárání, ale jeho nový pán si to nemyslí a tak už to nechá být a nebude to zbytečně přivolávat. Na chvíli sklopí oči, když mu Yusuke řekne, že by se na něj nezlobil, kdyby Sena nakonec skončil ve zkušební době. Je za ta slova rád, ale tím spíš to nechce dopustit. Uvnitř pokoje se není zase tolik po čem rozhlížet, protože v něm ještě vlastně nikdo nebydlí. Yusuke tu má jenom kufry, i ty vypadají draze a z nějakého speciálního materiálu, ale jinak nic. Nechá ho, aby našel potřebný kufřík i dokumenty a sám si ho zatím potají prohlíží, když se nedívá. Bude těžké a zároveň krásné sloužit někomu, kdo se vám líbí. Asi se občas neubrání představám, jaké by to bylo, kdyby byl součástí tohohle všechno trochu jinak. Jako něčí… partner třeba? Zasněné obláčky v jeho věku jisto jistě přijdou. Trhne sebou, když si uvědomí, že na něj Yusuke mluví a honem k němu přistoupí, aby si tablet převzal. Nikdy žádný neměl, jenom doma počítač, ale to se naučí rychle. Ukloní se mu, když ho přebírá a pak k němu zvedne zaskočené oči, když dojde na peníze, které bude potřeba používat.
"Přijdu si jako v nějakém filmu. Jako někdo hodně důležitý." Řekne mu. Asi to zní dětinsky, ale bylo to tak. Nikdo z jeho přátel a vrstevníků podobné věci nikdy nezažil ani o nich neslyšel. Auto??? Teď už na něj doopravdy zírá jako na zjevení, které navíc trochu blázní. Sena měl řidičák asi dva měsíce, byl rád, že hrkavě dojede do nejbližšího obchodu a že by měl riskovat, že jim to někde odře? To snad radši ne. To ale Yusukemu nepřizná a raději opatrně přikývne.
"Zase tolik volna nepotřebuju, přece tady budu bydlet." Řekne mu. Počítá s tím, že se trochu odstřihne od světa, přátel i rodiny. Myslel spíš na občasné delší prázdniny, než na pravidelné víkendy, ale však ono se ještě uvidí. Pomalu přejde k pohovce a posadí se. Teď vedle Yusukeho ještě víc vynikne, jak je malý a drobný.
"Chápu to." Řekne mu. Bude si muset všechno naplánovat a teprve potom jít. Budou dny, kdy to nebude možné, i kdyby moc chtěl. Něco za něco… To mu nevadilo, nebyl žádná matka od rodiny. Na ty nesmyslné hodiny mu ujede uchechtnutí. Je si jistý, že Toshiya bude a on si nebude moci pořád chodit k Yusukemu stěžovat. Kromě toho… některé zavolání v některé hodiny… +A dost nebo skončíš dřív, než jsi začal!+ Napomene se, ale pořád se culí. Honem k němu zvedne oči, když se ho Yusuke dotkne a ještě mu řekne, že by ho byla škoda. Cítí, jak se mu hrne červeň do tváří a honem stočí tvář do strany a dolů, aby ji zakryly vlasy, než to baron uvidí.
"Uhm…" Míří k němu ruka, má ji doslova před obličejem. Tykání… +Dýchej… to není rande, dýchej!+ Napomene se znovu, ale svou malou ručku nechá vklouznout do velké chlapské dlaně a pak k němu zvedne řasy.
"Těší mě. Jsem Sena Ageiwa. Chtěl jste… jsi znát moje příjmení." Usměje se.
Žádné komentáře:
Okomentovat