Yusuke, Toshiya, Dori
Dori se příjemně pousměje, když mu Kaoru řekne, že se do něj strefovat nechce. Neměl by mu to za zlé, klidně se s ním bude trochu špičkovat. Nebyl vůbec vztahovačný, což se o všech z jejich rodiny říct nedá, ale stejně je příjemné vědět, že to někdo dělat nebude. Stejně mu v očích sedí veselejší jiskřičky, které dávají znát, že mu to klidně s přehledem vrátí a nebojí se toho. Uměl se bránit ve všech směrech, i když většinou spíš vypadal, že to nedokáže. "Taky si nemyslím, že je to romantika." Pokrčí nenuceně rameny na téma mafie.
"Nevím, jak to tam chodí, ale podle toho, co jsem slyšel, to občas vypadalo lépe jak u nás. Zdání klame." Ohodnotí to rovnou. Měl svou rodinu rád, hlavně otce a bratry, ale zbytek…Když je neviděl, rozhodně mu nebylo smutno. Prohlédne si ho, jak kdyby si chtěl promyslet, jestli by o nějakou tu zlatokopku stál, ale musí uznat, že mluví pravdu. Možná by se mu to chvíli líbilo, ale nejspíš na to dlouhou není ten typ.
"Hm, další bod pro mě, já peníze nepotřebuju." Samozřejmě si neodpustí poznámku. Prostě ho baví s ním flirtovat, i když se jeho poznámky od Kaoru trochu odrážejí. Tím spíš může přitvrdit, aby zjistil, co už ho z míry vyvede. Pak se musí upřímně zasmát.
"Řekni, že jsem rozumný před kýmkoliv z rodiny, budou se smát víc. Ale podle mě to rozumné je, nechci umřít ve čtyřiceti na vyčerpání. Radši si ten život užiju." Krátce se zamyslí, co mu na jeho otázku říct.
"Řekněme, že některé poznámky nesnáším dobře. Hlavně, když mi někdo, kdo o jistých věcech nic neví, říká, co mám dělat." Vypadá naprosto klidně, když o tom mluví.
"Poslední skončil na jednotce intenzivní péče. Jeho kamarád odešel po svých, skoro. Varoval jsem je, že mě mají nechat na pokoji." Krátce se uchechtne.
"Měl jsem prostě za to, že jim mixovaný humr jednou prospěje." Je vidět, že ho to vůbec nemrzí, je to možná až děsivé, jak klidný je a vlastně i byl v tu chvíli.
"Bohužel mě u toho viděli. Chyba." Povzdechne si sám nad sebou a pak se rozesměje podruhé.
"To nesmíš." Vysvětluje mu už s kávou v ruce míříc ven.
"Musíš jen vydělávat a sem tam si něco koupit, jen aby ostatní viděli, že na to máš. Ale nic navíc. To už by bylo zbytečné a okrádáš rodinu. Náš hlavní úkol je vydělávat nesmyslné množství a udržet se tak v elitě. Jakmile ti opadne jedna nula, klidně tě vyhodí." Baví se nad tím, on by se klidně odstřihl, ale taky chápe otce, že o to nestojí. Chce jim zařídit budoucnost a taky dalším generacím. Neprotiví se tomu a zároveň se zatím nechce hnát.
"Arigato." Je rád, že Kaoru nespěchá zpátky. Jistě, mohl by si začít zařizovat pokoj, jen…To má čas. Pousměje se nad myšlením kuchařky a ještě jednou si ho zkoumavě prohlédne.
"A ty?" Trhne obočím nahoru.
"Co bys mi vybral a kde spíš ty?" Zase na něj malinko doráží a při jeho výkladu jen pokývá hlavou. Ty pozemky ho zase tolik nezajímají, Kaoru je zajímavější. Upije ze své hrnku a zase se začne rozhlížet, pak se zničehonic zastaví a podívá se na Kaoru.
"Co musím udělat, abych tě mohl vzít ven?" Nakloní hlavu na stranu.
"Tady to nemusí nikdo vědět." Ujistí ho, že některé věci, by zůstali jen mezi nimi. Jsou už dál od domu, tady je nikdo neuvidí a tak se rozhodně něco zkusit. Bez varování ho popadne za lem u krku a přitáhne si ho na rty. Jsou chvíle, kdy je s někým schopný flirtovat hodiny a pak jsou takové jako je tahle, kdy to prostě zkusí rovnou.
"Můžeš tomu říkat rande, ale svíčky u toho nebudou." Blýskne se mu v očích, když ho pustí a uhladí mu látku na hrudi, která to ani nepotřebuje.
Toshiya se na svého bratra ohlédne a ironicky se zasměje.
"Odkdy se snažíš být vtipný?" Mlaskne si nad tím nespokojeně. Kdyby Senu viděl první a netušil by, co bude chtít dělat, no možná i přes to, ale v případě, že by si ho otec nevybral a v podstatě by nezačal boj, dokázal by si představit, že mu tu práci nabídne, ale teď je to vyloženě otázka ega a přes to nejede vlak. Udělá to tak, aby si nikde už neškrtl, protože by nesnesl pocit, že mu ho někdo vyfoukl pod nosem. Musí toho ještě stihnout tolik zařídit, ale první úkol je jasný. Ještě chvíli obhlíží pokoj, ale je znát, že se ještě půjde podívat jinam, než si vybere.
"S tou jeho pusou, tě pošle, víš kam." Dlouze si povzdechne, aby bylo jasné, jak by na to reagoval on sám.
"Možná bychom ho mohli převléknout úplně celého. Možná spíš zabalit a poslat do země, ze které už se nevrátí." Není to vtipná poznámka, klidně by to udělal. Je znát, že nad bratrovými slovy o interiéru vážně přemýšlí.
"Že bych pro jednou zruinoval i otcův účet, ne jen ten svůj? Nezní to špatně." Byl zvyklý si všechno od jisté doby platit sám. Nechodil za otcem s podobným prosíkem. Na to byl expert spíš Dori.
"To abych si vymyslel něco hodně náročného. Přistavit patro třeba." Blýskne se mu v očích a je jasné, že by toho byl schopný. Jednou je taky potřeba něčeho zneužít. Možná i trochu uvažoval, že by po nocích Senu vážně chodil strašit, ale vzápětí to zavrhne.
"Možná ani nemusím, Kaoru trochu vypadal, že by to zvládl za mě. Nejsou nějaké kousky vyloženě trestné?" Narazí na jeho montérky, ale co si budou, tátu v nich viděl už asi milionkrát. On sám by si nic podobného nenavlékl.
"Ale budiž. Má to v popisu práce." Bere ho na milost, na rozdíl od Seny. Zarazí se těsně před tím, než vyhlédne z okna a ohlédne se na Tomohisu.
"Mohl bych." Zlověstně se pousměje.
"Možná by to mělo mnohem větší efekt, než ho vyhnat jiným způsobem." Je dost velký hajzl, aby ho svedl a pak odkopl. Podle něj by tu potom nevydržel ani den. Otočí se čelem k bratrovi.
"Nerad tě chválím, ale on to nakonec bude dost dobrý nápad. Pomůžeš mi?" Bude potřebovat krytí před otcem, aby jim zbytečně nezacláněl, hlavně první dny. Vůbec nepřemýšlí nad možností, že by se mu to nemuselo povést.
"Možná si dám trochu oddech z práce na pár dní. Ostatně čím dřív se mi to povede, tím dřív bude pryč. Zatím můžeš shánět někoho schopnějšího." Možná to není fér vůči otci, ale na to měl myslet dřív, než Senu přijal.
Yusukeho by nenapadlo, že si ho Sena prohlíží a jakým způsobem. Asi bylo nakonec překvapení na obou stranách, protože on vypadal úplně jinak, než kde kdo čekal. Vždycky mu to vyhovovalo, i když k jeho životu patří samozřejmě oblek a chování, které bylo pro jejich vrstvu typické. Jenže to nebyl úplně jeho styl, byl rád, když mohl být buď doma a chovat se podle sebe nebo někde třeba v horách na prkně. Ano, dokázal si užít volno a ještě takovým způsobem, který by většina z jeho rodiny odsoudila. Neřekli by mu to do očí, ale ví, že by si to mysleli.
"Ale jste důležitý, pro nás budete." Usměje se na něj a ujistí ho, že jeho myšlenky jsou v podstatě správné.
"Budete z velké části řídit náš život." Nechce mu způsobovat nejisté myšlenky, ale taky chce, aby si uvědomoval, kam se posune. Pořád se nedostavily pochyby, že by to nezvládl.
"To budete, ale i volno je důležité, abyste si odpočinul. Pak se vám bude i lépe pracovat." Ví, že si trochu protiřečí, jen je podle něj důležité, aby věděl, že se nemusí bát o volno říct.
"Jsem rád, že to chápete. Vím, že to nebude jednoduché a budou mě mrzet dny, kdy toho bude příliš, ale jinak to nejde." Skoro to zní, jakoby se mu omlouval. Jenže viděl ty, kteří pro ně pracovali. On a jeho synové se do toho narodili, vlastně neznají nic jiného. Pro některé to může ale být až příliš vyčerpávající. Pak dojde na tykání a Sena ho neodmítne. To je dobře, bude se mu s ním snáze pracovat. Dotek drobné dlaně je opravdu příjemný, navíc je dost blízko, aby si mohl užít jeho červenající tváře. Je neskutečně roztomilý.
"To chtěl." Prohodí tiše s mírným pousmáním a zatím jeho dlaň nepouští.
"Ale přiznávám, že si spíš užívám tvé jméno." Prozradí mu, když se k němu trochu nakloní.
"Je čas najít tvůj pokojíček. Dneska se klidně zabydli a musíš mi říct, co všechno budeš potřebovat. Spát asi bude kde, ale nevím v jakém stavu. Určitě si budeš chtít vybrat nějaký nábytek, nemusí to být hned." Nepustí jeho dlaň, jen ho vytáhne k sobě na nohy. Samozřejmě razanci trochu přežene a má to malé postranní úmysly. Sám totiž neodstoupí, takže ho v podstatě přijme do náruče.
"Budu tě jistit celou dobu, slibuju." Promne si rty o sebe, než ho pomalu otočí zády k sobě a sáhne po tabletu v jeho rukách. Dává mu dost prostoru, aby mohl utéct a zároveň u něj stojí opravdu blízko a nahlíží mu přes rameno.
"Tady je plán celého domu." Otevře jeden soubor, než ho zase zavře a ukáže na jiný.
"A tady tento máme nasdílený mezi sebou. Můžeš si sem napsat nebo poslat odkaz na cokoliv, co by se ti líbilo. Skříň, noční stolek postel, stůl. Cokoliv tě napadne. Nebo mi jen napsat, když budeš potřebovat zachránit. Tak trochu naše soukromá konverzace." Podívá se mu přes rameno na profil.
"Moc hezký parfém, sluší ti. Co to je?" Prohodí zničehonic, protože už ho chvíli vdechuje a nějak se špatně soustředí na cokoliv jiného.
Kaoru, Sena, Tomohisa
Té Doriho poznámce o tom, že peníze nepotřebuje, se Kaoru musí trochu zasmát. To byla tedy pravda. Pokrčí rameny, když ho Dori informuje o tom, že jeho rodina ho jako rozumného nevnímá. "Moje rodina by ti taky řekla něco o mém nerozumu. Začalo by to někde u sešitů do školy. Ale mě nepřipadá, že bych žil špatný život. Rozhodně jsem proti nim alespoň svobodný." Lidé v kancelářích dřeli dvacet hodin denně, domů chodili leda tak spát, neznali pomalu ani zvuk lesa. Na co si mohl stěžovat on? Vůbec na nic. Měl tady prostě svůj klid, i když byl poněkud osamělý. Jenže si už tak moc zvykl, že mu to tak vůbec nepřipadalo ani mu to nedocházelo. Když Dori ve své řeči dojde až k jednotce intenzivní péče, Kaoru se musí zastavit a podívat se na něj, takže ho Dori maličko předejde a on tak chvíli hledí na jeho záda. Nedovedl si představit, že by se pral tak, aby někdo dopadl takto zle, ale ani tak si nedovedl představit závažnost toho důvodu. Poznámka o humrovi by snad i byla vtipná, kdyby nešlo o to tak vážnou věc. Trochu neví, co by mu na to měl říct, protože tohle bylo impulsivní jednání za hranicí toho, co se dělá nebo ne, ale kdo byl on, aby napomínal svého nového pána, obzvlášť, když u toho ani nebyl? Další znepokojivou věcí je výraz v jeho tváři. Nevypadá, že by ho to jakkoliv mrzelo, takže tady bylo několik variant. Za prvé si to ten kluk opravdu hodně zasloužil, za druhé měl Dori problémy se sebeovládáním a možná by to někdo měl řešit, za třetí je to psychopat, co to bude úspěšně maskovat do doby, než někoho zavraždí a pak si jeho rodina možná všimne, že se tu děje něco divného.
"Zamknu před tebou všechny šroubováky." Řekne nakonec s lehkým úsměvem a prozatím si vybere tu nejjednodušší cestu. Prostě se bude dívat kolem sebe, jak se jeho chování vyvíjí a mění a podle toho se uvidí. Jdou sice ven před dům, ale Dori se jako naschvál zeptá spíš na to, jaký pokoj by mu vybral. Kaoru pokrčí rameny.
"To nevím, obvykle jsou mi podobné věci dost jedno. Důležité je, že na mě neprší." Řekne mu svůj pohled na věc, ale Dori už se vyptává, kde bydlí on sám.
"Vzadu za domem je menší domek a dílna. Bývala tam taky stáj a podobné technické zázemí. Tak tam teď bydlím já, pokud to tvůj táta nezmění. Pochopil jsem, že tady bude kvůli těm garážím stavět a všechno předělávat." Vysvětlí, když pokračují po cestě, ale pak se zastaví podruhé.
"Jsme venku." Řekne, i když moc dobře chápe, kam tím Dori míří. Teď už ano. Než se stačí vzmátořit k nějaké kloudnější odpovědi, už má na rtech Doriho rty a v první chvíli s tím není schopný ani nic udělat. Nejspíš by ho od sebe nějak šetrně odstrčil, ale Dori odstoupí sám a vypadá pořád stejně nevypočitatelně. Kaoru nemá ani ponětí, proč tohle dělá. Ale jedno ví jistě. Nechce být courou nového pána, jen proto, že se zrovna teď nudí. Za týden to možná bude zas někdo jiný nebo ještě rychleji a on tuhle nálepku prostě nechce.
"Co musíš udělat? Řekněme, že se nejdřív musíme poznat." Řekne nakonec a hned by se mlátil do hlavy. Měl přece říct, že je kluk a tím je všechno jasné!
Tomohisa mírně rozhodí rukama a usměje se na svého bratra. To ani nebyl vtip, on by to tak udělal, ale je mu jasné, že by na to Totchi nikdy nepřistoupil. Znovu se usměje, když Toshiya zmíní Senovu deportaci.
"Tobě nějak leží v žaludku hned od první chvilky, tohle jsou docela vážné věci." Řekne, ale jenom rozvíjí jejich soukromý vtip, nenapomíná ho. Podívá se očima ke stropu, když se mluví o té přístavbě. To by otec nejspíš nedovolil, protože by se mohla narušit statika domu i jeho původní vzhled, ale to neznamená, že by si nemohli vymyslet nějaké nákladnější úpravy. Tiše se zasměje na téma Kaoru, protože v tomhle jsou si s Toshiyou dost podobní. Ani on pro to neměl slabost nebo pochopení a jejich technik vypadal… no jako technik. Rozhodně nic, co by přilákalo jeho oči nebo si řekl, že je to sexy. Jakmile dojde na Senovo ehm, zneužití, usměje se úplně stejně jako Toshiya. Nikdo neříkal, že by ho měl znásilnit, jenom mu trochu zacvičit se sebevědomým. Když to skrze nabídku jiné práce nejde.
"Je mladý, nebude těžké ho zdeptat. Lidé v jeho věku mají hormony na pochodu, bude brát všechno dramaticky a brzy povolí." Má v tom jasno a ignoruje fakt, že nejsou o moc starší.
"Samozřejmě, že ti pomůžu, to je to nejmenší." Souhlasí s ním a přikývne. Musí se zasmát, když si chce Toshiya brát to volno, ale jinak by na tohle neměl čas. On si ho naopak nevezme a navalí na otce tisíce úkolů ohledně jejich příjezdu i tohohle domu. Nakonec společně projdou ještě zbytek pokojů, prohlédnou si dům a Toshiya si vybere ten svůj. On sám nakonec skončí v tom původním, kde jejich pikle započaly. Nějak mu padl do oka, možná i kvůli tomu. Bylo na čase si trochu odpočinout a začínat jednat.
Sena se usměje a najednou vypadá skromně, když před Yusukem klopí oči a poslouchá jeho slova o tom, jak bude důležitý a řídit jejich život. Už se vidí, co bude mít na sobě, jak bude působit reprezentativně a jak bude o všem vědět. +Ano, pane, měli bychom jít, pane...+ Maličko se zasní, než si uvědomí, že Yusuke jeho ruku nepouští. Pomalu za ním začne otáčet odvrácenou tvář, a to jeho To chtěl, zní tak tiše a podmanivě, že k němu opět vystoupá očima a mírně pootevře rty.
"Moje jméno?" Zopakuje po něm, ale Yusuke změní téma na Senův pokoj, on se honem vzpamatuje a přikývne. A stejně to zní, jako kdyby měli jít hledat místo na… +Vážně se rychle vzpamatuj!+ Napomene se znovu. Yusuke ho silně vyvede z míry, když začne mluvit o tom, že mu chce za vlastní peníze nakoupit všechno zařízení do jeho pokoje. Myslel si, že si na to bude postupně vydělávat, ale na druhou stranu má pravdu. Sena se sem nestěhuje. Tohle není jeho domov. Je tady v práci a cokoliv dostane, to tady po něm taky zůstane, kdyby odešel. Je to jiné jenom v tom, že se to musí pokusit nezničit. Další věcí je, že neví, jak před nimi zůstat vkusný a zároveň si neříct o něco, co by stálo moc. Jak se má v tomhle vyznat? Yusuke ho pořád drží, když ho vytahuje k sobě na nohy, ale tu intenzitu Sena nečeká a rovnou skončí u něj v objetí. Podívá se honem omluvně nahoru a je zase tam, kde byl. Tohle mu Yusuke nemůže dělat, protože ty silné paže, neskutečný parfém a kompletně celá jeho osobnost způsobují, že se mu chce vytáhnout na špičky a přitisknout svoje rty na jeho. A pak by odtud konečně vyletěl. Yusuke mu slibuje, jak ho bude chránit a Sena má pocit, jak kdyby v těch slovech bylo něco mnohem víc. Tohle je pohádka jako z červené knihovny o bohatém pánu, který se zjeví jakoby odnikud a chudé princezně, co se mu zalíbí a bude s ním mít pohádkový život. +Já jsem princezna.+ Říká si v duchu. Yusuke si mne rty o sebe, Sena už by snad i zavřel oči a pak ho probere, když ho otočí zády k sobě. Zůstane hledět na tablet, který několik dlouhých vteřin ani nevnímá, než ho k tomu Yusuke přinutí svými slovy. Jak se má soustředit na nějaký plán, když ho má těsně za zády? Jak bude vůbec dneska spát?? Potřebovat zachránit… jejich soukromá konverzace… +Já bych věděl, co ti tam psát.+ Začíná být trochu odvážnější ve své soukromé konverzaci s ním uvnitř vlastní hlavy. Trhne sebou, když dojde na parfém, znovu ho polije červeň a když se ohlédne, má jeho tvář velmi blízko té své.
"To… já ani nevím…" Odmávne to nervózně rukou, protože je to něco levného z drogerie. Yusuke by to stejně neznal a on… se trochu stydí, že to není nic lepšího. Sklopí oči a nejspíš do deseti vteřin omdlí. Yusuke ho pak ponese v náručí a… možná to udělá schválně. Možná… nohy mu zvadnou a on se bezvládně sveze do jeho paží.
Yusuke, Toshiya, Dori
Dori si musí Kaoru nutně prohlédnout, když zmíní svou vlastní rodinu. Je to vlastně dost zkoumavý pohled. Podle něj nemá vůbec špatné místo a teď se to ještě zlepší, ale sám moc dobře chápe, co dokáže tlak rodiny a okolí, ostatně v tom vyrůstá."Víš, myslím si, že by ti kde kdo mohl tvůj život závidět. Stačí se jen rozhlédnout po městě a vidět spící muže v obleku na zemi. Ty nevypadáš unaveně ani ztrhaně, očividně ti to svědčí a věř mi, že já mám rozhodně vkus." Ano, zase jsou tu další komplimenty, ale je v rozpoložení, kdy ho to baví.
"Vlastně skoro příjemná celoživotní dovolená a nemyslím si, že by se to s námi změnilo. Otec umí být opravdu vděčný, pokud si myslí, že si to dotyčný zaslouží." Prozradí mu něco na člověka, který to tu bude vést. Jemu otcovi výstřednosti vůbec nevadí, má pocit, že díky nim je mu blíž. Ani ho nenapadne, jak moc Kaoru o jeho školním skoro vyhazovu přemýšlí. Podle něj to nestálo za to. Byl u psychologa, ten to svedl na absenci matky v rodině. On sám věděl, co za tím je. Nikdo z rodiny o tom neví, ale v mládí si užil se spolužáky opravdu hodně, teď si užívá pocit, že jim to může vrátit. Klidně to bude i úroky za svou minulost. Mohl s brekem utíkat za bratry nebo otcem, vyřešili by to za něj, jenže to neudělal a nikdy se to nestane. Znovu se na něj ohlédne, když zmíní šroubováky a ta poznámka ho pobaví.
"Můžeš to klidně zkusit, ale líbíš se mi a chováš se ke mně hezky. Proč bych na tebe měl být zlý? Zatím dělám všechno proto, abys mě měl rád." Znovu se objeví jeho úsměv, kterým maskuje úplně všechno ve své hlavě. Pokývá hlavou na místo, kde spí a rozhodně se tam jednou půjde podívat. Na poznámku o tom, že venku jsou, se jen ušklíbne a pak je čas na pořádnou reakci Kaoru, kterou si věří, jestli má smysl se vůbec snažit. Jenže nepřijde rázné odmítnutí a popravdě by čekal i ránu pěstí. Nebojí se toho a svým způsobem by si to užil. Musí se rozesmát, když přijde jen přesná podmínka, co k tomu potřebuje.
"Vážně?" Zavrtí nad ním hlavou, ale není schopný se přestat usmívat. Nikdy nic podobného nezkoušel, ale vlastně je to neznámé, co prostě láká.
"Tak dobře." Souhlasí s ním a vlastně ani neví proč. Nudou to pro tentokrát není.
"Ale neslíbím ti, že tě nebudu zkoušet celou dobu balit." Je to pro něj opravdu výzva a těší se na ni.
"Je čas se pomalu rozloučit, Kaoru-chan." Nakloní hlavu na stranu a promne si rty o sebe.
"V sobotu si vyřiď volno, ven tě stejně vezmu v rámci tvého poznávání." Naordinuje mu a nějak nepočítá s tím, že by ho mohl odmítnout.
"Jen malý výlet, nic náročného neboj." Pošle mu vzdušný polibek a nakonec zamává konečky prstů.
"A skončím u tebe v ložnici, tam člověk pozná druhého nejvíc." Zavtipkuje a vykročí k domu.
"A ne, že tě najdu opilého po zábavě s mým tátou. Ty totiž nechceš, abych byl naštvaný." Ohlédne se naposledy přes rameno a v očích se mu blýskne. Je jen těžko říct, jak to doopravdy myslel.
Toshiya se ohlédne na bratra a nakonec přikývne.
"Leží mi v žaludku každý, který si neumí vážit věcí, ke kterým se dostane úplnou náhodou." Ušklíbne se.
"Takže tam mám polovinu planety, otřesné." Tohle byl vlastně tak trochu vtip, jen v jeho podání je to dost černý humor. Je vážně zvědavý, jestli mu Tomohisa půjde na ruku, ale vlastně o tom zase tolik nepochybuje. Vždycky dokázali dost dobře spolupracovat, když jim na tom záleželo oběma a tohle je dost podstatný cíl, který je potřeba zlikvidovat.
"Taky si myslím, že to bude snadné. Abych se nakonec ještě nenudil." Zatváří se otráveně, ale vzápětí se na jeho tváři objeví pomstychtivý výraz.
"Ne, tohle si opravdu užiju, možná víc, než bych čekal." Když si všechno povede tak, jak má, tak si to vážně užije. Už se shodli na tom, že Sena vypadá dobře, podle něj i pod oblečení a co se jeho osoby týká, tak je ten poslední, který by k sexu potřeboval city. Ostatně je natolik sobecký, aby si to řádně užil a neohlížel se na to, co si o něm pomyslí. To je mu jedno.
"Arigato." Kývne mu hlavou a skončí prohlídku pokoje, aby se mohl jít podívat na další. Nakonec si vybere ten nejvíc mimo veškeré dění se zvláštně členěnými zdmi, které se lomí v ideální zákoutí, která si opravdu vyšperkuje. Není tu ani tolik světla a o to víc se mu tady líbí. Je tu dost prostoru, a když se do toho opravdu pustí, bude to i obyvatelné. +Nakonec tě to nebude stát tolik.+ Pošle myšlenku svému otci, ale co ušetří na bourání, to investuje do nábytku a vybavení. Chce jen to nejlepší a nebojí se o to říct. Rozloučí se s bratrem, zavře se ve svém novém pokoji a usedne na starou postel.
"Jen počkej, Sena-chan, Užijeme si spolu spoustu zábavy, a když budeš hodný, ještě si to nahraju." Zatváří se skoro až děsivě. Když mu donesou kufry, první sáhne po svém notebooku a začne si navrhovat své nové bydlení.
"Hai, tvé jméno." Ujistí Senu Yusuke, že svá slova myslí opravdu vážně. Ostatně nikdy neměl v oblibě formality a teď se mu příčí ještě víc. A ne, nejde o Senův věk. Vidí jeho nejistotu ohledně nových věcí a tak se ho pokusí ještě trochu ujistit, že je to v pořádku.
"Opravdu bych byl rád, aby ses tady cítil příjemně. Domluvíme se ještě přesně na tom, jak to uděláme, aby ses kvůli tomu necítil špatně." Možná mu nakonec věnuje nějakou kartu s obnosem a co si za to koupí, to bude záležet jen a jen na něm. Bez obtíží si přizná, že si velmi užívá Senovu blízkost. Byl by blázen, kdyby se mu nelíbili mladší ročníky, ale pravdou je, že si toho neužil tolik, jak by si přál. Musel si dávat opravdu dobrý pozor, aby nic nepřerostlo ve skandál a tak dlouhodobě neudržoval žádné vztahy a ty krátkodobé…trvalo velmi dlouho, než si někoho vybral. Nemohl nic riskovat, protože nezáleželo jen na jeho osudu. V tomto ohledu byl opravdu opatrný, i když to teď tak nevypadá. Doufá, že kdyby se Sena ohradil, dokáže to schopně zamluvit, a proto si troufá být tak blízko. Sena ani netuší, jak moc příjemné mu to je a nejspíš se to ani nikdy nedozví, i když…Bylo by vlastně hrozně jednoduché něco podobného udržet, když by byl u nich v domě. +Jsi horší než kluci, ale vážně.+ Napomeň se v duchu, i když i jeho myšlenky zní pobaveně. Má pocit, že Sena je jeho chováním vyvedený z míry, ale zatím necítí žádné negativní emoce vůči vlastní osobě a tak se neoddaluje.
"Škoda, možná nechám vyrobit něco podobného. Jsem si téměř jistý, že tu vůni jen tak nezapomenu." Dobře, tohle už nejspíš bylo opravdu přes čáru, ale pořád je ještě schopný to svést čistě na profesionální zájem. +A že těch výmluv dokážeš vymyslet.+ Jeho vlastní myšlenky začínají být vážně otravné. S čím však nepočítá je to, že mu Sena zůstane viset v náruči.
"Sena-chan, jsi v pořádku?" Starost v jeho hlase je patrné. Jeho slabost dá na vrub dnešnímu vypětí a jistě náročné cestě. Víc ho jednou paží objeme v pase a přitiskne k sobě, aby neupadl a druhou mu vezme tablet, který odhodí na pohovku. I kdyby se rozbil, je mu to jedno. Pak Senu opatrně vezme do své náruče a zamíří s ním rovnou ke své posteli. U toho se mračí, ale spíš nad sebou samým, a že to nechal zajít tak daleko.
"Musíš být hodně unavený. Gomen, naložil jsem toho na tebe na první den hodně." Omluví se mu, než ho položí do své vlastní postele.
"Teď si tu hezky odpočineš a ber to jako první příkaz." Vypadá opravdu hodně nekompromisně, ale jeho výraz trochu povolí, když usedne na kraj a koutky mu povyskočí nahoru.
"Nic by nemělo ohrozit tvé zdraví, ani práce. Vždycky mi řekni, když budeš opravdu hodně unavený." Natáhne ruku k jeho tváři a odhrne mu z ní několik pramenů.
"Nikam nespěchej, musím zařídit ještě pár věcí. Opravdu tě prosím, aby sis trochu odpočinul, možná se i prospal. Večeře bude v sedm, tam se sejdeme všichni. Ostatní věci zařídíme zítra, zas tolik to nespěchá." Sklouzne konečky prstů po jeho tváři a dělí je sotva milimetry od jeho rtů. Ten pohyb nedokončí a vzápětí se zvedne.
"Jsem rád, že jsi tady. Myslím, že to co potřebuje tento dům, jsi právě ty." Prohodí u dveří, když se na něj podívá.
"Odpočívej." Nařídí mu o něco rázněji.
"Nechceš první den naštvat šéfa, že ne?" Mrkne na něj a pak zmizí za dveřmi. Kousek od nich se málem srazí s Dorim, který vypadá spokojeně.
"Líbí se ti tu?" Zeptá se ho a jeho nejmladší syn přikývne.
"Vlastně se mi tu začíná líbit. Je tu spousta zajímavých věcí, které stojí za poznávání." Dodá a pak se krátce zasměje.
"To nic, to ten čerstvý vzduch." Odmávne to nakonec3 a nechá svého zmateného otce za sebou.
Žádné komentáře:
Okomentovat