Kaoru, Sena, Tomohisa
Kaoru je rád, že tu nový pán nechce mnoho měnit, ale jeho výraz zůstává pořád opatrný, pokud jde o ten dům. Je mu jasné, že moderní rodině tohle stačit prostě nebude. Bude si na to muset zvyknout, nic jiného mu nezbývá. Nechce odtud odejít. Sena je poslouchá, svoje příjmení jim neřekne, ale pořád vypadá dost vykolejeně. Kaoru už ale tak nějak tuší, že pana barona zaujal a že další zájemci nebo spíš zájemkyně sem asi ani nemusí vážit cestu. Pak už se Kaoru zajímá o motorku a to samozřejmě neunikne pozornosti pana barona. "Uhm." Přikývne upřímně na tu krásku.
"Mám rád spíš pohodlné typy na líné projížďky do nikam, ale tohle je taky skvělé." Kaoru stačilo mít západ slunce v zádech, nemusel se nikam honit rychlostí tři sta kilometrů v hodině v předklonu na sportovním žihadlu. Daleko raději si prohlížel krajinu kolem sebe a to při vysoké rychlosti prostě nemůžete, ale to neznamenalo, že by si z podobného stroje nečůrnul do trenek jenom ho vidí. Sena jejich nadšení ze stroje vůbec nesdílí. Tohle není to, co by ho zajímalo, ať si lámou vaz na čem chtějí. Kaoru se překvapeně usměje, když mu baron dovolí jít k motorce blíž a taky to hned udělá, čímž Senovi pokazí úkryt. +Hned se vrať!+ Nařídí mu Sena v duchu, jako by byl sám členem rodiny, ale Kaoru samozřejmě neposlechne. +Tenhle ani žádný šestý smysl mít nemůže.+ Povzdechne si Sena a nervózně si mne zápěstí.
"Rozumím…" Nadhodí Kaoru s trochou pochyb.
"Vystudované to nemám, ale v garáži jsem byl jako kluk pořád. Všechna auta jsem tu opravoval já. Na podobné věci ale stačit nebudu, obzvlášť, jestli jich bude víc." Je tady jako údržbář všech prostor a domu. Pokud tu bude velká garáž a desítky kusů, chce to někoho na plný úvazek a možná nebude ani jeden. Většinou to dělal řidič. Býval mechanikem i řidičem v jednom. Tohle mu Kaoru bude závidět. On bude mazat dveře a mechanik leštit motorky. To Senovo přeřeknutí, co asi nebylo přeřeknutí, pana Barona naštěstí nerozzlobilo, spíš naopak. A Kaoru se konečně uvolní, protože to všechno vypadá na dobré cestě. Za to Sena je utažený jako tkaničky od korzetu viktoriánské šlechtičny, klopí oči a vypadá, že se promění ve štěrk na příjezdovce. +Třpytivý, růžový štěrk.+ Pomyslí si Kaoru. Sena při pohledu na syny nemá ani trochu pocit, že by se dali jakkoliv usměrňovat nebo že by to dokázal on jako pokojská. Tím spíš si z něj budou dělat legraci a provádět mu všechno možné, je si tím jistý. To už je přímo u nich Tomohisa a povídají si s otcem o domě a tak Sena neodpoví a nechává je tak a jenom po nich pokukuje. Život nebyl fér. Jak mohl být někdo tak bohatý, tak krásný a mít tak krásnou rodinu? Jeden netušil, kterého by si měl vybrat a klidně by žil v polyamorii a měl je všechny. Yusuke je všechny vzájemně představí a nastane další vlna uklánění a podávání si ruky a Tomohisa pokývá hlavou.
"Sena naštěstí nebude jediný, kdo na pohovor přijde, že ano." Řekne a Sena se zamračí. No tohle, co tím chtěl říct? Po Tomohisově tváři se proběhne jakési pousmání a pak se dál věnuje domu. Sena se uvnitř hrozně nafoukne a v tu ránu se mu utíkat ani trochu nechce. A že sebou právě nechává manipulovat mu ani trochu nedojde. Kaoru se spokojeně usměje, když pan baron zadoufá, že je oba bude zajímat stejná věc. Svým místem už si je jistý a je v klidu. Připojí se k nim i druzí dva synové, Kaoru celkem snadno pochopí, co a jak, ale nevadí mu to a vůbec se nediví, že střed zájmu je tu někdo jiný. Sena je zjevení a pokud pánové nejsou striktně na holky, budou ho chtít alespoň zlobit a hrát si s ním. Kdo by nechtěl…? Sena je najednou silně na rozpacích z pozornosti všech, tedy především Doriho a Toshiyi a maličko zatáhne ramena. Chce Dorimu podat ruku, ale Toshiya ho stáhne dozadu, že to vypadá, že snad upadne a Sena neví, co se sebou. Co to dělají, proč to říkají? Sena nechce věřit, že by se obyčejný kluk jako on líbil takovým, jako oni. Přeskakuje mezi nimi pohledem a hledá záchranné lano. Pan baron zavelí, že se půjde dovnitř a Sena k němu několika kroky doběhne. Ještě se po klucích ohlédne. Připojil se k nim i ten poslední, všichni se courají za nimi a zírají na něj a jeho záda. Sena asi zakopne. Kaoru je vede vpředu a projdou vstupním pokojem se schodištěm. Nejdou nahoru, ale doprava, kde je další menší pokoj a pak ještě několik. Tady ještě nejsou tatami, ale nahoře téměř všude.
"Dolní patro je v evropštějším stylu, aby se tu dalo chodit v botách. Dělali se tu bankety, večírky a podobně. Vršek je tradiční, jsou tam tatami, boty tam nesmí. Je to hodně jiné, než co jste měli v Americe. Předpokládám…" Vysvětluje Kaoru. Sena si dá honem dlaň před pusu, když vyprskne smíchy na tu poznámku o věku, ale Yusuke ho zároveň osloví a tak zvážní a podívá se na něj.
"No já… peníze." Vypálí znovu a teď už se směje i Tomohisa, protože Sena u toho vypadá tak nevinně, že by mu to jeden sežral a ty peníze po něm snad i házel. Kaoru se pobaveně šklebí a Sena mává řasami, ale co má říct? Bylo to nejaponské, neurvalé, odrzlé a příliš přímočaré. Stavěl tím tuhle rodinu do nepříjemné situace, ale má tu básnit o tom, jak tento rod obdivuje od základní školy? Ani netušil, že existuje…
"Mám hotelovou školu. Praxi jen při škole. Původně jsem chtěl zůstat ve velkém městě, ale není to snadné a dobrá práce nepřijde někdy vůbec. Momentálně nemám ani na zpáteční jízdenku, takže si na ni když tak vydělám v kuchyni. Umyju vám po večeři nádobí." Odvážně pokračuje a ohlédne se při tom na Kaoru, jestli je to dobré. Kaoru ho gestem dlaně pobídne jako učitelka u tabule, ať mluví dál a přikyvuje.
"Nelže. Nabídl jsem mu dílnu, ale je vybíravý, neměli byste ho brát. Olej mu nevoní." Popichuje ho a Sena se zamračí, protože baron je na auta.
"Moc ne, ale zvyknu si." Nevylepší to. Kaoru udiveně otočí obličej doprava, když se ho někdo dotkne na ruce. Nevytrhne se, ale nečekal to. Je to Dori, ten se zvláštníma očima. Prohlíží si jeho tetování a vypadá zaujatě. Většina Japonců by na něj kvůli nim klidně plivla. Tohle nosili kriminálníci, ale tím Kaoru nebyl.
"Dělal to jeden kamarád. Trávili jsme spolu hodně času, trochu se na mě učil, ale vždycky měl talent. Neměl jsem strach, že to podělá." Řekne upřímně. Kaoru by na podobnou okrasu z dílny někoho známého asi neměl.
"Jo, trvalo to dlouho." Stočí k němu koutky očí a pousměje se. Dojdou do většího pokoje, co je takový kříženec salónku a knihovny. Jsou tu police s knihami, bar, nákladná kožená křesla, ale taky posuvná stěna a výhled do poklidné zahrady.
"Dům se moc neudržoval, ale inventář je nákladný a od nejlepších řemeslníků." Dojde na ta křesla. Sena má oči navrch hlavy, všude se rozhlíží a nějaká neopravenost domu mu nepřekáží, nedovede ji přes tu nádheru vnímat.
"Tady chci pokojíček." Zamumlá. Už domů nechce.
"Pivo stačí." Řekne Kaoru a Sena se po něm podívá. Je v práci, má tady nové majitele a on si dá pivo? Kaoru pokrčí rameny. Přece nabízeli a z jednoho se on neopije. Oba dva zůstanou stát a pomalu se podívají na pana barona.
Yusuke, Toshiya, Dori
Yusuke vypadá spokojeně, když jde Kaoru k motorce blíž. Vyslechne si jeho preference a ne, vůbec mu nevadí, že není na rychlou jízdu, šlo mu spíš o tu zálibu v motorkách. "Každý má rád svoje, ale možná se vám bude líbit část mé sbírky. Je v ní i jeden Indián z roku devatenáct set třicet tři a pak dva Harleye, jeden nový a druhý na zakázku." Blýskne se mu v očích a je jasné, že mu padl do oka a že si s ním velmi rád při volné chvíli popovídá. Ne, tohle nadšení po něm kluci nezdědili bohužel, ale drahá auta rádi mají. +Alespoň něco.+ Proběhne mu pobaveně hlavou. Kdyby mohl, tak si s ním dá nejspíš pivo hned a pár věcí proberou, ale teď to nejde. Možná večer…? Pokývá hlavou, protože je jasné, že jeho vozový park jeden člověk prostě nestačí udržovat.
"Ano, na podobné rozsáhlejší věci mám několik mechaniků. Rád bych to dělal sám, ale na dost věcí prostě nestačím." Nemá problém si to přiznat.
"Jsou ale opravy, které si užiju, hodila by se mi pomocná ruka." Nastíní mu své představy, ale dává mu hodně prostoru k odmítnutí. Přece jen ne každý by rád trávil volno se svým šéfem.
"Pokud někoho přijmu, kdo kolem nich bude běhat, měl by na ně někdo dohlédnout." Rozšíří jeho působnost a očividně nemá problém s tím, že by tu byl větší personál a Kaoru by tomu šéfoval. Yusuke se krátce podívá na svého nejstaršího syna a přeměří si ho po té poznámce pohledem. Netrvá to dlouho a dojde mu, co tím sleduje. Sena podle toho taky reaguje, je mu to vidět ve tváři.
"Máš pravdu, přišlo mi několik životopisů." Odsouhlasí mu to a hraje s ním jeho hru. Stejně jako ostatní si prohlíží interiér domu.
"Ano, je to hodně jiné. Když jsem zařizoval náš dům tam, napadlo mě udělat to v podobném stylu, ale pak…Nevím, některé věci by měli zůstat tam, kde patří." Vysvětlí mu klidně svůj pohled na věc a pozoruje Doriho, jak si prohlíží tetování. Ten zájem je viditelný. To tu bude balit vážně všechny? Má smysl se tomu vůbec divit?
"Rád bych to jen renovoval, ne měnil." Prozradí jim své plány a ignoruje Toshiyův pohled s pozvednutým obočím. On by to klidně zboural a vystavěl to celé znova. Sena mu prozradí, co za motivaci má a jeho to pobaví. Není sám, Dori se taky pochechtává a Toshiya…Sleduje ho s pochybovačným pohledem. Nedokáže si představit, že by ho někoho obskakoval jen kvůli penězům. To se prostě nikdy nestane.
"Ostatně, co jiného zrovna v tomhle domě." Zkonstatuje Yu. V dnešní době to jen málokdo dělal z přesvědčení. Krátce pokývá hlavou.
"Možná je to svým způsobem dobře." Ohodnotí jeho nulové zkušenosti. Už zažil personál, který si k nim do domu tahal zvyky od jiných rodin, někdy bylo složitější někoho přeučit, než něco nového naučit. Je rád, že nelže a mluví narovinu. Podívá se na něj udiveně. Dost zariskoval, kdy sem přišel a ani se nemá dostat jak zpátky. Jenže o to víc ho chce přijmout. Taky to byl svým způsobem adrenalin a to mu imponuje. Vždycky to tak bylo. Rozesměje se podruhé, Senova přímost je naprosto kouzelná. To se mu tady vážně bude hodit.
"Člověk si zvykne na cokoliv, pokud k tomu má tu správnou motivaci." Prohodí a podívá se Senovi upřeně do očí.
"Ostatně kvůli oleji, byste tu stejně nebyl." Dodá, než od něj oči odtrhne. +Leda bys mě objímal, když se vrátím z garáže.+ Vtipkuje ve vlastní hlavě, ale není Dori, nahlas nic podobného nevysloví, ne ve společnosti všech ostatních.
Dori byl dlouho v zajetí tetování. Rozhodně by si ho rád prohlížel ještě dlouho a zájem by mu vydržel.
"Hm, potkat takového člověka, tak ho klidně zaměstnám." Ano, i přes svůj věk už v podstatě šéfuje jedné z firem. Chtěl se do toho pustit co nejdříve, ale vůbec mu nevadí, že byla jeho otce. Komplexy z rodinného dědictví rozhodně netrpěl. Přece se nebude dřít, když už je cestička vyšlapaná. Zvedne k němu ještě naposledy oči.
"Máš toho víc?" Broukne tiše s provokativním podtónem, ale tak, aby ho nikdo neslyšel a pak ho nechá, ať se v tom poplácá, jak to myslel. Vybavení je opravdu krásné, i když není nové, Dorimu se líbí. Konečky prstů přejíždí po látce a hodnotí její vzor i kvalitu. Rozhodně nic levného.
"Je to ještě stará technika barvení. Něco takového udělat trvá dlouho, ale barvy jsou intenzivní a vydrží opravdu dlouho. Ani slunce jim tolik nevadí." Zhodnotí hned a vypadá zaujatě.
"Tohle už se jen tak nevidí." Podívá se na tátu, který právě odkládá helmu.
"Souhlasím, byla by velká škoda se toho zbavovat."
Toshiya si něco mumlá pod nos a jejich nadšení vážně nesdílí. Měl prostě jiný vkus. Podaří se mu najít příhodnou lahev a nalije si do sklenky.
"Všichni se budou divit, až z toho něco vyleze." Myslí si o tom své.
"Možná i z podlahy sto padesát let mrtví příbuzní." Otočí se čelem k nim a oči u zase padnou na Senu. Ani neví, jak se to děje, ale nějak ho zajímá a nelíbí se mu, jak na něj Dori kouká, i když se jeho pozornost očividně dělí mezi Senu, Kaoru a nábytek. +Abys nechtěl přefiknout i ten.+ Pomyslí si výsměšně a napije se.
"No o kvalitu alkoholu starost mít nemusíme." Odfrkne si, ale bylo to asi první pozitivní, co řekl. Posune se do křesla a usadí se. Kaoru si řekne o pivo, Doriho i Yusukeho to pobaví.
"Dal bych si taky, popravdě." Uchechtne se Yu a krátce se rozhlédne, kde by ho tak vzal.
"No zas tolik mu o ty peníze nejde, už by měl být na nohou a hledat lednici." Prohodí Toshiya propalujíc Senu pohledem s jistou výzvou v černočerných očích. Dori nad ním protočí očima a zavrtí hlavou.
"Tomo tě něčím přetáhne po hlavě a bude ti to jedno. Ne, vlastně on ne, to je pod jeho úroveň." Baví se na adresu obou bratrů a zvedne se z křesla.
"Jen seď, já zkusím něco sehnat. Možná ještě kávu?" Nabídne jim všem a pak se podívá na Kaoru.
"Budu potřebovat průvodce." Uculí se.
"Vážně netuším, kde by tu mohli schovávat pivo." Počká na něj, až se k němu připojí. Táta proti tomu očividně nic nemá. Ostatně pořád je tu pohovor. Toshiya pozoruje záda těch dvou, co odcházejí a pak stočí oči na Tomohisu.
"Hodláš mě něčím praštit?" Je v tom notná dávka ironie, než se zase ohlédne na Senu.
"Co myslíte, že takhle práce vlastně obnáší?" Je to on, kdo vypálí otázku.
"Nebylo by lepší zkusit pohovor ve firmě?" Pokračuje dál na adresu Seny a pak se podívá se na svého bratra.
"Tam by to možná mělo větší smysl." Nakonec je to vlastně kompliment, tak nějak mu dal najevo, že mu to sluší, i když hodně po svém.
"Nepotřebuješ modelku?" S nádechem chladného pobavení se ušklíbne. Yusuke se na něj podívá a jeho výraz se malinko změní.
"Pokud tě tento pohovor nezajímá, můžeš si jít klidně vybalit." Napomene ho, aby bylo jasno, že ty hranice tu taky jsou.
"Myslím jen na jeho kariéru." Odtuší Toshiya. Očividně odcházet nechce a zároveň trochu přikrotne. Už párkrát zažil, když se táta naštve a nehodlá to opakovat. On a Tomohisa jsou jediný, že kterých má respekt.
Mezitím se Dori dostane až do kuchyně. Sám by j asi na první dobrou nenašel. Je tu kuchařka, která jim začne připravovat kávu a on sám mezitím loví z lednice pivo. Vytáhne dvě plechovky a pro sebe se snaží najít něco lepšího. Asi nakonec zkusí ten bar, který objevil Toshiya. S plechovkami v rukách zamíří ke Kaoru a jedno vychlazené mu vtiskne do ruky.
"Vypadáš dost mladě na podobný dům." Začne pomalu vyzvídat a očividně zpátky zase tolik nespěchá.
"Jak dlouhou tu vlastně jsi? Přítelkyně, žena?" Pálí jednu otázku za druhou a u toho se zlehka opírá o pult ve středu.
"Tykám ti, můžeš mi tykat taky." Nabídne mu rovnou a obdaří ho svým dokonalým úsměvem.
"Práce u nás se bude točit hlavně kolem našeho rozvrhu." Yusuke nabídne Senovi místo k sezení a sám zaujme jedno kousek od něj.
"Potřebujeme někoho, kdo zařídí, aby bylo všechno na svém místě v ten správný čas. Jsou dny, kdy nejsem doma a jsou dny, kdy všechno řídím právě z domu. Je pravdou, že většina z nás je časově hodně vytížená, takže potřebujeme, aby všechno šlapalo na jedničku." Pokračuje dál, aby Sena věděl, co všechno by ho mohlo čekat.
"Samozřejmě jde i o větší večeře, na které zveme naše sponzory a partnery. V ten okamžik není vůbec žádný prostor na chyby. V podstatě bych byl rád, aby tu byli dva lidé, kteří by to tady vlastně řídili. Jeden ohledně chodu domu po technické stránce a druhý ohledně personálu a věcí kolem něj." Zapře se pohodlněji do křesla.
"Proč myslíte, že bych si měl vybrat právě vás?" Dojde na další otázku a podívá se krátce na Tomohisu. Je i na něm, kam dál se bude pohovor ubírat.
"Protože je drzý a očividně si nevidí do pusy. To je přesně to, co potřebujeme." Mumlá si pro sebe Toshiya.
"Potřebujeme někoho, kdo je schopný věci zorganizovat a ne čekat, že to nějak dopadne." Tohle už řekne hlasitěji. Přece jen se jim Sena přiznal, že sem prostě přijel a ani neměl na cestu zpátky. Žádný plán.
"Takových lidí je na ulicích stovky. Vyčnívá tak maximálně tím, jak vypadá." Odmlčí se na chvíli a podívá se na Senu přes hranu sklenky, kterou pozvedne ke rtům.
"Nebo se pletu?" Zeptá se přímo jeho a je vážně zvědavý, co mu na to řekne.
Kaoru, Sena, Tomohisa
Kaoru si je naprosto jistý, že se mu baronova sbírka bude líbit, jenom nechápe, proč mu na tom tak záleží. Kdokoliv jiný na jeho místě by ho nepustil ani podívat se, ale Yusuke vypadá, že se nejen rád chlubí, ale že… to chce s někým sdílet. Copak nemá přátele? Žil sice dosud za oceánem, ale musí znát tolik lidí, z práce, ze škol, z rodiny… on je jenom úplně obyčejný, vlastně dost chudý kluk, teď už chlap. A nenapadne ho, že možná tohle je to, co baronovi chybí. Kus nějaké té obyčejnosti. Z Yusukeho dalších slov jasně vyplyne, že si svoje techniky doveze, ale zároveň jim některé věci nesvěřuje. Ty jsou čistě pro zábavu a tu zábavu s nimi nechce sdílet. Zná je ale přece mnohem déle, než Kaoru, tak proč s ním ano a s nimi ne? Nesedli mu a najal je kvůli šikovnosti? Nebo Kaoru věří, když mu věřili i původní majitelé? A má smysl nad tím vůbec pátrat? Yusuke vzápětí naznačí, že si představuje, že tenhle nový tým bude někdo řídit. Dokonce dost jasně naznačí, kdo by to mohl být a obočí Kaoru jde hodně vysoko. Nemá žádné manažerské zkušenosti, nemá školu, niky neřídil ani dva lidi v garáži a co si budou povídat, ti kluci budou asi i mnohem šikovnější. Zároveň si ale myslí, že to zvládne jako cokoliv dalšího. Proč by neměl? Zatím na to vůbec nic neřekne a probírá se tím vším v hlavě, zatímco jdou domem. Pokud to Yusuke myslel vážně, ještě se k tomu tématu vrátí, až budou třeba sami. Po tváři mu proběhne spokojený úsměv, když Yusuke řekne, že to tady chce pouze renovovat. Je to jako by mu někdo zachoval jeho domov a vážně si myslel, že to tady celé přestavějí. Tomohisa si Senu důkladně prohlédne, když jim tak bez obalu řekne, že je tady přece kvůli penězům. Ano, do práce nikdo nechodil jen tak pro zábavu, ale stejně by očekával trochu jiný přístup. Sena jim jasně řekl, že nemíní čekat věčnost, až si někde slušně vydělá, ale bylo to nezdvořilé a tahle rodina měla jméno, které nemohl nikdo poškodit podobným chováním. Vidí, že Doriho i otce to baví a tentokrát je to spíš Toshiya v kom má oporu v názoru, to na něm vidí. Nahlas nic neřekne, protože pokud se otec rozhodne, stejně s tím ani jeden nic neudělají, ale Sena byl velmi mladý, ne sice o moc od něj samého, ale on už dávno pracoval v otcových firmách a především věděl, jak se chovat. Když otec Senovi nabídne podobné vyhlídky jako Kaoru, už se tváří vysloveně nespokojeně. Jak by to mohl takový kluk asi uřídit? Bude mít co dělat, aby si pamatoval rozvrh daného dne. Sena přeskakuje pohledem mezi jimi všemi a zaznamená i pohled Tomohisy. Trochu ho to vyvede z míry, ale stejně visí očima hlavně na baronovi. Jeho Senova slova nepohoršila a upřímně, přece nečekají, že sem někdo půjde pracovat, protože… co on ví? To by musel být jedině někdo, kdo na ně má nějakou vazbu. Takže nechápe, o co Tomohisovi jde. Baronovi jeho nezkušenost nevadí a Senovi se trochu uleví. Správnou motivaci, jistě. Peníze, krásné prostředí, ubytování, kvalitní jídlo, krásní kluci… možná by jim mohl říct nahlas i tohle a obměkčil by ty dva, co se na něj mračí, ale na to odvahu nemá. A nechce, aby si k němu moc dovolovali, takže lepší, když jim bude ukradený. Nemá při tom ani ponětí, na co myslel samotný pán domu. Kdyby měl, asi omdlí, možná i někomu do náruče… Když je pozornost u Seny, mluví Kaoru ještě chvíli s Dorim o svém tetování. Toho kluka, co to dělal, už dlouho neviděl. "Když ho seženeš, třeba to vezme…" Řekne mu a pozvedne obočí, když se ho Dori zeptá, jestli toho má víc. Byla to obyčejná otázka, ale pronesená tónem hlasu, který postřehl.
"O moc víc už ne." Řekne upřímně a na rovinu, jak je jeho zvykem a nenechá se nijak vyvést z míry. Tohle ptáče s ním chce vážně flirtovat? To ho asi brzy přestane bavit. Dori se od něj přesune k nábytku, vypadá, že tomu opravdu rozumí a mluví o věcech, o kterých Kaoru nemá ani páru, ale každý byli prostě na něco. Sena vypadá o dost zaujatěji, když jde o módu a podobné věci, ale pak vyprskne smíchy a ohlédne se po Toshiyovi po té poznámce o mrtvých příbuzných. Toshiya se na něj ale vzápětí otočí a podívá se mu přímo do očí, takže toho zase rychle nechá a má tendence se přesouvat blíž k Yusukemu. Navíc si do něho rýpne, že kdyby mu šlo o místo, už jim shání pivo a to Senu vážně naštve.
"A proč bych měl? Žádnou smlouvu ještě podepsanou nemáme." Rozhodí rukama.
"Nemám v ruce žádnou smlouvu, žádné záruky, žádný rozpis osobního volna. Sloužím jenom v pracovní době." Pohodí vlasy a zvedne hrdě bradičku. Kaoru se znovu zatváří pobaveně, ale Tomohisa se zamračí ještě víc. Měl by si je předcházet a ne takto mluvit. Jemu to zábavné prostě nějak nepřišlo. Spíš nevyzrálé. Ne, on Toshiyu rozhodně po hlavě nepřetáhne, protože Toshiya má výjimečně pravdu. Když si ale Dori rýpne do jeho úrovně, protočí očima a propálí ho pohledem. Nebyl upjatý, to vůbec ne! Dori Senovi mile nabídne, že pro to dojde a Sena se na něj mile a vděčně usměje.
"Díky, teď musím já." Prohodí Kaoru, ale je to jenom vtip a klidně následuje Doriho, aby mu ukázal, kde je tady kuchyně. Vede ho do té jejich malé, soukromé, protože na té druhé leží prach.
"Tady je kuchyň pro zaměstnance a tohle je naše Nany." Představí starou kuchařku a ta se hned začne uklánět, div jí neprasknou záda.
"Takový krásný, roztomilý chlapec, Kaoru-san!" Řekne mu to, jako by s ním Kaoru snad chodil a ten se zatváří vyloženě vyděšeně. No… roztomilý, a??? Jak má s touhle informací naložit, dělat mu mámu? Kaoru málo co vyvedlo z míry, ale tohle byla ta věc. Nany začne chystat kávu a Dori mu mezitím podá pivo.
"Díky." Řekne mu a s tichým cvaknutím ho otevře a hned se napije. Tohle bylo osvěžující. Musí zvednout jeden koutek nahoru v pobaveném úsměvu.
"Mladě? Díky. Je mi třiatřicet." Prozradí mu na sebe.
"S tímhle domem se k sobě hodíme." Ano, trpí depresí z věku po třicítce jako hodně chlapů. Pak zavrtí hlavou.
"Ne, sem by nikdo nešel." Svede všechno na tohle. Která žena by s ním vydržela a na tomto místě? Tedy na tom, kde bydlí vzadu za domem? To nebylo místo pro holku. Natáhne k Dorimu ruku, když si potykají.
"Jsem tady, co jsem vylezl ze školy. Zaučoval mě známý mýho dědy, co tu dělal snad čtyřicet let a já to vzal po něm." Vysvětlí svou zářivou kariéru.
"A co děláš ty? Studuješ?" Zapřede s ním rozhovor jako s kamarádem.
Mezitím v salónku Tomohisa zavrtí hlavou na Toshiyovu otázku a ten hned zaútočí na Senu. Sena pootevře pusu a rozhodí rukama.
"Uklízení?" Usměje se líbezně, ale to je přece na nich, aby mu řekli, co od něj všechno chtějí nebo ne?
"Ve firmě?" Zopakuje po něm. Tím myslí nějakou agenturu pro jeho školu? Toshiya ale mluví o modelce a on to vůbec nechápe. Už zase prosí očima Yusukeho a ten ho vysvobodí a začne mu všechno vysvětlovat. Taky napomene svého syna a to Senu upřímně překvapí. Sám nebyl vrchol slušnosti, ale teď sklopí hlavu i on, jako by dostali políček oba dva. Od teď se trochu uklidní. Dosedne na místo, na které mu Yusuke ukáže a nechá dlaně v klíně. Žmoulá si dlouhé, dámské nehty a poslouchá. Jsou čtyři a mají náročné rozvrhy. To nemusí být vůbec snadné.
"Neměli byste na to mít spíš osobní asistenty? Já myslel, že sháníte pokojskou." Hlesne.
"To je dost zbytečných výdajů." Řekne Tomohisa.
"Máme je v práci, ale tady s námi už být vážně nemusí. Už tak tady bude dav." Dodá a Sena protáhne obličej. Ahá… možná je na ně moc hloupý. Sena zvedne oči k Yusukemu.
"Promiňte, ale tu svou roli asi nechápu. Tohle přece pokojská nedělá, ta stele postel." Pokud by měl všechno hlídat, spíš by běhal okolo, dirigoval lidi, co to mají udělat a hlídal, že to nikdo nepokazí a že sám na nic nezapomněl. A něco takového Yusuke skutečně chce, protože míní najímat další personál a z něj… z něj chce mít šéfa??? Z něj?? Oči mu začnou nebezpečně zářit. Yusuke se ho zeptá, proč by to měl být zrovna on a Sena by nejraději zase rozhodil rukama. Proč? Kdo ví? Je mu osmnáct, nikde nepracoval, nemá ani ponětí, jestli na to má, ale už jen kvůli těm dvěma hrozně chce.
"Protože jim dokážu, že se hrozně pletou. Nic není lepší motivace, než je nechat spadnout z toho jejich obláčku." Řekne a kývne k bratrům bradou, když mu v očích zaplane výzva do bitvy. Nebojácnost, odhodlání, ale taky pracovitost. Sena byl velký dříč, když mu o něco šlo.
"A jsem perfekcionista, co nesnáší, když se mu někdo plete do věcí." Dodá. Toshiya má s tou jeho pusou pravdu, ale no a co? Tomohisa se podívá na otce s gestem Vidíš? A tohle myslíš vážně? On s tím nesouhlasí.
"Nemyslím si, že je zralý. Podle mě netuší, co ho čeká a nemá na to. Je to ztráta času. Budeš zaučovat někoho, kdo to za pár dní stejně položí." Řekne a Sena se snaží nevypadat dotčeně.
"Pleteš se a hodně." Našpulí na Toshiyu rty a souboj s dotčeností vzdá. Je dotčený a hodně. Trucovitě se podívá do klína, protože tohle místo nikdy nedostane, ale… ještě se nevzdává a zvedne modré oči k Yusukemu.
Žádné komentáře:
Okomentovat