Yusuke, Toshiya, Dori
Kaoru Yusukemu na jeho slova nic neřekl. Chápe to, je potřeba se s novou situací tak nějak proprat. To asi bude u všech stejné. Později, až budou někde sami, se ho na jisté věci zkusí zeptat a zároveň uvidí, jestli se chytne nebo ne. Padl mu do oka, hlavně jeho jistá uvolněnost a byl by rád, kdyby se nakonec potvrdily jeho myšlenky a mohli by společně trávit jistý čas. Kdyby jen tušil, co si Kaoru myslí o jistém přátelství, nejspíš by mu to odkýval. Ve svém věku si už uvědomuje, jak je obtížné najít někoho, kdo vám nelže, jen proto, aby zůstal blízko jistým výhodám. Kluci už to taky poznali na různých školách v Americe, možná proto se nakonec rozhodl, že na další stupně vzdělání jim dá soukromé školy. Tam si většinou byli rovni a nic podobného nehrozilo. Zároveň ale došlo na to, že někteří z nich dostali jisté vzorce chování, které neuznával. Dori byl ten nejlepší příklad z nich všech. Jenže jinak to podle něj nešlo. Tady se snad věci trochu změní, už jen kvůli mentalitě japonského národa. Nabídku, kterou dal Kaoru nechá viset ve vzduchu. Stejně na to teď není čas. On má své místo jisté, je jen na něm, jak s ním naloží. Co ale musí vyřešit je Sena. Samozřejmě po očku sleduje oba dva své syny, jak se na něj tváří. Vnímá pohled Tomohisy, který je očividně proti. Ne, není to běžné, aby někoho jejich postavení najímal někoho, jak je Sena a zároveň si myslí, že by to nebylo na škodu. Podle něj by to celý dům jen a jen oživilo a zároveň má takové tušení, že to není šlápnutí vedle. Možná by tomu mohl říkat intuice, ale s tím kdyby vyšel na světlo, tak to budou brát jako vtip. Toshiya se zatváří skoro vražedně, když si na něj Sena otevře pusu, jakmile ho pošle pro pivo. Kde kdo by se přetrhl, aby ukázal, že tu práci opravdu chce a on ne, ještě je drzý. Věděl by, co s ním, ale pak by ho nejspíš zavřeli. No, možná to nakonec riskne. Nemá u něj ani plusové body za to, že ho jeho poznámka rozesmála. Nechtěl být vtipný, nikdy nebyl vtipný a teď to bylo taky jen konstatování a nelibost z tohoto místa.
"Měl bys být vděčný jen za to, že tě neposlal domů, když ani nevíš, které datum je a kdy je pohovor na místo, které je placené tak, že by zachránilo jednu celou vesnici v Africe před hladomorem." Sekne po něm ledovým hlasem a podívá se na Tomohisu. Jen krátce kývne hlavou, aby věděl, že s ním rozhodně drží. Možná by si přiznal, že se mu líbí Senův drzý jazyk, ale ne u někoho, kdo pro ně má pracovat.
Dori následuje Kaoru do malé kuchyňky a vlastně se mu líbí. Měl rád hezké a útulné věci a tady to z toho prostředí vyloženě dýchá. Samozřejmě pořád převaluje v hlavě odpověď Kaoru na jeho další tetování. To flirtování se trochu minulo účinkem, ale není to nic, co by ho vyvedlo z míry. Ostatně bude mít času dost, aby to ještě několikrát zkusil. Nakonec se to vždycky podařilo i u kluků, kteří tvrdili, že jsou jen na holky. Takové kecy.
"Velice mě těší." Pozdraví kuchařku a hluboce se jí ukloní s tím nejlepším úsměvem, jaký jen svede. Na její kompliment mu očka zazáří a je nevinnosti sama.
"Arigato, je velmi příjemné to slyšet. Máte to tu hrozně útulné." Poděkuje jí rovnou a v duchu se tomu trochu směje. Má to dva důvody. Jeden je ten, že možná vypadá roztomile, ale má za sebou několik kázeňských trestů z minulé školy, kdy pár klukům upravil obličej, protože měly ne moc sympatické poznámky. Uměl se bránit, věnoval se spoustě bojových sportů, taky díky tátovi a měl rád, když měl v jistých ohledech navrch. Nikdy si nešel pro ránu daleko. A ten druhý...Kaoru je vážně roztomilý, když ho to nejspíš dostalo do rozpaků. Zajímalo by ho, jestli si myslela, že si ho sem přivedl, ale vypadá to, že ano. Počká si, až kuchařka zmizí a na jeho poděkování kývne hlavou.
"Vidíš, podle ní sis vybral dobře." Neubráni se ještě poznámce a ještě na něj mrkne. Nakloní trochu hlavu na stranu.
"Nemyslím si. Tenhle dům je tradiční, má své kouzlo to ano a zároveň je to to, co bys tu prostě čekal. Za to tebe bych tu nečekal." Osvětlí mu svůj pohled na věc a kývne hlavou k jeho pažím.
"Tetování bylo spíš tradiční pro Yakuzu ne? Ty s tradičním vzhledem, nemáš za tolik společného, to se mi líbí." Odtuší ještě klidně. Odpověď na otázku o přítelkyni nebo ženě, dostane takovou odpověď, která se mu hodí.
"Možná, že až se tu zabydlíme, budou ti rvát ruce. Holky, kluci." Ten dům bude vypadat úplně jinak a jistě se brzo rozkřikne, kdo tu bydlí.
"A kdyby ne..." Nakloní se k němu trochu blíž.
"Já už jsem tady." Řekne mu to naprosto otevřeně a je zvědavý na jeho reakci.
"Studuju, pracuju, mám vlastní firmu, oblečení i látky." Odpoví mu i on.
"V naší rodině musíš pracovat už do dvanácti, jinak jsi divný." Zavtipkuje.
"Chvíli jsem dělal v tátově firmě, chvíli s Tomohisou a nedávno jsem se pustil do vlastních projektů. S Totchim ne, s ním nevydržíš v jedné místnosti déle jak pět vteřin. Je protivný na všechno a na všechny, ale nějak mu to prochází a stejně vydělává a dokonce začal od úplné nuly. Nechtěl ani korunu. Je nesnesitelný, ale k smůle všech kolem úspěšný." Klidně se do něj trefuje, ale toho se nikdy nebál. Navíc je tam i trochu boj mezi bratry, ale ne do krve. Jen zdravá konkurence. Zůstává pořád opřený o ostrůvek a očividně nemá tendenci se vracet. Tady to vypadá na celkem obstojnou zábavu. Jeho pozornost je víc roztěkaná a tak dění v salónku odsune klidně stranou.
Yusuke se mírně pousměje, když Sena zmíní úklid. Bylo to logické, jenže od tu chtěl vytvořit úplně jiný model, který si myslí, že bude fungovat. Ne, není to běžné, ale tento dům je velký a bude ještě větší. Potřebuje lidi, kteří se o jisté věci postarají. Nechtěl Toshiyu rovnat, ale i když se Sena nechová přístojně, je mezi nimi rozdíl. Toshyia by to umět měl a za Senou nestojí celý dlouhý rodokmen. Pokud Senu pošlou domů, všem bude jedno, jak se choval. Pokud se tohle rozkřikne o nich, budou mít problém. Tak to prostě chodí a on sám si to uvědomuje.
"Možná spíš vrchní pokojskou." Upřesní to celé. Tomo se do toho vloží a on mu jeho slova odkývá. Tohle je pravda.
"Potřebujeme pořádně rozdělit pracovní život od toho soukromého. Je pravda, že teď mám u sebe ve firmě nadějného stážistu, který by se časem mohl posunout dál. Pokud bychom na naše asistenty naložili příliš, nebudou tak soustředění na svůj úkol a to nechceme nikdo. Některé věci je prostě nutné dávkovat. Sám už jsem se tímto způsobem několikrát unáhlil a příliš jisté osoby přetěžoval." Je na Senu milý, snaží se mu vše vysvětlit. Některé věci pro něj musí být obtížné pochopit. Nediví se mu, žije úplně jinak.
Toshiya své otce propaluje pohledem, ale začíná tušit, že tady bude jejich názor úplně zbytečný. Můžou sin říkat, co chtějí a ač pro něj táta udělal první poslední, jsou věci, které si prostě rozhodl sám. Narovná se, když Sena řekne důvod, kvůli kterému by ho měli vzít. Jeho obočí se stáhne do snad i nemožného zamračení.
"Výborně, budeme tu mít někoho, kdo nás chce celý dny jen štvát a ideálně dát sežrat to, co jsme mu dnes řekli." Následuje jeho příkladu a řekne na plnou pusu, co si o tom myslí. Sena chce válku a on mu jí klidně dopřeje. Nemá problém s tím začít rovnou a na místě.
"Přesně, jakmile to opravdu začne, zhroutí se. Nedávám mu ani těch pár dní." Ušklíbne se a podívá se na svého bratra, se kterým rozhodně souhlasí. Pak pomalu stočí oči na svého otce a ...
"Výborně už se rozhodl." Prskne znechuceně, když projde kolem Seny. Zastaví se za jeho zády a skloní se k jeho uchu.
"Gratuluju, to místo máš. Vítej v pekle zlatíčko. Postarám se o to, abys to do týdny zabalil a věř mi, že v tom mám dost zkušeností. Ten posudek si za rámeček nedáš. Být tebou tak si ten podpis hodně dobře rozmyslím." Pošeptá mu tak, aby ho táta neslyšel. Pak se narovná a přejde ke svému bratrovi.
"Nemá to smysl. Jeho to baví a zas má potřebu někomu dávat příležitost. Podle mě už se rozhodl venku." Ušklíbne se a kývne hlavou, protože klidně můžou jít.
"Je čas některým ukázat, že drzost se nevyplácí." Podívá se Tomohisovi do očí a pravý koutek mu nebezpečně vyskočí nahoru.
"Když u toho bude brečet, bude to zábavné." Pobaveně se netváří ani trochu.
Yusuke vypadá naprosto vyrovnaně i po Toshiyově výstupu. V něčem má pravdu a to je Senovo přijetí. Podle něj na to má, jen potřebuje tu správnou příležitost a možná i trochu pocit, že mu někdo věří. Sám vstane.
"Dobrá tedy, už to raději ukončíme. Sena-san, můžeme si zatím projít dům, myslím, že jsem schopný najít místo, kde budete spát a během toho se domluvíme na zbytku. Dori a Kaoru zatím nejdou a možná budeme zpátky dřív, než se s tím pivem vrátí." Podívá se na ty dva, kteří asi jeho rozhodnutí nechápou, ale třeba jednou pochopí. Nebude jim nic říkat, protože to podle něj nemá smysl. Sám nebyl v jejich věku lepší. Nakonec bude doma veselo.
"Pokoje snad najdete, kdyby ne, Kaoru vás jistě nasměruje." Usměje se na ně, jak kdyby se nic z toho nestalo.
"Se Senou zatím vyřeším smlouvy a podmínky a …" Podívá se na Tomohisu.
"Prosím zavolej do firmy a řekni jim, že už jsme dorazili. Schůzku představenstva necháme na pozítří, to už se snad trochu zabydlíme. Daichi ke mně nastoupí až pozítří, byl bych rád, kdyby byl u toho, a pak na něj nahrnu všechny povinnosti." Prozradí mu, co má v následujících dnech v plánu a pak pobídne Senu, aby šel s ním. Všechny potřebné dokumenty by měl mít ve svém pokoji u věcí, které sem přivezli před pár hodinami.
"Líbí se mi tvoje kuráž." Podívá se na jeho profil hned, jakmile vyjdou ze salónku.
"Jsou věci, které si v životě musíš vybojovat a nezáleží, odkud jsi. Ale dávej si pozor, taky to má své meze." On sám neměl jednoduché dospívání a věčné řeči, že by mohl být lepší, ho provázeli opravdu dlouho.
"Upřímně si myslím, že na to máš. Můžu se plést a možná budu později vypadat jako pitomec, ale za svým názorem si teď stojím." Vypadá spíš pobaveně, než aby si z toho dělal těžkou hlavu.
"Doufám, že se to nestane a ukážeš mi všechno své odhodlání a chuť ty dva…" Odmlčí se na chvilku a v očích se mu blýskne.
"Tak trochu nakopat do zadku." Zasměje se krátce.
"Gomen, někdy si prostě nemůžu pomoct. V něčem ještě měli pravdu a to je to, že rád dávám příležitosti. Dost často se mi to vyplatilo. Je jednoduché najít někoho akurátního a toho, kdo má patřičné zkušenosti a ví, co bude dělat. Mnohem komplikovanější je snažit se dohlédnout dál a najít někoho, kdo na to má. Hodně z mých partnerů a těch, které zaměstnávám, začalo právě takto. Z ničeho a díky odhodlání, odvaze a kuráži, to dotáhli opravdu daleko." Zastaví se přede dveřmi, kde tuší svůj pokoj a podívá se na Senu, ke kterému se trochu nakloní.
"Otevřu ti dveře. Co se stane, až do nich vejdeš, je jen na tobě." Pousměje se, narovná se a nechá ho projít jako prvního, pokud se tedy nelekne a neuteče.
Toshiya nakonec zůstane stát v salónku a sleduje záda Seny a otce.
"To myslí opravdu vážně?" Nechápe to ani v nejmenším.
"O co mu jde? Chce nás vytočit?" Očividně s emu to právě u Toshiyi podařilo.
"Někdy mám vážně pocit, že nejrozumnější v téhle rodině jsi ty." Podívá se na Tomohisu. Samozřejmě i on, ale ostatní dva se občas mají tendenci zbláznit. Nakonec přejde k baru a sám si nalije, podívá se na svého bratra a pohledem se ho zeptá, jestli to chce zapít taky.
Kaoru, Sena, Tomohisa
Kaoru by mohl doufat, že tu kuchařčinu poznámku pochopil všelijak jenom on sám, ale Dori se toho samozřejmě chytí a rýpne si do toho, jak dobře si vybral. Svoje rozpaky Kaoru nechá uvnitř sebe a místo toho odpoví: "Jo, syn barona, výš už bych ani mířit nemohl, možná jenom na ministerského předsedu." Odpoví mu a protočí očima. Tohle je na cigáro. A na to by musel ven. V domě se nekouřilo nikde, kromě pánského salónku pana dědečka a ten byl pryč. Bude záležet na Yusukem, jestli to zase někde povolí. Aha, tak takhle to Dori myslel. To měl tedy pravdu. Tradiční Japonec měl krátce ostříhané vlasy, samozřejmě bez melíru, většinou černý oblek a bílou košili a rozhodně ani jedno tetování. Tradiční dům, tradiční Japonci a on byl tradiční kluk z chudé čtvrti, který končíval no kde? Yakuzu už tady přece zmínili…
"Pár jsem jich viděl z dálky, poflakovali se kolem našeho domu a ve vedlejší čtvrti, ale nikdy jsem s nimi nic neměl. Tetování se mi líbí, kupuju si o něm časopis. Nic víc." Podtrhne svou dokonalo obyčejnost a pak Dori zmíní, že možná přijde čas, kdy na něj všichni poletí. Asi tím myslí, že to tady bude víc populární a on dostane lepší plat. Pousměje se a vypadá u toho docela skromně.
"Nemyslím si, že bych kvůli tomu později vypadal jinak." Jemu jeho roztrhané montérky dost vyhovují. A ty kluky pro jistotu znovu přejde. Dori to možná asi tak neřeší. Ono je to teď prý v Americe moderní. Obočí vytáhne hodně vysoko, když mu Dori řekne, že on už je tady. To skoro znělo jako zájem a Kaoru si chvíli připadá jako na jiné planetě. Protože někdo jako Dori a někdo jako on? To bude nějaký druh vtipu. Kdyby na to zabral, Dori by ho v tom pořádně vymáchal, tím si je jistý. Přijde mu to nejpravděpodobnější a tak jenom pozvedne svoje pivo v přípitku a poslechne si, co přesně Dori dělá. Zatím se mu líbí, je to sympatický kluk.
"Tak to máš asi málo volnýho času." Studovat, pracovat a ještě dělat vlastní produkty, to si Kaoru vůbec nedovedl představit. Jen si na studia vzpomene, oklepe se. Tenhle Dori bude asi navíc dost chytrý. A pak se doopravdy rozesměje.
"Já jsem si myslel, že dětská práce patří jenom do rodin, jako je moje a vy jíte zlatou lžičkou už v kolébce." Řekne mu naprosto upřímně. Yusuke jim to očividně tak zadarmo nedal a najednou se mu o hodně víc líbí i on. Tohle bude dobrá rodina. Z Doriho slov si dělá obrázek i o druhých dvou klucích. Ten starší bude očividně o něco rozumnější a ten prostřední bude mít rád svůj klid. Pokud jde o Kaoru, nemusí se ani potkat, takže vyřešeno. Sena to bude mít horší. Nany se objeví zpět v kuchyni a položí před ně tác s kávou a nějakou domácí buchtou, kterou asi stihla upéct nebo co. Vždycky někde něco vyčarovala a nikdy to nebylo koupené.
"Mám to tam odnést?" Zeptá se, ale Kaoru hned zavrtí hlavou. Měla už svůj věk a dělala tady toho až dost.
"Já mám mladý nohy." Řekne a vezme tác. Podívá se na Doriho, jestli se vrátí s ním nebo se vydá na vlastní průzkum domu.
Senovi se Toshiyova slova ani trochu nelíbí, ale v podstatě má pravdu a tak jenom našpulí rty v nesouhlasné grimase, která dává tušit, že se ho zatím vůbec nebojí. Oči ale skloní, ač má bradu pořád hrdě nahoru a v tuto chvíli mlčí. Ano, on ví, spletl si datum, což není nejlepší na někoho, kdo má řídit program lidí jako oni, kde půjde doslova o vteřiny, ale to už byla minulost a bylo třeba na ni hodně rychle zapomenout. Ohledně té výplaty a vesnic v Africe, je rád, že nežije v Africe, co k tomu víc dodat. Yusuke ho zatím vůbec nenapomene a místo toho se mu pokouší vysvětlit, jak by jeho budoucí práce měla vlastně vypadat. Mohl si počkat, kdo všechno na pohovor přijde, vybrat si tu vrchní pokojskou a Senu nechat zaučovat pod ní, ale ono to skoro vypadá nadějně. Do řeči se jim znovu vloží Toshiya a má dojem, že Sena udělá všechno proto, aby ho rozčiloval, ale on chce spíš udělat všechno proto, aby mu dokázal, že jeho rozvrh ohlídá. Toshiya mu samozřejmě nahází klacky pod nohy, ale nikdo po Senovi nemůže chtít, aby věděl věci, o kterých mu neřekne. Nebojí se ho. Zatím. Oba dva ho s Tomohisou podceňují, ale jestli Sena bude brečet, tak ne před nimi. Toshiya Yusukeho obviní, že už se rozhodl a Sena se na něj honem podívá. Toshiya už je asi znechucený dost a vypadá to, že chce odejít, ale jakmile prochází okolo něj, zastaví se a skloní se, aby mu cosi pošeptal. Prý vítej v pekle… Senovi mimoděk proběhne po zádech mrazení, ale věří Yusukemu, že by nic zlého nedopustil. Z toho zlého posudku má vážně strach, protože kdyby odsud odešel tak rychle a nevydržel ani pár měsíců a ještě měl napsané zlé hodnocení, nemusel by si škrtnout až do smrti, v tom má Toshiya pravdu. Skloní pohled na své ruce. Dal mu vážný důvod přemýšlet. Nechce se vzdát, ale tohohle se bojí.
Toshiya zamíří přímo k Tomohisovi a ten k němu krátce zvedne oči, než s znovu podívá na otce a Senu. Všechno poslouchal a sice neví, co Totchi Senovi řekl, ale dost mu sklaplo a vypadá nejistě. Pousměje se, ale ne moc okatě. Otec s nimi teď mluví, jak kdyby snad něco udělali, bere si svůj objev pod ochranná křídla a jim říká, že si pokoje umí najít sami. Jistě, to zvládnou… Hlavně, ať se nějakou nešťastnou náhodou neztratí ten drobeček. Otec ho ještě požádá, aby zařídil některé věci, on přikývne a mírně se ukloní.
"Samozřejmě. Uvidíme se později." Řekne, když mu Totchi naznačí, že spolu odejdou. Tohohle Daichiho ještě neviděl, jenom o něm slyšel. Na rozdíl od Seny ale pořád studoval a získával praxi v otcově firmě, takže neschopný nebude. Mohl by na tom být dost podobně jako oni a otec mu zdá se hodně věří. Docela se těší na to, až si proklepne i jeho. Totchi má pravdu, tady už se nic nevyřeší, ale později se s tím vypořádají. Tomohisa nikdy nespěchal. Trochu zvláštně se usměje, když mu Totchi řekne, co si myslí a tím mu vlastní myšlenky ještě potvrdí. Tomohisa tátu ctil a opravdu ho miloval, ale byly chvíle, kdy si říkal, že by některé věci vážně měli řídit spíš oni dva. Rozhodně ne Daichi, Sena a ti další… Zavrtí hlavou nad tou sklenkou a naznačí Toshiyovi, aby odešli. Může si vzít skleničku s sebou. Vydají se pryč z pokoje. Společně kráčí chodbou a prohlížejí si interiér.
"Měli bychom si vybrat pokoje." Řekne a zamíří do patra. Po cestě všechno rozebírají. On nepotřebuje, aby Sena brečel, ale ta drzost se mu příčí.
"Chápu, že mu Sena učaroval odvahou chodit takto na veřejnosti, navíc je vážně okouzlující, ale je to osmnáctiletý kluk, co jenom vychodil školu. Divím se, že ho nevyloučili. A ne, nepředstavuju si takto někoho, kdo by nás měl reprezentovat, až sem pozveme hosty." Stočí na Toshiyu koutky očí. Jim možná nebylo o moc víc, ale měli zkušenosti a věděli, co se patří.
"Neměj obavy, dostat sem někoho lepšího bude to nejmenší." Poplácá bratra po rameni. Toshiya se ještě v salónu hodně zlobil, ale nebylo to poprvé, kdy otec jednal čistě podle sebe a nijak se neřídil jejich názorem. Přesto má i Tomohisa pocit, že to někdy dělá proto, že jim chce dát nějakou lekci nebo prostě proto, že je v tuhle chvíli vážně méně rozumný, než oni. Ano, rád si myslel, že je chytřejší, než jeho rodič.
Pánové odejdou a Yusuke ho vyzve k prohlídce domu. Dokonce ho chce rovnou ubytovat a Sena nevěří svým uším. Vyskočí na nohy a když se na něj dívá, v jeho očích je tisíce hvězd.
"Takže vy mě nepošlete domů?" Je vidět, že s tím do poslední chvíle počítal. Vsadil na hodně divoké karty, ale ono se to snad vyplatilo. Pan baron bude totiž taky z divokého těsta, jinak by odtud Sena letěl jako kometa nad Betlémem. Vykročí po jeho boku ven ze salónku a míří s ním nahoru, kde jsou pokoje. Chviličku jdou mlčky.
"Pane, já…" Chce se začít omlouvat za svoje předchozí chování a po očku se dívá na jeho profil, ale Yusuke mu skočí do řeči a pochválí mu, co se mu na něm líbí. Zároveň mu taky připomene meze, Sena honem sklopí hlavu a přikývne. Tohle by se nemělo opakovat, on ví.
"Pokusím se vás nezklamat." Hlesne, když mu Yusuke řekne, že by byl za pitomec, pokud ho odtud kluci vyštípou. Tohle začíná být ještě horší. Ten posudek, jeho zrazená důvěra… možná by měl vážně hned vycouvat. Yusuke má kdo ví proč chuť nakopat své syny do zadku a Sena už se vážně nadechuje, že mu řekne, že si to přece jenom rozmyslel a aby se nezlobil, jenže baron znovu začne o příležitostech a o tom, že v něm vidí mnohem víc a tak Sena zase ztichne.
"Ano." Přikývne jenom a má pocit, že vlezl doslova do jámy lvové. Zastaví se společně přede dveřmi a Yusuke pronese větu jako z Matrixu. V tu chvíli má Sena pocit, že chce utíkat někam hodně daleko. Pak ale projde dveřmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat