Sena x Takeshi - Myslím, že vůbec netuší, do čeho spadl. - část 3.

(hotelový pokoj)

Sena

Asi by ho mělo uklidnit, že Takeshi má svého nástupce vytrénovaného, ale není nad tím teď schopný přemýšlet. Vlastní situace ho drtí o hodně víc, hlavně kvůli rodičům a má toho teď plnou hlavu. Takeshi dlouho mlčel a když konečně promluví, začne ho ujišťovat o tom, že není žádný rozeštvávač a že tohle není jeho vina. Trochu zoufale se na něj podívá a oči už má docela červené, ale o jeho ženu mu zase tolik nejde. Možná to bylo hnusné, ale bylo to tak. Daleko víc ho mrzelo, že se tím může ještě víc pokazit jeho vztah s Hirotem, když to vypadalo, že by to mohlo být lepší. To ho teď skutečně mrzí. Opravdu udiveně se na Takeshiho podívá ve chvíli, kdy mu řekne, že ho nikdy nikdo nedostal tolik jako on. Moc toho za sebou neměli, jejich společné chvíle byly spíš ukradené v tomhle zmatku a k tomu ten strašný věkový rozdíl… Sena byl mládě, které nic neprožilo a Takeshi mezitím stačil vychovat syna do dospělosti. A přesto ho dokázal zaujmout a nevnímal ho jenom jako nedospělého jedince? Neuvěřitelné… Kdyby spolu pořád spali a Sena klekl pokaždé, když to bylo možné, tak by to ještě pochopil, ale nic podobně nezdravého mezi nimi vůbec nebylo, i když si to teď myslí polovina Japonska. 

"V jaké situaci se Hiroto nachází?" Hlesne, protože o tom ještě moc neví. V té hospodě s nimi nebyl. Asi to bude něco docela podstatného, když to Takeshi zmínil, ale Senu by to nikdy nenapadlo po tom, co tady viděl. Bude to zlé… Takeshi to taky říká. Sena byl dost empatický na to, aby se uměl do rodičů vcítit. Ne jen do jejich pocitů ohledně toho, jak moc se Sena vlastně nepovedl, ale taky do toho, že budou muset opustit dům, který mají rádi a ve kterém ho vychovali a nejspíš se odstěhovat na druhou stranu města, kde je vůbec nikdo nezná, aby vůbec mohli trochu v klidu žít. Za to všechno Sena může a není si jistý, jestli má vůbec právo takto obracet jejich životy vzhůru nohama. Společnost by mu hned řekla, že nemá. Tohle se tady prostě nenosilo, být bezohledný vůči ostatním a myslet v první řadě na sebe. Tohle nebyl západ a nedalo se to tak jednoduše změnit. Kdyby Takeshimu naprosto nevěřil, asi by z toho vážně vycouval. Už jenom proto, že by neměl žádné záruky pro nic. Takeshi byl ale dost bohatý. Mohl rodičům opravdu pomoci, o něj se postarat, dokud to půjde a možná nějak zajistit i jeho pozdější život… Znělo to zlatokopecky, ale některé jistoty Sena potřeboval. Nemohl si dovolit tohle podstoupit s někým, kdo by si to s ním za chvíli rozmyslel. To by z něj taky mohlo udělat bezdomovce. S Takeshim měl ale pocit, že mu může doopravdy věřit. Okusuje svůj ret skutečně bolestivě. 

"Pokud spolu budeme, tak se nechci schovávat." Řekne mu a podívá se mu do očí, aby bylo jasné, že tuto možnost mohou rovnou škrtnout. Takeshi mu řekne, jak moc je mu líto, že ho takto vidí a políbí jeho tvář a Sena se pousměje, i když je to pořád přes závoj slz. Pak si hluboce vydechne, vypadá jako by si dodával odvahy a rozhodne se, že si nevezme žádný čas na rozmyšlenou. Udělá to teď a hned a tak jak to cítí. Možná toho jednou bude litovat a možná vůbec ne. 

"Promiň za cokoliv, co se teď stane. Za soutěž, za Hirota, za všechno, ale chci, abychom byli oficiálně pár. Hned." Řekne mu a zadívá se do jeho očí. Teď Takeshiho klepne a on bude nahraný. 

"Nechceš podat prášek na srdce nebo tak něco? Pro jistotu?" Maličko si ho dobírá, ale potřebuje se trochu nadechnout a to celé odlehčit.

Takeshi

Takeshi nespouští celou dobu oči ze Seny. Je mu líto, jak to dopadlo a to ani netušil to, že měli oba dva podobný plán. Tohle se nemělo stát. Chtěl, aby soutěž skončila a Sena se pak mohl věnovat svým novým příležitostem. V této branži to nebylo jednoduché, ale on mu věřil, že si ho všimnou nebo spíš už všimli, zakázky se jen pohrnou, jakmile vyhlásí vítěze. Nechal by ho, aby si zařídil život podle sebe a pak by oznámili to, co mezi nimi je. Samozřejmě, že by ho celou dobu podporoval, ani to nechtěl jinak, ale jakmile by Sena stál v podstatě na vlastních nohou, bylo by to jednodušší. Takto museli čelit nejen celé veřejnosti, ale i Senovým rodičům, kteří za něj měli pořád jistou zodpovědnost. Ne, tohle nebylo vhodné načasování. Nemá ale smysl brečet nad tím, co se stalo, spíš se s tím musí poprat a nejspíš společně. Je na Senovi, jak se rozhodne a jestli z toho bude chtít vybruslit nebo to celé přiznat. Nenutil by ho nikdy do ničeho, jen mu bude oporou, ať už se rozhodne jakkoliv. I kdyby ho teď pustil k vodě, popřeje mu hodně štěstí a pomůže mu v prvních krůčcích. Takový byl prostě vždycky. Uvnitř by ho to opravdu bolelo, to si dokáže přiznat a stejně by na něj nebyl zlý, ani by ho neignoroval. Ve svém srdci by ho ale měl napořád, to se ani roky nezmění. Tak moc ho dokázal okouzlit. Sena se zeptá na Hirota a Takeshi se pokřiveně pousměje.

"Hiroto a Zyean jsou spolu. Rozhodli se odjet a zkusit své štěstí někde jinde. Po dnešním rozhovoru se mezi námi hodně věcí urovnalo a některé jsou na dobré cestě. Je pravda, že jsem ve vztahu mezi námi hodně věcí pokazil. Bylo by alibistické tvrdit, že to bylo pro dobro rodiny. Teď už vidím, že jsem se spletl, bohužel. Naštěstí snad není pozdě. Nejspíš oba dva přeruší školu a zkusí začít na novém místě. Doufám, že to dopadne dobře." Trochu se vyhýbá tématu, jak to mezi nimi bude, až to celé opravdu praskne. Do rána to bude úplně všude a nebude se mluvit o ničem jiném.

"Možná bych mu měl alespoň napsat zprávu, ať to ví ode mě." Napadne Takeshiho. Stejně to bude poprava, ale přijde mu to jako lepší řešení. Po tom, co si řekli tak rozhodně. Sáhne po svém telefonu a napíše mu.

 

Hiro-chan. Slíbil jsem ti, že budeš vědět úplně o všem a tohle bude velmi nepříjemné. Je mi to líto, takto jsem to neplánoval, ale nebyl jsem opatrný. Chci, abys to věděl ode mě a ne od někoho jiného. Vůbec nevím, co se teď bude dít, ale možná by bylo nejlepší, abyste odjeli co nejrychleji a dotklo se tě co nejméně, i když… Opravdu mě to mrzí a obzvlášť po dnešním dni. Pochopím, když se věci vrátí do starých kolejí, ale budu doufat, že se to nestane.

Dopíše zprávu a pošle mu odkaz na článek, který mu Sena ukázal.

"Tak a věci se rozhýbou." Povzdechne si. Je znát, že Hirotovy reakce se vážně obává. Usměje se upřímně, když mu Sena řekne, že se nechce schovávat. Potěší ho to a zároveň by mu to měl vymluvit.

"Tak dobře, určitě to všechno zvládneme, i když to nebude jednoduché." Zvedne dlaň k jeho tváři a opatrně mu setře slzy. 

"Nemáš s vůbec za co omlouvat. Udělej to, co si myslíš, že bude nejlepší. Možná na to nevypadám, ale ustojím opravdu hodně. A když to nepůjde, tak prostě zmizíme na druhý konec světa, o nedostatek práce se nebojím." Budou bojovat to je jasné, ale chce, aby Sena věděl, že má i únikový plán. Hlavní problém je, že by tu oba nechali své rodiny. 

"Není to ideální řešení, ale kdyby bylo nejhůře…" Nechce, aby si myslel, že to vzdává.

"Co máš tedy v plánu?" Zeptá se ho s jistým odhodláním v očích i ve tváři. Tohle bude asi nejtěžší boj v jeho životě, ale Takeshi není ten, který by se bál jít si svou vlastní cestou. Když to bude se Senou, bude to o hodně snesitelnější. 

"Víš, když vím, že budeš se mnou, mám pocit, že zvládnu úplně všechno." Vezme dlaň do tvé své, zlehka jí pozvedne a políbí jí na hřbet.

Sena

Sena na několik vteřin snad i zapomene na to, co se tady děje, když mu Takeshi řekne, že Hiroto a Zyean jsou spolu. Udiveně na něj hledí a moc to nechápe, ale daleko víc ho překvapí, když se dozví, že navíc chtějí někam odjet. Zkusit štěstí někde jinde? 

"To jako v zahraničí?" Napadne ho jako první, protože to zní hodně zásadně. Dokonce kvůli tomu přeruší školu? A to Takeshimu nevadí? Má okolo toho tématu ještě hodně otázek, ale to teď není to, co mají na pořadu dne. Takeshi teď asi pro Hirota udělá hodně, když se chtějí usmířit, tudíž asi přivře oči i nad tím, že přestane studovat. Pro Senu to znamená trochu volnější cestu bez hádek s Hirotem a jeho očí všude tam, kde se Sena bude pokoušet vzít Takeshiho za ruku nebo mu projevit jinou náklonnost. Měl by být vlastně asi rád, ale překvapivě není. Nebo spíš nepociťuje ty správné emoce. Pokud se Takeshi s Hirotem vážně usmíří, měl by na tom vztahu pracovat i on, ale jak to udělá, když tady Hiroto nebude? +Možná taky nijak, protože až se tohle dozví, kdo ví, co bude...+ Pomyslí si. Důvody, proč je jejich vztah takový, Sena nekomentuje. Nebyl u toho a kromě toho je to Takeshi, koho miluje a při kom chce stát, takže by stejně nebyl objektivní. Takeshi se rozhodne napsat Hirotovi zprávu a Sena přikývne a poposedne si, aby mu udělal dostatek místa. Nesnaží se dívat se mu přes rameno, jenom trpělivě čeká, protože i on chápe, že tohle je potřeba. Trvá to jenom chvilku, než Takeshi telefon odloží a řekne, že teď se věci rozhýbou. To má tedy pravdu. Sena nějakou chvilku čeká, jestli telefon pípne zpět nebo se na chodbě ozvou kroky, ale nic z toho se nestane. Ani jeden nemohou vědět, že Hiroto je teď se Zyeanem, povídají si o tom, jaký byl rozhovor s Takeshim a že schválil jejich cestu a možnosti a že se teď snaží dát hlavy dohromady, jak to udělat se školou a se Zyeanovými rodiči. Hiroto telefon neslyší a na zprávy teď taky nemá čas, takže zatím o ničem neví. Sena očekává Takeshiho reakci na své rozhodnutí, ale když vidí ten upřímný úsměv, upřímně se mu uleví a usměje se taky. Přikývne na jeho slova o tom, že to všechno nebude jednoduché, ale když už se rozhodl, co dělat, najednou se mu dýchá o dost volněji. Má pocit, že to prostě dokáže. Tiše se rozesměje, když Takeshi zmíní, že možná nevypadá tak odolně. Podle Seny je opak pravdou. Povytáhne obočí, když padne i možnost toho, že by odjeli hodně daleko. Zatím si to neumí představit, ale upřímně stejně nikdy nepočítal s tím, že by bydlel poblíž svých rodičů. Chtěl dělat velké věci v centru Tokya a spíš jim posílat peníze, dokud to tak bude stačit.

"Co mám já v plánu?" Vypadne z něj naprosto vykolejeně, protože si myslel, že to bude Takeshi, kdo bude plánovat, co se stane a on ho bude prostě následovat. Zastihne ho to nepřipraveného, ale taky mu najednou dojde, že Takeshi s ním opravdu počítá jako s plnohodnotným partnerem a někým, kdo může udávat tempo a říct, co budou dělat. Není jeho rodič, Sena ho nemusí poslouchat nebo čekat na to, co bude. Je to nezvyklé, trochu děsivé, ale zároveň v něm prudce vzroste náklonnost k němu. Oči mu zazáří novým ohněm. 

"No… asi budeme muset vydat nějaké prohlášení a hned na to pojedu za rodiči a promluvím si s nimi. Myslím, že lepší bude, když jim u dveří nejdřív zazvoním sám a pak za nimi půjdeme společně." Řekne a snaží se znít sebejistě, ale nejspíš umře jenom z myšlenky na to, jak tam jde. O mámu se tak nebojí, ale táta? Pro pána kvůli tomu stěhování nejspíš přijde i o práci. Tohle je vážně hrůza. Takeshi ho vykolejí podruhé, když mu začne říkat, jak se vedle něj cítí o hodně jistější. Tohle má říkat spíš Sena! Zírá na něj s pootevřenými rty, ale neřekne nic. Sleduje ho, jak mu líbá ruku a najednou má chuť mu hrozně vynadat. 

"Přestaň si ze mě dělat legraci!" Napomene ho a zamračí se.

Takeshi

"Ne, v zahraničí úplně ne. Chtějí odjet na Hokkaidó a tam se začít starat o sebe. Zye zatím ještě nekývl, ale podle toho, jak jsem Hirota pozoroval, moc na výběr mít nebude." Asi by neměl na podobné téma vtipkovat, ale nemyslí to ve zlém. Jen mu přišlo zábavné, jak někdo tak krásně otočil, kvůli někomu, na kom mu opravdu záleží. Podle něj to Zye bude mít stejně a nakonec s Hirotem odjede. Vlastně měla tato soutěž mnohem podstatnější dopad na víc lidí. Jeho nevijímaje. Nakonec tu ale nejspíš zůstane jen Shin s Taijim a Daichi. Podle něj by ti dva mohli obsadit první příčky, měl by z toho opravdovou radost, ale to hodně záleží na lidech. Pořadí se postupně měnilo, ale favoriti vždycky zůstávali nahoře. Takeshi opravdu doufal, že se odpověď Hirota na celou situaci dozví vzápětí, ale to nestane. Části jeho nitra se znatelně uleví a druhá, už by to měla nejraději za sebou. Vážně by si přál, aby se to první dozvěděl první, snad to tak bude. Mohlo by se taky stát, že ráno Hirota hned před vchodem přepadnou novináři. Snad si to do té doby přečte a dá mu vědět, rád by s ním o tom mluvil. Sena se hrozně diví, když se ho ptá na další postup, ale podle něj je to důležité. Samozřejmě toho zařídí, co nejvíce, poslední co by však chtěl, je to, aby si Sena připadal, jako nějaký přívěšek. Tak to totiž ani v nejmenším není.

"Sena-chan, samozřejmě, že se tě musím zeptat. Je pro mě důležité znát tvůj názor a to, co by se podle tebe dalo dělat. Je to přece o nás, ne jen o mě." Ujistí ho, že to tak opravdu vidí. Vyslechne si jeho návrh a přikývne

"Dobře, zavolám manažerům, aby vše připravili hned na ráno. Asi nemá smysl to odkládat a já bych to měl velmi rád za sebou." Povzdechne si krátce a pak se usměje. 

"Nechám ti hned po tom k dispozici auto. Nerad bych tě nechal běhat po ulici po tom, co se rozpoutá." Odmlčí se na chvilku a vypadá malinko obezřetně.

"Možná by to mohlo malinko pomoct, když přijedeš zrovna takto. Nechci samozřejmě nic naznačovat, ale asi to bude vypadat lépe. Totiž tak, že se o tebe opravdu starám." Peníze zmohly opravdu hodně.

"Dám ti sebou i šek, který můžeš použít. Buď jim ho předáš sám nebo jim ho dám já, až se rozhodneš mě vzít s sebou." Je dost trpělivý, aby se do něčeho takového nehrnul po hlavě. Je pravda, že by k nim nejradši nakráčel a vše jim oznámil a pokusil se zmírnit dopady toho všeho, ale jsou věci, které musí nechat na Senovi.

"Pokud budeš chtít, můžeš si rovnou vzít své věci a přestěhovat se ke mně. Mám v Tokyu velký byt, tam se pohodlně vlezeme." Vlezlo by se tam pět lidí, ale to by se chlubil, to není jeho styl. Zavrtí hlavou a rozesměje se, protože on si legraci nedělá.

"Můj Poklade, až si budu dělat legraci, tak to poznáš. Tohle myslím upřímně a vážně." Pohladí ho po tváři, než si ho za bradu přitáhne k polibku. Pak sáhne po telefonu a volá rovnou manažerovi.

"Hai, vím o tom. Ne, ráno bude tiskovka, všechno tam vysvětlím a vlastně i přiznám. Hai, myslím to vážně. Soutěž je sice důležitá, ale některé věci mají přece jen přednost. Dám věděl Yasumotovi, aby to celé převzal. Arigato za podporu, ale to nebude potřeba." Ujistí manažera, který kupodivu nešílí, ale stojí za nimi. O to jednoduší to celé bude.

"Tak první krok máme z krku, tiskovka bude v osm ráno, ať to máme co nejdříve za sebou." Pousměje se.

"Co bys řekl na to, kdybych tě vzal s sebou do svého pokoje?" Blýskne se mu v očích, jen tentokrát si klidně některé věci dopustí.

"Dáme si piknik v posteli, nejspíš něco vypijeme a ráno nakonec bude náš nejhorší problém pošramocený žaludek." Snaží se to celé odlehčit.

"Možná bych mohl zajít za Taijim a požádat ho o něco, po čem budeme mít oba dva dobrou náladu." Vlastně by to klidně udělal. Ostatně jsou věci, které o něm a jeho mládí Sena neví. Je vážně zvědavý, jestli ho na chvíli přinutí myslet na něco jiného jen tím, co mu právě řekl.

"Po dlouhé době mám opravdu chuť na chvíli nevědět o světě." Je jasné, že si moc dobře uvědomuje, jak těžké dny je čekají.

Sena

Sena trochu protáhne obličej, protože Hokkaidó je jedno z posledních míst, kam by se chtěl stěhovat. Byla tam zima a byla to dost divočina. Hory, malá města a vesničky, prostě nic pro něj. Senovi nevadil sníh, ale zároveň měl raději ruch velkoměsta a všechny jeho možnosti. Proč chtěli jet kluci zrovna tam? Ještě, když byl Hiroto z tak dobré rodiny a mohl si užívat otcova jmění? Sena by se na jeho místě od Takeshiho nehnul ani na krok. Byli opravdu rozdílní. Možná chtěli mít jenom od všeho klid. +Ani nevíte, jak dobře děláte, po tom, co se teď přihodilo.+ Projde mu hlavou. Pousměje se té narážce na to, že Zye nebude mít v ničem na výběr. To by Sena taky nesnesl. Naštěstí nechce žít s Hirotem, ale s jeho otcem. 

"No já vím, já jenom…" Koktá udiveně a rozhodí rukama. Měl pocit, že v této věci nemůže skoro nic dělat, zatímco Takeshi může úplně všechno. Měl chuť zalézt někam do rohu ložnice a počkat, až to všechno vyřeší, ale zároveň měl dost síly, energie i ambicí na to, aby přece jen vylezl a začal konat. Potřebuje jenom trochu popostrčit ze své ulity a to Takeshi udělal. Přikývne na ranní prohlášení i na připravené auto. Není si jistý, jestli to rodiče už budou vědět, ale asi ano. Soutěž kvůli němu sledovali a otec si samozřejmě kupoval po staru noviny. Četl je vždycky po cestě od stánku a občas kvůli tomu málem naboural do kandelábru nebo do cyklisty. Takeshi má pocit, že by to luxusní auto mohlo pomoct, on sám má spíš pocit, že tím spíš to bude vypadat, že si s ním Sena začal jenom kvůli tomu, ale raději ať před rodiči vypadá jako pitomec on, než Takeshi. Mohou si myslet, že je starý muž, co se nechal omámit mládím a Sena to tak klidně zahraje, hlavně když to rodiče zvládnou. Na ten šek mlčky přikývne, ale uvidí, jaká bude doma situace. Co když se vůbec nenaskytne příležitost jim ho dát nebo ho nebudou chtít použít? Měli by, do začátku jim hodně pomůže a můžou to brát, že si ho Sena třeba nějak vydělal. Na to přijde jak je k tomu přimět. Na to stěhování otevře pusu a podívá se mu přímo do očí. To byl rychlý krok. Nebrání se mu, dokonce by se na to velice těšil, ale… nejdřív prostě potřebuje mluvit s rodiči. Doma ale stejně zůstat nechce. 

"Dobře." Hlesne. Hotelové pokoje soutěže se mu stejně ráno uzavřou, tak co by chtěl dělat jiného? Našpulí dotčeně rty, když mu Takeshi řekne, že si z něj legraci nedělá. Stejně ho podezřívá, ale nechá ho, aby zavolal manažerovi a zatím mlčky poslouchá. Ani pořádně neví, který z nich tenhle Yasumoto je. Daleko víc ho ale překvapuje, že to vzal manažer opravdu v klidu, není kolem toho žádný rozruch a v podstatě to vypadá, jako by si u něj Takeshi rezervoval vstupenky na výstavu, nic víc. Ten zástup je asi víc, než dobrý, ale stejně, přece končí velký Takeshi!! 

"V osm ráno?" Vyděsí se Sena. Jak se stihnou připravit a sepsat to, co chtějí říct? 

"Tak to abych šel spát, žádný sex nebude!" Řekne. Měl to být vtip, ale vylétlo mu to z pusy tak spontánně… Honem se na Takeshiho podívá, ale stejně se nezačervená. Takeshi se ale nevzdá a nabídne mu, aby s ním šel do jeho ložnice. To mluví dost jednoznačně, ale… 

"Teď už si ale srandu děláš…" Přivře oči a snaží se jeho řečem přijít na kloub. To chce jít na tu tiskovku opilý? Co hůř, vzít si něco silnějšího? Moment, on to dokonce nabízí jemu?? Sena se nikdy necítil tak vykolejeně jako právě teď. Nic podobného nikdy neměl a sice byl velmi odvážný, ale dokonce i jemu rozum velel, že ráno je až moc důležité na to, aby dělal podobné věci. Kruci, tak myslel to vážně nebo ne?

Takeshi

Takeshi vidí, jak se Senovi místo, které zmínil, nelíbí. Ani se mu nediví, on by tam klidně jel na dovolenou, ale taky nejspíš není ten typ, který by tam dokázal žít. Potřebuje kolem sebe jistý rozruch a to by tam nedostal. Ani důchod v takových místech, by se mu nelíbil. 

"Neboj, zvládneme to společně." Ujistí ho, když vidí, že o sobě pochybuje.

"Jde mi hlavně o to, abys řekl, cokoliv tě napadne. Každý nápad se cení, myslím to vážně." Na jeho názoru a pohledu na věc mu rozhodně záleží. Je mu jasné, že se mu do toho nechce a zároveň tak trochu nemají na výběr. Tahle bouře už započala a záleží jen na tom, jak to společně ustojí. Nechá Senu, aby chvíli rozmýšlel, jak se zachová ke svým, rodičům a nejspíš i přemýšlí o tom, co jim řekne. Takeshi by upřímně v jeho kůži nechtěl být. Tohle bylo podle něj daleko horší, než celá společnost. Ostatně, co je jim do cizích lidí. Asi to není pěkná myšlenka, ale jinak to vidět neumí. S rodinou je to však jiné a sám to nejspíš pozná u Hirota. Mimoděk zkontroluje očima telefon, ale reakce nepřichází. Buď Hirota rovnou kleplo nebo to ještě nečetl. 

"Mrzí mě, že to nebudeš mít jednoduché." Prohodí tiše, když se na něj zase podívá. Rád by mu pomohl a bude kdykoliv po ruce, ale jsou věci, které musí Sena vyřešit sám. V prvním kroku rozhodně. 

"Nebudeš tam sám, já se tam taky velmi brzo přesunu." Jakmile skončí v soutěži, už to nemá co dělat. Předá své podklady, vizi na další kola a pak už může s klidem odjet. Jeho lidé se postarají o zbytek a soutěž pojede dál. S obrovským skandálem, ale ano. Tuší, že by se dokonce mohla zvýšit sledovanost. Musí se krátce zasmát, když se Sena vyděsí tou hodinou.

"Je lepší co nejdřív, třeba nebudeme pod takovou palbou, když to bude brzo ráno. Navíc stihneme první uzávěrky." Doplní ještě důvod, proč tak brzo. Pak se ale zarazí a dojde mu, co to řekl.

"Měl jsi v plánu se mnou dneska spát i po tom všem?" Nezmínil to předtím, ale až teď.

"Možná to přehodnotím a celé posunu." Je vidět zaujetí v jeho očích. Ani taková katastrofa ho nedonutí přemýšlet jinak. Baví se opravdu dobře a o to víc, protože Sena vypadá opravdu vykolejeně. Zdá se, že ho dostal. 

"Vypadáš, že mi skoro nevěříš." Nakloní hlavu mírně na stranu.

"A co když si legraci nedělám?" V očích mu pobaveně jiskří.

"Někdy ti musím vyprávět, co jsem v tvém věku vyváděl já." Vypadá opravdu pobaveně a starosti na chvíli hází za hlavu. Zvedne se ze svého místa, vezmu Senu za ruku a vykročí ke dveřím. 

"Jak bych ti to jen přiblížil." Přemýšlí po cestě

"Myslím, že bych si opravdu dobře rozuměl s Taijim." Zkusí si to takto.

"Jsem zvědavý, jak moc to změní tvůj obrázek o mě." Vede ho směrem k jejich pokoji.

"Vlastně mě jednou i zavřeli." Prozradí mu ještě malý kousek. Byla to zábavná léta, to se musí nechat. Odemkne dveře pokoje a pustí ho dovnitř jako prvního. 

"Začínám mít pocit, díky tvému výrazu, že bych tě nakonec mohl trochu kazit." Chce mu trochu vylepšit náladu a taky zařídit, aby přestal na chvíli myslet na to, co je čeká. Sám vyrazí k malému baru a odtud vytáhne velkou lahev, z níž rozlije do dvou sklenek. Tohle rozhodně není běžné vybavení hotelu, ale jeho vlastní zásoby. Podá jednu Senovi s mírně pozvednutým obočím.

"Jedna ti neublíží a je to dobré na nervy." Pousměje se pokřiveně. 

"Můžeme si to vzít do postele." Prohodí a pak se krátce zasměje.

"Jen si lehnout a třeba vytáhnu své staré fotky. Některé mám ve svém počítači." Nabídne mu klidný večer a nejspíš se u toho dost zasmějí. 

"Věřím, že vůbec netušíš, jak vtipně jsem tehdy vypadal. Ne, že by to teď bylo lepší." Zavtipkuje na svou vlastní adresu.

"Byl bych opravdu rád, kdyby ses alespoň na chvíli cítil lépe." Je znát, že mu na tom opravdu velmi záleží.

Sena

Sena pouze přikývne na Takeshiho slova o tom, že ho mrzí, že to bude mít složité. Když si s Takeshim začínal, vůbec ho nenapadlo, jaké by to mohlo mít důsledky a jak by to mohlo skončit a kolik lidí ovlivnit. V tomhle bylo mládí jednoduché. Jenže to přišlo a jemu nezbude, než se tomu postavit čelem nebo utéct a předstírat, že se to nikdy nestalo. Jenže Sena už si vybral. Byl možná malý, mladý, zdánlivě bezbranný, ale byl taky bojovník. Teď už necouvne a navíc cítí, že na to není sám. Možná je podpoří i jejich přátele, kteří se svými rodinami možná budou řešit podobné problémy. Taiji, Shinya, Daichi, možná i Zyean. Ani jeden z nich se nikdy neožení a nebude mít rodinu a bylo prakticky nemožné, aby to všichni jejich rodiče vzali s nadhledem a popřáli jim spokojenou budoucnost. Sena nebude sám, kdo bude řešit velké problémy v rodině a taková pomoc kamaráda, který prožívá podobné věci jako vy, to může opravdu hodně pomoci. Uzávěrky, to je něco, nad čím on nedovede přemýšlet. Jeho mozek takto nebyl nastavený, nebyl zvyklý tak pracovat jako Takeshi, tak jenom přikývne a prostě to nechá na něm. Bude to hodně náročné ráno už teď ho začíná bolet hlava. Vážně se začervená, když se Takeshi samozřejmě chytí jeho slov o tom sexu a dokonce řekne, že uzávěrky jsou najednou jedno. Těší ho, že by mu dal přednost, jenom najednou cítí nějakou nervozitu. To proto, že toho spolu ještě moc nezažili.

"Možná bychom si to měli vyzkoušet před tím prohlášením. Co kdyby to bylo hrozné a my si řekli, že už to nechceme nikdy opakovat? Pak by tohle celé nemělo vůbec smysl." Pokusí se ho taky trochu vyhodit ze sedla, aby si lámal hlavu s tím, jak to myslel, jestli mu třeba Take nebude stačit nebo tak. Nakloní hlavu trochu k rameni, když se ho Take ptá, co by dělal, kdyby to vtip nebyl. 

"Někdo z nás dvou musí být ten rozumnější. Přece tam nechceš plácat nesmysly při nějakém drogovém dojezdu." Řekne mu a tím všechno hodí na zodpovědnost a není potřeba řešit, jestli by to zkusil nebo ne. Neví, ale… není zase tak hodný kluk. Jenom teď není moc prostor na další chyby. Takeshi se zvedne, prostě ho vezme za ruku a vede za sebou a Senovi spadne srdce do žaludku. Co když něco hrozně pokazí? Přesto jde, jenom se snaží netřeštit oči na jeho záda.

"V mém věku, to zní, jako by ti bylo sto." Brání se ostrým jazýčkem, ale vytáhne obočí nahoru, když dojde na Taijiho. Kdo by to jen řekl?

"Tak to Hiroto vůbec není po tobě." Řekne mu. 

"To nevím, ale pokračuj, zní to zábavně." Říká mu, když procházejí dveřmi, ale pak se na něj skutečně zaraženě podívá.

"Zavřeli???" Tak tohle musí slyšet, jinak se nehnou nikam dál. 

"Ty to máš prostě jako sport, kazit mladé, slušné lidi." Řekne mu, zatímco ho sleduje, jak jde nalít do sklenek. Takeshi se k němu vrátí, jednu sklenku mu podá a pobídne ho k posteli. Sena už zase bojuje s červenáním, ale jde a usadí se na její okraj. Jednu nohu má volně svěšenou dolů a druhou pod sebou. S tou svěšenou trochu rozverně komíhá a prohlíží si obsah skleničky. 

"Stanou se z nás alkoholici, abychom byli vyrovnaní." Prohodí. Voní to jako něco, co má tak šedesát procent. Překvapí ho však Takeshiho návrh na to, co by mohli doopravdy dělat. On mu vážně chce dát další čas, aniž by se ho dotkl? Musí si dlouze prohlížet jeho obličej. 

"Prohrabat tvoje archívy, smát se starým fotkám a zjistit, že o mladého bych ani zájem neměl, mě opravdu velmi láká. Takové věci mi nesmíš nabízet, když chceš ve skutečnosti něco úplně jiného." Říká mu a mimoděk se napije. Okamžitě se rozkašle a zaštípe ho to do očí. Zacloní si ústa dlaní a mává prsty, aby ten první nápor rozehnal. 

"Už je mi líp. Vážně…" Dostane ze sebe a pak se rozesměje. Sklenku pomalu odloží. 

"Tak dobře, poděj ten počítač. A pak se budeme bavit." Řekne mu nevypočitatelně a pobídne ho, aby to udělal. Čeká je dlouhá noc…