Hromadné - Nečekal jsem, že to bude i s loveckou výpravou. - část 4.

(Hideho dům)

Saga, Hitomi

Hitomi trochu zatrne, když se Kai neozývá. Ani neví, proč o něj má takové obavy, ale najednou í ten pocit úplně ovládne. Nezná ho zase tak dlouho, byla zvyklá se o ostatní starat, ale možná je na čase si přiznat, že jí k němu táhne něco trochu jiného. Ve své hlavě si to hned nějakým způsobem obhájí a zahodí to hodně stranou. Na podobné složitosti prostě nikdy nebyla a teď se to jen potvrzuje. Když ho uvidí, hodně se jí uleví. Samozřejmě by jim neřekla kdo je a kde ho našla, ale podle ní žádné nebezpečí nehrozí, proto se zatím pořád usmívá. Jenže koutky jí brzo opadnou, jakmile se Kai objeví a začne s vysvětlováním. Chvíli na něj třeští oči a nechápe, co je to za divnou náhodu, že zrovna ten, který by Kaiovi mohl ublížit, se tady objeví a ještě má s sebou někoho, koho dobře zná a má ho ráda. To mají za trest nebo proč? Někdy pohnutky vyšších mocí vážně nechápala.

"A kam chceš jako jít?" Vyjede na něj šeptem a rozhodí rukama.

"Vůbec to tu neznáš, můžeš se tu ztratit." Sama moc dobře ví, jak tyto lesy můžou být zrádné. Ona sama zná kde jakou cestičku a co víc, má Koriho. Klidně mu ho půjčí, jenže není jisté, že by to její miláček snesl. Znala ho, cizí na něj sáhnout mohl, pokud u toho sama byla, ale pustit je někam spolu…Radši ne, taky by na Kaie mohla narazit někde rozpůleného o větev a nejde tu vůbec o jeho jezdecké schopnosti. 

"Zůstaneš pěkně tady, něco vymyslím. Zatím buď jen hezky potichu, dozadu nikdo nepůjde." Povzdechne si a krátce prohrábne prameny.

"Pořád je to jenom na jednu noc, to zvládneme." Ujistí ho a pak se usměje. Jak se zdá nic z Kaiových obav se nenaplní. Co se stalo, tak se stalo, všechno má svůj důvod a ještě se uvidí, co přesně bude mít za smysl tohle setkání. 

"Půjdu tam zpátky, kdyžtak za tebou přijdu večer. Jen to vydrž." Požádá ho a krátce sevře jeho předloktí. 

"Bude to dobrý, a když to říkám já tak to bude pravda. Jestli ti to nikdo ještě neřekl, ženské mají vždycky pravdu." Pousměje se a mrkne na něj. Podstrčí mu kousek pečiva a sušeného masa, aby náhodou neměl hlad, a vydá se zpátky do hlavní části domu. Nikdo tu k jejímu překvapení není. Saga si venku chvíli nenápadně prohlíží Hirota. Vždycky ho překvapí, jak mu to sluší i při těch nejobyčejnějších činnostech. Podle něj prostě ví, kdy na něj kouká, jinak to není možné.

"Já vím, kdy přijít." Obrátí to trochu na veselejší notu. Konečně má taky trochu dobrou náladu a za to může setkání s Hitomi. Co však nečeká je fakt, že se to brzo otočí. Nakrčí obočí, protože mu během vteřiny začne docházet, proč o tom mluví a co to má být za muže.

"Proč by ho ošetřovala, vždyť jí musí být jasné, kdo to je. Pochybuju, že by se převlékl, když byl zraněný." Snaží se tomu přijít na kloub, ale nedává mu to vůbec smysl. Saga se na chvíli odmlčí a pak rozhodně přikývne.

"S holkami to moc neumím, ale zkusím to z ní nějak dostat." Prohodí, než se skoro svůdně pousměje.

"Mám nějakou praxi, to půjde. Když jsem přemluvil tebe…." Nechá tu větu vyznít do ztracena. Ne, že by chtěl odlehčovat situaci, jen některé věci jdou prostě příliš snadno. Zaposlouchá se do legendy, kterou Hiroto vypráví a jeho oči se rozzáří. Podobné příběhy měl prostě rád, rád je poslouchal a pak je vyprávěl ostatní. S tím taky souvisí Kamiho příběh.

"Když se na něj podíváš, věřil bys tomu, že?" Prohlédne si hřebce a ten si hrábne kopytem, jak kdyby jim to celé chtěl přehodnotit.

"A to jste ho ještě neviděli v lese." Ozve se hlas Hitomi, která se šla podívat, kde jsou.

"Potom tomu musíte věřit už určitě. Je to skvělý kůň, spolehlivý, ale má svou hlavu, vždycky ji měl." Dodá ještě pobaveně a jako odměnu dostane dloubnutí nozdrami a Kori uraženě odkráčí stranou.

"Přesně, jak říkám." Protočí nad ním očima.

"Tak pojďte, polévka už bude hotová, musíte mít hlad." Pobídne je oba dva, aby šli první.

"Pozor." Chytne Hirota za předloktí, protože málem šlápl na rostlinku, na kterou by šlapat rozhodně nechtěl a v tu chvíli se to stane znovu. Sevře víc jeho předloktí a hledí jakoby skrze jeho tvář s mírně pootevřenými rty.

"Máš znamení." Vydechne tichým hlasem.

"Nesmíš porušit jeho pečeť, jinak se budou dít hrozné věci." Tentokrát je to mnohem silnější. Její očka se ještě víc rozšíří. 

"Nesmíš ho zabít. Tím střetnutím tě poznamenal. Vaše cesty se ještě jednou spojí. Pokud ho zabiješ, odnese to ten, na kterém ti záleží nejvíc. Vezmeš jeho život a tvé znamení vezme další." Vydechne, jak kdyby právě položila něco těžkého, a několikrát zamrká. Tohle je něco, co si rozhodně pamatuje.

"Co to bylo? O čem to mluvíš?" Nechápe to Saga a ani na vteřinu ho nenapadne, že by mohlo třeba jít o něm.

"Viděla jsi toho, kdo ho napadl?" Bere si z toho příběhu to, co potřebuje.

"Já jsem něco říkala nahlas?" Je z toho sama Hitomi hodně zmatená a má pocit, že se jí brzo udělá nevolno. Dokonce výrazně zbledne.

Hiroto, Kai

Kai rozhodí rukama v trochu zoufalém gestu. 

"Já vím, ale všechno je lepší, než přímá smrt, ne? Přece jsi mě nezachraňovala proto, aby mě teď on zapíchl! Víš, že toho nenechá. Všechna ta jejich čest a to kolem, je nezajímá, že nemáme co jíst!" Šeptá, ale jeho hlas je naléhavý. Napadl Hirota a to se nedá nijak odčinit ani omluvit. Hiroto toho nikdy nenechá, dokud bude vědět, že je Kai na živu. Hitomi na něj naléhá, aby nechodil, že na něco přijde, ale Kai si není jistý, na co. Minimálně bude muset dřív nebo později na toaletu a tento dům nedisponoval několika soukromými koupelnami. Tohle nevydrží ani přes noc, natož několik dní, kdyby tady ti dva chtěli zůstat. Když se na něj Hitomi usměje, Kai okamžitě povolí a vzdá se. Je to tak zvláštní, ale opravdu stačí jenom tohle, aby udělal cokoliv si přeje. Možná vypadá slabě nebo jako dítě, ale i když je Hitomi starší, moc se mu líbí. Přikývne na její slova, když mu říká, že za ním večer přijde a aby to zkusil ještě vydržet a jakmile na něj ještě mrkne, má pocit, že se sveze na podlahu a už mu bude jedno, co se děje kolem. Bude se pitomě usmívat a bude šťastný. Kdyby jen tušil, že Hitomi už někomu patří… 

"Ne, tohle neznám." Řekne plaše a projeví se jeho věk. On nikdy s žádnou ženou nežil. Ani neměl pořádnou rodinu, ve které by tohle muži říkali. Převezme si jídlo a dobře se schová, kdyby sem přece jen někdo vešel. Tohle bude dlouhé a nepohodlné čekání. Bude si muset pečlivě zvážit, kdy půjde čůrat. Hiroto by se málem začervenal, když mu Saga řekne, že ví, kdy přijít. Je zrovna celý upocený, nejraději by se svlékl a opláchl v tom potoce, ale to nejde, teď se na něj Saga dívá! Najednou je samý stud. Je rád, že mu chce Saga pomoct. Ani on neví, proč by Hitomi pomáhala někomu takovému, ale lidé mají různé důvody pro cokoliv. A pak Saga dodá to svoje popíchnutí a on se hned zamračí. 

"Nech toho." Hodí po něm senem. Povídají si o Korim a Hiroto za ním otočí oči a přikývne. Už se zase usmívá. 

"Ano." Řekne a v tu chvíli se objeví Hitomi a pozve je dovnitř. Musí být šťastná, že má takového koně. Co by za něj Hiroto dal. Jemu ale Toshiya nekoupí nikdy nic, nejspíš by ho koupil Inoranovi. Na nějakém hezkém obrázku nebo v knížce. Jemu by dal tak možná hračku a škodolibě by se šklebil. Hiroto všechno odloží a chce Hitomi následovat, ale pak se to stane zas. Ani neví, před čím ho varovala, ale jakmile na něj sáhne, pokaždé se takhle vypne a začne říkat divné věci. Teď už se Hiroto doopravdy mračí, nevysmekne se jí, ale podívá se na Sagu, co on na to. Ani nemusel čekat dlouho, aby to zažili znovu. 

"Já vím, to už jsi říkala. Ale jaké a jakou pečeť? Co to je?" Naléhá na ni, ale Hitomi nevypadá, že by ho slyšela. Střetnutím? Hiroto se v životě střetl mnohokrát, vždyť válčil na hranici. Kdo to byl a kdy? Jak ho má poznat? Nechápe vůbec nic, jak by mohl. A pokud ho zabije, odnese to… zmateně se pokouší uvědomit, kdo je pro něj na světě nejdůležitější, ale ať je to kdo je to, přijde o život, protože… cože? Co tím kami chtějí říct? 

"Kdo je ten člověk? A proč je pro kami tak důležitý? Co má udělat?" Potřeboval by to vědět. Jak si má dát jinak pozor? Jenže je po všem a Hitomi toho už víc neřekne. Saga na to jde chytře, pokládá skvělé otázky a Hiroto popadne Hitomi za ruku a znovu si ji přikládá k sobě. Nejdete to, nevrátí se to. Zkouší to zas a znovu, než mu dojde, že Hitomi divně bledne. Asi je unavená a půjde to zase za chvíli. Je z toho rozčarovaný, ale prostě ji vezme do náruče a odnese dovnitř. Na to má síly dost. Položí ji na polštáře poblíž ohniště a sám se ujme nalévání polévky. Podá ji Sagovi, aby ji donesl Hitomi a další podá přímo jemu. Pořád se mračí a pokukuje po ní. K čertu, co je tohle za les!

Saga, Hitomi

Hitomi Kai moc dobře chápe a v očích se jí objeví lítost ale ne vůči němu, ale všem kteří nemají, co jíst. Prostě mu věří, že to udělal v největší nouzi a že jinou cestu prostě neviděli. Mohl by jí klidně lhát a hrát na ni divadlo, ale tomu prostě nechce věřit. 

"Já to vím." Broukne tichým hlasem, aby se ho pokusila trochu uklidnit. Dokonce trochu zahanbeně odvrátí oči stranou. Ona sama nic takového neznala. Měli vždycky co jíst, měla nádherného koně a dárky, které by jí mohl kde kdo závidět. Byla za ně ráda a zároveň drahé věci nebyl úplně její styl. Neměla zrovna v lásce drahé oblečení nebo šperky. Možná proto tehdy odmítla nabídku Toshiyi a Die, aby zůstala u nich v paláci. Tam by se necítila dobře. Na návštěvu ano, na život rozhodně ne. Když se na něj podívá znovu a vidí jeho výraz, nejradši by šla k němu a pořádně ho objala. Místo toho se povzbudivě pousměje. 

"Jednou to určitě poznáš, jsi moc hezký na to, abys byl sám. Neboj." Složí mu kompliment a pak radši rychle zmizí. Tohle asi říkat neměla, ale kdy se její jazyk zastavil, když to bylo potřeba.

Saga se spokojeně pousměje, když vidí Hirota v rozpacích. Tohle se mu vážně líbí. Dělá mu dobře, když dokáže do podobného stavu dostat někoho tak sebevědomého. 

"Myslím, že to budu dělat častěji." Prohodí si spíš pro sebe, ale za tak se netlumí. Možná bude dobře, když ho uslyší. Nejradši by si dál povídal o legendách, ale dlouho jim to nevydrží. Nechápe, kde se to v Hitomi bere, ale upřímně ho to děsí. Zvládl jen pár otázek, Hiroto jich taky měl dost, ale Hitomi nevypadá, že by dokázala na cokoliv odpovědět. Trochu se brání, když jí Hiroto bere do náruče, ale je ji sotva slyšet. Bytostně nesnášela, když tohle někdo dělal už od dětství. Mračí se trochu celou dobu, ale nakonec vydechne úlevné děkuji, když ji položí do měkkého. Promne si spánky s bolestným výrazem. Původně se chtěla zvednout, aby jim podala polévku, ale Hiroto a Saga to udělají za ni.

"Omlouvám se, tohle se mi ještě nestalo." Trochu se poposune do sedu, aby si mohla polévku převzít. Ví, že oba čekají na své odpovědi, ale ona sama si není jistá, co to vlastně bylo. Taky ale ví, co viděla. Dopřeje si několik lžic polévky a vidí, že Saga dělá to samé, asi měl taky pořádný hlad. Cítí na sobě oči obou a ty její by nejradši zaběhly k místům, kde se schovává Kai. Musí ho udržet naživu, už ne jen kvůli sobě, ale taky Sagovi? Nejspíš. 

"Existují legendy o lidech, kteří vidí znamení, která jsou od kami. Každý člověk podle ní má svůj osud, který musí naplnit. Jsou i tací, kteří mají na světě určité úkoly. Některé jsou jim dány a jiné se objeví během života po jistých událostech anebo rituálech, které se sílou kami souvisí." Začne pomalu a natáhne se pro kalíšek s vodou. 

"To, co jsem viděla je znamení. Nevím, odkdy ho máš, ale nejspíš do doby, kdy se tvůj život propletl s jeho. Pravděpodobně to zranění." Vydechne dlouze a víc se opře, pořád se cítí hrozně unavená. 

"Dotyčný má na tomto světě nejspíš svůj úkol a tím, že jsi ho zranil, jsi naboural rovnováhu, která se teď vychýlila. Pokud ho zabiješ, zhoupnou se misky vah na jednu stranu, aby se vrátily, musí někdo zaplatit životem." Dá si chvilku pauzu. Saga se podvědomě trochu naklání k ní, skoro to vypadá, že rád lépe slyšel. 

"To není malá cena." Ozve se Saga.

"Kdo je ten druhý, viděla jsi, jak vypadá? Znáš ho?" Vypadá to, že ho jen zajímá příběh, ale začíná mu docházet, kdo to bude.

"Viděla jsem, jak vypadá." Hitomi jim neřekne, že je to Kai, kterého tady schovává. Podívá se s prosebným pohledem na Hirota.

"Možná ti to můžu ukázat, ale musím si trochu odpočinout." Zatváří se omluvně.

"Zkusím ještě vyhrabat něco k jídlu, polévka mi přijde málo." Začne se zvedat, ale pořád se jí motá hlava. Saga ji zastaví s rukou na paži.

"Jen klid, času je dost, trochu si odpočiň. A kdo je ten druhý?" Zkouší dál tahat z ní moudra.

"To nevím, Saga-kun. To musí vědět Hiroto, ale ne vždycky si je toho, co má uvnitř sebe člověk vědomý." Hiroto nejspíš netuší, kdo by to mohl být. Je taky možné, že ho ještě nepotkal, nebo je to Saga. Možná taky Inoran. Tohle bylo vždycky těžké odhadnout.

Hiroto, Kai

Je to skoro zvláštní, jak silný dopad na vás může mít obyčejná věta. Místo, aby ho potěšilo, že mu Hitomi složila kompliment, vlastně si z toho vyčetl, že v jejích očích zájem není, protože mu říká o tom, že jednou se to stane. To znamená, že teď se to neděje a všechno to zalíbení je jenom z Kaiovy strany. Může na ní oči nechat, kdykoliv se Hitomi objeví, asi to neskrývá úplně nejlépe, ale taky vzdá snahu se jí s tím svěřit nebo jí nějak vyznat svoje city. Kdyby o to stála, snad by to poznal a takhle nechce, aby se vedle něj Hitomi cítila nevhodně. A tak jenom trochu smutně pokývá hlavou a nechá ji odejít. Nemá při tom ani ponětí, co se potom stalo a že ji Hiroto musel přinést. Kdyby vykoukl, hned by se prozradil a kdyby ji viděl, neovládl by se a utíkal k ní a Hiroto by ho zabil. Po chvíli uslyší jejich hlasy. Není dobře poznat, o čem přesně se baví, ale jsou tam všichni tři a u jídla, takže se rozhodne vyjít z úkrytu a dojít si na záchod někam za potok. Mezitím se dá Hitomi trochu do kupy a rozhodne se dát Hirotovi a Sagovi nějaké odpovědi. Oba dva na ní nejspíš visí pohledem a Hiroto přikývne na znamení, že té první části o úkolech a kami rozumí. On se však žádných rituálů neúčastnil a pokud někdo z těch, se kterými se potkal ano, stejně nemá šanci to zjistit. Nemůže obejít celý svět a najít všechny, které potkal od kolébky až doposud. Připadalo mu to jako neřešitelná situace a až zase půjde do bitvy, někoho zabije určitě. To, co se má stát, se prostě stane a on tomu stejně nezabrání, ale kouše se do rtu při pomyšlení, že by kvůli tomu mohl za něčí smrt. I když se mu Hitomi snažila odpovědět, žádné odpovědi mu vlastně nedala a on trochu rozmrzele odloží misku stranou. Teď by potřeboval nějakou věštkyni. 

"Takže se z tebe stala osoba, o které kolují legendy." Řekne jí místo toho a kupodivu to ani nemyslí nějak uštěpačně. Hiroto samozřejmě znal všechny důležité rody v paláci a i když Taiji se Shinyou nebyli urozeného původu, Aki je do toho stavu povýšil po tom, co společně prožili, takže taky ví, že tahle Hitomi je jejich dcera, když se tak se Sagou zná. Navíc mu Saga řekl, že ten kůň je od Toshiyi. Hitomi dříve byla sirotek, není jejich. A možná ji k nim kami přivedli právě proto, že věděli, že se z ní stane vědma. Proto ji přivedli do domu čarodějnice? Aby se to tady naučila? Zamyšleně se na ni podívá, ale zatím se jí na nic z toho nezeptá. Možná je myšlenkami mnohem dál, než ona sama, pokud se jí tohle stalo poprvé. Saga začne pokládat nové trefné otázky a je v tomhle ohledu bystřejší, než Hiroto, který se nechal unést a málem zapomněl, co tady hledá. Takže Hitomi zná obličej? To všechno mění. Předkloní se a nejraději by ji naložil na koně a vozil všude s sebou, dokud ho někde nepozná, ale ona mu řekne, že by mu to možná mohla nějak ukázat. Saga se taky vyptává na to, kdo je vlastně Hirotovi nejdražší a Hiroto se na něj trochu udiveně a zaraženě podívá. Kdo ví proč se začne červenat. Bylo mu drahých víc lidí, hlavně Inoran, ale to byl bratr. A pokud kami myslí trochu jiný druh lásky, tak tak daleko se ještě nedopracoval, aby si to uvědomil, ale moc dobře ví, s kým málem skončil v posteli a ke komu se chová úplně jinak, než k okolí. Starostlivě… odpouští mu všechno rýpání, vlastně ho to baví… Odvrátí obličej. 

"Půjdu se podívat na koně, zatím připravte druhý chod." Teď utíká, ale musí se maličko vydýchat. Vstane a vyjde z domku ven. K jeho překvapení uvidí na druhé straně potoka pohyb. 

"Hej!" Křikne a namíří tím směrem prst. 

"Hej, kdo jsi?! Stůj!" V tu chvíli by se v Kaiovi krve nedořezal. Instinkt mu velí utéct, ale zvládne sotva rychlou chůzi. Zacouvá mezi stromy, ale Hiroto už natáhne dlouhý krok směrem k němu.

Saga, Hitomi

Hitomi k Hirotovi pomalu zvedne oči a mírně pokrčí rameny. Ani neměla chvilku, aby o tom celém popřemýšlela. Sama už si ani nepamatuje, odkud pochází a vlastně to ani nikdy vědět nechtěla. Má ty nejlepší táty na světě a vlastně i zbytek rodiny. Tedy ty, které za ni považuje. Kdo ví, kde se to v ní vzalo. Kdyby neznala Hideho a nevěřila všem věcem okolo něj, asi by jí to vyděsilo. Jenže ona se toho nebojí, jen by ráda věděla, jak to všechno funguje a co to znamená. Cítí na sobě pohled Sagy, ale zatím se na něj nepodívá. Nerada by viděla to, co vídala ve městě. Vzpomene si na pohledy, které sem tam zahlédla, když se začalo mluvit o čarodějnici. Najednou má pocit, že uvidí ten samý a to nechce. 

"Nevím přesně, co to je. Možná na to časem přijdu. Rozhodně bych to ale nezpochybňovala. Viděla jsem toho už dost, aby věděla, co jsou bludy a co je reálné." Brání trochu samu sebe. Po pár lžičkách polévky se jí značně uleví a cítí, jak se jí dostává víc sil. Už bude nejspíš schopná vstát a tak nějak fungovat. Ona i Saga se podívají na Hirota, když je vidět, že přemýšlí nad osobou, kterou by svým jednáním mohl připravit o život. Hitomi se trochu culí, ona asi tuší, kdo by to mohl být, i když jeho tvář neviděla. Tu Kaiovu ovšem ano. Přemýšlí proč to tak je a možná je to tím, že Hiroto sám to neví. Zato s Kaiem už se střetli, takže tam to bylo dáno. Ostatně lidské vztahy se často mohly velmi rychle proměnit, ale souboj mezi nimi už proběhl, proto jeho tvář vidí. Saga si prohlíží Hirotovu tvář a jeho výraz zněžní, když se začne červenat. Vážně se mu hrozně líbí a obzvlášť ve chvílích, kdy si není tolik jistý nebo je na rozpacích. Ani neví proč, ale je to tak. Asi za to může fakt, že jsou to vzácné chvilky, zatím to viděl jen párkrát a je rád, když je to on, kdo ho k nim přivede. Nadechne se, aby něco řekl a vlastně se i pohne, když Hiro vstane a oznámí jim, že jde ven. Nakonec Sagova ruka klesne zpátky, asi nemá cenu ho tady držet. Hitomi si prohlíží Sagovu tvář, která se otáčí za odcházejícím Hirotem a mírně se pousměje.

"Máš ho rád, že?" Zeptá se narovinu a konečně se pořádně posadí. Už se jí ani netočí hlava. Saga k ní pomalu vzhlédne a vypadá hodně na rozpacích.

"Nic mu neříkej." Požádá jí opatrně, ani lhát už nechce. Má pocit, že by to před ní ani nemělo smysl. 

"Neřeknu, neboj, vím jaké to je." Prozradí mu něco, co nejspíš nikdo neví. Dál ale nepokračuje, protože jsou jisté pocity, ve kterých se teď trochu plácá. Už si začíná připouštět, že ji na Kaiovi záleží víc, než by mělo. Hlavně když si vzpomene na jeho posmutnělý pohled, když s ním před chvíli mluvila. Pak se ale ozve hluk zvenku. První Hirotův hlas a pak i Kori, jehož zaržání rozhodně nejde přeslechnout.

"Co se tam děje?" Děsí se Saga, ale Hitomi už se hrabe na nohy, i když to jde pořád ztěžka. Je jí úplně jasné, co se stalo. Místo toho, aby vyběhla v Hirotových stopách, zamíří dozadu do domku a proběhne jím. Kai tu samozřejmě není. To prostě věděla. Když vyběhne ven, uvidí Koriho, který neklidně přešlapuje. Chce se znovu rozběhnout k nim, ale zase tolik síly nemá, musí nutně zpomalit. Saga mezitím vyběhne stejně východem jako Hiroto. Stane stát opodál a vypadá hodně otřeseně.

"Nech ho být." Křikne Hitomi na Hirota.

"Je to můj pacient." Míří za nimi, ale před očima se jí zatmívá. Vstala moc rychle a moc brzo.

"Nesmíš mu ublížit." Zazní její hlas o dost zoufaleji. Ohlédne se přes rameno a uvidí hřebce, kterému se celá situace nelíbí, hlavně stav jeho majitelky.

"Tak běž." Šeptne ke koni naléhavě. Bude rychlejší, ale pořád má svou hlavu. Nemá jediný důvod se postavit mezi ně. Saga se pohne dopředu a brzo je napůl cesty mezi Hirotem a Hitomi ze strany.

"Co je zač, proč tu je a neřekla jsi nám o něm?" Během vteřiny mu to dojde.

"To je on, ten který napadl Hirota." Je vidět, že nevěří vlastním očím. Proč pro Kami ukrývá vraha? Hitomi mu neodpoví, jen znovu vykročí za Kaiem. Vůbec neví, co bude dělat, ale musí mu pomoct.

Hiroto, Kai

Hiroto si razí zatvrzelou cestu směrem k tomu klukovi mezi stromy. Tehdy v noci byla tma, pršelo a všude bylo hodně krve. Podle obličeje by ho možná nepoznal a pokud na sobě nebude mít zakrvácené věci, tak asi ani podle oblečení, ale ránu, kterou mu způsobil, pozná všude. A pak ho bude klidně vláčet za svým koněm mezi lidmi a vyptávat se, jestli je místní nebo ne a pravda hned vyjde najevo. Kai se pokouší couvat a uhýbat, ale jde mu to pomalu, vegetace mu překáží a nechce se k Hirotovi otočit zády, i když nemá žádnou zbraň. Hiroto taky ne, ale je zdravý a má svůj samurajský výcvik. Kai prudce trhne pohledem nahoru za jeho rameno, když zaslechne hlas Hitomi, ale Hirota to samozřejmě nezastaví. Ani se neohlédne, natož, aby se zastavil a Kai začíná počítat vteřiny do chvíle, kdy po něm skočí a bude po všem. Hiroto za zády uslyší i hlas Sagy, který se dožaduje odpovědí, proč Hitomi Kaie schovávala a proč jim o něm nic neřekla. Všechno to bylo postavené na hlavu. Hiroto vlastně vůbec nikam nespěchá, protože teď, když ví, že je to on a jak moc je zraněný, ho doběhne kdekoliv, i kdyby mu dal hodinu náskok a tak se rozčileně otočí na místě a rozkřikne se na Hitomi. 

"Saga je jeden z nejbližších lidé, které bys mohla znát! Je to adoptivní syn dvou císaři velmi blízkých lidí a ty jsi mu klidně lhala, abys skryla obyčejného vraha a násilníka!" Ženské pohnutky byly někdy vážně nevysvětlitelné. Dobře, že si nakonec začal se Sagou a ne s nějakou z nich! 

"A kdyby to přece jen nestačilo, já jsem samuraj a bratr Inorana z paláce! Kvůli němu a jeho bandě jsem před pár dny málem zemřel a taky mě nikdo nevaroval! Mám všechno právo na svojí straně a nikomu svůj život ani životy mých mužů nedám zadarmo!" Je očividné, že Hiroto se chce pomstít, jinak se rodinám svých druhů nebude ani moci podívat do tváře. Když to takhle říká, zní to pro Kaie přímo děsivě, chápe jeho rozčilení, ale pro Kaie tohle ještě pořád byla válka. Něco, do čeho ho vtáhli jako nedospělého kluka. Poslali ho hladovějícího do cizí země, kde mu nezbývalo, než válčit. 

"Když váš císař nařídil válku končit, neměli jsme se kam vrátit. Na druhé straně hor by nás zabili, protože jsme nepoložili život za dobytí nového území. Chtěli jsme žít tady v míru, ale vaši lidé ani šlechta nám nedali možnost a odevšad nás vyhodili! Co jsme měli dělat? Dobrovolně umřít?" Začne se bránit Kai. Ne, on umřít prostě nechce a zkusí pro to udělat všechno. Hiroto zbledne vzteky. No on snad špatně slyšel? Nebezpečně pomalu natočí tvář zpět ke Kaiovi. 

"Mě to nezajímá! Tohle je naše země, naše dědictví! Země našich lidí a jejich dětí a naše pravidla! Nemůžu za to, jak vás vychovali ani za to, jak blbě teď žiješ! Co žiješ, žil jsi!" Znovu k němu vykročí. 

"Nikdo mi nezkoušejte říkat, že jsem nemilosrdný, on nás taky vraždil bez milosti. Tam na té silnici! Ty jsi ten masakr viděl, Saga-chan! Možná bys mohl vzít Hitomi na výlet a zeptat se jí, jak pomůže jim!" Už je u Kaie, skočí po něm, až Kai spadne na zem, zasedne ho a rukama se mu vrhne po krku. Nějaká věštba a to, že by Sagovi mohlo jít o život, to ho ani nenapadne. Kai se brání a svíjí a jeho rána se otevírá. Hrozně to bolí, ale Hirota nepřemůže. Les se začne chovat divně a rychle se zvedne vítr. Tady kami byli vždycky na blízku a děly se tu mnohé nevysvětlitelné věci, i když tu Hide nebyl. Někdy byly o to nezvladatelnější. Hiroto si toho nejdřív nevšimne, ale ani nemůže. Počasí nejde po něm. Korunami se prožene vichřice a opře se vší silou do Sagova těla.