Hromadné - Nečekal jsem, že to bude i s loveckou výpravou. - část 5.

(Hideho dům)

Saga, Hitomi

Hitomi chce pokračovat s těm dvěma mezi stromy, ale Hirotova slova ji zastaví. Nakrčí obočí a hledí na něj, jak kdyby byl z jiné planety. Sama si v první chvíli nebyla jistá, proč ho zachránila, ale teď už pohnutky osudu částečně chápe, tedy myslí si to. Celé to mělo nějaký smysl, ona o něm ví, ale Hiro zatím ne. Rozumí tomu, proč chce Kaiovi ublížit a zároveň ví, že to nesmí udělat. 

"Není obyčejný vrah ani násilník." Křikne po ně zpátky a je jasné, že Kaie bude bránit. Nechce se v první chvíli na Sagu ani podívat. 

"Tisíce lidí umírá na nedostatek jídla. Válka měla dopad na všechny a vždycky mít bude. Umírají nevinní lidé a ostatní se snaží zachránit, jak jen to jde. Neomlouvá ho to a zároveň není zlý, nemůžu ho nechat umřít, nic nechápeš." Její hlas zní naléhavě a zlomeně. 

"O čem to mluvíš? Chtěl ho zabít, je všechny, žádný důvod je k tomu neopravňuje." Saga se očividně zlobí, když na ni křičí. Hitomi mu byla blízká, i když se viděli málo a teď…Jak se někdo může tak otočit. 

"To tě naučila čarodějnice, ona za to může." Má v tom hned jasno.

"Tohle místo je prokleté a brzo tady umřeme všichni." Vidí to samozřejmě hodně pesimisticky. Podle něj to tak bude, začne působit i na ně a bude konec. Strach v Sagových očích je viditelný. Přikývne na slova Hirota, protože tu hrůzu opravdu viděl a znovu ji vidět nechce. 

"Vůbec nevíš, co provedl. Podívej se do té své hlavy a možná ti to konečně někdo, něco ukáže." Hodně se na Hitomi zlobí. Měla by jim pomáhat, už jen proto, co se dělo jejich rodičům. Ví to oba stejně….

"Zažila toho tahle zem málo?" Uhodí na ni. Ta se po něm jenom hlédne a zavrtí hlavou. 

"Vůbec nic nechápete, ale pochopíte." V očích se jí zablýskne a znovu se rozběhne k těm dvěma. Hiroto už drží Kaie a Hitomi ví, že ho nenechá odejít jen tak. Vůbec neví, co se stane, až udělá to, co má v plánu, ale jiná možnost není. Musí to pochopit. Doběhne je za pár okamžiků a skočí Hirotovi na záda, aby ho svou vahou strhla stranou. Svalí se společně s ním do lesního podrostu. 

"Promiň." Broukne udýchaně, když se podívá nahoru do jeho tváře a pak mu položí dlaně na tváře a nechá víčka klesnout. Cítí příval neznámé energie, jak proudí jejím tělem a ví, že to co vidí on, si užije i Hiroto. První je vidět masakr na cestě, kde ho přepadli. Boj Kaie společně s ním. Druhý obraz je dnešní den. Třeští oči do Hirotovi tváře, když jí moc lesa ukáže mrtvého Kaie. Leží na zemi v mechu a prázdný pohled upírá do korun. Po tváři Hitomi začnou stékat slzy, ale ještě to není u konce. Objeví se záblesk a následuje nový obraz. Mrtvý Saga s hlavou oddělenou od těla. Hiroto stojí opodál se svým mečem, ale je příliš daleko, aby tomu zabránil. Všude je hrozně moc krve, začíná to na Hitomi být moc. Nevnímá nic, co se kolem nich děje, ani to, že se Saga rozběhl za ní, v ruce velký kus větve, kterým klidně Kaie umlátí, když to bude potřeba. Hitomi trochu víc sevře Hirotovu tvář a dojde ještě na jeden obraz. Palác, poznává ho dobře. Je v plamenech, další důsledek toho, když ho zabije, nebo tady jde už o něco jiného? Neví, ale je to děsivé. Pak to všechno najednou zmizí. Spustí ruce z Hirotovy tváře a nechá je vyčerpaně klesnout vedle sebe. 

"Nemůžeš ho zabít, spustíš tím strašně věci. Chceš to mít na svědomí? Chceš zabít jeho?" Zlehka trhne hlavou k Sagovi opodál a pak prostě omdlí. 

"Co to bylo, co ti provedla?" Křikne na Hirota, aby mu konečně někdo řekl, co se děje a pak se rozmáchne, aby praštil Kaie a nechtěl jim utíkat. Za nimi se ozve dusot koňských kopyt. Kai Koriho očividně nepřinutil se pohnout, ale Hitomi ano. Proběhne kolem Sagy, kterého svým tělem srazí a on se odporoučí k zemi. Kaie mine a prudce se zastaví až u Hirota s Hitomi. S hlasitým zaržáním se u nich postaví na zadní a kopyty dopadne těsně u hlavy Hitomi. Jí ublížit nechce, ale Hirotovi očividně klidně.

Hiroto, Kai

I kdyby Hiroto zrovna neměl zatmění mysli a nepokoušel se Kaie uškrtit holýma rukama, stejně by s ním slova Hitomi nehnula ani o píď. Bylo mu ukradené, jak tady cizí nájezdník živořil, bylo mu ukradené, jak se sem dostal, viděl jenom svoje mrtvé druhy a oloupené vesničany.

"Měl jsi raději dělat v kamenolomu." Cedí skrz zuby, zatímco se Kai snaží zoufale bránit. Rychle ho opouštějí síly a rána začíná zase krvácet. Hledí do očí toho, který ho měl nejspíš zabít už v noci na cestě a má dojem, že svému osudu stejně neunikne. Podle Hitomi nic nechápe, ale podle něj byla úplně mimo. Nebo zamilovaná. To jí řekne hned, jak tady s ním skončí. Ať jde svojí lásku vysvětlovat manželkám těch mrtvých samurajů. Saga je na jeho straně a říká, že Kaie nic neopravňuje k tomu, aby zabíjel a to má tedy sakra pravdu! Hiroto by ani nemohl slovy vyjádřit, jak je teď na něj pyšný a o kolik víc k němu zase cítí. Saga má svou vlastní teorii o tom, proč Hitomi jedná tak iracionálně a když to vysloví nahlas, Hiroto se maličko zarazí, stočí koutky očí do strany a přemýšlí nad tím, i když Kaie stále nepouští. Ano, tím by to taky mohlo být. Tímhle prokletým místem. Koně to přece poznali a nechtěli sem a oni dva taky cítili samé nepříjemné emoce, než domek našli. Musí se odtud dostat, jakmile to bude možné. Jen tak se dalo vysvětlit, co se s Hitomi stalo, pokud byla před tím normální. To byly chvíle, kdy začal být pověrčivý i jinak docela racionálně uvažující Hiroto. Ano, kdyby se Hitomi uráčila podívat na cestu s mrtvolami, vážně by ho zajímalo, jak by mluvila potom, i když podle jeho zkušeností víc působily ty vdovy a sirotci.

"Jí to nezajímá, ovládá jí tohle místo. Smrt je jí ukradená!" Funí Hiroto, než mu něco těžkého přistane na zádech, odhodí ho to stranou, dvakrát se otočí kolem dokola a zůstane ležet na zádech. Hitomi sedí na něm, dlaně mu přitiskne na spánky a pak ho doslova vypne. Trhne sebou, propne ruce i nohy a zůstane toporně zírat před sebe.

Kai se válí v prachu sem a tam, snaží se popadnout dech, dlaně si tiskne na zakrvácené břicho a plive sliny smíchané s další krví. Zatím není schopný řešit, proč ho Hiroto pustil a co se to tam děje. Hirotovi se před očima znovu odehrává noční souboj, znovu vidí umírat své druhy a znovu cítí rány, které mu Kai uštědřil, i když nejsou nijak velké. V dalším obraze vidí dílo své pomsty a zaplaví ho tak nečekaná satisfakce, že vidinu málem přeruší a vrhne se na něj znovu, ale je to silnější a pošle mu to třetí obraz, kdy uvidí mrtvého Sagu. Byli spolu, možná ho bránil, ale Saga přesto zemřel a pohled na jeho bezhlavé tělo s ním zamává s takovou silou, že teď slzy stečou z koutků jeho očí. Ani ten hořící palác ho neděsí tak moc, jako to, co viděl před chvílí. Pak to všechno zmizí, jeho svaly povolí a on je schopný zase se svobodně pohnout. Prudce se nadechne a zaostří na Hitomi. Odstrčí jí od sebe a chce se posadit, ale pak se nad nimi objeví ten její kůň. Pohled nahoru na to obrovské zvíře, které se postaví na zadní a chce vás zadupat do země, je skutečně děsivý. Hiroto zvedne předloktí, aby si zakryl obličej, i když by mu to vůbec nepomohlo. Je to instinkt. Kůň ho netrefí a tak se bleskově vyhrabe na nohy, přeběhne k Sagovi, kterého strčí za sebe a trochu couvne. 

"Jsi praštěná? Co když je to on, kdo mu tu hlavu usekl a pak způsobil další invazi do paláce? Proč bych ti měl věřit jediné slovo, ty čarodějnice šílená!" Rozkřikne se na Hitomi, otočí se a strká Sagu k jejich koním. 

"Jedeme. Musíme pryč a hned. Kašlu na něj, k čertu, neumřeme tady." Kai už stojí o trochu pevněji na nohou a vrávoravě se snaží dojít k Hitomi, aby jí pomohl. Má opravdu dost.

Saga, Hitomi

Saga se musí ušklíbnout, když zaslechne, co Hiroto na Kaie pokřikuje. Samozřejmě, že má pravdu. Sám si sice nedokázal představit, že by dělala jakoukoliv fyzickou práci. Co se však přepadávání týkalo, měl pravdu. Tohle se prostě nedělalo a rozhodně neměl nikdo přijít o život a nezáleží na tom, co ho k tomu vedlo. Vždycky podle něj byla jiná možnost, přes to nejede vůbec nic, co by jezdit mohlo. Kývne rozhodně hlavou a je přesvědčený o tom, že Kaie klidně po té hlavě praští, kdyby se chtěl pohnout. Je mu to jedno, tady jde o život Hirota, nejspíš i Hitomi a taky jeho. Je přesvědčený, že jediná možnost je odsud vypadnout a v nejlepším případě ji vzít s sebou, i kdyby se bránila. Nechápe, že její kůň z toho nejančí, jak ti jejich a že tu vůbec chce zůstávat. Stejně byl divný a podle Sagy je to taky tím místem. Všichni se tu chovají iracionálně, ten les je prokletý, nikdo mu to nevymluví. 

"Nesahej na něj." Křikne na Hitomi, když vidí, jak po Hirotovi natahuje ruce. Vůbec se mu to nelíbí a možná praští po hlavě i ji. Ano, už začíná panikařit, protože se Hiroto nebrání a ještě brečí. Co mu to dělá? Je si jistý, že mu ubližuje, i když netuší jak. 

"Tak už přestaňte." Začíná být zoufalý, neví, co si má počít. Na Kaie se ani nepodívá. Třeští oči na ty dva, kteří se válejí na sobě. Na chvíli z nich spustí oči a podívá se na Kaie. Úplně mimo se pousměje, když vidí, že zase krvácí. Ne, není mu ho ani trochu líto. Přece ví, v jakém stavu k nim dorazil Hiroto, tohle mu patří. Ať tu klidně umře, ani za mák mu na něm nezáleží. Už by se rozešel k Hitomi a Hirotovi, ale oba dva se pohnout a navíc ten kůň, který se taky zbláznil. Přistane zadkem na zemi a hned se začne hrabat na nohy. Vypadá to, že Hirota zabije, jak se staví na zadní. Saga už taky pustí slzu a přikryje si tvář dlaněmi, protože to vidět prostě nechce. Najednou je ale na nohou a Hiroto ho táhne pryč. 

"Jsi v pořádku." Vydechne úlevně a hned se zase zamračí přes rameno. Vidí Hitomi, která se nehýbá a Kaie, který se snaží dostat za ní. Ať si tu klidně zůstanou, oni odchází. 

"Musíme pryč, nebo to postihne i nás." Sice vůbec neví, o čem to Hiroto mluví, ale zjišťovat to nechce. Následuje Hirota a nevidí, co předvádí hřebec, který očividně taky začíná šílet. Tancuje kolem těla Hitomi, které se ani nepohne a nechce k ní nikoho pustit. Vidí ohrožení úplně ve všem, dokonce i v Kaiovi. Nedokáže to rozlišit. Dokonce se proti Kaiovi i rozběhne a pak se zastaví těsně před ním, aby ho vystrašil a on se nepřibližoval. Saga je už u jejich koní, kteří nejsou zrovna v klidu. Chystá si sedlo a všechno, co z nich Hiro pracně sundal. Mimoděk se ohlédne přes rameno a na čele mu vyskočí vráska. Hitomi se pořád nepohnula a ani neotevřela oči. Zatřepe hlavou a začne zapínat popruhy na sedle. 

"Je mi to jedno, je mi to jedno." Přesvědčuje sám sebe šeptem. Stejně se znovu ohlédne a…žádná změna. Dlouze se nadechne a podívá se na Hirota.

"Promiň, nemůžu jí tu nechat, ona za to nejspíš nemůže." Pustí všechno, co měl v rukou a rozběhne se zpátky. Sice vůbec netuší, co bude dělat, ale stejně šel. Jenže co s tím šíleným koněm?

"Kori-chan." Broukne měkce. Kruci uklidní bandu chlapů a s koněm to nedokáže? To sotva. 

"Nechci jí ublížit, chci jí pomoct." Mluví co nejvíc konejšivě, umí dost dobře pracovat se svým hlasem. 

"Ty to ale víš, přece nás sem pustila." Pokračuje dál a s mírně zvednutými dlaněmi postupuje krok po kroku k němu. Neuhne, ani když se kůň znovu vzepne. 

"Takhle to nezvládne, potřebuje pomoc." Přesvědčuje ho dál, jak kdyby mluvil s člověkem. Už je skoro u něj. Velmi pomalu k němu natáhne ruku a hřebec pohodí hlavou, skoro to vypadá, že půjde znovu nahoru. Nakonec jen hrábne kopytem a dupne proti Sagovi. Vypadá to, že pomalu krotne. Saga nakonec přijde až k němu a pomalu mu položí dlaň na nozdry. 

"Pomůžu jí, slibuju, ale musíš mě nechat. Je slabá sama nedojde zpátky." Šeptá mu a hladí ho po hlavě k už i krku. Hřebec je už o dost klidnější. Dokonce kloní hlavu, aby do Hitomi dloubl nozdrami a ozve se zařehtání, které zní jako ztracené hříbě. Saga si zvíře chvíli prohlíží a pak se rozhodne. Přiklekne k Hitomi a odhrne ji pár pramenů z tváře. Je hrozně bledá a její dech je mělký. Neví, co se stalo. Ale očividně jí to hrozně vyčerpalo. Musí jí odnést, ale neví, jestli to zvládne. Začne se rozhlížet, čím by si pomohl, ale nic tu není a v domě nejspíš taky ne.

"Hiro-chan." Křikne přes rameno. 

"Sám to nedokážu, potřebuju tě." Neměl by ho o to žádat, ale…

"Prosím." Nakrčí trochu obočí a pak se podívá na Kaie. 

"Co jsi zač, že kvůli tobě tohle udělala?" Obviní ho rovnou a ani se za to nestydí.

Hiroto, Kai

"Ano." Souhlasí Hiroto se Sagou a teď už nepochybuje o ničem z jeho obav. I on velmi rychle nasedlává svého koně a na rozdíl od Sagy se ani neohlédne, takže si nejdřív vůbec nevšimne, že Hitomi leží na zemi a nehýbá se. Musí na sebe obléknout zbroj a taky připevnit sedlové brašny, takže to všechno hodně trvá a on je tím tak zaměstnaný, že si Sagy a jeho ohlížení všimne teprve ve chvíli, kdy to udělá už poněkolikáté. A pak mu najednou Saga řekne, že tady Hitomi nenechá. Vyvalí na něj oči ve velmi přísném pohledu, protože podle něj je dost dospělá na to, aby nesla odpovědnost za svoje rozhodnutí, ale Saga to vidí jinak. Hiroto se trochu natáhne, aby ho popadl za ruku a zabránil mu v odchodu za ní, ale nestihne to a tak honem pokračuje s nakládáním věcí na koně a jenom ho po očku sleduje, co to pro pána dělá. Hitomi se ho pokoušela ovlivnit nějakými vidinami a vědomě tady ukrývala vraha. Jaké, že ona za to nemůže?? Hiroto zkontroluje pohledem i Kaie, kdyby se snad příliš blížil k Sagovi a byl nebezpečný, ale vypadalo to, že ten má dost. Protočí očima, protože jediné, co dovede pochopit je to, že se Saga s Hitomi zná dlouho a tudíž si ji pamatuje i v jiném světle. Pak si všimne, jak se mezi Sagu a ní postaví ten kůň a začne Sagovi hrozit. V tu chvíli upustí všechno, co měl v ruce a běží za nimi. Zastaví se dostatečně daleko na to, aby Kori nezačal zase vyšilovat, ale dívat se na to, jak jej Saga přemlouvá a jak se nad ním Kori staví na zadní, to chce hodně pevné nervy, aby do toho nezasáhl. S Hirotem to vnitřně cuká pokaždé, když se ten kůň pohne a Kami okolo něj vědí, že jestli se Sagovi něco stane, umlátí to zvíře holýma rukama a Hitomi taky. Nejspíš by měl totální zatmění a toho koně večeřel celý příští týden s pocitem toho největšího zadostiučinění. Jakmile si to uvědomí, promne si dlaní oči. Ten les v nich vážně probouzí to nejhorší.

"Musíme odtud!" Snaží se na Sagu naléhat, ale ten si nedá říct. Místo toho ho požádá o pomoc a Hiroto znovu protočí očima. Jeho průchod okolo koně je mnohem složitější. Kori cítí, že je mnohem větší nepřítel, než Saga a vůbec ho nezná. Saga ho musí uklidňovat, pokouší se ho odvést stranou, ale nepomáhá to. Nakonec je to Kai, kdo se dostane trochu blíž a pokouší se ke Korimu natáhnout ruku, aby ho přivolal. Hřebec ho za těch pár dní zná a ví, že se o něj Hitomi starala a že ho teď bránila. Třeba to bude stačit? Nakonec se Hiroto k Hitomi přece jen dostane, ale když se jí pokouší vzít do náručí, Kori se na něj zase rozeběhne a vyžene je. Podaří se jim to až na další pokus a pomalu ji se Sagou nesou k domku. Kai se pokouší na třesoucích nohou dostat za nimi. Co by měl Sagovi odpovědět? 

"Udělala co přesně máš na mysli?" Dostane ze sebe s námahou, protože se mu špatně soustředí a trochu se mu všechno míhá před očima.

"Jenom mi pomohla, když jsem umíral v lese a od té doby léčí mou ránu. Chce mi pomoct žít, tak jak mi vaši lidé stokrát odepřeli." Dostává ze sebe s námahou. 

"Já jsem ten útok neorganizoval. Byla to malá osada, všichni jsme byli sirotci nebo váleční uprchlíci. Měli jsme velitele, kterého jsme museli poslouchat a kdo neposlechl, toho zabili. Byli moje poslední šance na přežití. Moc dobře víte, že by mě nenechali pracovat ani v tom kamenolomu, pověsili by mě za vymyšlené válečné zločiny." Snaží se jim to vysvětlit, ale jak přesvědčíte samuraje z dobré rodiny, který nikdy nestrádal o vlastním pohnutém osudu, kdy se rvete za každou kůrku doslova od narození? Kai nikdy nepoznal mámu nebo vlídné slovo. Ne tak, jako Hiroto. Je moc unavený na to, aby se snažil kohokoliv přesvědčit. Hitomi přesvědčovat nemusel. Prostě mu věřila. A on nelhal.

Saga, Hitomi

Saga je opravdu rád, že se mu podařilo hřebce v rámci možností uklidnit. První to vypadalo jako nesplnitelný úkol a vážně se ho bál, ale podařilo se mu své pocity potlačit, aby mohl Hitomi pomoc. Ta se za celou dobu nepohnula a jeho začíná vážně zajímat, co se stalo a co provedla Hirotovi, že ji to tak sebralo. Ohlédne se na Kaie, který se mu snaží pomoct, ale vypadá vážně bídně, takže na něj spoléhat nemůže. Soustředí se plně na to, co dělá. Kdyby se ohlédl a viděl Hirota, jaký má o něj strach, hodně by ho to zahřálo a pocity vůči němu by snad jen vzrostli. Poznal by z jeho výrazu, že mu na něm záleží. 

"Já vím." Odpoví Hirotovi, když mu řekne, že musí pryč. Sám by nejradši odjel někam hodně daleko, ale cosi v něm mu nedovolí se teď otočit na patě a odejít. Neví proč, většinou byl víc sobecký, ale teď to prostě nejde. Zkontroluje životní funkce Hitomi a vypadá to, že je jen opravdu hodně vyčerpaná. Samozřejmě má nějaké základy z čajovny, tohle se prostě vždycky mohlo hodit. Občas se stalo, že se někomu udělalo zle, ale spíš vzhledem k tomu, že to přehnali s alkoholem. Však Hirota taky dokázal ošetřit. S Korim je to po celou dobu složité, ale nakonec se jim podaří dostat Hitomi do Hirotovi náruče a odnášet ji do domu. Saga se ohlédne na Kaie a sjede ho pohledem od hlavy až k patě. Nevypadá, že by se svým zraněním dlouho vydržel. Musí se nutně ušklíbnout.

"A co jsi zač, že je tvůj život víc, než těch ostatních?" Sykne po něm ne moc příjemně. Sám si však není jistý, co by dělal on, kdyby někoho takového našel ležet na zemi. Pomohl by mu nebo radši ne? A kdo vlastně jsou, že se snaží rozhodnout o tom, kdo by měl žít a kdo ne? Možná by se nakonec zachoval stejně jako ona. Sám pocházel z chudých poměrů a viděl kolem sebe spoustu věcí, i když byl ještě dítě. Někteří lidé dělali za zoufalství různé věci. Dokonce znal příběh chudého muže, který zabil svou rodinu jen proto, aby neživořili. Ne, tohle jsou příliš složité otázky a tak to prozatím nechá být. Sám cestou vezme kus látky a namočí ho do vody. Pak přiklekne k Hitomi a navlhčí jí tvář, než jí ho přiloží na čelo. Zdá se, že chladný voda má svůj účinek a její víčka se zachvějí.

"Měla bys tu svou čtyřnohou příšeru naučit poslouchat." Prohodí Saga s nádechem pobavení. Upřímně je rád, že se začíná probouzet. Natáhne se ještě po svících nedaleko a zapálí je. Venku už se pomalu začíná stmívat a je mu jasné, že dnes už nikam nepojedou. Zůstat tady je podle něj lepší varianta než bloudit po lese. Za světla by ven rozhodně nevyšli. Ohlédne se na Hirota a pak trhne hlavou k nebi. Asi mu dojde, co má na mysli. Hitomi konečně velmi pomalu otevře oči a překvapeně zjistí, že je uvnitř.

"Promiň." Omluví se Sagovi za svého hřebce.

"Vždycky byl takový." Její hlas je sotva slyšet. Pak stočí hlavu do strany a uvidí Kaie. Očividně na tom není dobře. 

"Musím mu pomoci." Zkouší se zvednout, ale Saga jí zastaví.

"Nebudeme tě křísit znovu." Prohodí a pak si krátce povzdechne.

"Pomůžu mu, něco málo vím." Pohladí jí po tváři a pak se od ní zvedne. Podívá se na Hirota a ví, že se mu to nebude líbit.“Nebudu ten,. Kdo bude rozhodovat o něčí smrti.“ Vysvětlí mu jednoduše svůj postoj a přejde ke Kaiovi. 

"Pojď se natáhnout, podívám se na to." Pobídne ho. Ve tváři má výraz, který jasně říká, že se mu do toho pořád moc nechce. Rozhlédne se po domě a brzo najde byliny, které bude potřebovat a další kusy čisté látky, aby jej mohl ošetřit. Netrvá mu to dlouho, celou dobu se u toho soustavně mračí, ale zvládne mu pomoct. Když je hotovo, podívá se mu do očí.

"Doufám, že toho využiješ a nezahodíš to." Broukne trochu povýšeně. Myslí tím, že nebude dál někoho přepadat, ale otočí svůj život v něco lepšího.

"Měli bychom se všichni vyspat." Začne uklízet všechny věci, odkud je vzal. Pak se zvedne a odejde k potoku si ještě umýt ruce. Hitomi už je na tom mnohem lépe, dokonce se trochu vtáhne do polosedu a podívá se na Kaie. 

"Jak ti je?" Zeptá se, se starostí v očích. Pak pomalu přeostří na Hirota.

"Arigato a omlouvám se, nechtěla jsem ti to ukazovat, ale nemohla jsem jinak. Nemůže umřít ani jeden." Sesune se zase o kousek níž.

Hiroto, Kai

Bylo velmi těžké někomu vysvětlovat, že si od té akce sliboval, že to bude rychlé, že to nechá spíš na ostatních a vraždit nebude, ale když jste potom tam, všechno se kazí a jde vám o život, uděláte cokoliv, abyste si ho zachránili. Kai má všechny důvody myslet si, že Saga by se zachoval úplně stejně, kdyby se dostal do podobné situace. Každý by se tak zachoval. Existovalo jen málo lidí, kteří by skutečně obětovali svůj život, ne tváří v tvář pomalé a bídné smrti. Tělo pak převezme vládu za vaši mysl a pokusí se zachránit, už v tom nejsou žádné vznešené ideály. Rozhodne se mu neodpovědět. Byly věci, které přece nemusel nikomu vysvětlovat. Jenom těm, na kterých mu záleželo a to teď byla jenom Hitomi a ta ho chápala. Na ničem jiném už nesejde. Ze srdce mu spadne obrovský kámen, když se Hitomi nepatrně pohne a Saga na ni promluví. Na chvíli nechá vlastní víčka klesnout. Hiroto je pozoruje zatím mlčky a s nesouhlasným pohledem, ale jakmile Saga začne rozsvěcet světlo a kývne bradou směrem k nebi, je mu naprosto jasné, co mu chce říct. Povzdechne si a zase se začne svlékat ze zbroje. Po kolikáté už? Na chvíli je nechá samotné a vydá se ven, aby koně zase odsedlal a uložil všechno cenné zboží a už se ani nepokouší nad něčím přemýšlet a pokoušet se to rozhodnout. Svět okolo dělá všechno proto, aby tady zůstali, i když chtějí se Sagou oba dva pryč. Dneska se staly divné věci a on se rozhodl vzdát svůj souboj s Kaiem, ale ne proto, co mu ukázala Hitomi, protože jí pořád nevěří, ale prostě proto, že mu na Sagovi začíná záležet víc, než na pomstě. Saga chce pryč a tak pojedou. Saga nechce nechat Hitomi zemřít, takže jí pomůžou. Hitomi a ten kůň udělají všechno proto, aby ochránili Kaie a tak se Hiroto nepomstí, ale nebude to hanba. Má to být osud? Cokoliv špatného se jejich vinou stane, Hitomi v tom bude vláčet, dokud nevydechne. Je to její rozhodnutí a její odpovědnost za všechny a mimochodem… ty vdovy jí taky jen tak nepromine. Minimálně jim s Kaiem pošle nějaký pěkný dopis od nich. Zatím je pořád naštvaný až hrůza. Nemůže se zbavit obavy z toho, že to bude Kai, kvůli komu bude hořet palác. Je to jen sen, kdo ví, co ti udělala, aby tě vyděsila a vyhrála. Pomyslí si. Saga jí chce věřit a pomoct, on ne. Jenom následuje Sagu, nic víc. Ať si Hitomi nemyslí, že si ho omotá kolem prstu! S ním to tak snadné není, to Saga sám ví! Mezitím Kai uvnitř poslechne a skutečně se s bolestnými grimasami položí vedle Sagy. Jinou možnost stejně nemá a Saga už dokázal, že jim chce pomoct. On může jenom doufat, že ho Hiroto v noci nezapíchne, až ostatní usnou. Vážně to bolí zas a znova, ale když je Saga hotový, Kai pocítí, jak se mu ulevuje. Vymění si s ním dlouhý pohled, ale ani teď nic neřekne. Kromě poděkování. On už s Hitomi svou budoucnost probíral. Mají svůj plán. A je to mezi nimi. 

"Už je mi dobře." Řekne tiše Hitomi a usměje se na ni, aby o něj neměla obavy, když jí samotné není dobře. Pravdou je, že mu je příšerně. 

"Jsem rád, že jsi v pořádku." Řekne ještě. Hiroto se venku potká se Sagou, který si šel omýt ruce. 

"Vzadu je něco jako horký pramen. Nějaká sauna, bazének nebo co, ale není tam zatopeno. Vypadá to dlouho nepoužívaně." Řekne mu, čeho si tu všiml a společně se vrátí do domku. Hitomi se mu omluví a vypadá to, že ona těm vidinám naprosto věří. Hiroto se mračí, ale spíš podvědomě. Omluvila se mu a tak přikývne. 

"To nic." Řekne tiše. On se za Kaie omlouvat nechce. Ani se na něj nepodívá.

"Půjdeme spát. Ráno uvidíme, co dál." Rozhodne za všechny, je na to zvyklý. 

"Kdyby cokoliv, zavolej, bude tu asi všechno slyšet." Řekne jí a pak kývne na Sagu, aby si našli nějaké klidné místo. Nejlépe kdyby se mu podařilo zprovoznit tu nádrž. Potřebovali by se umýt. 

"Dřevo tam je…" Brumlá si pod vousy. 

"Dobrou noc!" Zavolá ještě přes rameno.