Hromadné - Nečekal jsem, že to bude i s loveckou výpravou. - část 3.

 

(lesní cesta)

Saga, Hitomi

Saga se po něm dotčeně ohlédne, když mu to Hiro začne vysvětlovat. Z jedné strany to chápe a možná by byl i rozumnější, ale to to tady nesmělo tolik páchnout. Má pocit, že se každou vteřinu pozvrací a jen díky své vůli na to, aby nevypadal, jako pitomec se to nestane. Tedy snad.

"Já ti rozumím a stejně si nemyslím, že je to dobrý nápad. Co když je jich pořád víc? Můžeš se sem vrátit, vzít si muže." Snaží se ho přesvědčit o tom, aby pokračovali dál. Stejně si myslí, že se mu to nepovede, protože Hiro je v jistém ohledu stejně paličatý jako on sám. Chvílemi mu přišlo, že jsou si i trochu podobní. Rozhodně se nebál jít za svým cílem, ale tohle je jiné. Teď se vážně bojí, jenže ne o sebe. 

"Nemám nic proti tomu, že se pomstíš, tohle ti nikdo neměl dělat." Souhlasí s ním.

"Ale já ti nepomůžu, to víš sám moc dobře. Pochybuju, že bych kohokoliv přepral." Protočí sám nad sebou očima. Najednou mu trochu vadí, že je k ničemu. Brzo nasadí zase zpátky svůj výraz a je rozhodnutý odsud Hirota dostat za každou cenu. Podle něj to prostě není dobrý nápad a koně mu dávají za pravdu. Ten jeho určitě a o to ho má radši. +Aspoň to zvíře má rozum.+ Trochu si z Hirota utahuje aspoň v duchu. Má pocit, že kdyby to řekl nahlas, ještě víc ho utvrdí v tom, aby tam šli. Prostě by mu chtěl dokázat svojí pravdu. 

"Věřím. Už jenom proto, že by mohla mít svoje pasti, jak se zbavit lidí. Kdo ví, co se těm šílencům honí hlavou. Vážně nemám v plánu to zjišťovat." Stojí si paličatě na svém a už se na něj ani nepodívá. Slyší za sebou koňská kopyta a doufá, že Hiro začal mít trochu rozum a jedou pryč. Tak nějak doufal, že bude stačit fakt, že by ho nechal jet samotného. Místo toho, aby pokračovali v cestě, začne jeho koně otáčet.

"Vyprávění ani zpěv mi nepomůže a dost pochybuju o tom, že nějakou čarodějnici bude zajímat moje hra. Spíš nějaká část mého nebo tvého těla." Mračí se na něj hrozivě a ne, nic si nerozmyslel. Diví se vzdorovitě do Hirotovy tváře a stejně nechá, aby koně otočil a vedl je k lesu. Asi už se zbláznil i on sám. 

"Jestli na sobě budu mít jenom škrábnutí nebo budu špatně spát, je to jen a jen tvoje vina." Jeho hlas začíná znít trochu přiškrceně. Koně začnou stávkovat úplně a on by je nejradši pobídl opačným směrem.

"To už nemyslíš vážně?" Vyjede po Hirotovi, ale ze svého koně sleze, protože by stejně brzo skončil na zemi.

"Neudržím ho, uteče mi a budeš to ty, kdo půjde celou dobu pešky." Vyhrožuje mu úplně klidně, ale šeptem. Tak nějak se s prvním krokem do lesa bojí mluvit nahlas. Jde za ním a pořád se ohlíží přes rameno. Mráz mu běhá po zádech s každým krokem. Minou jedno rozcestí a Saga přestává úplně mluvit, už nemůže. Na jednom stromě visí malá kostřička a vážně nechce zjišťovat, co to bylo za tvora.

"Pojďme zpátky, Hiro-chan. Prosím." Pošeptá mu, když se natáhne po jeho paži, aby ji sevřel. Najednou ale ví, že když už došli sem, rozhodně se nebude chtít vracet.

"Něco slyším." Upozorní ho, když dojdou k dalšímu rozcestí.

"Šel bych pro jistotu na druhou stranu." Doporučí mu, ale je mu jasné, že právě tudy nepůjdou. A pak uvidí malý domek, který se objeví za potůčkem. Vypadá na první pohled opuštěně, dokud se neobjeví kůň. Je jako hlídací pes, zařehtá a pohodí hlavou.

"Vůbec, ale vůbec se mi to nelíbí." Saga už má zase tendenci couvat. Prudce sebou trhne, když se ozve ženský hlas. Není úplně vidět, stojí ve stínu dveří domku.

"Co tu chcete?" Hitomi samozřejmě dá na svého čtyřnohého přítele a je jí jasné, že tam někdo je, i když je zatím nevidí. Dostat sem Kaie nebyl zase takový problém a bylo to to nejlepší místo, když jí došel dopis od Hideho. Kdo ví, jak dlouho bude pryč, modlí se, aby byl v pořádku a do té doby snad Kaiovi najdou práci a bude moci normálně žít. Stará se o ně, asi až příliš, ale nemůže si pomoct. Jakmile se Kaiův stav zlepšil, začal se o sebe starat sám. Vlastně už by tu s ním ani nemusela být a stejně je tu denně, i když na noc odjíždí domů.

"Čarodějnice tu není, pokud chce pomoc, můžu to zkusit, anebo přijďte později." Za zády mává rukou na Kaie, aby ven rozhodně nevylézal. Nikdo nesmí vědět, že tu je.

Hiroto, Kai

"Není jich tam víc." Stojí si na svém paličatě Hiroto.

"Vím, že jsem pobil všechny kromě toho jednoho." Pokud utíkal do lesa, možná tam už někde ležela jeho mrtvola. Déšť nejspíš smyl všechny krvavé stopy, ale určitě najde nějakou otrhanou vegetaci, možná kousek látky, cokoliv. 

"Než bych se vrátil, mohl by být dávno pryč, už takhle mám velké zpoždění." Dodá s pohledem upřeným k lesu. 

"Je to jenom jeden kluk, zvládnu ho sám." Narazí na to, že by mu Saga v ničem nepomohl. Kromě toho to nikdy nemohl vědět. Občas stačí dobrý zásah klackem do hlavy, když se dobře postavíte a nemusíte k tomu ani umět šermovat. 

"Já vím." Hlesne na to, že všechno bude jeho vina, ale to už oba dva sesedají a Hiroto se soustředě mračí. Je na něm vidět, že začíná být myšlenkami někde jinde. Je prostě na lovu. 

"Povedu je oba, jenom se mě drž." Řekne mu a pak už se ponoří do lesa. Jakmile se za nimi zavře, koně se trochu uklidní, ale nervózní jsou pořád všichni. Hiroto se ohlédne a skoro to vypadá, jako by sem žádná cesta nevedla. Jako by za nimi byly celé hektary lesů a oni jím procházeli celé dny. Jdou dlouho, než minou první rozcestí, Hiroto se prodírá vegetací a hledá stopy a občas skutečně něco najde, ale není si jistý, jestli patří tomu klukovi, čarodějnici nebo někomu jinému, kdo sem chodí. Velice často oba dva naráží na různá znamení a odstrašující prvky jako byla ta kostra. Nepovídají si, ale Hiroto to vnímá jako šetření energií. Už dávno minula doba, kdy by zastavili a jedli, ale hlad nemají ani jeden. Jdou opravdu dlouho a Hiroto začíná mít pocit, že se ztrácí. V čase i prostoru. Podívá se ke korunám stromů, ale nejde odtud ani pořádně vnímat slunce. Možná jdou dokola. Možná jdou úplně špatně. Ucítí Sagův dotek. Nesmí na sobě dát nic znát. Saga ho prosí, aby se vrátili, ale on už by ani nevěděl kudy. Dá mu napít, trochu si odpočinou a pokračují, dokud ho Saga neupozorní na ten zvuk. 

"Máš lepší uši, než já." Pochválí ho. To bude tím jeho hudebním nadáním. Když se mezi kmeny objeví obrysy domku, vypadá skoro jako nějaký přelud. Není vůbec strašidelný, jenom dost omšelý a ručně spravovaný a kupodivu na něm nevisí žádné hnusné kostřičky ani jiné věci. 

"Vidíš?" Usměje se na Sagu, když se na něj ohlédne, ale pak se leknutím málem posadí na zem, když jim do cesty vdusá obrovské zvíře. Čekal by tady medvědy, možná větší kočkovitou šelmu, kance, ale kůň v lese?? To zvíře nevypadá přátelsky, ale ani divoce a spíš jim brání v cestě, než aby útočilo. Jejich vlastní koně se cukají a řehtají a asi by se seznamovali po svém. Oba dva jako na povel zvednou hlavy směrem za hlasem, který na ně křikl. Hiroto se mezi stromy snaží něco rozpoznat a uvidí obrys ženské postavy. 

"Čarodějnice?" Zamumlá polohlasem. Zní nějak mladě. Vzápětí na to se dozvědí, že čarodějnice tady vůbec není. Tohle je asi někdo, kdo hlídá její dům v nepřítomnosti. Ohlédne se po Sagovi a očima mu naznačí Vidíš? Není se čeho bát. Pak se zase podívá před sebe. 

"Potřebujeme si jenom trochu odpočinout!" Křikne zpátky. +Na tvém místě bych klidně tvrdil, že čarodějnice jsem já. Co kdybychom přicházeli ve zlém?+ Pomyslí si. On by jí věřil a byl by opatrnější. Takhle už vědí, že jim nic nehrozí. Vybídne Sagu, aby šli blíž, ale ten kůň jim v tom brání. 

"Smíme dál?" Křikne a mračí se na koně. Kai mezitím zvědavě vykukuje zpoza papírové zástěny. Poslechl Hitomi a snaží se zůstat nespatřen, ale to neznamená, že se nepokusí zjistit, kdo to je. A jakmile Hirota pozná, zbledne. Jenže nemá, jak by dal Hitomi vědět. Nepoznal by ho podle obličeje, byla tma, pršelo a došlo tam k potyčce, ale pozná jeho znak na brnění. +To je náhoda nebo jdeš vážně pro mě?+ Napadne ho a těká očima po domě, kam by se vypařil. Už je mu dobře, ale pořád kulhá, nemůže bojovat ani nikam vylézt. Je rád, že se sám umyje.

Saga, Hitomi

Saga je pořád na pochybách, když jdou lesem. Podle něj není jistota, že tam budeš dotyčný sám, ale s Hirotem se nehádá. Není mu z toho dobře, stejně však mlčí, což je u něj nezvyklé. Má totiž strach, jaký ještě v životě neměl. Celé místo na něj působí velmi děsivě a nechce to přestat. Jak kdyby celý tento les byl pod rouškou moci, která mu zalézá hluboko pod kůži. Je vážně rád, že Hiroto vede koně sám. Saga má co dělat, aby někde nezakopl a neskončil obličejem v podrostu. To by jeho ego vážně nepřežilo a dal by mu to nejspíš za vinu.

"Samozřejmě, že mám." Prohodí s náznakem typické hrdosti a je vlastně v hloubi duše rád, že mohl být nějak nápomocný. Jenže to jeho psychiku zase tolik nevylepší. Ten dům, který spatří mu zas tak útulný nepřipadá. Pořád má v paměti, co viděl po cestě sem a to zvíře, které jim stojí v cestě, tomu vůbec nepřidává. Podobné zvíře už viděl, ale…Je to dlouho. Navíc, co by tu dělali, to nedávalo vůbec žádný smysl. Saga se i přes strach snaží nahlédnout Hirotovi přes rameno, kdo ve dveřích domku stojí, ale vidí je siluetu a je rozhodně ženská.

"Ty jí věříš?" Dloubne do Hirota. Třeba je chce jen vylákat blíž a pak jim něco udělá. Kdo ví. Hitomi ze svého úkrytu nevystupuje a dovnitř se pro jistotu ani neohlédne, aby bylo jasné, že je tu sama a nikdo jiný to není. Nebojí se, že by jí mohli ublížit, na to má dost dobrý trénink od Toshiyi. Dýka byla její prodlouženou rukou a vlastně se dost dobře naučila pracovat i s holí. Ta se jí líbila ze všeho nejvíc, navíc byla nenápadnější. Při chůzi se o ni dobře opíralo. 

"Máte zvláštní místo na odpočinek. Ztratili jste se?" Zkouší z nich dostat na dálku víc, aby věděla, co ji čeká. Nakonec přece jen pískne na Koriho, aby se trochu stáhl a pustil je blíž. Ten zastříhá ušima, pohodí hlavou a přece jen se trochu stáhne blíž k domku.

"Můžete jít blíž, ale zbraně nechce u toho pařezu. S nimi sem nesmíte." Stanovuje si podmínky, které ji jako první napadnou. Pořád v sobě nemůže potlačit stránku, která jí říká, že jim měla pomoci a že zdejší lesy jsou ošemetné, pokud je někdo nezná. Saga se pořád drží za Hirotem, když se přibližují k domku, jak kdyby doufal, že když ho nepůjde vidět, nikdo na něj nemůže. Je to jen zdánlivé bezpečí, ale pořád lepší než nic. Nelíbí se mu ani pohled toho divného koně, který pořád vypadá, jak hlídací pes. Ta kopyta ani zuby rozhodně zkoušet nechce. Hitomi konečně vystoupí ze stínu a pečlivěji si prohlédne Hirota. Má pocit, že jí někoho připomíná, ale nemůže si vzpomenout koho.  Saga opatrně vykoukne zpoza Hirotova ramena a najednou se mu oči rozšíří překvapení.

"Hitomi-chan, co ty tu děláš?" Pozná jí během vteřiny. Hitomi zůstane zírat hodně podobně, když ho bez problémů pozná.

"To samé bych se mohla ptát já tebe." Na chvíli si založí ruce v bok, než se rozesměje. 

"Taky ráda tě vidím." Dodá a vyrazí k němu, aby ho mohla obejmout.

"Ty jsi ten poslední, koho bych tu čekala." Dodá, když se odtáhne na délku paží. Saga se krátce uchechtne.

"Já sebe taky ne. No počkej a co ty děláš v domě čarodějnice?" Zeptá se jí nechápavě, ale Hitomi nad tím jen mávne rukou a zavrtí hlavou, aby to dál neřešil. U toho se jí uvolní pár pramenů podél tváře z nedbalého culíku.

"Ahoj." Pozdraví Hirota a konečně se na něj pousměje.

"Tak pojďte, uvnitř si odpočinete a něco k jídlu se taky najde." Pobídne je, a když se dotkne Hirota, aby ho popohnala a na chvíli se zarazí, jak kdyby viděla něco, co oni dva ne. Podél páteře jí přejede nepříjemné mrazení a dýchá hodně zhluboka. 

"Máš znamení." Vypadne z ní šeptem, spíš jakoby si to říkala pro sebe a pak se plně probere a vypadá to, že to ani nepostřehla.

"Stejně bude za chvíli tma, dneska už dál cestovat nemůžete. Je to spoustu záludných kořenů, které jsou problém i za denního světla." Vysvětlí jim to a ukáže k místu, kde můžou uvázat koně. Je jasné, že tu budou mít jistou společnost celou dobu.

"Jeho se nebojte, je neškodný, teď už ano." Dodá ještě Hitomi na adresu Koriho, který poskočí jak malé hříbě. Musí nad ním protočit očima.

Hiroto, Kai

Hiroto se pořád hodně mračí a když se ho Saga zeptá, jestli té ženě věří, krátce se po něm ohlédne. Tahle možnost ho nenapadla.

"Vypadá to, že teď už ano!" Křikne Hiroto zase dopředu a nelže. 

"Šli jsme do lesa úmyslně, víme, že se říká, že tady žije čarodějnice, ale nejdeme za ní. Jenom procházíme. Někde se tu ztratilo něco, co je moje a já se to snažím zase najít, ale jak víš, v tomhle lese je to snad bláznovství!" Rozhodí rukama a trochu úmyslně předstírá hlupáka. Ta žena nemá ani tušení, že hledá někoho a ne něco a takový šlechtic jako on mohl na cestě ztratit cokoliv důležitého nebo cenného. Už to vypadá, že je žena pustí dál, ale pak si vymíní, že má Hiroto odložit meče. Hiroto se na ně skoro zděšeně podívá a zavrtí hlavou. To prostě nešlo. Samuraj nikdy jen tak nepoloží zbraň a už vůbec ne, aby ji nechal někde v lese napospas počasí nebo aby ji snad ta žena odnesla kdo ví kam. Vypadá to, že tudy cesta nakonec nepovede, ale pak se stane něco, co by vůbec nevymyslel. Pokoušel se udělat několik kroků i s meči, Saga šel přímo za ním a pak si s tou holkou najednou padli okolo krku. Hiroto asi nikdy nezíral víc a nebyl sám. Tohle nečekal ani Kai a všechno to razantně měnilo situaci. Nemá jak dát Hitomi vědět, nemůže vyjít ven, Hiroto by ho hned poznal a zabil. Může se buď skrývat a doufat, že ho najde první Hitomi, aby jí to řekl nebo se může pokusit utéct zadem. V jeho stavu… skoro zoufale se podívá na zázračného koně, jak ho sám v duchu pojmenoval a jako by se ho snažil myšlenkou poprosit, aby si na něj směl sednout a on ho z lesa vynesl ven, aniž by to kdo poznal. Tam už by si Kai možná poradil a Hirotovi nějak utekl. Mlaskne a stáhne se do nitra domu a jeho zadní části. Je tam otevřeno, ale Kori je pořád vpředu u Hitomi. Kai honem hledá svoje věci, staré oblečení se znakem a zničený meč, který čeká, jestli jej někdy někdo opraví. Musí to taky někde schovat nebo vzít s sebou. Zvenčí k němu dolehnou hlasy ostatních. 

"Hitomi-chan?" Opakuje zrovna Hiroto nevěřícně a těká pohledem mezí jí a Sagou. Saga jí oslovuje dost důvěrně a ona zase ví, kdo přesně je. Zato nikdo neví, co dělá v čarodějnické chalupě. 

"Ahoj." Zopakuje Hiroto, protože to je všechno jenom ne pozdrav dámy samuraji, ale… ti dva jsou přátele, co by taky jiného čekal. Už zase nasazuje svůj klasický výraz a málem by protočil očima. Je ale rád, že je zve Hitomi dovnitř, o zbraně jí už nejde a taky si vážně odpočinou. Všechno z něj opadne a už dělá první krok vpřed, když sebou Hitomi najednou cukne a řekne mu něco, po čem by si možná měl čůrnout do kalhot. 

"Znamení? Co to znamenám, jaké znamení?" Vypadne z něj a teď je to on, kdo sevře její zápěstí, aby mu řekla víc. Ať je to, co je to, její výraz se mu ani trochu nelíbí. Nikdy žádná znamení neměl, nic divného se mu nedělo ani mu o tom neřekl nikdo v rodině. Nesmysl! Hitomi mu ale vůbec nic nevysvětlí. Podívá se na Sagu, jako by toho snad byl schopen on, ale pak se koňmi vydá k úvazišti. 

"Běž si odpočinout." Vybídne Sagu měkce. Musí toho mít plné zuby a on musí koně ještě odstrojit, vzít dovnitř všechno důležité nebo cenné a dát jim jíst i pít. Je to práce ještě na nějakou dobu, ale nechce po Sagovi, aby ji dělal s ním. Ať se klidně zhroutí k jídlu a ohni, zítra ho čeká další náročný den. Jakmile je sám a sedla jsou dole, najde nějakou slámu, kterou oba koně utře, očistí jim kopyta a u toho bloumá očima po okolí. Sundá ze sebe i vlastní brnění a rozhodne se, že dnes u ohně mu dá pořádnou péči, ale teď ho jen položí k ostatním věcem. A jak se tak motá okolo, sleduje stopy v hlíně a další ukazatele. Je to dům čarodějnice, pohybuje se tu asi víc lidí, ale tohle nejsou jenom stopy Hitomi a rozhodně jsou čerstvé. Hiroto byl zkušený stopař, někdo tady byl a není to moc dlouho. Porozhlédne se víc.

Saga, Hitomi

Hitomi nemá vůbec žádný důvod jim nevěřit. Ostatně vždycky byla taková, i když většinou i částečně opatrná. Jenže tady je to jiné, je to totiž Saga, někdo koho vlastně dobře zná, i když se neviděli příliš často. Byly však dny v roce, kdy se pravidelně vídali všichni dohromady. Saga se krátce rozesměje, když vidí Hirotův výraz.

"Někdy se prostě vyplatí být známý v paláci a pak, že ti budu k ničemu." Malinko si ho dobírá, než se s Hitomi objeme. Sám se na ni udiveně podívá, když dojde na znamení. Nechápe vůbec, co tím chce říct, jenže jeho známá nevypadá, že by si vůbec uvědomovala, že něco řekla. Úsměv z tváře jí nemizí ani na chvilku. Ani na vteřinu by ji nenapadlo, že Hiroto by mohl být pro Kaie nebezpečným. Ohlédne se po Hirotovi, když ji chytí za zápěstí a mírně pozvedne obočí, protože nechápe, o čem to vlastně mluví.

"Tady je spousta znamení všude po lese." Pokrčí rameny, aniž by cokoliv víc vysvětlila. Vůbec netuší, co se vlastně stalo a že se její schopnost bude postupně prohlubovat a brzo si ji začne uvědomovat. Saga se na chvíli zastaví u Hirota a vezme ho za zápěstí, aby ho zastavil.

"Cítil jsi něco?" Zeptá se ho šeptem, když se dívá na záda Hitomi.

"Ona o tom očividně neví. Třeba se to stane znovu." Vypadá opravdu zvědavě a zároveň mu z toho běhá mrazení podél páteře.

"Uvidíme." Pošeptá mu, než se vydá k domku a ještě na něj přes rameno kývne a pousměje se. 

"Přijď brzo za námi, taky to potřebuješ jako sůl." Je vidět, že o něj má starost. Hitomi už na ně čeká uvnitř v malé kuchyňce, kde se bude dát dobře posadit. 

"Kde se tu vlastně bereš?" Zeptá se ho zvědavě a s nadšením v očích. Saga se pohodlně usadí a pokrčí rameny.

"Já vlastně ani nevím. Hiroto je bratr Inorana, ten který byl kdysi nemocný, víš." Napoví jí, odkud ho vlastně zná.

"Jednou přišel do čajovny, někdo ho přepadl. Chvíli jsem se o něj staral a pak mi nabídl, abych jel s ním." Odvypráví jí to ve zkratce.

"Vážně?" Zeptá se ho Hitomi s blýsknutím v očích.

"Jenom ses o něj postaral hm? To byla asi hodně důkladná starost." Zasměje se krátce, aniž by se začervenala. 

"Ale vypadá celkem sympaticky." Pochválí ho Sagovi rovnou. Saga nad jejími slovy protočí očima. “

"Umím se starat no." Prohodí, jak kdyby to vysvětlovalo všechno a tváří se, že on za to vlastně vůbec nemůže.

"Nechám ohřát polévku, mám tu i něco ostřejšího, můžeme si u toho později popovídat." Nabídne mu a Saga přikývne.

"Skončím pro pár věcí dozadu." Dodá ještě, než zatopí a postaví hliněný hrnec nad oheň, aby se začala ohřívat. Hitomi zapluje dozadu a začne se rozhlížet po Kaiovi. Díky závěsu jí nepůjde vidět, ale musí být potichu.

"No tak kde jsi?" Šeptne, aby ho našla.

"Je to všechno v pořádku, jsou to jen známí." Snaží se ho objevit a nakonec ho najde, jak se schovává vzadu. 

"Jen pojď, taky se tu nemůžeš jen tak krčit, ještě nejsi úplně v pohodě." Nakrčí trochu obočí, pořád by měl hodně odpočívat, ale už to nebude dlouho trvat a bude moci vzít práci ve městě. Saga se zatím začne rozhlížet a nakonec to nevydrží a vstane. Zůstane stát na kraji domku a zadívá se do lesa. Pořád se mu tu úplně nelíbí, cítí z toho místa zvláštní energii. Přesto je to mnohem lepší, než když do lesa vstoupili. Pak se rozhodne, že půjde Hirotovi přece jen pomoct. 

"Vím, že toho moc neumím, ale stejně jsem přišel, ať toho nemáš moc." Zavolá na něj, aby o něm věděl už z dálky. 

"Co se ti nezdá?" Zeptá se ho, když vidí jeho výraz. Kori k Sagovi pomalu přijde a začne ho očichávat, jak kdyby čekal, že má něco dobrého. 

"Ale kušuj, budu celý poslintaný." Snaží se ho Saga odehnat a Kori pohodí dotčeně hlavou. 

"Ten kůň je vážně divný, skoro to vypadá, že ví, co říkám." Jeho chování je vážně divné, spíš jak přerostlý pes, než kůň. 

"Prý byl příšerně drahý. Slyšel jsem to v paláci, je od Toshiyi. Znáš ho?"

Hiroto, Kai

Ještě před tím, než se Hiroto odešel starat o koně, Saga se ho zeptal, jestli něco cítil, ale on musel jenom bezmocně zavrtět hlavou. Vůbec nic, ale reakce Hitomi ho někde hluboko uvnitř silně zneklidnila. Když mu pak navíc Saga řekl, že si to Hitomi vůbec neuvědomuje a její chování tomu taky nasvědčovalo, nebylo to o moc lepší. Tenhle les byl divný, v tomto domě žila čarodějnice a tato dívka, ať už byla kýmkoliv, se chovala divně a ani o tom nevěděla. Možná by se to časem stalo každému, kdo tady stráví víc dní? Jakmile Hiroto najde stopy po tom, co hledá, okamžitě odtud se Sagou odjedou. Nechce, aby to na nich nechalo jakékoliv následky. A taky si dá předsevzetí, že si touhle podivnou historkou nenechá pokazit spánek. Prokletí podle něj fungují tehdy, když na ně uvěříte a on tomu nepropadne! Saga tím vypadal zaujatý, možná si dokonce přál, aby se to opakovalo, aby tomu přišel na kloub, ale Hiroto upřímně doufal, že už se to nestane a během pár dní na to úplně zapomene. Kori za Kaiem nepřijde a tak se Kai ještě pořád zdržuje v zadní části domku. Díky tomu taky slyší celý rozhovor mezi Hitomi a tím Sagou a potvrdí se mu, že Hiroto je skutečně ten samuraj, kterého Kai přepadl se svou bývalou bandou. Už je přesvědčený o tom, že ho tady hledá, i když to neřekl nahlas. Kdyby řekl, Hitomi by už Kaiovi možná sama pomohla a poslala ho pryč. Měli spolu za těch několik dní výjimečný vztah a ona mu slíbila, že ho nikdy neopustí, ale co až se dozví, co Kai udělal a že to je společník jejího dobrého přítele? Rozzlobí se a možná ho sama pošle do vězení. Spíš na popravu. Kaiovi Hiroto nepřipadá sympatický ani trochu, obzvlášť po tom, co ho viděl bojovat a co ho málem zabil. Za normálních okolností by byl zvědavý na to, jak vypadá někdo z čajovny, nikdy nikoho podobného neviděl, ale teď na to nemá ani myšlenky. Nervózně přešlápne a znovu očima hledá Koriho, ale kůň mu pomoct prostě nechce. A pak se Hitomi konečně objeví. Kai se na ni skoro vyděšeně podívá a zavrtí hlavou, že to dobré není. 

"Nemůžu. To je ten samuraj, se kterým jsem se střetl, to on mi tohle udělal, jsem si tím jistý. Mluvili o tom a taky jsem poznal jeho znak na brnění." Šeptá spěšně a vážně nechce vidět její reakci. 

"Musím odtud pryč. Jestli mě tady najdou, je se mnou konec." Udělá krok ze dveří a rozhlédne se. Hiroto je někde z druhé strany. Hiroto mezitím dokončí svou práci a začne trochu slídit, když se za ním ozve Sagův hlas. Kdyby Saga nepřišel, brzy by dům obešel a naboural rovnou do Kaie, ale takhle ho Saga zdrží. Narovná se od stop v zemi a přistiženě se na něj podívá, ale Saga stejně ví, co tady hledají. Usměje se na něj. 

"Díky, stihl jsem to. Cítíš se už lépe?" Zeptá se ho upřímně. Saga na něm hned všechno pozná a on se otočí ke stopám. 

"Není nebo nebyla tady sama. Vím, může sem chodit hodně lidí pro pomoc, ale tyhle stopy vypadají docela čerstvé. A nejsou malé, spíš mužské. Nevidím jiné stopy koně, než ty naše nebo Koriho, ale hodně to tady podupal. Někdo přišel pěšky." A on ví, že Kai se sem na koni nedostal. 

"Nechci jí prozradit, koho přesně hledám, ale hodilo by se mi zjistit, jestli tu nebyl zraněný muž. Tak, aby nepojala podezření." Zavlní obočím směrem k Sagovi. Tohle by mohla být spíš jeho parketa. Pak se řeč stočí na Koriho a on se na něj podívá.

"Znám, ale ne moc dobře. Mluvil jsem s ním jenom několikrát, dělá trochu jinou práci, než já. Podobného koně jsem taky neviděl, ale mezi samuraji o nich kolují legendy. Prý jsou to převtělení skvělí válečníci, co se snaží těm novým pomáhat v boji svými zkušenostmi v těle nejlepšího koně. Možná proto ti rozumí. Už tady byl." +Jenom nechápu, proč je tady a s ní.+