Hiroto x Takeshi x Sena - Myslím, že vůbec netuší, do čeho spadl. - část 2.

(hotelový pokoj)

Hiroto

"A nebo ty." Řekne mu, protože tahle možnost otce nejspíš nikdy nenapadla, ale on by o to taky stál. Nemusí chodit pro radu přece jenom Hiroto. Může za ním přijít i táta a říct mu Dneska si s tebou chci povídat nebo někam jít. Tohle se nikdy nedělo, ale Hiroto by si připadal cennější a nejspíš i dospělejší. V Japonsku žádný táta a děda za mladými nechodili, měli svůj rozum a co bylo víc? On ale nechtěl, aby byl méně jen kvůli věku. 

"To je v pohodě, já to zvládnu." Řekne mu pak, když Takeshi poznamená, že na Hokkaido o ničem příhodném neví. Otec si nedá říct a přesto hledá mezi vizitkami, aby Hirotovi našel alespoň nějaký kontakt a on ho s díky přijme. Už se po něčem díval na internetu a na pár míst volal, ale každý realiťák měl v rukávu pár es, o kterých se moc nemluvilo nebo se dalo diskutovat o ceně. Hirotovi šlo jenom o pronájem, ale to neznamenalo, že chce platit zbytečně moc ani kdyby na to měl. Táta najednou neví, kam dřív skočit, protože začne vymýšlet, jak by je tam oba dva bez starostí dostal a Hiroto nakloní hlavu na stranu. Chce tam tak moc, že neodporuje a nechává ho rozvíjet své nápady, ale zároveň má pocit, že si na tom nic nezařídí sám. Je to zvláštní pocit chtít se za každou cenu postavit na vlastní nohy bez pomoci, když by to mohl mít o tolik jednodušší. 

"Uděláme to takhle. My to ve škole a u jeho rodičů zkusíme sami a kdyby to nešlo, tak nám pomůžeš a zatlačíš přes tvou záštitu." Najde si v tom kompromis. Má pocit, že mu Zyeanovi rodiče zabouchnou dveře před nosem jen nepatrně vycítí, že se na Zyeana dívá jinak, než jako na kamaráda, ale možná to s nimi nebude tak zlé. Možná by byli rádi, že má Hiro dobré zázemí a spíš by je to uklidnilo, že se Zye nevrhá ho něčeho šíleného. Musí se taky zasmát, když mu otec řekne, že Zye netuší, co čeho spadl, ale ta otázka ho přiměje pořádně se na něj podívat.

"Ano." Řekne a už s tím nemá žádný problém ani neuhýbá očima. Jakmile se pro něco rozhodl, tak se vším všudy. 

"Je toho hodně, co jsem musel v sobě vyřešit, abych vedle něj mohl být, ale nikdy bych to neudělal pro někoho, na kom mi nezáleží." Dodá a pak táta začne se Zyeanovou výplatou.

"Jestli to bude víc, než kolik si vydělají běžně ostatní, tak už se nikdy nevrátíme." Začne se bránit se zvednutýma rukama. Je to všechno úžasné, ale táta je musí nechat trochu o něco bojovat. Musí se usmát té poznámce, že má sám dostatek prostředků ho přemluvit, tedy těch fyzických určitě, ale jeho mysl zaměstnává něco jiného. Totiž Zyeanova pochvala a to, že i nezkušený má mnohem větší cit, než ti zkušení. Tomu se říkalo talent. Takový, co se vidí jenom jednou za čas. Přijde nový upřímný úsměv, když mu táta řekne, že je za Zyeana v rodině doopravdy rád. Bylo vždycky snazší, když jste si našli někoho, kdo skvěle zapadá do představ rodiny, než když jste neustále obhajovali někoho, koho ostatní nenáviděli. Jednomu se dýchalo mnohem lépe. Překvapí ho, když mu otec řekne, že by za nimi rád přijel. Budou tam rok, ale stejně… Oba ale chtějí změnu jejich vztahu a to bez kontaktu nejde. 

"Rádi tě tam přivítáme." Řekne mu. Když pak táta dodá, že je jenom na něm, jestli s sebou někoho přiveze, v první chvíli ho vůbec nenapadne, že by mluvil o matce, ale rovnou má v hlavě Senu. Trochu ho to zarazí, ale… +Vstřícné jednání.+ Připomene si. Se Senou jsou teď hodně na nože, ale otec přijal Zyeana a jestli to se Senou myslí vážně… Tak on bude muset taky. +Za to můžeš ty!+ Pošle Zyeanovi myšlenku. 

"No, tak já už půjdu, máš práci." Řekne a začne vstávat.

Takeshi

Takeshi se na pár vteřin zarazí a pomalu se podívá na Hirota. Nečekal, že by od něj podobná nabídka mohla přijít. Celý svůj život se nikomu se svými problémy nesvěřoval, prostě se je snažil vyřešit, ale je pravdou, že občas to na něj bylo prostě příliš. Když už byl Hiroto dost starý na to, aby s ním o tom mluvil, vlastně nenašel odvahu. Ne s tím jaký vztah mezi sebou měli. Teď se to ale vážně celé mění a přesto nečekal, že podobná nabídka přijde.

"Měl by sis pořádně rozmyslet, co mi nabízíš, Abych tě neotravoval příliš často." Prohodí, ale hned na to pozvedne koutek, aby bylo jasné, jak moc se mu ta nabídka líbí. 

"Můžu ti slíbit, že budeš první, komu budu volat, pokud se něco bude dít." Ukloní se mu mírně hlavou, aby bylo vidět, jak moc si toho váží. Ví, že mu nabízí víc pomoci, než by možná bylo dobré, ale stejně to chtěl říct, aby bylo jasné, že pro něj není nic problém. Zároveň jej vlastně trochu testuje a chce vědět, jak to má Hiro v hlavě poskládané. Mohl to říct narovinu, ale pro přirozenou reakci to udělal právě tímto způsobem. Prohlíží si Hirotovu tvář a snaží se odhadnout, co se v jeho hlavě odehrává a zkouší si tipnout, jestli na tuhle nabídku kývne. Hiro ale reaguje přesně tak, jak doufal. Je po něm, své věci si chce přednostně vyřešit sám. Take taky rád zvedl telefon, když bylo potřeba, aby sehnal potřebného známého a vyřešit tak svůj problém, přesto se to jako první snažil vyřešit sám a až pak sahal po svých kontaktech. Zdá se, že geny se přece jen nezapřou a v jeho očích je vidět hrdost nad Hirotovou odpovědí. 

"Dobře, s tím jenom souhlasím. Za některé věci je potřeba se poprat, pokud je opravdu myslíte vážně. Pokud by došlo na krajní nouzi, jsem k dispozici, ale věřím, že to společně zvládnete." Svým způsobem mu vysvětlí, jak svou pomoc myslel a zároveň ho ujistí, že mu důvěřuje a ví, že to společně zvládnout. Nikdy by si nedovolil jej podcenit. Zatváří se snad i trochu přistiženě, protože chtěl Zyemu zaplatit o dost víc, než bylo běžné. Jen to bylo z jiných důvodů a ne proto, že je to přítel jeho syna. Tohle si rozmyslel mnohem dřív, nejspíš v době, kdy viděl jeho první práci. 

"Bude to víc, než je běžné měřítko, ale zase ne tolik, aby vám to vydrželo na dlouhou dobu." Osvětlí mu své vlastní myšlenky.

"Už jsem toho za svůj život viděl hodně a jeho práce je vážně skvělá. Bohužel ne všichni docení podobné kvality a chtějí takové jako je Zye sedřít s kůže za minimální odměnu. V této branži je potřeba hodně ostrých loktů, bohužel. Bude na tobě, abys mu v tom trochu pomohl, oba víme, že neumí říct ne. To nemluvím o tom, že sám si budeš muset dávat pozor. Mluvíme o Zyeanovi, ale já vím, že ve vašem pár není jediný s talentem. Byla by škoda toho nevyužít." Ano, vážně tu nabádá Hirota, aby na Zyeho v tomto ohledu dal pozor a zároveň by ho rád taky pochválil. Ostatně sleduje jeho práce od samého začátku. Nechce mu radit, jen ví, že to může být opravdu těžké. On si tím prošel a bez podpory je to ještě horší. Pokřiveně se usměje na jeho slova o přivítání a ví, že se za nimi skutečně přijede podívat a tu dovolenou si udělá. Pořád je rodič a bude mít o něj strach, ten nikdy nezmizí. Na svá poslední slova se odpovědi nedočká, ale ví, že to musí Hiro trochu vstřebat. Nechá mu klidně čas, to je to nejmenší, co může udělat. 

"Bohužel ještě ano, ale už to nebude dlouho trvat a nebudu vědět, co s volnem." Pousměje se.

"Arigato Hiro-chan. Jsem rád, že jsme si mohli promluvit. Opravdu hodně mi to dalo a jsem za to vděčný." Poděkuje m s rukou na jeho rameni. Jakmile se za ním zaklapnou dveře, zamíří zpátky ke stolu. Cestou vezme svůj počítač a usadí se za stůl. Sklenka je tam a už zase plná a cigareta nesmí chybět. Kdyby otevřel zprávy od svých podřízených, už by věděl, že se něco děje a jeho obavy se naplnily. Takto jen projíždí další fotky a dopisuje k nim poznámky. Spěchá, aby mohl co nejdříve zpátky za Senou a užít si večer po svém a rozhodně příjemnější, než nad prací. Ne, že by ho nebavila, ale dokáže si představit tisíc jiných způsobů, jak trávit večer a rozhodně to má jednoho hlavního aktéra.

Hiroto, Sena

Hiroto se musí zasmát, když mu otec pohrozí, že by ho mohl otravovat příliš často. To podle něj nehrozilo, když si chtěl většinu času všechno vyřešit sám, ale bylo to milé. Otec jeho vysvětlení vezme velice dobře a on se znovu usměje. Teď, když říká, že věří, že to zvládnou sami, má Hiroto takový ten silný soutěživý pocit, že prostě musí a nesmí přilézt, aby mu ukázal, že to doopravdy dokázal, ale zároveň si musí připomenout, že kdyby tátu potřeboval, nebude to ostuda. Byl to úplně nový pohled na věc a bude si na něj nějakou dobu zvykat, ale nepochybuje, že Zye mu to kdykoliv rád připomene, kdyby se snad chtěl Hiroto chovat jako pitomec. 

"Hmm…" Přivře na tátu oči, když přizná, že chce Zyemu opravdu platit víc. Měl nepochybně pravdu v tom, že si to Zye zasloužil a svým talentem vynikal, ale není si jistý, jestli mu věří ty důvody, aby si Zye náhodou neprošel nějakými těžkostmi začátečníka. Táta by ho podobně nikdy nevykořisťoval, ale ke svým podřízeným uměl být přísný a vyždímat z nich hodně. Za adekvátní odměnu, ale stejně! Na některých místech prostě pracovali jen ti nejlepší a na otci bylo od první chvíle vidět, že má Zyeana rád. Nenadržoval mu, ale ani na něj nebyl takový jako někdy jindy na jiné. Tedy, tak to Hirotovi připadalo, ale zase tolik času s ním v práci netrávil. Vážně přikývne na tátova slova, že musí Zyeana dobře chránit, protože neuměl říct Ne. To měl táta tedy pravdu a kromě toho, Zye by pro lidi udělal hodně, i kdyby sám neměl spát. S tím Hiroto problém neměl a klidně své ostré lokty použije i na lidi kolem Zyeana. Musí dávat pozor, aby nebyl přepracovaný. 

"Já to zvládnu." Řekne mu, když dojde i na jeho osobu, ale uvnitř ho zahřeje, že otec vidí i jeho a jeho práci. Vedle Zyeana to asi není nic moc, ale bude na sobě pracovat, aby mu trochu stačil a nedělal ostudu ani jednomu z nich. Dřív by ho štvalo, že není nejlepší, ale teď mu stačí, že bude jen tak dobrý, aby Zyeana neztrapnil. Pro sebe se při tom uvědomění pousměje. Na Zyem mu prostě záleželo mnohem víc. Hluboce se tátovi za všechno ukloní, když se spolu loučí a pak už vyjde na chodbu. Udělá sotva pár kroků, když z výtahu vystoupí Sena a skoro běží ke dveřím jeho otce. Nejdřív si ho ani nevšimne, mračí se a celkově vypadá rozčileně, ale když se s Hirotem míjí, trhne sebou, trochu vyděšeně k němu zvedne oči a pootevře pusu. Hiroto se mračí, ale spíš o tom ani neví. Nepokouší se ho zastavit, jen si s ním vymění dlouhý pohled, pak ho prostě mine, sám nastoupí do výtahu a odjede. Sena se musí na chvíli zastavit a ohlédnout na teď už prázdnou chodbu. Čekal by nějakou poznámku, o hodně víc nenávisti, prostě cokoliv po tom, co se stalo, ale nepřišlo to a to ani přesto, že očividně míří za Takeshim. Hodí to za hlavu, doběhne ke dveřím pokoje, zaklepe a bez vyzvání vejde. 

"Take-chan?!" Prudce se rozhlédne, spatří ho u stolu a doběhne desku, o kterou se opře dlaněmi. 

"Tak už to víš?" Vyhrkne na něj, protože Takeshi sedí u počítače. Když ale vidí, jak se na něj nechápavě podívá, je mu jasné, že si toho ještě nevšiml. 

"Co je, hledáš dovolenou, nebo co?" Sena mu málem vynadá, oběhne stůl, div se mu nevecpe na klín a pozadím před oči a sebere mu myš i klávesnici. Několika kliknutími najde hlavní zprávy, kde je jejich fotografie ve velmi dobrém rozlišení. Kompromitující, líbající se fotografie, s palcovými titulky o chlípném vedoucím soutěží, co si na nich vybírá mladé kluky, které pak přes postel dostává na první příčky. Uhne od monitoru a podívá se dolů do jeho tváře. Hiroto to očividně zatím taky neví, jinak by ho uškrtil hned na té chodbě a Take by si toho ani nevšiml.

Takeshi

Takeshi ještě chvíli hledí na dveře, za kterými zmizel Hiroto. Je zvláštní, že přišel zrovna dnes a rozhodl se celé jejich vztahy urovnat. Má jisté podezření, že ví, odkud ten impuls pramení, ale stejně si tím není úplně jistý. Je opravdu vděčný, že se to stalo a doufá, že to bude cesta, kterou napraví roky, kdy se nechoval, jak by měl. Ano, pořád to bude mít v hlavě, ale o to víc se bude snažit, aby to celé změnil. Hiro si odjede, ale to přece neznamená, že by to nemohlo být lepší. V dnešní době dálka zase tolik neznamenala, i když byl samozřejmě lepší osobní kontakt. Věří tomu, že se budou oba opravdu snažit, aby všem kolem dokázali, že to má smysl. On je v tom bude hrdě podporovat, kdyby kdykoliv cokoliv potřebovali. To je to nejmenší, co by pro ně mohl udělat. Hlavně pro svého syna. 

"Já vím, že to zvládneš." Zašeptá do ticha místnosti a pousměje se. Hiro mu občas přijde mnohem dravější, než on sám. Má sice občas horkou hlavu, ale to míval Takeshi v jeho věku taky. Ostatně jednou si za to svůj trest odpykal. Postupem času se naučil jednat úplně jinak a podle něj to Hiro časem zjistí taky. Je v jakémsi klidu, kdy přemýšlí o práci a zároveň tom, co se dneska stalo. Ani v nejmenším ho napadne, jaká bouře se na něj řítí. Kdyby to tušil, asi by tak klidný nebyl. Prudce vzhlédne, když se otevřou dveře a hned se usměje. Je to Sena a to se prostě nejde tvářit jinak.

"Sena-chan." Pozdraví ho chraplavě, ale vzápětí mu začne docházet, jak se tváří a že asi něco není v pořádku.

"Co bych měl vědět?" Nechápe ani trochu, o čem to mluví. 

"Ne, pracuju na posledních fotkách. Před chvíli tu byl Hiroto." Vysvětlí mu, proč tady sedí a taky proč se svou prací v podstatě ještě ani nezačal. Pustí ho ke svému notebooku tím, že se na židli trochu odsune. Chvíli si prohlíží jeho tvář a pak přeostří na monitor. V prvních chvíli vůbec neví, jak by na to měl reagovat. Není to rychlý výbuch emocí, ale spíš jen pomalu doutnající rozbuška. Jeho hlavě pomalu dochází, co to znamená. Měl pocit, že byli opatrní, jenže se přepočítal. Je zamilovaný a přestal se pořádně hlídat. Bere vinu samozřejmě plně na svou hlavu, to on by měl být ten rozumnější, ale nebyl. Promne si bříškem ukazováčku a prostředníčku spánek, než se dlouze nadechne. 

"Omlouvám se, Sena-chan." Ozve se jako první. 

"Pohybuju se v tomto okruhu už spoustu let, měl jsem na to dát pozor." Dneska se omlouvá podezřele často, ale kdyby sena přišel před tím, než vstoupil Hiroto, asi by řekl, že se jeho život kvalitně hroutí. Ono na to ještě možná dojde, až tohle Hiroto uvidí. Už samozřejmě přemýšlí, jak z toho vybruslit. Má to jisté řešení, ale ani pro jednoho z nich nebude příjemné. Víc ho však trápí stránka ohledně Seny. Ještě jednou si přečte titulek a znovu si povzdechne. Zlobí se, jen to není tak znát. Přece jen tu výbušnější část už v sobě za ty roky dokonale utlumil.

"Jsou dvě možnosti, co teď budeme dělat. Bohužel jedna z nich zahrnuje tvé i mé odstoupení ze soutěže." Je znát, že mu nejvíc vadí to, že tím Senu připravil o příležitost.

"Můžeme jít před ty štěnice a vydat prohlášení o tom, že to bylo nahrané schválně, vlastně by mi to asi i bylo podobné. Něco jako fan servis pro fanoušky soutěže, ostatně poslední kolo, kdy jsme nafotili pikantnější fotky, by k tomu vlastně i vedlo. Zachráním tvé místo v soutěži a své působení taky, ale musel bych tě veřejně zapřít a…To je to poslední co bych si přál." Odmlčí se na chvíli a prohlíží si Senovu tvář. Pomalu zvedne dlaň, aby ho mohl pohladit po tváři.

"Ta druhá je to, že veřejně vystoupím a přiznám tě se vším všudy. Budu muset odstoupit za soutěže, někdo mě musí nahradit a ty taky." Opře se do opěrky a sáhne po cigaretě.

"Nebojím se toho, nemám co ztratit. Tady kromě nového začátku cesty na vylepšení vztahu s Hirotem. Za to ty můžeš ztratit opravdu hodně." Připálí si a podívá se na něj, co on na to. Všechno se dá vždycky zachránit, možná to bude stát peníze, ale na tom nezáleží. Ne všichni tomu samozřejmě budou věřit, ale to jim zas tolik vadit nebude. Udělá to, pokud o to Sena bude stát, rozhodnutí však musí být hlavně na něm.

Sena

"Já vím, potkal jsem ho na chodbě." Řekne roztržitě Sena a nejraději by se zeptal na to, co tady dělal, protože Hiroto nevypadal rozčileně. A to ani přes to, že do sebe narazili a on viděl, že Sena míří nepochybně sem. Na nic z toho ale nemá čas, protože pak už Takeshimu ukazuje ty fotky a čeká na jeho reakci. Ta nějaký čas nepřichází a je vidět, že se to Takeshimu prohání hlavou. Asi přemýšlí, co na to vůbec říct. Omluvu by ale Sena nečekal. Takeshi naštěstí přichází z řešením a to bylo dobře, protože Sena ho neviděl. Ve svém rozčilení nad tím nedokázal tak rychle a důkladně přemýšlet. Přece jenom mu bylo tak málo, odešel z domu, protože byl jiný a matka mu věřila a až tohle uvidí, nejspíš ji odvezou rovnou na kardiologii. Hodně ji tím zklame a ani nechce vědět, co na to řekne jeho otec. Vždyť byli s Takeshim stejně staří! Označí to za zvrhlost ani nebudou muset řešit, že jdou oba stejného pohlaví. Netuší, co by dělal později, až by jejich vztah nabral obrátky. Stejně by to rodičům řekl, ale ne takhle. Nejdřív by dokončil tu soutěž, potom by se postavil na vlastní nohy, pořídil si byt a pak by možná rodiče zatěžoval s tím, že je na kluky. Až by byl nějakou dobu z hnízda a oni se s tím vyrovnali. Ale tohle? Budou se muset odstěhovat, protože podobný skandál jim sousedé jen tak neodpustí. Jako by nestačilo, že si Sena barví vlasy na růžovo. On je taky gay, spí se svým šéfem a kariéru dělá přes postel. No, znělo to šíleně. Skloní oči. Nechce odstupovat, ale nakonec to bude to nejmenší. Jen si myslel, že si tím vydělá, že se nějak prosadí. Takhle se nemůže vrátit domů ani do školy a jeho život je v mžiku vzhůru nohama a velmi těžký.

"Musíš odstoupit ze své vlastní soutěže?" Hlesne, ale moc dobře chápe, že není jiná možnost. Takeshi to bude muset někomu předat, nejspíš navždy a začít si vydělávat nějakým jiným pořadem, kde mu podobný škraloup nebude vadit. Možná taky nějakým televarieté, něčím pod úroveň, kdo ví… než se na to trochu zapomene. Nebo bude už jenom fotit. A pak je tu druhá možnost, která by jim zachránila práci, ale Senovu situaci doma to neřešilo ani trochu. Pro rodiče to byla úplně stejná ostuda a kromě toho, on Takeshiho zapírat nechtěl. Nedovede si představit, že by se spolu rozešli. Jenom to vyzkouší a jeh nitrem začnou lomcovat emoce a hormony, odpovídající jeho věku. Jsou velmi silné a bouřlivé a možná by to Takeshi zvládl se svým rozumem, ale Sena má pocit, že by se jedině zadusil. Obrátí k němu modré oči, které se podezřele rychle plní vodou, ale Takeshi ho naštěstí uklidní slovy, že ho zapírat nechce. Najednou si uvědomí, že jednou umře o hodně dřív, než Sena a že vůbec netuší, co si potom počne na světě sám, ale teď o něj prostě nedokáže přijít. Znovu sklopí oči, když se dozví, že se Takeshi s Hirotem usmířil a teď se to kvůli němu možná znovu pokazí. Tohle by neměl chtít. Už jenom kvůli jeho rodině by se měl otočit na patě a odejít, ale on to prostě nesvede. 

"Je mi to líto, ale nemám tolik síly, abych postavil morálku na první místo. Jsem rozvraceč tvojí rodiny, ale nejsem schopný odejít, pokud mě nevyženeš." Řekne mu upřímně a pořád se dívá do země. Nakonec se pohne a opatrně se posadí na jeho klín. Nechává ho kouřit, protože je mu jasné, že to Takeshi potřebuje. 

"Nemyslel jsem si, že zařídím pád tvojí kariéry a zhorším vztahy s tvou rodinou. Děsí mě, co se bude dít v té mé a jak špatně rodiče doma dopadnou. To mě trápí opravdu hodně." Řekne mu upřímně a pak se prostě rozpláče. Padne mu kolem krku a schová obličej v jeho rameni, aby se před ním nemusel tolik stydět.

Takeshi

Takeshi pomalu plně dochází, co to pro ně pro oba bude znamenat. Jako první ale přemýšlí nad Senou. Je sám k sobě upřímný, protože on už má svůj život v podstatě za sebou. Může se klidně stáhnout do ústraní a užít si důchod. Sem tam třeba něco nafotit, až se to uklidní. Jenže Sena to má mnohem složitější. Jakmile to půjde veřejně, bude se to s ním táhnout celou dobu. Sám se ho nechce vzdát, ale upřímně je to vlastně dost sobecké. Měl by ho poslat pryč, dokud je ještě čas a zařídit mu skvělou kariéru, kterou mu vlastně dost pokazil. 

"Ano, musím odstoupit, jinak to nejde. Vlastně vím, komu bych ji mohl předat, nebude to zase tak složité." Prohodí věc, která je podle něj nejjednodušší. Ano, vybudoval to, ale klidně bude jen divákem. Pořád je to něco, co vybudoval a jeho odkaz v tom zůstane pořád. Podle něj se vždycky najde někdo, kdo si vzpomene, že to byl on, kdo stál u zrodu. A i kdyby ne, vážně to pro něj nebude žádná hrůza. Je to prostě jen jeden z dalších projektů Měl ho rád, ale ve světle událostí, které se nejspíš stanou, to bude ten nejmenší problém. Pozoruje ho celou dobu a vidí na něm, že si to všechno přeskládává v hlavě. Asi by měl být ten rozumnější a říct mu, že si vyberou druhou možnost. Můžou to celé zahrát tak, aby to možná byl skandál, ale jen krátký a za chvíli se na to zapomene. Vážně tomu věří, některé věci byly hodně snadné a tohle by nakonec byla jedna z nich. Zachránil by tím Senu, o kterém by se sice chvíli mluvilo, ale rozhodně mnohem méně, než když se veřejně přiznají ke svému vztahu. Samozřejmě by uplatil i Senovy rodiče, tím si je jistý. Myslí samozřejmě taky na Hirota a jen doufá, že se mu to podaří vysvětlit a nevrátí se k minulému scénáři. 

"Sena-chan." Ozve se jeho chraplavý hlas.

"Nejsi vůbec žádný rozvraceč, to neříkej." Ujistí ho, že je to to poslední, co by si mohl myslet.

"Kdybych o to nestál, nikdy se to nestane. Navíc moje manželství se řídí úplně jinými pravidly. Není o lásce, je o vzájemném respektu a úctě. Nerozvedli jsme se jen proto, že k tomu zatím nebyl důvod. Ani jeden jsme neměli stranou vážnou známost, které bychom obětovali svůj život. Nikdo mě nikdy nezasáhl tolik jako ty. Věřím tomu, že Hiroto to nakonec taky pochopí. Obzvlášť v situaci, v jaké se nachází." Modlí se za to aspoň v duchu. Zajímalo by ho, jak by se v podobné situaci zachoval, ale podle něj by neměl problém Zyeho přiznat. Ti dva však měli velkou výhodu, nebyl mezi nimi takový rozdíl. Podle něj by to společnost brala mnohem lépe. Trochu se odsune, aby se Sena mohl posadit k němu a obejme ho kolem pasu. Trhá mu srdce, když ho vidí v takovém rozpoložení, to se prostě nemělo stát. 

"Na mě nezáleží Sena-chan. Jde hlavně o tvůj život. Spustíme něco, co se nebude dát vzít zpátky. Můžu se pokusit tvým rodičům pomoci, jak jen to půjde. Ale bude to zlé, to víme oba. Nechci, abys kvůli mně obětoval vztah s nimi. Nikdy jsem si nic podobného nepřál. Ale pokud se proto rozhodneš, postarám se o tebe, dokud to celé aspoň trochu neutichne a pak ti pomůžu dostat se na výsluní. To ti můžu slíbit." Šeptá mu, když ho tiskne k sobě. Cigaretu už dávno típnul, teď prostě kouřit nebude. 

"Nebudu se na tebe zlobit, pokud by sis to opravdu rozmyslel. Ta možnost tady pořád je. Pokud bychom to zahráli, neznamená to, že se rozjedeme, to v žádném případě." Chce, aby si byl jistý, že je to dobrý nápad.

"Po soutěži bychom někam odjeli, kde to každému bude jedno a můžeme s tím vyjít na světlo později." Odmlčí se na chvilku a pak ho donutí se trochu dotáhnout, aby mu mohl utřít slzy. 

"Nerad tě tak vidím." Povzdechne si.

"Kdybych měl takovou moc, zabráním tomu, aby ses takto cítil." Pohladí ho po tváři a pak na jednou z ní krátce přitiskne rty.

"Nechci se tě vzdávat, opravdu tě miluju, ale nechci ti zničit život. Máš toho před sebou tolik. Nezasloužíš si zůstat stranou jen proto, že jsem si tě vybral a ty mě začal mít rád." Prozradí mu další ze svých myšlenek, aniž by ho pustil.