(hotelový pokoj)
Hiroto
"Ahoj." Řekne, když otce najde v druhém z pokojů malého apartmánu a je na něm znát, že trochu neví, kam s očima. Chvíli má ruku v kapse, chvíli zase ne a nakonec se posadí na malou pohovku s koleny daleko od sebe a opře se o ně předloktími.
"Chci s tebou mluvit o té hádce." Řekne mu. Převaluje v hlavě první větu, která by asi neměla začínat Stejně si myslím, že to se Senou přeháníš. Je to složité.
"Vím naprosto přesně, jak to teď vyzní a jak bude všechno vypadat, ale jenom těžko bych popisoval, co přesně se včera stalo." Rozhodne se ho maličko nepustit ke slovu.
"Zkrátka..." Dotkne se bříšky prstů na rukou navzájem a několikrát s nimi ťukne o sebe.
"Tvoje tušení ohledně mě a Zyeana bylo správné." Našpulí rty a chvíli hledí někam do koberce.
"Vím, co celý život říkám, vím, co dělám teď a jak nefér můžu vypadat nebo jak musí působit, že nevím, co chci a co si myslím, ale tak to není. Stalo se to, bránil jsem se a hodně si to rovnal v hlavě, ale už nechci. Mám ho rád, opravdu rád a ledacos jsem pochopil. A ledacos taky ne. Zye si myslí… oba si myslíme, že bychom to měli zkusit vyřešit." Opatrně k otci zvedne od koberce oči. Ani nechce vědět, co přijde. Smích? Obočí ve vlasech? Já to říkal? Cítí se jak prase na grilu.
Takeshi
Posledních pár dní bylo samozřejmě velmi náročných. Přece jen už se soutěž chýlila ke konci a na všechny byl čím dál větší tlak. I Takeshi to pociťoval, i když to navenek vypadalo, že se pro něj neděje nic zvláštního. Tento ročník byla ale velmi výjimečný a vypadá to, že úplně pro všechny. Shin jen zářil, Daichi začal taky po večeru stráveném s Takeru a Takeshi sám…Snažil se najít každou volnou chvilku, kterou by mohl trávit se Senou. Dost dobře si uvědomuje, jak moc v jeho společnosti chce být a taky ví, že tohle není jeho klasické trávení volného času. Vždycky měl rád společnost mladších ročníků, ale teď už to opravdu bylo úplně o něčem jiném. Vlastně od samého začátku. Největší vrásky mu přidělávala poslední hádka s Hirotem. Ne, ani na vteřinu to nedostal z hlavy, a pokud trávil večery o samotě, dost často se nad tou myšlenkou zasekl a snažil se najít řešení. Pár by jich měl, ale pořád to bylo o tom, že Hiroto udělá první krok, alespoň náznakem. To se však zatím nestalo. Dnešní den byl podobně chaotický jako všechny ostatní a u oběda byla potřeba probrat program následujících hodin. Samozřejmě se snažili vměstnat příliš mnoho úkonů do malého časového rozpětí, takže zdánlivě nemožné. Takeshi málem nevěřil vlastním očím, když k němu Hiro přišel a požádal ho o chvilku volna pro něj. Žádnou jinou věc by teď neslyšel raději. Sdělil mu s trochu překvapeným výrazem hodinu a ještě se omluvil, že to bude tak pozdě. Kdyby to jen trochu šlo, udělal by si na něj čas hned, ale vzhledem k pokročilému stádiu soutěže to prostě nešlo. Naštěstí to vypadalo, že to Hiro chápe. V domluvený čas už čeká ve svém pokoji a pohledem hypnotizuje dveře. Lokty má přené o desku stolu, za kterým sedí a prsty sepnuté do jakési stříšky. Vlastně je nervózní a hodně. To už se mu opravdu dlouho nestalo. Když Hiro vejde, usměje se na něj a pokyne mu k pohovce, aby se na ni mohl sednout."Ahoj." Pozdraví ho nazpátek a pokřiveně se pousměje. Pořád si není jistý proč tu je, ale za celou dobu ho ani jednou nepřeruší a nechává ho mluvit. Netváří se vůbec nějak, ani nedá najevo, jak moc ho jeho slova překvapila nebo zaskočila. Je mu jasné, že se mu to neříká snadno a o to víc si toho Takeshi váží. Je to možná pozdě, ale taky nejspíš poslední příležitost si o všem promluvit narovinu. Hiro už je dospělý a měl by vědět všechno. Když dojde na Zyeho, musí se tomu mírně pousmát, ale není to výsměšné, jen je prostě rád, že to tak dopadlo. Ten kluk mohl na Hirotovi oči nechat a sám viděl, jak moc ho trápilo, když spolu nemluvili. Je přesvědčený o tom, že jim to společně půjde dobře. Když Hiro skončí a zvedne k němu oči, tváří se v podstatě pořád stejně, jen se znovu pokřiveně pousměje.
"Nejsem si úplně jistý, odkud začít." Jeho chraplavý hlas se ozve místností. Nakonec pomalu vstane a vydá se k malému baru, odkud vytáhne lahev a nalije do dvou sklenek s ledem.
"Jako první bych tě rád ujistil, že si nemyslím, že nejsi fér, ani mi to nepřijde jakkoliv negativní, jak ses rozhodl a jak ses choval předtím." Sám skládá ve své hlavě věty k sobě, aby to nevedlo k další hádce. Mohlo by se to klidně stát, kdyby řekl něco, co by vyznělo jinak. Je velmi opatrný. Otočí se k Hirotovi a zamíří k němu, aby mu sklenku podal, sám se usadí naproti němu do křesla.
"Myslím, že je naprosto přirozené, že se tvé názor a rozhodnutí můžou změnit. Není na tom nic zvláštního, ani ti to nemám za zlé. Mrzí mě, co jsme si řekli a co se stalo. A ještě víc mě trápí fakt, že jsem s tebou měl mluvit už dávno a úplně o všem." Odmlčí se a pozvedne sklenku, než se krátce napije.
"Zye je skvělý kluk a má tě opravdu rád, těší mě, že je to vzájemné. Nemusíš svůj výběr před nikým obhajovat a už vůbec ne přede mnou." Opře se loktem o područku a krátce si promne bradu.
"Mou největší chybou je to, že jsem se tvářil, že jsi dospělý a zároveň s tebou nejednal jako s dospělým. Kdybych to udělal mnohem dřív, mohli jsme se vyhnout tomu, co se stalo. Opravdu doufám v to, že to společně vyřešíme, i když to asi nebude záležitost jednoho večera." Uvědomuje si, jak to může být složité.
"Měl bych asi začít úplně od začátku." Je znát, že se mu o tom pořád nemluví snadno.
"A to od vztahu s tvou matkou. Když jsme se poznali, oba dva jsme měli pocit, že jsme zamilovaní. Byla a je pořád nádherná a velmi chytrá a vtipná žena. To se ani s roky nezměnilo. Jenže nám velmi brzo po tvém narození došlo, že se velmi respektujeme, je nám spolu dobře, ale není to láska, ve kterou jsme oba doufali. Někdy na to člověk přijde včas a jindy mu to chvíli trvá a zaměňuje city za něco jiného." Krátce se zahledí do sklenky, než pokračuje.
"Jeden cit nás však spojoval úplně nejvíc a to byla láska k tobě, a proto jsme se rozhodli, že budeme dál žít společně jako rodina. Nakonec se ukázalo, že přátelství na takové úrovni dokáže nahradit mnohé." Zvedne k němu pohled.
"Každý jsme měli své známosti, samozřejmě tajné, aby to nikdy nenarušilo naši rodinu. Čím jsi ale byl starší, začal jsem mít obavy, abys to nepoznal. Bylo to ode mne sobecké a sváděl jsem to na práci a přišlo mi vhod, když jsem často cestoval. Nikdy to ale nebylo o tom, že by mi na tobě nezáleželo, právě naopak. Uvědomuju si, že to bylo velmi špatné řešení." Na chvíli přestane mluvit, aby mu dal prostor, a podle jeho reakce bude pokračovat.
Hiroto
Nečekal by, že otce najde zrovna za stolem. Bylo to zvláštní, trochu neosobní místo, ale i když byl jeho syn, nervozitu na něm nepoznal. Pohledem propátrá desku stolu, ale není na ní žádná rozdělaná práce. Otec si nejdřív všechno vyposlechne a pak vstane od stolu, aby jim oběma nalil pití, jednu skleničku donesl Hirotovi a usadil se v křesle. To bylo pro Hirota mnohem příjemnější. Cítil se o něco víc jako v obýváku a ne jako na pracovním pohovoru někde ve firmě. Neušel mu ten otcův úsměv, když došlo na přiznání se Zyeanem, vlastně ho asi měl čekat, protože to byla taková obvyklá reakce, ale ulevilo se mu, že nepřišel smích nebo mračení proto, že kluky Hiroto původně striktně odmítal a zakazoval je i svému otci. Není zase tolik hodin, aby popíjel, ale tohle bude muset zapít dokonce i on, ač jindy o alkohol moc nezavadil a zatímco všichni pili, on dával přednost džusu. Zajímalo by ho, jestli to o něm otec vůbec ví nebo je tohle prostě jenom naučené gesto mezi dospělými chlapy. Otec začne konečně mluvit a jako první ho ubezpečí, že si o tom, co mu teď řekl, nemyslí vůbec nic špatného. Hirotův názor se prostě změnil vinou nějaké zkušenosti a především lásky, která se prostě neptá, ale Hiroto nečekal náruč pochopení. Vlastně byl připravený na výtky i přednášku o tom, že se choval jako pitomec a pak to sám udělá. Nejspíš by si to všechno zasloužil a byl odhodlaný tomu čelit, ale otec to buď myslel vážně a nebo chtěl udělat všechno pro to, aby se usmířili a to bylo v obou ohledech velmi příjemné. Hirotovo napětí uvnitř jeho hrudi povolí, on trochu svěsí ramena a taky se konečně pousměje. "Ano, taky mě to mrzí." Řekne mu upřímně a nemá při tom ani ponětí, jak opatrně se jeho otec pokouší našlapovat, aby se ho něčím nedotkl. Vůbec si neuvědomuje, jaký dovede být a jak to dovede lidi okolo něj potrápit. Obzvlášť, když mají sami zájem setrvat v jeho blízkosti a neposlat ho do háje. Asi spolu měli mluvit už dávno. Říkalo se to ve všech psychologických radách, že se má mluvit hned, na rovinu a jako se sobě rovnými. Bohužel japonská společnost byla postavena úplně jinak a lidi spolu nemluvili vůbec. Jakkoliv byl jeho otec proti proudu, některé věci měl v sobě možná zakořeněné i on a Hiroto rozhodně. Znovu vážně pokývá hlavou, když mu otec řekne, že se nemusí obhajovat proto, jak se rozhodl žít. Měl pravdu a Hiroto to udělá, ale stejně… kdyby býval před tím netrval na něčem jiném… prostě to potřeboval říct. A pak se zaposlouchá zase on. Trochu povytáhne obočí, když otec na rovinu přizná, že s ním nejednal jako s dospělým. O matce se mu neposlouchá úplně nejlépe a tak se trochu rozčarovaně opře a konečně trochu napije, ale po pravdě vůbec nevěděl o tom, že na tohle přišli až tak pozdě. Myslel si, že otec ty svoje chlapečky naháněl prostě odjakživa, ale zatím to vypadá, že se gayem stal mnohem později, než Hiroto teď. Jestli to tedy dobře chápe. Bylo překvapivé, co někteří lidé dokázali udělat pro svoje děti. Takže jeho rodiče spolu žili jen proto, aby Hiroto nepřišel o iluzi normální, zdravé rodiny. Vlastně to bylo pro jeho vývoj důležitější, než si mohl myslet, ale to všechno odplavila puberta, kdy začal doopravdy strádat a to právě vinou toho, že otec nebyl nikdy doma. Vytvořil si silný, ochranitelský vztah k matce a měl otci za zlé, že na ně zapomíná. A jakmile zjistil, že existují nějaké jeho románky, bylo mezi nimi zle úplně. Teď už je chápe o něco víc. Překvapí ho, že důvodem otcových útěků byl především strach, aby to všechno neprasklo, ale od jisté doby by byl mnohem raději, kdyby to věděl.
"Kdybys mi to řekl, třeba bys pak nemusel utíkat a byl taky jednou se mnou. Ani netušíš, jak moc mě trápilo, že to tak není. Jak moc mi to chybělo. A když jsem potom zjistil některé věci, myslel jsem si, že ti na mě vůbec nezáleží. Že máš ty svoje kluky raději, než mě. A proto jsi s nimi a ne se mnou." Mluví zcela upřímně. Je to jeho velká bolest, velká nezahojená rána a velký důvod jeho nepřátelského postoje k Senovi, který měl i nyní víc otcova času, než Hiroto. Teď už je ale dospělý a taky si někoho našel. Mohl by pokračovat o tom, co prožíval, jak to bylo to nejpitomější řešení, které kdy otec mohl vymyslet, koupat ho v tom a rýpat se sám sobě v žilách, ale nakonec neřekne už vůbec nic dalšího. Váží si toho, že se dozvěděl pravdu.
"Chtěli bychom se Zyeanem odjet." Řekne místo toho.
Takeshi
Takeshi ví, že Hiroto zrovna sklenku nepotřebuje, ale on sám se tak cítí mnohem lépe. Jsou věci, které prostě nutně potřebují skleničku a tohle podle něj bude téma, které si to zaslouží. Ostatně tohle si uměl obhájit kdekoliv a v každou denní dobu. Je rád, když ji přijme a doufá, že to je další vstřícný krok jeho syna, aby mezi sebou všechno vyřešili. Už promrhal dost času svou vlastní chybou, rád by se vyhnul dalším. Bez váhání mu oplatí úsměv, i když jen jeho je klasicky pokřivený, ale na to už je Hiroto nejspíš zvyklý. Krátce kývne hlavou, aby potvrdil, že to myslí skutečně vážně. Ne, Hirota nemá co mrzet, to Takeshi byl ten, který udělal velmi špatná rozhodnutí. Nebyla jediná, ale těchto litoval opravdu nejvíc. Doufá, že mu to Hiroto jednou opravdu odpustí. To se možná nestane, po tom, co se dozví úplnou pravdu o jejich rodině. Někteří zastávají názor, že je lepší se rozejít, pokud je to tak, jak to měli oni, ale společnost, ve které žili, se na to dívala úplně jinak. Hiroto vypadá, že se pro Zyeana skutečně rozhodl a Takeshi se toho trochu bojí. Nebylo to jednoduché si něco podobného obhájit před světem. Věří, že to Hiro zvládne, jen to bude opravdu hodně náročné a jeho syn nevypadá jako ten, který by to chtěl tajit. On sám mu to ani doporučovat nebude, to je čistě na nich. Takeshi pocítí jisté obavy, když vidí nesouhlasný pohled Hirota, který mu dává jasně najevo, že se mu jisté věci neposlouchají snadno, ale musí to jít ven všechno. Lepší příležitost už mít nebudou. Zvedne k němu opatrně oči, když domluví a pak souhlasně pokývá hlavou. "Máš pravdu, měl jsem se pokusit ti to vysvětlit, co nejdříve. První jsi mi připadal až příliš mladý na podobné rozhovory a pak bylo najednou pozdě a měl jsem za to, že ať řeknu cokoliv, už se to nespraví." Jeho slova jsou upřímná a odhaluje mu zákoutí své mysli, které dost dlouho ovládaly jeho myšlenky v tomto směru. Pak pomalu zavrtí hlavou.
"Jsi pro mě to nedůležitější a nejcennější co mám. To se nikdy nezmění, ať do mého života vstoupí kdokoliv. Hiro-chan, jsi můj syn a vždycky mi na tobě bude záležet ze všeho nejvíc. Ano, rozumím tomu, co jsi cítil, i když si to nejspíš nedokážu přesně představit, jak zlé to bylo. Omlouvám se." Trochu se narovná, aby se mu mohl hluboce uklonit.
"Čím víc ses ode mě oddaloval, tím jsem asi byl jistější, že to byl ten nejhorší počin v mém životě. Celou dobu se jen bojím, že už to nebudu moci nikdy napravit." Sdělí mu i poslední ze svých obav. Na chvíli od něj odvrátí pohled a nejradši by si zapálil, ale neudělá to. Ne v tuto chvíli. Pak ale přijde Hirotovo prohlášení a je to neskutečná rána. Otočí se na něj prudčeji, než měl původně v plánu a dlouze se nadechne. Ne, nečekal to a vlastně ho dost ničí vědomí, že se chystá odjet zrovna teď, kdy se možná věci začaly lepšit. Ale ne, nebude mu bránit ani ho přemlouvat.
"Upřímně, doufal jsem, že ten den přijde mnohem později. Ale byl bych pokrytec, kdybych ti to jakkoliv vymlouval." Naráží na to, že sám se nikoho neptal a odjel, když bylo potřeba.
"Budeš mi opravdu chybět, můj synu, tak jako celou dobu." Oči jsou zvláštně posmutnělé, přesto se pousměje.
"A kam vlastně pojedete?" Je vidět, že to opravdu zajímá.
"Dej mi vteřinku, ale poslouchám tě samozřejmě." Pomalu vstane a zamíří ke svému notebooku, který probudí a rozklikne potřebné ikony, aby se dostal k jistým souborům, pak notebook vezme s sebou a otočí ho monitorem k Hirotovi.
"Hiro-chan, vím, že o nic z toho nestojíš, přesto jsou věci, které ti patří. Já i tvá matka jsme pro tebe chtěli vždycky tu nejlepší budoucnost a nejspíš by nebyla vhodnější chvíle, než právě teď. Odjezd na nové místo může být složitý a možná oceníš, když se chvíli nebudeš muset starat o nic." Kývne hlavou směrem k obrazovce, kde je výpis z Hirotova účtu. Je tam našetřeno opravdu hodně. Pravděpodobně by si za to koupil dům a ještě by pár let nemusel nic dělat. Take si stejně myslí, že takto to nedopadne a že se dokáže postarat o práci. Přesto bude rád, když bude mít něco navíc. Už jenom to bydlení je většinou ze začátku fajn.
"Jednou toho zdědíš mnohem víc, to nejspíš víš, ale budu velmi rád, když to přijmeš a já budu mít pocit, že jsem možná něco málo za svůj život udělal dobře." Sáhne znovu po sklence a dopije ji, vzápětí si nalévá druhou.
"Co Zye a jeho škola? Může studovat dálkově nebo ji přeruší?" Zajímá ho samozřejmě i on. Dost mu přirostl k srdci a taky v něm vidí opravdový talent.
Hiroto
Na tohle nemohl Hiroto vůbec nic říct. Od určité doby byl hodně zatvrzelý a nastavený čistě do opozice a v cokoliv by jeho otec řekl, skutečně by to otáčel proti němu. Byla to bouřlivá puberta a odmítání jakéhokoliv smíru čistě z principu věci, ale z toho Hiroto pomalu vyrostl a teď, když našel Zyeana, naučil se na ty věci dívat ještě trochu jinak. Najednou nebyla nejdůležitější věcí v jeho životě kompletní rodina a štěstí jeho matky, ale trochu jiné věci. Netušil, jestli je možné něco takového spravit, zalepit minulost a na všechno zapomenout, ale byl odhodlaný změnit alespoň budoucnost. Mohou vykročit znovu a mnohem lépe, jenom už na sebe nebudou mít nikdy tolik prostoru, jako když byl Hiroto dítě. Nemohl zůstat sedět doma a věnovat se tátovi. Potřeboval začít žít vlastní život. Už ale bez hněvu a obviňování. Když mu pak otec řekne, že to on je to nejcennější, co má a že to se nikdy nezmění, musí k němu zvednout hodně zkoumavý pohled. Nebyl rodičem, takže podobnou lásku neznal, ale znal lásku k rodičům a taky lásku k Zyeanovi. Myslel by si, že pro otce bude důležitější osoba, se kterou bude žít, tudíž někdo, koho bude sám milovat, ale očividně to tak není a on se mu poprvé po dlouhé době rozhodne věřit. Není to tak, že by chtěl otce nutit, aby si vybral, teď už ne, ale pokud mu říká, že je podstatnější, než Sena nebo kdokoliv po něm, vnitřně ho to silně uspokojí a vrátí mu něco z jeho ztracených dětských jistot."Nechci nic napravovat. Chci to změnit a začít znovu." Řekne mu a zase se upřímně usměje, ale když pak otci řekne, že chce odjet a vidí tu reakci, přijde mu dost silná. Očividně ho s tím hodně vyvedl z míry a při tom se dosud vídali tak málo. Kdyby se na tuhle soutěž nevetřel… No, ale on se vetřel a věci se začaly měnit. Našel Zyeana a po dnešku i otce. Krátce skloní pohled, když mu otec řekne, že doufal, že tento den ještě chvíli nepřijde, ale pro Hirota je ta chvíle teď. Nechce ji promarnit. A ano, otec sám odjížděl, kdykoliv měl potřebu a nikdy se příliš neohlížel na ostatní věci. Moc se mu nelíbí, když má mluvit k jeho zádům, zatímco otec vstává, ale protože jsou teď věci jinak… Uvolní svoje obočí a opře se na pohovce, aby mu odpověděl.
"Chci jet na Hokkaidó. Někam, kde je hodně sněhu a klidu, do nějaké bohatší vesnice, kde bude dostatek luxusu a zároveň samota. Chceme tam pracovat a dodělat naše školní projekty. Myslel jsem si, že bychom tam mohli být co nejdéle, ale ve škole jsem zatím nebyl a nevím, co na to Zye, kvůli svým rodičům. Brání se kvůli penězům, ale po pravdě dělám, že to neslyším…" Přizná se a raději neprozradí, že to, že přišel, bylo podmínkou k Zyeanově odjezdu. Nechce, aby si otec myslel, že to udělal jen kvůli tomu, i když to, ho konečně vykopalo. Všechno, co dnes řekl, bylo upřímné. Pak už otec míří k němu, nese s sebou notebook a když ho namíří monitorem na něj, zírá Hiroto přímo na bankovní účet, kde je nemalá částka, která se rovná menší výhře ve sportce. Chvíli mu dochází, že to je jeho vlastní účet, kde tyto peníze ještě před chvílí nebyly a pak pomalu zvedne oči k otci. Za ty svoje letité drzosti by si zasloužil spíš pár facek. Kdyby mu to snad připadalo málo, otec mu slibuje velké dědictví do budoucna a on do sebe po dlouhé době toho panáka vážně obrátí. Nemyslel jsi snad na to, jak by se ti podobné peníze hodily? Kde kdo by se mohl ze slušnosti bránit, ale on byl v tomhle trochu jiný. Když někdo něco nabízel, prostě to bral. Hluboce se ukloní a poděkuje. Chvíli to trvá, než se narovná v zádech.
"Zye chce odjet, pokud jde o nás, ale nechce odjet, dokud si sám nenašetří. Ve škole nebo doma se neptal ani on. Po pravdě… asi objednám letenky a budu ho vydírat." Řekne upřímně, jinak ho tam nikdy nedostane a kvůli tomu jeho šetření zešediví. Tohle čekání prostě nevydrží.
Takeshi
"Máš pravdu, vracet se do minulosti nejspíš nemá smysl. Můžu ti slíbit, že všechno s tebou budu probírat narovinu a udělám si čas, kdykoliv budeš chtít. Hiro-chan, byl bych rád, kdybys za mnou přišel nebo třeba jen zavolal, kdykoliv tě bude něco trápit, ať už je to cokoliv." Je mu jasné, že s některými věcmi za ním nepůjde, stejně měl potřebu mu to říct. Je zvědavý na jeho reakci, když mu ukáže účet. Nechce si ho tím v žádném případě kupovat, ale když se věci vyvinuly takovým způsobem, prostě mu chce pomoci. Co taky jiného by se jim mohlo hodit, než peníze? Do začátku je to to hlavní, co jeden potřebuje, aby se mohl věnovat důležitým věcem a ne tomu, jak sehnat peníze na bydlení a jídlo. Vyslechne si plán, který Zye s Hirotem mají a kam se chtějí dostat. Na chvíli se zamyslí, jestli by jim nějaké místo mohl doporučit, ale sám si teď není jistý, kde by se jim žilo nejlépe a město by splňovalo všechny podmínky.
"Rád bych ti něco doporučil, ale upřímně jsou ohledy, ve kterých se příliš neorientuju. Přece jen už jsem trochu starší." Zavtipkuje, pak však ze saka vytáhne své pouzdro na vizitky. Chvíli se jím přehrabu, než vytáhne jednu konkrétní.
"Dám ti kontakt na mého známého. Pohybuje se v realitách už opravdu dlouho a právě v této oblasti. Dá ti jistě spoustu odpovědí a možná ti to pomůže v rozhodování, kde budete bydlet." Předá mu ji. Je jasné, že chce udělat maximum, aby se jeho syn a i Zye samozřejmě měli dobře a užili si to.
"Možná bych vám mohl pomoci i se školou a tím i se Zyeho rodiči. Zavolal bych do obou a zřídil vám odklad ročníku. Mohl bych vás zaštítit mým jménem, možná trochu mlžit ohledně projektů. Tím vám zůstanou dveře otevřené a zároveň budete mít dostatek času se zabydlet, rozkoukat a pracovat na svém vlastním projektu. Zyeho rodiče by to mohlo uklidnit a možná trochu obměkčit, pokud by byli proti." Nabízí možné řešení, které by pro ně měl. Jeho slovo nikdo nezpochybní, navíc je v podobném oboru, o to snadnější to bude. Musí se upřímně zasmát, když Hiro řekne, že koupí letenky a bude Zyeho vybírat. Hirotova úklona je něco, co by ho ujistilo, že udělala správně, ale to už dávno ví.
"Myslím, že vůbec netuší, do čeho spadl." Trochu vtipkuje, ale nemůže jinak.
"Opravdu ti na něm záleží že?" Není to tak úplně otázka, je to prostě vidět.
"Vlastně pro vás odjezd bude skvělá zkouška, tak se pozná opravdu nejvíc. Z druhé strany Zye neodejde úplně bez prostředků. Udělal tady za svůj pobyt opravdu hodně práce. Moji kameramani si ho neskutečně chválí. I kdybys teď nepřišel, rozhodně bych mu dal finanční odměnu. Zaslouží si ji a jeho tvorba je opravdu obdivuhodná vzhledem k jeho zkušenostem. Nechci své kluky hanit, jsou vážně skvělí, ale častěji jsem poslední dobou vybíral Zyeho záběry. Zaslouží si odměnu, ta se třeba nebude tolik bránit. Z druhé strany…" Odmlčí se na chvilku a znovu sáhne po sklence.
"Jsi po mě, takže nepochybuju, že ho přemluvíš." Blýskne se mu v očích a jeho typický úsměv se objeví znovu. Poklepe si skleničkou n rty a je vidět, že nad něčím přemýšlí.
"Když nad tím tak uvažuju, asi bych nemohl být spokojenější s tím, koho sis vybral." Ne, on nikdy nebude typický příklad japonské populace. Ostatní by Hirota asi vydědili, kdyby přišel s tím, že si našel kluka. Jemu to rozhodně nikdy vadit nebude a je přesvědčený o tom, že by to tak nebylo ani v případě, kdyby sám neměl jistou zálibu ve stejném pohlaví.
"Kdyby vám to nebylo příliš proti srsti, přijel bych se za vámi podívat. Je jen na tobě, jestli mám přijet sám nebo mám vzít někoho s sebou." Trochu pozvedne obočí s otázkou patrnou ve tváři. Hirotovi bude jasné, že by nejradši vzal Senu sebou, ale pokud bude chtít, vezme jeho matku, nevidí v tom problém. I když je dost možné, že až se dozví o jejich dnešním rozhovoru, bude chtít Hirotovi představit svého přítele. Tohle chce rozhodně nechat na ní.
Žádné komentáře:
Okomentovat