Hiroto x Saga - Nečekal jsem, že to bude i s loveckou výpravou. - část 2.

(lesní cesta)

Hiroto

Hiroto ani nevěděl, co čekal nebo nečekal. Saga vypadal, že se na cestu hodně těší a přece moc dobře věděl, že kočár nikdo nevypravuje a přesto musí okomentovat, že je z čajovny a nepohodlí mu vadí. No jistě, on ví, ale neexistuje nic, co by s tím mohl zrovna teď udělat. Byl ale v duchu rád, že se Saga těší na císařský dvůr. Možná to taky bude jejich konečná destinace, o tom rozhodne Aki osobně. Hiroto nemá ani ponětí, co se v paláci všechno děje, Inoran o ničem z toho nepsal, ale nejspíš se bude hodně divit. Raději mu moc nevysvětloval, na jaké místo to jedou, protože má obavy, že by se Saga lekl a protestoval. Naštěstí se Saga smířil s tím, že mu to stejně nic neřekne a pak už oba spali. Ráno po probuzení má ještě v mysli Sagova poslední slova o tom, že by s ním k vydržení být mohlo, ale podle toho, co říkali lidé… Byli oba dva složité povahy a kdo ví, kam tohle mohlo vést. Třeba ke štěstí? Jediná další cesta vedla do pekla. Sám byl na spaní na zemi zvyklý, ale i on mnohdy pocítil nějakou přeleženinu nebo jiné nepohodlí. Saga uvyklý na měkké místo na tom musí být hrozně a k tomu bolavé svaly z jízdy. Je mu ho vlastně líto, když začne nadávat. Muž, který by se učil na bojovníka by ani necekl, ale Saga měl trochu nárok. 

"Asi jsi hodně zlobil, když dostáváš takové tresty." Neodpustí si poznámku, ale odpověď nepřijde. Místo toho Saga vypískne, že po něm něco leze a začne sebou šít tak, že ten brouk urychleně mizí dřív, než k Sagovi Hiroto stačí doběhnout. Má co dělat, aby nevyprskl do dlaně, ale vážně se snaží a i když mu oči pobaveně září, pořád je v nich trochu pochopení. 

"To nic, po téhle zemi lezou v noci mnohem horší věci." Řekne mu, což možná neměl dělat, protože na ní musí spát i dnes, ale byly tu vážně velké stonožky, švábi i pavouci. Saga se ho vzápětí zeptá, co budou snídat a Hiroto se nadechne, aby mu slušně odpověděl, ale Saga to odmávne rukou, což Hirota přiměje naklonit hlavu k rameni a přivřít oči. Sice tady není služebnictvo, ale… nedomyslí to, protože ho Saga z ničeho nic políbí, až se mu málem podlomí kolena. Vůbec to nečekal a stojí tam jako tumpachové tele, ale stalo se to a než vůbec vymyslí, jak se mluví, Saga pronáší ty svoje větičky a dělá si, co chce. Tak ono to pomáhá? Hiroto si přejede konečky prstů po rtech a pak se nečekaně upřímně usměje. 

"To je snadný lék na tvoje problémy. A pořád po ruce." Prohodí a dá tak najevo, že se mu ten polibek líbil. Saga chce vyrazit k vodě, ale Hiroto za ním zavolá. 

"Počkej! Jsme ještě blízko města, ale vzpomínáš, co se mi stalo? Nikdy nikam nechoď sám, nevzdaluj se ode mě, je to nebezpečné. Jsou vážně všude." Myslí lapky, potulné bojovníky, hladovějící chudinu… Nechce ho děsit, ale takový byl svět venku a Saga neměl zbraň ani ji neuměl použít. 

"Půjdu s tebou." Řekne, ale sáhne po meči a taky nejdřív uloží do sedlových brašen všechno potřebné, aby byli připraveni k rychlému odjezdu. Nebude to tolik svádět ke krádeži ani tu nic nenechají. Odváže oba koně a vede je za nimi k řece, aby se taky napili i kvůli těm možným odcizením. Okrást samuraje se nevyplácelo, ale někdo by to mohl zkusit. 

"Ptal ses, co budeme jíst. Tvoji rodiče nás nenechali hladovět. Můj kůň to sotva uveze a jsou to věci, na jaké jsi zvyklý. Do paláce to vydrží, nemusíš mít strach, že budeš obírat hada na plameni. Kromě toho s sebou vezu i nějaké dárky pro všechny jejich známé. Divím se, že nemáme valník." Zabloudí očima k povoleným tkanicím Sagova oblečení. Už ho viděl, dokonce ho intenzivně cítil a hned si vzpomene, jak jim do toho Kamijo skočil a zamračí se.

Saga

Saga neměl v plánu ani na chviličku Hirota otrávit svým chováním. Možná proto své reptání a stěžování zakončil tímto způsobem. Věděl moc dobře, že nechce, aby jim společně bylo špatně. Jeho chování se od jeho obvyklého malinko změnilo. Mělo to jediný důvod a to bylo to, že mu na tom opravdu záleží. Kdyby o tom nebyl přesvědčený, zůstane pěkně doma v pohodlí čajovny a bude dál tím, kým chtěl vždycky být. Setkání s Hirotem v něm hodně změnilo, ale zatím o tom nemá v plánu mluvit. Musí se s tím první sám srovnat, aby si byl jistý, co mu vlastně chce říct. Stejně si myslí, že si brzo polezou maličko na nervy, i když s tím co viděl v čajovně, když se k Hirotovi začal chovat jinak...Chce to čas. Někdo by mohl říct, že Saga nepůsobí zrovna trpělivě, ale tomu se musel naučit, aby mohl být skvělým společníkem. Některé muže musel poznávat déle, aby zjistil, o co jim jde. S Hirotem to bylo vlastně snadné a přitom nebylo jednoduché, být sám sebou. Tolik let hrál toho, koho zrovna chtějí a nenapadlo by ho, že by někdo ocenil to, jaký ve skutečnosti je. Hodně ho překvapilo, když Hiroto toho brouka nekomentoval tak, jak by čekal. Viděl sice, že se mu chce smát a zároveň byl...Shovívavý. Nepůsobil tak, anebo je to mezi nimi prostě jiné. V očích se mu blýskne, jakmile spatří Hirotův výraz po polibku a musí se uvolněně pousmát. Ano, přesně tak by na něj chtěl působit a zároveň ví, že i pro něj je to víc než příjemné. 

"Určitě toho využiju, o to neměj starost. Když vidím, jak si to užíváš." Samozřejmě přijde popíchnutí, ale je vlastně dost milé proti tomu, jaký uměl být. Ohlédne se na něj po cestě a jen se pousměje přes rameno. Nedošlo mu ta možnost nebezpečí, ale i když už o ní teď ví, stejně pokračuje. Jen zvolní krok, aby ho mohl Hiroto dohnat, což se vzápětí stane. O boty přijde brzy a už si máčí nohy ve vodě. Je to sice studené, není ta zvyklý a v prvním okamžiku chce nadávat, ale za pár vteřin to začne být příjemné a osvěžující, že by tam klidně skočil celý. Zůstane zamyšleně hledět před sebe, když se mu vybaví vzpomínka z dětství. Je to jen krátký záblesk, kdy vidí sebe jako malé dítě a svou tetu, se kterou si užívali vodní hladinu. Jedna z mála opravdu šťastných vzpomínek z jeho dětství. Pro sebe se pousměje, než se na něj ohlédne. 

"Jeden by nevěřil, že toho pro mě tolik udělají." Prohodí směrem k němu na to jídlo. Pořád tomu vlastně nemůže ověřit. O to víc ho trápí fakt, že opravdu odešel. Musí to konečně hodit za hlavu, jinak bude úplně mimo a to nechce. Uchechtne se krátce na ten valník. Na tom asi něco bude. 

"Je jich hodně. Četl jsem příběh z doby, kdy byl Kamijo v harému. Napsal to tak, že tě z toho mrazí a zároveň si nepřeješ nic jiného, než to zažít." Prozradí mu své vlastní myšlenky. Zvedne k němu oči a vidí ten pohled na své povolené oblečení a pak přeostří na Hirotovo mračení. 

"To není zrovna reakce, kterou bych čekal. Štveš mě." Je zase drzý až hrůza, ale tady nikdo jiný není, tady může. 

"Chtěl jsem tě pozvat, abychom šli do vody společně nebo si to užili na břehu, kdybys měl strach, že je voda moc studená." Znovu ho provokuje.

"Ale když vidím tvůj výraz, vážně mě přechází chuť." Demonstrativně se k němu otočí zády a povolí i zbytek tkaniček. Skloní se k vodní hladině, až mu látka sklouzne z ramen a zasekne se v ohybu nad loktem. Nabere trochu vody do dlaní a přiloží je ke svému krku. Trochu u toho zaklání hlavu a přivírá víčka. Schválně se natočí trochu bokem, aby to mohl Hiroto vidět. Je zvědavý, jestli to s ním trochu pohne nebo vůbec. Kapky vody pomalu stékají po odhaleném hrudníku až k lemu jeho kalhot, kde se pomalu vsakují do oblečení. 

"Pořád si ještě nejsem jistý, že mám dobré ráno. Kdybys to chtěl změnit, možná to můžeme vyzkoušet." Koutky se mu pozvedne nahoru v provokativním pousmání.

Hiroto

"Proč by neudělali? Dělali toho pro tebe hodně celý život, přece si tě vybrali?" Řekne Hiroto a možná to vidí moc jednoduše. Ani on neměl ve své rodině nic zadarmo, jeho otec i celá mužská generace byli velmi přísní a ani po té vleklé nemoci ho nikdo nešetřil. Jediný, o koho se mohl doopravdy opřít, byl Inoran a jenom ten k němu byl laskavý, ale pak odjel a Hiroto se tomu všemu musel postavit. Přesto tušil, že se na ně mohl spolehnout a že má za zády oporu svého klanu. Co se stane, až jim řekne, že se ženit nebude a koho si přivezl, to opravdu netuší, ale už stojí na vlastních nohách, pracuje pro císaře a ten… jak by zrovna on mohl opovrhovat mužem kvůli lásce pro jiného muže? Zkrátka neměl strach, že by ho Aki vyhnal nebo poslal dělat někam daleko něco podřadného. Pak ale Saga řekne něco, co mu vyžene obočí opravdu hodně vysoko a ohlédne se po něm s protaženým obličejem. 

"Ty chceš zažít harém??? Nebo hlavu málem na špalku?" Nechápe to. 

"A co kdyby tě hodili někomu hnusnému a starému nebo tě tam šikanovali, jak se říká?" On Kamijovi paměti nečetl, ale hodně toho slyšel a kdyby se něco podobného mělo stát jemu, spáchal by rituální sebevraždu dřív, než by se ho někdo stačil oplzle dotknout. Možná by snadno zahodil mladý život, ale bylo to lepší, než se nechat prznit a marně doufat, že to přežije. Kamijo to přežil a vydělal na tom Rukiho a svou čajovnu, ale Hiroto si byl jistý, že by to nedokázal. Možná byl nakonec slabší, než on nebo až moc hrdý, kdo ví. Bylo dobře, že podobné otázky řešit nikdy nemusel. Z myšlenek ho probere až Sagova poznámka o tom, jak ho štve, že se mračí, Saga to samozřejmě ještě pořádně rozvede a i když měl Hiroto z počátku chuť mu vysvětlit, na co přesně myslel, Saga toho řekne tolik, že si to nakonec nechá pro sebe. Mračil se právě proto, že jim to nedopadlo, ale pokud ho chce Saga odsuzovat tak rychle a ještě ho přechází chuť, tak ať si dělá, co chce. Normálně by mu řekl, že kdyby ho do té vody hodil, nastydl by a měl zápal plic, ale podivně se ho to dotkne. Ještě jednou se na něj podívá a jeho oči přiláká odhalený hrudník i to, jak se při omývání Saga tváří, ale není to něco, kvůli čemu by splaskl. To až Sagova slova ho znovu přimějí se po něm otočit. Vůbec mu nerozumí. Opravdu vůbec ne. Je to nějaký druh hry, na kterou je příliš pitomý. Nejraději by rozhodil rukama a vynadal mu, že neví, co chce, ale je to snad poprvé, kdy netuší, jak reagovat. A pak si všimne aktivity na druhém břehu řeky. Lidé sem chodí rybařit, prát, zkrátka jsou moc blízko velkého města. 

"Pojedem dál." Řekne mu rozhodně a počká na něj, až bude připravený vrátit se na koně. Takhle tu u něj nechodilo. Potřeboval mnohem víc vhodných emocí, aby došel až k milování, ale to už mu přece říkal. Nic nemusí být hned, uměl být trpělivý. Tedy… v tomhle. Jinak ani ne. K večeru toho dne se konečně dostanou na místo, ze kterého Hiroto ujížděl po svém přepadení. On to zvládl za jedinou noc, se Sagou jel dva dny a noc, ale musel na něj opatrně. Silnice je rozdupaná a zůstaly tady taky mrtvoly pro výstrahu všem. Těla jeho mužů zmizela přesně, jak si přál. Strašně to smrdí a obecně je to hnusný pohled na několik dní tlející těla. I on si musí zaclonit tvář a nos rukávem, ale jeho oči hledají ještě něco. Stopy po tom klukovi, kterého zranil. Není tady. Po tom dešti se hrozně těžko něco hledá, ale seskočí a dlouho, dlouho chodí na místě, dokud nenajde otisk kopyt koně, který rychle uháněl směrem… zvedne k tomu místu oči. Jsou blízko lesu čarodějnice. Neprostupné a velké ploše plné bujné vegetace, o které se říká, že tam příšerně straší. Ten mladík ujížděl právě tam. Možná to ani netušil a chtěl se jen schovat v lese. Hiroto ví, že někteří lidé za čarodějnicí chodí, ale většina se jí strašně bála. 

"Musíme tudy." Popadne ho záchvat toho kluka dohnat a dorazit. I Sagovi musí být jasné, že hvozd má s cestou do paláce jen málo společného.

Saga

Saga se jen mírně pousměje, protože Hirotova otázka je…Ne, on neví nic o tom, jak Saga přišel a co se v ten den všechno stalo.

"Vybrali a nevybrali." Pokrčí zlehka rameny.

"Přišel jsem, prosil je na kolenou, aby mě přijali a učili mě. Po ničem jiném jsem v tu dobu netoužil." Kdyby jen Hiro tušil kolik potu a slz ho to všechno stálo, než se stal tím, kým je. Věděl, že ho mají rádi, i když se mu spoustu lidí snažilo namluvit, že je pro ně jen výdělek. Nechtěl jim věřit, i když ho drobné pochybnosti občas dostihly. Kami uměl být přísný, ale s Rukim to bylo jiné. Když udělal hloupost, zlobili se na něj oba, jen Ru byl…U něj teplo domova vždycky trochu víc hřálo. Ostatně bylo to vidět i při jeho odjezdu. Saga se v hlavě probírá myšlenkami na ně a pořád dokola se snaží přijít na to, jestli ho Kamijo časem zavrhne nebo se to nestane. Bylo by mu to upřímně líto, i když v sobě většinu času lítosti tolik neměl. Ohlédne se na Hirota a zavrtí hlavou.

"Ne, to bych opravdu nechtěl. Byla to těžké doma, mí otcové málem přišli o život. Bylo hodně kluků, kteří tolik štěstí neměli. Mluvil jsem o citu, který překonává hranice světů. Je to děsivé a zároveň to musí být krásné. Kamijo mi jednou řekl, že díky podobné lásce se stal císař císařem. Kami si ho vyvolili, aby ji zažil a přišel o ni. Přichystali mu zkoušky a zároveň pocítil něco, co jen tak někdo nezažije. Možná to tak a možná taky ne, ale není přece na škodu něčemu věřit hm? Věřím na to, že některé věci se mají stát a i kdybys stokrát chtěl tak jim nezabráníš." Odhalí mu kousek sebe a možná je to dobře. Saga přemýšlel úplně jinak, než Hiroto, navíc neměl jisté zábrany. Teď se to plně projeví, protože on by si klidně soukromou chvilku užil a nepotřebuje k tomu zase tolik. Ano, pamatuje si dobře, co mu Hiro říkal a zároveň byl přesečený o tom, že jistou hranici už překročili a pak už přece není nic problém. Chyba, tady se očividně přepočítal. Na Hirota jeho divadlo nepůsobí ani trochu a to způsobí, že se jeho tváře nafouknou. No dobře, tak on zase nebude chtít jindy. Nic mu na to neřekne, jen od něj odvrátí tvář a zase se zahalí. Tolik k dobrým skutkům, příště si to vážně rozmyslí. V čajovně jim to šlo a Saga není schopný domyslet důvod, proč to teď nejde. V tomto ohledu byl mnohem přímočařejší a nechal se částečně ovládat vlastním tělem a touhou. Potřeboval k tomu tu správnou osobu, ale když už byl s ním...+Příště si tu pusu odpustím.+ Umane si v duchu a pak se prudce ohlédne. 

"Fajn." Odtuší s povzdechem a zamíří ke svému koni. Cestou se dá do pořádku a vyhoupne se do sedla. Tiše si pro sebe zaúpí, protože jeho nohy a ani zadek zatím není dostatečně zvyklý na takovou zátěž a teď trpí. +Bez poznámek.+ Propálí Hirota pohledem, aby nezkoušel nic říct. Cesta dál jim chvíli trvá, a když uvidí to, co rozhodně nikdy v životě vidět nechtěl, zvedne se mu žaludek. Všechno co snědl za poslední dny, se mu tlačí ven. Rozhodně mu to tak připadá.

"To nemyslíš vážně?" Vyjede po něm, je to prostě příliš. 

"Pojeďme pryč." Kdyby mohl tak si dupne, ale ani za nic z koně nesleze. Během vteřiny mu po Hirotových slovech dojde, že tím směrem do paláce rozhodně nepojedou.

"Já tam nejedu. Kdo ví, co tam je a kdo tam je." Stočí si paličatě na svém.

"Mám z toho lesa husí kůži a ani koni se tam nechce. Neučili tě, že zvířata to poznají?" Vrtí odmítavě hlavou.

"Jedu do paláce a pojedu klidně sám. Ty porušíš své slovo, které si mi dal. Někdo mě určitě přepadne a bude to tvoje vina." +Tak.+ Bez váhání začne otáčet koně jiným směrem, než je les. Sice neví úplně kam, ale všude bude líp, než tam.

"A zapomeň, že tě budu znovu ošetřovat. Pokud se ti něco stane, je to proto, že jsi blázen." Prohodí ještě, aniž by se ohlédl. Kůň si klidně a spokojeně vykračuje a zdá se, že dost sympatizuje se Sagou. 

"Jestli ti nestačí ta lebka na stromě tak mě ano." Už jenom z toho kousku kosti je mu jasné, že kdo tam vejde, už se pravděpodobně nevrátí. Radši riskne překupníky s kluky jako je on. 

"Slyšel jsem o jedné čarodějnici a té se do rukou dostat nechceš. Mám svůj život rád a mám toho ještě spoustu před sebou." Mluví s ním dál, i když se neohlédne.

Hiroto

Kdyby nenastala ta podivná chvíle, po které Hiroto zavelel k odjezdu, býval by se Sagy rád zeptal, jak to všechno vlastně bylo. Automaticky žil v přesvědčení, že si Kamijo s Rukim Sagu vybrali tak, jako si vybrali Hyde s Gacktem třeba Uruhu a nikdy by ho nenapadlo, že to Saga za nimi přišel a dokonce je prosil, aby u nich směl zůstat. Vlastně by ho nenapadlo ani to, kolik mu už při tom bylo. Přijde mu, že si ho museli osvojit jako malé dítě. Navíc pak dodal ještě něco, co Hirotovu hlavu zaměstnávalo celou cestu k tomu místu, i když o tom nahlas nemluvil. Hiroto na hodně věcí nereagoval, ale to neznamenalo, že je nevnímal a byly mu lhostejné. Saga mluvil o něčem velmi hlubokém, co by si přál zažít i on. Pokud se pro něco rozhodl, taky to bral velice vážně, takže i když se před chvílí málem pohádali, stále k němu cítí silnou náklonnost a spojení. A navíc ho uklidňuje, že ten harém odmítl. I Hiroto věřil, že některé věci jsou předem dané, věřil na tradice a duchy jejich předků a byl rád, že Saga to vnímá stejně. Bylo toho hodně, co měl v hlavě po jeho slovech, o císaři a tom všem. Ne snad proto, že by se s Akim tolik znal, ale spíš kvůli sobě. Kvůli nim dvěma. Pak už ale dorazí na místo a i když vnímá Sagovo zděšení a odpor, stejně má teď na práci něco jiného, sesedá z koně a hledá stopy. Ví, jak se cítí, taky se tak cítil, když tohle viděl poprvé, ale to bylo dávno. Je to hrozný smrad, ani jemu se nesnáší dobře. 

"Nemohl jsem ti o tom říct, nedostal bych tě sem. Tady mě přepadli. Tady všichni moji muži umřeli kromě mě. Zbytek jsem pobil a to jsou oni, ale jeden mi unikl. Ten, co mě zranil. Nemůžu to nechat jenom tak. Samuraj nikdy nemůže nic nechat bez trestu, jde o moji pověst a jméno. A taky si v Akiho zemi nikdo nemůže dělat, co chce a přepadat naše jednotky. Lidé, kteří v mém a císařském jménu zemřeli, si zaslouží odpovědi a mstu." Tohle Saga musí chápat, tohle byl Hirotův život. Zvedne k Sagovi oči až ve chvíli, kdy se mu postaví na odpor a řekne, že do lesa nepojede. Jenže Hiroto tam musí jet! 

"Samozřejmě, že se mu tam nechce. Není to válečný kůň a děsí ho pach smrti a krve." Má proto hned pragmatické vysvětlení a zamračí se, ale se Sagou to nebude tak snadné. Říká mu, že pojede do paláce a klidně sám. On ví, že mu neřekl o téhle zastávce, ale nedá se nic dělat. 

"Když pojedeme nejdřív do paláce, stopa vychladne. Ten člověk zmizí a zase někoho přepadne a zavraždí. Vždyť jsem málem byl po smrti i já!" Zaútočí na něco, na čem by Sagovi mohlo záležet. Mělo by, pokud spolu chtějí být. Saga otočí koně a chystá se k odjezdu a Hiroto honem doběhne toho svého, aby na něj zase vysedl. Pěšky by mu utekl buď Saga nebo jeho zvíře. Protočí očima. 

"Je to strašák pro děcka. V lese žije někdo, kdo má rád samotu a nesnáší vlezlé lidi a tak sem dal tohle, aby měl od všech klid, nic víc. Copak se bojíš? Věříš na kouzla a čarodějnice?" Špičkuje ho. Nebyl tak bláhový, aby si z toho utahoval, ale nebyl ani strašpytel. Ta lebka ho zkrátka neděsí, k tomu je potřeba víc. 

"I čarodějnice musí něco jíst a z něčeho vařit, přece nezabijí všechny, kdo tam přijdou." Trvá si na svém. Dojede ho a popadne jeho koně za otěže. Otočí ho a vede ho zase zpět k lesu. 

"Tak mi o ní můžeš vyprávět po cestě. Když budeš mluvit nebo zpívat, nebudeš myslet na strach a když u toho zahraješ na ten tvůj šamizen, tak se jí to možná bude líbit a neuvaří si tě pak k večeři." Vede si svou, ale u lesa začnou koně paličatě stávkovat. Hiroto nemá ani ponětí, že tady Kai sesedl, jeho kůň utekl a dál se potácel na smrt zraněný po svých. Hiroto má co dělat, aby udržel oba koně na místě a Saga nespadl dolů. 

"Půjdeme pěšky a povedeme je." Rozhodne. Nemohli si dovolit o ně přijít.