Epilog - část 3.

(sídlo Hakueie)

Hakuei, Gackt, Ruki, Aqui, Sena

Hakuei v první chvíli nevydá ani hlásku, když mu Show potvrdí, že mu něco tají. Show začne útočit na jeho momentální depresi. Možná je to způsob, jak Hakueie postavit na nohy a možná je to drsná pravda. Hakuei to někde v nitru sebe samého ví, ale zároveň ho začíná rozčilovat, jak si každý myslí, že je nedotknutelný a všechno se od něj jenom tak odrazí. Dřív to bylo jiné. To bylo před tím, než na něj spadl barák a shořela mu polovina těla. Ty bolesti ve dne v noci by si mohl sem tam někdo zkusit místo něj. A přesto si v tomhle směru nestěžoval. Protočí okem, když mu Show řekne, aby řekl na rovinu, jestli se na to všechno chce vykašlat. Je v obrovském pokušení mu říct, že to tak skutečně je, ale Show ho předběhne s tím, že na tomhle nemakal jenom on sám, ale i všichni ostatní. Všichni obětovali skutečně hodně, aby Hakueiovi v jeho snu pomohli, to byla pravda. Show se postaví před něj a on musí zaklonit hlavu, aby na něj z vozíku dobře viděl, ale pak tu zazní něco, co mu cinkne v uších a v tu chvíli ví, že tohle je skutečný problém. To je to ono, co z něj cítí a na co nepřišel. To je to, co mezi ně vrazilo klín. Hakuei se trochu zamračí. Jediná chvíle, kdy rozhodl za něj, byla ta, když ho poslal pryč s Lin.

"A udělal bych to zas." Zavrčí, když mu skočí do proslovu. 

"Od samého začátku jsem s tebou jednal jako s kýmkoliv, i když jsem věděl, že toho hodně neumíš. Ohrožovalo tě na životě, že jsi byl na místech, kde to bylo těžké i pro zkušené chlapy. Neuměl jsi řídit ani střílet, ale nikdy jsem ti neřekl Ne, když jsi tam chtěl jít. Ale nikdy, rozumíš, nikdy se nebudu dívat na to, jak zbytečně umíráš. Možná bychom romanticky položili život společně, možná si myslíš, že by bez mého neměl cenu, no teď vidíš sám, že ty emoce dost ochladly, he? Ta akce se nepovedla, ale nepoznal to nikdo z nás. Myslíš, že jsem čekal, že tam vejdu a ve vteřině mě odchodí výbuch kdo ví kam? Že ani nezvednu zbraň, místo abych to byl já, kdo ostatním prostřílí cestu ven? To je nějak moje vina??" Už na něj skoro křičí. 

"Mohl jsem tam poslat kohokoliv a sám si hřát zadek v bezpečí auta." Odfrkne si a teď je to on, kdo odvrátí pohled. Prý ne za tu akci… Nejraději by vstal a vrazil mu pár facek, jak je drzý. Má vážně štěstí, že se nemůže málem hýbat. Prý dítě, které tam bylo navíc…

"Nevíš nic o té bezmoci, kterou chlap prožívá, když tam takhle leží… takže chodíš na terapie… o kterých jsi mi ani neřekl… tak co mi chceš vyčítat?" To poslední po něm znovu křikne. Na Showa toho bylo tolik, že se zhroutil. A Hakuei je bůh, co všechno unese? Prudce se nadechne nosem a opanuje svůj klid. Ostatně to teď už pár dní trénuje. Nekonečná meditace…

V první chvíli v Rukim vnitřně trhne, když mu J řekne, že to možná jeho vina je. Tohle úplně nečekal, ale zároveň dovede přijmout, že to podělal. Tedy od něj. Na sebe je mnohem přísnější. Otevřeně J řekl o svých pocitech a dostal otevřenou odpověď. Jenže to není všechno a J mu toho chce říct mnohem víc. J mu začne říkat všechny možné další scénáře a fakt, že ten den nebyl Ruki jediný, kdo udělal nějakou chybu nebo jednal jinak, než by čekal většina. Ten den byl těžký pro ně pro všechny a všichni se snažili dostat ze sebe maximum a udělat věci tak, jak by mohly být nejlepší. Ten den se hodně z nich spletlo. Ruki jako kdyby se najednou vynořil z nějakého bazénu, z hluboké vody a konečně se dokázal zase nadechnout. Otevřít oči a vidět věci v širokých souvislostech. Nikdy by nečekal, že tohle rozhřešení mu dá zrovna J, ale ono se to stalo a on k němu zaplane novou láskou. Je to jen další důkaz, že má být s ním, tady. Z ničeho nic se na něj podívá očima tak velkýma a tak naplněnýma něhou, že to snad ještě nikdy nikdo neviděl a pak J prostě skočí okolo krku. Pevně se ho chytí a do ucha mu zašeptá poděkování. J mu nevyjmenoval jenom jejich chyby, ale taky všechno dobré, co Ruki pro změnu udělal a to je velmi silný lék. A taky vzal chyby i na sebe a tenhle lék je taky síla. Má pravdu úplně ve všem a nemá smysl se v tom dál hrabat. Udělal maximum, všichni udělali, stejně jako udělali nějaké chyby nebo kdo ví co. Bylo to za nimi a všichni byli živí. 

"Moc tě miluju." Zašeptá mu. Uhne J, když si chce zapálit, ale pak se nechá vtáhnout k němu do náruče a přemýšlí nad všemi jeho slovy o tom, co se stalo i tom, co bude dál. 

"Já jsem tě zachránil a já tě taky odstřelím. Nemysli si, že to udělá někdo jiný." Broukne, zatímco si na nich stele jejich kočka.

Aqui si teprve teď uvědomí, co je to vlastně za plemeno psa a co všechno umí. Bylo prudce inteligentní a neskutečně rychle běhalo a možná mu tím vším chtěl Ju říct, že jsou si s tím psem podobní? 

"To byl kompliment?" Ujišťuje se a začíná se červenat, ale taky se upřímně usmívá. Pohladí psa po hlavě, když mu Ju říká, že by chtěl, aby se mohl v životě už jenom bavit. Nikdy se moc nebavili o tom, odkud Aqui přesně pochází, ale s jeho hlavou a místy, do kterých se zapletl, to nikdy nebylo snadné. Teď měl kolem sebe konečně potřebný klid a řád, který mu dodával sebejistotu. Když mu Ju připomene, že pejsek ještě nemá jméno, na chvíli se zamyslí. Nikdy nepřemýšlel nad tím, že by měl zvíře, takže ani nikdy nemyslel na to, jak by se mohlo jmenovat, ale když si představí psa rychlého jako stín, co skoro není vidět… 

"Bude to Bezzubka." Vzpomene si na oblíbenou pohádku a podívá se na Ju-kena, co on na to. To asi není typické jméno pro mafiánského psa a všichni se asi budou hodně divit, až tady bude běhat a na celé kolo křičet Bezzubko, Bezzubko, ale jemu se to líbilo a byl to jeho pes. Zasměje se, když mu Ju-ken připomene svůj věk, ale jemu to nevadilo a když ho viděl, jaký je v akci, jak bojuje při tréninku nebo jak ho zachránil tehdy před tím vrahem, má spíš strach, že nestačí on jemu. On má jenom rychlé nohy. Udiveně k Ju-kenovi obrátí svůj obličej, když se mu přizná, že jeho diagnózu s někým probíral. Nevadí mu to, jenom by ho nenapadlo, že se tím tolik zabývá. 

"Možná už o tom víš mnohem víc, než já sám. Já se tomu vyhýbal." Řekne mu a znovu psa pohladí. 

"Tak mi potom vysvětlíš, jak by mi mohl pomoct?" Pousměje se.

Gackta nikdy nenapadlo, že by jeho narážky mohly být na Hyda moc. Byl to způsob, jakým spolu mluvili dříve běžně a Hyde mu to vracel. Nebylo na něm nic poznat, jinak by si asi Gackt něco nechal od cesty, ale takhle žil v sladké nevědomosti. Udiveně se podívá na plechovku ve své ruce. 

"Nevěděl jsem, že ti to vadí, tak já si nechám i ten tvůj a vypiju ho taky." Předstírá, že mu nic nedá, než mu plechovku otevře a podá. Není to kvůli jeho ruce, jenom je galantní, ale to on uměl vždycky. Byla to jedna z věcí, na kterou Hyda balil. Teď je to on, kdo našpulí rty, když mu Hyde připomene, že už není bohatý. Těžko se na to zvykalo, ale díky tomu, že si ho J vzal do učení, mu na účet od Hakueie chodilo hodně peněz. Stačilo mu to na jeho běžné výdaje, ale neměl žádné milióny na kontě v záloze, jako tomu bylo ještě nedávno. Předpokládá však, že se jeho situace tady bude lepšit a až Hakuei získá na vlivu, bude to ještě lepší. Ty peníze si jenom musí sám vydělat, nedá se nic dělat. Zatváří se udiveně, když mu Hyde řekne, že mu píše právě jeho syn a když se dozví, že za ním byl i v nemocnici, už vypadá docela zaskočeně. Nejraději by se ho zeptal, proč mu o tom až do teď neřekl, ale byla to Hydova věc a mohl si stokrát myslet, že mu do toho něco bylo, ale nebylo. Musí si přiznat, že je mu to trochu líto, ale pořád se snaží vypadat stejně příjemně. Netuší ani, jak si poradit s informací, že se Hyde obává o styk se synem nebo s tím, že by tady dokonce byl s nimi. Nikdy ho neviděl. Nebavili se o něm nijak zvlášť. Dříve se nevídali a teď to zní, jako by to bylo přesně naopak. Nebo o tom jenom nevěděl? Jak by ho měl utěšit? 

"No… je to skoro dospělý kluk. Nejlepší asi bude, když si s ním pořádně o všem promluvíš." Řekne nakonec. Konec konců, to by chtěli všichni, i on sám.

"Tašky v chodbě?" Vypadne vykolejeně ze Seny, střelí k tomu místu očima a pak se tam částečně rozeběhne. Zase se zastaví, celým tělem se otočí k obálce, pak k chodbě a nakonec rozhodí rukama. 

"To jsi udělal schválně?" Zamračí se na Takeshiho, protože to vábení je neskutečné, ale obálka je nakonec důležitější. Asi… ale ano, je! Takeshi mu ji podá do ruky a Sena ji začne otevírat. Takeshi nečeká vedle něj, ale něco hledá někde v tašce a Sena mezitím rozloží velký arch papíru, na kterém je v hlavičce znak školy. Snaží se číst spořádaně, ale polovinu dopisu přeskočí, aby se dostal rovnou k tomu tučnému nápisu. 

"Asi omdlím." Řekne ještě, když se pokouší přijít na to, jak se vůbec čte. Dole jasně svítí, že mu gratulují k přijetí a na kolikátém místě už ho vůbec nezajímá! To až potom… Vyrazí ze sebe něco jako Ha, nebo snad Ah a třeští oči před sebe, zatímco mu srdce divoce buší. Pak se prudce otočí na Takeshiho a skočí mu kolem krku s nohama kolem jeho pasu. Je mu jedno, jestli to ustojí. 

"Oni mě vzali!" Vykřikne, oddálí se a jeho oči periferně zahlédnou, co to drží v ruce. Zase seskočí, podívá se pořádně, poodtáhne kousek látky a dojde mu to. Není to pravá školní uniforma, je…

"Tak ty si chceš hrát…" Protáhne a v očích mu zajiskří. 

"Co tam ještě je?" Vtiskne dopis ze školy do jeho ruky a ohne se k taškám. Rychle vyndává jednu věc po druhé, je toho nějak moc a hodně z těch věcí je do školy, což je skvělé, ale pak se dopracuje k notebooku. Udiveně vytáhne tenkou, elegantní krabičku. Zařízení má být prvotřídní a růžovobílé. Už teď se zamiloval. 

"No tohle?" Vydechne a chce to začít otevírat a řešit, ale všimne si, že je tam ještě něco. Sáhne pro poslední tenkou obálku, která se tváří jako luxusně zabalené účtenky. Otevře ji a několik vteřin zírá na letenky do Ameriky, než na Takeshiho vytřeští oči. 

"CO?" Rozhodí rukama a skočí na něj podruhé.

Show, J, Ju-ken, Takeshi, Hyde

Show si moc dobře uvědomuje, že to přehnal a nechtěl být takový. Celou dobu se držel, vlastně i díky práškům a terapiím, jenže už toho bylo příliš. Možná kdyby byl starší a měl víc zkušeností s podobným vypětím, snášel by ho lépe. V první vteřině si nebyl jistý, co mu na to Hakueie řekne a vzápětí si myslel něco o tom, že to přece jen tak nevzdá. Nemůže. Podle něj by toho velmi brzo litoval. Zamračí se, když mu Hakueie potvrdí, že by to udělal zase. Tohle prohlášení ho neskutečně vytočí. Řekl mu, jak se cítil a že to bylo to nejhorší podle něj, co mohl udělat a stejně to s ním ani nehne. V očích se mu blýská a je jasné, že nemá daleko k výbuchu. Takto si dnešní setkání vážně nepředstavoval. 

"Neumíral bych zbytečně. Umíral bych pro tebe, co pak to nevidíš? V tom je ten rozdíl. V tu chvíli jsem nic jiného nechtěl. Byl jsem rozhodnutý tak skončit. Ne někde sám za padesát let, ale s tebou. Já vím, že jsi mě nikam pouštět nemusel, ale udělal jsi to. A v tu nejdůležitější chvíli jsi mi to prostě zakázal. Nemůžeš to přece rozhodnout tak, že po tvém boku mám být a pak to v jedinou chvíli, kdy je to pro mě nejdůležitější prostě odpískat." Je znát, jak moc ho to štve a že už se vůbec neovládá. 

"Nic neochladlo, jen mě neskutečně štveš. Kdybych necítil nic z toho, co jsem cítil na začátku, už bych to nebyl. Proč bych se měl vůbec snažit pro někoho, na kom mi nezáleží?" Dá mu najevo, že ho pořád miluje a na tom se nic nezměnilo, jen jsou prostě věci, které ze sebe musel dostat a teď se to hrne jako velká voda. Nedokáže ani domyslet to, co by se stalo, kdyby je někdo slyšel. Narovná se zase a založí si ruce na hrudi. Po tvářích už mu přece jen stékají slzy.

"Proč? Tak se na sebe podívej!" Křikne na něj zpátky.

"Jak by ti pomohl, kdybych ti to řekl? Od samého začátku chodím na terapie a snaží se s tím nějak smířit. V noci mě budí noční můry a je to pořád to samé. Dívám se, jak ty umíráš a já stojím opodál. O nic jiného nejde. Nemám strach z toho, co bude. Nebojím se toho, že by se situace mohla opakovat a zase se bude střílet. Bojím se jen toho, že mě jednou opustíš, protože nejsem dost dobrý. Bojím se toho, že mě znovu pošleš pryč a já budu sledovat, jak umíráš." Teď už vážně křičí, ani si to neuvědomuje.

"A bojím se toho, že zůstaneš takový jako teď a budu za to moct já, protože jsem znovu selhal. To já bych měl být ten, kdo tě postaví na nohy a pomůže ti vrátit se. To já bych měl být ten, kdo bude po tvém boku a kdo ti bude tou největší oporou a zatím…" Najednou mu prostě došla slova. Pak prostě klesne na kolena před ním a kloní hlavu k zemi.

"Zatím tu na tebe jen křičím." Jeho hlas je až děsivě tichý.

"A mám pocit, že jsem ve všem podstatném selhal." Odmlčí se znovu a mezi zuby si drtí spodní ret do krve. Prsty si skoro bolestivě mne o sebe, až bělají. Jeho úzkost odstartuje naplno. Konečně byl schopný nahlas říct, co je skutečně ten největší problém. 

"Promiň, Haku-chan, je mi to líto." Ruce se mu začínají střást a k tomu všemu se přidají abstinenční příznaky. Automaticky sáhne do vnitřní kapsy saka pro další prášek.

J ani na vteřinu nenapadne, že to přehnal. V tom naprostou výhodu proti všem ostatním a zároveň mu možná trochu dochází, že ne každý by jeho slova snesl. Říkal, co si myslí a jak to vidí a to bylo jen pro málokoho přijatelné. Nečekal by vůbec, jaký to bude mít efekt a jak se Ru během vteřin začne tvářit. Vážně tohle potřeboval slyšet? Je asi divnější, než J sám. Možná zajde za těma dvěma a udělá to stejně jako právě teď, třeba se konečně všechno dá do pořádku. Samozřejmě si všiml co se děje v domě, i když se po většinu tváří, že je mu to jedno. Jenže Hakueie je jeho bratr a zná ho vážně dlouho. Toho by si nevšiml jen slepý. Jenže první potřebuje urovnat právě tohle a pak se pustí do další úkolů pro neempatického magora. Vytřeští oči před sebe, když mu Ru padne kolem krku, ale nezaváhá a hned ho k sobě přitiskne. Nechápe, co udělal, ale očividně mu něčím z toho, co řekl, pomohl, takže jeho ego zase o trochu vyroste. Ano, ještě to pořád jde. 

"I já tebe." Odplatí mu jeho vyznání. Tohle už celkem obstojně natrénoval a nemám problém s tím mu to říct. Nejvíc spokojený je s tím, že se k němu Ru přitulí a zase není nic, co by na světě nezvládl. Klidně si dá nový pochod mezi Číňany, je mu to jedno. Uchechtne se, protože to je přesně Ru, kvůli kterému dělá všechny šílenosti, které normálně nedělal. 

"Samozřejmě, máš na to výsadní právo. Bude to první, co budu říkat všem, až půjdu někam do akce." Baví se tím náramně a taky to má před očima. Něco jako hele, dej tu bouchačku stranou, tohle může jen Ruki. Takže smůla. Zasměje se podruhé. 

"Jsem vážně rád, že jsi zpátky. Nikdy víc už to ode mě neuslyší, ale chyběl jsi mi." Tak nějak má chuť mu zlepšit náladu ještě víc. 

"Dneska mám volno, co kdybych tě vzal ven? Moje motorce je taky smutno." Nabídne mu možnou variantu trávení podvečera. Pravděpodobně ho vezme někam na střelnici, kde ho znásilní a pak možná i to jídlo. +Romantika, jak se patří.+

Ju se musí pousmát a pak pokrčí rameny.

"Vlastně ano, jste oba dva roztomilí." Nakonec to vyznělo mnohem lépe, než si původně myslel, ale to je jen dobře. Některé věci se pořád ještě učí, ale s Aquim to jde vážně snadno. Pozoruje ho, když přemýšlí o jméně o psa a je si téměř jistý, že to bude něco, na co by si nikdo jiný ani nevzpomněl. Neplete se a jemu…Se líbí. Je to prostě Aquiho osobitá reakce. První měl strach, že je nedokáže odhadnout, ale teď je nade všechno miluje. Každá z nich je naprosto jedinečná.

"To je geniální, Aqui-chan. Těším se, až na něj budeš venku volat." Neznačí mu, jaká by mohla být reakce okolí, ale asi se spíš těší, až to oba uvidí na vlastní oči. Má trochu obavy, jak bude Aqui reagovat na to, že se na jeho vlastnosti bude ptát někde jinde, ale bere to velmi dobře a jemu se upřímně uleví.

"Tak se budeme učit společně. Podle doktora je to důležité, abys nebyl tolik nejistý v nezvyklých situacích. Popravdě mi nabídl, že tě mám přivést s sebou. Naznačil mi způsobem, jakým by to šlo zvládat mnohem lépe. Dost věcí mi pomohl pochopit." Opatrně mu nabídne jistou variantu. Ví, že Aqui není úplně rád za nové lidi, ale byli by tam společně a onen terapeut by je mohl vést. Ju sice na spoustu věcí přišel sám, ale to neznamená, že to dělá vždycky dobře. 

"Jde hlavně o soustředění na konkrétní věc, přitom by to měla být zábava. Proto mě napadl pes. Musíš se o něj starat, nesmíš na něj zapomínat a přitom doufám, že by tě to mohlo bavit. Potřebuje hromadu pohybu a taky hodně lásky." Zarazí se a pak se mu v očích blýskne.

"To vlastně potřebuju taky." Ne, že by rád nesledoval, jak štěně blbne kolem, ale tak nějak ho začíná zajímat taky trochu něco jiného.

"Budeš mít hromadu práce s námi oběma. Myslíš, že to zvládneš?" Dojde i na malou provokaci. Vezme jeho bradu mezi palec a ukazováček a pozvedne tvář směrem k té své. Pomalu se skloní a pak ho dlouze políbí.

Hyde ke Gacktovi vzhlédne, když mu naznačí, že nic nedostane. Samozřejmě nepochyboval o tom, že má taky jeden pro něj. Vždycky to tak bylo a Hyde si toho opravdu vážil. O to víc po tom, co se stalo. Najednou začal vidět drobnosti, které dřív zase tolik nevnímal a vážně si toho cenit. 

"Ne, to ne, dej to sem." Uculí se skoro nevině a na vteřinu je to zase on. Očka mu zasvítí, když sáhne po otevřené plechovce a pak sáhne po Gacktově zápěstí, aby ho stáhl k sobě do trávy. Je mu jasné, že se bude možná trochu zlobit, protože bude špinavý, ale je mu to jedno, chce ho mít u sebe.

"Arigato. Pořád se o mě staráš." Poděkuje mu upřímně, než se povytáhne, aby ho mohl líbnout na tvář. Když je sním všechny špatné věci, jsou rázem vyřešeny. Ví, že by si ho skrze jeho rodinu neměl dobírat, ale vlastně je tak trochu rád, že jsou na tom dost podobně. Hyde má něco málo našetřeno, ale není toho moc. Nakonec nejspíš budou pro Hakueie pracovat oba a Gacktova rodina jim do toho nebude moci zasahovat. Někdy to bylo lepší a snad to tak bude i tentokrát, nemusí se na nikoho ohlížet. 

"Promiň, měl jsem ti to říct, ale musel jsem si to nějak přebrat v hlavě. Moc se mi to nepovedlo." Omluví se mu upřímně.

"Myslel jsem, že to časem bude lepší, ale není." Pak přikývne na jeho slova.

"Máš pravdu, měl bych si s tím promluvit. Tak uvidím, jak to celé vlastně bude." Jeho rada mu vlastně dost pomohla. 

"Je tu ještě jedna věc, o které nevíš, a chtěl bych ti o tom říct. Víš, jdu zatím krok po krůčku a tohle je taky jeden z nich. První jsem si chtěl uvědomit, co se se mnou vlastně děje. Začínám tomu přicházet na kloub a dalším bodem je to přiznat tomu nejbližšímu, Ga-chan. Po tom útoku jsem zašel na terapii." Zatím se na něj nedívá. 

"Myslel jsem, že se tam stavím jen jednou a bude to dobrý, ale bude to asi na delší dobu." Pomalu se na něj podívá.

"Mám toho nějak moc v hlavě a nechce se mě to pustit. Začalo to Ju-kenem a tím, co jsem mu udělal. To už mám tak nějak za sebou. To druhé je fakt, že nemůžu pořádně dělat to, v čem jsem byl vážně dobrý. Byla to něco jako jistota, víš, že vždycky trefím, ale to teď nejde. Přestal jsem si být jistý sám sebou." Rozhodl se mu svěřit úplně se vším.

"Nechci si stěžovat, nejsem na tom vůbec špatně. Show je na tom psychicky mnohem hůř, jen to nějak neumím." Neplánovaně mu prozradí něco, co neměl nikomu říkat. 

Takeshi se musí pousmát nad Senovou reakcí. Tušil, že ho tím trochu rozhodí, ale nemohl si pomoct, aby to neudělal. Je kouzelný, když neví co první. Při jeho obvinění, jen zlehka pokrčí rameny. 

"Já? Ne vůbec, jen jsem si to neuvědomil." Lže a trochu si ho tím dobírá. Pak už tiše vyčkává, než mu Sena prozradí to, co prostě věděl. Nemohlo to dopadnout jinak po tom, jak dřel. Sena na to měl, o tom nebylo pochyb. Je trochu překvapený, když mu přistane v náruči, ale ustojí to a chraplavě se zasměje. Má upřímnou radost. 

"Gratuluju, Sena-chan. Samozřejmě jsem o tom vůbec nepochyboval, proto ty dárky." Chce, aby viděl, že mu od první chvíle věřil. Pokusí se zatvářit nevině, když Sena postřehne, co má v ruce.

"Vlastně mě nikdy nenapadlo, že bych něco podobného koupil, ale tohle je příležitost, která se nemůže promarnit. Ano, chci si hrát s tebou." Pohladí ho po tváři a pak ustoupí, aby si mohl prohlédnout i zbytek, který mu koupil. 

"Je toho tam spoustu. Samozřejmě ještě pár věcí určitě budeš potřebovat. Ty pak koupíme společně." Je mu jasné, že ze školy dostane ještě přesný seznam a něco chybět bude. Ale spíš už jen drobnosti. Vezme si od něj dopis a přečte si ho celý. Sena dopadl úplně skvěle, umístil se na prvních příčkách. Ve výsledku na tom asi nezáleží, ale jeho to ještě víc potěší. Pozoruje ho, jak rozbaluje všechny věci. 

"Nemohl jsem jinak, aby se ti dobře pracovalo." Vysvětlí mu své pohnutky a čeká, až otevře konkrétní obálku. Nadechne se, aby mu něco řekl, ale nic nestihne, protože ho má na sobě podruhé. Ještě jednou a bude to asi i na něj příliš. 

"Tak nějak jsem myslel, že nám menší dovolená prospěje. Už se opravdu těším, až vyjdeme na ulici a nebudeme se muset ohlížet přes rameno. Jakmile tohle celé opadne a já budu oficiálně rozvedený, nechci se s tebou schovávat. Nelíbí se mi to." Upevní své místo, možná i najde svého nástupce, i když na to asi čekat nebude a pak to udělá.

"Práce ani místo není všechno. Záleží na úplně jiných věcech. Arigato za to, že jsi mi to ukázal." Pousměje se a pak se nakloní pro další polibek. Když se odtáhne, podívá se u do očí.

"A teď hm...Nechceš se převléknout?" Trpělivost s ním prostě bere za své. Chtěl počkat, až si připijí, možná po večeři, ale nějak mu to nejde.