Epilog - část 1.

(sídlo Hakueie)

Hakuei, Gackt, Ruki, Aqui, Sena

Nikdy by si nepomyslel, že vlastnímu domu začne říkat sanatorium. Jenže od jisté chvíle se v něm tak cítil, protože tu byl stále zavřený se svými myšlenkami a nemohl dělat nic z toho, co dřív. Časem se to změní, ale teď mu nezbývá, než být trpělivý a hojit všechny rány, které mu osud přinesl. Měl nesmírně mnoho času přemýšlet nad všehomírem, osudem a všemi možnými blbostmi. Několikrát denně ho sem někdo přivezl, nechal vozíček zaparkovaný mezi stromy s pohledem na jezírko nebo kvetoucí stromy a Hakuei prostě seděl a seděl… Marně se snažil přijít tomu všemu na kloub. Co to všechno mělo za smysl? Připadalo mu, že na něm závisela naděje celého města a i když to nakonec vlastně dopadlo dobře, neudělal pro to vůbec nic. Bylo pro něj nesmírně složité přistoupit na myšlenky, že všechny spojil, přivedl k jednomu cíli a kdyby jeho nebylo, nesešli by se ti správní lidé, kteří by zvítězili. J i Show mu to opakovali zas a znovu, ale on se zavřel do své malé bubliny a prožíval prachobyčejnou depresi. Přišel, kecl si na zem k smrti zraněný, málem s sebou stáhl všechny ostatní a zase se nechal odnést. Nic z toho, co se tam stalo, nebyla jeho zásluha. Kromě toho mu ke ztrátě oka přibylo mnoho popálenin po celém těle. Neohrožovaly ho už na životě, ale čekala ho série plastických zákroků a trpěl velkými bolestmi. Ty časem odejdou, ale teď si to vážně užíval. Aby toho nebylo málo, ty výbuchy mu pohmoždily snad každou buňku v těle, takže bez silných analgetik nedokázal přežít ani vteřinu. V tomhle nebyl sám. Možná dopadl zdaleka nejhůř, ale i ostatní toho měli dost. Naštěstí se mu postupně vrátil zrak na zdravé oko a posléze i sluch. Nebyl sám, kdo si užíval depresi, i když to Ruki dobře skrýval. Z nějakého důvodu si vzal do hlavy, že kdyby se Senou nešli zachraňovat ostatní, Show by pro ně nikdy nešel, Hakueie by odnesl včas a na nic z toho by nedošlo. Stal se nepříjemně zamlklým a nic mu nedělalo radost.

Jenže kdo byl Hakuei, aby mu to vymlouval? Sám se hodně změnil. Oba dělali J i Showovi velké vrásky, ale J a Show dokázali převzít celý klan tak, aby si toho nikdo nijak zvlášť nevšiml a řídili ho, dokud se Hakuei ze všeho nevyhrabe. Udrželi si optimismus, vypadali skoro jako by se nic nestalo a všichni jim to zobali z ruky. Starali se o Hakueie jako o pradědečka na vozíčku, všechno mu podávali, bylo to rozkošné. Když jeden uvážil, že J podle všech něčeho podobného údajně nebyl schopný… Měl větší srdce, než drtivá většina lidí na planetě. A Show? V jeho věku se toho stalo tolik a teď měl na krku ještě invalidu. Byl tak mladý… Muselo se v něm odehrávat hotové peklo. Hakuei slyšel od Lin o všem, co se stalo od chvíle, kdy ho praštila pistolí. O tom, jak se zlobil, o tom, jak chtěl za ním, o tom, jak potom vyhasl. Musel se na něj zlobit, ale ten hněv ještě nepřišel. Show to před ním tajil. Nejspíš si to vyžere, až se zase zvedne z toho zpropadeného křesla. J byl také velmi zraněný, ale zvládal bolest lépe, než oni všichni dohromady, měl silné tělo i kosti a hojil se rychle. Pracoval tomu všemu navzdory, Ruki mu hodně pomáhal s léčeném i rehabilitací, ale Hakuei by byl raději, kdyby odpočíval. Copak mohl, když byl Hakuei neschopný? Podobné myšlenky sdílel i Ruki. Copak mohl J odpočívat, když kvůli němu málem umřel? Cítil se tak neskutečně špatně, ale snažil se to skrývat a běhal od jednoho svého pacienta ke druhému, aby jim co nejvíc pomohl se uzdravit. Co se týkalo Ju-kena, zasloužil si dlouhé volno. Jeho výbuch nezasáhl, byl na bezpečném místě v obou případech, ale bodná rána v těle a následný průstřel si taky vyžádaly pořádnou operaci a následné uzdravení. Na rozdíl od Hakueie už dávno běhal a vypadali s Aquim šťastní. Na rozdíl od něj neměl deprese. Na rozdíl od něj, byl schopný pomáhat J a Showovi. Aquiho nakonec zachránil Hyde. Odvedl ho Číňanům pod nosem, strčil do auta a poslal pryč před tím, než se komplex budov zřítil k zemi. Jakmile byl Aqui odtud, odvezli ho rovnou za Ju-kenem a i když si prožil svou vlastní paniku kvůli jeho zranění, byli spolu a oba dva živí. Aqui se od něj nehnul dokonce ani na operačním sále. Museli podplatit personál, který lhal, že je student, Aquiho navlékli do mundúru a nechali stát vedle lehátka, zatímco Ju-kena operovali. Potom spal vedle něj na nadstandardu a domů odešli taky společně. Co bude Aqui dělat dál, o tom se ještě rozhodovali. Měl na to dost času. Takeshimu se podařilo dostat všechny do bezpečí ještě před příjezdem oficiálních policejních složek. Díky tomu, že našel auto s Hydem, Gacktem, J a Hakueiem, našel taky jistý kufřík a díky němu se mu podařilo zatknout šéfa protidrogového oddělení. Nedopadli ho hned, chytili ho jen tak tak na letišti směrem do Indonésie, ale z Takeshiho byl bezmála národní hrdina. Do novin a před vedením a politiky nemohl přiznat, že pracoval na straně mafie a kdo mu pomáhal a tak všechny zásluhy připadly jemu. To bylo jediné, co Hakueie hřálo na srdci. Však si to zasloužil. Po celém životě dřiny z něj byla mediální hvězda s tucty nabídek práce, mnoha rozhovory, televizními výstupy a povýšením o několik příček. Senu vedle něj najednou nikdo neřešil, prostě se o něm nemluvilo a Sena zůstával v ústraní, aby tohle celé nepokazil. Nechtěl na Takeshiho vrhnout negativní světlo a byl rád, že se jejich vztah společnost rozhodla oficiálně tolerovat a nikdo Takeshiho nenutil, aby se rozešli. Zároveň se ale předpokládalo, že do televize nebude Sena chodit s ním ani na sebe nebude moc upozorňovat. A tak Sena svoje úsilí namířil ke studiu, aby mohl být přijat na zdravotnickou školu a kdo ví, časem možná i na medicínu. Takeshi se k mafii zatím nepřidal a podle Hakueie by byl padlý na hlavu, kdyby to po tomhle všem udělal. Kdyby neměl jinou možnost, dveře tady měl otevřené, ale teď… teď byl miláčkem davu. Co se týkalo Hyda, ten od policie odešel. Takeshi měl tu moc vrátit ho na jeho původní cestu a udělat jej vrchním komisařem oddělení vražd místo sebe, vlastně po tom nejspíš i toužil, ale Hydův život vedle Gackta by nikdy nemohl pořádně existovat. A tak se Hyde rozhodl odejít za svou láskou a být věrný jí. Gackt si to vyčítal, měl pocit, že Hyde teď nedělá to, co by doopravdy chtěl a že mu obětoval celý život, ale nehnul by s ním, ani kdyby ho stokrát přemlouval. Oba dva byli ještě hodně pocuchaní. Nejhoršímu výbuchu a sesuvu budov ujeli, ale tlaková vlna odhodila jejich auto daleko, to se několikrát otočilo a i když se stačili připoutat, skončilo to mnoha polámanými kostmi, natrženými orgány, krváceními a dalšími kratochvílemi. Vypadali teď společně s J jako tři tragické postavičky, ale když se jeden podíval na Hakueie… Nějaká ruka v sádře Gackta nemohla rozhodit. Navíc to nebyla pravá, kterou střílel. Kulhal, měl natrženou slezinu, prasklou spánkovou kost a spoustu dalších drobnějších zranění, ale byl celý. Hyde měl za sebou operaci a dokud byl v nemocnici, nemohli k sobě, ale jednoho dne ho přivezla sanitka, on se vybelhal ven, v půli cesty mu upadly berle a spadl, Gackta málem trefil šlak, belhal se mu naproti a J se smál tak, až mu ta žebra málem znovu popraskala. Takhle nějak teď vypadali a žili. Kuro byl pryč, jeho klan se rozpadl na mnoho menších, které si nedovolily tropit nepříjemnosti a bylo potřeba, aby někdo silný zase povstal a sjednotil je. Ideálně Hakuei. To se zatím nedělo, ale oni věřili, že na to dojde. Čína byla doslova vyhnána ze země a přišla o svoje kontakty na policii. Vrátí se, ale ne hned. A co se týče očištění policejního oddělení, to jenom vzkvétalo, ale pro ně to bylo horší. Zesílili a omezovali je v čem se dalo. Nečekají je příjemné časy…

Show, J, Ju-ken, Takeshi, Hyde

Pro Showa byly dny po tom velkém výbuchu doslova peklo. Doufal, že se to, co se stalo v autě, nikomu nedonese a myslel si, že to tak opravdu je. Netušil nic o tom, že Lin mluvila s Hakueiem a všechno mu řekla. Když byl Haku v péči lékařů, dával se postupně do kupy. Uzavíral v sobě všechny pocity, které v ten den měl a ne, nebylo to dobře. Navenek celou dobu působil vyrovnaně a sebevědomě, uvnitř to tak však nebylo a postupně ho to ničilo. Zařekl se, že to nikdo nepozná, jeho cílevědomost byla v tomto ohledu vážně velkou výhodou. Jenže později začal mít takové stavy úzkostí, že to bez pomoci nešlo. Nikdo o jeho pravidelných terapiích nevěděl, nikdo kromě Hyda. Showa by ani ve snu nenapadlo, že Hyde půjde s tím problém pro pomoc k Takeshimu a ten pošle ke svému známému, kam zavítal i Show. Tak se stalo, že se jednou před domem, kde byla ordinace, potkali. Nakonec z toho bylo jejich velké tajemství a oba si slíbili, že to nikomu neřeknou. Hyde tam byl totiž taky tajně. Pak už byly dny nabité neustálým zařizováním věcí kolem mafie a toho, aby nikdo nepoznal, že teď tomu tak trochu velí někdo jiný. Show byl vděčný za J, který se sice tvářil, že tyhle věci ho nikdy nezajímali, ale měl přehled a jeho roky po boku Hakueie, nesl své ovoce. Dnešek nebyl jiný. Brzo ráno musel vstát a vyřídit pár věcí. Ví, že jakmile se vrátí z pochůzek, Hakueie najde v zahradě. Jako první zamíří do společného pokoje, kde sáhne do své skříně a vytáhne léky, které musí brát pravidelně, aby ho jeho problémy nedohnaly. S nimi dokáže všechno zvládat mnohem lépe, jenže mají taky vedlejší účinky a on si zatím nepřiznává, že je na nich závislý. Pak už pomalu zamíří do zahrady. 

"Haku-chan." Upozorní ho na svou přítomnost. 

"Všechno klaplo na výbornou, za týden budeš oficiálně nejvyšší v Tokyu. Už zase máš své město." Pousměje se, než se skloní a zlehka ho políbí na rty. 

"Musíš se dát brzo do kupy, ať si to můžeš patřičně užít." Tak moc pro něj chce být oporou a doufá, že se mu to daří. Ty zvláštní pocity z auta se mu občas vracejí, i když jsou hodně tlumené léky. Jde hlavně o to, že ho Haku poslal pryč. Ví, že to myslel dobře a zároveň to bylo, jak kdyby posílal pryč dítě, které se neumí rozhodnout samo. Je to všechno pořád hrozně složité. 

"Navíc je tu dost těch, kteří by chtěli tvé místo." Dodá ještě a nakrčí obočí, když se podívá před sebe. Je jasné, že bude klidně vraždit, aby Hakueiovi někdo jeho místo nevzal.

J se taky dnes sotva vrátil. Pro něj se v podstatě nic nestalo. Nebylo to poprvé, kdy stál tváří tvář smrti a kdy sotva utekl před svým koncem. Vyrovnával se s tím psychicky asi nejlépe, protože to prostě neměl v hlavě v pořádku už od samotného dětství. Nakonec se to ukázalo jako největší výhoda. Pomáhal Showovi, který sám v některých věcech dost tápal. Udržoval tajný kontakt s Takeshim a Senou, aby věděl, co se na oddělení děje a mohl se tak vyvarovat různým zátahům. Takeshi rozhodně nezapomněl, kdo všechno zachránil město. J měl toho staříka snad čím dál raději. Nebyla to jednoduchá situace ani pro jedinou stranu. Hakueie to přežil, Gackt to přežil a Hyde taky. Byl to tak trochu zázrak, a kdyby Hyde přijel o vteřinu později, zůstali by tam všichni. J rád vtipkoval, že ho nenechal si ani užít tu cigaretu. Samozřejmě s tím přišel hned, jak se Hyde vrátil s nemocnice. Smál se ještě týden, protože se ti dva málem přerazili a ještě si neodpustil poznámku, že teď si tu trojku, možná čtyřku můžou dát. Ostatně jsou pod jednou střechou. Ujeté to bylo tak či tak. Starosti mu ale začínal dělat Ru. Ať byl imunní vůči jakýmkoliv problémům ostatních, u něj to tak nějak podvědomě vnímal. Ru byl pohlcený prací, ale stejně si J stačil všimnout, že je zvláštně mimo, když si myslí, že ho nikdo nevidí. Jenže J ho viděl a pozoroval pořád a neustále. Jeho obsese na něj s každým dnem jen a jen rostla, a proto to dokázal postřehnout. Dneska se rozhodl, že to rozsekne a nic ho nezastaví. Projde chodbami a pak ho uvidí. Je mu úplně jedno, kam jde. Prostě ho dojde, popadne jej za ruku a táhne za sebou do jejich pokoje, kde je čeká tak maximálně kočka. Skoro to vypadá, že ho spíš hodí do postele a….No do té postele ho stejně hodí s tichým smíchem, i když se jeho žebra pořád dost ozývají, ale pak se místo všeho usadí na kraj.

"Tak to vyklop, jsem psychopat, většinu z věcí popsaných nejspíš mám v kartě a poznám, že ti z toho taky tak nějak hrabe." Uhodí na něj rovnou. Ne, rozhodně není vhodný terapeut, ale zas se nedá jen tak snadno ukecat, že mu nic není.

Ju se samozřejmě dozvěděl, že to byl Hyde, který ho postřelil. Jenže mu to ani na vteřinu neměl za zlé a spíš mu šel poděkovat, že mu zachránil život. Ne, nevěřil si na to, že by tu špínu porazil. Tihle zabijáci byli na úplně jiné úrovni. Jenže to nevypadalo, že by Hyde jeho slova bral vážně. Rád by si s ním ještě později promluvil, ale zatím na to neměl čas. Chtěl se pořádně věnovat Aquimu. Možná proto se tak rychle uzdravil a vypadalo to, že nebude mít žádné následky. Ostatně Hyde ho trefil opravdu přesně a kromě pár stehů byl v naprostém pořádku. Na dnešní den si vyřídil volno, má totiž vymyšlený dárek pro Aquiho. Tomu samozřejmě nic neřekl a vymluvil se na nějakou pochůzku pro Hakueie. Od té události ho jen velmi nerad nechával samotného, ale tady v domě a jejich pokojích se Aqui cítil dobře, takže z toho zas tak černé svědomí neměl. Navíc mu chce udělat radost, tak se to tím snad smaže. Všechno si domluvil před pár dny, takže dneska stačí už jen sednout do aut a zamíří na druhý konec města, aby svůj dárek vyzvedl. Jakmile znovu překročí práh jejich domu, nese s sebou velký proutěný koš přikrytý vzdušnou dekou. Trochu pokoutně se plíží domem, aby ho moc lidí nevidělo a nakonec se mu podaří celkem obstojně proklouznout. 

"Ahoj, Aqui-chan." Zavolá, aby zjistil, kde je. Odloží košík doprostřed místnosti.

"Něco malého jsem ti přivezl." Upozorní na dárek, který pro něj má. 

"Ale být tebou si pospíším s rozbalováním nebo dlouho nevydrží." Vtipkuje, ale tomu se prostě nedalo poručit. Uvnitř je chlupatá kulička, které p cestě usnula. Koupil mu černo bílé štěně border kolie, které s ním za pár měsíců s radostí běhat po okolí a dá se hodně naučit. Hlavně mu může dost pomoct. A co si budou, sledovat psa, jak nahání Rukiho kočku…Na to se vážně těší.

Hyde mezitím trochu kulhá po domě. Jeho terapie byla na dobré cestě. Jednou z věcí, kvůli které ji navštěvoval, byl fakt, že musel postřelit svého nejlepšího přítele. Znal Ju-kena vážně dlouho a i když spolu něco měli, rozhodně v tom nebylo ani trošičku to, co má teď s Gacktem. Jenže tu byla ještě jedna věc, o které nikomu neřekl. A ne, nešlo o to, že odešel od policie, i když to bylo těžké rozhodování. Nikdy nebyl žádný mafián, ale s radostí poslechl své srdce. Šlo o fakt, že jeho pravá ruka taky není v pořádku. Jeden z plastů v autě se mu zabodl do ruky a v tak špatném místě, že nevratně poškodil hybnost jeho prstů. Zvládne chytit tužku a něco napsat, to už natrénoval, i když to nebylo jednoduché, ale už nikdy nesevře zbraň takovým způsobem, aby ji udržel a zároveň něco trefil. Jeho kariéra u policie, kterou do teď měl, by stejně skončila. Ano, začal trénovat s druhou rukou, ale sám ví, že to nikdy nebude stejně. Už by si rozhodně netroufl vystřelit tak, jak se to stalo v areálu. Už nikdy. Nakonec tu asi zůstane jako přítel Gackta a tak bude žít. Není schopný vymyslet jinou činnost, kterou by pro Hakueie mohl dělat. Zatím se obstojně zašívá v zahradě, tedy z její druhé strany, než kde je Hakueie. Mají tam vstup přímo z jeho pokoje. Z povzdálí se ozve hlas jednoho z mužů, který ho očividně hledá. Když přijde blíž, předá mu dopis, které mu dorazil. Hyde ho první nechápavě převaluje v rukách a pak ho konečně otevře. Je od jeho syna. Naposledy se viděli v nemocnici. Hyde nechtěl, aby za ním chodil, i když byl rád, že ho může vidět a obejmout. Teď se asi chvíli neuvidí, dokud se situace zase trochu neuklidní. Krátce si povzdechne a začte se. 

Takeshi byl v jednom kole. Sklidil zásluhy za všechno, co se v onen den stalo. Rozhodně z toho neměl v první chvíli vůbec žádnou radost. Nejradši by vytroubil do světa, jak to skutečně bylo a že jeho zásluhy byly jen minimální. Byla to práce všech, a kdyby chyběl jen jeden z nich, nikdy by se jim to nepodařilo. Sám navštívil postupně všechny, i když musel vymyslet dobrý plán, aby nebyl spatřen. Nešlo o noviny nebo širokou veřejnost a o to, jak se na jeho vazby s mafií budou dívat, ale spíš o to, že se někdo musel postarat o celé oddělení. Vlastně spíš celou budovu. Neskutečně mu tu chyběl Hyde, na kterého se mohl spolehnout a ubylo by mu část práce. Takto musel mít všechno pod dohledem sám a ano, začalo ho to zmáhat. Pořád je tu jeho věk, který se nyní přihlásil o slovo. Pozitivní na tom celém bylo hlavně to, že mohl být se Senou. Nikdo jim neházel klacky pod nohy, ani ho neobviňoval. Možná proto to celé prostě a jednoduše snáší. Sláva je vlastně příjemná, z druhé strany se člověk bez pozornosti ani nepohne. Časem to snad utichne. Dneska nebyl odpoledne doma, čekal ho jeden z rozhovorů v televizi. Neměl s tím problém, ale taky to bylo pořád dokola. Ty samé otázky a stejné mlžení ohledně Hakueie. Co víc si přát? Na dnešním dni bylo ale něco, na co se těšil. Senovi měli dneska přijít výsledky přijímacího řízení na zdravotnickou školu. Dřel tak moc…Je na něj opravdu pyšný. Domluvili se na tom, že Sena počká na něj s otevíráním obálky. Staví se ještě pro několik balíčku v obchodě, které předtím vybral a nechal si uložit a pak už zamíří do jejich apartmánu. Ano, našel jim společné bydlení, které už nebudou muset opouštět. Otevře, zuje se a svlékne sako, ne vykročí do nitra bytu a krátce se rozhlédne. Na stole uvidí onu obálku a vypadá opravdu neotevřená. Počkal na něj. Musí se pousmát a rovnou přejde k baru, protože tohle bude na oslavu, o tom vůbec nepochybuje. V chodbě nechal všechny věci, které pro něj nakoupil, takové malé překvapení, však moc dobře ví, jak je Sena má rád. 

"Sena-chan." Blýskne se mu v očích, jakmile ho uvidí a i se sklenkami vyrazí k němu. Nakloní se pro delší polibek.

"Je mi líto, že jsem přijel až teď. Spěchal jsem, abys nemusel dlouho čekat." Je jasné, že ho to opravdu mrzí.