Sena x Takeshi - Nerad bych byl bláznem, i když si to o mně hodně lidí myslí. - část 4.

(nový apartmán)

Sena

"Není zač." Opáčí Takeshimu a chvilku ho sleduje od baru, když se navzájem měří pohledy, ale jakmile Takeshi skončí očima v jeho klíně, Senovy oči zabloudí ke sklu, o kterém před tím mluvil. O tom, že jim to společně jde. To měl pravdu, ale Sena byl velmi ambiciózní a byl by rád, kdyby jim to společně šlo i na jiném poli. Nikdy nebude domácí panička, potřebuje něco dělat, podnikat a být v tom úspěšný. Nevadilo by mu, kdyby to dělali společně, ale něco dělat musí. Sedět doma prostě nezvládne. Znovu se kousne do spodního rtu. A pak mu Takeshi řekne, že mu vážně něco přinesl. No a proč to neřekl hned? Proč s tím čeká, až se Sena sám zeptá? Dal by mu to vůbec? V očích se mu blýskne, ale jestli něco chce, musí být hodný kluk a tak se líbezně usměje a dlaní pohladí barový pult. 

"Já jsem věděl, že bys mi to neudělal." Broukne. Myslí tím, že by přijel s prázdnou. Dozví se, kde tu věc hledat a bez váhání vykročí přímo k jeho saku, které mu před tím svlékal. Drobnou dlaní zkušeně vklouzne do vnitřní kapsy, ale ani za nic by ho nenapadlo, že tam nahmatá nějaké papíry. V první chvíli ho to docela vyvede z míry, protože poukazy a podobné věcičky bývaly v obálkách. Tohle byly proste přeložené papíry. Dokonce to nebylo ani v deskách. Vytáhne je, s otázkou v očích se na něj podívá a pak je rozloží. Chvíli snad ani neví, na co se to dívá. Musí se vrátit zase na začátek a přečíst si to celé ještě jednou, než očima doklouže až na konec, kde už sedí Takeshiho mírně rozhozený a vlastně neúhledný podpis, značící, že jeho majitel není žádná pečlivka a posluchač společenského řádu. Uvědomí si, co přesně to znamená, navíc teď, když Takeshi přišel o Showa. Samozřejmě ví, že ho jeho žena vyhodila, že jí nejspíš nechá dům a všechno, co je v něm, že by ho ani nechtěla zpět a tudíž Takeshi ani tak moc neztratí tvář, protože se to stalo před tím, než přizná Senu. Vyhodila ho, protože Show odešel, to především. Neměla důvod to nepodepsat, ale pro Senu to znamenalo volné ruce. Žádné schovávání, žádné předstírání, že se někomu neplete do manželství a kdo ví, možná jednou… Teprve když si všechno přerovná v hlavě, zvedne pomalu oči k Takeshimu a těžko potlačuje úsměv a spokojený pohled. Není si jistý, jestli ho to třeba nakonec nějak nemrzí, ale pro Senu je to win win situace. 

"Nebudeš se zlobit, když si naliju šampaňské…?" Řekne, nechá tvrdý alkohol být a začne se potýkat s lahví sektu. Jakmile však Takeshi zmíní, že je tu ještě jeden dárek, zase ji odloží a běží k jeho tašce. Co je tohle, žádost o ruku? Pro sebe se málem nahlas zasměje, ale ovládne se a tentokrát už vážně nahmatá dárkovou krabičku, jenom je na prstýnek moc velká. Dobře, nebude předbíhat. Klečí u tašky, zády k Takeshimu a pomalu krabičku otevře. Zůstane do ní několik dlouhých vteřin hledět s pusou otevřenou a několikrát hodinky převrátí v ruce, když je vytáhne. Není si jistý, co je to za kameny, ale najde punc na řemínku a tak vytáhne i přiložený certifikát, kde se dozví, jaký klenot přesně drží v ruce. Nedovede odhadnout cenu, jenom je mu jasné, že málo to opravdu není, když jeden uváží, co stojí třeba řetízek z plného zlata. Zkusí si je připnout a sedí mu přesně. Vůbec není potřeba je nechat upravit. Usměje se a vstane, aby mu ukázal, jak velmi mu sluší. Kromě župánku má na sobě už jen je. Jeho tvář se upřímně, zářivě usměje. Přejde zase k baru a vytáhne ještě jednu skleničku na šampaňské, protože tohle chce přípitek. Zabojuje s lahví, špunt vyletí a většina obsahu vyteče přímo na Senovo téměř nahé tělo. Za normálních okolností by to byl trapas a on je strašný nešika, ale teď… 

"Osud ti chce říct, že skleničky nejsou potřeba." Řekne, když si prohlíží svou mokrou hruď i všechno ostatní. Raději tu lahev odloží. Hodinky to naštěstí neschytaly.

Takeshi

Kdyby jen tušil, nad čím Sena přemýšlí…Ne, tuto chvilku by mu to nepokazilo, ale rozhodně by měl v hlavě to, co by později mohl dělat. Je si jistý, že mu nebude chtít jen zahřívat postel, ale zatím s ním nemluvil o způsobu, jakým se budu cítit nejlépe. Rozhodně to budou muset pořádně probrat, ale na to bude snad dost po tom, až to všechno skončí. Tento večer, vlastně celá noc má být jejich a tak myšlenky na budoucnost zatím odsouvá stranou. I on si musí od své partie občas odpočinout a dnešek se na to skvěle hodí. 

"Samozřejmě, že neudělal. Jen mi chvíli trvalo, než jsem vybral to správné pro tebe. Nemohlo by to být nic obyčejného." Jinak to ani říct nešlo, protože Sena se pro něj stal během chvíle někým velmi speciálním. Nezaslouží si obyčejné věci a Takeshi by nesnesl vědomí, že mu sehnal nic obyčejného. Ty papíry takové v podstatě jsou, ale něco mu našeptává, že mu to udělá radost. Podle jeho úsudku není Sena ten, co by se rád dělil. Nespouští z něj pohled, aniž když se rozejde k jeho saku a je zvědavý, jaká přesně reakce to bude. Snad v jeho prospěch. Jakmile se na něj Sena podívá, jen se pousměje a kývnutím hlavou jej vyzve, aby se podíval. Odpočítává vteřiny, než si všechno pořádně přečte a pak nepatrně pozvedne obočí. Jeho reakce je doslova kouzelná.

"Ne, rozhodně nebudu. Je to znamení, že jsem sice v jistém smyslu prohrál, ale vyhrál něco mnohem většího. Jako když obětuješ pěšce a vyhraješ královnu, aniž by sis to prve plánoval. Někdy si říkám, kde jsem vzal tolik štěstí." Věnuje své myšlenky jen Senovi a snaží se nepřemýšlet na Showem. Jenže to není o prohře jako takové. Jen si jeho syn vybral svůj život, a jak si stačil všimnout Hakueovi na něm opravdu záleží. Nakonec to bude asi výhra, i když je to nebezpečné prostředí. Některé cesty prostě nejde ovlivnit. Připálí si, když Sena znovu odběhne, tentokrát pro druhý dárek. Postaral by se o šampaňské sám, ale je příjemné se nechat taky na chvíli rozmazlovat. 

"Sluší ti. Začínám být hrdý na své umění vybírat dárky." Pochválí sám sebe, ale nezní to kdovíjak egoisticky. Oči mu připoutá v tu správnou chvíli tekutina, která se rozběhne po Senově odhalené kůži a to už z křesla konečně vstává a zamíří k němu.

"Máš pravdu, řekl to můj Osud." Podívá se mu upřeně do očí. 

"Tentokrát budu příkladný člověk a budu se jím řídit." Naráží samozřejmě na svou neschopnost držet si zdravý životní styl. Vezme lahev a Senovo zápěstí. Skleničky nechá na místě, ty rozhodně nebude potřebovat. 

"Pohodlí mám taky rád." Dodá ještě, aby obhájil svou cestu přímo do ložnice. Napadla ho i koupelna, ale to možná na potřetí jako příjemný relax. Dojde až k posteli kde ho teprve pustí a popožene ho s plácnutím po zadku do ní. I kdyby ji pořádně zaneřádili, je tu ještě druhá ložnice, kam můžou jít spát. Usadí se na kraj, aby měl nadosah malé polštářky, které Senovi pečlivě naskládá po hlavu a vlastně i část lopatek. Neleží, ale ani pořádně nesedí. Pohladí ho po zápěstí, kde jsou hodiny a víc se nad něj nakloní. Lahev přesune nad jeho tělo a nechá trochu šampaňského dopadnout na jeho kůži uprostřed hrudníku. Pak se k němu skloní a věnuje mu několik polibků, kterými si vychutná kombinaci jeho kůže a chuti alkoholu. 

"Lepší servírování bych si jen těžko dokázal představit." Pohladí ho volnou dlaní přes bradavky a pak středem zamíří o hodně níž, ale klín mine. Doteky si užívá jeho výstavní stehno, které zlehka promne. 

"Jen klidně odpočívej, dnešní večer patří jen tobě." Chce, aby si to pořádně užil a nemusel hnout ani prstem. Je mu však jasné, že to Senovi stejně dlouho nevydrží. Ve volné chvilce sáhne po ovladači, díky kterému se ložnicí rozezní příjemná hudba. Má to ale víc důvodů. Zatím ho jen trochu trápí a čeká na chvilku, kdy spokojeně zavře oči. Využije jí pak, aby z jednoho ze šuplíků vytáhl pár věcí, které se mu rozhodně budou hodit. Jen nechce, aby to Sena zjistil příliš brzy. Mohl by mu to chtít vracet.

Sena

Ne, obyčejné to tedy rozhodně není. 

"Děkuju ti za ně." Řekne mu upřímně, když si hodinky znovu prohlédne. Řekl by, že mu doopravdy sluší. Bude se muset později trochu víc vynadívat v zrcadle a pak s nimi hodně chodit ven a po očku sledovat, jestli dělá dojem, když si třeba někde opře ruku. Jestli se lidé dívají… Sena nemá moc představu o tom, kolik peněz bere policejní inspektor ve vedoucí pozici jako je Takeshi. Přijde mu, že tohle je drahé i na jeho plat, obzvlášť teď, když má přijít o tolik majetku, ale očividně mu těch peněz není líto a i když to Sena neříká nahlas, uvědomuje si to. Byl marnotratný, pohyboval se mezi muži, kteří byli mnohem bohatší a občas zapomínal, že si každý nemůže dovolit všechno, ale zároveň uměl přibrzdit a možná nastane období, kdy to bude muset chvíli vydržet. +Přece si na to můžu vydělat sám a něco koupit zase já jemu.+ Řekne si v duchu. Chtěl by ho taky něčím překvapit. Takeshi vypadá jako někdo, kdo dárky dává, ale moc je nedostává. A navíc mu nechce jenom tak viset na krku a vysávat jeho konto. I když je to příjemné. Po Takeshiho slovech k němu musí užasle zvednout oči. On mluví o tom, že jeho žena byla pěšec a on je královna? Tedy… zní to úžasně, jenom mu to vyráží dech. Musí se uchechtnout. Nezná ji a nechce se k ní chovat ošklivě, ale stejně… Ta žena mu dala syna, nejspíš by se k ní měli chovat lépe, ale ona se k Takeshimu taky nezachovala dobře. Nepodrželi se navzájem jako rodiče stejného dítěte. Dala mu to za vinu a vykopla ho. A Sena Showovi velmi rozuměl. Velmi rozuměl tomu, že některé věci jako je láska, neovlivníte a že se moc neptá, kdo přesně to bude. Stačilo se přece podívat na muže naproti sobě a to by ještě před pár měsíci řekl, že je to nesmysl. Musí se znovu potěšeně usmát, když ho Takeshi nazve svým osudem a ještě víc by se zasmál, když mu začne tvrdit, jak je najednou příkladný a poslušný, ale to už Takeshi vstává a blíží se k němu. Jenže tentokrát nemíří ke křeslu ani k jinému kusu nábytku tady, ale do té velké a pohodlné postele a už asi bylo na čase taky ji trochu využít. Senu by při tom ani nenapadlo, co přesně má Takeshi v úmyslu a že byl hodně prozíravý. Jenže ho ještě zase tak moc nezná, to si musí přiznat. Takeshi ho plácne přes zadek a on po kolenou vyleze na postel, ale pak musí chvíli sledovat, co to dělá s těmi polštáři, než mu naznačí, jak si má lehnout. Udělá to, ale už na něj trochu podezřívavě mhouří oči. Na co potřebuje zrovna tohle? 

"Pustíme si televizi?" Popichuje ho, ale za chvíli se má poučit, že by to tak často dělat neměl. Takeshi se rozhodne, že je ještě politý málo, nakloní nad něj lahev a znovu ho potřísní. Vzápětí Sena ucítí jeho horké rty a bez poznámky se to samozřejmě neobejde. No dobře, tak Sena už chápe, na co ty polštáře. Usměje se a lépe se uvelebí, zatímco Takeshi znovu probouzí jeho tělo. Zatáhne trochu břicho s kamínkem v pupíku, ale doteku v klíně se nedočká. Trochu nedočkavě se zavrtí, ale nutí se k trpělivosti. Takeshi si pohrává s citlivými místy na jeho nohou a on ho sleduje, zatímco se pokouší přinutit se k tomu jeho odpočívání. Není přece nic těžkého na tom nechat se rozmazlovat, no ne? Stočí oči za pohybem jeho ruky, ale je to jenom ovladač a ložnicí se rozezní nevtíravá hudba. Jeden by ho podezříval, že si to chystal, kdyby býval byl doma. Takeshiho hýčkání se brzy stane velmi příjemným a líným a po předchozí akci si Sena skutečně začne dopřávat relaxaci. Na polštářích se jeden nechá snadno přemluvit a tak konečně zavře oči a dokonce opravdu nepostřehne, že Takeshi něco hledá. Sena už v tomhle bytě našel kde co, ale znáte to, pod lampou je největší tma a noční stolek využíval na odkládání, do šuplíku se nepodíval. A měl!

Takeshi

"Nemáš vůbec za co." Potvrdí a jeho úsměv napovídá, že to pro něj udělal velice rád. Samozřejmě mohl koupit něco jiného, ale pravdou je, že tyhle se k němu skvěle hodí, a když je viděl, věděl, že to bude akorát pro něj. V těch chvílích už se cenovka prostě neřeší. Rozhodně má dost našetřeno, aby si to mohl dovolit a taky mimo svůj účet a rozhodně ne na své jméno. Možná to někomu nemuselo připadat fér vůči rodině, ale bylo to hlavně pro případ, kdyby se s ním cokoliv stalo. Samozřejmě, že by šlo všechno jim, ale taky by je mohl chtít někdo okrást a tak tomu dokázal zabránit. Ostatně jejich širší rodina by si ráda jistě něco vyrýžovala. Bylo lepší, když o některých věcech nikdo neviděl. Nechal si poradit a dobře investoval, díky tomu rozhodně nebyl ani se svým platem u policie chudý. Sám na dárky nebyl zvyklý, nikdo neměl potřebu mu je dávat a on po nich zase tolik netoužil. Pro něj byly cenné úplně jiné věci, hlavně okamžiky, které si pečlivě uchovával v paměti. A pak tu byla jeho schránka, kterou si pro sebe schovával. Byly v ní drobnosti, nic drahého, ale všechny věci v ní mu připomínaly určité osoby, na které by nechtěl zapomenout. I Hakueie tam má svou připomínku, protože k jeho životu neodmyslitelně patří. Za chvíli už bude čas, aby si k tomu v teplých papučích sedl a zavzpomínal. +Jestli se toho dožiješ.+ Proběhne mu pobaveně hlavou. Možná brzká smrt mu vrásky nepřidělávala. Mohlo se to stát dnes a denně, i když už do přímé akce nechodíval. Kde kdo si na něj mohl chtít posvítit a je možné, že by nemusel ráno ani dojít do práce. Musí se zatvářit pobaveně, jakmile Sena zmíní televizi. Ne, kvůli té tu opravdu nejsou.

"Nerad bych tě vyměnil za nějakou estrádu. Jsou prostě věci, které mají přednost." Myslí tím samozřejmě jeho, protože teď myslí jen na něj a na nic jiného. Slíbil mu minimálně celou noc a musí být hodně vynalézavý, aby to ve svém věku dokázal. Věděl své slabiny a tak se je vždycky snažil obejít, to mu šlo dost dobře. Pozoruje ho, jak si spokojeně odpočívá a sleduje drobné náznaky, které mu napovídají, že se mu to líbí. Některá místa trápí víc, a když docílí toho, že zavře oči, sáhne po první věci, kterou si na něj přichystal. Nepřestává ho hladit, masírovat mu stehna a sem tam zabloudí i do klína, aby Sena nepojal podezření, že je něco trochu jinak. Cvakne víčko od lubrikantu, ale to maskovat nechce. Nalije si ho do dlaně a pak pevněji sevře jeho chloubu a několikrát se na ní pohne nahoru a dolů. Tím spojí příjemné s užitečným. Na chvíli ho pustí, aby ho vzápětí mohl zase chytit. Tentokrát pěkně z vrchu. Jen díky tomu mu velmi rychle nasadí kroužek, který brzo i neomylně ucítí. Začne jen s jemnými vibracemi, které se postupně stupňují a pak zase pomalu klesají. Je až k podivu, kolik funkcí může mít jediné tlačítko. 

"Jsou věci, které u mě ještě neznáš, je čas ti je ukázat." Teď už o tom může mluvit, protože první pocítil. Není jediná a zbytek je schovaný v podstatě za polštáři. Má toho v plánu mnohem víc. Dlaní ho pohladí středem hrudníku a skončí na jeho tváři, ke které se krátce skloní, aby ho mohl políbit. Celou dobu ho pozoruje a užívá si pohled na něj. 

"Škoda, že není růžový." Narazí na hračku, kterou na sobě právě má. Je nová samozřejmě, ale ve špatné barvě. No rozhodně má něco nového na svůj nákupní seznam. Je připravený s ovladačem, kdyby si to náhodou chtěl Sena sundat, aby už ho netrápil. Pokud se o to pokusí, hodlá zintenzivnit vibrace, aby na to neměl ani pomyšlení. Klidně ho nechá projít prvním vrcholem a pak ho povede k dalšímu. Nemá v plánu troškařit. Dlaní vyhledá opět jeho stehno, které mírně odtáhne do strany a to samé udělá i s tím druhým. Bude se sice kroutit, ale aspoň na chvíli si chce ten výhled užít. Nečeká na nic a zabloudí dlaní mnohem dál, zatím je v jemném pohlazení. Zopakuje to ještě několikrát a počká si na chvíli, kdy bude chtít nožky zvedat sám. Ostatně mají dost času.

Sena

Okamžitě natáhne uši po zvuku víčka, ale oči neotevře. Ví, co to je a i když si myslí, že by se bez toho obešli, obzvlášť potom, co dělali před chvílí, nevadí mu to. S tím je to nakonec vždycky o něco příjemnější, prostě je to k tomu vyrobené a tolik to nevysychá. Ucítí chladivý dotek ve svém klíně, ale vzápětí i něco úplně jiného. V tu ránu stáhne obočí, přísně se tam podívá a už je pozdě. Kdy se to stalo, že Takeshiho tak strašně moc podcenil? Tohle bylo přece nad slunce jasnější, když jeden uváží jeho věk a pak taky to, jak si ho tady upravoval do konkrétní polohy. To si vážně myslel, že se to děje jenom kvůli tomu, aby ho mohl polechtat v klíně a pak si vylézt nad něj? Nesmysl. +Sena-chan, už jsi příliš dlouho zavřený, nemyslí ti to!+ Vynadá sám sobě a vrhne na Takeshiho na oko nazlobený pohled. Uvnitř se ale samozřejmě těší na to, co se bude dít. 

"Ano, je hodně věcí, které o sobě navzájem nevíme." Snaží se mu slíbit pomstu nebo v něm vzbudit nějakou odezvu, co by to tak mohlo být, ale to by si Takeshi nesměl hrát s tím čudlíkem a nutit ho přicházet o hlas. Jak se s ním má o něco přít, když mu ta věc v klíně velmi rychle připomíná jeho citlivost i nově narůstající touhu? Zalknutí brzy vystřídají nové steny, nejdřív jenom celkem tiché, ale svůj hlas Sena nikdy moc dlouho nekontroloval a tak podle něj brzy lze spolehlivě určit, kdy jsou vibrace zrovna velmi silné a kdy naopak trochu uberou, aby se vůbec mohl nadechnout. Takeshi k tomu touží ukradnout ještě pár polibků, čímž mu všechno ještě o něco ztíží a nad těmi jeho povzdechy, že by kroužek mohl být růžový, sice musí docela souhlasit, ale teď by ho po něm nejraději hodil i s účtenkou. +Tohle tě přijde draho!+ Slibuje mu v duchu, protože nemusí mít ani pouta na rukou, aby nemohl vůbec nic a zvláštní je, že ho i přes jistou nazlobenost ani na chvíli nenapadlo, že by se mohl pokusit kroužek sundat. Proč by to taky dělal, když je to tolik příjemné? Tohle celé je jenom hra a on si hraje moc rád. Stejně jako Takeshi, očividně. Takeshi se dotkne jeho stehna a je úplně jasné, o co mu jde. Sena by mu svou nohu nejraději vytrhl a vyvine určitý tlak, aby bylo jasno, že mu to nedá zase tak zadarmo, ale pak povolí a nechá ho tedy, aby se pokochal. Opře hlavu dozadu do polštářů a dá si na svém hlasu i výrazu tváře opravdu velmi záležet. Udělá mu z toho takové malé divadlo, dokud je toho ještě schopný a nějak si vládne. Jenže ani tohle mu Takeshi nechce dopřát, protože se mu rozhodne sahat dozadu a pomáhat mu v nově nastupující slasti. Sena se jí může bránit sebevíc, ale nakonec není schopný tomu vzdorovat. Myslel si, že to Takeshi nenechá dojít tak daleko, protože si sice mohou hrát celou noc, ale tolika orgasmů zase schopný není, přece jen se ta tekutina musí nejdřív utvořit, aby si ještě neublížil. Jenže on to do konce doopravdy dotáhne a tak ho dneska už poněkolikáté doopravdy překvapí. Sena se propne v extázi proti jeho ruce a užije si to všechno do posledního doušku, než se konečně uvolní a otevře oči. V tuto chvíli mu kroužek už spíš překáží a začíná být nepříjemný, ale to Take samozřejmě ví a přestane ho jím trápit. Senovi něco říká, že tohle není konec. Nejspíš si vážně měl rozmyslet, koho provokuje, ale v očích mu vyzývavě zaplane, když se setká s černí naproti sobě.

Takeshi

Takeshi si moc dobře všiml, jak se Sena podivil, když došlo zrovna na tento kroužek. Jsou přesně u toho, jak nerad by pro něj byl předvídatelný. Už si o tom povídali a Také ví, že některé věci…Chce to prostě trochu popřemýšlet dopředu. Některé zkušenosti se mu vážně hodí. Kdyby je neměl, asi si v poslední době moc věcí nevyzkouší. Čerpá z nich už dlouho a nehodlá s tím vůbec přestávat. Jen teď bude objevovat zkušenosti se Senou a vlastně už by nebyl rád, kdyby to bylo jinak. O to víc se bude snažit ho stále překvapovat, aby ho nenapadlo, že je na světě někdo lepší. Klidně ať si odskočí, v tomto ohledu byl dost benevolentní a nejspíš by se i podíval. Bude však rád, když se k němu zase vrátí. I když…Možná, že tentokrát by v tom bylo o něco víc žárlivosti, než kdykoliv jindy. Obočí mu je nahoru a krátce se zasměje Senovu nazlobenému pohledu.

"Vlastně jsem ho trochu čekal, ale neboj Sena-chan, věřím, že se ti to bude líbit." Nedělá si z něj vůbec nic. Právě naopak, příště rozhodně vyzkouší něco podobného, aby ho zase viděl. 

"Některé se dozvíme hned a u některých to a bude chvílí trvat." Odmlčí se na moment.

"A já se vážně na to objevování těším." Ujistí ho, že je to opravdu tak. Ví, že to byla výhrůžka, ale ani to mu nevadí. Přijde mu to roztomilé. Už jen to, že si Sena kroužek nesundává, je dost dobrým znamením, že se mu to vlastně líbí a může klidně škrábat, ale stejně mu ho ještě chvíli nechá. Podívá se mu do tváře, jakmile se mu snaží odporovat. Asi má trochu výraz ve stylu, opravdu to nechceš? Samozřejmě, že se tím nenechá ovlivnit, protože tuší, že je to jen proto, aby mu Sena nedal nic zadarmo. Klidně si trochu zabojuje, to se mu taky líbí, když na věc přijde. Prsty už se pravidelně dotýká v okolí vchodu do jeho nitra, jakmile k tomu má dostatek prostoru a nechá ho tak dojít na vrchol. Kroužek samozřejmě vypne a sundá mu ho, aby to nebylo spíš nepříjemné a mohl si dosyta užít příchozí extázi. Je vážně nádherný, když se dostane na vrchol a je pravdou, že se při pohledu na něj trochu zasekl. To by se mu nemělo stávat, když ho chce pořád překvapovat, ale snad mu to Sena odpustí. Jejich oči se střetnou a Takeshi se pokřiveně usměje. Pošle mu vzkaz, že ještě nekončí a vlastně to byl jen příjemný začátek druhého kola pro ně oba. Ostatně Sena už ví, že je pro něj pohled něco, co si dokáže patřičně užít. Stačí mu další vteřina navíc, kdo ho znovu pohladí i po jeho přirození, které je patřičně vlhké a pak zabloudí znovu zpátky, aby se prsty dostal dovnitř. Zase tolik ho nešetří a zároveň není hrubý, jen ho chce znovu překvapit. Navíc kroužek nebyla poslední věc, kterou si na něj přichystal. 

"Jsem rád, že na sebe máme celou noc." Prohodí chraplavě, protože už i jeho si znovu začíná brát touha. Plíží se jen pozvolna a o to příjemnější to pro něj je. Pohne se prsty uvnitř jeho těla a záměrně zamíří hodně hluboko, aby našel citlivější nervová zakončení, která by mohla Senu vydráždit znovu. Je mu jasné, že to nebude hned, ale rád si počká. 

"Sena-chan, jsi naprosto kouzelný." Složí mu kompliment, než se trochu napije z lahve a pak se nakloní, aby ho mohl políbit a předal mu i trochu tekutiny. Prsty se zatím velmi pomalu, spíš krouživě pohybuje uvnitř jeho těla. Dráždí ho a zároveň mu dává čas, aby si mohl užít nové vzrušení. Volnou rukou pomalu přesouvá další hračku zpoza polštáře mezi jeho nohy, aby ji neviděl, i kdyby se třeba chtěl ohlédnout. Tam už nezůstalo totiž vůbec nic a i lubrikant se válí u jeho nožek. Všechno bude potřebovat, jen musí přijít ta správná chvíle. Užívá si jeho rty opravdu dlouho. Jednou se odtáhne a znovu se napije, aby mu mohl znovu předat trochu tekutiny. Hýčká ho a rozmazluje, dokud jeho pozornost zase trochu nepoleví. Stačí mu jen malinko. Mezitím už stihl navlhčit hračku, maskujíc to za pohyby prstů ven z jeho těla a zase zpátky. Jakmile jdou ven, vezme hračku a pak se ložnicí ozvou nové vibrace. Tenhle kousek má vážně rád, už jen díky výstupkům, které nese. Není přehnaně široký, to není vůbec potřeba, ale nepospíchá s ním dovnitř. Je potřeba hezky pomalu, aby si Sena vibrátor dostatečně užil.